ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.715.2021.1
sp. zn. 4 Tdo 715/2021-297
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 7. 2021 o dovolání obviněného J. L., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 10 To 5/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 111/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 2 T 111/2020, byl obviněný J. L. uznán vinným jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku (bod 1. uvedeného rozsudku), přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (body 2. a 4/b) uvedeného rozsudku), přečinem zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (bod 3. uvedeného rozsudku), přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle §21 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem nebezpečného pronásledování podle §354 odst. 1 písm. a), písm. d) tr. zákoníku a přečinem omezování osobní svobody podle §171 odst. 1 tr. zákoníku (bod 4/a) uvedeného rozsudku), zločinem loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku (bod 4/c) uvedeného rozsudku), přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku (bod 5. uvedeného rozsudku), přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku (body 5.-6. uvedeného rozsudku), přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, ukončený ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (bod 6. uvedeného rozsudku), kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
1/ „v době od 01:53 hodin do 02:20 hodin dne 16.06.2019 v XY v areálu XY se účastnil společenské kulturní akce - festival "XY", ačkoliv věděl, že rozsudkem Okresního soudu Trutnov, sp.zn. 17 T 180/2013, ze dne 18.12.2013, s nabytím právní moci dne 18.12.2013, mu byl uložen podle §76 odst. 1 trestního zákoníku trest zákazu vstupu na sportovní, kulturní a jiné společenské akce v délce trvání pět let, ode dne 18.12.2013 do dne 22.11.2023, když do výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody ode dne 18.12.2013 do dne 22.11.2018,
2/ v době 21:24 hodin dne 29.02.2020 ve XY na pozemní komunikaci v ulici XY řídil motocykl tovární značky Peugeot, registrační značky XY, barvy červené a dále poté, kdy byl hlídkou Policie České republiky, Obvodní oddělení Dvůr Králové nad Labem, zákonně vyzván k zastavení motocyklu, na výzvu nereagoval, z pozemní komunikace zvýšenou rychlostí odbočil na místní asfaltovou komunikaci vedoucí mezi kolejemi a betonovou zdí bývalého areálu společnosti XY, následně odbočil do ulice XY a úzkou uličkou do ulice XY a XY, kde před domem č.p. XY motocykl zanechal a z místa utekl, přičemž uvedený motocykl řídil, ačkoliv věděl, že rozsudkem Okresního soudu Hradec Králové č.j. 6 T 137/2013-84, ze dne 08. 10. 2013, který nabyl právní moci dne 30.10.2013, mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let, když do výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody ode dne 23.11.2013 do dne 22.11.2018;
3/ v době od 23. listopadu 2018 do 21. května 2020 ve XY, okres Trutnov, ani nikde jinde vědomě řádně nepřispíval na výživu svého nezletilého syna AAAAA (pseudonym), nar. XY, částkou 4.000,- Kč měsíčně splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám matky nezletilého L. K. Č., ačkoliv mu tato povinnost vyplývá z ustanovení §910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a z rozsudku Okresního soudu v Trutnově č.j. 28 Nc 3374/2011-16 ze dne 02.09.2011, který nabyl právní moci dne 15.10.2011, a tak dluží na výživném celkem částku 72.000,- Kč, přičemž se ani jinak nesnažil uspokojovat potřeby svého nezletilého syna, z evidence uchazečů o zaměstnání byl sankčně vyřazen, sám si stálé zaměstnání nezajistil, ač mu v tom nebránily žádné závažné skutečnosti, přičemž měl příjem z občasných brigád, a matka nezletilého L. K. Č. neměla v důsledku neplacení výživného z jeho strany dostatek finančních prostředků na hrazení potřeb nezletilého, když tyto náklady byla schopná hradit jen díky dávkám v systému pomoci v hmotné nouzi vypláceným v období od února 2017 do července 2019 Úřadem práce ČR a díky finanční pomoci své matky M. Č. a partnera L. K.,
4/
a) v přesně nezjištěné době opakovaně od začátku roku 2020 do doby svého zadržení dne 25.05.2020, v místě současného bydliště poškozené N. P., narozené XY, v zahradní chatce na parcele č. XY v zahrádkářské kolonii v lokalitě XY, XY, okres XY, do kterého bez svolení poškozené vstoupil, a na dalších přesně nezjištěných místech ve XY, poškozenou každodenně osobně vyhledával, přičemž ji po předešlých slovních urážkách "krávo, kundo, mrdko", dále slovně vyhrožoval, že ji zabije, nejméně v deseti případech ji ve vnitřních prostorách obývané zahradní chatky a přilehlé zahrady náležející k chatce úmyslně fyzicky napadl údery otevřenou dlaní do obličeje;
a dále:
- jí vyhrožoval zabitím, přičemž ji uchopil za kapuci mikiny, kdy tahem za kapuci mikiny ji začal škrtit, čímž ji po dobu asi půl minuty znemožnil normálně dýchat a tak ji také omezil ve volném pohybu,
- ji vyhrožoval slovně "jestli ví, jak se z pozemku vyhánějí krtci, kteří se vykuřují, že ji zabije, zapálí ji i s chatou",
- ji slovně vyhrožoval za užití zbraně v podobě šroubováku, který držel ve své ruce směrem k poškozené;
přičemž shora popsaným jednáním způsobil poškozené četné hematomy, ránu na krku, bez nutnosti vyhledání lékařského ošetření,
a dále:
- v přesně nezjištěné době ve dnech od 19.05.2020 do 22.05.2020 vstoupil bez svolení do uvedeného obydlí poškozené N. P., narozené XY, kde po předešlé rozepři o klíč k visacímu zámku poškozenou v chatce uzamkl z důvodu, aby nemohla utéct pryč, poté co se vrátil, tak začal poškozenou slovně urážet, že je "mrdka", začal ji vyhrožovat, že to z ní vymlátí, přičemž ji posléze fyzicky napadl minimálně dvěma údery otevřenou dlaní do oblasti obličeje, v důsledku čehož poškozená spadla na zem, kde pokračoval ve svém fyzickém napadání, přičemž ji opakovaně kopal do oblasti horní poloviny těla, zejména do zad do oblasti ledvin a zezadu do hlavy, následně vzal visací zámek, který zamotal do tepláků poškozené, a kterým ji minimálně dvakrát udeřil do oblasti zad a do stehna pravé nohy, poté ještě jednou poškozenou kopl do zad do oblasti ledvin, přičemž tímto jednáním jí způsobil zranění v podobě bolestivosti páteře v lumbální oblasti, které si vyžádalo lékařské ošetření v Městské nemocnici a.s. ve XY, bez omezení na obvyklém způsobu života,
- v přesně nezjištěné době v měsíci dubnu 2020 vstoupil bez svolení na pozemek poškozené N. P., narozené XY, kde se za užití nezjištěného předmětu pokoušel překonat zámek na vstupních dveřích předmětné chatky, přičemž ve svém jednání ustal, když mu poškozená dveře otevřela, následně bez svolení vstoupil do vnitřních prostor chaty poškozené, kde setrval přesně nezjištěnou dobu, přičemž svým úmyslným jednáním poškodil zámek na vstupních dveřích, čímž způsobil poškozené N. P., narozené XY, dosud přesně nezjištěnou škodu,
- v přesně nezjištěné době okolo dne 10.05.2020 vstoupil bez svolení na pozemek poškozené N. P., narozené XY, ke shora uvedené chatce, kde úmyslně odcizil volně položenou motorovou pilu tovární značky Hecht, červené barvy, čímž způsobil poškozené N. P., narozené XY, škodu ve výši 1.700,- Kč,
- v přesně nezjištěné době mezi 15:00 - 16:00 hodinou dne 24.05.2020 nedaleko místa pobytu poškozené, zahradní chatky, u jejího osobního motorového vozidla ŠKODA PICKUP LXI, registrační značky XY, po předešlé slovní rozepři nejméně jedním úderem rukou otevřenou dlaní udeřil poškozenou do hlavy do obličejové části, čímž poškozené nezpůsobil žádné zranění,
kdy tak veškerá výše uvedená jednání obžalovaného v poškozené vzbudila důvodnou obavu o její život a zdraví,
b) v přesně nezjištěné době ve dnech od 19.05.2020 do 20.05.2020 řídil osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Pickup LXI, registrační značky XY, registrované na poškozenou N. P., narozenou XY, kterým jako řidič vezl N. P. k lékařskému ošetření od zahradní chatky na parcele č. XY v zahrádkářské kolonii v lokalitě XY, XY, okres XY, do Městské nemocnice a.s. ve XY, přičemž uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv věděl, že rozsudkem Okresního soudu Hradec Králové, č.j. 6 T 137/2013-84, ze dne 08.10.2013, který nabyl právní moci dne 30.10.2013, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu tří let, když do výkonu trestu zákazu činnosti se nezapočítává doba výkonu trestu odnětí svobody ode dne 23.11.2013 do dne 22.11.2018,
c) v přesně nezjištěné době kolem 08:00 hodin ve dnech od 20.05.2020 do 22.05.2020 vstoupil bez svolení na pozemek poškozené N. P., nar. XY, k zahradní chatce na parcele č. XY v zahrádkářské kolonii v lokalitě XY, XY, okres XY, a to v úmyslu zmocnit se cizí věci, přičemž při vstupu na pozemek poškozenou odstrčil, ač se mu poškozená ve vstupu pokusila zabránit uzavřením vstupní branky, poté, co poškozené řekl, že si jde pro travní sekačku, tak poškozené vyhrožoval, "ať ho nesere, nebo dostane, jako posledně", při odchodu z pozemku poškozenou, která se mu pokusila zabránit v odchodu se sekačkou, máchnutím jedné ruky odstrčil, až poškozená spadla na zem, a s travní sekačkou odešel, čímž N. P., nar. XY, způsobil škodu odcizením majetku ve výši 500,- Kč,
5/ dne 18. července 2020 kolem 12:00 hodin ve XY, okr. Trutnov, v zahrádkářské kolonii otvorem vytvořeným v oplocení bez souhlasu N. P., narozené XY, vnikl na jí užívanou zahradu parcelní číslo XY, katastrální území XY, a následně do zahradní chatky v užívání jmenované, kde ji vulgárně a fyzicky napadal a dále jí sdělil „Ty jsi skončila, ty mrdko, ty poletíš v kotrmelcích, přestaň se tak chovat nebo tě sejmu!“ a přítomné známé I. sdělil „I., když tak jí rozbiju hlavu“, což v poškozené vzbudilo strach o život a zdraví,
6/ dne 26. července 2020 od 15:30 hodin do 16:30 hodin ve XY, okr. Trutnov, v zahrádkářské kolonii otvorem vytvořeným v oplocení bez souhlasu N. P., narozené XY, vnikl na jí užívanou zahradu parcelní číslo XY, katastrální území XY, přišel k jí užívané zahradní chatce, ve které se před ním ze strachu schovala a uzamkla, bouchal a kopal do dveří chatky s tím, aby mu otevřela, a když tak z obavy z poškození dveří učinila, dal jí facku na pravou tvář, až jí z nosu začala téct krev a po ráně upadla na podlahu, kde i přes snahu přítomného K. P. zabránit mu v napadání jmenované, ji nejméně 30x udeřil dlaní a pěstí do obličeje a žeber, tahal ji ze země za vlasy, opakovaně ji škrtil a chtěl, aby mu řekla, kde byla večer, křičel na ni, že všechny zmanipulovala proti němu, že lže a že má stáhnout nebo změnit svou lživou svědeckou výpověď, že je úplně jedno, jestli jí zlomí čelist nebo ji tam dokope, protože za ni už má „paragraf loupeže“, opět ji tahal za vlasy, až jí chuchvalce vlasů vytrhal, v důsledku čehož N. P. utrpěla bolestivost krční páteře, hlavy a celého těla, škrábanec pod levou lopatkou o velikosti 3 cm, odřeninu ve spodní části zad o průměru 1 cm, modřinu na levé paži o průměru cca 2 cm, modřinu o průměru 2 cm pod pravým okem směrem k nosu, a otok nosu, čímž v poškozené vzbudil důvodnou obavu o svůj život a zdraví.“
Za uvedené jednání byl obviněný J. L. odsouzen podle §173 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Podle §73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 let.
Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl uložen trest propadnutí věci, a to motocyklu skútru, tovární značky Peugeot, S1B 0 EF SPEEDFIGHT, registrační značky XY, červené barvy, uloženého u PČR, územní odbor Trutnov, oddělení obecné kriminality SKPV, Roty Nazdar 495, Trutnov.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena za povinnost zaplatit poškozenému nezletilému AAAAA, narozenému XY, zastoupenému matkou L. K. Č., narozenou XY, bytem XY, škodu ve výši dlužného výživného, tedy v částce 72.000,- Kč.
Proti rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 18. 11. 2020, sp. zn. 2 T 111/2020, podal obviněný J. L. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 10 To 5/2021, tak, že podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání obviněného J. L. zrušil ve výroku o náhradě škody. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 10 To 5/2021, podal následně obviněný J. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci dovolání namítl nesprávné právní posouzení, a to pouze u skutků 4b) a 4c) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Dále uvedl, že u skutku 4b) se sice jednalo o čin jinak trestný, protože pachatel měl z doby předchozí uložen zákaz řízení motorových vozidel, avšak jednal ve stavu krajní nouze (§28 odst. l tr. zákoníku). Jednalo o případ, kdy pachatel odvezl zraněnou ženu, která jej žádala o pomoc, s jejím souhlasem jejím vlastním motorovým vozidlem do nemocnice, a to z hůře přístupné zahrádkářské kolonie. Odvracel tedy nebezpečí pro zdraví poškozené. Ohledně skutku 4c) namítl, že byl nesprávně právně posouzen jako loupež, neboť obviněný si sekačku vypůjčil stejně (jako v jiných obdobných případech), přičemž v jejím odvezení mu nebylo bráněno a není pravdou, že by poškozenou odstrčil až poškozená spadla na zem. V této souvislosti uvedl, že se nejednalo o loupež, neboť obviněný nepůsobil na poškozenou silou v úmyslu zmocnit se cizí věci a odkázal na výpovědi poškozené a svědka R. Rovněž uvedl, že příčiny tohoto nesprávného právního posouzení jsou totožné s příčinami nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu.
Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí vztahující se k výroku „V ostatních výrocích zůstává napadený rozsudek nezměněn“ zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v podstatě nelze napadat proces dokazování jako celek ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, ke kterým soudy na základě provedeného dokazování dospěly. Přesně to však obviněný činí v té části dovolání, která se vztahuje ke skutku pod bodem 4c) posouzenému jako zločin loupeže. Svůj mimořádný opravný prostředek totiž v tomto ohledu buduje výlučně na nesouhlasu se způsobem, jakým Okresní soud v Trutnově hodnotil provedené důkazy, potažmo na zpochybnění jeho skutkových zjištění, přičemž evidentně zákonné znaky skutkové podstaty zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku naplnil. Podstatné z hlediska posouzení dovolání však je, že shora naznačené námitky pod vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit nelze.
Výhradu, v jejímž rámci dovolatel ve vztahu ke skutku pod bodem 4b) namítá chybějící protiprávnost s odkazem na jednání v krajní nouzi, pod vytýkaný dovolací důvod podřadit lze. Státní zástupce ji však shledal zjevně neopodstatněnou, a to právě z důvodů zmiňovaných oběma soudy. Pouze stručně doplňuje následující. Trestní zákoník vymezuje obviněným akcentovanou krajní nouzi, která vylučuje protiprávnost pachatelova jednání, jako čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Zákon současně stanoví, že nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet. Již toto stručné shrnutí zákonných předpokladů krajní nouze přitom postačuje
ke spolehlivému ověření, že její podmínky v aktuálně posuzované trestní věci rozhodně naplněny nebyly. Pravdou je, že poškozená N. P. byla obětí zbabělého fyzického ataku ze strany dovolatele. Z pohledu naplnění předpokladů krajní nouze je však podstatné, že podle skutkových zjištění nehrozilo bezprostřední ohrožení jejího zdraví, a zejména – což je v dané věci stěžejní – nebyl naplněn požadavek subsidiarity. Cestu k případnému lékařskému ošetření totiž bylo možno naprosto bez problémů realizovat jiným způsobem, bez toho, že by obviněný jako notorický recidivista nerespektoval dříve uložený zákaz řízení motorových vozidel.
Vzhledem k výše uvedenému proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle
§265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože jde o dovolání zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnou naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný J. L. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., svými námitkami však v části dovolání týkající se skutku uvedeného pod bodem 4c) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně pouze napadal soudy učiněná skutková zjištění. Námitky obviněného, v jejichž rámci namítal nesprávné hodnocení důkazů (zejména svědeckých výpovědí poškozené N. P. a svědka M. R.) a vytýkal nedostatečně zjištěný skutkový stav věci, je nutno považovat za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování. Dovolání spočívá v předestření jeho vlastní verze skutkového děje s tím, že polemizuje s obsahem provedeného dokazování a především se způsobem, jakým soudy hodnotily (ve věci provedené) důkazy. Přitom zejména Okresní soud v Trutnově v odůvodnění svého rozhodnutí pečlivě a přesvědčivě objasnil, z jakých důkazů vycházel a jak jednotlivé důkazy hodnotil a proč uznal obviněného vinným ze spáchání předmětných trestných činů. To potvrdil také Krajský soud v Hradci Králové, který rozhodoval o odvolání obviněného, jehož obsahem byly námitky směřující do oblasti skutkové, jež byly obviněným obdobně uplatněny i v dovolání. Odvolací soud se s nimi dostatečně vypořádal, když se zabýval provedenými důkazy před soudem prvního stupně a jejich hodnocením, přičemž uzavřel, že není pochyb o vině obviněného (zejména bod 10. napadeného usnesení odvolacího soudu). Z obsahu dovolacích námitek obviněného je očividné, že až prostřednictvím vlastního hodnocení důkazů, a tudíž i nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, namítal nesprávné právní posouzení skutku. Námitky skutkového charakteru podřazené pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu.
Je však třeba uvést, že přestože skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje přezkumná povinnost dovolacího soudu, tuto zásadu nelze uplatnit na základě judikatury Ústavního soudu v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu. Vadami důkazního řízení se zde rozumějí případy tzv. opomenutých důkazů (jde o situace, v nichž bylo procesními stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž tento návrh byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut nebo o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejich skutkového závěru, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny – srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. US 413/02, IV. ÚS 219/03 a další), nezákonných důkazů (důkazů získaných procesně nepřípustným způsobem, které musí být soudem z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci vyloučeny) a v neposlední řadě případy, kdy z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. případy, kdy jsou v soudním rozhodování učiněná skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, tj. když skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů, a jestliže se tak výsledek dokazovaní jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2016, sp. zn. III. ÚS 3137/16). Přitom je třeba konstatovat, že obviněný tzv. extrémní rozpor ani tzv. opomenuté důkazy nenamítl.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Trutnově, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Krajský soud v Hradci Králové, a provedenými důkazy, není extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů (týkající se skutku 4c) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně) mají odpovídající obsahový podklad především ve výpovědi poškozené N. P. a svědka M. R. a dále v listinných důkazech (protokol o ohledání místa činu, lékařská zpráva apod.). Nejvyšší soud tedy neshledal takové okolnosti, z nichž by vyplývaly pochybnosti o postupu soudů v souladu se zákonem. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z rámce volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a především logicky vysvětlily.
Pod uplatněný dovolací důvod však lze podřadit námitku, ve které dovolatel ve vztahu ke skutku pod bodem 4b) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně namítá chybějící protiprávnost, a to s odkazem na jednání v krajní nouzi. Nejvyšší soud však dospěl k závěru, že tato námitka není opodstatněná.
K této okolnosti vylučující protiprávnost činu Nejvyšší soud připomíná, že krajní nouze je podle §28 odst. 1 tr. zákoníku dána tehdy, když někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem. Podle §28 odst. 2 tr. zákoníku však nejde o krajní nouzi, jestliže toto nebezpečí bylo možné za daných okolností odvrátit jinak nebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo ten, komu nebezpečí hrozilo, byl povinen je snášet. Z citovaného ustanovení tedy mimo jiné vyplývá jednoznačný požadavek subsidiarity, podle kterého ohrožená osoba se nemůže dovolávat jednání v krajní nouzi, pokud mu časové, místní a jiné souvislosti umožňují odvrátit přímo hrozící nebezpečí jiným způsobem. V trestní věci obviněného J. L. to tedy znamená, že pokud se domníval, že je poškozená v ohrožení života, měl především přivolat rychlou zdravotnickou službu, která mohla odvrátit případné nebezpečí hrozící poškozené na jejím životě či zdraví. Z jednání obviněného je zcela zjevné, že odmítl respektovat zákaz řízení motorových vozidel, který mu předtím uložil správní orgán. V posuzované věci nebyly splněny zákonné podmínky krajní nouze, s nimiž se ostatně vypořádaly i soudy nižších stupňů, takže Nejvyšší soud nepovažuje námitku obviněného, v níž tvrdil opak, za důvodnou. Navíc, jak vyplývá z trestního spisu obviněný byl několikrát přistižen při řízení osobního motorového vozidla, ačkoli mu soud prvního stupně uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel. Takové jednání obviněného svědčí o jeho neukázněném přístupu k plnění uložených povinností a do určité míry vypovídá i o motivu obviněného v nyní posuzované věci.
Nejvyšší soud dále konstatuje, že dovolání bylo zčásti podáno z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným ustanovení §265b tr. ř., přičemž relevantně uplatněná námitka v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyla shledána opodstatněnou.
Nejvyšší soud proto s ohledem na vše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného J. L. odmítl jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 7. 2021
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu