ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.654.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 654/2021-392
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 6. 2021 o dovolání obviněné B. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 2 To 162/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 150/2019, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné B. V. odmítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2020, sp. zn. 4 T 150/2019, byla obviněná B. V. uznána vinnou jednak přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 1.) a dále přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle §207 odst. 1, alinea první tr. zákoníku a přečiněm maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (pod bodem 2.). Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Olomouci se obviněná shora uvedené trestné činnosti dopustila tím, že:
1) v přesně nezjištěné době od měsíce prosince roku 2017 do 19. 2. 2019 na různých místech v XY, distribuovala psychotropní látku metamfetamin (pervitin), a to nejméně následujícím osobám:
- P. K., kterému v přesně nezjištěné době od počátku roku 2018 do měsíce září roku 2018, v nejméně 6 případech prodala za finanční částku 500 Kč za dávku, přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY a dále mu dne 19. 2. 2019 v místě jeho bydliště v XY, na ul. XY, prodala za částku 2.000 Kč celkem 2 gramy psychotropní látky metamfetamin (pervitin),
- P. M., kterému v přesně nezjištěné době v měsíci lednu roku 2019 v XY, v jednom případě nabídla psychotropní látku metamfetamin (pervitin) k umoření dluhu vzniklého s opravou jejího vozidla tov. zn. Ford Mondeo,
- D. D., kterému v přesně nezjištěné době od konce roku 2017 do měsíce ledna roku 2019, v nejméně 5 případech prodala za částku 1.300 Kč až 1.400 Kč vždy 1 gram psychotropní látky metamfetamin (pervitin) a v 5 případech prodala za částku 700 Kč vždy 0,5 gramu psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY,
- J. Ch., kterému v přesně nezjištěné době od léta roku 2018 do 17. 2. 2019, vždy 1x týdně předala přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), kdy se jednalo o dávky o hmotnosti 0,1 až 0,2 gramů, přičemž k předávkám docházelo v místě bydliště obviněné v XY,
- P. V., kterému v přesně nezjištěné době od měsíce ledna roku 2018 do měsíce února roku 2019, v nejméně 10 případech prodala za částku 1.000 Kč vždy 0,5 gramu psychotropní látky metamfetamin (pervitin) a v 10 případech prodala za částku 500 Kč vždy 0,2 gramu psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY,
- M. V., kterému v přesně nezjištěné době od měsíce září roku 2018 do 16. 2. 2019, prodala za finanční částky od 300 Kč do 500 Kč za dávku, celkem 1 gram, přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY, přičemž poslední nabídku na prodej mu učinila dne 19. 2. 2019, avšak k předávce již z důvodu jejího zadržení, nedošlo,
- T. H., kterému v přesně nezjištěné době od měsíce června roku 2018 do měsíce prosince roku 2018, v nejméně 20 případech prodala, a to za finanční částky od 750 Kč do 1.500 Kč za dávku, přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY,
- P. Š., kterému v přesně nezjištěné době od měsíce června roku 2018 do měsíce prosince roku 2018, v nejméně 4 případech předala, přesně nezjištěné množství psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž k předávkám docházelo na různých místech v XY,
- L. R., které v přesně nezjištěné době od měsíce července roku 2018 do měsíce prosince roku 2018, v nejméně 15 případech předala celkem cca 3 gramy psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž k předávkám docházelo v místě bydliště obviněné v XY,
- I. A., které v přesně nezjištěné době v létě roku 2018, v 1 případě prodala za finanční částku 1.400 Kč 1 gram psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž k předávce došlo v XY v XY a dále v přesně nezjištěné době před Vánocemi roku 2018, v 1 případě směnila za boty zn. Vans, 0,5 gramu psychotropní látky metamfetamin (pervitin), přičemž k předávce došlo v XY,
a takto jednala v rozporu s Jednotnou Úmluvou o omamných látkách, která byla pro Českou republiku publikována vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 47/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kde je metamfetamin uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k zákonu č. 167/1998 Sb., zařazený do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a rovněž je uveden jako psychotropní látka v příloze č. 5 k Nařízení vlády č. 463/2013 Sb.,
2) dne 4. 1. 2020 kolem 2:30 hodin v XY, u Obchodního domu XY na ulici XY, za pomocí klíčků, které byly ve vozidle, nastartovala na ulici XY odstavené osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Fabia, barvy zelená, registrační značky XY, a přes výslovný opakovaný nesouhlas majitelky vozidla poškozené Z. K., nar. XY, užila předmětné motorové vozidlo k jízdě, kdy vozidlo řídila na pozemní komunikaci z ulice XY, po ulici XY a XY, na které vozidlo odstavila před domem XY, a vrátila se pěšky k Obchodnímu domu XY, kde byla krátce na to kontrolována hlídkou Policie České republiky, v rámci kontroly se mimo jiné podrobila zkoušce na přítomnost návykových a psychotropních látek testerem DrugWipe 5S s pozitivním výsledkem na amfetamin a metamfetamin, následné lékařské vyšetření spojené s odběrem žilní krve a moči odmítla, přičemž motorové vozidlo řídila přesto, že jí byl rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 2 T 200/2018, který nabyl právní moci dne 27. 2. 2019, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 2 roků.
2. Za to byla obviněná B. V. citovaným rozsudkem Okresního soudu v Olomouci podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Obviněné byl současně podle §73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou let a šesti měsíců a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí blíže specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku okresního soudu.
3. Rozsudek soudu prvního stupně napadla obviněná B. V. odvoláním, v návaznosti na nějž Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek okresního soudu částečně zrušil, a to pouze ve výroku o trestu odnětí svobody. Následně krajský soud svým rozsudkem ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. 2 To 162/2020, podle §259 odst. 3 tr. řádu obviněnou B. V. odsoudil podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti shora citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná B. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to do všech výroků obou napadených rozhodnutí, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť je přesvědčena, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Naplnění tohoto dovolacího důvodu spatřuje obviněná v porušení svého práva na spravedlivý proces v důsledku existence extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními.
5. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatelka namítla, že odůvodnění napadeného rozsudku stran hodnocení důkazů a skutkových závěrů nevyhovuje zákonným požadavkům plynoucím z ustanovení §125 odst. 1 tr. řádu. Obviněná přitom s ohledem na tvrzené porušení zásad spravedlivého procesu opětovně poukázala na to, že závěry o prodeji pervitinu a jeho množství jsou učiněny na základě výpovědí jednotlivých uživatelů pervitinu, které se ovšem liší od jejich výpovědí z přípravného řízení. Z tohoto důvodu nelze dle obviněné považovat tyto svědky za důvěryhodné a jejich výpovědi za pravdivé, jelikož tyto nemusely v důsledku zkreslení původních vjemů vycházet z paměťových procesů a odpovídat objektivní realitě.
6. Závěrem pak obviněná shrnuje, že dle jejího názoru se ani jeden ze soudů nižších stupňů dostatečně nevypořádal s otázkou celkového množství prodávaného pervitinu, pročež navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů nižších stupňů a věc vrátil Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud před rozhodnutím o dovolání odložil výkon napadeného rozhodnutí.
7. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněné sdělil, že s přihlédnutím k povaze obviněnou uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněné bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje všechny obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
9. Po prostudování dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněná všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovala, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnou B. V. uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. V souvislosti s obviněnou uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byla obviněná uznána vinnou. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
12. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
13. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl obviněné přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněná namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006.
14. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „práva na spravedlivý proces“ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněné, včetně jejího práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
15. Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněné B. V. splňuje kritéria jí uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání. Po prostudování obsahu dovolání a připojeného spisového materiálu však dospěl k závěru, že dovolací námitky obviněné uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu neodpovídají. Obviněná totiž prostřednictvím svých námitek usiluje o zpochybnění skutkových závěrů učiněných nižšími soudy stran množství drogy, kteroužto distribuovala. Obviněná za tímto účelem namítá nedostatky dokazování ve vztahu k jednotlivým prodejům a brojí proti způsobu, kerým nalézací soud hodnotil jednotlivé svědecké výpovědi. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v dovolacím řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.
16. V kontextu námitek obviněné, jimiž tato brojí proti zjištěnému skutkovému stavu, Nejvyšší soud konstatuje, že Okresní soud v Olomouci v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a jak vyplývá z dalších skutečností popsaných v bodech 3. až 24. jeho odůvodnění, je přitom plně v souladu s provedenými důkazy, přičemž nevyvstávají žádné důvodné pochybnosti o jeho správnosti. Odvolací soud následně, především v bodě 12. odůvodnění svého rozhodnutí, opětovně přesvědčivě a logicky odůvodnil, z jakých důvodů ani on neuvěřil verzi prezentované obviněnou o tom, že její doznání bylo vynucené ze strany orgánů činných v trestním řízení a obviněná se distribuce drogy nedopustila, nýbrž byla pouze sama její uživatelkou. Dle zjištění nalézacího soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, výpovědi svědků stran množství distribuované drogy korespondují jak mezi sebou navzájem, tak s částečným doznáním obviněné z přípravného řízení, přičemž s případnými rozpory mezi jednotlivými výpověďmi svědků učiněnými v rámci přípravného řízení a následně u hlavního líčení se nalézací soud v plné míře vypořádal. Za daného stavu lze v souladu s výše uvedeným konstatovat, že oba nižší soudy posuzovaly věrohodnost provedených důkazů důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny.
17. Za případ extrémního nesouladu tedy nelze považovat tu situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované v §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a na to navazujících právních závěrů, které jsou odlišné od pohledu obviněné, přičemž z obsahu provedených důkazů jsou odvoditelné postupy nepříčící se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Okresní soud v Olomouci přitom tomuto požadavku dostál, když v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a přesvědčivě objasnil, z jakých důkazů vycházel a jak jednotlivé důkazy hodnotil a proč uznal obviněnou vinnou ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odstavce 1 tr. zákoníku. Obviněná fakticky nenamítá, že ze skutkových zjištění nalézacího soudu nelze dovodit závěry o existenci okolností rozhodných pro zjištění množství distruované drogy, nýbrž primárně namítá nedostatečné odůvodnění skutkových zjištění a domáhá se jejich změny. Zcela obecné námitky obviněné, jejichž pravá podstata směřuje do hodnocení provedených důkazů a z něj učiněných skutkových zjištění, nemohly s ohledem na jejich nepodřaditelnost nejen pod obviněnou uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod taxativně upravený v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu.
V.
Závěr
18. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněná B. V. svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a následné revize skutkových zjištění ve svůj prospěch. Obviněná naopak nevznesla žádnou relevantní námitku, jíž by bylo možno podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
19. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněné považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však v dané věci neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněné na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, který však v nyní posuzovaném případě rozhodně nebyl nikterak narušen (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
20. S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadeným rozhodnutím, jakož i jemu předcházejícím postupem nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněnou uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Za tohoto stavu, kdy obviněná B. V. nevznesla žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jí uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu, Nevyšší soud jí podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
21. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě dovolání podaného obviněnou a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněné na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním ze strany obviněné napadeno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 17. 6. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu