ECLI:CZ:NS:2021:28.CDO.942.2021.1
sp. zn. 28 Cdo 942/2021-730
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců: a) H. U. , nar. XY, bytem XY, a b) J. U. , nar. XY, bytem XY, obou zastoupených Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , identifikační číslo osoby: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/1a, zastoupené JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o vydání jiných zemědělských pozemků, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 25 C 41/2018, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, č. j. 30 Co 117/2020-701, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. 30 Co 117/2020-706, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
(dle §243f odst. 3 o. s. ř.) :
V záhlaví označeným rozsudkem, výrokem pro bodem I, Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) změnil rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 5. 5. 2020, č. j. 25 C 41/2018-640, v jeho výroku pod bodem I, jímž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít s žalobci smlouvu o bezúplatném převodu pozemků, a to jen tak, že na žalobce se bezúplatně převádí toliko pozemky p. č. XY a p. č. XY v katastrálním území XY, jako jiné zemědělské pozemky k uspokojení restitučního nároku žalobců (oprávněných osob), dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil. Současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II) a nákladech státu (výrok III, ve znění doplňujícího usnesení).
Proti výroku I rozsudku odvolacího soudu podali dovolání žalobci (dále též jako „dovolatelé“). Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovali v tom, že se odvolací soud při řešení otázky hmotného a procesního práva [dovolateli nastolené otázky vhodnosti k převodu nárokovaného – a nevydaného – náhradního pozemku] odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu; v důsledku toho pak odvolací soud podle mínění dovolatelů dospěl k nesprávnému závěru, že oprávněnými osobami (rovněž) k vydání nárokovaný náhradní pozemek p. č. XY v k. ú. XY, není k vydání vhodný.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) dovolání projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první, čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (žalobci) zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., se Nejvyšší soud zabýval tím, je-li dovolání přípustné.
Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (srov. §237 o. s. ř.).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (srov. §241a odst. 1, věta první, o. s. ř.). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (srov. §242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Co do řešení dovolateli nastolené otázky „vhodnosti“ pozemku jako náhradního k uspokojení restitučního nároku oprávněné osoby podle zákona o půdě sluší se odkázat na konstantní rozhodovací praxi dovolacího soudu, jež vyžaduje, aby pozemek ve vlastnictví státu nárokovaný jako náhradní (nebýt liknavého postup Pozemkového fondu ČR, potažmo žalované jako jeho nástupkyně) byl potenciálně zařaditelný do veřejné nabídky ve smyslu §11a odst. 2 zákona o půdě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2420/2010). Prvořadým měřítkem vhodnosti pozemku je to, zda převodu pozemku nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona o půdě a §6 zákona č. 503/2012 Sb. či obsažené v ustanoveních jiných obecně závazných předpisů, dále kupř. zda nejde o pozemek zatížený (přednostními) právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ve vztahu k pozemkům v zastavěném území obce), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014), případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Uvedená hlediska je nutno zkoumat vždy se zřetelem na individuální skutkové okolnosti případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) takového pozemku posuzovat samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005).
Odvolací soud se výše uvedených judikatorních východisek, od nichž není důvodu se odchýlit ani v nyní posuzované věci, zjevně přidržel, jestliže se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem [kdy bylo zjištěno, že předmětný pozemek p. č. XY v k. ú. XY je situován v uzavřeném oploceném areálu, v němž je provozován autoservis, jde o pozemek přístupný po nezpevněné komunikaci, zcela obklopující jiný pozemek (p. č. XY v k. ú. XY) a platným územním plánem je určen jako zastavitelná plocha smíšeného (centrálního) území (SC)] dovodil, že nejde o vhodný pozemek, jenž by bylo lze – na podkladě podané žaloby – přiřknout žalobcům (oprávněným osobám) jako náhradní (jestliže jeho převod mohl by negativně zasáhnout i do práv třetích osob a vyvolat i další problémy při hospodaření s pozemky).
Nelze přitakat těm výtkám žalobců, dle nichž by závěr odvolacího soudu o nevhodnosti pozemku p. č. XY v k. ú. XY k náhradní naturální restituci mohl být předčasný z toho důvodu, že odvolací soud nezkoumal a nezjišťoval individuální skutkové okolnosti daného případu (jak žalobci v dovolání současně namítají), jestliže i ze shora uvedeného vyplývá, že úsudek o nevhodnosti pozemku odvolací soud učinil právě na podkladě v řízení zjištěných individuálních skutkových okolností, s přihlédnutím k širším okolnostem posuzované věci.
Odkaz dovolatelů na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2364/2017, není případný (a s jeho závěry dovoláním napadené rozhodnutí v kolizi není), jestliže v odkazované věci soudy zcela rezignovaly na posouzení otázky, jsou-li oprávněnou osobou tehdy nárokované pozemky k převodu způsobilé, resp. vhodné (a proto byl jejich závěr o nevhodnosti nárokovaných pozemků označen za předčasný), zatímco rozhodnutí odvolacího soudu v nyní posuzované věci takovým defektem netrpí.
Přiléhavá není ani argumentace dovolatelů závěry z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1758/2013, nezávisí-li posouzení dané věci (v ní přijatý závěr o nevhodnosti pozemku p. č. XY v k. ú. XY k náhradní naturální restituci) na výkladu a aplikaci ustanovení §11a odst. 11 zákona o půdě (jež dává určité privilegované postavení oprávněné osobě, jež je vlastníkem nebo spoluvlastníkem stavby, která je nemovitostí, a jíž lze mimo veřejnou nabídku převést do vlastnictví pozemek, na kterém je tato stavba umístěna, jakož i pozemek, jestliže s touto stavbou funkčně souvisí).
Konečně, relevantní nejsou ani odkazy na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. 32 Cdo 6/2011, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 6. 2008, sp. zn. 28 Cdo 1540/2008, neboť závěr o nevhodnosti k převodu nárokovaného náhradního pozemku odvolací soud učinil na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu z důkazů provedených v tomto řízení a neúspěch žalobců (ohledně vydání nárokovaného pozemku p. č. XY v k. ú. XY) tudíž nespočívá v neunesení břemene tvrzení nebo břemene důkazního; v této procesní situaci tedy nebylo třeba žalované poskytnout ani poučení ve smyslu §118a o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 416/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2016, sp. zn. 32 Cdo 5272/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 2425/2017).
Nepokládají-li dovolatelé – navzdory výše uvedenému – odůvodnění rozsudku odvolacího soudu za dostatečné (jde-li o jimi zpochybňovaný závěr, že předmětným pozemek není vhodným pozemkem k náhradní naturální restituci), vystihují tím vady řízení, jež nemohou založit přípustnost dovolání (ke zmatečnostem, jakož i k jiným vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží tehdy, je-li dovolání přípustné; srov. §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř.). Ostatně, vytýkaným defektem odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ani netrpí a nepřezkoumatelné není (k měřítkům přezkoumatelnosti rozhodnutí srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3466/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1615/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3102/2014). Z odůvodnění je zřejmé, proč bylo takto rozhodnuto (tedy že odvolací soud vyhodnotil individuální skutkové okolnosti tak, že vydáním nárokovaného pozemku by mohlo dojít k nepříznivému zásahu do práv třetích osob a současně by mohlo způsobit i další problémy při hospodaření s pozemky) a případné dílčí nedostatky odůvodnění rozhodnutí (z hlediska požadavků dle ustanovení §157 odst. 2 o. s. ř.) očividně nebyly na újmu uplatnění práv dovolatelů.
Do kategorie vad řízení (k nimž by bylo lze přihlédnout jen tehdy, bylo-li by dovolání přípustné) patří i ty výtky dovolatelů, že odvolací soud porušil povinnost zopakovat dokazování v případě, kdy dospěl k opačnému skutkovému zjištění než soud prvního stupně (ohledně vhodnosti pozemku p. č. XY v k. ú. XY k jeho vydání). Ovšem ani touto vadou odvolací řízení netrpí (podstatné důkazy i z hlediska soudem učiněného závěru o nevhodnosti předmětného pozemku odvolacím soudem zopakovány byly; k tomu srov. zejm. obsah protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 23. 10. 2020, na č. l. 695 a násl. spisu). Neprovedl-li pak odvolací soud výslech zpracovatelky znaleckého posudku č. 3517/2019, znalkyně Daniely Raškové, a spokojil se jen se čtením písemného posudku, neodchýlil se tím od závěrů vyslovených v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, a ze dne 7. 3. 2017, sp. zn. 32 Cdo 4112/2016, nebo usnesení téhož soudu ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014. Jestliže odvolací soud neměl pochybnosti o správnosti a úplnosti znaleckého posudku (za účelem posouzení okolností rozhodných pro závěr o vhodnosti nárokovaného pozemku k vydání), výsledek znaleckého zkoumání nijak neodporoval ostatním provedeným důkazům a (konečně) ani účastníci řízení proti znaleckému posudku nevznášeli žádné konkrétní (odůvodněné) námitky, nelze než uzavřít, že v poměrech projednávané věci šlo o odůvodněný případ, v němž se mohl odvolací soud ve smyslu ustanovení §127 odst. 1 in fine o. s. ř. místo výslechu znalkyně spokojit s jejím písemným posudkem. [Nadto nelze přehlédnout, že zjištění čerpaná v odvolacím řízení z provedeného (čteného) znaleckého posudku nebyla předmětem odborného posouzení znalcem, ale spočívala toliko v popisu stavu pozemku, jak byly zjištěny při místním šetření.]
Nepřípadné jsou pak i odkazy dovolatelů na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2281/2008, a ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3661/2013, nejenom proto, že v nich učiněné závěry, dovolateli takto citované, dopadají zejména na provádění důkazů výslechem účastníků řízení nebo svědků. Opodstatněné pak není ani přesvědčení dovolatelů, že postupem odvolacího soudu došlo k porušení jejich práva na spravedlivý proces (v situaci, kdy ani zástupci účastníků k důkazům provedeným v odvolacím řízení nevznesli žádné výhrady – k tomu opět srov. obsah protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 23. 10. 2020, č. l. 695 spisu).
Z výše uvedeného vyplývá, že zákonné předpoklady přípustnosti dovolání (ve smyslu §237 o. s. ř.) v posuzované věci naplněny nebyly.
Nejvyšší soud tudíž, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), nepřípustné dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Rozhodnutí o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; dovolání žalobců bylo odmítnuto, zatímco (oprávněné) žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Shora odkazovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. 1. 2001 – jsou dostupná i na internetových stránkách Nejvyššího soudu ( www.nsoud.cz ), rozhodnutí Ústavního soudu na stránkách Ústavního soudu ( http://nalus.usoud.cz ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 4. 2021
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu