ECLI:CZ:NS:2020:32.CDO.1426.2019.1
sp. zn. 32 Cdo 1426/2019-472
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Miroslava Galluse a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobce J. T. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Richardem Pechou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Voršilská 130/10, proti žalované Polabská stavební CZ, s. r. o. , se sídlem v Osečku čp. 87, okres Nymburk, PSČ 289 41, identifikační číslo osoby 26115875, zastoupené JUDr. Jiřím Sobotkou, advokátem, se sídlem v Nymburce, Palackého třída 223/5, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované RESMONT spol. s r. o. , se sídlem v Říčanech, 17. listopadu 2341/3, PSČ 251 01, identifikační číslo osoby 25618318, zastoupené Mgr. Ondřejem Surgou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, o zaplacení částky 2 182 719 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9 C 134/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 21 Co 95/2018-412, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2018, č. j. 21 Co 95/2018-412, ve druhém, třetím a čtvrtém výroku a rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 10. 2017, č. j. 9 C 134/2016-339, ve výrocích pod body II, III, IV a V, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Nymburce k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se ve zde souzené věci domáhal zaplacení částky 2 182 719 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu práva na slevu z ceny díla z důvodu vad díla „Novostavba skladu pneumatik s prodejnou … v k. ú. XY“, prováděného na základě smlouvy o dílo ze dne 7. 6. 2012 ve znění dodatku ze dne 13. 11. 2012. Vady měly spočívat v zatékání vody do panelů opláštění budovy, v prosedlé dlažbě před vraty a v nedostatečné tepelně izolační vlastnosti kanceláře.
Žalovaná se bránila tvrzením, že tvrzené vady na díle neshledala a že při provádění díla postupovala podle projektové dokumentace, kterou zajistil žalobce.
Vedlejší účastník jako subdodavatel žalované, který pro ni provedl dodávku a montáž fasádního pláště skladu, rovněž navrhl zamítnutí žaloby, s odůvodněním, že opláštění tvrzené vady nemá.
Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 24. 10. 2017, č. j. 9 C 134/2016-339, uložil žalované zaplatit žalobci částku 23 958 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 8. 3. 2016 do zaplacení (výrok pod bodem I), ohledně částky 2 095 841 Kč s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok pod bodem II) a rozhodl o nákladech řízení (výroky pod body III, IV a V).
Soud prvního stupně citoval ustanovení §536 odst. 1, §551 odst. 1, §554 odst. 1, §560 odst. 1, §562 odst. 1, §563 odst. 1, §564 a §428 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), načež vyslovil závěr, že žaloba byla podána důvodně jen v části, kde se žalobce domáhal slevy z ceny díla za propadlou zámkovou dlažbu ve výši 19 800 Kč plus DPH. Požadavek na slevu z ceny díla za vadné opláštění budovy a za nedostatečné tepelně izolační vlastnosti kanceláře v budově důvodným neshledal, neboť podle jeho úsudku ani u jedné z těchto vad žalobce neprokázal, že se jedná o vadu, za kterou odpovídá žalovaná.
Soud vyšel ze zjištění, že ve smlouvě o dílo se žalovaná zavázala zhotovit novostavbu skladu pneumatik s prodejnou; rozsah díla byl vymezen projektovou dokumentací pro výběr dodavatele zpracovanou kanceláří Vyšehrad ateliér, v níž bylo navrženo opláštění stěn budovy systémovými sendvičovými panely s jádrem z minerální vaty, kladenými na svislo; projektovou dokumentaci zajišťoval sám žalobce. Vzhledem k tomu, že stavba slouží jako sklad pneumatik, nebyly na ni investorem kladeny velké nároky na zateplení. Podle projektu je plášť stavby zhotoven z vertikálně osazených prefabrikovaných panelů o šíři 1m složených ze tří vrstev; na vnitřní a vnější straně je povrchová plechová vrstva a uvnitř tepelná izolace – minerální plsť. Povrchové plechy jsou v místě napojení panelů tvarovány způsobem, který brání zatékání z vnější strany panelů do prostoru, ve kterém se nachází minerální plsť. V místě spoje panelů vzniká dutina, v níž jsou ukryty šrouby připevňující panely k nosné konstrukci a kterou vytéká případný kondenzát a může jí vytékat i zateklá srážková voda. Voda neproniká za zámek k minerální plsti; technické řešení to vylučuje. Společnost Kingspan CZ, a. s., jež je výrobcem těchto panelů, při vizuální prohlídce stavby zjistila, že panely jsou osazeny podle projektové dokumentace a následně dojednaných úprav, a nezaznamenala žádné mimořádné prvky nebo zásahy, jež by nebyly v souladu s jejími doporučeními.
Ze znaleckého posudku Ing. Milana Zápotockého, kterého ustanovil, soud prvního stupně zjistil, že obvodový plášť stavby je zhotoven v souladu s požadavkem projektu, platnými předpisy, příslušnou technickou normou a s technologickým předpisem dodavatele systému, od něhož se mírně odchyluje pouze spodní detail pláště u chodníku. Příčinou vlhnutí minerální vlny ve spodní části sendvičových panelů je především vlastní chování obvodového pláště budovy z teplotně vlhkostního hlediska, kdy k hromadění vlhkosti přispívá těsnost v oblasti atiky a také odstřikující voda od chodníku, minerální vlna je místy znehodnocená ve spodních cca 30 mm, mokrá v rozsahu do cca 50 - 70 mm a zavlhlá nad touto úrovní do cca 100 mm; prostá výměna panelů bez vyřešení příčin vlhkosti nic nevyřeší a problémy se objeví znovu. Panely opláštění je možno montovat svisle i vodorovně, dodavatelé pláště připouštějí obě možnosti, montáž na svislo však s sebou nese více rizik, pokud jde o vlhkost a odvádění vody. Navíc se jedná o nezateplený prostor, což s sebou nese značná rizika, především se tam drží vyšší vlhkost. Odvětrání budovy měl řešit projektant; měla být zpracována studie projektu, která by řešila ochranu proti vlhkosti. Plášť haly je opravitelný, je třeba pouze odebrat vlhkou vatu, ta není celá degradovaná, a zajistit odvětrání pláště - umožnit pronikání vzduchu do spár. To je možné provést uvolněním plechu a umístěním podložek, aby tam začal proudit vzduch. Dále je potřeba do svislých spár dostat tmel, který zamezí průnik tlakové vody.
Soud prvního stupně dovodil, že žalovaná a vedlejší účastník postupovali při provádění díla v souladu s projektovou dokumentací a s technologickým postupem určeným výrobcem. Hlavní problém spočívá v projektové dokumentaci, která doporučila méně vhodný postup skládání sendvičových panelů na svislo, aniž se dostatečně zabývala možnou vlhkostí a správným vysycháním panelů. Projekt rovněž dostatečně neřešil statiku, kotvení a vodotěsnost; mělo v něm být uvedeno, jakou třídu odolnosti proti vodě a větru bude stavba mít. Nadměrné vlhnutí minerální vaty u spodního okraje panelu, který nebyl proveden zcela dle projektové dokumentace, bylo (podle znalce Ing. Zápotockého) možno řešit odstraněním části minerální vaty. To je i stanovisko společnosti Kingspan CZ, a.s., podle kterého i přes drobné vlhnutí v hraně panelu nehrozí eroze nebo snížení účinnosti tepelně izolačních panelů, protože nelze předpokládat vzlínání do vyšší vrstvy, než která nepřesahuje cca 1-3 cm. Odstranění části minerální vaty je nutno učinit odborně.
K tvrzené nedostatečné tepelně izolační vlastnosti kanceláře soud prvního stupně uzavřel, že se rovněž nejedná o vadu, neboť žalovaná postupovala v souladu s projektovou dokumentací, podle níž se jednalo o budovu, která měla sloužit jako sklad pneumatik, nikoliv kde by měla být kancelář s tepelně izolovanou podlahou. Navíc tvrzená vada se musela projevit již první zimu, přesto byla vytknuta až po roce a čtvrt, nebyla tedy uplatněna včas.
Závěrem soud prvního stupně vysvětlil, proč nevyšel ze závěrů znaleckého posudku Ing. Ladislava Bukovského, vypracovaného na žádost žalobce. Konstatoval, že tento znalec nemá takové zkušenosti se sendvičovými halami jako Ing. Zápotocký, navíc neměl k dispozici projektovou dokumentaci, nepracoval s technickou normou 14.509 pro samostatné sendvičové panely s tepelnou izolací a povrchovými plechy a ani jím prováděné zkoušky nebyly zcela standardní. V posudku je uvedeno, že ve spárách mezi panely chybí těsnění, jako by se jednalo o vadu, aniž by bylo výrobcem s těsněním počítáno, a je chybný i závěr, že výskyt vody v plášti je vadou, přičemž výskyt vody v dutině v místě spoje panelů vadou není. Soud prvního stupně vyjádřil názor, že závěry tohoto znalce byly vyvráceny znaleckým posudkem Ing. Zápotockého, v několika závěrech se přesto oba znalci shodli, a to především v tom, že montáž panelů na svislo byla nevhodná a při vodorovné montáži by k žádným problémům nedocházelo.
Krajský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozhodnutím k odvolání obou účastníků rozsudek soudu prvního stupně v části přisuzujícího výroku pod bodem I ohledně částky 4 158 Kč s úrokem z prodlení změnil tak, že v tomto rozsahu se žaloba zamítá (první výrok), ve výrocích pod body II, III, IV a V toto rozhodnutí potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí a čtvrtý výrok).
Odvolací soud uvedl, že se zcela ztotožňuje se skutkovými závěry soudu prvního stupně, z nichž zdůraznil, že dílo (s výjimkou zámkové dlažby) bylo provedeno v souladu s projektovou dokumentací, kterou nechal zhotovit žalobce, a v souladu s technologickými pokyny dodavatele systému opláštění a vytýkané problémy s kondenzací vlhkosti byly způsobeny nevhodně zvolenou montáží sendvičových panelů na svislo, což sice možné je, ovšem v případě nevytápěných objektů bez zabezpečení dostatečného větrání je vlhnutí panelů a jejich vnitřní izolace z minerální plsti předpokládaným a běžným jevem. Vyslovil názor, že kdyby byla zvolena vodorovná montáž, k vytýkaným problémům by s největší pravděpodobností nedošlo, a shrnul, že vytýkané problémy s vlhnutím obvodového pláště stavby, respektive s jeho nedostatečným vysycháním, jsou zapříčiněny samotným projektem a zvolenou konstrukcí pláště. Stejné závěry lze podle jeho mínění učinit i ohledně vytýkaných nedostatečně tepelně izolačních vlastností budovy včetně kanceláře, neboť i zde zhotovitel postupoval zcela v souladu s projektovou dokumentací a s účelem stavby, která měla sloužit jako sklad pneumatik, nebylo tedy počítáno s tepelnou izolací, zejména s izolací podlahy. Správným shledal též argument, podle něhož skutečnost, že v objektu je zima, musel žalobce zjistit již v prvním zimním období, proto výtka této údajné vady nebyla včasná.
Soud prvního stupně podle názoru odvolacího soudu nepochybil, jestliže vycházel především ze znaleckého posudku Ing. Zápotockého, neboť postupoval podle pravidel hodnocení důkazů zakotvených v §132 občanského soudního řádu a v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů a své závěry logicky a přesvědčivě zdůvodnil. Odvolací soud rovněž neshledal důvod pro vypracování revizního znaleckého posudku, a to proto, že posudek Ing. Zápotockého nebyl v zásadním rozporu s posudkem Ing. Bukovského; oba znalci se zejména shodli, že montáž panelů na svislo nebyla v daném případě vhodná.
Odvolací soud uzavřel, že dospěl k odlišnému právnímu názoru než soud prvního stupně, který dovodil, že žalovaná za tvrzené vady týkající se opláštění budovy a tepelně izolačních vlastností kanceláře neodpovídá. Usoudil totiž, že žalobcem vytýkané jevy nejsou vadami díla, nýbrž očekávanými přirozenými důsledky zvolené konstrukce objektu. Zdůraznil, že tento odlišný právní závěr nemá vliv na správnost závěru soudu prvního stupně, že žaloba požadující slevu z ceny díla za tyto údajné vady nebyla podána důvodně.
Důvodnou odvolací soud shledal jen námitku žalované, že žalobce se nemůže domáhat slevy z ceny díla za vadně provedenou zámkovou dlažbu včetně daně z přidané hodnoty.
Rozsudek odvolacího soudu ve druhém, třetím a čtvrtém výroku napadl žalobce dovoláním, jež má za přípustné proto, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, a to
a) při řešení otázky nutnosti přezkoumání závěrů znaleckého posudku ve smyslu §127 odst. 2 občanského soudního řádu dalším posudkem od rozsudku ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001,
b) při řešení otázky odpovědnosti zhotovitele, který nesplnil notifikační povinnost, za vady, jejichž příčinou byla nevhodnost pokynů objednatele, od rozsudků ze dne 20. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3948/2007, a ze dne 19. 3. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4815/2010, a
c) nerespektováním pravidel pro hodnocení důkazů, včetně zákazu svévole, od rozsudků ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. 22 Cdo 465/2003, ze dne 5. 6. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1416/2000, a zejména od nálezu Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. II. ÚS 1966/16.
Dovolatel poukazuje na to, že rozhodnutí soudu prvního stupně je rozporné v otázce, zda dílo mělo vady či nikoliv, a že tento soud se nevypořádal s ustanovením §551 obch. zák., ačkoliv je citoval, a pominul, že vada neprovedení tepelné izolace podlahy je vadou skrytou a je důsledkem skutečností, o kterých musel zhotovitel vědět, takže (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1604/2006 a 32 Cdo 2290/2014 a nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1052/10) k aplikaci §428 odst. 1, 2 obch. zák. dojít nemůže.
Závěr odvolacího soudu, že vlhnutí panelů montovaných na svislo a jejich izolace z minerální plsti bez zabezpečení dostatečného větrání je předpokládaným a běžným jevem, nemá podle přesvědčení dovolatele podklad v provedeném dokazování a právní posouzení, že žalobcem vytýkané jevy nejsou vadami díla, neboť se jedná o očekávané přirozené důsledky zvolené konstrukce objektu, má dovolatel za překvapivé. Usuzuje z něho, že odvolací soud dospěl cestou aplikace §560 odst. 1 obch. zák. k závěru, že provedení díla odpovídá výsledku určenému ve smlouvě, a polemizuje jak s tímto závěrem, tak i s názorem, že dílo bylo provedeno v souladu s projektovou dokumentací. Ze smlouvy o dílo cituje ujednání, podle něhož měl zhotovitel provést dílo v rozsahu vymezeném ve smlouvě a projektové dokumentaci a (dle čl. 9.11) způsobilé k užívání dle podmínek obecně závazných právních předpisů. Poukazuje na to, že znalci se shodli přinejmenším v tom, že dílo má montážní vady ve spodní části opláštění a že minimální vzdálenost pláště budovy od terénu stanovená projektem nebyla dodržena. Odkazuje na čl. 22 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 26/1999 Sb. (zjevně míněna vyhláška č. 268/1999 Sb., o technických požadavcích na stavby), podle něhož stavba musí být provedena tak, aby neohrožovala život, zdraví, … zejména následkem výskytu vlhkosti ve stavebních konstrukcích nebo na povrchu stavebních konstrukcí nebo uvnitř staveb. Závěr odvolacího soudu má rozporný s ustanovením §650 odst. 1 obch. zák. i s ustálenou judikaturou, když výsledkem předvídaným smlouvou mělo být bezvadné a funkční dílo, které nebude v rozporu s právními předpisy.
Pokud soudy nižších stupňů dovodily, že dílo bylo provedeno v souladu s projektovou dokumentací a případné vady či „jevy“ jsou důsledkem vadné projektové dokumentace, pak podle názoru dovolatele pochybily, jestliže skutkový stav neposoudily podle ustanovení §551 odst. 1 a 3 obch. zák. Dovolatel zdůrazňuje, že bylo povinností žalované upozornit jej na nevhodnost zvoleného řešení, ta však svou notifikační povinnost nesplnila.
Dovolatel poukazuje též na to, že soudy měly k dispozici dva znalecké posudky, oba opatřené doložkou dle §127 občanského soudního řádu, s rozdílnými závěry o stejné otázce, které se nepodařilo v řízení vyřešit, resp. byly „odstraněny“ neodůvodněnou vírou soudů ve správnost zjištění znalce Ing. Zápotockého. Dovolatel argumentuje ve prospěch názoru, že soudy měly přistoupit k přezkoumání závěrů znaleckých posudků posudkem revizním.
Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Vedlejší účastnice ve svém vyjádření k dovolání navrhuje, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto, případně jako nedůvodné zamítnuto. Tvrdí, že obsahem dovolání je především kritika provedeného dokazování a skutkových závěrů soudů nižších stupňů. Vedle toho zdůrazňuje, že revizní posudek je nezbytný pouze tehdy, když se rozpory mezi posudky nepodařilo odstranit. Argumentuje, že rozdílnost posudků je dána již rozdílností jejich zadání, v otázce příčin vlhnutí plsti uvnitř panelů přitom posudky v zásadním rozporu nejsou a rozdílnost názorů na způsob odstranění vlhkosti panelů není rozporem, který by měl význam v projednávané věci. Stran notifikační povinnosti žalované namítá, že žalobce v dřívějších stádiích řízení netvrdil takovou povinnost žalované, ostatně tato otázka byla před soudem prvního stupně řešena. Zdůrazňuje, že hlavní příčinou zvýšené vnitřní vlhkosti panelů není svislá orientace panelů sama o sobě, nýbrž více aspektů ve svém součinu, který je mimořádnou záležitostí, a ani odborný dodavatel se se současným výskytem všech uvedených faktorů běžně nesetkává.
V replice k vyjádření vedlejší účastnice dovolatel mimo jiné zdůrazňuje, že ani méně vhodný postup by neměl vést k vadnému plnění a v opačném případě je na zhotoviteli, aby jako osoba odborně způsobilá na takovou skutečnost objednatele upozornila a nezhotovovala vědomě vadné dílo.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm - v souladu s bodem 1 článku II části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony - podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.“).
Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou při splnění podmínek povinného zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se dovolací soud nejprve zabýval otázkou jeho přípustnosti.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť odvolací soud se při řešení otázky, zda se soud prvního stupně vypořádal s odlišnými závěry dvou znaleckých posudků v souladu s příslušnými procesními pravidly, skutečně odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Protože Nejvyšší soud příslušnou svou rozhodovací praxi měnit nehodlá (neshledává důvod, proč by měl příslušnou právní otázku řešit jinak), je dovolání též důvodné, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 1 o. s. ř.).
Podle §127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2).
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že má-li soud při rozhodování k dispozici dva znalecké posudky s rozdílnými závěry o stejné otázce, musí je zhodnotit v tom smyslu, který z nich a z jakých důvodů vezme za podklad svého rozhodnutí a z jakých důvodů nevychází ze závěru druhého znaleckého posudku; pro tuto úvahu je třeba vyslechnout oba znalce. Jestliže by ani takto nebylo možné odstranit rozpory v závěrech znaleckých posudků, je třeba dát tyto závěry přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (srov. např. rozsudky ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4562/2010, a ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, které jsou, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách).
Zároveň Nejvyšší soud zdůraznil, že nejen při hodnocení znaleckého posudku jako důkazu, ale též při pokusu o odstranění rozporu mezi dvěma znaleckými posudky, jenž je též součástí procesu hodnocení důkazů, je soud limitován mezemi stanovenými v §127 odst. 1 o. s. ř. v tom ohledu, že není sám oprávněn posuzovat skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, a nemůže tedy přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znaleckých posudků (srov. např. již zmíněný rozsudek sp. zn. 25 Cdo 583/2001 a rozsudky ze dne 2. 4. 2001, sp. zn. 22 Cdo 1599/99, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 2197/2016).
Odůvodnění:rozsudku soudu prvního stupně neskýtá prostor k pochybám o tom, že tento soud vyhodnotil závěry znaleckých posudků jako odlišné a na základě tam popsaných úvah vyšel z posudku Ing. Zápotockého, zatímco posudek Ing. Bukovského za podklad skutkových zjištění nevzal. Vedle argumentace, kterou lze z hlediska limitů při hodnocení znaleckého posudku soudem považovat za přípustnou (že Ing. Bukovský neměl k dispozici projektovou dokumentaci a nepracoval s příslušnou technickou normou), zahrnují úvahy soudu prvního stupně závěry o otázkách, jejichž posouzení si vyžaduje odborné znalosti, totiž že zkoušky prováděné Ing. Bukovským nebyly (dle soudu, sic!) zcela standardní a že je chybný závěr jeho posudku, podle něhož výskyt vody v plášti je vadou, přičemž výskyt vody v dutině v místě spoje panelů vadou není. K odstranění rozporu mezi znaleckými posudky (k posouzení závěrů jednoho z nich jako správných) tak soud prvního stupně přistoupil cestou vlastního posouzení otázek, jejichž posouzení si vyžaduje odborných znalostí.
Pokud soud sám posoudí skutečnosti, k nimž je třeba odborných znalostí, jde o vadu řízení, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. např. již citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1599/99 a sp. zn. 25 Cdo 583/2001).
V rozporu s citovanou judikaturou je ostatně i argument, že závěry znalce Ing. Bukovského byly vyvráceny posudkem znalce Ing. Zápotockého, nebyl-li posudek Ing. Zápotockého posudkem revizním.
Jestliže tedy odvolací soud posoudil popsaný postup soudu prvního stupně jako bezchybný, řešil otázku procesního práva v rozporu se shora citovanou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Jeho vlastní argument, že vypracovat revizní znalecký posudek není třeba proto, že posudky nejsou v zásadním rozporu, nemůže obstát, neboť k závěru o absenci zásadního rozporu mezi posudky, odlišnému od závěrů soudu prvního stupně, odvolací soud dospěl hodnocením těchto posudků, aniž dokazování těmito posudky, tj. zejména výslechem obou znalců, zopakoval (srov. k tomu obdobně §213 odst. 2 o. s. ř.).
Za stavu, kdy odvolací soud uzavřel, že žalobcem vytýkané zavlhání opláštění budovy a nedostatečné tepelně izolační vlastnosti kanceláře nejsou vadami díla, nezáleží (nemůže záležet) jeho rozhodnutí na řešení otázek výkladu a aplikace ustanovení §551 obch. zák. a §562 odst. 3 ve spojení s §428 obch. zák. Jestliže dílo vady nemělo, pak přeci nelze zkoumat, zda (neexistující) vady byly způsobeny nevhodnými pokyny objednatele k provedení díla (zde projektovou dokumentací) a zda zhotovitel objednatele na jejich nevhodnost bez zbytečného odkladu upozornil, ani zda se právo objednatele z (neexistujících) vad díla v důsledku prodlení s notifikací těchto vad promlčelo či nikoliv. Dovoláním lze napadnout toliko rozhodnutí odvolacího soudu a otázky, na jejichž řešení napadené rozhodnutí nezávisí, přípustnost dovolání založit nemohou.
Dovolatel zpochybnil též správnost právního posouzení odvolacího soudu, podle něhož žalobou vytýkané jevy nejsou vadami díla, a vymezil tak dovolací důvod, nedostál však požadavku, aby uvedl, v čem v tomto ohledu spatřuje předpoklad přípustnosti dovolání. Argumentuje sice, že závěr odvolacího soudu je rozporný s ustálenou judikaturou, příslušnou rozhodovací praxi dovolacího soudu však neoznačil. Nejvyšší soud zdůraznil již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněném pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že má-li být dovolání přípustné podle §237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného či procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje.
Z ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. vyplývá, že je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud tak činí z úřední povinnosti, i kdyby dovolatel vady nenamítal. Ve zde souzené věci dovolatel vadu namítá, vytýká-li napadenému rozhodnutí překvapivost, jeho námitka však důvodná není.
Za překvapivé (nepředvídatelné) je v ustálené rozhodovací praxi považováno takové rozhodnutí, jež z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzuje rozhodovanou věc a jehož přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat (z judikatury Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. I. ÚS 777/07, uveřejněný pod číslem 134/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a usnesení ze dne 12. 6. 2001, sp. zn. III. ÚS 729/2000, a ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. IV. ÚS 321/07, obě dostupná na webových stránkách Ústavního soudu, z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu pak rozsudek ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2125/2006, uveřejněný v časopise Právní rozhledy č. 24, ročník 2007, rozsudek ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1019/2009, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy č. 9, ročník 2010, a dále např. rozsudky ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 32 Cdo 4706/2010, a ze dne 29. 7. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011).
Ve zde projednávané věci takováto situace nenastala; dovolatel nemohl být názorem odvolacího soudu, podle něhož zavlhání tepelné izolace sendvičových panelů a nedostatečné tepelně izolační vlastnosti kanceláře nejsou vadami díla, překvapen (zaskočen), jestliže již soud prvního stupně vyslovil názor, že se nejedná o vadu, postupoval-li zhotovitel v souladu s projektovou dokumentací. Platí to i v situaci, kdy soud prvního stupně v rozporu s uvedeným svým závěrem zároveň vysvětlil, že požadavek na slevu z ceny díla za vadné opláštění budovy a za nedostatečné tepelně izolační vlastnosti kanceláře neshledal důvodným proto, že ani u jedné z těchto vad žalobce neprokázal, že se jedná o vadu, za kterou odpovídá žalovaná, a že právě tento ze vzájemně si odporujících závěrů vzal v potaz odvolací soud a konstatoval, že se od tohoto právního posouzení odchýlil. Ani to totiž nic nemění na faktu, že právní posouzení odvolacího soudu nepředstavuje řešení, jež by z pohledu předcházejícího řízení bylo řešením originálním, dosud v žádném ohledu nezvažovaným.
Závěrem Nejvyšší soud připomíná, že hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v §132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96); na nesprávnost hodnocení důkazů totiž lze usuzovat jen ze způsobu, jakým soud hodnocení důkazů provedl, a to jen polemikou se správností skutkových zjištění soudu, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který dovolatel od 1. 1. 2013 k dispozici nemá (viz §241a odst. 1 o. s. ř.). Rozhodnutí Nejvyššího soudu, jimiž dovolatel v tomto směru argumentuje, se vztahují nikoliv k aktuální, nýbrž k předchozí procesní úpravě dovolacího řízení.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není ze shora uvedených důvodů správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), v napadeném výroku o věci samé zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), spolu se závislými výroky o nákladech řízení před soudy obou stupňů (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.) Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto zrušil i jeho rozhodnutí ve výrocích pod body II, III, IV a V a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 11. 2020
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu