ECLI:CZ:NS:2021:8.TDO.1296.2021.1
sp. zn. 8 Tdo 1296/2021-889
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 12. 2021 o dovolání obviněného V. E. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, přechodně bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 1 To 4/2021, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 6/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. E. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 4 T 6/2020, byl obviněný V. E. uznán vinným přečiny ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a podání alkoholu dítěti podle §204 tr. zákoníku, za něž byl odsouzen podle §201 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Poškozená nezletilá AAAAA (pseudonym) byla podle §229 odst. 1 tr. ř. s nárokem na nemajetkovou újmu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 1 To 4/2021,
I. z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že
v přesně nezjištěné době v říjnu až listopadu 2019 kontaktoval na internetové seznamce Badoo, na které vystupoval pod přihlašovacím jménem n.@seznam.cz, poškozenou nezletilou AAAAA, nar. dne XY, o níž se podle informace uvedené v jejím profilu pod fotografií mylně domníval, že jí bude 16 let, navrhl jí za schůzku spojenou s pomazlením finanční odměnu, a poté, co v další vzájemné komunikaci poškozená finanční odměnu odmítla, ale možnost schůzky nevyloučila, a po jím iniciované vzájemné výměně vlastních eroticky laděných fotografií si s ní dne 29. 2. 2020 domluvil schůzku na stejný den ve 21:00 hodin na náměstí ve XY v tzv. altánu, kde se sešli a po společné procházce městem krátce před 22:00 hodinou poškozená na vyzvání obviněného usedla do jeho vozidla BMW 330i s registrační značkou XY a odjeli na vedlejší cestu poblíž Ski areálu Š. v obci XY, kde obviněný v zaparkovaném vozidle poškozené, která mu v mezičase sdělila, že je ještě žákyní základní školy, ale už dovršila 15 let, k odbourání zábran opakovaně nabídl v přesně nezjištěném množství destilát Jack Daniels, který za tímto účelem přivezl a jenž poškozená vypila, osahával a líbal ji na těle i na přirození a po naslinění jí do pochvy zavedl nejprve prst, a poté na ni vykonal nechráněnou soulož s vyvrcholením mimo její pochvu, načež oba z vozidla vystoupili a vzápětí byli v 3:30 hodin kontrolování policejní hlídkou, přičemž ve 3:47 hodin bylo u poškozené dechovou zkouškou naměřeno 0,4 promile alkoholu v krvi.
Za uvedený přečin obviněnému soud uložil podle §201 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
II. Odvolání poškozené AAAAA podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Z dovolání obviněného
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. prostřednictvím obhájce dovolání, jímž vytýkal, že odvolací soud, přestože rozhodl v jeho prospěch, se dopustil pochybení založených na extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, v důsledku nichž nebyla věc postoupena podle §222 odst. 2 tr. ř. Městskému úřadu v Semilech k projednání přestupku. Důvod tohoto nedostatku spočíval v tom, že odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně do skutkových zjištění doplnil, že obviněný poškozené nabízel za sexuální intimnosti finanční odměnu, ačkoli taková skutečnost nemá oporu v provedeném dokazování. Obviněný rovněž tvrdil, že nevěděl, že poškozené v době jejich schůzky ještě nebylo 18 let, což uváděl od počátku trestního řízení s tím, že když poškozenou oslovil, měla u svého profilu údaj, že jí je 19 let (uvedená internetová síť je přístupná až osobám od 18 let). Odvolací soud proto považoval nesprávně za zjištěné, že poškozené nabízel odměnu za schůzku nebo sexuální aktivity v době, kdy již věděl, že jí je méně jak 18 let.
Nemohl proto naplnit znaky přečinu podle §201 tr. zákoníku. S poškozenou neprovozoval žádné zvrácené sexuální praktiky, a i podle odvolacího soudu byla poškozená v průběhu jejich sexuálního aktu výrazně aktivnější než on, který není sexuální predátor.
4. Nalil-li obviněný poškozené alkohol a kouřil s ní cigarety, nebylo to správné a neměl to dělat, avšak toto jednání nepostačovalo k závěru o spáchání přečinu podle §201 odst. 1 tr. zákoníku, neboť šlo pouze o přestupek podle §35 odst. 1 písm. j) zákona č. 65/2017 Sb. Soudy nedostatečně posoudily, že si pouze domluvil rande s eventuálními sexuálními aktivitami s dívkou, o níž si myslel, že jí je šestnáct let. Schůzka proběhla standardně, a peněz poškozené za sexuální praktiky nenabízel, nejednal ani s vědomím, že by jejich velmi mírné sexuální aktivity mohly ohrozit její mravní vývoj, a že by ji vnímal pouze jako objekt sexuálního rozptýlení. Společenskou škodlivost jeho činu nezvyšoval ani fakt, že byl starší než poškozená.
5. Z těchto důvodů závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 4. 2021, sp. zn. 1 To 4/2021, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil a aby podle §265l odst. 1 tr. ř. uložil odvolacímu soudu věc k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
6. Státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání obviněného zdůraznila, že se ve věci nejedná o tzv. extrémní nesoulad. Odvolací soud vystavěl závěr o vině obviněného přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na skutkových zjištěních, jak je ve výroku o vině svého rozsudku popsal, tedy že obviněný věděl, že poškozená ještě nedovršila osmnácti let, a přesto jí nabídl finanční odměnu za schůzku spojenou s případnou sexuální interakcí, od poškozené si vyžádal eroticky laděné fotografie, cíleně jí podal alkohol, aby došlo k uvolnění zábran, a tím mohl dosáhnout pohlavního styku s ní. Tato skutková zjištění odpovídají výpovědi obviněného z přípravného řízení, kterou při hlavním líčení upřesnil s tím, že na Badoo měla sice uvedeno, že je jí devatenáct let, ale pod tím měla ve vysvětlivce profilu, že je jí za dva měsíce šestnáct let, a proto si jí vybral, neboť se podle svých slov chtěl prostřednictvím zážitku s ní vrátit do mladších let. Odvolací soud tudíž ty skutečnosti, které obviněný nyní považuje za extrémní nesoulad, čerpal ze své výpovědi, a důvodně dovodil, že sváděním k tajnému nočnímu sexuálnímu kontaktu spojenému s pitím alkoholu s osobně blíže neznámým dospělým mužem v poškozené utvrzoval návyky směřující k rizikovému promiskuitnímu a sexuálně nevázanému chování, čímž útočil na její mravní vývoj a sváděl ji k nemravnému životu.
7. Obviněným vytýkaný zásah odvolacího soudu do skutkových zjištění státní zástupkyně neshledala, neboť doplnění údaje o tom, že poškozené navrhoval za schůzku spojenou s pomazlením finanční odměnu, mohl učinit k odvolání státního zástupce (neplatil zákaz reformace in peius ) přičemž skutková zjištění upravil na základě doplněného dokazování, protože obviněného ve veřejném zasedání znovu vyslechl. Vzhledem k tomu, že v dovolání nejsou uvedeny námitky proti vadnosti právního posouzení, ale pouze proti nedostatkům ve skutkových zjištěních, státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
8. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného jenž k němu do konání neveřejného zasedání u Nejvyššího soudu žádné připomínky nezaslal.
IV. Přípustnost a další podmínky dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), posuzoval, zda důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu s jeho zákonným vymezením, neboť jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů taxativně vypočtených v §265b tr. ř. lze napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení podrobit věcnému přezkoumání v dovolacím řízení.
10. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na případy, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu se provádí na základě skutkového stavu zjištěného soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.). Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál č. 36/2004, s. 298, 299 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2002, sv. 16 pod č. T 396)].
11. Skutkový stav je při rozhodování v dovolání hodnocen zásadně z hlediska, zda skutek nebo některá skutková okolnost byly správně právně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Proto na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení (viz srovnávací materiál Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sb. rozh. tr.).
12. Tato zásada je však limitována případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem. [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.]. Jde o výjimku ze shora vymezených obecných zásad představovanou zjištěním extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05). Taková situace nastane zejména, když je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03). Je přitom třeba zdůraznit, že právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení (srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15).
13. Pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy, a proto musí obviněný nedostatky svědčící o porušení pravidel spravedlivého procesu v dovolání skutečně vytknout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006).
V. K výhradám dovolatele
14. Podle obsahu dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný v něm sice poukazoval na nedostatky ve skutkových zjištěních, avšak za tím účelem, aby limitoval závažnost svého jednání ve snaze neshledat v něm naplnění materiálního znaku posuzovaného přečinu z hledisek §12 odst. 2 tr. zákoníku, a domáhal se pro jeho malou společenskou škodlivost postupovat podle §222 odst. 2 tr. ř. [§257 odst. 1 písm. b) tr. ř.] a věc předložit správnímu orgánu k projednání jako přestupek. Ve smyslu těchto výtek jde o dovolání směřující proti nesprávnému právnímu posouzení, tudíž splňuje zákonné vymezení důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a Nejvyšší soud posuzoval, zda je důvodné.
15. Nejvyšší soud i přesto, že podstatou dovolání obviněného byla subsidiarita trestní represe a ultima ratio ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, nejprve posuzoval, zda odvolací soud dostál podmínkám při vymezení skutkových okolností, jež v přezkoumávaném rozsudku vyjádřil ve výroku skutkové věty, a to se zřetelem na tvrzení obviněného o extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením a o neprokázání zásadních skutečností, jež mu byly podle tzv. skutkové věty dávány za vinu. Bylo tudíž nutné objasnit, zda byly závěry soudů o naplnění znaků přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku podloženy skutkovými zjištěními, která měla odraz v provedeném dokazování a nedošlo k porušení pravidel spravedlivého procesu (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR).
16. V obsahu přezkoumávaných rozhodnutí Nejvyšší soud shledal, že odvolací soud rozhodoval na podkladě odvolání obviněného, státního zástupce a poškozené, tedy i osob, na jejichž podkladě mohl rozhodnout též v neprospěch obviněného (viz §259 odst. 4 tr. ř.). Rovněž podle protokolu o veřejném zasedání (č. l. 776 verte až 778 spisu) je zřejmé, že odvolací soud provedl sám znovu výslech obviněného, a tedy se mohl odchýlit od skutkových zjištěních učiněných soudem prvního stupně, která v zásadě změnil ve prospěch obviněného. Z uvedeného je tak zřejmé, že odvolací soud vyhověl podmínkám stanoveným v §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. Kromě toho, že vyslechl obviněného, zkoumal podrobně skutečnosti, za kterých k činu, jenž byl obviněnému kladen za vinu, došlo, a mimo to, že oproti rozsudku soudu prvního stupně vypustil právní kvalifikaci podle §204 tr. zákoníku, vypořádal se s námitkami obviněného, reagoval na jeho obhajobu (v zásadě totožná s tou, kterou uplatnil v podaném dovolání), rozvedl úvahy vedoucí k nově zvolené právní kvalifikaci a vysvětlit důvody, kvůli kterým přistoupil ke změně popisu skutku (srov. body 31. až 69. rozsudku odvolacího soudu).
17. Poukazoval-li obviněný na nevěrohodnost poškozené, i té byla oběma soudy věnována patřičná pozornost, a v závěru se shodly na tom, že její výpověď byla v některých tvrzení nepřesvědčivá a neodpovídala realitě, což dovozovaly z obsahu uváděných skutečností i ze způsobu, jak popisované skutečnosti podávala a jak na dotazy o intimních otázkách reagovala. Zabývaly se též její osobností (viz závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, specializace klinická psychologie, č. l. 376 až 384 spisu) při zjištění známek poruchy chování, lhavosti, záškoláctví, promiskuity, opozičního chování, nerespektování autorit a emoční nestability. Soudy proto přistupovaly k její verzi obezřetně, a mimo jiné pro své skutkové i právní závěry vycházely též i z tvrzení obviněného, jehož výpověď takovými nedostatky netrpěla [obviněný nebyl uznán vinným ani zločinem znásilnění podle §185 tr. zákoníku, který v činu obviněného spatřovala obžaloba (viz body 66. až 74. rozsudku soudu prvního stupně, 39. až 47. rozsudku odvolacího soudu)].
18. Všechny tyto skutečnosti v souvislosti s dalšími ve věci učiněnými zjištěními plynoucími z ostatních důkazních prostředků soudům sloužily v procesu zkoumání a posuzování věrohodnosti poškozené, a to i se zřetelem na skutečnosti, které v rámci obhajoby uplatňoval obviněný. Výsledkem této činnosti odpovídající pravidlům podle §2 odst. 6 tr. ř. byly závěry, které soudy popsaly v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutí, a lze shrnout, že objasnily, kterým tvrzením uvěřily a kterým nikoli. V odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí je dostatek podkladů pro závěr, že nepominuly ani případnou existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy, ale naopak splnily svou povinnost podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě, a poté v souhrnu s ostatními důkazy, a to vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti [srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16], a skutková zjištění, jak byla učiněna odvolacím soudem, mají oporu ve výsledcích provedeného dokazování, a to se zřetelem na způsob, jakým se odvolací soud v návaznosti na předcházející postup nalézacího soudu s těmito závěry v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí vypořádal.
19. Skutkový závěr o tom, že obviněný poškozené nabízel v průběhu jejich setkání finanční odměnu, a že věděl kolik je jí ve skutečnosti let, měl dostatek informací o tom, že jí ještě nebylo 18 let, nevykazuje nedostatky, na které obviněný v dovolání poukazoval. Jeho tvrzení o neznalosti věku poškozené je v přímém rozporu s tím, co vypovídal při hlavním líčení i veřejném zasedání. Není pochyb o tom, že měl informaci, že jí je necelých šestnáct let, neboť tento věk měla uveden jak na internetovém profilu, tak mu při jejich osobním setkání řekla, že je ještě žákyní základní školy, což též vyplynulo z výsledků provedeného dokazování a soudy to výsledky provedeného dokazování podložily (srov. bod 85. rozsudku soudu prvního stupně a bod 55. rozsudku odvolacího soudu).
20. Odvolací soud v bodech 33. a 53. rozsudku vysvětlil, že pro doplnění skutkové věty ohledně toho, že obviněný poškozené nabízel finanční odměnu, vycházel ze zjištění učiněného soudem prvního stupně, které ho do skutkové věty nepromítl, i když je podstatné pro posouzení závažnosti jednání obviněného. Dále rozvedl, v jakých důkazech má toto skutkové zjištění podklad (srov. výpověď obviněného ze dne 10. 7. 2020 na č. l. 608 spisu a výpověď poškozené ze dne 10. 7. 2020, na č. l. 621 spisu, že obviněný jí za schůzku nabízel peníze 500 Kč nebo 2.000 Kč). Z uvedených důvodů je zjevné, že soudy objektivně posuzovaly všechny podstatné skutečnosti, a tudíž se v projednávané věci nejedná o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97). V postupu soudů nešlo o exces, neboť soudy dodržely procesní zásady a především postupovaly plně v souladu s principem volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.).
21. Soudy učiněná skutková zjištění jsou zákonným a dostatečným podkladem pro právní závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustí ten kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu. Předně lze zdůraznit, že obviněný po formální stránce neměl vůči uvedené právní kvalifikaci žádné výhrady, a při závěru, že tato právní kvalifikace na učiněná skutková zjištění plně dopadá, lze pro stručnost odkázat na závěry odvolacího soudu, jenž se důsledně s právním posouzením skutku vypořádal (srov. zejména body 60. až 69. rozsudku).
22. Důvod dovolání obviněného spočíval též v tom, že jemu za vinu kladený čin nedosahuje škodlivosti uvedeného přečinu, jde jen o přestupek podle §35 odst. 1 písm. j) zákona č. 65/2017 Sb., k čemuž Nejvyšší soud poukazuje na to, že odvolací soud se i s touto skutečností vypořádal. Jen pro úplnost je třeba doplnit, že přestupku podle §35 odst. 1 písm. j) zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (ve znění dalších předpisů), se dopustí ten, kdo v rozporu s §11 odst. 5 cit. zákona prodá nebo podá alkoholický nápoj osobě mladší 18 let. Uvedený přestupek představuje zájem na ochraně zdraví osob mladších 18 let, jimž se zakazuje prodávat nebo podávat jakýkoliv alkoholický nápoj. Za podání se považuje bezplatné poskytnutí nebo darování, za prodej i nabízení k prodeji.
23. Při posuzování povahy činu obviněného v projednávané trestní věci je při srovnání s uvedeným přestupkem třeba zdůraznit, že ten představuje jen postižení za podání či prodej alkoholu osobě mladší než 18 let, nikoli již vliv takového jednání na citový a mravní vývoj osoby, o níž se jedná, avšak nepostihuje žádné jiné negativní chování vůči takové osobě. Nejvyšší soud na rozdíl od podmínek pro uvedený přestupek ve zkoumané věci shledal, že jednání, jež bylo kladeno obviněnému za vinu, ve smyslu §201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spočívalo nikoliv jen v podání alkoholu, ale jednalo se o závažné chování, které směřovalo k ohrožení zejména mravního vývoje nezletilé dívky, a podání alkoholu bylo jen jednou ze skutečností, která naplnila znaky uvedeného přečinu. Čin obviněnému kladený za vinu spočíval i v tom, že obviněný poškozené nabízel sexuální praktiky za úplatu. V takovém případě nelze využít zásadu subsidiarity trestní represe podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, v němž je uvedeno, že trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu, v dané trestní věci není namístě. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty [srov. stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2013, sp. zn. Tpjn 301/2012 (uveřejněné pod č. 26/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
24. Odvolací soud uvedené zásady respektoval, neboť v přezkoumávaném rozsudku vyjádřil závažnost činu obviněného, pro níž vycházel z toho, že obviněný domněle patnáctiletou dívku sváděl k „pomazlení“ za úplatu a když peníze odmítla, ale se schůzkou souhlasila, navedl ji k tomu, aby mu zaslala sexuálně laděnou fotografii a sešla se s ním v nočních hodinách čistě za účelem sexuálního uspokojení, i když pro ni byl zcela cizím člověkem. Rovněž s ní mluvil o jejím intimním životě, ponoukl jí alkohol, kouřil s ní cigarety a nakonec měli pohlavní styk včetně soulože. Poškozenou obviněný oslovil na internetové seznamce, kde často vyhledával ženy za účelem flirtu a vytržení ze stereotypu dlouholetého vztahu, i když věděl, že se na seznamku mohou registrovat pouze osoby starší osmnácti let, přesto si vybral právě poškozenou, o níž byl přesvědčen, že jí teprve bude šestnáct let. Obviněný přímo vypověděl, že to byl věk poškozené, který ho zaujal, neboť se chtěl vrátit do mladých let a „užít si s mladou holkou“. O jeho lhostejnosti k morálnímu postoji poškozené svědčí též to, že bez dalšího spoléhal na to, že mu nelže o svém věku a nepodivoval se nad tím, že se jako žákyně základní školy v pozdních nočních hodinách pohybuje venku.
25. Závažnost posuzovaného jednání zvyšuje, že byl na schůzku s poškozenou již předem vybaven alkoholem, přestože mu muselo být jasné, že podání alkoholických nápojů nezletilým osobám není přípustné, kondomem a automobilem, který měl sloužit jako prostředí, kde se může pohlavní styk odehrát. Z uvedeného je patrné, že s poškozenou navázal kontakt čistě za účelem uspokojení vlastních sexuálních potřeb bez ohledu na to, jak bude sex vnímat druhá strana, její aktivitu podnítil podáním alkoholu, a umožnil jí kouřit cigarety, což jsou všechno úkony, které morálku nevyzrále osoby významně narušují.
26. V daném případě pak posouzení jednání obviněného jako přečinu podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku nebrání ani to, že nezletilá byla vůči němu v jistém směru vyzývavá a projevovala se promiskuitně, neboť právě chování obviněného bylo z tohoto hlediska útokem na její počínající projevy nemravnosti a negativně stimulujícím prožitkem podporujícím posunutí těchto hranic k závadným projevům. Na paměti je třeba mít, že nezletilí jsou z důvodů neukončeného vývoje, rozvoje osobnosti a osvojování si nepříznivých návyků určitým způsobem otevření právě načerpávání takových vadných norem chování, což vede k negativnímu utváření různých návyků, v nichž se ve společnosti dospělé osoby, která je od takového chování neodradí. Před takovými projevy je třeba nezletilé osoby chránit (jde o zvláště zranitelnou skupinu osob). Právě v období mezi patnáctým a osmnáctým rokem života jsou děti nejvíce náchylné na přijímání nežádoucích návyků při kontaktu s dospělými a zkušenými lidmi. Proto je jejich styk s osobami, které je vnímají pouze jako předmět ukájení pohlavního pudu, způsobilý mít pro ně do budoucna nepříznivý vliv schopný ovlivnění jejich morálky a přístupu k obecně uznávaným společenským pravidlům.
27. Nejvyšší soud se se závěry soudů nižších stupňů ztotožnil. Odvolací soud podmínky trestnosti činu interpretoval v souladu s principy trestního práva, a zásadu subsidiarity trestní represe aplikoval v souladu s jejím vymezením v §12 odst. 2 tr. zákoníku. Skutkové okolnosti svědčí o tom, že k postoupení věci orgánu místní správy nebyly splněny podmínky, a proto odvolací soud neporušil ústavní princip nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege zakotvený v článku 39 Listiny základních práv a svobod (srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 3113/2013). Z obsahu přezkoumávaného rozhodnutí vyplývá, že k posouzení společenské škodlivosti projednávaného skutku nepřistoupil "paušálně", ale naopak srozumitelným způsobem vysvětlil, na podkladě jakých skutečností dospěl k závěru, že jednání obviněného nebylo charakterizováno takovými specifickými okolnostmi, aby se vymykalo z rámce i těch nejlehčích, běžně se vyskytujících trestných činů ohrožování výchovy dítěte podle §201 tr. zákoníku, a uplatnění trestní odpovědnosti zde bylo zcela namístě. Jde o závažný delikt, u něhož vyšší škodlivost je patrná nejenom z toho, že obviněný jej spáchal ze zištného záměru vlastního uspokojení, že jej realizoval vůči nezletilé poškozené za využití možné úplaty a alkoholu. Uvedené činil, ačkoli byl dostatečně obeznámen s věkem poškozené a věděl, že jí ještě nebylo ani šestnáct let a je žákyní základní školy. S ohledem na zjištěné okolnosti, za kterých k činu došlo, je zřejmé, že jednání obviněného zásadním způsobem vybočilo z rámce běžného navazování sexuálních kontaktů s dítětem, a současně naplnilo znaky skutkové podstaty úmyslného přečinu, a proto je aplikace institutů trestního práva zcela opodstatněná.
28. Ze všech rozvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že trestní postih obviněného je zcela namístě pro škodlivost činu, která dosahuje míry běžné u jednání mířících k ohrožení výchovy a budoucího života nezletilých, a proto není dán prostor pro úvahy o tom, že by se jednalo o čin natolik málo společensky škodlivý, že by u něj nebyl dán zájem společnosti na trestním postihu obviněného, jak se, byť výslovně nepoukázal na ustanovení §12 odst. 2 tr. zákoníku, domáhal, a to zejména s ohledem na celkovou laxnost obviněného k věku poškozené, nabízení jí finanční odměny za schůzku, vykonání nechráněného pohlavního styku a nabízení alkoholického nápoje a cigaret, což se navíc odehrálo v pozdních nočních hodinách.
VI. Závěr
29. Nejvyšší soud na základě všech uvedených úvah a zjištění dospěl k závěru, že dovolání obviněného nebylo možné vyhovět, protože ve věci nebyla porušena pravidla spravedlivého procesu a soudy bylo po všech stránkách objasněno, že obviněný naplnil znaky přečinu ohrožení mravní výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jenž vykazoval potřebnou míru společenské škodlivosti, a proto nebylo možné jím spáchaný čin postoupit jako přestupek správnímu orgánu podle §222 odst. 2 tr. ř. Tento závěr mohl dovolací soud učinit podle obsahu přezkoumávaných rozhodnutí i připojeného spisového materiálu, z nichž vyplynuly všechny rozhodné skutkové i právní okolnosti svědčící o tom, že přezkoumávaná rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 14. 12. 2021
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu