ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.500.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 500/2021-1984
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 6. 2021 o dovolání obviněného A. M. , narozeného XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 4. 2. 2021, č. j. 6 To 367/2020-1878, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 1 T 215/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného A. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 16. 11. 2020, č. j. 1 T 215/2019-1756, byl obviněný A. M. uznán vinným, že:
1) od přesně nezjištěné doby do 17.47 hodin dne 24. 4. 2019, kdy byl zadržen policejním orgánem, si neoprávněně opatřil zařízení (tzv. varnu), chemikálie a jiné pomocné látky potřebné k výrobě psychotropní látky metamfetaminu, známého též pod názvem pervitin, a tyto věci poskytoval i dalším osobám po předchozí dohodě za účelem jejich použití k nelegální výrobě pervitinu, a to nejméně M. P., nar. XY, kterému sám nebo prostřednictvím další osoby poskytl jód a červený fosfor, které jsou pomocnými látkami užívanými k nelegální výrobě pervitinu tzv. českou cestou, a který mu vyrobený pervitin za účelem jeho následné distribuce prodal v množství nejméně 30 g za částku nejméně 24 000 Kč, a dále R. B., nar. XY, kterému umožnil bydlet nejprve v objektu bez č. p. a č. ev. na ulici XY ve XY a posléze v rodinném domě č. p. XY na ulici XY ve XY a finančně jej podporoval, kdy společně s ním po jejich vzájemné domluvě vyrobili nejméně ve 3 případech v přesně nezjištěném množství psychotropní látku metamfetamin, známou též pod názvem pervitin, která je uvedena v seznamu č. 5 v příloze 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a k další výrobě se připravovali, když si od T. M., nar. XY, vystupujícího pod přezdívkou "T.", obstarali léky Nurofen StopGrip o celkovém počtu nejméně 5 996 ks tablet, z nichž by bylo možno vyextrahovat 96,2 g pseudoefedrinu hydrochloridu a vyrobit 70,9 g hydrochloridu metamfetaminu, a dne 24. 4. 2019 R. B. v bytu A. M. ve druhém patře domu na adrese XY tyto léky v úmyslu jejich dalšího využití na nelegální výrobu hydrochloridu metamfetaminu rozbalil a jednotlivé tablety vyloupal z blistrů, přičemž oba se tohoto jednání dopustili přesto, že neměli žádnou registraci ani jiné povolení k zacházení s prekursory podle §2 odst. 1 zák. č. 272/2013 Sb. o prekursorech drog, když pseudoefedrin je jako prekursor uveden v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013 o prekursorech drog.
Obviněný A. M. takto či jinak získaný pervitin nejméně od roku 2017 do doby zadržení policejním orgánem v 17:47 hodin dne 24. 4. 2019 dále za peníze, zdarma, směnou za jiné věci nebo za protislužbu poskytoval dalším osobám v objektu bez č. p. a č. ev. na ulici XY ve XY, na jiných místech území města XY či jinde,
a to M. T., nar. XY, nejméně ve 32 případech v celkovém množství nejméně 20 gramů zčásti za peníze a zčásti směnou za věci, P. D., nar. XY, v celkovém množství nejméně 67,5 g zčásti za peníze a zčásti za protislužbu, D. S., nar. XY, v celkovém množství nejméně 250 g zčásti za peníze, zčásti zdarma a zčásti směnou za věci, K. K., nar. XY, nejméně ve 3 případech v celkovém množství nejméně 0,5 g zdarma, Z. B., nar. XY, nejméně ve 3 případech v množství nejméně 30 stlačených dílků pervitinu za peníze, K. Š., nar. XY, nejméně v 10 případech nejméně 20 stlačených dílků zdarma, L. H., nar. XY, nejméně v 1 případě v celkovém množství nejméně 1 g za peníze, P. D., nar. XY, nejméně v 7 případech v celkovém množství nejméně 6 g zčásti za peníze a zčásti zdarma , M. S., nar. XY, nejméně ve 3 případech v celkovém množství nejméně 7 stlačených dílků za peníze, M. G., nar. XY, nejméně v 15 případech v celkovém množství nejméně 3,5 g zčásti za peníze a zčásti zdarma, J. L., nar. XY, nejméně ve 20 případech v celkovém množství nejméně 2 g směnou za věci a za peníze, A. Ch., nar. XY, nejméně v 5 případech v celkovém množství nejméně 5 g za peníze, A. P., nar. XY, v celkovém množství nejméně 10 g za peníze, a P. S., nar. XY, zprostředkoval poskytnutí pervitinu nejméně ve 2 případech tak, že jej k jeho žádosti o pervitin odkázal na jinou osobu přítomnou v objektu bez č. p. a č. ev. na ulici XY ve XY, kterou mu byl následně pervitin poskytnut,
2) od blíže nezjištěné doby do 17:47 hod. dne 24. 4. 2019 do zadržení policejním orgánem ve XY na ul. XY při sobě v příruční pánské tašce v 7 kusech zatavených injekčních stříkaček různého objemu neoprávněně pro vlastní potřebu přechovával psychotropní látku metamfetamin, známou také pod názvem pervitin, a to v celkovém množství 23,81 g s obsahem 12,43 g metamfetaminu báze, kdy psychotropní látka metamfetamin je uvedena v seznamu č. 5 v příloze 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
2. Takto popsané jednání obviněného A. M. soud prvního stupně právně posoudil jednak jako zvlášť závažný zločin nedovol ené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný zčásti ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a zčásti ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku [ pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ] a jednak jako přečin přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 2, ods t. 3 tr. zákoníku [ pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ] . Za tyto trestné činy mu p odle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1, §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest ve výměře 150 (sto padesáti) denních sazeb po 1 000 (jednom tisíci) Kč, celkem 150 000 (sto padesát tisíc) Kč. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněnému uložil i trest propadnutí věci vztahující se na věci konkretizované ve výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně.
3. Pro úplnost lze doplnit, že citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byl uznán vinným též obviněný R. B. a byl mu uložen trest, jak je v tomto rozsudku blíže specifikováno.
4. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podali oba obvinění odvolání, o nichž Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále jen „odvolací soud“) rozhodl usnesením ze dne 4. 2. 2021, č. j. 6 To 367/2020-1878, tak, že z podnětu odvolání obviněného A. M. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o uložení peněžitého trestu tomuto obviněnému, a podle §256 tr. řádu zamítl odvolání obviněného R. B.; jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podává nyní dovolání již jen obviněný A. M. (dále jen „obviněný“, případně „dovolatel“), přičemž tak činí prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miloslava Jančíka, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tím, že namítá, že přestože již řízení před soudem prvního stupně bylo zatíženo podstatnými vadami v procesním postupu tohoto soudu a při dokazování, odvolací soud na ně žádným způsobem nereagoval.
6. V dalším textu obviněný rozvádí konkrétní dovolací námitky (jež se, a to i doslova, shodují s těmi, které uplatnil ve svém odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a též již v rámci své obhajoby v řízení před soudem prvního stupně), přičemž těmito (jak je zřejmé z jejich obsahu) brojí jen proti skutku popsanému pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Vyslovuje předně názor, že na základě vadně a nekompletně provedeného dokazování došlo k vadnému hodnocení důkazů v rozporu s formální logikou, v důsledku čehož mezi provedenými důkazy a jejich skutkovým i právním hodnocením je dán extrémní rozpor, a že soud prvního stupně si tam, kde důkazy zcela absentovaly, vypomáhal vlastní představou o skutkových okolnostech a jeho vinu předpokládal. V podrobnostech namítá, že provedeným dokazováním nebylo vůbec zjištěno, že si opatřil tzv. varnu, tvrdí, že tato mu nikdy nenáležela, a zpochybňuje, že opatření si běžně dostupných prostředků a vybavení je neoprávněné. Dále vytýká soudu prvního stupně, že pokud dospěl ke zjištění, že vyráběl pervitin spolu s obviněným R. B. nejméně ve třech případech, neuvedl ani konkrétní množství takto vyrobené drogy, ani neodůvodnil, jak dospěl právě k počtu tří případů, zejména když sám obviněný R. B. doznal jen dvě „várky“ po cca dvou gramech, navíc pro vlastní potřebu a bez součinnosti s ním; vyjadřuje proto přesvědčení, že pro uvedená skutková zjištění učiněná soudem je třeba značná míra fantazie, když důkazy, představované stopami zaznamenanými po výrobě drogy, samy o sobě (bez účelové interpretace provedené státní zástupkyní a následně převzaté soudem) svědčí pouze o tom, že v předmětné nemovitosti se skutečně podařilo vyrobit pervitin.
7. Dovolatel dále zpochybňuje správnost hodnocení výpovědí jednotlivých svědků – odběratelů metamfetaminu, včetně změn v jejich výpovědích u hlavního líčení oproti přípravnému řízení a věrohodnosti těchto svědků soudem prvního stupně. V této souvislosti zdůrazňuje, že jde o osoby představující „výkvět zlínské drogové scény“, které jsou ochotny za dočasný klid od policie „potvrdit (slíbit) i třetí světovou válku“, a poukazuje na rozpory v jejich výpovědích s tím, že označuje za nevěrohodné i jejich tvrzení, že v době výslechu do protokolu nebyly pod vlivem návykových látek; z těchto důvodů má za to, že výpovědi těchto svědků z přípravného řízení jej usvědčující nelze bez přiměřené opatrnosti, nebyly-li u nich provedeny testy na ovlivnění návykovou látkou, jako důkaz v daném trestním řízení použít. Zásadní výhrady pak setrvale vznáší zejména ve vztahu k výpovědi svědka D. S., a to především ohledně jím tvrzeného odebraného množství pervitinu, přičemž považuje za krajně nepravděpodobné, že jmenovaný svědek (jenž je prakticky bezdomovcem bez příjmů a živí se drobnou kriminalitou) měl jednak na drogu v tak značném množství finanční prostředky, a jednak, že takové množství během poměrně krátkého období sám spotřeboval, přičemž má za to, že jeho výpověď je vyvrácena s ohledem na časovou souslednost relevantních skutečností; poukazuje přitom rovněž na to, že soud prvního stupně neprovedl jím navržený důkaz připojením spisu Okresního soudu ve Zlíně v trestní věci obviněné T. N., jenž považuje za významný z toho důvodu, že vyvrací výpověď tohoto svědka, když z předmětné trestní věci jmenované obviněné vyplývá, že též od této měl ve stejném období odebrat srovnatelně velké množství pervitinu, tj. od nich obou za cenu v celkové výši asi půl milionu korun českých, což nepovažuje za možné a domnívá se, že tento svědek byl ve své výpovědi motivován jednak snahou pomoci policii, jednak mstou vůči němu z důvodu odebrání automobilu za nesplacené dluhy.
8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 6 To 367/2020, jako nezákonné, a současně podle §265k odst. 2 tr. řádu zrušil jako nezákonný i rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 16. 11. 2020, č. j. 1 T 215/2019-1756, a aby ve smyslu §265 l odst. 1 tr. řádu vrátil věc příslušnému soudu k novému projednání.
9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce). Předně konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jež vznáší výlučně proti skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jsou doslovným opakováním jeho obhajoby uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterou se oba soudy beze zbytku vypořádaly. Za podstatné však považuje především to, že výhrady obviněného se s jím vytýkaným dovolacím důvodem naprosto rozcházejí, přičemž nenaplňují ani žádný jiný z dovolacích důvodů. Dovolatel totiž svůj mimořádný opravný prostředek buduje výlučně na námitkách, v jejichž rámci zpochybňuje rozsah dokazování, vytýká nalézacímu soudu vadné hodnocení provedených důkazů, přičemž ve vazbě na to rozporuje skutková zjištění soudu prvního stupně, která byla klíčová pro přisouzení odpovídající právní kvalifikace; současně realizuje vlastní hodnocení důkazů a formuje nová skutková zjištění, která by vyznívala v jeho prospěch.
10. Státní zástupce je přesvědčen, že soud prvního stupně realizoval komplexní a bezvadné dokazování, v jehož rámci provedl všechny důkazy, jež mohly napomoci náležitému objasnění věci (pokud některému z návrhů obviněného na doplnění dokazování nevyhověl, svůj postup řádně odůvodnil), přičemž provedené důkazy také řádným způsobem – nejen jednotlivě, jak to činí obviněný, ale i ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil a dospěl ke skutkovým závěrům, které z nich logicky vyplývají, a podrobně a komplexně se zabýval i obhajobou obviněného. Poukazuje na to, že tento soud při formování skutkového děje zohlednil primárně vyjádření jednotlivých svědků (klientů dovolatele či policistů), přičemž – vědom si skutečnosti, že v případě odběratelů šlo o osoby zpravidla drogově závislé, které navíc v některých případech v průběhu hlavního líčení upravily své výpovědi (a to účelově ve prospěch dovolatele) – neopomněl podrobně hodnotit taktéž jejich věrohodnost; nepřisvědčil přitom obhajobě obviněného vystavěné na pofidérní konstrukci, podle níž byla většina svědků nějakým způsobem motivována k podání lživých výpovědí s tím, že takové tvrzení je naprosto zcestné a prokázáno nebylo. Zdůrazňuje, že to byl naopak právě dovolatel, kdo sám či prostřednictvím dalších osob projevil důslednou snahu ovlivňovat svědky a vést je k tomu, aby vypovídali nepravdivě a v jeho prospěch. Uvádí dále, že soud prvního stupně nepominul ani související listinné důkazy, především protokol o zadržení, protokoly o domovních prohlídkách a výstupy z nich, komunikaci z Messengeru i WhatsAppu, objektivně zjištěné poznatky vztahující se k ovlivňování některých svědků ze strany dovolatele či komunikaci dovolatele s dalšími osobami zajištěnou v návaznosti na odposlech a záznam telekomunikačního provozu; svým povinnostem se nezpronevěřil ani odvolací soud, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a s jeho námitkami se v odůvodnění svého usnesení beze zbytku a správně vypořádal. Státní zástupce proto konstatuje, že pro posouzení dané věci jsou stěžejní právě skutková zjištění soudu prvního stupně vyjádřená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a rozvedená v jeho odůvodnění, z nichž spolehlivě vyplývá, že obviněný nejenže o výrobě pervitinu spoluobviněným R. B. věděl, ale na této se přímo podílel s tím, že byl řídící osobou rozhodující o výrobě drogy a zajišťující pro ni materiální zázemí, stejně jako se podílel na následné distribuci pervitinu dalším zájemcům. Uzavírá, že sama nespokojenost obviněného s hodnocením důkazů soudy, jejich skutkovými zjištěními, s odsuzujícím rozsudkem a s faktickým zamítnutím jeho odvolání není chybou soudů a neznačí, že skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná.
11. Z výše zmíněných důvodů státní zástupce navrhuje podané dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu vyjadřuje souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasí ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu s tím, aby i jiné rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání.
12. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k jeho případné replice, kterou ale do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
14. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
15. Jak již bylo uvedeno, obviněný své dovolání výslovně opírá toliko o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ve skutečnosti ale v tomto lze vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí obviněný vztahuje i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
16. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl (mimo jiné) tak, že z podnětu odvolání obviněného A. M. podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek zrušil ve výroku o uložení peněžitého trestu tomuto obviněnému, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
17. Tímto dovolacím důvodem je pak obviněným uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
18. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
19. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
20. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
21. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného neodpovídají jím uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Svou argumentací totiž brojí proti vedení dokazování, jeho rozsahu a způsobu hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně a proti správnosti jím učiněných skutkových zjištění ohledně skutku popsaného pod bodem 1) jeho rozsudku, přičemž vytýká odvolacímu soudu, že uvedené vady v procesním postupu soudu prvního stupně nenapravil.
22. Tak tomu je předně v případě, kdy obviněný zpochybňuje, že by na podkladě provedeného dokazování bylo zjištěno, že si opatřil tzv. varnu na výrobu pervitinu a že tato mu náležela, stejně jako rozporuje, že opatření takového vybavení a prostředků by bylo neoprávněné. Nad rámec výše uvedeného konstatování lze pro úplnost k uvedené výhradě doplnit, že jde navíc o námitku nedůvodnou, neboť z provedených důkazů (zejména výsledků provedené domovní prohlídky, výpovědi obviněného R. B., svědeckých výpovědí, zajištěné komunikace prostřednictvím zpráv a telefonních hovorů mezi obviněnými navzájem a též mezi obviněným a dalšími osobami, od nichž odebíral prekursory a další chemické látky, jimiž byli například J. B., J. K. a H. Š.) je nepochybně zřejmé, že předmětné vybavení se nacházelo v bytě obývaném obviněným a v bytě obývaném obviněným R. B. v témže domě, v němž tomuto spoluobviněnému umožnil bydlet právě obviněný, stejně jako se tam nacházely chemické látky (prekursory a tzv. pomocné látky užívané k výrobě předmětné drogy), a sloužilo k protiprávnímu jednání spočívajícímu v neoprávněné výrobě pervitinu obviněným a spoluobviněným R. B. (srov. body 74., 75., 78. a 79. rozsudku soudu prvního stupně).
23. Stejný charakter pak má další námitka obviněného, jejímž prostřednictvím popírá výrobu pervitinu spolu s obviněným R. B. a tvrdí, že takové skutkové zjištění soudu prvního stupně (ani co do množství případů takové výroby, ani co do skutečnosti, že vyráběli drogu ve vzájemné součinnosti) nemá oporu v provedených důkazech, neboť tyto svědčí pouze o tom, že v dané nemovitosti se podařilo vyrobit pervitin. Rovněž ohledně této výhrady je zapotřebí uvést, že jde z hlediska uplatněného dovolacího důvodu nejen o námitku irelevantní, ale nadto též o námitku nedůvodnou, když na podkladě provedených důkazů (zejména výsledků provedené domovní prohlídky, výpovědi obviněného R. B. a zajištěné komunikace prostřednictvím zpráv a telefonních hovorů) bylo jednoznačně zjištěno (a těmto skutkovým zjištěním soudu prvního stupně přitom bezezbytku přisvědčil i soud odvolací), že k výrobě pervitinu došlo nejméně ve třech případech (soud prvního stupně zde postupoval ve prospěch obviněných a za prokázaný považoval počet pouze tří případů této výroby, když vycházel z doznání obviněného R. B., přestože s ohledem na zajištěnou komunikaci mezi obviněnými a další důkazy bylo možné důvodně usuzovat na výrazně vyšší počet případů výroby pervitinu; k tomu srov. body 75. a 77. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Stejně tak bylo nade vši pochybnost prokázáno, že předmětná výroba probíhala za společného vědomí a vzájemné součinnosti obviněného a spoluobviněného R. B. a že obviněný se na ní i přímo podílel (jak je zřejmé z výsledků domovní prohlídky, kdy byla zjištěna přítomnost nejen metamfetaminu, ale i látek, které se jako vedlejší produkty uvolňují při jeho výrobě, a to jak ve stěrech z dřezu a skla v lednici nacházejících se v kuchyni v bytě obviněného, tak i ve stěrech z obou jeho horních končetin; k tomu srov. body 70., 73., 74., 76. až 79. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, body 11. a 12. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), přičemž obviněný jako řídící a rozhodující osoba zajišťoval též materiální zázemí (prostory, potřebné vybavení a chemické látky) pro takovou výrobu a rovněž následnou distribuci pervitinu dalším osobám.
24. Mimo rámec obviněným tvrzeného dovolacího důvodu stojí rovněž jeho výhrady ke způsobu hodnocení výpovědí jednotlivých svědků – odběratelů pervitinu soudem prvního stupně, obzvláště změn v jejich výpovědích v hlavním líčení oproti přípravnému řízení, a jejich věrohodnosti, na jejichž podkladě dovozuje, že je nelze jako důkazy v dané trestní věci použít. Nejvyšší soud k těmto námitkám považuje za vhodné odkázat na body 88. až 104. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (a rovněž bod 9. odůvodnění usnesení odvolacího soudu), v nichž zejména soud prvního stupně předmětné výpovědi – vědom si toho, že v případě těchto svědků se jedná zpravidla o osoby drogově závislé – velmi podrobně a pečlivě hodnotí s tím, že se zabývá i změnami v jejich výpovědích, a přesvědčivě odůvodňuje, proč v tom kterém případě vyhodnotil výpověď učiněnou v hlavním líčení jako nepravdivou a účelově podanou s úmyslem prospět obviněnému, a výpověď učiněnou v přípravném řízení naopak jako pravdivou, stejně jako se řádně zabývá i obhajobou obviněného založenou na tvrzení, že daní svědci byli v přípravném řízení ovlivněni příslušníky Policie ČR, případně dalšími osobami, a takto motivováni k podání lživých výpovědí, přičemž přesvědčivě vysvětluje, proč dospěl k závěru, že to byl naopak obviněný, kdo (sám či prostřednictvím dalších osob) se snažil některé ze svědků ovlivňovat tak, aby vypovídali nepravdivě a v jeho prospěch.
25. Jestliže pak obviněný zpochybňuje pravdivost a věrohodnost výpovědi zejména svědka D. S., a to ohledně jím uvedeného množství pervitinu, které od něj jmenovaný svědek odebral, přičemž považuje za krajně nepravděpodobné, že tento svědek měl jednak na drogu v tak značném množství finanční prostředky, a jednak, že takové množství během poměrně krátkého období sám spotřeboval, nelze než taktéž konstatovat, že jde o námitky, jež se s obviněným uplatněným dovolacím důvodem zcela míjejí. Obviněný i zde totiž polemizuje s hodnocením důkazů ze strany soudu prvního stupně a požaduje revizi jeho skutkového závěru, že tomuto odběrateli poskytl nejméně 250 g pervitinu. K námitkám obviněného v tomto směru lze odkázat na body 90. a 92. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 10. odůvodnění usnesení odvolacího soudu, jenž přisvědčil rovněž těmto skutkovým zjištěním a konstatoval, že soud prvního stupně se s námitkami obviněného i k distribuci drogy jmenovanému svědkovi vypořádal v dostatečném rozsahu a odpovídajícím způsobem. Jen na okraj lze dodat, že i bez množství pervitinu poskytnutého uvedenému svědkovi, obviněný distribuoval ostatním odběratelům tuto drogu v množství 115,5 g a dále v množství celkem 57 stlačených dílků, a tedy (mimo jiné) tímto jednáním nepochybně spáchal zvlášť závažný zlo čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve značném rozsahu.
26. Konečně pokud jde o procesní námitku obviněného stran neprovedení důkazu připojením spisu v trestní věci obviněné T. N. soudem prvního stupně, je namístě ztotožnit se s vyjádřením státního zástupce, že tento soud řádně odůvodnil, z jakých důvodů návrhům obviněného na doplnění dokazování nevyhověl (srov. body 92. a 117. odůvodnění jeho rozsudku), a stejně tak to učinil i soud odvolací (srov. bod 10. odůvodnění jeho usnesení).
27. Nezbývá proto než uzavřít, že výše uvedené výhrady dovolatele rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily. Je tudíž zřejmé, že ačkoli obviněný ve svém dovolání formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, po stránce věcné uplatňuje námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Je třeba zopakovat, že námitky skutkové nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu dovolání přezkoumat (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.).
28. Zásah do skutkových zjištění sice lze v rámci řízení o dovolání připustit, ale jen tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel (současně) tento nesoulad předmětem dovolání. Nadto platí, že Nejvyšší soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek pouze v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, či ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, anebo ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 aj.).
29. Pochybení podřaditelná pod výše zmíněné vady však Nejvyšší soud v dané věci neshledal. V této souvislosti je vhodné připomenout, že tzv. extrémní nesoulad nastává tehdy, jestliže zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, nebo jestliže zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování. Případný extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založen jen na tom, že dovolatel sám na základě svého přesvědčení hodnotí tytéž důkazy s jiným v úvahu přicházejícím výsledkem (jemu prospívajícím). Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně přitom vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí (jak na to bylo již výše ve vztahu k jednotlivým námitkám obviněného poukázáno) řádně vyložil, jaké závěry ve vztahu ke skutku pod bodem 1) z jednotlivých důkazů učinil, přičemž s těmito hodnotícími úvahami stran předmětného skutku se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení. Nejvyšší soud se s danými úvahami a závěry, které již z důvodu procesní ekonomie zde není třeba opětovně podrobně rekapitulovat, rovněž plně ztotožňuje, a nemá, co by jim mohl vytknout.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
30. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného A. M. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněnému – ale ani žádnému jinému zákonnému – dovolacímu důvodu. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 16. 6. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.