ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1134.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1134/2021-902
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 11. 2021 o dovolání obviněného M. B., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 3 To 276/2020, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 81 T 136/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. B. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 25. 6. 2020, sp. zn. 81 T 136/2017, obviněného M. B. uznal vinným dvěma zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jejich skutková zjištění popsal (zkráceně) tak, že
ad I. obviněný nejméně od 29. 9. 2009 do 6. 4. 2010 v XY, v areálu společnosti T. ž. IČO XY (dále „T. ž.“), s úmyslem získat majetkový prospěch, jakožto zaměstnanec společnosti S. a s. T., IČO XY (dále „S. T.“), v postavení vedoucího pracovníka svářečů, prostřednictvím této společnosti nechal objednat u společnosti A., IČO XY (dále „společnost A.“), svařovací drát s označením STELKAY 21-G 1,2 mm (dříve označený NiTi 4 1,2 mm), přestože si byl vědom, že tento materiál nebude použit na zakázkách prováděných společností S. T. a nebude ani dodáván prostřednictvím této společnosti jiným společnostem, následně ho nechal dopsat na interní doklad společnosti S. T. s označením „průvodka“, který sloužil jako podklad k vyhotovení dodacích listů a fakturaci za provedené zakázky pro T. ž., na základě čehož byl tento materiál nejprve společností T. ž. společnosti S. T. uhrazen, a po zjištění, že tento materiál nebyl dodán, byly platby T. ž. ze strany společnosti S. T. vráceny, přičemž ve skutečnosti nebyl při výrobě či opravách prováděných pro T. Ž., ani pro jinou společnost v tomto období použit, ani nebyl společnosti T. Ž. či jiné společností S. T. fakticky dodán, a s tímto materiálem obviněný naložil nezjištěným způsobem ve svůj prospěch, když v celkem případech konkrétně uvedených v bodech 1. až 5. osobně potvrdil převzetí celkem 540 kg materiálu s označením NiTi 4 1,2 mm, a to vždy na základě dodacího listu označeného číslem vystaveného dodavatelem společností A. za částky 86.483 Kč, 158.553 Kč, 72.675 Kč, 174.420 Kč a 29.052 Kč, přičemž uvedené dodávky byly společností S. T. řádně uhrazeny, čímž způsobil společnosti S. T. škodu ve výši 521.183 Kč,
ad II. nejméně od 23. 4. 2012 do 15. 10. 2014 v XY, v areálu společnosti T. Ž., s úmyslem získat majetkový prospěch, jakožto zaměstnanec společnosti S. T. v postavení vedoucího pracovníka svářečů, prostřednictvím této společnosti nechal objednat u společnosti A. svařovací drát s označením STELKAY 21-G 1,2 mm (dříve označený NiTi 4 1.2, 1.4 mm), přestože si byl vědom, že tento materiál nebude použit na zakázkách prováděných společností S. T. ani dodáván prostřednictvím společnosti S. T. jiným společnostem, tento materiál následně nechal dopsat na interní doklad společnosti S. T. s označením „průvodka“, který sloužil jako podklad k vyhotovení dodacích listů a fakturaci za provedené zakázky pro společnost T. Ž., na základě čehož byl nejprve společností T. Ž. společnosti S. T. uhrazen, a po zjištění, že nebyl dodán, byly platby T. ž. ze strany společnosti S. T. vráceny, přičemž ve skutečnosti nebyl tento materiál při výrobě či opravách prováděných pro T. Ž., ani pro jinou společnost v tomto období použit, ani nebyl společnosti T. Ž. či jiné společnosti ze strany společnosti S. T. fakticky dodán, a s tímto materiálem naložil nezjištěným způsobem ve svůj prospěch, když v případech uvedených v bodech 1. až 26. osobně potvrdil, a v bodě 27. nechal potvrdit skladnicí R. S. převzetí celkem 705 kg materiálu s označením NiTi 4 1,2 mm, a to vždy na základě dodacího listu označeného číslem vystaveného dodavatele společností A. za částky 8x 35.820 Kč, 1x 17.910 Kč, 9x 30.098,75 Kč a 9x 42.350 Kč, přičemž uvedené dodávky byly společností S. T. řádně uhrazeny, čímž takto způsobil společnosti S. T. škodu ve výši 956.508,75 Kč.
2. Okresní soud obviněného za tyto zločiny odsoudil podle §209 odst. 4 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodl též o náhradě škody.
3. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 3 To 276/2020, z podnětu odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedený rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného na stejných skutkových závěrech, které učinil soud prvního stupně, uznal vinným dvěma zločiny podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 10. 2020), a obviněného za ně podle §209 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl o náhradě škody.
II. Z dovolání obviněného
4. Obviněný proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jímž namítal vady ve skutkových zjištěních. Poukazoval na to, že soudy učinily nesprávný závěr, že bylo prokázáno, že se skutky kladené mu za vinu staly a že naplňují všechny znaky zločinů podvodu podle §209 tr. zákoníku, když takové závěry neodpovídají výsledkům provedeného dokazování, protože soudy učiněná skutková zjištění jsou v zásadním rozporu s provedenými důkazy. Tento závěr o nedostatečně objasněných skutkových okolnostech obviněný dovodil mimo jiné i z toho, že jde v pořadí již o druhá rozhodnutí soudů obou stupňů, a důvodem zrušení prvního rozsudku byla nutnost objasnit, zda předmětný drát byl skutečně společností A. dodáván. S poukazem na některé pasáže z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu obviněný komentoval výsledky provedeného dokazování, závěry soudů zpochybňoval a vyjadřoval k nim své oponentní názory s tvrzením, že se odvolací soud nevypořádal s tím, jak bylo možné, aby po dobu tří let byl drát dodáván, skladován a obviněným pravidelně odcizován, když nikdo ze zaměstnanců tuto skutečnost nezaznamenal a uskladněného drátu si nevšiml. Skutková zjištění obviněný shledal extrémně vadná a učiněná v rozporu s principem in dubio pro reo zejména proto, že v situaci, kdy si zaměstnanci poškozené společnosti nevybavují, že by předmětný drát v areálu viděli, či s ním pracovali, soud učinil jediný závěr, že jej pro svou potřebu získal obviněný, aniž by se zabývaly tím, že by jej z areálu odvezla jiná osoba než obviněný, tedy že tak nemohl konat někdo třetí, když si takové skutečnosti nikdo nevšiml.
5. Výhrady obviněného o extrémních nedostatcích směřují i proti posuzování jednotlivých důkazů, u nichž došlo ze strany soudů k bagatelizaci těch, jež měly potvrdit nevěrohodnost a nepravdivost výpovědi svědka I. K., a naopak podtrhnout pravdivost svědeckých výpovědí potvrzujících, že obviněný s nimi o drátu hovořil. Nesouhlasil se závěrem, že kontext výpovědi svědka I. K. s výpovědí R. K. a R. S. nevybočuje z mezí přijatelnosti a neodporuje obsahu výpovědí těchto svědků. Obviněný na rozdíl od závěru soudů setrval na svém tvrzení, že bylo prokázáno, že se s I. K. dohodl, že společnost S. T. bude drát dodávat do provozu T. ž. Na základě této dohody obviněný drát specifikoval, a byl poškozenou společností objednán. Upozornil též na to, že svědek I. K. po celou dobu dodávky drátu pro účely fakturace schvaloval, což potvrzuje jeho obhajobu, že dodávky předmětného drátu po něm požadoval právě I. K., který v té době pracoval na pozici technika provozu válcovny T. Ž.
6. Objednaný a dodaný drát sloužil k určenému účelu, a tedy jej pro sebe nespotřeboval, o čemž svědčí průvodky, podle nichž došlo ke svařování drátem v rámci poškozené společnosti, jež však soud jako listinný důkaz, z něhož vyplývá, že se s dotčeným drátem muselo pracovat, ignoroval, stejně jako důkazy předložené obviněným v rámci odvolacího řízení, jimiž mělo být prokázáno, že společnost T. Ž. disponovala příslušnými stroji pro svařování drátem v ochranné atmosféře. Ze všech takto tvrzených nedostatků obviněný dovodil, že výsledky provedeného dokazování nebylo dostatečně zjištěno, že předmětný drát nebyl ve společnosti T. Ž. použit, tento závěr je v extrémním rozporu jak s výpovědí I. K., tak s dalšími provedenými důkazy, a proto závěr o tom, že se podvodně zmocnil předmětného drátu, nebyl řádně objasněn a výrok o vině je nesprávný.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. 3 To 276/2020, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
8. K dovolání obviněného státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství po stručném shrnutí jeho obsahu a obsahu napadených rozhodnutí konstatoval, že v něm uplatněné námitky směřují vůči procesu dokazování provedeného před soudy nižších stupňů, a tudíž neodpovídají požadavkům na hmotněprávní povahu námitek uplatnitelných podle důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně poukázal na hmotněprávní vady, avšak fakticky se domáhal revize skutkových zjištění, čímž deklarovaný dovolací důvod nenaplnil, protože pouze polemizoval s hodnocením provedených důkazů ze strany soudů a neztotožnil se s jimi učiněnými skutkovými zjištěními, a to s poukazem na nerespektování pravidel plynoucích z §2 odst. 5, 6 tr. ř. Výhrady, že činy mu za vinu kladené nenaplňují znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, jsou jen konstatováním obecných zásad bez odrazu v aktuálních právních vadách, které obviněný nevytýkal.
9. Extrémní nesoulad obviněný v dovolání tvrzený v projednávané věci z ničeho nevyplývá, neboť soudy nižších stupňů úvahy vedoucí ke skutkovým i právním závěrům pečlivě odůvodnily. Při dokazování se nedopustily žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., a závěr, že se obviněný činů dopustil v popsané podobě, má podklad ve výsledcích provedeného dokazování. Zejména byla verze obviněného vyvrácena důkazy, které v dovolání zcela pominul, neboť bylo dostatečně objasněno, že se poté, co dodávku drátů pod nepravdivou záminkou, že bude dodána T. ž., vylákal, dodaný drát užil pro vlastní potřebu. Z dokazování nevyplynula jeho verze, že se uskladněných drátů zmocnil někdo jiný. Nevhodným byl odkaz na princip in dubio pro reo , neboť i ten má vztah ke zjištění skutkového stavu věci na základě dokazování a jako takový má procesní, nikoli hmotněprávní charakter. Jestliže obviněný v dovolání napadal hodnocení důkazů, jeho námitky kopírují obhajobu jím uplatňovanou v dřívějších fázích procesu, jež se stala předmětem přezkumné činnosti odvolacího soudu, který se jí dostatečně zabýval v odstavcích 21. až 30. napadeného rozsudku. Z těchto důvodů, když obviněným uváděné námitky nedopadají na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Současně vyslovil souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
10. Obviněný, jemuž bylo vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství v opise zasláno k případné replice, na ně do konání neveřejného zasedání o podaném dovolání nereagoval.
IV. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že posuzované dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., podal je obviněný jako osoba oprávněná podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě zákonem stanoveném v §265e odst. 1, 2 tr. ř. Z obsahu dovolání dovodil splnění i dalších formálních požadavků podle §265f odst. 1 tr. ř., a proto zkoumal, zda bylo podáno v souladu s důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o nějž obviněný dovolání opřel, protože jen na základě dovolání opřeného o námitky obsahově způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod lze napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobit věcnému přezkoumání.
12. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Zjištěnému skutku lze z uvedených důvodů dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. S odkazem na něj nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení, protože důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení ovšem nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. rozhodnutí č. 36/2004, s. 298, 299 Sb. rozh. tr., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 16 pod č. T 396)]. Uvedené zásady plynou z toho, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který je zákonem určen k nápravě procesních a právní vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. a není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři, neboť hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. je právem a povinností soudu prvního stupně, jehož postup ve smyslu §254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94).
13. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Uvedená zásada je spojena s požadavkem, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
14. Výjimku z těchto zásad představuje námitka porušení pravidel spravedlivého procesu stanovená článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do hodnocení důkazů proto přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94; též rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
15. Pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy. Obviněný proto musí nedostatky svědčící o porušení pravidel spravedlivého procesu v dovolání skutečně vytknout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
V. K námitkám obviněného
16. Posoudí-li se obsah podaného dovolání, je patrné, že obviněný nevytýkal žádné vady týkající se hmotněprávního posouzení, použité právní kvalifikace ani jiných otázek spočívajících v hmotněprávní problematice, ale výhrady proti přezkoumávaným rozhodnutím zaměřil pouze proti postupu při zjišťování skutkových okolností. Vytýkal tudíž nedostatky výlučně v procesní stránce věci, neboť brojil proti hodnocení výpovědí slyšených svědků, zejména svědka I. K., a vznášel námitky proti údajně vadnému a nekomplexnímu posouzení všech provedených důkazů, při němž soudy preferovaly ty, jež svědčily v jeho neprospěch, při pomíjení principu in dubio pro reo . Jako pravdivou naopak prosazoval svoji obhajobu založenou na tvrzení, že pracoval na základě objednávky I. K. a drát ve svůj prospěch neužil a že soudy nezaměřily dokazování na to, aby vyloučily, že tak mohl učinit někdo jiný. Od této vlastní ničím nepodložené verze následně odvozoval tvrzení o nesprávnosti soudy učiněných skutkových zjištění, sekundárně pak i právních závěrů. Pokud formálně naznačil vady i v právní kvalifikaci, nečinil tak s odkazem na konkrétní hmotněprávní vady, jimiž by byl výrok napadeného rozsudku zatížen, ale z vlastní konstrukce skutkových zjištění.
17. Nelze přitom přehlédnout, že jde o námitky sestávající z opakování jeho dosavadní obhajoby, na niž soudy nižšího stupně dostatečně reagovaly, jak lze zjistit z obsahu odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, a na objasnění obviněným vytýkaných skutečností soustředily prováděné dokazování. Za situace, kdy obviněný setrvale prezentoval svoji obhajobu, s níž se již oba soudy dostatečně vypořádaly, jde o dovolání, které svým obsahem neakceptuje zákonem vymezené podmínky [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 (publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2002, sv. 17 pod č. T 408)], a Nejvyšší soud není zásadně oprávněn napadená rozhodnutí po věcné stránce přezkoumávat.
18. Nejvyšší soud při těchto závěrech s ohledem na tvrzení obviněného o porušení práva na spravedlivý proces posuzoval, zda soudy při zjišťování skutkových okolností, které popsaly ve výroku o vině přezkoumávaného rozsudku soud prvního stupně, respektovaly všechna kritéria spravedlivého řízení, a dbaly dodržení všech zásad stanovených pro řádné objasnění věci, tzn., zda skutková zjištění mají podklad v provedených důkazech (srov. shora stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14).
19. Se zřetelem na rozsah provedeného dokazování a význam, jaký soudy přezkoumávané věci věnovaly, je třeba připomenout, že napadený rozsudek je v pořadí již druhým rozhodnutím ve věci samé, neboť obviněný byl poprvé uznán vinným na zcela shodném skutkovém základě rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 11. 12. 2018, sp. zn. 81 T 136/2017 (č. l. 561 a násl.), jenž byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 4. 2019, sp. zn. 3 To 87/2019 (č. l. 591 a násl.) podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného zrušen v celém rozsahu a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, protože nalézací soud podle odvolacího soudu nevyhodnotil všechny důkazy provedené u hlavního líčení.
20. Soud prvního stupně uvedené nedostatky v dalším řízení předcházejícím vydání nyní přezkoumávanému usnesení napravil. Vypořádal se s obhajobou obviněného a zkoumal, zda společnost A. drát dodala, čímž dostál pokynům odvolacího soudu a průběh a okolnosti skutku zjistil na podkladě výsledků provedeného dokazování, jež v odůvodnění svého rozsudku řádně vyložil a vysvětlil úvahy, jimiž byl pro své závěry skutkové i právní veden. Vycházel vedle výpovědi dovolatele především z výpovědí svědků R. S., R. L., R. K., R. S., Č. R., I. K., J. M., M. D. a dalších, jakož i z listinných důkazů, které provedl postupem podle §213 tr. ř. Zkoumal obsah dodacích listů potvrzujících dodání svařovacího drátu od společnosti A. do S. T., předmětem jeho posuzování byly faktury za tento drát s udáním ceny, kterou za dodání S. T. zaplatily, dodací listy a faktury vystavené S. T. společnosti T. Ž., interní doklady s označením průvodka, sdělení společnosti A. potvrzující, že svařovací drát byl touto společností dodáván do S. T. a že za tyto dodávky proběhla platba převodem z účtu (viz body 3. až 31. rozsudku soudu prvního stupně). Je tedy zjevné, že soud se neomezil jen na ty důkazy, na něž obviněný v dovolání poukazoval, přičemž současně z odůvodnění jeho rozsudku je zřejmý i způsob, jakým provedené důkazy hodnotil, jakož i to, že postupoval objektivně, neboť se nesoustředil jen na některé z provedených důkazů, ale jejich použitelnost, přesvědčivost a věrohodnost zkoumal ve všech souvislostech. Při hodnocení obviněným zdůrazňované svědecké výpovědi I. K. soud usuzoval na věrohodnost slyšených osob, a to včetně dovolatele, i na průběh a okolnosti spáchání činů, bral do úvahy i obsah listinných důkazů. Z provedeného dokazování po pečlivém hodnocení důkazů, jež soud rozvedl v bodě 32. rozsudku, vyplynulo, že společnost T. Ž. předmětný svařovací drát neodebrala, ani jí nebyl dodán S. T. jako součást zpracované zakázky, jak obviněný tvrdil. Naopak z dokazování vyplynulo, že byl na průvodky dopsán dodatečně tak, aby se stal podkladem pro následnou fakturaci a dodací listy. Společnost S. T. v posuzovaném období pracovala pro T. Ž. jako servisní organizace, tzn., zajišťovala pro železárny opravy, nikoli dodávky zboží či materiálu, a už vůbec ne obviněným popisovaným způsobem, jak bylo svědeckými výpověďmi tehdejších zaměstnanců obou dotčených společností prokázáno a objasněno. Soud přitom neopomenul zvažovat žádnou z možností, které přicházely v úvahu, včetně té, zda mohlo dojít k zapracování předmětného svařovacího drátu v T. ž. omylem.
21. Uvedené skutečnosti plynoucí z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí svědčí o tom, že soud posuzoval zjištěná fakta se zřetelem na všechny souvislosti a okolnosti, jak z provedených důkazů vyplynuly, obezřetně se jimi zabýval v návaznosti na obhajobu obviněného. Hodnotil důsledně i věrohodnost svědka I. K., kterého shledal věrohodným, neboť v průběhu trestního řízení vypovídal cekem třikrát a pokaždé shodně, bez významných odchylek. Soud na základě výsledků provedeného dokazování dospěl k závěru, že se jednalo plně o iniciativu obviněného ve snaze dosáhnout vlastního obohacení uvedením jiných osob v omyl. Důkazy, jimž soud uvěřil, byly vzájemně konzistentní a na rozdíl od verze obviněného se neodchylovaly od obsahu většiny ostatních ve věci provedených důkazů, s nimiž naopak byly ve vzájemném souladu, případně se vzájemně doplňovaly.
22. Nejvyšší soud shledal, že obviněným vytýkané nedostatky nelze spatřovat ani v obsahu rozsudku odvolacího soudu, jenž potvrdil správnost procesních postupů i skutkových závěrů učiněných soudem prvního stupně. Pokud odvolací soud nyní přezkoumávaný rozsudek zrušil, stalo se tak, s ohledem na novou právní úpravu ustanovení §138 tr. zákoníku na základě zákona č. 333/2020 Sb., s účinností k 1. 10. 2020, jež si vyžádala změnu právní kvalifikace v okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. Skutková zjištění však odvolací soud považoval za správná, a proto k nim konstatoval, že okresní soud doplnil dokazování nejen v naznačeném rozsahu, ale dokonce nad rámec uloženého pokynu jeho předchozím usnesením opětovně vyslechl některé svědky (I. K., K. Z.), jiné vyslechl nově (M. Š. a R. P., T. T. a M. D. coby jednatele společnosti A.), a doplnil dokazování též o řadu listinných důkazů předložených jak samotným obviněným, tak vyžádaných soudem. Odvolací soud po přezkoumání odvoláním napadeného rozsudku nepřisvědčil obhajobě obviněného z důvodů, jež podrobně rozvedl v bodech 20. až 30. nyní přezkoumávaného rozsudku. Zdůraznil, že soud prvního stupně ve svém rozsudku nejen citoval obsah provedených důkazů, ale logickým a přesvědčivým způsobem i vysvětlil, z jakých důvodů obhajobě obviněného neuvěřil a proč se přiklonil k verzi, kterou vzal za prokázanou.
23. Posoudí-li se uvedené postupy soudů nižších stupňů z hledisek vymezených v §2 odst. 5, 6 tr. ř., případně §125 odst. 1 tr. ř. se zřetelem na obviněným vytýkané vady, svědčí o tom, že v posuzované věci nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu zakotvených v článku 6 Úmluvy a článcích 36 až 40 Listiny. Jde o práva garantující řádný a spravedlivý proces při zajištění všech zaručených práv, nikoliv nárok na rozhodnutí odpovídající názoru obviněného (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15). Těmto pravidlům soudy v přezkoumávané věci dostály, protože zajistily obviněnému spravedlivé soudní řízení při respektu ke všem procesním zásadám stanoveným trestním řádem. Zejména provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností.
24. Postup soudů obou stupňů v této věci nevykazuje známky porušení zásady in dubio pro reo , kterou nelze vykládat tak, že by jakékoli nejasnosti ohledně skutkového děje, plynoucí zejména z drobných, nepodstatných rozporů ve výpovědích svědků, musely vždy nutně vést ke zproštění obžaloby. Není porušením zásady presumpce neviny, jestliže obecný soud srozumitelným a logickým způsobem vysvětlí, proč např. výpovědi svědka či obžalovaného uvěřil či nikoli; rozpory ve výpovědích lze překlenout v rámci hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09), čemuž soudy v posuzované věci dostály. Ze všech uvedených důvodů nebylo možné dospět k závěru o porušení zásad spravedlivého procesu pro vady v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, protože oba soudy také náležitě v souladu s §125 odst. 1 tr. ř. vysvětlily, jakými úvahami byly vedeny pro své závěry o tom, že čin se udál způsobem popsaným ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku.
25. Uvedené skutkové závěry mají potřebné zakotvení ve výsledcích provedeného dokazování, v němž vady nebyly shledány, protože v postupu soudů nic nesvědčí o zjevné libovůli při hodnocení provedených důkazů nebo snaze vyhnout objektivnímu posouzení všech zjištěných skutečností. Nejedná se zde ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jak se snažil obviněný naznačit.
26. K výhradám směřujícím proti tomu, že provedeným dokazováním nebyla dostatečně objasněna objektivní ani subjektivní stránka, z uvedených důvodů nelze přisvědčit, protože jejich obsahem bylo zpochybnění skutkových souvislostí, a tedy ani ta na označený důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadá. I ve vztahu k ní se soudy se všemi rozhodnými skutkovými okolnostmi vypořádaly (viz bod 33. rozsudku nalézacího soudu a body 18., 19. napadeného rozsudku, v nichž soudy výslovně zmínily formu přímého úmyslu). Měly přitom na paměti, že zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku jeho jednání a že závěr o zavinění pachatele musí být vždy podložen výsledky dokazování a musí z nich logicky vyplynout, což plně respektovaly (srov. například rozhodnutí č. 62/1973 a 41/1976 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 394/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 5 Tz 225/2001, či usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2728/12). Lze jen zmínit, že jednání obviněnému kladené za vinu bylo cílené. Obviněný jednal v podmínkách společnosti S., v níž byl zaměstnán jako vedoucí pracovník svářečů, což svědčí o tom, že znal poměry při objednávání materiálu i další skutečnosti, které nezbytně souvisely s tím, aby vědomě využil mu známých možností k tomu, aby popsaným způsobem zajistil objednávku a dodávku drátu s povodně tvrzeným účelem pro užití T. ž., pro něž však ve skutečnosti určeny nebyly. Tato společnost drát ani nikdy neobdržela, což bylo záměrem obviněného. I když jím uskutečňovaná činnost, trvala delší dobu, a šlo o opakované dodávky, nesvědčí to o tom, že nešlo o podvodné jednání. Naopak z této skutečnosti plyne, že obviněný dokázal využít svých znalostí a poměrů v uvedených společnostech k páchání trestného jednání po delší dobu. Objasněny byly všechny skutečnosti rozhodné pro závěr o tom, že obviněný uváděl dodavatele společnost A. v omyl o tom, že objednaný a dodaný drát je určen pro společnost S. T., která cenu zaplatila. Tuto společnost uváděl v omyl tím, že předstíral, že jí byl drát dodán a že je distribuován společnosti T. Ž., kterou rovněž uváděl v omyl, protože jí fakturačně předstíral, že jí byl drát dodán, za což tato společnost cenu společnosti S. T. uhradila. Protože obchod prakticky neproběhl, drát nikomu nedošel, uhrazené finanční částky 521.183 a 956.508,75 Kč byly společností S. T. železárnám vráceny, a škoda vznikla společnosti S. T. Není proto pochyb o naplnění znaků základní i kvalifikovaných skutkových podstat dvou zločinů podvodu podle §209 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jimiž byl obviněný důvodně uznán vinným.
VI. Závěr
27. Nejvyšší soud po zhodnocení všech rozhodných skutečností shledal, že námitky v dovolání uplatněné nemají právní povahu a nekorespondují nejenom s označeným, ale ani s žádným jiným důvodem vymezeným v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Vady, jež by mohly svědčit o extrémním nesouladu mezi provedeným dokazováním a skutkovými závěry soudů, ani nedostatky, pro které by došlo k porušení práva na spravedlivý proces, shledány nebyly, a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného jako podané mimo zákonem vymezené důvody podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 10. 11. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu