Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.08.2021, sp. zn. 29 Cdo 1677/2021 [ usnesení / výz-E ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1677.2021.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1677.2021.1
sp. zn. 29 Cdo 1677/2021-414 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Jiřího Zavázala a Mgr. Rostislava Krhuta v právní věci žalobkyně JUDr. Jiřiny Lužové , se sídlem Praze 1, Dušní 866/22, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka ERB bank, a. s., v likvidaci, identifikační číslo osoby 28 42 89 43, zastoupené Mgr. Ivanem Brambaškim, advokátem, se sídlem v Praze 1, U Prašné brány 1079/3, PSČ 110 00, proti žalovanému F. J. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Jiřím Schüllerem, LL.M., MBA, advokátem, se sídlem v Praze, U Sluncové 666/12, PSČ 180 00, o zaplacení částky 4.836.997,09 EUR s postižními právy ze směnky, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 30 Cm 96/2018, o dovolání žalovaného proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. února 2021, č. j. 12 Cmo 17/2021-398, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze směnečným platebním rozkazem ze dne 28. června 2018, č. j. 30 Cm 96/2018-24, uložil žalovanému (F. J.), aby zaplatil žalobkyni (JUDr. Jiřině Lužové, jako insolvenční správkyni dlužníka ERB bank, a. s., v likvidaci) směnečný peníz ve výši 4.836.997,09 EUR s 6% úrokem od 22. června 2015 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 16.123,- EUR a na náhradě nákladů řízení částku 286.830,50 Kč. Usnesením ze dne 20. srpna 2018, č. j. 30 Cm 96/2018-29, Městský soud v Praze směnečný platební rozkaz zrušil, když se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Rozsudkem ze dne 17. června 2019, č. j. 30 Cm 96/2018-194, Městský soud v Praze (mimo jiné) uložil žalovanému zaplatit žalobkyni směnečný peníz ve výši 4.836.997,09 EUR s 6% úrokem od 22. června 2015 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 16.123,- EUR a na náhradě nákladů řízení částku 914.130,80 Kč. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, domáhaje se jeho zrušení a zamítnutí žaloby. Následně Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. července 2019, č. j. 30 Cm 96/2018-232, vyzval žalovaného, aby zaplatil soudní poplatek za odvolání v částce 2.836.575,- Kč, a to ve lhůtě do 15 dnů od doručení usnesení; současně ho poučil o následcích nesplnění poplatkové povinnosti v určené lhůtě. Podáním ze dne 23. července 2019 žalovaný požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Usnesením ze dne 13. listopadu 2019, č. j. 30 Cm 96/2018-260, Městský soud v Praze nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků; Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 4. března 2020, č. j. 12 Cmo 367/2019-278, toto usnesení potvrdil. Podáním ze dne 15. května 2020 žalovaný (opětovně) požádal o přiznání osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. srpna 2020, č. j. 30 Cm 96/2018-329, zastavil řízení o návrhu žalovaného na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté [§104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jeno. s. ř.“)], když žalovaný v novém návrhu neuvedl „žádné další skutečnosti, které by měly znamenat podstatnou změnu jeho majetkových poměrů“. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 8. října 2020, č. j. 12 Cmo 249/2020-343, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 13. srpna 2020. Podáním ze dne 17. srpna 2018 žalovaný navrhl, aby soud přerušil řízení podle ustanovení §109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. z důvodu, že k jeho žádosti „probíhají úkony trestního řízení, resp. prověřování skutečností“, týkajících se předmětu řízení (věc je vedena u Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. města Prahy, SKPV, odboru hospodářské kriminality, 1. oddělení, pod č. j. KRPA-410738/TČ-2019-000091-Šu). Žalobkyně se připojila ke shora uvedenému návrhu podáním ze dne 23. září 2020. Přípisem doručeným žalovanému dne 12. listopadu 2020 Městský soud v Praze sdělil žalovanému, že jeho poplatková povinnost trvá; současně mu poskytl k zaplacení soudního poplatku ve výši 2.836.575,- Kč dodatečnou lhůtu v délce 15 dnů od doručení. Podáním ze dne 26. listopadu 2020 žalovaný znovu požádal o osvobození od soudních poplatků Usnesením ze dne 17. prosince 2020, č. j. 30 Cm 96/2018-373, Městský soud v Praze zamítl návrh žalovaného na přerušení řízení (výrok I.), zastavil pro nezaplacení soudního poplatku řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku ze dne 17. června 2019, č. j. 30 Cm 96/2018-194 (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného usnesením ze dne 1. února 2021, č. j. 12 Cmo 17/2021-398, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. prosince 2020 v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích o zastavení řízení a nákladech řízení. Odvolací soud ̶ vycházeje z ustanovení §138 o. s. ř. a odkazuje na skutečnosti (ohledně majetkových a osobních poměrů žalovaného) plynoucí z obsahu spisu, jakož i na závěry formulované Nejvyšším soudem v usneseních ze dne 21. ledna 2015, sp. zn. 23 Cdo 3198/2014, a ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a Ústavním soudem v usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16 ̶ zdůraznil, že žalovaný podává opakované žádosti o osvobození od soudních poplatků, aniž by u něj došlo k podstatné změně majetkových poměrů. Přitom podstatným důvodem pro nepřiznání osvobození od soudních poplatků, respektive pro zastavení řízení o (dalším) návrhu na takové osvobození byla (i) „absence verifikace“ majetkových poměrů žalovaného. Následné žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků tak představují zneužití práva určeného ustanovením §138 o. s. ř. Jelikož poplatková povinnost vznikla žalovanému již podáním odvolání [§4 odst. 1 písm. b) a §7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích], přičemž žalovaný soudní poplatek přes opakované výzvy a poučení o následcích nečinnosti soudní poplatek nezaplatil, soud prvního stupně po právu řízení o odvolání žalovaného zastavil (§9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích). Proti usnesení odvolacího soudu (v rozsahu výroku o zastavení odvolacího řízení) podal žalovaný dovolání, namítaje, že není „v možnostech a schopnostech“ dovolatele (ani jiné osoby s průměrným příjmem) jej uhradit; byla mu tak odepřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (a porušeno právo na spravedlivý proces). Právní posouzení věci odvolacím soudem shledává rozporným se závěry formulovanými Nejvyšším soudem v usnesení sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, Ústavním soudem v nálezech ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. IV. ÚS 289/03, ze dne 9. února 2009, sp. zn. IV. ÚS 2856/08, ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. III. ÚS 2603/17, a ze dne 20. února 2018, sp. zn. II. ÚS 3112/17 (včetně rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva zmíněných v jeho důvodech, jakož i v dovolání). Dovolatel akcentuje, že plně prokázal své majetkové a výdělkové poměry (které znovu popisuje), přičemž změnu těchto poměrů spatřuje ve skutečnosti, že proti němu bylo zahájeno exekuční řízení; splňuje tak „podmínky“ pro osvobození od soudních poplatků. Proto požaduje, aby Nejvyššího soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu, které mohlo být přípustné jen podle ustanovení §237 o. s. ř., Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení §243c odst. 1 a 2 o. s. ř. Učinil tak proto, že právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž: 1) Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán (§170 odst. 1 o. s. ř.); nejde (totiž) o usnesení, kterým se upravuje vedení řízení (§170 odst. 2 o. s. ř.). Později podané (nové) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u účastníka (žadatele) poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí pro účely právního posouzení původní žádosti. To, že samo právní posouzení předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků v prvním (zamítavém) rozhodnutí nebylo správné, důvodem pro to, aby soud vyhověl nové žádosti, být nemůže. Šlo by o nepřípustnou revokaci právního názoru obsaženého v pravomocném soudním rozhodnutí mimo rámec opravných prostředků, jimiž mohlo být napadeno. Srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, a ze dne 29. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 4239/2013, uveřejněná pod čísly 99/2013 a 49/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 99/2013“ a „R 49/2014“). 2) Nezmění-li se u účastníka (žadatele) poměry, ze kterých soud vycházel v usnesení, jímž zamítl jeho žádost o osvobození od soudních poplatků, nemůže účastník důvodně uplatnit obranu proti (následnému) usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, založenou na argumentaci, že předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků splňuje (R 49/2014). 3) V případě, že po pravomocném zamítnutí návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků nedojde ke změně poměrů, soud zastaví řízení o dalším návrhu téhož účastníka na přiznání osvobození od soudních poplatků pro překážku věci pravomocně rozhodnuté (rei iudicatae). Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2011, sp. zn. 25 Cdo 803/2011, k jehož závěrům se Nejvyšší soud následně přihlásil např. v R 99/2013 nebo v usneseních ze dne 17. ledna 2017, sp. zn. 26 Cdo 5741/2016, a ze dne 29. března 2016, sp. zn. 30 Cdo 4867/2015, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. června 2010, sp. zn. IV. ÚS 766/10, a ze dne 15. července 2014, sp. zn. IV. ÚS 2943/13. 4) Postup soudu (při posuzování následné žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků) založený výlučně na hodnocení aktuálních poměrů žadatele a pomíjející závěry předchozího rozhodnutí, de facto znamená opětovné hodnocení skutečností, z nichž toto rozhodnutí vycházelo, a tedy nepřípustný přezkum jeho závěrů. Srov. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. července 2016, sp. zn. 32 Cdo 40/2016, uveřejněného v časopise Soudní judikatura č. 4, ročník 2017, pod číslem 46. 5) K nezbytnosti verifikace majetkových poměrů účastníka řízení pro účely posouzení, zda jsou u něj dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013 a ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015; v rozhodovací praxi Ústavního soudu viz usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16, a ze dne 23. března 2017, sp. zn. III. ÚS 2299/16. 6) K tomu, že generální inhibitorium (samo o sobě) není překážkou pro zaplacení soudního poplatku, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2016, sp. zn. 25 Cdo 3944/2016, a ze dne 19. prosince 2018, sp. zn. 27 Cdo 725/2018, jakož i usnesení Ústavního soudu ze dne 17. ledna 2011, sp.zn. I. ÚS 2717/10. Ke shora uvedeným závěrům se Nejvyšší soud v poslední době přihlásil např. v usneseních ze dne 30. září 2019, sp. zn. 29 Cdo 2756/2019, a ze dne 27. května 2020, sp. zn. 29 Cdo 3872/2019 (ve spojení s usnesením Ústavního soudu ze dne 14. července 2020, sp. zn. II. ÚS 1683/20). O tom, že: a) v poměrech dané věci žalovaný věrohodně nedoložil ani své (původní) majetkové poměry (rozuměj majetkové poměry v době, kdy soudy rozhodovaly o jeho první žádosti o osvobození od soudních poplatků), ani jejich změnu, b) zahájení exekučního řízení (samo o sobě) nepředstavuje (z hlediska ustanovení §138 o. s. ř. právně významnou) změnu poměrů žalovaného a c) byly splněny podmínky pro zastavení řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. června 2019 pro nezaplacení soudního poplatku, nemá pochybnosti ani Nejvyšší soud. Poukaz dovolatele na (v dovolání konkretizovaná) rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu hodnotí Nejvyšší soud ̶ vzhledem k odlišnostem ve skutkových poměrech (odvolací řízení soudy zastavily pro nezaplacení soudního poplatku proto, že žalovaný věrohodně nedoložil své majetkové poměry pro účely rozhodování o osvobození od soudních poplatků) ̶ jako nepřípadný. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 10. 8. 2021 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:08/10/2021
Spisová značka:29 Cdo 1677/2021
ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:29.CDO.1677.2021.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Poplatky soudní
Zastavení řízení
Překážka věci rozsouzené (res iudicata)
Dotčené předpisy:§138 předpisu č. 99/1963Sb.
§9 předpisu č. 549/1991Sb.
§104 předpisu č. 99/1963Sb.
Kategorie rozhodnutí:E
Staženo pro jurilogie.cz:2021-11-12