ECLI:CZ:NS:2020:3.TDO.698.2020.1
sp. zn. 3 Tdo 698/2020-686
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. Č. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, okres Sokolov, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 8 To 146/2018, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 24 T 64/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) trestního řádu se dovolání obviněného M. Č. odmítá .
Odůvodnění:
I.
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 24 T 64/2017 , byl obviněný M. Č. uznán vinným pod body 1) - 4) výroku o vině přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „tr. zákoník“), pod body 1), 2) a 4) výroku o vině zvlášť závažným zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a pod bodem 3) výroku o vině přečinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového stavu spočívajícího v tom, že jako trenér a předseda klubu S. K. Ch. za účelem svého sexuálního uspokojení pod záminkou masáží osahával nezletilé dívky mladší 15 let, jejichž věk mu byl znám, když tyto dívky byly rodiči svěřeny jeho dozoru za účelem jejich tréninku či sportovního soustředění, a respektovaly jej jako autoritu a považovaly jej za osobu blízkou, přičemž při masážích používal tzv. AVS přístroj neboli psychowalkman, sestávající se z neprůhledných brýlí a sluchátek, kdy toto zařízení může navozovat změněné stavy vědomí a spánek, a dále používal vibrační přístroj s masážní hlavicí, a to v následujících případech,
1) na blíže nezjištěných místech v Bulharsku, v době od 10. do 16. srpna 2016, při údajném soustředění klubu, kde byl pouze s nezletilou AAAAA (pseudonym), narozenou XY, této opakovaně v hotelovém pokoji, který sdílela s obžalovaným, nabízel pod záminkou hubnutí její masáže, kdy poté, co nezletilá souhlasila, dal jí obžalovaný tzv. AVS přístroj, a zatímco nezletilá ležela nahá na posteli a kolem pasu měla pouze ručník, obžalovaný jí masíroval, kdy následně jí rukama roztáhl nohy, sahal jí mezi nohy na přirození a strkal jí prsty do přirození, kdy poté, co jej nezletilá vyzvala, aby svého jednání zanechal, tak učinil, a v následujícím případě, kdy jí obžalovaný přislíbil, že se to nebude opakovat, opět nezletilá souhlasila s masáží, a když si v průběhu masáže sundala brýle AVS přístroje, tak zjistila, že obžalovaný je zcela nahý, načež se nezletilá chtěla zvednout a odejít do koupelny, v čemž jí po krátkou dobu obžalovaný bránil a říkal jí, že kdyby chtěl, tak mu neuteče, kdy následně svého jednání zanechal ,
2) v XY, SRN, ve večerních hodinách dne 4. 3. 2017, na hotelovém pokoji hotelu IFA Schöneck Hotel & Ferienpark, při údajném soustředění klubu, kde byl pouze s nezletilou BBBBB (pseudonym), narozenou XY a nezletilou CCCCC (pseudonym), narozenou XY, nabídl masáže, kdy poté, co nezletilé souhlasily, zhasnul, aby byla v místnosti tma, a nezletilé BBBBB dal tzv. AVS přístroj a započal jí masírovat nohy, kdy poté jí svlékl kraťasy, vyhrnul podprsenku ke krku a stáhnul jí kalhotky, a prováděl jí masáž celého těla, včetně masáže kolem prsou, následně jí masíroval kolem přirození, kdy jí jakoby náhodně opakovaně přejížděl prstem přes přirození, následně asi po jedné hodině svého jednání zanechal a poté dal nezletilé CCCCC tzv. AVS přístroj, řekl jí, ať si svlékne podprsenku a poté jí sundal spodní díl pyžama a stáhnul jí kalhotky, následně jí prováděl masáž celého těla, včetně masáže kolem prsou, kdy se jí jakoby náhodně opakovaně prsou dotýkal, následně jí dal mezi stehna vibrující masážní přístroj s hlavicí, pokračoval v masáži, kdy jí též masíroval kolem přirození, kdy jí jakoby náhodně opakovaně přejížděl prstem přes přirození a následně asi po jedné hodině svého jednání zanechal, a poté, co nezletilé rozsvítily, říkal jim, že si z nich udělal legraci, že se jednalo o erotické masáže, kdy následně poté, co nezletilé odešly do své části pokoje, slyšely z části, kde ležel obviněný za závěsem, zvuky odpovídající mužskému sebeuspokojování ,
3) v XY, okr. Sokolov, v blíže nezjištěné době dne 6. 6. 2017, v ulici XY, v prostorách tzv. tělocvičny klubu, nabídl nezletilé BBBBB, narozené XY, masáž, kterou nezletilá nejprve odmítla, ale po opakovaném naléhání obžalovaného s ní souhlasila, kdy zhasnul a nezletilé dal tzv. AVS přístroj a po chvíli jí svlékl tepláky, rozepnul jí podprsenku a stáhnul jí kalhotky, a prováděl jí masáž celého těla, včetně masáže kolem prsou, následně jí masíroval kolem přirození, kdy jí opakovaně přejížděl rukou přes přirození, poté jí masíroval vibrujícím masážním přístrojem s hlavicí, včetně toho, že jí tímto přístrojem zajel na přirození, kdy nezletilá dávala nohy k sobě a naznačovala obžalovanému, že je jí to nepříjemné, kdy poté si obžalovaný přilehnul k nezletilé a říkal jí, že by jí nejraději znásilnil a začal jí líbat na bradu s tím, ať alespoň vyzkouší, jak líbá, což nezletilá odmítla a z místa urychleně odešla,
4) v XY, okr. Sokolov, v blíže nezjištěné době v únoru a březnu 2017, v ulici Jiráskova 778, v prostorách tzv. tělocvičny klubu, nabídl nezletilé DDDDD (pseudonym), narozené XY, že jí místo tréninku udělá masáž, kdy nezletilá s tím ze strachu z konfliktu souhlasila, a nejméně ve třech případech nezletilé dal tzv. AVS přístroj, řekl jí, že si má sundat kalhotky, aby se jí nezastavil krevní oběh, a když si nezletilá v tričku a s ručníkem kolem pasu lehla, prováděl jí masáž nohou, kdy jí opakovaně zajel rukama pod ručník a masíroval jí kolem přirození, na což nezletilá reagovala tak, že ucukla a chtěla masáž ukončit, kdy poté svého jednání zanechal .
Za to byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3,5 roku (tři a půl) roku, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu činnosti v oblasti pedagogické, trenérské a sportovní s osobami mladšími patnácti let, v délce 5 (pěti) let.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to masážní hlavice na elektřinu nezjištěné značky bílo-modré barvy, relaxační sady obsahující brýle tmavé barvy, walkman a sluchátka značky Orion (tzv. AVS psychowalkman) a plastového ručního masážního strojku bílo-růžové barvy.
Proti rozsudku Okresního soudu v Sokolově ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 24 T 64/2017, podal obviněný M. Č. odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. Odvolání v neprospěch obviněného podala také státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Sokolově, a to do výroku o trestu, neboť shledala tresty odnětí svobody a zákazu činnosti za nepřiměřeně mírné.
O odvoláních rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 8 To 146/2018 , a to tak, že na podkladě odvolání obviněného a státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že pod bodem I. obviněného na podkladě skutkového stavu jak byl popsán v rozsudku nalézacího soudu uznal vinným pokračujícím přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (za jednání popsané pod body 1. až 3. v rozsudku nalézacího soudu), pokračujícím zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1, 2 tr. zákoníku (za jednání popsané pod body 1. a 2. v rozsudku nalézacího soudu) a přečinem sexuálního nátlaku podle §186 odst. 2, 3 písm. a) tr. zákoníku (za jednání popsané pod bodem 3. v rozsudku nalézacího soudu).
Za to byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roky a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti v oblasti pedagogické a trenérské s osobami mladšími osmnácti let, a to na 5 (pět) let.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to masážní hlavice na elektřinu nezjištěné značky bílo-modré barvy, relaxační sady obsahující brýle tmavé barvy, walkman a sluchátka značky Orion (tzv. AVS psychowalkman) a plastového ručního masážního strojku bílo-růžové barvy.
Pod bodem II. odvolací soud podle §259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně jednání popsaného v bodě 4) výroku o vině napadeného rozsudku vrátil okresnímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
II.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 8 To 146/2018, podal obviněný prostřednictvím svého advokáta dovolání (č. l. 544, 548-551), v rámci něhož uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný namítl, že bylo porušeno jeho práva na obhajobu, když výpovědi čtyř poškozených, které byly opatřeny v emočně vypjaté situaci na policejní stanici, tedy v přípravném řízení, byly toliko přečteny, aniž by tak měla obhajoba či senát okresního soudu možnost těmto jediným přímým svědkům položit doplňující otázky či jejich výpovědi nějak upřesnit. Uvedl dále, že ve věci je nadále celá řada nejasností. Poukázal na to, že dívky celou záležitost oznámily téměř až po roce, nebyl zjišťován, jaký byl mezi dívkami vzájemný vztah, zda se nemohlo jednat z jejich strany o pomstu za neopětovanou přízeň, zda si opravdu ve svém věku nebyly vědomy toho, jak probíhají a co obnášejí masáže stehenního a hrudního svalstva, kdy a jak získaly poznatky o tom, kterak se akusticky projevují onanující muži. Soud se namísto osobního kontaktu s dívkami spokojil se znaleckými zkoumáními stran jejich pravdomluvnosti, byť tato nebyla jednoznačná. Uvedl, že znalkyně PhDr. Irena Vykoupilová nebezpečí traumatizace dívek soudním výslechem výslovně vyloučila, přičemž má dovolatel za to, že dívky mohly být slyšeny alespoň v jeho nepřítomnosti, kdy jim mohly být pokládány otázky alespoň zprostředkovanou formou, což mu však bylo postupem soudu znemožněno. Obviněný poukázal na nedůslednou protokolaci a ustanovení §102 tr. ř. stran výslechu dítěte s tím, že se v projednávané věci jednalo o dívky, které již sotva lze označit za děti, které přinejmenším v době soudního projednávání mimo jiné získaly zákonné právo souložit. Poukázal na to, že dívky nebyly předmětem nějakého brutálního sexuálního násilí, které by je asi opravdu mohlo traumatizovat, ale toliko rutinní a dobrovolně podstoupené sportovně-zdravotní proceduře, která podle dovolatelova nevyvráceného a uvěřitelného podání rozhodně neměla sexuální podtext. Má za to, že je velmi pochybné, že ohledy k citům těchto veskrze již dospělých žen jsou absolutně nadřazeny procesním právům dovolatele a tím i spravedlnosti jako takové. Pokud pak bylo u údajně poškozené stran skutku pod bodem 4), druhé nejmladší ze čtveřice dívek, jejíž kauza byla vrácena k novému projednání, doporučeno, aby byla tato v rámci nového projednání věci opětovně vyslechnuta, je postup u zbývajících třech dívek formalistickou rezignací na přesné zjištění skutkového stavu, v jejímž důsledku došlo mimo jiné i k neodůvodněnému okleštění dovolatelova práva na spravedlivý proces.
Na základě výše uvedeného obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky, které jej obdrželo dne 10. 6. 2020 (č. l. 673). Dne 25. 6. 2020 bylo Nejvyššímu soudu doručeno sdělení Nejvyššího státního zastupitelství, sp. zn. 1 NZO 569/2020, v němž státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že po seznámení se s obsahem dovolatelova podání a spisovým materiálem nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. ř. a k dovolání se nebude věcně vyjadřovat. Současně uvedl, že výslovně souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Předmětné dovolání spolu se spisovým materiálem bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 16. 6. 2020.
III.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 6. 2018, sp. zn. 8 To 146/2018, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká).
Nejvyšší soud současně dospěl k závěru, že dovolání splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., a ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném týmž zákonným ustanovením. K tomuto Nejvyšší soud poznamenává, že opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému doručen dne 2. 7. 2018, jeho právnímu zástupci již dne 27. 6. 2018 (č. l. 515), tedy lhůta pro podání dovolání (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) uběhla dne 2. 9. 2018, resp. 3. 9. 2018 (pondělí). Obhájce dne 26. 8. 2018 prostřednictvím datové schránky podal tzv. blanketní dovolání (č. l. 544), které následně dne 23. 9. 2018 doplnil o všechny požadované náležitosti (č. l. 548-552). Ačkoli by se za jiných okolností jednalo o dovolání podané po lhůtě, kontrolou spisového materiálu bylo zjištěno, že soud v projednávané věci nedodržel postup stanovený mu v ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. a nevyzval obviněného k odstranění vad s upozorněním, že neučiní-li tak ve lhůtě dvou týdnů, bude dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto. Z judikatury Nejvyššího soudu se podává, že pokud bylo včas podáno dovolání, v němž nejsou uvedeny žádné zákonem vyžadované náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.), a jde o tzv. „bianco dovolání“, je povinností soudu prvního stupně vyzvat dovolatele k odstranění nedostatků náležitostí jeho obsahu postupem uvedeným v ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. Nepostupoval-li soud prvního stupně v souladu s tímto ustanovením a dovolatel, byť i po lhůtě uvedené v ustanovení §265e odst. 1 tr. ř., učinil další podání obsahující zákonem vyžadované náležitosti dovolání, pak je nutné pokládat za řádně a včas uplatněné dovolání obě takto učiněná podání (přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. II. ÚS 473/05, uveřejněný ve svazku 40, pod č. 49 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu; dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2008, sp. zn. 8 Tdo 553/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 21/2009.
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo nutno posoudit, zda obviněným M. Č. vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí právní posouzení jiné skutkové okolnosti, která má význam z hlediska hmotného práva. Z dikce ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. přitom vyplývá, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat toliko vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 73/03, sp. zn. II. ÚS 279/03, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Nejvyšší soud tedy není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat postup soudů nižších stupňů při dokazování a hodnocení důkazů, ale vychází toliko z konečných skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů a v návaznosti na tato stabilizovaná skutková zjištění posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení. Tato skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není jakousi třetí instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť těžiště dokazování leží v řízení před soudem prvního stupně, jehož skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat toliko soud odvolací prostředky k tomu určenými zákonem (např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02).
Ze skutečností blíže rozvedených v předcházejícím odstavci tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (především trestního, ale i jiných právních odvětví). Pod uvedený dovolací důvod proto nelze podřadit ty námitky, jimiž obviněný vytýká soudům nesprávné hodnocení důkazů (kdy poukazuje zejména na výpovědi poškozených, znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie PhDr. Ireny Vykoupilové a dále i samotnou výpověď znalkyně) a z nich se podávající skutková zjištění (obecná námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu, kdy obviněný konkrétně poukazuje na nejasnosti stran zjištění, proč dívky oznámily celou událost až téměř po roce, zda se dívky znaly a přátelily, zda by se nemohlo jednat o pomstu za neopětovanou přízeň, zda si opravdu ve svém věku nebyly vědomy toho, jak probíhají a co obnášejí masáže stehenního a hrudního svalstva, kde získaly povědomí o tom, jak se akusticky projevují onanující muži). Pod nesprávné hodnocení důkazů spadá i námitka neprovedení výslechu poškozených v rámci hlavního líčení. Takto uplatněné námitky se ve skutečnosti týkají procesní stránky věci (provádění a hodnocení důkazů) a směřují (ve prospěch obviněného) k revizi skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud při hmotně právním posouzení skutku vycházel. Z uvedených skutkových (procesních) výhrad tedy obviněný vyvozuje závěr o nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný M. Č. uplatnil, znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního , zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Jestliže tedy obviněný namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozoval především z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l ) tr. ř.], (viz přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
Stěžejní námitkou obviněného je námitka týkající se tvrzeného porušení dovolatelova práva na obhajobu, kdy má za to, že výpovědi poškozených, které byly opatřeny v přípravném řízení, byly toliko přečteny, aniž by tak měla obhajoba či senát okresního soudu možnost těmto jediným přímým svědkům položit doplňující otázky či jejich výpovědi nějak upřesnit. V této souvislosti zpochybnil závěry soudu stran postupu podle §102 tr. ř. s tím, že znalkyně nebezpečí traumatizace dívek soudním výslechem výslovně vyloučila a dívky mohly být vyslechnuty bez jeho přítomnosti v soudní síni.
Uvedená námitka by svým obsahem mohla spadat pod kategorii tzv. opomenutých důkazů, byť obviněný tuto námitku výslovně nevznáší. Obecně lze k teorii tzv. opomenutých důkazů uvést, že účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti a to v rozsahu, který je nezbytný pro příslušné rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak na úvaze soudu, jakými důkazními prostředky bude objasňovat určitou okolnost, která je pro zjištění skutkového stavu významná. Přitom ovšem do shora uvedeného výkladu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. představuje určitý průlom judikatura Ústavního soudu České republiky (dále jen Ústavní soud), v níž je kritizován postup Nejvyššího soudu s tím, že ten v některých případech interpretuje zmíněný dovolací důvod příliš restriktivně a vybočuje tak z rámce ústavním pořádkem garantovaného práva na spravedlivý proces. Přitom v této souvislosti je třeba poukázat na to, že Ústavní soud především zdůrazňuje, že zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) je třeba vykládat tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi mimo jiné i možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také – pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví – ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny a v důsledku toho i s čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Jedná se takto o tzv. opomenuté důkazy, tedy takové, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, a proto uvedený postup téměř vždy založí nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost (k tomu nálezy Ústavního soudu uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve věcech III. ÚS 51/96-svazek 8, nález č. 57, sp. zn. II. ÚS 402/05, číslo judikátu 2/2006 nebo sp. zn. IV. ÚS 802/02 číslo judikátu 58/2004). Ačkoliv soud není povinen provést všechny navržené důkazy (k tomu nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 150/93), z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat klíčový požadavek na náležité odůvodnění ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (k tomu např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1285/08). V judikatuře Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech vedených pod sp. zn. I. ÚS 4/04, sp. zn. III. ÚS 84/94) se opakovaně poukazuje i na to, že rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, jestliže by jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními (včetně úplné absence důležitých skutkových zjištění).
V projednávané věci se však o takovýto případ nejedná. Zaprvé obviněný technicky vzato výslech poškozených v rámci hlavního líčení, případně před soudem odvolacím nenavrhnul, zadruhé postup soudu byl správný. Nalézací soud se otázkou, zda by byl výslech poškozených možný, náležitě zabýval a možnost jejich výslechu u hlavního líčení zvažoval. To se podává z protokolu o hlavním líčení dne 23. 1. 2018 (č. l. 413-415), který odpovídá zvukovému záznamu založenému ve spise, kdy jak předsedkyně senátu, tak státní zástupkyně a stejně tak i obhájce obviněného v rámci výslechu znalkyně PhDr. Ireny Vykoupilové této opakovaně kladli otázky týkající se toho, zda jako odborník, který dívky vyšetřoval, doporučuje jejich výslech, resp. zda je z psychologického hlediska jejich výslech možný. Znalkyně uvedla, že pokud by bylo nezbytně nutné, aby byly poškozené vyslechnuty před soudem, pak doporučuje takový výslech provést bez přítomnosti obviněného v soudní síni. Obviněný v rámci dovolání cituje některé z kontextu vytržené pasáže z výpovědi znalkyně, která k dotazu uváděla, že se domnívá, že „ nevznikne výrazné trauma, že by musely být např. medikovány nebo navštívily psychiatra “ (č. l. 414). Znalkyně však trvala na tom, že „ negativní dopad to bude mít “, „ sekundární viktimizace zde určitě vznikne “, „ nedoporučuji výslech poškozených “. Znalkyně tedy výslech poškozených nedoporučila, toliko uvedla, že pokud by soud k výslechu poškozených přistoupil, pak by k němu mělo dojít bez přítomnosti obviněného. Bagatelizaci možných dopadů do psychické sféry poškozených, ke které se v rámci námitek uchyluje obviněný, shledává Nejvyšší soud zcela nevhodnou.
Všechny poškozené byly ve věku mladším 18 let, tedy z hlediska trestního práva se jednalo o oběti ve věku dítěte. Podle §102 odst. 1 tr. ř. je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než osmnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere orgán sociálně-právní ochrany dětí nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče . Trestní řád tedy obsahuje zvláštní úpravu týkající se osob mladších 18 let, neboť se jedná o specifickou skupinu, tělesně a duševně ještě zcela nevyspělých osob, které požívají zvláštní ochrany z důvodu své zvýšené zranitelnosti. Nalézací soud v projednávané věci přistoupil k postupu podle ustanovení §102 odst. 2 tr. ř., který stanovuje, že v dalším řízení má být taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu nebo přehráním obrazového a zvukového záznamu pořízeného o výslechu provedeném prostřednictvím videokonferenčního zařízení i bez podmínek uvedených v §211 odst. 1 a 2 tr. ř. Nalézací soud dospěl k závěru, že v projednávané věci opakovaný výslech poškozených není nutný. V bodě 5. rozsudku uvedl, že „ vzhledem k tomu, že poškozenými jsou dívky ve věku 14 až 16 let, pak soud i vzhledem k vyjádření znalkyně PhDr. Ireny Vykoupilové, výpovědí svědků – rodičů poškozených, vycházel z výpovědí jednotlivých poškozených učiněných v přípravném řízení trestním. Soud postupoval dle §102 odst. 2 tr. řádu, kdy současně zohlednil i hledisko zamezení sekundární viktimizace poškozených, které jednak byly opakovaně vyslýchány v rámci přípravného řízení a jednak se i podrobily znaleckému zkoumání u PhDr. Ireny Vykoupilové “. Uvedený postup soudu byl tedy zcela v souladu s předpisy trestního práva. Odvolací soud se vyjádřil následně tak, že „ svědecké výpovědi byly v přípravném řízení obstarány zákonným způsobem, a stejně tak byly provedeny v hlavním líčení. Okresní soud tímto postupem ctil právo nezletilých jako obětí závažné trestné činnosti, pokud je osobně nevyslýchal. Věrohodnost svědkyň prověřoval i dalšími důkazy, zejména výpověďmi rodičů a znaleckým posudkem PhDr. Ireny Vykoupilové “ (bod 7. napadeného rozsudku). Nejvyšší soud podotýká, že otázka současného věku či sexuálních zkušeností poškozených v době projednávání věci před soudy, stejně jako případné změny jejich chování, nemají vliv na skutečnost, že se jednalo o oběti trestného jednání sexuální povahy spáchaném na nedospělých jedincích.
IV.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Jelikož dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl Nejvyšší soud v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí bez věcného projednání.
Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. 7. 2020
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu