ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.3685.2020.1
sp. zn. 28 Cdo 3685/2020-225
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců JUDr. Davida Rause, Ph.D., a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobce: Lesy České republiky, s. p. , IČO 42196451, se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, za účasti: Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské , IČO 00406546, se sídlem Beethovenova 235/1, Opava – Město, zastoupena Mgr. Markem Svojanovským, advokátem se sídlem Dvorek 16, Laškov, o vydání věci, o nahrazení rozhodnutí správního orgánu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 26/2016, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. července 2020, č. j. 1 Co 17/2020-177, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi Československé provincii Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Marka Svojanovského, advokáta se sídlem Dvorek 16, Laškov.
Odůvodnění:(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Ostravě (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 1. 2020, č. j. 23 C 26/2016-82, zamítl žalobu o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne 21. 12. 2015, sp. zn. SP18476/2014-571102, č. j. SPU 666701/2015/Pč, výrokem, dle něhož se Československé provincii Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské jako oprávněné osobě nevydává pozemek p. č. 1298/1 v k. ú. Jelení u Bruntálu (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, č. j. 1 Co 17/2020-177, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti rozsudku odvolacího soudu (všem jeho výrokům) podal žalobce dovolání. Předestírá otázku, zda právní předchůdci Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské v době po skončení druhé světové války tvořili součást Řádu německých rytířů, a jejich veškerý majetek tak byl, jakožto majetek uvedeného subjektu, konfiskován s účinností dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, a č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Má za to, že tuto otázku vyřešil odvolací soud v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, odkazuje přitom na usnesení ze dne 5. 11. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3230/2019, ze dne 6. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4218/2017, ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 428/2019, a ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2036/2019. Dále klade, coby dosud neřešenou, otázku, zda Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské může být (obecně vzato) osobou oprávněnou podle §3 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 10/13, publikovaného pod č. 177/2013 Sb., ve vztahu k některé z povinných osob uvedených v §6 zákona č. 428/2012 Sb.
Podle Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské je dovolání nepřípustné, eventuálně neopodstatněné, a navrhuje jeho odmítnutí, eventuálně zamítnutí.
Dovolatel je oprávněnou osobou k podání dovolání. Dovolání bylo podáno za splnění podmínek podle §241 odst. 2 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“, ve lhůtě podle §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje zákonem stanovené obligatorní náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř.
Nejvyšší soud je však, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť není přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež nepatří do okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolatelem vymezené otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Zpochybňuje-li dovolatel závěry odvolacího soudu o tom, že právní předchůdci Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské netvořili součást Řádu německých rytířů, jehož majetek byl konfiskován podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. a č. 108/1945 Sb., jde primárně o polemiku se skutkovými a nikoli právními konkluzemi. Platí přitom, že skutkovým zjištěním soudů nižšího stupně je dovolací soud dle účinné procesní úpravy vázán (srovnej kupř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3420/2015, a ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2515/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 998/2016, dále viz též usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 538/16, bod 10, ze dne 14. 2. 2017, sp. zn. I. ÚS 1766/16, bod 6, a ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. II. ÚS 2050/17, bod 17), přičemž k výtkám vůči hodnocení provedených důkazů s účinností od 1. 1. 2013 není k dispozici žádný způsobilý dovolací důvod (srov. §241a odst. 1 o. s. ř. a dále v poměrech do 31. 12. 2012 například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), když uplatněním způsobilého dovolacího důvodu není ani zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Prostřednictvím uvedené polemiky tudíž na přípustnost dovolání usuzovat nelze.
Soudy nižších stupňů se pak při úvahách o charakteru a organizační struktuře právních předchůdců Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské nikterak nezprotivily ani těm závěrům judikatury, podle nichž v případě právnické osoby zřízené nebo založené jako součást registrované církve či náboženské společnosti právní skutečnost, že došlo k jejímu zániku s právním nástupnictvím oprávněné osoby ve smyslu §3 písm. b) zákona č. 428/2012 Sb., osvědčuje sama církev či náboženská společnost s tím, že soudní přezkum věcné správnosti rozhodnutí jejího příslušného orgánu o takovémto opatření je se zřetelem k církevní autonomii vyloučen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1542/2008, či ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4748/2016, nebo jeho usnesení ze dne 21. 2. 2007, sp. zn. 28 Cdo 823/2006, či ze dne 29. 5. 2006, sp. zn. 28 Cdo 1271/2006, jež obstálo i v ústavněprávní rovině - viz usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2007, sp. zn. I. ÚS 611/06, nebo z judikatury Ústavního soudu jeho nález ze dne 26. 3. 1997, sp. zn. I. ÚS 211/96, či usnesení ze dne 15. 11. 2006, sp. zn. I. ÚS 137/05). Ke stejnému závěru dospívá i komentářová literatura (srov. Kříž, J., Valeš, V. Zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi: komentář. Praha: C. H. Beck, 2013. s. 135).
Závěry soudů nižších stupňů o tom, že právní předchůdci Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské netvořili součást Řádu německých rytířů, nadto nejsou nikterak nepřiměřené a odpovídají provedenému dokazování (viz především prohlášení Konference vyšších představených mužských řeholí, odborné vyjádření JUDr. Balíka, obsah zápisů v pozemkové knize).
Z uvedeného je tedy zřejmé, že výtky dovolatele směřující vůči konkluzím o majetkové samostatnosti právních předchůdců Československé provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské a jejich samostatné právní subjektivitě předpoklady přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř. nenaplňují.
Klade-li dovolatel dále otázku, zda Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské může být osobou oprávněnou ve vztahu k některé z povinných osob uvedených v §6 zákona č. 428/2012 Sb., je nepochybné, že uvedená církevní právnická osoba za splnění podmínek vyžadovaných zákonem č. 428/2012 Sb. může být a také dle výše vyřčeného je osobou oprávněnou k restituci majetku odňatého v důsledku některé majetkové křivdy (§5 zákona č. 428/2012 Sb.). Ani v uvedeném směru se tedy odvolací soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu (viz kupř. definici oprávněné osoby ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb. v již výše citovaném rozsudku ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4748/2016).
Bylo-li pak v některých řízeních dovozeno, že Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské není oprávněnou osobou ve smyslu zákona č. 428/2012 Sb., vztahovaly se tyto závěry vždy výlučně k nárokům na vydání konkrétního majetku, ohledně něhož vyšlo najevo, že nebyl součástí historického majetku osoby, již Československá provincie Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské označovala za svého právního předchůdce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3563/2019, a ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 3802/2019; obě tato usnesení obstála i v ústavněprávní rovině – srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 931/20, a ze dne 16. 6. 2020, sp. zn. IV. ÚS 1197/20).
Dovolání žalobce tudíž nenaplňuje předpoklady přípustnosti ve smyslu §237 o. s. ř., a proto je Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu i v nákladovém výroku II., pak je třeba dodat, že proti tomuto výroku není dovolání objektivně – ze zákona – přípustné (§238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.); i tu je důvod k odmítnutí dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 3, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. v situaci, kdy žalobce nebyl s dovoláním úspěšný a dalšímu účastníkovi – Československé provincii Milosrdných sester Panny Marie Jeruzalémské – vznikly náklady právního zastoupení za jeden úkon právní služby (podání vyjádření k dovolání) ve výši 3 100 Kč společně s režijním paušálem ve výši 300 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, celkem ve výši 4 114 Kč (§9 odst. 4, §13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, §137 odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. 3. 2021
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu