ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.2675.2021.2
sp. zn. 28 Cdo 2675/2021-966
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: K. R. , nar. XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Ilonou Kindlovou, advokátkou se sídlem v Praze, Mánesova 864/19, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČ 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, za vedlejší účasti na straně žalované: J. B. , nar. XY, bytem v XY, a J. V. , nar. XY, bytem v XY, oba zastoupeni Mgr. Jaroslavem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 1417/25, o nahrazení projevu vůle žalované, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 15 C 164/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. září 2020, č. j. 25 Co 138/2020-824, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit vedlejším účastníkům vystupujícím na straně žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení rovným dílem částku 3 400 Kč k rukám advokáta Mgr. Jaroslava Kadlece, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Městský soud v Praze (dále jen - odvolací soud) rozsudkem ze dne 10. září 2020, č. j. 25 Co 138/2020-824, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen – soud prvního stupně) ze dne 26. 11. 2019, č. j. 15 C 164/2018-552, změnil tak, že zamítl žalobu o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I. rozsudku odvolacího soudu). Výroky II. a III. odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal dovolání žalobce. Předestřel otázku, zda vhodným náhradním zemědělským pozemkem ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), je i pozemek, který již byl pravomocným soudním rozhodnutím vydán jiné oprávněné osobě, aniž však na základě tohoto rozhodnutí došlo v probíhajícím řízení před katastrálním úřadem ke vkladu vlastnického práva. Měl za to, že tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena, argumentuje současně tím, že restituční nárok konkurujících oprávněných osob (vedlejších účastníků na straně žalované) byl po právní moci soudního rozhodnutí o nahrazení projevu vůle vyčerpán jinak – smluvním převodem jiného náhradního zemědělského pozemku.
Žalovaná a vedlejší účastníci vystupující na její straně navrhli, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl, případně je odmítl.
Nejvyšší soud dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (v textu i jen „o. s. ř.“); srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Dovolání přitom, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.), neboť je neshledal přípustným (§237 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu rozhodnutí /usnesení/ vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat hledisky uvedenými v §237 o. s. ř.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Rozhodovací praxí dovolacího soudu, dle níž se při liknavém (či libovolném nebo diskriminujícím) postupu Pozemkového fondu ČR (jeho nástupce Státního pozemkového úřadu) mohou oprávněné osoby domáhat také převodu konkrétních náhradních pozemků bez předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky, nebyly (neměly být) popřeny ty závěry dosavadní judikatury Nejvyššího soudu, jež jako podmínku pro vyhovění žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést zemědělský pozemek oprávněné osobě za nevydaný pozemek požaduje, aby šlo o pozemek k převodu „vhodný“ (tedy pozemek, jenž by byl – nebýt liknavého postupu Pozemkového fondu ČR – do veřejné nabídky takto zařaditelný); k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod č. 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014. Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle §11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018).
Nejvyšší soud se pak opakovaně přiklání k těm judikatorním závěrům, dle nichž výsledkem řízení o nahrazení projevu vůle Státního pozemkového úřadu (dříve Pozemkového fondu ČR) směřujícího k bezúplatnému převodu náhradního zemědělského pozemku ve smyslu zákona o půdě na oprávněnou osobu, je rozhodnutí státního orgánu (soudu) o nabytí vlastnictví, tj. pravomocné soudní rozhodnutí, jež vlastnické právo konstituuje, a je samo o sobě právním důvodem jeho vzniku a podkladem pro vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí ̶ s účinky deklaratorními (§1114 o. z.) ke dni nabytí právní moci rozsudku, jímž je projev vůle nahrazen (§161 odst. 3 o. s. ř.); jinými slovy řečeno se oprávněná osoba stává vlastníkem pozemku dnem právní moci rozhodnutí soudu (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2060/2010, uveřejněný pod číslem 19/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 509/2021, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2669/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4161/2017, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2247/2021). I za účinnosti zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), přitom judikatura dovolacího soudu setrvává na závěru, že pravomocné soudní rozhodnutí o nahrazení projevu vůle ukládající Státnímu pozemkovému úřadu vydat oprávněné osobě náhradní zemědělský pozemek ve smyslu zákona o půdě je vkladovou listinou, ohledně níž katastrální úřad zkoumá toliko splnění podmínek ve smyslu ustanovení §17 odst. 2 katastrálního zákona (zda je rozhodnutí závazné i pro osoby, v jejichž prospěch je právo v katastru dosud zapsáno, a zda navrhovaný vklad odpovídá obsahu vkladové listiny); srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 24 Cdo 1794/2019.
Jestliže tedy odvolací soud vycházeje ze zjištění, že dovolatelem nárokovaný náhradní zemědělský pozemek parc. č. XY v k. ú. XY již byl pravomocnými soudními rozhodnutími (rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2012, č. j. 34 C 90/2012-159, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 36/2013-193) o nahrazení projevu vůle směřujícího k uzavření smlouvy o jeho bezúplatném převodu vydán jiným oprávněným osobám (vedlejším účastníkům vystupujícím na straně žalované), uzavřel, že dotčený pozemek, vzdor dosud neukončenému vkladovému řízení (návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podali vedlejší účastníci dne 25. 8. 2020), není vhodným náhradním pozemkem, respektive jej nelze vydat se zřetelem k absenci státního vlastnictví, nikterak se tím od výše citované judikatury hlásící se k právotvorným účinkům rozsudků o nahrazení projevu vůle vyhlášených v posuzovaném typu řízení, neodchýlil.
Argumentuje-li pak žalobce tím, že po pravomocném rozhodnutí, jímž bylo vlastnické právo k nárokovanému náhradnímu zemědělskému pozemku již konstituováno ve prospěch jiných oprávněných osob, byly tyto osoby nadto uspokojeny smluvním převodem dalšího náhradního pozemku, čímž došlo ke zjevnému přečerpání jejich restitučního nároku, dlužno předně poukázat na tu rozhodovací praxi dovolacího soudu, dle níž u pravomocných soudních rozhodnutí vzdor jejich případným věcným vadám či nezákonnosti platí presumpce jejich správnosti, pročež dokud nejsou stanoveným postupem odstraněna nebo zrušena, jsou považována za bezvadná a mají právní účinky (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 4. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1183/2000, uveřejněné pod C 1183 ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, či usnesení téhož soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 26 Cdo 2182/2009, a ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 33 Odo 543/2006). Jestliže tedy dovolatelem zmiňovaná pravomocná soudní rozhodnutí (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 26. 9. 2012, č. j. 34 C 90/2012-159, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 5. 3. 2013, č. j. 21 Co 36/2013-193) nebyla z podnětu opravného prostředku zrušena či změněna, je třeba vycházet z presumpce jejich věcné správnosti a přiznávat jim právním řádem předvídané právní účinky (nabytí vlastnického práva v tamním řízení úspěšnými oprávněnými osobami). Měly-li snad být na tyto osoby převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než odpovídající skutečné hodnotě jejich restitučního nároku, jest vzniklý nesoulad ve vztahu mezi nimi a Státním pozemkovým úřadem vypořádat jako vzniklé bezdůvodné obohacení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3388/2012, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4401/2015, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017).
Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že dovolatelem předestřené předpoklady přípustnosti podaného dovolání naplněny nebyly (§237 o. s. ř.).
Napadá-li dovolatel rozsudek odvolacího soudu i ve výroku o náhradě nákladů řízení, není dovolání v tomto rozsahu přípustné se zřetelem k ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy dovolání žalobce bylo odmítnuto a k nákladům procesně úspěšných vedlejších účastníků vystupujících na straně žalované náleží odměna advokáta za zastupování v tomto řízení ve výši 3 100 Kč [§6 odst. 1, §7 bod 5., §9 odst. 4 písm. b) a §11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], spolu s paušální náhradou hotových výdajů advokáta stanovených částkou 300 Kč na jeden úkon právní služby (§13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč. Náklady žalované (vzniklé jí podáním vyjádření k dovolání sepsaného advokátem) nelze v tomto případě považovat za účelně vynaložené k uplatňování nebo bránění práva. Žalovaný stát totiž disponuje dostatečným počtem odborných pracovníků, kteří jsou schopni zajišťovat ochranu jeho zájmů před soudy, a to případně i za využití služeb Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4693/2017, a v něm odkazovaná rozhodnutí, včetně nálezové judikatury Ústavního soudu - viz jeho nálezy ze dne 6. 10. 2011, sp. zn. IV. ÚS 1145/11, a ze dne 9. 10 2008, sp. zn. I. ÚS 2929/07).
Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , rozhodnutí Ústavního soudu na internetových stránkách nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 11. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu