ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.434.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 434/2021-2763
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněných J. K. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác a M. K. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, a ve prospěch obviněné A. Ch. O. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 11 To 58/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 74 T 5/2019, takto:
I. Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. se ohledně obviněných J. K. a M. K. zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 11 To 58/2020, ve výroku pod bodem I.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují ohledně těchto obviněných také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje , aby věc obviněných J. K. a M. K. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Podle §265l odst. 2 tr. ř. se k dovolání nejvyššího státního zástupce podanému ve prospěch obviněné A. Ch. O. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 11 To 58/2020, doplňuje o chybějící výrok spočívající v tom, že podle §256 tr. ř. se zamítá odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podané v neprospěch obviněné A. Ch. O.
III. Podle §265l odst. 4 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. ř. se obviněný J. K., nar. XY bere do vazby.
IV. Podle §265l odst. 4 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. ř. se obviněná M. K., nar. XY bere do vazby.
Podle §73 odst. 1 písm. a) tr. ř. a contrario se nepřijímá záruka matky obviněné M. C.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 74 T 5/2019, uznal obviněnou M. K. pod bodem I. vinnou ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což jí podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou.
Obviněný J. K. byl týmž rozsudkem uznán vinným pod bodem I. ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což mu byl uložen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému J. K. byl dále podle §70 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věcí specifikovaných v rozsudku městského soudu.
Stejným rozsudkem byla obviněná A. Ch. O. uznána vinnou pod bodem II. ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což jí soud uložil trest odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon byl podle §84 tr. zákoníku a §85 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců za současného vyslovení dohledu. Podle §85 odst. 2 tr. zákoníku za použití §48 odst. 4 písm. h) tr. zákoníku byla obviněné dále uložena povinnost zdržet se během zkušební doby podmíněného odsouzení požívání omamných a psychotropních látek.
Současně bylo rozhodnuto o vině a trestech u obviněných A. H. a L. P.
2. Trestné činnosti se podle zjištění nalézacího soudu obvinění dopustili tím, že
I. obvinění A. H., M. K., J. K.
nejprve společně obvinění A. H. a J. K., na základě požadavků a pokynů od osoby J. L., nar. XY, bytem v XY ve Spolkové republice Německo, a za součinnosti blíže neztotožněné osoby vystupující jako T. (asiat) a dalších neztotožněných osob, bez příslušného povolení dle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, na území České republiky, zejm. v XY, v XY, a v XY, v okolí ulice XY, a v XY, a ve Spolkové republice Německo ve městech XY a XY, nejpozději od druhé poloviny roku 2017 do 11. 1. 2019 zajišťovali a realizovali koupi omamné látky marihuany v České republice a její vývoz z České republiky do Spolkové republiky Německo osobě J. L., a to za účelem jejího dalšího prodeje, od přibližně března 2018 pak též za součinnosti obviněné M. K., nejpozději od června 2018 do 11. 1. 2019 zajišťovali a realizovali dovoz omamné látky kokainu od J. L. ze Spolkové republiky Německo do České republiky a jeho následnou distribuci v České republice, a to za součinnosti obviněné M. K., když takto
obviněný A. H. nejpozději od června 2018 na základě pokynů od J. L. ve Spolkové republice Německo (dále jen „SRN“) přebíral kokain od J. L., dovážel jej, za součinnosti obviněné M. K., ve svém vozidle do České republiky, nejméně jednou ukrytý v kapse od kalhot, nejméně jednou ukrytý v pixle od bot a nejméně 2x ukrytý v kabelce patřící obviněné M. K., přičemž kokain byl takto dodán do České republiky vždy v množství několika desítek gramů, a to za účelem jeho další distribuce, část takto dovezeného kokainu v České republice sám prodal dalším osobám, zajišťoval do doby prodeje uskladnění části kokainu u obviněného J. K., vyplácel obviněnému J. K. odměnu za uskladnění kokainu, dával obviněnému J. K., s nímž komunikoval, krom osobních setkání, přes telefon obviněné M. K. a přes v tomto telefonu staženou aplikaci Wickr, takto dával pokyny, jaké množství kokainu má prodat jaké osobě, přičemž s těmito odběrateli domlouval prodejní cenu a také místo prodeje drogy, a přebíral od obviněného J. K. peněžní prostředky za kokain, který od něj J. K. odkoupil pro svou potřebu, a za kokain, který dle pokynů obviněného A. H. obviněný J. K. prodal třetím osobám, v jednom případě požádal obviněnou M. K., aby u obviněného J. K. vyzvedla finanční prostředky za prodej kokainu, dále vyhledával jednak sám, jednak též prostřednictvím obviněné M. K. a prostřednictvím obviněného J. K. možné dodavatele marihuany za účelem jejího dovozu do SRN, a to v množství řádově kilogramů, přebíral v SRN od J. L. peněžní prostředky určené na nákup marihuany v ČR, v součinnosti s J. L. zajišťoval komunikaci s dodavatelem marihuany označovaným jako T. a domlouval s ním jednotlivé převozy do SRN, dával pokyny obviněné M. K. ohledně objednávek marihuany od obviněného L. P., v některých případech poskytoval obviněné M. K. finanční prostředky určené na nákup marihuany od obviněného L. P., v některých případech obviněnému L. P. peněžní prostředky předával sám, zajišťoval u obviněného J. K. následný převoz marihuany do SRN, kdy v případě převozu marihuany koupené od obviněného L. P. a od osoby označované jako R. (či R.) jel svým vozidlem před vozidlem obviněného J. K., který marihuanu převážel a takto ověřoval možné nebezpečí při cestě z hlediska silničních (policejních či celních) kontrol, a byl účasten při předání marihuany v SRN a vyplácení odměny K. za převoz,
obviněná M. K. poskytla obviněnému A. H. svůj mobilní telefon k nainstalování aplikace WICKR za účelem komunikace H. minimálně s obviněným J. K. ohledně dovozu a distribuce kokainu a obstarání a vývozu marihuany, při vědomí, jaký je zdroj kokainu určeného na dovoz do České republiky za účelem jeho další distribuce, vědomě společně s obviněným A. H. se účastnila dovozu kokainu do České republiky, přičemž nejméně ve dvou případech poskytla k úkrytu kokainu během cesty svou kabelku a nejméně v jednom případě poskytla svou kabelku k jeho dalšímu přenosu za účelem jeho další distribuce na území ČR a v jednom případě vyzvedla u obviněného J. K. finanční prostředky za prodej kokainu určené obviněnému A. H., ve vztahu k marihuaně na základě požadavku J. L. zprostředkované jí obviněným A. H. vyjednala v přesně nezjištěné době od února do dubna 2018 možnost dodávek a koupě marihuany od obviněného L. P., a to při vědomí, že takto je poptáváno ke koupi větší množství marihuany, která je určena na vývoz do SRN, následně komunikovala s obviněným L. P. ohledně odkupů marihuany od něj, nejméně v prvním případě od něj nakoupenou marihuanu převzala a za její koupi obviněnému L. P. předala finanční prostředky, které jí za tím účelem poskytl obviněný A. H., a nejméně dvakrát byla účastna předání takto koupené marihuany do vozidla obviněného J. K., který takto koupenou marihuanu následně převezl do SRN, kdy v případě převozu marihuany koupené od obviněného L. P. a od osoby označované jako R. (či R.) jela ve vozidle spolu s obviněným A. H. před vozidlem obviněného J. K., který marihuanu převážel a takto ověřovali možné nebezpečí při cestě z hlediska silničních (policejních či celních) kontrol,
obviněný J. K. komunikoval s obviněným A. H. ohledně dovozu kokainu do ČR, a to osobně, telefonicky a i přes aplikaci WICKR, za sjednanou finanční odměnu přechovával u sebe kokain přivezený obviněným A. H. ze SRN, takto přivezený kokain pak dle pokynů a instrukcí obviněného A. H. prodával obviněným A. H. určeným osobám a inkasoval od těchto osob peněžní prostředky, které posléze předával obviněnému A. H., v jednom případě obviněné M. K., která jej u něj za H. vyzvedla, část obviněným A. H. ze SRN přivezeného kokainu si odkoupil pro svou potřebu, kdy takto koupený kokain prodával či jej poskytoval zdarma ve vlastní režii jednak své přítelkyni obviněné A. Ch. O., jednak dalším svým známým a kamarádům, ve vztahu k marihuaně nejprve za sjednanou odměnu nejméně ve dvou případech dle pokynů osoby T. (asiat) převážel do SRN marihuanu určenou pro J. L., přičemž si byl vědom jejího převáženého množství, a v těchto případech z důvodu zabezpečení byla marihuana převážena v bezpečnostních skrýších vozidel a současně osoba T. jela ve svém vozidle před ním a kontrolovala cestu z hlediska možných silničních (policejních či celních) kontrol, posléze nejméně v pěti případech dle pokynů obviněného A. H. a za součinnosti obviněné M. K. převážel do SRN marihuanu určenou pro J. L. a pocházející od obviněného L. P. a minimálně od osoby R. (R.), přičemž si byl vědom jejího převáženého množství a v těchto případech z důvodu zabezpečení obvinění A. H. a M. K. jeli ve svém vozidle před ním a kontrolovali cestu z hlediska možných silničních (policejních či celních) kontrol, a dále pak sám pro obviněného A. H. poptával marihuanu z dalších zdrojů,
kdy za těchto okolností k nákupu a vývozu marihuany z České republiky do SRN došlo nejméně v těchto případech:
v přesně nezjištěnou dobu druhé poloviny roku 2017 obviněný A. H. domluvil s dodavatelem marihuany T. (asiat) koupi 3 kg marihuany určené pro J. L. do SRN, tato marihuana byla naložena do vozidla se speciálně upravenou skrýší na drogu na nezjištěném místě, vozidlo si pak převzal obviněný J. K. na přesně nezjištěném místě v XY, který následně do SRN takto objednanou marihuanu v upraveném vozidle převezl, a to za odměnu ve výši 600 Eur (200 Eur za převezený kilogram), kterou mu vyplatil T.,
v přesně nezjištěnou dobu druhé poloviny roku 2017 obviněný A. H. domluvil s dodavatelem marihuany T. (asiat) koupi 4 kg marihuany určené pro J. L. do SRN, tato marihuana byla naložena do vozidla se speciálně upravenou skrýší na drogu na nezjištěném místě, vozidlo si pak převzal obviněný J. K. na přesně nezjištěném místě v XY, který následně do SRN takto objednanou marihuanu v upraveném vozidle převezl, a to za odměnu ve výši 800 Eur (200 Eur za převezený kilogram), kterou mu vyplatil T., který na místě dodávky zajišťoval platbu a předání dovezené marihuany,
přičemž během obou těchto převozů jela před vozidlem K. osoba vystupující jako T. jako kontrola ohledně možných silničních kontrol,
v přesně nezjištěnou dobu od dubna do 15. 6. 2018 v XY, v okolí ulice XY, obviněný A. H. s obviněnou M. K. společně koupili pro J. L. od obviněného L. P. 0,5 kg marihuany za 46.000 Kč (event. platba proběhla dílem či celá v Eurech), peníze obviněnému L. P. předala obviněná M. K., tuto marihuanu pak obviněný J. K. přesně nezjištěného dne vyvezl do SRN,
dne 15. 6. 2018 obviněný J. K. dle pokynů obviněného A. H. a též v komunikaci s obviněnou M. K. vyvezl do SRN nezjištěné množství marihuany z přesně nezjištěného zdroje,
dne 17. 7. 2018 v XY, v okolí ulice XY, obviněný A. H. s obviněnou M. K. společně koupili pro osobu J. L. od obviněného L. P. 1 kilogram marihuany za cenu 92.000 Kč (event. platba proběhla dílem či celá v Eurech), kterou obviněný J. K. přesně nezjištěného dne vyvezl do SRN,
dne 24. 8. 2018 obviněný J. K. dle pokynů obviněného A. H. vyvezl do SRN nezjištěné množství marihuany z přesně nezjištěného zdroje,
dne 7. 9. 2018 v XY, v okolí ulice XY (poblíž ulice XY), obviněný A. H. s obviněnou M. K. společně koupili od obviněného L. P. pro osobu J. L. 0,5 kg marihuany za 46.000 Kč (event. platba proběhla dílem či celá v Eurech), kterou obviněný J. K. dle pokynů obviněného A. H. toho dne vyvezl do SRN,
dne 29. 11. 2018 v XY, v ulici XY (poblíž ulice XY) obviněný A. H. s obviněnou M. K. společně koupili pro osobu J. L. 900 g marihuany za 92.000 Kč (event. platba proběhla dílem či celá v Eurech), s tím, že měli za to, že kupují 1 kg marihuany, a tuto marihuanu obviněný J. K. dle pokynů obviněného A. H. téhož dne odvezl do SRN,
v přesně nezjištěných dnech obviněný A. H. koupil pro J. L. na přesně nezjištěných místech v XY od osoby vystupující jako R. (či R.) dvakrát marihuanu, vždy v množství 2 kg, celkem tedy 4 kg, kterážto marihuana byla v přesně nezjištěných dnech dle pokynů obviněného A. H. obviněným J. K. převezena do Spolkové republiky Německo,
při převozu marihuany koupené od obviněného L. P. a od osoby R. (R.) jel obviněný A. H. společně s obviněnou M. K. se svým vozidlem před vozidlem obviněného J. K. jako kontrola ohledně možných silničních kontrol, přičemž ve Spolkové republice Německo byla obviněným J. K. marihuana v jednom případě, nezjištěného dne, dovezena do města XY, v ostatních případech byla dovážena na různá místa ve městě XY, obviněný J. K. za uskutečněné cesty dle pokynů obviněného A. H. pak dostával odměnu 250 Eur za každý převezený kilogram marihuany,
v případě, kdy kvalita marihuany nebyla pro J. L. dostatečná, tak obviněný A. H. ji od L. odkoupil a prodal jí svému kamarádovi A., a to v celkovém množství nejméně 1 kg,
dále pak obviněný J. K. poptával marihuanu v množství 600 g pro obviněného A. H. pro vývoz do Německa u osoby vystupující jako T. či T. a užívající č. XY, přičemž k realizaci tohoto vývozu nedošlo, osoba T. (T.) dodala obviněnému J. K. marihuanu pouze v množství přibližně 400 gramů, kterou posléze obviněný J. K. prodal neztotožněným osobám,
k dovozu kokainu ze Spolkové republiky Německo do České republiky došlo:
dne 8. 6. 2018, kdy obviněný A. H. přivezl ze SRN do ČR do bydliště obviněného J. K. na adrese XY, XY, omamnou látku kokain v množství přibližně 50 g,
dne 1. 8. 2018, kdy obviněný A. H. přivezl ze SRN do ČR do bydliště obviněného J. K. omamnou látku kokain v množství přibližně 300 g,
dne 14. 9. 2018, kdy obviněný A. H. přivezl ze SRN do ČR do bydliště obviněného J. K. omamnou látku kokain v množství přibližně 300 g,
dne 7. 12. 2018 ve 12.50 hod. obviněný A. H. přivezl ze SRN do ČR do bydliště obviněného J. K. omamnou látku kokain v množství přibližně 300 g, která byla uschována v kabelce obviněné M. K., která přijela společně s obviněným A. H., kdy toto množství bylo rozváženo do balíčků po 100 gramech a 100 gramů si pro svou potřebu za účelem další distribuce ponechal obviněný J. K., 100 gramů bylo odváženo pro budoucí prodej osobě R. (či R.) a za tím účelem ponecháno u obviněného J. K., a 100 gramů bylo odváženo do dalšího samostatného sáčku, který obviněný A. H. s vědomím obviněné M. K. uložil na kabelku obviněné M. K. a toto množství posléze obviněný A. H. sám prodal osobě vystupující jako F.
dne 11. 1. 2019 v době kolem 21.15 hod. obviněný A. H. přivezl ze SRN do ČR do bydliště obviněného J. K. omamnou látku kokain v množství nejméně 491,61 gramů s obsahem účinné látky 77,6 % - 78,1 % v plastovém sáčku s přítlačnou lištou uloženém v kabelce obviněné M. K., která přijela společně s obviněným A. H., kteroužto kabelku však do bytu přinesl obviněný A. H., po příchodu obviněný A. H. s obviněným J. K. sáček rozbalili na kuchyňské lince a začali obsah sáčku po 100 gramech rozdělovat do dalších sáčků, což nedokončili v důsledku zásahu Policie ČR,
přičemž v souvislosti s dovozem kokainu ze SRN do České republiky a jeho následným prodejem obviněná M. K. poskytla obviněnému A. H. svůj mobilní telefon k nainstalování aplikace WICKR za účelem komunikace obviněného A. H. minimálně s obviněným J. K. ohledně dovozu a distribuce kokainu a obstarání a vývozu marihuany, dne 7. 12. 2018 kdy obviněný A. H. převážel kokain ze SRN do ČR v množství cca 300 g a dne 11. 1. 2019, kdy obviněný A. H. převážel ze SRN do ČR kokain o hmotnosti 491,61 g, poskytla během převozu k ukrytí kokainu svou kabelku, a dne 7. 12. 2018, po odvážení 100 gramů určených pro prodej osobě F. opět vědomě poskytla svou kabelku k dalšímu přenosu kokainu za účelem jeho další distribuce, a dne 12. 11. 2018 vyzvedla u obviněného J. K. pro obviněného A. H. peníze za prodej kokainu osobě F. a za kokain, který si od obviněného A. H. odkoupil obviněný J. K.,
v návaznosti na takto dovezený kokain pak
obviněný A. H. sám opakovaně prodal kokain osobám vystupujícím jako R. (R.) a F., část ponechal u obviněného J. K., kterému za uskladnění kokainu poskytoval finanční odměnu, který jej pak dál podle jeho pokynů prodával osobám R. (R.) a F., přičemž takto obviněný H. buďto sám anebo prostřednictvím obviněného K. osobám R. (R.) a F. prodal kokain v přesně nezjištěném množství několika stovek gramů, a dále obviněný A. H. osobě vystupující jako Y. prodal ve třech případech kokain o hmotnosti 5, 8 a 10 g za cenu 70 Euro za gram, a přesně nezjištěnou část v množství desítek gramů prodal obviněnému J. K. za cenu 55 Eur za gram, který s takto zakoupeným kokainem pak dále nakládal dle vlastního uvážení (tj. ne dle pokynů H.),
obviněný J. K. dle dohody s obviněným A. H. skladoval u sebe kokain určený k prodeji osobám určeným obviněným A. H., podle pokynů obviněného A. H. prodal v nezjištěném počtu případů nezjištěné množství kokainu osobám vystupujícím jako R. (R.) a F., kdy prodeje se realizovaly po stovkách gramů, z kokainu, který si od obviněného A. H. odkoupil, dle svého uvážení prodal kokain svým známým D. Č., nar. XY, J. R., nar. XY, A. N., nar. XY, J. M., nar. XY, a D. Ž., nar. XY, kdy takto: D. Č. ve dvou případech prodal nezjištěné množství kokainu,
J. R. dne 9. 6. 2018 prodal 1 gram kokainu za cenu 1.700 Kč, a dále ve dnech 13. 6. 2018, 2. 11. 2018 a 9. 11. 2018 mu prodal za nezjištěnou cenu či poskytl zdarma nezjištěné množství kokainu,
A. N. dne 19. 9. 2018 a dne 22. 12. 2018 prodal či poskytl zdarma nezjištěné množství kokainu,
J. M. dne 8. 6. 2018 prodal nejméně 1 g kokainu, dne 2. 11. 2018 mu prodal či poskytl zdarma nejméně 1 g kokainu a dne 6. 11. 2018 mu pak prodal 8 g, tedy prodal mu kokain v množství nejméně 10 gramů,
D. Ž. prodal v přesně nezjištěný den v červnu 2018, dále dne 4. 7. 2018, 3. 8. 2018, 1. 11. 2018 nezjištěné množství kokainu a dne 8. 12. 2018 mu prodal 2 gramy kokainu,
a dále dne 18. 6. 2018 nabídnul nezjištěné množství kokainu osobě vystupující jako T. či T. a užívající tel. č. XY,
v přesně nezjištěný den po dni 15. 8. 2018 prodal nejméně 0,5 g kokainu osobě jménem F. za cenu nejméně 1.000,- Kč,
dále pak obviněný J. K. v uvedeném období poskytl přesně nezjištěné množství kokainu a též i marihuany své družce obviněné A. Ch. O.,
II. obviněná A. Ch. O.
od přesně nezjištěné doby do 1. 10. 2018, při vědomí toho, že její druh obviněný J. K. doma přechovává omamnou látku kokain za účelem její další distribuce, tak z takto obviněným J. K. přechovávaného kokainu v přesně nezjištěné době poskytla osobě N. 0,2 nebo 0,3 gramu kokainu, dne 17. 6. 2018 nabídla neztotožněné osobě vystupující jako „přítel N.“ 0,5 gramů kokainu za cenu 1.500 Kč, dne 15. 8. 2018 nabídla osobě F. možnost koupě 5 gramů kokainu za cenu 10.000 Kč, dne 25. 9. 2018 poskytla osobě vystupující jako N. kokain v nezjištěném množství,
a dále dne 1. 10. 2018 nabídla osobě B. nezjištěné množství omamné látky marihuana.
3. Proti rozsudku nalézacího soudu podala odvolání jednak obviněná M. K., jednak státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze v neprospěch obviněných M. K., J. K., A. Ch. O. a L. P. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 11 To 58/2020, tak že z podnětu odvolání státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu ohledně obviněného L. P. a znovu u něj rozhodl o uložení trestů. Ve vztahu k obviněným M. K., J. K. a A. Ch. O. odvolací soud ve výroku rozsudku konstatoval, že napadený rozsudek zůstává beze změn. Odvolání obviněné M. K. podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání nejvyššího státního zástupce a vyjádření k němu
4. Nejvyšší státní zástupce napadl dovoláním rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 11 To 58/2020, v neprospěch obviněných M. K. a J. K., a dále ve prospěch obviněné A. Ch. O., a to u všech tří obviněných v tom rozsahu, v jakém jím zůstal nedotčen ve vztahu k obviněným M. K. a J. K. výrok o trestu v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 74 T 5/2019, a dále v tom rozsahu, v jakém jím mělo být rozhodnuto výrokem podle §256 tr. ř. o odvolání státního zástupce ve vztahu k obviněné A. Ch. O. Své dovolání nejvyšší státní zástupce opřel jednak o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., neboť v napadeném rozsudku chybí výrok, jímž bylo rozhodnuto o odvolání státního zástupce podaném v neprospěch obviněných M. K., J. K. a A. Ch. O., jednak ve vztahu k obviněným M. K. a J. K. také z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť uvedeným postupem odvolací soud nastolil stav, jako by bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl oběma těmto obviněným uložen trest odnětí svobody mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byli uznáni vinnými.
5. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení nejvyšší státní zástupce předně uvedl, že se nelze ztotožnit se způsobem, jakým odvolací soud naložil s odvoláním státního zástupce podaným v neprospěch obviněných M. K. a J. K. proti výroku o trestu a zároveň v neprospěch obviněné A. Ch. O. proti výroku o vině a o trestu. Dále pak namítl, že se nelze ztotožnit s důvody, které vedly k uložení trestu odnětí svobody u obviněných J. K. a M. K. pod dolní hranici zákonného rozpětí trestní sazby.
6. Nejvyšší státní zástupce brojil proti způsobu rozhodnutí odvolacího soudu, neboť odvolací soud výslovně nerozhodl o odvolání státního zástupce, pokud je podal v neprospěch obviněných M. K., J. K. a A. Ch. O. Ačkoliv odvolací soud v napadeném rozsudku odůvodnil, že odvolání státního zástupce ve vztahu k těmto obviněným neshledal důvodným, absentuje ve výrokové části rozsudku formální výrok o zamítnutí odvolání jako nedůvodného. Takový výrok nemůže být nahrazen použitou formulací „…jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn“ , neboť se nejedná o zákonem předvídaný výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Ve smyslu v dovolání citované judikatury (rozhodnutí pod č. 34/2000 Sb. rozh. tr.) je sice třeba odvolání považovat za jeden celek, avšak v případě odvolání státního zástupce podaného ohledně více osob je rozsah celku vždy vymezen konkrétní osobou toho obviněného, ohledně něhož je odvolání podáno. Těmito zásadami se odvolací soud u všech tří obviněných neřídil. Pokud jde o obviněnou A. Ch. O., je podané dovolání podáno pouze v její prospěch, neboť důvody nevyhovění odvolání státního zástupce proti rozsudku soudu prvního stupně dovolatel nijak nezpochybňuje. Absence uvedeného zamítavého výroku je na újmu právní jistotě postavení obviněné A. Ch. O., což lze považovat za vadu napadeného rozsudku.
7. Pokud jde o obviněné M. K. a J. K., má naznačený nesprávný postup odvolacího soudu dopad pro uplatnění náležitého dovolacího důvodu, kdy odvolací soud formálně nezamítl odvolání státního zástupce podaná v neprospěch obou obviněných ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z tohoto důvodu nejvyšší státní zástupce uplatnil uvedený dovolací důvod analogicky a z hlediska procesní ekonomie, neboť odvolací soud svým postupem fakticky nastolil stav, jakoby podaná odvolání státního zástupce zamítl.
8. Odvolací soud zásadně pochybil, když ohledně obviněných M. K. a J. K. akceptoval aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku nalézacím soudem, i když podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody u nich nebyly naplněny. Dosavadní bezúhonnost obviněných nelze považovat za okolnost neobvyklou či dokonce výjimečnou, ale je naopak nutné pohlížet na ni jako na běžný standard. V případě obviněných J. K. a M. K. však obecně žádné výjimečné okolnosti případu shledat nelze. Obvinění J. K. a M. K. se podíleli na páchání rozsáhlé drogové činnosti po delší dobu, páchané organizovanou skupinou nejen v České republice, ale i v zahraničí, přičemž se jednalo o distribuci drog ve velkém rozsahu. Jednalo se o typickou organizovanou drogovou trestnou činnost spáchanou po předchozím uvážení a ze ziskuchtivých pohnutek.
9. Nejvyšší státní zástupce dále uvedl, že především podíl obviněného J. K. na posuzované trestné činnosti byl významný. Obviněný J. K. se navíc k trestné činnosti původně ani nedoznal, nýbrž až v reakci na výpověď spolupracujícího obviněného A. H. ze dne 7. 2. 2019, následně při výslechu konaném dne 4. 3. 2019 svůj názor změnil a k věci vypovídal. Při ukládání trestu obviněnému J. K. proto nelze postupovat podle §58 odst. 1 tr. zákoníku. Skutečnost, že se obviněný doznal v průběhu trestního řízení, nelze považovat samo o sobě za okolnost tak významnou, aby vůbec umožňovala úvahy o mimořádném snížení trestu odnětí svobody.
10. Podíl obviněné M. K. na spáchané trestné činnosti považuje dovolatel sice za méně významný než v případě obviněného J. K., avšak tato okolnost sama o sobě rovněž neodůvodňuje použití §58 odst. 1 tr. zákoníku. I přestože míra její účasti na trestném jednání byla nižší, nepochybně naplnila skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Úvahy nalézacího soudu ohledně aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku se pak nesprávně odvíjely též od skutečnosti, že i obviněným A. H. a J. K. byly uloženy tresty pod dolní hranici trestní sazby. V případě trestů ukládaných obviněným M. K. a J. K. nalézací soud nesprávně vycházel z výše trestu uloženého obviněnému A. H., jemuž byl ovšem uložen trest odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby jako spolupracujícímu obviněnému ve smyslu §58 odst. 4 tr. zákoníku, kdy takto uložený trest nalézací soud považoval za výchozí mez pro ukládání trestů dalším spoluobviněným. V případě obviněné M. K. je však pro úvahy o mimořádném snížení trestu odnětí svobody bezvýznamné, že se dopustila trestné činnosti v menším rozsahu, ani její doznání či okolnost, že je osobou soudně netrestanou. Takové okolnosti lze považovat toliko za běžné polehčující okolnosti. Nadto doznání obviněné M. K. nemůže být považováno za spontánní a úplné, což i sám odvolací soud v napadeném rozhodnutí konstatuje. Rozsudek nalézacího soudu navíc ani neobsahuje žádné vodítko pro zhodnocení možné nápravy obviněné M. K., což je jednou z podmínek pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku.
11. Nejvyšší státní zástupce své dovolání uzavřel tím, že v předkládané věci nebyly ve vztahu k obviněným M. K. a J. K. splněny základní podmínky předpokládané ustanovením §58 odst. 1 tr. zákoníku v podobě existence výjimečných okolností případu či poměrů pachatele, které by protiprávní jednání těchto obviněných odlišovaly od typově stejných útoků spáchaných jinými pachateli a tvořily by přesvědčivý závěr o splnění podmínek pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku.
12. Závěrem svého dovolání nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud ve smyslu §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 11 To 58/2020, v tom rozsahu výroku pod bodem I., v jakém se týká obviněných J. K. a M. K., jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu týkajícím se obviněných M. K. a J. K. znovu projednal a rozhodl, a dále aby podle §265l odst. 2 tr. ř. ohledně obviněné A. Ch. O. odvolacímu soudu přikázal, aby rozhodl o chybějícím výroku o zamítnutí odvolání státního zástupce ve vztahu k této obviněné. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal, že v posuzované věci je nutno rozhodnout jiným než navrhovaným způsobem, vyjádřil nejvyšší státní zástupce souhlas podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
13. Opis dovolání nejvyššího státního zástupce byl zaslán k vyjádření obviněným M. K., J. K. a A. Ch. O.
14. Obviněná A. Ch. O. ve svém vyjádření ze dne 16. 3. 2021 zaslaným prostřednictvím svého obhájce v podstatě uvedla, že souhlasí s tím, že jsou dány důvody uvedené v dovolání, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud tomuto dovolání nejvyššího státního zástupce vyhověl.
15. Obviněná M. K. ve svém vyjádření ze dne 14. 4. 2021 zaslaným prostřednictvím svého obhájce v podstatě uvedla, že pokud jde o námitku nejvyššího státního zástupce ohledně chybějícího výroku o zamítnutí odvolání státního zástupce, pak tato není opodstatněná, neboť z formulace výroku odvolacího soudu je zřejmé, jak bylo s kterým odvoláním naloženo. Odvolací soud svůj postup nadto odůvodnil v bodě 40. napadeného rozsudku a obviněná M. K. považuje tento postup za přípustný. O odvolání obviněné M. K. pak odvolací soud procesně správně rozhodl samostatným zamítavým výrokem podle §256 tr. ř.
16. K námitce uložení trestu mimo trestní sazbu obviněná M. K. uvedla, že i tato námitka je zjevně neopodstatněná. Nalézací soud aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání trestu precizně a velmi podrobně odůvodnil a s názorem nalézacího soudu se ztotožnil i soud odvolací. Argumentace dovolatele sice v obecných rysech odpovídá požadavkům soudní praxe na aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, ovšem ve vztahu k obviněné je poměrně nekonkrétní, povšechná, ale zejména i věcně neopodstatněná. Nejvyšší státní zástupce ve vztahu k obviněné ve svém dovolání používá argumenty zavádějící, když jde ve své podstatě pouze o polemiku se skutkovými závěry nižších soudů. Nesprávná je rovněž argumentace nejvyššího státního zástupce směřující do použití trestu uloženého obviněnému A. H. jako výchozího bodu pro uložení trestu obviněné M. K., když spravedlivé potrestání pachatele trestného činu ve smyslu §1 odst. 1 tr. ř. musí reflektovat nejen ukládání trestu v rámci zákonné trestní sazby, ale spravedlnost by měla být vyjádřena také individualizací trestu v kontextu trestů ukládaných ostatním spolupachatelům s ohledem na míru jejich účasti a aktivity na posuzované trestné činnosti, k čemuž slouží právě §58 tr. zákoníku. Obviněná M. K. odkázala v této souvislosti na napadený rozsudek odvolacího soudu a rozhodovací praxi Nejvyššího soudu.
17. Pokud jde o námitku nejvyššího státního zástupce vymezující se vůči okolnosti doznání obviněné M. K., pak obviněná namítla, že její doznání bylo z hlediska skutkového děje úplné, což odvolací soud ani nerozporoval. Samotné její doznání ani ve spojení s dalšími polehčujícími okolnostmi však nebylo zásadním důvodem pro mimořádné snížení trestu, neboť tento postup soudy odůvodnily zejména podstatně nižší mírou participace obviněné M. K. na stíhaném jednání, a to oproti účasti obviněných A. H. a J. K. Obviněná rovněž nesouhlasila s namítanou absencí vodítka pro zhodnocení její možné nápravy, když takovou okolností je nepochybně fakt, že jde o osobu dosud bezúhonnou, poměrně mladého věku, u níž byla stíhaná trestná činnost zjevným excesem z jejího doposud řádného života, což oba nižší soudy konstatovaly shodně. Stejně tak nižší soudy vnímaly projevenou sebereflexi obviněné. Nelze tak souhlasit s námitkou nejvyššího státního zástupce, že u obviněné absentovala jakákoliv sebereflexe jakožto předpoklad pro její nápravu. Tato poslední uvedená námitka je však spíše skutkového charakteru, a proto není pro dovolací řízení způsobilá.
18. Závěrem obviněná M. K. navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce podané v její neprospěch podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a současně souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v neveřejném zasedání.
19. Obviněný J. K. se ke dni tohoto rozhodnutí nevyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce.
III.
Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
21. Nejvyšší soud dále zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání nejvyššího státního zástupce podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání nejvyššího státního zástupce podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející.
IV.
Důvodnost dovolání
22. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací argumentace nejvyššího státního zástupce nejenže odpovídá jím uplatněným dovolacím důvodům, ale je i důvodná.
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. uplatněný nejvyšším státním zástupcem v dovolání slouží k nápravě vad v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O tento důvod se jedná, když určitý výrok nebyl vůbec učiněn a činí jeho výrokovou část neúplnou, což znamená, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky např. neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhou alternativou je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3173 a 3174).
24. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze podřadit námitku nejvyššího státního zástupce, pokud jde o chybějící výrok rozhodnutí ohledně odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněných M. K., J. K. a A. Ch. O. Z napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze se podává, že odvolací soud v bodu I. výrokové části nejprve rozhodl o odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze ohledně obviněného L. P. (tohoto obviněného se podané dovolání netýká) a poté uvedl: „Jinak – tedy ve vztahu k obžalované M. K., obžalovanému J. K. a obžalované A. Ch. O. – zůstává napadený rozsudek beze změn.“ Tento procesní postup následně odvolací soud vysvětlil v bodě 40. odůvodnění napadeného rozsudku, když uvedl, že „…odvolání státního zástupce v těch jeho částech, jež se týkaly obžalovaných M. K., J. K. a A. Ch. O., odvolací soud důvodným neshledal. Právě uvedený závěr ve svém rozhodnutí vyjádřil výrokem, že ve vztahu ke jmenovaným obžalovaným zůstává napadený rozsudek beze změn, takováto formulace má tentýž smysl, význam a dopad, jako by došlo k zamítavému výroku.“
25. Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
26. Z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu vyplývá, že pokud je týmž rozsudkem soudu prvního stupně rozhodnuto ohledně více obviněných a státní zástupce podá odvolání ohledně všech nebo několika obviněných a jestliže odvolací soud zruší nebo změní rozsudek jen ohledně některých z nich, protože jen ohledně nich považuje odvolání státního zástupce za důvodné, zatímco u zbývajících obviněných pokládá odvolání státního zástupce za nedůvodné, musí to ve svém rozhodnutí vyjádřit výrokem, jímž odvolání státního zástupce podané ohledně těchto zbývajících obviněných zamítne (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 1999, sp. zn. 8 Tz 129/99, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 34/2000). Nejvyšší soud nemá důvodu se od této judikatury v posuzované věci jakkoli odchylovat.
27. Odvolání jako řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně tvoří jediný celek, a to ve vztahu ke konkrétnímu předmětu řízení a konkrétní osobě. Výrok odvolacího soudu „[J]inak – tedy ve vztahu k obžalované M. K., obžalovanému J. K. a obžalované A. Ch. O. – zůstává napadený rozsudek beze změn,“ je výrokem odvolacími soudy jindy používaným, avšak nadbytečným, neboť takový výrok nemá žádnou oporu v zákoně (srov. ustanovení §254 a násl. tr. ř.). V posuzované věci však nemůže nahradit výrok odvolacího soudu stran odvolání státního zástupce podaného v neprospěch shora označených tří obviněných. Z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je tedy napadené rozhodnutí odvolacího soudu zatíženo vadou spočívající v absenci či neúplnosti některého výroku, jak ve svém mimořádném opravném prostředku namítl nejvyšší státní zástupce. Odvolací soud proto pochybil, pokud nerozhodl o odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podaného v neprospěch obviněných M. K., J. K. a A. Ch. O., které shledal nedůvodným, způsobem předpokládaným v §256 tr. ř., čímž založil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
28. Na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce podaného ve prospěch obviněné A. Ch. O. však Nejvyšší soud v zájmu uplatnění zásady rychlosti a hospodárnosti řízení přistoupil k tomu, že napravil dovolatelem vytýkané pochybení a podle §265l odst. 2 tr. ř. sám doplnil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 11 To 58/2020, o chybějící výrok spočívající v tom, že podle §256 tr. ř. se zamítá odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podané v neprospěch obviněné A. Ch. O. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 74 T 5/2019. Se souhlasem nejvyššího státního zástupce a obviněné tak mohl učinit podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i v neveřejném zasedání.
29. Důvodnost dovolání opírajícího se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. shledal Nejvyšší soud též ohledně obviněných M. K. a J. K. S ohledem na další důvodně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud nepostupoval u těchto obviněných podle §265l odst. 2 tr. ř. Takový postup, tj. nejprve příkaz odvolacímu soudu, aby doplnil chybějící výrok o zamítnutí odvolání státního zástupce, a poté, po opětovném předložení věci Nejvyššímu soudu, při shledání důvodnosti dovolání nejvyššího státního zástupce zrušení napadeného rozsudku, nebyl namístě zejména již z důvodu procesní ekonomie a byl by nadbytečně formální. Ostatně i nejvyšší státní zástupce konstatoval, že uplatnil ve vztahu k těmto obviněným dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve spojení s §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to analogicky a z hlediska procesní ekonomie, neboť odvolací soud svým postupem nastolil stav, jako by v tomto směru podaná dovolání zamítnul.
30. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). Nejvyšší státní zástupce pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. namítl, že nalézací soud v případě obviněných M. K. a J. K. přistoupil k aplikaci mimořádného snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, aniž by k tomuto postupu byly dány zákonné podmínky. Tento postup následně schválil i soud odvolací. Tato námitka je s to naplnit nejvyšším státním zástupcem uplatněný dovolací důvod, neboť jestliže nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody a přesto byl uložen trest pod dolní hranicí příslušné zákonné trestní sazby s poukazem na citované ustanovení, je takto uložený trest trestem uloženým mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku a tím je naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 5 Tdo 411/2003, nebo rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 6 Tdo 780/2016).
31. Důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) v §265b odst. 1 tr. ř. Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souvislosti s podaným dovoláním je nutno uvést, že v posuzované věci se jedná o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem a existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tak nejvyšší státní zástupce dovozuje ze skutečnosti, že v řízení, které předcházelo vydání ve skutečnosti zamítavého rozhodnutí, byl dán jím dále uplatněný důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
32. Ze spisového materiálu se podává, že nižší soudy při ukládání trestu obviněným M. K. a J. K. pro použití §58 odst. 1 tr. zákoníku zohlednily dosavadní trestní bezúhonnost obou jmenovaných a projevenou lítost nad spácháním trestné činnosti. U obviněného J. K. dále nižší soudy považovaly za podstatnou skutečnost ospravedlňující aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku jeho spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, a to pokud jde o jeho plné a kvalifikované doznání, kdy šlo o doznání nadstandardní, které velmi významně přispělo k objasnění projednávané trestné činnosti i účasti jednotlivých obviněných na něm. V případě obviněné M. K. pak mimo již výše uvedené považovaly nižší soudy za významné skutečnosti nejen její částečné doznání, ale zejména její podstatně nižší míru participace na stíhaném jednání v porovnání s účastí obviněných A. H. a J. K. a dalších osob zapojených do činnosti organizované skupiny.
33. Na tomto místě Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit výjimečný charakter ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody. K tomu lze stručně poznamenat, že aplikaci ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku zásadně nemohou odůvodnit standardní polehčující okolnosti na straně pachatele. Předpokladem pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu uvedeného ustanovení jsou takové okolnosti spáchaného činu či poměry pachatele, které se musí vyznačovat (alespoň v nějakém smyslu) jistou neobvyklostí a výjimečností, která dostatečně odůvodní předpoklad, že ani trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 7 Tdo 303/2012, uveřejněné pod č. 6/2014 Sb. rozh. tr.). Postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku proto nemohou odůvodnit jen běžně se vyskytující skutečnosti, např. že pachatel před spácháním činu vedl řádný život, k činu se doznal a učinil kroky k náhradě způsobené škody, ani přesvědčení soudu, že trest odnětí svobody uložený v mezích zákonné trestní sazby by byl pro pachatele příliš přísný (obdobně srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 1966, sp. zn. 4 Tz 14/66, uveřejněné pod č. 24/1966-III Sb. rozh. tr.). Samozřejmě mimo takových okolností případu či poměrů pachatele však musí být splněny i další zákonné předpoklady – tj. že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné, a nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789 a násl.).
34. Rovněž lze poukázat např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 8 Tdo 550/2014, uveřejněné pod č. 24/2015-I. Sb. rozh. tr., podle něhož pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku je nutné respektovat výjimečný charakter tohoto ustanovení a použít ho jen v těch případech, kdy lze přesvědčivě dovodit splnění všech zde uvedených podmínek. Nemůže se jednat o souhrn jakýchkoliv polehčujících okolností, nýbrž jen takových, které se v dané kvalitě nebo kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu, neboť jen za splnění těchto předpokladů může nabýt charakteru okolností výjimečných (např. věk blízký věku mladistvých, obviněný spáchal čin pod vlivem tíživých osobních nebo rodinných poměrů, které si sám nezavinil, k činu byl vyprovokován surovým násilným jednáním poškozeného apod.).
35. V neposlední řadě lze zmínit závěry nově vycházející z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 5 Tdo 1356/2018 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2019, sp. zn. 5 Tdo 1118/2019 (uveřejněné pod č. 28/2020 Sb. rozh. tr.) danou problematikou se zabývající, z nichž vyplývá, že:
„Ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku je prostředkem soudcovské individualizace trestu a projevem depenalizace v trestním zákoníku. Jeho použití je třeba zvažovat nikoliv mechanicky, ale přísně individuálně ve vztahu ke konkrétnímu činu a konkrétnímu pachateli. Postup podle citovaného ustanovení je namístě především tehdy, jestliže určitá okolnost, která může být i znakem příslušné skutkové podstaty trestného činu, natolik vybočuje při porovnání s ostatními případy, že již sama o sobě nebo ve spojitosti s jinými okolnostmi (např. se značným časovým odstupem od spáchání trestného činu) odůvodňuje shovívavější přístup k potrestání pachatele, anebo pokud teprve souhrn více okolností daného případu vede k úvaze, že použití zákonné trestní sazby by bylo nepřiměřeně přísné a postačí i mírnější postih pachatele k jeho nápravě“.
„Může jít především o ty situace, kdy polehčující okolnosti (§41 tr. zákoníku) a nízká intenzita naplnění zákonných znaků ve svém souhrnu a kvalitě přesvědčivým způsobem snižují závažnost trestného činu, případně některá z nich je nezvykle intenzivní povahy, takže je namístě hodnotit ji jako okolnost významně polehčující (např. zvlášť tíživé osobní nebo rodinné poměry, za kterých pachatel spáchal trestný čin, aniž by si je byl způsobil). Je tomu tak i tehdy, jestliže některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu – bez ohledu na to, zda jde o znak základní nebo kvalifikované skutkové podstaty – byl naplněn neobvykle nízkou intenzitou a tato skutečnost výrazně ovlivnila společenskou škodlivost daného případu a snížila ji pod obvyklou mez natolik, že je namístě mírnější trestní postih, než jaký zákon obecně předpokládá. Podobný význam může mít i delší doba, která uplynula od spáchání trestného činu (§39 odst. 3 tr. zákoníku), aniž její délku zavinil pachatel. V uvedených případech může být mimořádné snížení trestu odnětí svobody odůvodněno též tím, že pachateli byl uložen vedle trestu odnětí svobody další druh trestu, např. trest zákazu činnosti nebo peněžitý trest, který vhodně doplní působení zmírněného trestu odnětí svobody.“
36. Nahlíženo optikou výše uvedených obecných východisek Nejvyšší soud konstatuje, že v případě obviněných M. K. a J. K. z odůvodnění rozhodnutí nižších soudů nevyplývá přesvědčivý závěr o naplnění podmínek aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku a tedy pro uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu výše uvedených závěrů relevantní judikatury. Okolnosti spočívající v dosavadní trestní bezúhonnosti a projevení lítosti nad svým jednáním obviněnými lze považovat za běžné okolnosti polehčující ve smyslu §41 tr. zákoníku. Stejně tak doznání obviněného J. K. není okolností tak mimořádnou, aby sama o sobě či ve spojení s dalšími běžnými polehčujícími okolnostmi ospravedlnila uložení trestu odnětí svobody pod dolní hranici trestní sazby ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku.
37. Obviněné M. K. lze sice přisvědčit, že míra její participace na spáchané trestné činnosti byla nižší v porovnání s dalšími obviněnými. Současně nelze přehlédnout, že se podílela na drogové trestné činnosti po delší dobu a ve více případech, přičemž docházelo k nelegálnímu obchodu nejen s marihuanou, ale rovněž i s kokainem. Obviněná M. K. se na trestněprávním jednání podílela vědomě, aktivně a formou vícečetných jednání, jež celkově vykazují znaky typově vysoce závažného trestného činu (bod 37. napadeného rozsudku). Nadto odvolací soud dále konstatoval, že k tíži obviněných M. K. a J. K. přihlédl i k ziskuchtivé pohnutce, kterou bylo zahrnuto jejich trestněprávní jednání, i páchání činu po předchozím uvážení a po delší dobu (bod 33. napadeného rozsudku). Odvolací soud tyto přitěžující okolnosti považuje za poměrně typické charakteristiky provázející trestný čin, avšak na druhé straně za stejně typické a běžné polehčující okolnosti lze považovat např. i dosavadní trestní bezúhonnost, doznání obviněných či jejich různou míru participace na trestné činnosti. K zohlednění těchto skutečností pak slouží zejména kritéria uvedená pro ukládání druhu a výměry trestu podle §39 tr. zákoníku, nikoliv aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku jako ustanovení, pomocí něhož lze posuzovat určité významné či mimořádné okolnosti odůvodňující shovívavější přístup k potrestání pachatele.
38. Stejně tak Nejvyšší soud přisvědčil argumentaci nejvyššího státního zástupce plynoucí z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 3. 2020, sp. zn. 4 Tdo 216/2020 (v dovolání nesprávně označené jako sp. zn. 4 Tdo 212/2020), v němž byl vysloven názor, že při ukládání trestu nelze tolerovat praxi použitou nižšími soudy, kdy soud v zájmu faktického vyjádření úvahové konstrukce o nedostatečném odstupňování trestů z hlediska soudcovské individualizace zvolí cestu nesprávné či nedostatečně odůvodněné aplikace jiného hmotněprávního ustanovení zákona upravujícího ukládání trestních sankcí. Proto není možné hranice trestních sazeb stanovených zákonem obcházet aplikací §58 tr. zákoníku a při stanovení druhu a výměry trestu musí nižší soudy vycházet z hranic stanovených zákonodárce u příslušné skutkové podstaty trestného činu, pakliže se nejedná o zákonem výslovně předpokládanou situaci (např. institut spolupracujícího obviněného podle §178a tr. ř., resp. §58 odst. 4 tr. zákoníku).
39. U obviněného J. K. odvolací soud též nesprávně poměřoval jemu uložený trest odnětí svobody s trestem uloženým spolupracujícímu obviněnému A. H. Podle odvolacího soudu sice obviněnému J. K. nebyl přiznán status spolupracujícího obviněného ve smyslu §178a tr. ř., ovšem obsah jeho výpovědi byl věcně stejně významný pro objasnění předmětné trestné činnosti, jako kdyby byl formálně v postavení spolupracujícího obviněného. Pokud z tohoto důvodu přistoupil k mimořádnému snížení trestu odnětí svobody podle §58 odst. 1 tr. zákoníku, tak tímto postupem se v podstatě stírá rozdíl v zákonném nahlížení (zvýhodnění) na osobu spolupracujícího obviněného oproti obviněnému, který není v tomto postavení. Pak by ovšem institut spolupracujícího obviněného v zásadě ztrácel svůj význam.
40. Jelikož Nejvyšší soud s ohledem na výše uvedené shledal dovolání nejvyššího státního zástupce důvodným, zrušil podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2020, sp. zn. 11 To 58/2020, a to v rozsahu uvedeném ve výroku tohoto rozhodnutí (tj. ve výroku pod bodem I. ve vztahu k obviněným J. K. a M. K.), aby odvolací soud mohl znovu náležitě projednat a rozhodnout o odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podaného proti rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k obviněným M. K. a J. K. Současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
41. Při novém projednání věci a rozhodování o ní je Vrchní soud v Praze povinen řídit se uvedenými závěry Nejvyššího soudu (§265 odst. 1 tr. ř.). V podstatě jde o to, aby se v intencích rozhodnutí Nejvyššího soudu řádně zabýval a dostatečně vypořádal s argumentací státního zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, pokud jde o možnost aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku při ukládání trestu odnětí svobody ve vztahu k obviněným M. K. a J. K. Přitom bude nutné respektovat mimořádnost ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku ve světle výše již rozvedené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
42. S ohledem na ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. a výsledek dovolacího řízení, když tresty odnětí svobody, na jejichž podkladě obvinění M. K. a J. K. byli ve výkonu trestu, tímto usnesením byly zrušeny, bylo nutné, aby Nejvyšší soud rozhodoval o vazbě obviněných M. K. a J. K., když pro další výkon trestu odnětí svobody chybí v důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu zákonný podklad.
43. Obviněná M. K. v rámci výslechu dne 17. 6. 2021 ke svým osobním poměrům uvedla, že během výkonu trestu odnětí svobody je v kontaktu se svou rodinou a má možnost bydlet u své matky M. C., která jí umožní pracovat v její firmě. Jiné trestní stíhání se vůči ní nevede, ve výkonu trestu nebyla kázeňsky trestána.
44. V rámci slyšení obviněné bylo přečteno prohlášení matky obviněné M. C., z jehož obsahu vyplývá, že obviněná M. K. má možnost u ní bydlet a být zaměstnána v její firmě. Současně matka obviněné nabídla záruku za její chování v případě propuštění na svobodu.
45. Obviněný J. K. v rámci výslechu dne 17. 6. 2021 ke svým osobním poměrům uvedl, že má možnost bydlet u své sestry a má též zajištěno zaměstnání pro případ propuštění na svobodu. Platí výživné na jedno nezletilé dítě. Jiné trestní stíhání se vůči němu nevede.
46. Nejvyšší soud však shledal, že u obviněných M. K. a J. K. jsou dány skutečnosti, které odůvodňují jejich vzetí do vazby, a to z důvodu předpokládaného §67 písm. a) tr. ř.
47. Podle §67 písm. a) tr. ř. platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest.
48. Obvinění M. K. a J. K. byli oba, byť v důsledku nynějšího kasačního zásahu Nejvyššího soudu dosud nepravomocně, odsouzeni k výrazným nepodmíněným trestům odnětí svobody. Z rozhodovací praxe Evropského soudu pro lidská práva se ve vztahu k takovým situacím podává, že „(…) zbavení osobní svobody po prvoinstančním, byť nepravomocném, odsuzujícím rozsudku není již považováno za vazbu, na kterou by měl být aplikován článek 5 odst. 1 písm. c) Úmluvy (‚zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání‘), ale jde o zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem podle článku 5 odst. 1 písm. a) Úmluvy.“ (srov. rozsudek ESLP ve věci Wemhoff proti Německu č. 2122/64 ze dne 27. 6. 1968, §9). Z toho vyplývá, že Úmluva považuje zbavení svobody po prvoinstančním odsuzujícím rozsudku za zásadně odlišné od vazby před nepravomocným odsouzením (viz též nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14, anebo ze dne 4. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3491/18, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS 2998/17, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tvo 18/2015, dále ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 11 Tdo 239/2017, či ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1252/2018).
49. Existující nepravomocné odsouzení obviněných soudem prvního stupně [v posuzované věci byl obviněnému J. K., byť nepravomocně, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 6. 2020, sp. zn. 74 T 5/2019, uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let, obviněné M. K. pak týmž rozsudkem trest odnětí svobody v trvání šesti let], představuje při plném respektování principu presumpce neviny velmi výraznou změnu situace ve vztahu k odůvodnění útěkové vazby. V takovém případě je riziko útěku či skrývání se značně zvýšeno a z toho důvodu se výrazně oslabuje potřeba dalších dodatečných důvodů potřebných pro odůvodnění ponechání obviněného ve vazbě, oproti situaci, kdy k odsouzení obviněného ještě nedošlo (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 185/14).
50. Dle názoru Nejvyššího soudu je třeba tuto skutečnost vzít v úvahu o to více, pokud se jedná o nepravomocné odsouzení k výraznému trestu odnětí svobody, jenž je pro obviněného velmi citelný. Riziko vyhýbání se trestu obviněným je objektivně o to vyšší, k čím vyššímu trestu byl obviněný, byť nepravomocně, odsouzen. Oproti pouze hrozícímu trestu, u nepravomocného odsouzení nastupuje takové riziko v mnohem reálnější a hmatatelnější podobě. V tomto smyslu v řadě svých usnesení Ústavní soud vyslovil názor, že i nepravomocně uložený nepodmíněný trest, z vnitřní logiky věci v určité výměře, může znamenat konkrétní skutečnost odůvodňující obavu z útěku právě před takovýmto trestem; v každém případě je hrozba útěku nebo skrývání se značně zesílena (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. II. ÚS 88/01, dále ze dne 11. 3. 2003 sp. zn. II. ÚS 775/02, ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03, ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. III. ÚS 1577/08, a ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. I. ÚS 1217/16). Za výši nepravomocně uloženého trestu odůvodňující či značně zesilující obavu z útěku přitom Ústavní soud považoval i dobu šesti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 9. 2010, sp. zn. III. ÚS 2511/10), či sedmi let (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. II. ÚS 3/03).
51. Shora nastíněné obecné principy pak dopadají i na nyní projednávanou trestní věc obviněných. Důvodnost obavy, že obvinění J. K. a M. K. uprchnou, či že se budou skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnuli, je dána nejen nepravomocným odsouzením pro úmyslný trestný čin (resp. zvlášť závažný zločin), za nějž lze podle §283 odst. 4 tr. zákoníku uložit trest odnětí svobody až na osmnáct let, ale je umocněna i dalšími skutečnostmi. V případě obou obviněných je to povaha a rozsah trestné činnosti, pro kterou jsou stíháni, dále tím, že této se dopouštěli v rámci organizované skupiny působící ve více státech a ve velkém rozsahu. Navíc nelze přehlédnout skutečnost, že u obou obviněných je již v právní moci výrok o vině zvlášť závažným zločinem a že další řízení u odvolacího soudu se koná jen na podkladě odvolání státního zástupce podaného v jejich neprospěch proti výroku o trestu.
52. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že ze shora uvedených zjištění vyplývá důvodná obava, že v současném stadiu trestního řízení v případě propuštění obviněných z výkonu trestu odnětí svobody na svobodu budou tito mařit trestní řízení tím, že uprchnou nebo se budou skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnuli. V takovém případě by se obvinění stali pro orgány činné v trestním řízení nedosažitelnými, v důsledku čehož by byl účel celého trestního stíhání zmařen, nebo podstatně ztížen.
53. S ohledem na tyto okolnosti nebylo ani možné nahradit vazbu obviněné M. K. přijetím záruky její matky M. C. učiněné podle §73 odst. 1 písm. a) tr. ř.
54. Jelikož jsou dány konkrétní skutečnosti, které naplňují zákonné důvody pro vzetí obviněného J. K. a obviněné M. K. do vazby podle §67 písm. a) tr. ř., rozhodl Nejvyšší soud podle §265l odst. 4 tr. ř., že se oba obvinění berou z důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř. do vazby.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. 6. 2021
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu