ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.1123.2021.1
sp. zn. 11 Tdo 1123/2021-7629
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 10. 2022 o dovoláních obviněných 1. M. B. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, 2. R. G. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, 3. T. H. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 4. R. J. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, 5. J. K. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, a 6. T. P. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. 11. 2020, č. j. 3 To 78/2020-7212, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 6/2019, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněných M. B. a R. J. odmítají.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných R. G., T. H., J. K. a T. P. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 6. 2020, č. j. 30 T 6/2019-6871, uznal obviněného M. B. vinným pod bodem 1a) ze spáchání přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, obviněného R. G. vinným pod body 1a) – 1b), 3) a 8) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, pod bodem 7) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 9) ze spáchání přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, obviněného T. H. vinným pod body 1a) – 1b) a 2) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, obviněného R. J. vinným pod bodem 1b) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, obviněného J. K. vinným pod body 1a) a 4) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a obviněného T. P. vinným pod body 1a) a 6) ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a pod bodem 5) ze spáchání přečinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se přitom obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili tím, že:
1)
v přesně nezjištěné době, nejméně však od 10. 6. 2015 do 19. 11. 2018 na území České republiky, zejména v Moravskoslezském kraji v okrese Karviná, srozuměni s tím, že na trestné činnosti určeným způsobem participují další osoby, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, s prekursory této drogy ani volně pěstovat rostliny konopí s vyšším obsahem než 0,3 % THC, jejich následným sklízením a sušením vyrábět konopnou drogu zvanou marihuana, ani s těmito látkami využitelnými pro toxikomanii dále obchodovat či jinak nakládat, vědomi si skutečnosti, že nedisponují příslušným zákonným povolením k zacházení s návykovými látkami ve smyslu §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, nejsou držiteli licence, zvláštní licence či registrace k nakládání s prekursory a pomocnými látkami, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti, znesnadnit své odhalení a dopadení, vytvořili dobře organizovanou skupinu osob, podílejících se každý svou dílčí úlohou ve výsledku společně na procesu opakované a pravidelné nelegální výroby návykové látky metamfetamin zvané pervitin z prekursoru pseudoefedrin v objemových řádech stovek gramů v jednotlivých případech a konopné drogy zvané marihuana, v objemových řádech několika kilogramů při jednotlivé sklizni a jejich následném prodeji, kdy po předchozí dohodě o způsobu vzájemné kooperace a dělbě úloh se na dosažení společného cíle vědomě jednotlivě podíleli níže popsaným způsobem
a)
M. B., R. G., T. H., J. K. a T. P.
na výrobě drogy metamfetamin, zvané pervitin společně tím, že
T. H. společně s R. G. organizoval, koordinoval, financoval a materiálně i fakticky zabezpečoval proces výroby a prodeje pervitinu tak, že
- opatřil a následně poskytl prostory pro výrobu pervitinu, a to konkrétně rodinný dům na adrese XY, jehož nákup financoval a jímž výhradně fakticky disponoval, ačkoli z důvodu zastření skutečných vlastnických vztahů, byla v katastru nemovitostí evidována jako vlastník jeho matka A. H., umožnil T. P. užívat prostory uvedeného domu pro výrobu pervitinu,
- spolufinancoval nákup surovin pro výrobu pervitinu, zejména chemikálií opatřovaných R. G. a J. K. v níže uvedených případech,
- opakovaně zajišťoval dopravu zakoupených surovin do rodinného domu v XY na uvedené adrese a jejich předání T. P., naposledy dne 2. 11. 2018 společně s R. G.,
- osobně opakovaně za použití laboratorního vybavení, chemikálií, léčiv obsahující prekursor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě dodaných ostatními obžalovanými níže popsaným způsobem, vyráběl sám nebo společně s T. P. pervitin, jednak v prostorách uvedeného rodinného domu v XY, a jednak ve svém bydlišti v kotelně rodinného domu, který obýval na adrese XY, vždy v objemových řádech několika stovek gramů směsi v každém jednotlivém případě o blíže nezjištěném obsahu účinné látky,
- zajišťoval prodej vyprodukovaného pervitinu dosud nezjištěným odběratelům za účelem dalšího prodeje či zneužívání, a to za minimální cenu 550 Kč za jeden gram, při minimálním odběru 100 gramů,
R. G. společně s T. H. organizoval, koordinoval, financoval a materiálně i fakticky zabezpečoval proces výroby a prodeje pervitinu tak, že
- nejméně v období od 10. 6. 2015 do 2. 11. 2018 v XY v prodejně společnosti M. na ul. XY za použití IČ: XY přiděleného podnikající fyzické osobě jménem M. K., nar. XY, a dále v XY v prodejně společnosti V. na ul. XY, po předložení živnostenského listu vydaného podnikající fyzické osobě R. G., IČ: XY, s vědomím, že všechny zakoupené věci budou použity k nelegální výrobě pervitinu realizované fakticky T. P. a T. H., sám, případně za doprovodu M. B. v jednom případě, M. M. nejméně ve čtyřech případech a minimálně v jednom případě společně s T. H., prováděl opakované nákupy chemikálií a laboratorního vybavení, a to konkrétně
v prodejně V. dne 10. 6. 2015 – 5 000 g červeného fosforu, dne 14. 7. 2016 – 9 750 g červeného fosforu, dne 7. 2. 2017 – 11 500 g červeného fosforu a 6 000 g jódu, dne 29. 3. 2017 – 14 000 g jódu a 6 000 ml kyseliny chlorovodíkové, dne 15. 3. 2018 – 2 000 g červeného fosforu, 6 000 g jódu, 6 000 ml kyseliny o-fosforečné, 2 000 ml kyseliny chlorovodíkové a laboratorní vybavení - baňku s plochým dnem 10 000 ml, vložku přechodovou, koleno, kuličkový chladič, dne 14. 5. 2018 – 10 000 g jódu, dne 2. 11. 2018 – 4 000 g červeného fosforu, 12 000 g jódu, 12 000 ml kyseliny o-fosforečné, 2 000 ml kyseliny chlorovodíkové, 10 000 g hydroxidu sodného a laboratorní vybavení – baňku s plochým dnem 20 000 ml,
v prodejně M. dne 10. 5. 2018 - 1 000 g jódu, 1 000 ml kyseliny o-fosforečné a laboratorní vybavení – hadici z PVC, 2 ks svorky na zábrus, hladkou nálevku průměru 100 m, 100 ks stříkaček 20 ml, dne 14. 5. 2018 laboratorní vybavení – 4 ks svorek na zábrus, dělicí nálevku 2 000 ml, dne 28. 5. 2018, 10 000 ml kyseliny o-fosforečné, 2. 7. 2018 – 9 000 g hydroxidu sodného a 2 ks otavených tyčinek, dne 7. 9. 2018 – 8 000 gramů hydroxidu sodného, 6 000 ml kyseliny chlorovodíkové a 100 ks stříkaček 20 ml,
celkem tedy 32 250 g červeného fosforu, 49 000 g jódu, 29 000 ml kyseliny o-fosforečné, 16 000 ml kyseliny chlorovodíkové a 27 000 g hydroxidu sodného, kdy z celkového množství jím zakoupeného červeného fosforu lze za použití dalších chemických látek vyrobit, podle úspěšnosti výroby, až 98 024 g pervitinu, z celkového množství takto odebraného jodu lze za použití dalších chemických látek vyrobit, podle úspěšnosti výroby, až 36 082 g pervitinu, a za pomocí celkového množství takto odebrané kyseliny o-fosforečné lze za použití dalších chemických látek vyrobit, podle úspěšnosti výroby, až 56 974 g pervitinu
- zajišťoval dopravu zakoupených surovin do rodinného domu v XY na ul. XY případně do místa svého bydliště na ul. XY, XY a jejich následné předání T. P. a T. H. za účelem realizace výroby pervitinu, naposledy dne 2. 11. 2018 společně s T. H.,
- opatřoval prekursory pro výrobu pervitinu v podobě léčiv s obsahem pseudoefedrinu,
- zajišťoval prodej vyprodukovaného pervitinu dosud nezjištěným odběratelům za účelem dalšího prodeje či zneužívání, a to za minimální cenu 550 Kč za jeden gram, při minimálním odběru 100 gramů,
J. K. materiálně i fakticky zabezpečoval proces výroby a prodeje pervitinu tak, že
- v období od 22. 10. 2015 do 6. 9. 2018 v XY v prodejně společnosti V. na ul. XY, po předložení živnostenských listů vydaných na jméno J. K., IČ: XY, společnosti P. L. IČ: XY a společnosti B. h., IČ: XY, s vědomím, že všechny zakoupené věci budou použity k nelegální výrobě pervitinu, prováděl opakovaně nákupy chemikálií a laboratorního vybavení, a to konkrétně dne 22. 10. 2015 – 10 500 g červeného fosforu, dne 21. 12. 2016 – 3 000 g červeného fosforu, 1 000 g jódu, 1 000 ml kyseliny o-fosforečné a laboratorní vybavení – předloha destilační, svorka na fixaci kónických zábrusů, síťka nad kahan s keramickou vrstvou, dne 10. 3. 2017 3 000 g červeného fosforu a laboratorní vybavení – koleno v úhlu 75°, 2x odměrná lopatka, dne 6. 9. 2018 5 000 g červeného fosforu,
celkem tedy 21 500 g červeného fosforu, 1 000 g jódu, 1 000 ml kyseliny fosforečné, kdy z celkového jím zakoupeného množství červeného fosforu lze za použití dalších chemických látek vyrobit až 65 350 g pervitinu, z množství odebraného jodu lze za použití dalších chemických látek vyrobit, podle úspěšnosti výroby, až 736 g pervitinu, z množství odebrané kyseliny o-fosforečné lze za použití dalších chemických látek vyrobit, podle úspěšnosti výroby, až 1 965 g pervitinu,
- opakovaně opatřoval léčiva s obsahem pseudoefedrinu v XY na adrese XY v blíže nezjištěném množství pro účely nelegální výroby pervitinu od polského občana jménem A. D., nar. XY, zvaného „Z.“ v přesně nezjištěném celkovém množství, která jednak užíval pro výrobu pervitinu, kterou sám realizoval v místě svého tehdejšího bydliště v pronajatém rodinném domě v XY na ul. XY minimálně v období od listopadu 2016 do 26. 8. 2017 a jednak předával R. G. a T. P. s vědomím, že budou využity pro účely výroby pervitinu realizované T. P. a T. H. v rodinném domě v XY na ul. XY,
- prodával pervitin v blíže nezjištěném množství nezjištěným odběratelům,
T. P. minimálně v období od září roku 2017 do 19. 11. 2018 osobně opakovaně za použití laboratorního vybavení, chemikálií, léčiv obsahující prekurzor pseudoefedrin ve snadno extrahovatelné formě dodaných ostatními obžalovanými výše popsaným způsobem, vyráběl sám nebo společně s T. H. pervitin, jednak v prostorách rodinného domu v XY na ul. XY, a jednak v bydlišti T. H. v kotelně rodinného domu na adrese XY, XY vždy v objemových řádech několika stovek gramů směsi v každém jednotlivém případě o blíže nezjištěném obsahu účinné látky, neboť při domovní prohlídce realizované dne 19. 11. 2018 byla zajištěna směs o obsahu 408 g metamfetaminu báze, a dále krystalická látka o obsahu 64 % metamfetaminu, tedy 39,70 gramů metamfetaminu báze,
a všichni obvinění shora popsaným společným jednáním přispěli k výrobě drogy metamfetamin, zvané pervitin s tím, že R. G., T. H., J. K. a T. P. se podíleli na výrobě této drogy v celkovém minimálním množství 163 374 g, kterou byli při zadokumentované minimální prodejní ceně 550 Kč za gram, schopni prodat na černém trhu za celkovou minimální částku 89 855 700 Kč a tohoto jednání se tedy společně dopustili v úmyslu získat prospěch převyšující 5 000 000 Kč,
kdy dále R. G., T. H. a M. B. bez vědomí ostatních shora jmenovaných obviněných, minimálně v období od měsíce března 2018 do 27. 9. 2018 vyvíjeli společné aktivity směřující k získání prekursorů potřebných k výrobě pervitinu, konkrétně efedrinu, pseudoefedrinu či hydrochloridu těchto látek ze zemí mimo Evropskou unii, a to prostřednictvím předstíraných obchodních aktivit v Angole tím způsobem,
že R. G. a T. H. , s cílem získat uvedené látky, poskytli M. B. finanční prostředky potřebné pro založení obchodní společnosti v uvedeném státě s deklarovaným předmětem podnikání v oboru obchod obecně, mj. velkoobchod, maloobchod, export, import a distribuce léčiv,
M. B. na základě požadavku R. G. a T. H. činil aktivní kroky směřující k opatření uvedených látek pod fiktivní záminkou, že budou sloužit k výrobě výživových doplňků pro sportovce, a to prostřednictvím společnosti C. L. se sídlem v provincii Benguela, obci XY, jež byla na základě jeho pokynů a s použitím finančních prostředků poskytnutých R. G. a T. H. založena v Angole angolskými občany výhradně k zastření tohoto záměru, kdy v rámci snahy získat uvedené prekursory se pokoušel získat kontakty na možné dodavatele těchto látek v zahraničí, konkrétně v Rusku a v Indii, a následně jménem uvedené společnosti poptával přinejmenším
v období od 25. 4. 2018 do 3. 5. 2018, prostřednictvím obchodního ředitele účelově založené společnosti C. L. jménem E. J. D. S., u společnosti D. P. I. dodávku 10 kg látky pseudoefedrin hydrochlorid, a v domnění, že tato poptávaná látka bude doručena společnosti C. L., odeslali R. G. a T. H. blíže nezjištěnou finanční částku, jakožto kupní cenu uvedené látky, osobám vystupujícím za posledně jmenovanou společnost do Angoly, kterážto měla být dále přeposlána zmíněné indické společnosti,
a dále dne 4. 5. 2018 prostřednictvím telefonické a emailové komunikace u B. N., ředitele společnosti V. B. se sídlem XY, pseudoefedrin hydrochlorid, efedrin hydrochlorid, pseudoefedrin a efedrin, každou z těchto čtyř látek vždy v minimálním celkovém množství 5 kg,
a to vše činil M. B. s vědomím, že s těmito látkami není možno bez příslušného zákonného povolení volně nakládat, srozuměn s tím, že tyto látky budou zneužity jako prekursory právě k nelegální výrobě pervitinu, organizované R. G. a T. H., avšak tento záměr se nepodařilo uskutečnit, v důsledku čehož došlo ke konfliktu mezi M. B., R. G. a T. H., a k ukončení popsané činnosti došlo z důvodu nespokojenosti s vývojem situace ohledně předpokládaných dodávek a nedorozumění hlavních aktérů aniž by požadované množství prekursorů bylo dodáno,
přičemž za použití požadovaného množství 5 kg efedrinu či pseudoefedrinu je možno vyrobit až 9 kg metamfetaminu a z množství 10 kg pseudoefedrinu hydrochloridu či efedrinu hydrochloridu je možno vyrobit až 7,4 kg metamfetaminu,
b)
R. G., T. H., R. J.
na výrobě konopné drogy zvané marihuana společně tím, že
T. H. od 15. 7. 2017 přenechal R. J. objekt rodinného domu na adrese XY, XY, okr. Bruntál, který z důvodu zastření skutečných vlastnických vztahů je v katastru nemovitostí evidován na osobu T. S. jako vlastníka, a to pro potřeby dlouhodobého pěstování konopí v řádovém množství mnoha desítek rostlin v jednom pěstebním cyklu, financoval přizpůsobení a vybavení předmětné nemovitosti na velkokapacitní pěstírnu konopných rostlin umožňující pěstování a sušení stovek konopných rostlin a prostřednictvím „zahradníka“ R. J. si zde nechal vypěstovat blíže nezjištěné množství konopných rostlin a vyrobit konopnou sušinu v blíže nezjištěném množství za účelem další distribuce,
R. G. doporučil T. H. R. J. pro realizaci pěstování a sušení konopí v uvedeném rodinném domě a dále prostřednictvím dnes již zemřelého M. M., minimálně v jednom případě v měsíci květnu 2018 opatřil sazenice konopných rostlin v celkovém množství nejméně 200 ks,
R. J. na základě doporučení R. G., po dohodě s T. H. dne 15. 7. 2017 převzal do užívání uvedenou nemovitost, provedl příslušné stavebnětechnické přizpůsobení prostor nemovitosti pro pěstování konopných rostlin v řádovém množství mnoha desítek rostlin, sestavil technologické zařízení spočívající v použití elektrotechnických, botanických a dalších prostředků zajišťujících ideální podmínky růstu rostlin konopí ve vnitřních podmínkách, s cílem dosažení maximálního obsahu THC v pěstovaných rostlinách, načež zde následně za účelem výroby konopné drogy využitelné pro toxikomanii v přesně nezjištěné době, minimálně od října roku 2017 do 19. 11. 2018, pro sebe, T. H. a R. G., při kontinuálním zajišťování ideálních světelných, tepelných a dalších klimatických parametrů realizoval pěstování konopných rostlin v nejméně čtyřech pěstebních cyklech o minimálním celkovém počtu 363 ks rostlin, jejichž sklizením a sušením s ohledem na technologii pěstování získal celkem nejméně 18 586 gramů konopné sušiny o celkovém minimálním obsahu 1 561 gramů THC, kterou následně předával nezjištěným odběratelům, případně vyráběl extrakt v podobě tzv. fénixových slz,
přičemž čtvrtá sklizeň těchto rostlin o celkovém množství 163 ks, jejich neoprávněné zpracování a následný prodej toxikomanicky využitelné rostlinné hmoty nebyl v konkrétním případě realizován z důvodu zásahu policie, kdy při realizaci domovní prohlídky dne 19. 11. 2018 bylo zajištěno 163 ks rostlin v různých fázích růstu, z nichž by při použité technologii pěstování obviněný získal celkem 8 345,6 gramů sušiny o obsahu 700,9 gramů THC a dále sušená rostlinná hmota o hmotnosti 1 366, 5 gramů o obsahu 124,4 THC,
a všichni jmenovaní obvinění shora popsaným společným jednáním přispěli k výrobě konopné drogy zvané marihuana v uvedeném objektu za účelem jejího dalšího prodeje v množství 18 586 gramů konopné sušiny o celkovém minimálním obsahu 1 561 gramů THC, tedy v množství, které byli při zadokumentované minimální prodejní ceně 90 Kč za gram, schopni prodat na černém trhu za celkovou minimální částku ve výši 1 672 740 Kč,
2)
T. H.,
nad rámec jednání popsaného v bodě 1b), bez přispění ostatních obviněných vyráběl konopnou drogu zvanou marihuana tím způsobem, že
nejméně v období od 11. 11. 2017 do 22. 6. 2018 ve svém bydlišti v rodinném domě v obci XY na ul. XY, se záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměn s tím, že v České republice není možno bez příslušného zákonného povolení pěstovat rostliny konopí s vyšším obsahem THC než 0,3 % THC, jejich následným sklízením a sušením vyrábět konopnou drogu zvanou marihuana využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat či jinak nakládat, vědom si skutečnosti, že nakládá s omamnou a psychotropní látkou způsobilou nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací a rozpoznávací schopnosti či sociální chování, vybavil část prostor rodinného domu, konkrétně místnost nacházející se za kuchyní, umělým osvětlením, vzduchotechnikou, elektroinstalací a dalším technickým zařízením určeným k zajištění ideálních agrotechnických podmínek růstu rostlin konopí ve vnitřních prostorách, sazenice rostlin konopí a následně zde minimálně ve dvou pěstebních cyklech pěstoval vždy nejméně 83 ks, celkem tedy 166 ks rostlin vysoce prošlechtěného kultivaru rostlin konopí setého, osobně prováděl veškeré pěstební úkony směrující k zajištění ideálních podmínek růstu s cílem dosáhnout maximálního obsahu THC v pěstovaných rostlinách, které následně sklidil, usušil a tímto procesem získal minimální celkové množství 8 499,2 g sušené rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii o celkovém obsahu 722,4 g THC, vylučující možnost výlučného užití pro vlastní potřebu, tedy určené pro prodej dalším osobám za účelem přímého užívání či další distribuce, jehož prodejem na černém trhu byl schopen získat celkovou minimální částku ve výši 764 928 Kč, přičemž zbylá část produkce v množství 121,27 gramů konopné sušiny s obsahem účinné látky 11,27 gramů THC byla zajištěna policií při domovní prohlídce realizované dne 19. 11. 2018 v bydlišti obviněného,
3)
R. G.
nad rámec jednání popsaného v bodě 1b) bez přispění ostatních obviněných, vyráběl konopnou drogu zvanou marihuana tím způsobem, že nejméně v období od března roku 2018 do 19. 11. 2018, ve svém bydlišti v rodinném domě v obci XY na ul. XY, vybavil část prostor rodinného domu, konkrétně půdní prostory postupně dvěma pěstebními stany s umělým osvětlením, vzduchotechnikou, elektroinstalací a dalším technickým zařízením určeným k zajištění ideálních agrotechnických podmínek růstu rostlin konopí ve vnitřních prostorách, za použití výkonného zdroje světla, speciálního substrátu, hnojiv a dalších předmětů, které nakoupil společně s dnes již zemřelým M. M., osobně, případně společně s M. M. prováděl pěstební úkony směřující k zajištění ideálních podmínek růstu a pěstoval minimálně ve třech po sobě následujících tříměsíčních pěstebních cyklech vždy minimálně 23 ks rostlin, celkem tedy minimálně 69 ks rostlin konopí vysoce prošlechtěného kultivaru rostlin konopí setého, které mu pro tento účel prodal právě M. M., a které minimálně ve dvou pěstebních cyklech za pomoci M. M. v požadované fázi květenství sklidil, usušil a tímto procesem byl schopen získat minimální celkové množství 3 533 gramů konopné sušiny o minimálním obsahu 13,4 % THC tedy 473 gramů THC, určené pro vlastní spotřebu i další distribuci, jehož prodejem na černém trhu byl schopen získat celkovou minimální částku ve výši 317 970 Kč, kdy proces pěstování rostlin z třetího pěstebního cyklu v počtu 23 ks rostlin, jejich sklizeň, sušení a následný prodej toxikomanicky využitelné rostlinné hmoty nebyl v konkrétním případě realizován jen proto, že dne 19. 11. 2018, byla předmětná pěstírna při provedení domovní prohlídky Policií ČR zajištěna,
4)
J. K.
nad rámec jednání popsaného v bodě 1a) bez přispění ostatních obviněných
v období od blíže nezjištěného měsíce roku 2014 do měsíce ledna roku 2015, v XY na ul. XY v prostorách zastavárny, kterou v té době provozoval, přechovával za účelem distribuce psychotropní látku pervitin, kterou si opatřil z blíže nezjištěného zdroje, kterou následně prodával se znalostí jejích negativních účinků na lidský organismus, poskytoval dalším osobám, z nichž byl ztotožněn
B. B., nar. XY, kterému v prostorách uvedené zastavárny opakovaně pravidelně, nejméně jednou týdně prodával pervitin za sjednanou cenu 1 000 Kč za 1 gram, celkově nejméně 100 gramů pervitinu za celkovou částku 100 000 Kč,
5)
T. P.
nad rámec jednání popsaného v bodě 1b) obžaloby bez přispění ostatních obviněných
od blíže nezjištěné doby do 19. 11. 2018, v obytných i sklepních prostorách rodinného domu na adrese XY, ul. XY, který sám užíval k bydlení a k výrobě pervitinu, neoprávněně přechovával ventilátor se vzduchovým potrubím, 3 ks elektrického předřadníku, 3 ks plechového stínidla, 10 ks elektrických výbojek, 1 ks uhlíkového filtru, hadici s rozvodem, plastové vaničky, organizér s vědomím, že uvedené předměty tvoří část technologického vybavení, určeného pro nelegální pěstování konopných rostlin ve vnitřních podmínkách za účelem výroby konopné drogy zvané marihuana získávané z konopí setého, které je uvedeno jako omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění v §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC, který je uveden v seznamu č. 4 citovaného nařízení vlády jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních látkách,
6)
T. P.
nad rámec jednání popsaného v bodě 1b) obžaloby bez přispění ostatních obviněných
od blíže nezjištěné doby do 19. 11. 2018, v obývacím pokoji rodinného domu na adrese XY, ul. XY, který sám užíval k bydlení a k výrobě pervitinu, přechovával pro blíže nezjištěnou další osobu 1 441,7 g sušené rostlinné hmoty z konopí využitelné pro toxikomanii, zvané marihuana obsahující 2,9 % THC, což představuje 41,8 g THC, s vědomím, že popsaným způsobem nakládá s drogou zvanou marihuana získávanou z konopí setého, které je uvedeno jako omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydaného na základě zmocnění v §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC, který je uveden v seznamu č. 4 citovaného nařízení vlády jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních látkách, a že není držitelem povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahující návykové látky a jedná tak protiprávně,
7)
R. G.
v blíže nezjištěné době od roku 2010 do roku 2011, na území města XY v bytech na různých adresách, zejména v bytě svého otce na ul. XY, dále v bytech na XY, na ul. XY, XY a XY, neoprávněně přechovával laboratorní zařízení sloužící k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin s jehož pomocí za použití příslušných chemikálií a léčiv obsahujících prekursor pseudoefedrin opakovaně vyráběl blíže nezjištěné množství psychotropní látky pervitin, který zčásti užil pro vlastní potřebu a zčásti v předmětných bytech, případně na dalších přesně nezjištěných místech s vědomím negativních účinků této látky na lidský organismus, prodal nebo bezúplatně poskytl k užití dalším osobám, z nichž byl ztotožněn pouze
D. R., narozený XY, kterému v období od roku 2010 do roku 2011, zejména v uvedených bytech, které v té době obýval, prodal drogu metamfetamin, zvaný pervitin v minimálně 30 případech v celkovém množství nejméně 250 gramů, za minimální dohodnutou cenu 700 Kč za gram, tedy za celkovou minimální částku cca 175 000 Kč a dalších nejméně 20 gramů pervitinu poskytl jako protislužbu za výkon osobní ochrany,
8)
R. G.
v blíže nezjištěném období od roku 2015 do roku 2016, v XY v XY Baru na ul. XY, který provozoval se svou matkou J. G., s vědomím, že se jedná o psychotropní látku marihuanu, kterou si opatřil blíže nezjištěným způsobem, s vědomím jejích negativních účinků na lidský organismus ve dvou případech prodal D. R., nar. XY, vždy 20 gramů sušiny konopné drogy zvané marihuana o blíže nezjištěném množství účinné látky THC, celkem 40 gramů za celkovou částku 3 000 Kč,
přičemž všichni jmenovaní obvinění si byli vědomi, že způsobem popsaným pod body 1 – 8 nakládají s psychotropní látkou pervitin, pod jeho mezinárodním nechráněným názvem (INN) v českém jazyce metamfetamin, který je dle §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
dále s drogou zvanou marihuana získávanou z konopí setého, které je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek vydaného na základě zmocnění v §44c odstavec 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách a o změně některých zákonů, jako omamná látka zařazená do seznamu č. IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a že obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol, neboli THC, který je uveden v seznamu č. 4 citovaného nařízení vlády jako psychotropní látka zařazená do seznamu č. I podle Úmluvy o psychotropních látkách,
a s látkami efedrin a pseudoefedrin, které jsou prekursory drog ve smyslu §1 zák. č. 272/2013 Sb. neboť jsou uvedeny jako látky uvedené v kategorii I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004,
ačkoli nebyli držiteli příslušného zákonného povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky ani držiteli zákonné licence k této činnosti a že tak nakládají s vyjmenovanými látkami v rozporu s podmínkami uvedenými v citovaných předpisech a bez úmyslu tyto podmínky splnit, tedy protiprávně,
9)
R. G.
od přesně nezjištěné doby, nejméně v období od roku 2015 do 19. 11. 2018, v místě svého tehdejšího bydliště a následně i v rodinném domě na ul. XY v XY, bez náležitého povolení, vědomě přechovával plně funkční a střelby schopnou krátkou palnou zbraň, a to samonabíjecí pistoli německé výroby zn. Mauser, model 90 DA, ráže 9x19, výrobního čísla XY, se zásobníkem a 200 ks nábojů s označením 9 mm Luger, ráže 9x19 tuzemské výroby, zn. STV příslušných k této zbrani, přičemž vzhledem k uvedenému množství se jednalo o střelivo při použití v současně držené zbrani zranit či usmrtit větší počet osob, kdy popsané věci byly zajištěny v rámci domovní prohlídky uvedeného rodinného domu realizované dne 19. 11. 2018 a činil tak s vědomím, že není a nikdy nebyl držitelem zbrojního průkazu dle §16, ani zbrojní licence dle §31 zákona č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu, a dále s vědomím, že se jedná o zbraň kategorie B dle §5 cit. zák., podléhající registraci ve smyslu §41 cit. zák. a střelivo do zbraně kategorie B, k jejichž nabývání do vlastnictví, držení nebo nošení opravňuje ve smyslu §8 citovaného zákona pouze zbrojní průkaz či zbrojní licence.
2. Soud prvního stupně obviněnému M. B. za přípravu shora uvedeného zvlášť závažného zločinu uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněnému R. G. za skutky popsané v bodech 1a) – 1b), 3), 8) a 9) uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou, a dále za skutek popsaný v bodu 7), tedy za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60/2018-54, jenž nabyl právní moci téhož dne, uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 5 (pěti) let. Dále tomuto obviněnému uložil podle §67 odst. 2, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 300 Kč, tj. 60 000 (šedesát tisíc) Kč, přičemž podle §68 odst. 5 tr. zákoníku obviněnému povolil splácení tohoto trestu v měsíčních splátkách po 3 000 Kč s tím, že první splátku daného trestu je povinen zaplatit do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, a každou následující splátku vždy do 20. dne následujícího kalendářního měsíce, přičemž dále určil, že výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas; současně podle §69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Dále jmenovanému obviněnému uložil podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců. Zároveň podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60/2018-54, jenž nabyl právní moci téhož dne. Soud prvního stupně tomuto obviněnému uložil podle §66 odst. 1 tr. zákoníku i trest propadnutí části majetku specifikovaného pod body 1) až 5) výroku o trestu týkajícího se tohoto obviněného a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku též trest propadnutí věci ohledně věcí konkretizovaných pod body 1) až 3) tamtéž a konečně uložil podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku také zabrání věcí popsaných ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného. Obviněnému T. H. za výše uvedený zvlášť závažný zločin soud prvního stupně uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 14 (čtrnácti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil podle §66 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku uvedeného pod body 1) až 4) výroku o trestu týkajícího se tohoto obviněného. Soud prvního stupně uložil rovněž podle §102a odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zabrání části majetku specifikovaného ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného, dále podle §70 odst. 2 písm. a) trest propadnutí věci týkající se věcí konkretizovaných tamtéž a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku též zabrání věci ohledně věcí tam uvedených. Obviněnému R. J. za shora uvedený zvlášť závažný zločin soud prvního stupně uložil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil podle §66 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku specifikovaného ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného. Současně uložil podle §70 odst. 2 písm. a) trest propadnutí věci týkající se věcí konkretizovaných tamtéž a podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku též zabrání věci ohledně věcí tam uvedených. Obviněnému J. K. za shora uvedený zvlášť závažný zločin soud prvního stupně uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil podle §66 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí části majetku konkretizovaného ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného. Konečně uložil podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku též zabrání věci ohledně věcí tam uvedených. Obviněnému T. P. soud prvního stupně za shora uvedené sbíhající se trestné činy uložil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 11 (jedenácti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Dále mu uložil podle §70 odst. 2 písm. a) trest propadnutí věci specifikované ve výroku o trestu týkajícím se tohoto obviněného.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě (ten tak učinil v neprospěch obviněných R. G. a T. H. do výroku o trestu) odvolání, o nichž Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozhodl rozsudkem ze dne 18. 11. 2020, č. j. 3 To 78/2020-7212, tak, že
I. p odle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil u obviněného R. G. ve výroku o trestu, jímž mu za skutek popsaný v bodě 7. výroku napadeného rozsudku byl uložen za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině v napadeném rozsudku nezměněn, a sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uzn án vinným rozsudkem Ok resního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60/2018-54, který nabyl právní moci téhož dne, podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku, souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků, dále pod le §67 odst. 2 tr. zákoníku, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl uložen peněžitý trest ve výměře dvě stě denních sazeb po 300 Kč, tj. 60 000 Kč, ohledně něhož podle §68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému povoleno splácení peněžitého trestu v měsíčních splátkách po 3 000 Kč s tím, že první splátku peněžitého trestu je povinen zaplatit do 20. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém rozsudek nabude právní moci, a každou následující splátku vždy do 20. dne následujícího kalendářního měsíce s tím, že výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas, a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, a dále trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let a šesti měsíců, který mu byl uložen podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jakož i výrok, podle něhož podle §43 odst. 2 tr. zákoníku se současně zrušuje výrok o trestu z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60/2018-54, jenž nabyl právní moci téhož dne;
II. za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu obviněnému R. G. za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, ohledně něhož zůstal výrok o vině v bodě 7. napadeného rozsudku nezměněn, jakož i za sbíhající se přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 10. 2018, č. j. 32 T 60 /2018-54, který nabyl právní moci téhož dne, podle §283 odst. 2 tr. zákoníku, za použ ití §43 odst. 2 věta druhá tr. zákoníku, uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle §56 odst. 3 tr. zákoníku obviněného zařadil pro výkon uloženého trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 2, §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb po 300 Kč, tj. 60 000 (šedesát tisíc) Kč. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců;
III. podle §256 tr. řádu odvolání obviněných M. B., R. G., T. H., R. J., J. K. a T. P. a odvolání státního zástupce ohledně obviněného T. H. zamítl;
IV. j inak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podávají nyní všichni obvinění dovolání. Obviněný M. B. tak činí prostřednictvím obhájce Mgr. Tomáše Grepla, advokáta, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, obviněný R. G. prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Sokola, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obvinění T. H. a J. K. prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Štípka, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný R. J. prostřednictvím obhájce Mgr. Ondřeje Havránka, advokáta, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu a obviněný T. P. prostřednictvím obhájce Mgr. Ing. Petra Blažka, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (pozn. všichni obvinění uplatňují uvedené dovolací důvody ve znění §265b odst. 1 tr. řádu účinném do 31. 12. 2021).
5. Obviněný M. B. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“) v podrobnostech vytýká rozhodnutím soudů obou stupňů, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Vyslovuje názor (shodně jako již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně), že skutková zjištění opatřená soudem prvního stupně nenaplňují znaky aplikované právní kvalifikace podle §283 tr. zákoníku, neboť odpovídají právnímu institutu zániku trestnosti přípravy v případě dobrovolného upuštění od přípravného jednání podle §20 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Vyjadřuje setrvalé přesvědčení, že v dané věci zásadní otázku, zda zjištěné ukončení přípravného jednání lze právně kvalifikovat jako „dobrovolné upuštění“ od přípravného jednání, oba soudy vyhodnotily zcela nesprávně. S poukazem na základní požadavky na dobrovolnost upuštění od přípravy a případy, kdy o dobrovolné upuštění od přípravy nejde (z nichž v dané věci přichází do úvahy jen ten, který spočívá v upuštění od dalšího jednání pod vlivem překážky, kterou nemohl překonat) tvrdí, že nebyla opatřena skutková zjištění, že by mu něco bránilo dokončit danou trestnou činnost, když naopak skutková zjištění odpovídají tomu, že k ukončení jednání došlo výlučně z jeho strany, aniž by mu cokoliv, tím méně pak nepřekonatelná překážka, bránilo v pokračování v jednání, a že tedy své angažmá ve skutkovém ději ukončil s vědomím možnosti v přípravě pokračovat (čin dokončit). V souvislosti s tímto tvrzením se zaměřuje na skutková zjištění učiněná soudy na základě provedených důkazů. Zdůrazňuje, že soud prvního stupně pracuje s důkazy vztahujícími se k ukončení jeho činnosti, jichž je v rámci provedeného dokazování naprosté torzo, toliko v odstavci 151. svého rozsudku, a těmito jsou vedle výpovědí obviněných a výpovědi svědka O. D. pouze čtyři odposlechy v rámci akcí ZOE 33 a ZOE 23. Uvádí, že i z tohoto odstavce však nadto vyplývá, že soud prvního stupně skutkově zjistil tlak na pokračování realizace celého projektu v Angole s tím, že byl úkolován k pokračování v zahájených aktivitách, a tudíž ani zde se soud prvního stupně nevyjadřuje k ukončení přípravného jednání, tj. k tomu, za jakých okolností a z jakých důvodů k němu došlo. Úvahy tohoto soudu obsažené v odstavci 154. jeho rozsudku, jehož text pak rozebírá větu po větě a rozporuje je, považuje za důkazně nepodložené, přičemž zejména poukazuje na to, že nebylo skutkově zjištěno, co přesně bylo ještě zapotřebí k realizaci záměru spoluobviněných R. G. a T. H., a že by mělo být právě úkolem jmenovaných spoluobviněných dodat za tímto účelem příslušné podklady, resp. že tyto mohl získat jen od nich; namítá tak, že klíčová hodnotící úvaha, že to byli uvedení spoluobvinění, kteří další postup zablokovali, je naprosto nepodložená, nepřezkoumatelná, nelogická a rozporná se zjištěným skutkovým stavem. Tvrdí rovněž, že jmenovaní spoluobvinění začali vznášet požadavky na vrácení investovaných prostředků (a tedy ukončení akce) až delší dobu poté, co on svou činnost ukončil a jakékoliv její pokračování zablokoval. Vytýká též to, že skutková věta obsahuje úplně jiný – zásadně rozporný – popis ukončení činnosti než odůvodnění rozsudku. Jestliže pak soud prvního stupně čerpal konkrétnější poznatky o okolnostech ukončení přípravného jednání z klíčového a prakticky jediného důkazu – výpovědi svědka O. D., a na jejím podkladě zjistil, že jediným důvodem ukončení činnosti (projektu v Angole) bylo, že nedodal angolské straně požadované dokumenty a přestal úplně komunikovat, zdůrazňuje, že právě nedodání podkladů a odmlčení se v komunikaci byl způsob, jakým se sám „dobrovolně“ (aniž by k tomu byl jakkoliv nucen, když pokračování bylo možné) rozhodl dané přípravné jednání ukončit; v důsledku toho měl pak veškeré důvody obávat se reakce spoluobviněných R. G. a T. H. na takové jeho rozhodnutí, jež se nakonec ukázaly jako důvodné. Dodává, že konkrétní podoba a obsah nezbytných dokumentů nebyly soudy skutkově zjištěny, přičemž však reálně šlo o dokumenty, v jejichž opatření by nebyl žádný praktický problém (ani věcný – co do obsahu, ani časový – bylo by možné je zpracovat v krátké lhůtě, ani finanční – nevyžadovaly by žádné mimořádné výdaje).
6. V dalším textu tento dovolatel vytýká odvolacímu soudu, že zcela ignoroval jeho rozsáhlou a konkrétní odvolací argumentaci, jež zůstala naprosto nevypořádána, když odůvodnění jeho rozsudku neobsahuje jedinou konkrétní reakci na kteroukoliv z jeho mnoha námitek a ve vztahu k jeho osobě jsou mu v něm věnovány dva neurčité odstavce 119. a 120. Poukazuje navíc na vnitřní rozpornost v prvně uvedeném odstavci, kdy z věty „V momentě, kdy zjistil, že látky požadované obžalovanými H. a G. by mohly sloužit k výrobě drog, proto s nimi spolupráci ukončil“ dovozuje, že odvolací soud výslovně potvrzuje jeho dobrovolné upuštění od přípravy, avšak v druhé části tohoto odstavce formuluje úvahy opačné. Nesouhlasí rovněž s tím, pokud odvolací soud, poukazuje na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
7. Jmenovaný obviněný dále uplatňuje námitku vůči zákonnosti pořízených odposlechů telekomunikačního provozu podle §88 tr. řádu. Je přesvědčen, že byly nařízeny v rozporu se zákonnými zásadami, neboť jak z prvotního příkazu ze dne 5. 4. 2018 (na č. l. 3302), tak z ostatních je zjevné, že soud nedisponoval žádnými konkrétnějšími poznatky k jeho protiprávnímu jednání, a jednalo se tak o pouhou spekulaci; základní usvědčující poznatky tedy nařízení odposlechů nepředcházejí, nýbrž byly odposlechy teprve následně získávány. V této souvislosti zdůrazňuje, že význam předmětné námitky je dán především tím, že bez nezákonně opatřených odposlechů by orgány činné v trestním řízení neměly proti němu prakticky žádné usvědčující důkazy. Dodává, že uvedené nedostatky pak mají vykazovat též odposlechy ostatních obviněných, zejména spoluobviněného R. G.
8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tento dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a řízení jemu předcházející, včetně rozsudku soudu prvního stupně, v rozsahu, v němž se týká jeho osoby, a aby přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Obviněný R. G. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“) spatřuje naplnění deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) v tom, že jednáním popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka trestných činů nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku a podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dále v nepřezkoumatelnosti závěrů soudů obou stupňů týkajících se posouzení skutku, v důsledku čehož bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, a rovněž v tom, že zejména ve vztahu ke skutkům popsaným pod body 1a)-1b), 3), 7) a 8) rozsudku soudu prvního stupně je dán extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními tohoto soudu a provedenými důkazy. K posledně uvedené námitce a k tomu, že tato zakládá jím tvrzený dovolací důvod, přitom obsáhle cituje z judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího soudu.
10. V navazujícím textu se jmenovaný dovolatel vymezuje proti rozhodnutím soudů obou stupňů, přičemž kategoricky popírá spáchání skutků popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně s výjimkou skutku uvedeného pod jeho bodem 9), k jehož spáchání se naopak od počátku doznával. Nesouhlasí zejména s tím, že by na základě provedeného dokazování bylo možno dojít ke zjištěním, která by odůvodňovala právní závěr o naplnění skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku. Je přesvědčen, že jeho stěžejní jednání je soudem prvního stupně formulováno z větší části bez jakékoli opory v provedeném dokazování, a oba soudy při svém právním hodnocení vycházely ze zcela nesprávně zjištěného skutkového stavu, takže pak je nutně nesprávná i právní kvalifikace skutku. Vytýká soudu prvního stupně svévolnou interpretaci provedených důkazů, zejména zadokumentovaných záznamů telefonních hovorů mezi spoluobviněnými, a hojně užívanou paušalizaci, kdy skutkové závěry týkající se spoluobviněných tento soud rozšiřuje (aniž by to z provedeného dokazování vyplývalo) i na něj.
11. Dále se tento obviněný zaměřuje na skutky, jimiž byl uznán vinným, jednotlivě. V případě skutku popsaného pod bodem 1a) rozsudku soudu prvního stupně má za to, že extrémní rozpor spočívá ve skutečnosti, že soud neprovedl jediný důkaz svědčící o získání jakéhokoli prospěchu jeho drogovou činností a dokonce ani o tom, že by vyvíjel jakoukoli aktivitu, tedy snahu o získání takového prospěchu. V tomto směru namítá, že při soudem tvrzeném objemu pervitinu 163 kg a prodeji za bezmála 90 milionů Kč, není dobře představitelné, že by orgány činné v trestním řízení nezjistily totožnost alespoň jednoho zákazníka a nezaznamenaly distribuci dané drogy v takovém množství; daná skutečnost podle jeho názoru svědčí o tom, že drogové aktivity s cílem zisku obviněnými vůbec provozovány nebyly. Tvrdí, že nebyl proveden ani žádný důkaz svědčící o jeho aktivním zapojení do těchto drogových aktivit a soud prvního stupně v tomto ohledu zjevně spekuloval, když nepodloženě předjímal, že jím předávané krabice obsahovaly prekursory pro výrobu pervitinu (soudy tak zjevně porušily zásadu in dubio pro reo ). Je přesvědčen, že výsledky sledovacích akcí a záznamy telefonních hovorů vyznívají velmi vágně, neurčitě a lze je snad považovat za nepřímé indicie, jež bez podpory přímých důkazů nemohou k závěru o jeho vině postačovat. Vyslovuje názor, že i v případě přijetí skutkových zjištění učiněných soudy o organizování trestné činnosti, toto zakládá trestní odpovědnost za účastenství na trestném činu, nikoli za hlavní pachatelství. Za obtížně uvěřitelnou označuje konstrukci skutku, z níž vyplývá, že měl spolu s dalšími obviněnými T. H. a M. B. vyvíjet společné aktivity směřující k získání prekursorů potřebných k výrobě pervitinu ze zemí mimo Evropskou unii, a to prostřednictvím předstíraných obchodních aktivit v Angole. Namítá, že v případě této části skutku pod bodem 1a) jde o nepodloženou konstrukci o dokonaném trestném činu, když soud prvního stupně vzal za prokázané, že pokus o obchodní aktivitu v Angole skončil neúspěchem, a tento skutek je učebnicovým příkladem přípravy k trestnému činu. Pokud jde o skutek uvedený pod bodem 1b), uvádí, že jeho popis je vyloženě flagrantním příkladem nepodloženého závěru hodnocení provedených důkazů, neboť ani jediný (a to ani nepřímý) důkaz nepotvrzoval to, na co soud prvního stupně z neznámých důvodů usuzuje, tedy že měl spoluobviněného R. J. doporučit spoluobviněnému T. H. pro realizaci záměru pěstování a sušení konopí. Poukazuje na to, že již ze samotné konstrukce popisu tohoto skutku je ostatně jasné, že ho s „pěstírnou“ ve XY měla i podle názoru soudu spojovat toliko uvedená skutečnost, z čehož však nelze bez dalšího dovozovat, že by měl jakékoli povědomí o následných aktivitách jmenovaných spoluobviněných, natož, že by měl z jejich případné činnosti jakýkoli prospěch; soud tak nedovodil ani základní prvky příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a následkem, tedy činností těchto spoluobviněných. Co se týče skutku popsaného pod bodem 3) rozsudku soudu prvního stupně, namítá, že jediným důkazem nebyl prokázán jeho záměr užít rostliny konopí či jejich části za účelem následné distribuce a zisku, přičemž upozorňuje, že sám byl uživatelem marihuany, a tedy přinejmenším zčásti ji pěstoval pro vlastní potřebu. Vytýká i to, že soudy bez jakékoli opory v provedeném dokazování usoudily na množství jím vyprodukované konopné sušiny a množství THC. Ve vztahu ke skutkům pod body 7) a 8) poukazuje na odlišnou důkazní situaci oproti předchozím skutkům, neboť v jejich případě soud vycházel pouze z jediného důkazu, a sice výpovědi svědka D. R. Uvádí, že v těchto případech jde o ukázkovou situaci, v níž stojí tvrzení proti tvrzení; trvá na tom, že daná výpověď je nepravdivá a účelově zkreslená, kdy možným důvodem je osobní spor, který s tímto svědkem měl a v důsledku něhož mezi nim vzniklo nepřátelství. Vyslovuje názor, že závěr soudů o tom, že se předmětných skutků dopustil, je v rozporu se zásadou presumpce neviny a principem in dubio pro reo , neboť není možné, aby byl odsouzen na základě toliko jedné svědecké výpovědi, kterou popřel, když nebyl dán žádný důvod přikládat výpovědi jmenovaného svědka větší váhu než jeho výpovědi.
12. V závěru dovolání obviněný shrnuje, že soudy obou stupňů v jeho případě zjistily skutkový stav neúplně, dovodily skutková zjištění bez jakékoli zřetelné vazby na provedené důkazy, a tato zjištění jsou tudíž nepřezkoumatelná, z čehož je patrné, že i právní hodnocení věci je chybné. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal věc soudu prvního stupně, aby ji znovu projednal a rozhodl, případně aby sám rozhodl podle §265m odst. 1 tr. řádu a zprostil jej podle §226 písm. a) tr. řádu obžaloby.
13. Obviněný T. H. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“) s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), namítá porušení svého práva na spravedlivý proces a nesprávné právní posouzení skutku. Konkrétně pak tvrdí, že důkazy pořízené odposlechem telekomunikačního provozu a protokoly o sledování, o něž zejména soudy obou stupňů opřely závěr o jeho vině, jsou procesně nezpůsobilé k použití jako důkaz, neboť již první příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Karviné i jeho následná prodloužení Krajským soudem v Ostravě neobsahují zákonné náležitosti. Vytýká konkrétně, že první příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu neobsahuje popis skutku, dále že v něm není popsáno, na jaké trestné činnosti by se měl podílet, a že v něm jsou pouze ničím nepodložené indicie o tom, že je páchána trestná činnost; rovněž z jednotlivých příkazů není podle jeho názoru jasné, na základě čeho, proč po dobu jednoho a půl roku byly prováděny odposlechy a sledování, když v těchto je uváděno stále a opakovaně to, že dosavadním odposlechem nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by dovolovaly policejnímu orgánu postup podle §160 odst. 1 tr. řádu. Namítá, že důvodem odposlechu a sledování nemůže být pouze snaha policejního orgánu očekávat důkazy, které budou sloužit k stíhání konkrétních osob. Vzhledem k tvrzeným nezákonně pořízeným důkazům odposlechem a sledováním má za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy.
14. Oběma soudům nižších instancí dále tento obviněný vytýká i to, že opomněly zásadní důkazy, které mohly sloužit k objasnění věci a ustálení skutkového děje. Poukazuje na to, že přestože je v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pracováno i s osobami A. D., O. K. a R. M., přes návrhy obhajoby nebyl tímto soudem učiněn ani pokus o provedení důkazů výslechem těchto osob; bez jejich výslechu ovšem nelze tvrdit, že měli ve skutkovém ději jakousi úlohu.
15. Jmenovaný dovolatel napadá i výrok o trestu, a to zejména v souvislosti s výše uvedenými námitkami týkajícími se výroku o vině, když nadto uvádí, že jemu uložený trest je nepřiměřeně přísným, a to zvláště trest odnětí svobody a trest propadnutí části majetku, kdy nejsou správně vyhodnocena kritéria stanovená trestním zákoníkem pro ukládání trestu.
16. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
17. Obviněný J. K. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“) z hlediska dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) uplatňuje zcela (i formulačně) shodné námitky jako obviněný T. H. Namítá tedy jednak nezákonnost důkazů pořízených odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu a sledováním, a tudíž jejich procesní nepoužitelnost, v důsledku čehož má za to, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy, a dále i opomenuté důkazy, jimiž mají být neprovedené výslechy A. D., O. K. a R. M. V souvislosti s námitkami k výroku o vině napadá též výrok o trestu odnětí svobody, který považuje navíc ve výměře 12 let při rozpětí trestní sazby 10 až 18 let za nepřiměřeně přísný, stejně jako trest propadnutí části majetku, přičemž je toho názoru, že nejsou správně vyhodnocena kritéria stanovená trestním zákoníkem pro ukládání trestu. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
18. Obviněný R. J. (dále též jen „obviněný“, případně „dovolatel“) v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) namítá, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž vadné je i řízení mu předcházející. Vyslovuje totiž názor, že právní závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, resp. učiněná skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, a ve věci jsou rovněž dány tzv. opomenuté důkazy. Dále ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) vytýká, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, přestože byl v řízení předcházejícím dán prvně citovaný důvod dovolání. Konečně v obecné rovině nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, jestliže odkazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně s tím, že tento soud se již bezezbytku vypořádal se všemi námitkami uvedenými opětovně v odvolání, a pokud tento k jeho osobě přistupuje paušálně tak, jako by se měl účastnit vytýkané trestné činnosti v celém rozsahu a se všemi spoluobviněnými, a takto se věnuje i námitkám všech obviněných společně, přičemž jemu vytýkané trestné činnosti věnuje v odůvodnění svého rozsudku jen tři odstavce. Takové rozhodnutí pak označuje za neodůvodněné, nepřezkoumatelné, a tedy za nezákonné.
19. Z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021), resp. nesprávného právního posouzení skutku jmenovaný dovolatel v podrobnostech předně zdůrazňuje, že část jeho jednání je nutno právně posoudit jako pokus trestného činu ve smyslu §21 tr. zákoníku a nikoliv jako dokonaný trestný čin, když ve vztahu k zajištěným 163 kusům konopných rostlin nedošlo k výrobě omamné či psychotropní látky. V této souvislosti vytýká oběma soudům, že měly objasnit celkový rozsah trestné činnosti, k jejímuž dokonání směřoval. Nesprávné hmotněprávní posouzení pak vztahuje ke znaku „jako člen organizované skupiny“, přičemž nesouhlasí s tím, pokud soud prvního stupně shledává organizovanou skupinu v propojení jeho osoby a spoluobviněných T. H. a R. G. způsobem popsaným ve skutkové větě pod bodem 1b) jeho rozsudku; má jednak za to, že ze zadokumentovaných hovorů lze zjistit pouze to, že si s obviněným R. G. vyměňují informace o pěstování konopných rostlin, nikoliv to, že by se jmenovaný spoluobviněný podílel na pěstování konopí jeho osobou, a dále podle jeho názoru absentuje činnost a cíl pro organizovanou skupinu nejtypičtější, a to distribuce marihuany, neboť zde není jediný důkaz o tom, že by si předmětnou drogu předávali či ji distribuovali třetím osobám. Dále vytýká soudu prvního stupně, že ve vztahu k němu neodůvodňuje, čím měly být naplněny znaky „neoprávněně prodal“ a „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“. K posledně uvedenému znaku současně namítá, že zjištěná prodejní cena (90 Kč/1 g) není aplikovatelná na sušinu zajištěnou ve XY, neboť většina z této měla nízký obsah THC, a tudíž nebyla toxikomansky využitelná a prodejná; nadto zdůrazňuje, že k určení tzv. čistého prospěchu je nutné zohlednit a odečíst jím vynaložené náklady, přičemž odůvodnění soudu prvního stupně v tomto ohledu považuje za nedostatečné a nepřezkoumatelné. Nesouhlasí tak s tím, je-li mu kladeno za vinu získání prospěchu ve výši 1 672 740 Kč bez odečtu nákladů a vytýká uvedenému soudu, že nebyly prokazovány a zjišťovány (kromě vybavení pěstírny) další náklady, zejména na elektrickou energii; v této souvislosti vytýká rovněž odvolacímu soudu, že neprovedl jím navržené důkazy – opětovné přehrání hovoru č. 16 v rámci akce ZOE 34 a dotaz na společnost ČEZ ohledně nákladů na elektrickou energii v období od října 2017 do 19. 11. 2018 a v předchozích obdobích – a to bez jakéhokoliv odůvodnění. Konečně vyjadřuje svou nespokojenost i s tím, že ve vztahu k jeho jednání soud prvního stupně nedostatečně konkrétně vymezil znaky „jinak jinému opatřil“ a „pro jiného přechovával omamnou a psychotropní látku“. Co se týče tvrzeného extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, tento se má týkat skutkového závěru, že mu bylo spoluobviněným R. G. prostřednictvím M. M. dodáno 200 kusů klonů, které měl následně vypěstovat a sklidit. S poukazem na zadokumentované hovory v rámci akce ZZT ZOE 14 č. 100 a v rámci akce ZOE 08 č. 57 a též na protokol o sledování prostoru za restaurací XY v rámci akce ZOE 21, na podkladě nichž soud prvního stupně daný skutkový závěr učinil, tvrdí, že označenými důkazy naopak tento prokázán nebyl, přičemž navíc v tomto směru poukazuje i na obsah THC v sušině nalezené ve XY a v sušině nalezené u spoluobviněného R. G. a M. M. s tím, že tento je neporovnatelný, takže se nemohlo jednat o shodné odrůdy rostlin konopí. I zde přitom vytýká odvolacímu soudu, že bez odůvodnění zamítl jeho návrhy na doplnění dokazování – opětovné přehrání hovorů č. 100 a č. 110 v rámci akce ZZT ZOE 14 a předložení protokolu o sledování z akce ZOE 21 včetně fotografií – a tyto tak označuje za důkazy opomenuté. Dalšími takovými důkazy mají být podle jeho názoru jednak znalecký posudek z oboru biologie, odvětví botanika ke stanovení celkové hmotnosti využitelné sušiny získané ze zajištěných 163 kusů rostlin a k odhadu množství THC obsaženého v dopěstovaných rostlinách, a dále opětovný výslech zpracovatele odborného vyjádření P. B., neboť namítá, že byl zkoumán jen reprezentativní vzorek 10 kusů a hodnoty takto získané pak byly aplikovány na všechny zajištěné rostliny a navíc i na oněch 200 kusů rostlin, jejichž vypěstování nebylo vůbec prokázáno. Rozporuje též, že by soud prvního stupně při předmětných výpočtech postupoval v jeho prospěch. Za nesprávný považuje i postup soudu prvního stupně, pokud vyslechl jmenovaného zpracovatele odborného vyjádření jako svědka, a jestliže tomuto byly kladeny otázky z oboru botaniky (např. k napadení rostlin sviluškou, plísní), tj. mimo jeho odbornost. Poukazuje také na to, že tento zpracovatel v odborném vyjádření uvedl, že všechny zajištěné stopy z místa pěstírny jsou velmi pravděpodobně kontaminovány plísněmi, což má podle jeho mínění prokazovat jeho nezkušenost s pěstováním rostlin konopí a jeho tvrzení, že v jeho případě se jednalo pouze o neúspěšné pokusy o vypěstování konopí.
20. V závěru dovolání tento obviněný uvádí, že s výjimkou skutečností uvedených k tzv. opomenutým důkazům, které dopadají v zásadě pouze na napadené rozhodnutí odvolacího soudu, ostatní skutečnosti stran nesprávného právního posouzení skutku, nesprávného hmotněprávního posouzení a extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, jež jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, se vztahují též na řízení před soudem prvního stupně. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, a tedy též celé řízení předcházející, a aby ve smyslu §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
21. Obviněný T. P. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Shodně jako již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v podrobnostech namítá, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil věrohodnost výpovědi spoluobviněného M. B., jíž bezmezně věří, ačkoliv jeho tvrzení (zejména o existenci sešitu, o němž tento hovořil) neprověřoval dalšími důkazy. Dále poukazuje na to, že závěr o tom, že se podílel na výrobě pervitinu ve velkém rozsahu, který byl následně distribuován, tento soud učinil pouze na podkladě výpovědi jmenovaného spoluobviněného, přestože je v extrémním rozporu s výpověďmi spoluobviněných T. H. a J. K. a rovněž s protokoly o sledování osob a věcí i záznamy o odposlechu telefonních stanic. Vytýká též to, že údajné množství předmětné drogy vychází toliko z matematického výpočtu podle nakoupených chemikálií a nikoli objektivně zjištěných důkazů. Z těchto důvodů má za to, že soud prvního stupně porušil jeho právo na spravedlivý proces. Další námitky pak směřuje vůči příkazům k odposlechu telefonních stanic a sledování osob, jež podle jeho názoru byly vydány v době, kdy předchozím prověřováním nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by byl páchán trestný čin. Tvrdí (shodně jako spoluobvinění T. H. a J. K.), že z jednotlivých příkazů není podle jeho názoru jasné, na základě čeho, proč po dobu jednoho a půl roku byly prováděny odposlechy a sledování, když v těchto je uváděno stále a opakovaně to, že dosavadním odposlechem nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by dovolovaly policejnímu orgánu postup podle §160 odst. 1 tr. řádu, přičemž zdůrazňuje, že důvodem odposlechu a sledování nemůže být pouze snaha policejního orgánu očekávat důkazy, které budou sloužit k stíhání konkrétních osob. Vzhledem k tvrzeným nezákonně pořízeným důkazům odposlechem a sledováním pak má za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Soudům obou stupňů dále tento obviněný vytýká i to, že opomněly zásadní důkazy, které mohly sloužit k objasnění věci a ustálení skutkového děje; přestože totiž byl navržen zejména důkaz výslechem A. D., nebylo tomuto návrhu vyhověno. V návaznosti na zmíněné vady pak namítá porušení čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a uvádí odkazy na relevantní judikaturu Ústavního soudu.
22. V dalším textu dovolání jmenovaný obviněný vytýká soudu prvního stupně, že nezkoumal míru zavinění každého jednotlivého spolupachatele a jeho rozsudek je z důvodu úplné absence identifikace konkrétní formy zavinění nesprávný a nepřezkoumatelný. Domnívá se též, že mu bylo kladeno k tíži, že nespolupracoval s orgány činnými v trestním řízení. Konečně namítá, že soudy obou stupňů nezohlednily náklady na výrobu pervitinu, a nesouhlasí ani s částkou, za kterou bylo možno pervitin prodat. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil, současně aby zrušil celý výrok o trestu a přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
23. K dovoláním obviněných se vyjádřil Mgr. Martin Prokeš, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dovolacích námitek obviněných předně konstatuje, že v dané trestní věci rozhodně nezůstalo dokazování povrchní, nedostatečné či polovičaté. Naopak soud prvního stupně realizoval dokazování precizní a úplné, v jehož rámci provedl v podstatě všechny v úvahu přicházející důkazy, které také řádným způsobem – nejen jednotlivě, jak to činí dovolatelé, ale zejména ve vzájemných souvislostech – vyhodnotil, přičemž v zásadě vyčerpávajícím způsobem též reagoval na všechny klíčové námitky dovolatelů, jež byly orientovány jediným směrem, totiž dosáhnout zproštění obžaloby či alespoň uznání viny pro významně užší rozsah spáchané trestné činnosti. Vyslovuje názor, že soud prvního stupně dospěl k takovým skutkovým závěrům, které lze z provedených důkazů logicky dovodit, tyto jsou správné, a tudíž nelze dovodit vadu tzv. extrémního nesouladu skutkových zjištění a provedených důkazů. Poukazuje na to, že pro objasnění dané trestné činnosti sloužily především závěry expertiz a posudků (tyto se staly stěžejními z toho důvodu, že pachatelé se svého jednání dopouštěli dlouhodobě a za využití maximální míry konspirace, kdy podstatná část vyprodukovaných drog nebyla zajištěna) v návaznosti na informace získané sledováním osob a věcí, odposlechy a domovními prohlídkami. Je současně přesvědčen, že soud prvního stupně při formování skutkového děje postupoval striktně ve prospěch obviněných a vycházel výlučně z důkazů, které byly zajištěny v souladu se zákonem a byly také řádně provedeny. Uvádí, že případná nespokojenost dovolatelů s hodnocením důkazů soudy, se skutkovými zjištěními, s odsuzujícím rozsudkem a s faktickým nevyhověním uplatněným námitkám, není chybou soudů a neznačí, že tato skutková zjištění jsou vadná a s provedenými důkazy nesouladná (a už vůbec ne extrémně); odlišná skutková zjištění soudů, která se míjí s představami obviněných, pak nemohou být ani důsledkem nerespektování zásady presumpce neviny a principu in dubio pro reo ze strany soudů.
24. V dalším textu vyjádření se státní zástupce zaměřuje na argumentaci většiny dovolatelů, jejímž prostřednictvím s odkazem na údajné formální i faktické nedostatky příslušných návrhů či příkazů tito zpochybňují zákonnost odposlechů (potažmo sledování osob a věcí), resp. procesní využitelnost důkazů a informací jimi získaných. Uvádí, že takto koncipovanou námitku pod žádný dovolací důvod nelze podřadit, když navíc zcela odporuje faktickému stavu věci. S poukazem na zákonné podmínky odposlechu, jak jsou vymezeny v §88 tr. řádu konstatuje, že všechny zákonem požadované náležitosti byly splněny a z takto řádně zajištěného důkazu tudíž lze vycházet (tytéž závěry přitom platí i pro sledování osob a věcí, přeshraniční sledování, domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor) – dotčené návrhy i navazující příkazy byly obsáhle, podrobně a především výstižně odůvodněny, byla zde vymezena doba povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a řádně rozvedeno, čím je podezření z trestného činu odůvodněno a pro jaký trestný čin se trestní řízení vede, a to včetně odkazu na příslušnou trestní sazbu a na mezinárodní smlouvy, které ke stíhání takového trestného činu Českou republiku zavazují; současně bylo popsáno, z jakých důvodů je odposlech povolován a čím je odůvodněna neodkladnost, resp. neopakovatelnost požadovaných úkonů. Zdůrazňuje, že nedostatkem rozhodně nemůže být skutečnost, že odposlechy byly prodlužovány opakovaně, neboť je třeba přihlédnout k rozsahu a závažnosti páchané trestné činnosti, které se obvinění dopouštěli dlouhodobě a konspirativním způsobem; jestliže důvodné a zjištěnými skutečnostmi podložené podezření z trestné činnosti nadále trvalo, stejně jako přetrvávaly důvody nařízeného odposlechu, nicméně podmínky pro řádné zahájení trestního stíhání ve smyslu §160 odst. 1 tr. řádu po jistou dobu dány nebyly, logicky a naprosto v souladu se zákonem došlo k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Je přesvědčen, že obdobně nelze mít výhrady ani k úplnosti dokazování. Co se týče problematiky tzv. opomenutých důkazů, je toho názoru, že žádný stěžejní důkazní návrh soudy nebyl zcela opomenut, řádně provedené důkazy byly v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně hodnoceny a stejně tak nedošlo ani k zamítnutí důkazního návrhu bez věcně relevantní argumentace, tj. pokud některé důkazní návrhy nebyly akceptovány, stalo se tak s řádným a dostatečným odůvodněním. Dodává, že svým povinnostem se nezpronevěřil ani odvolací soud, který podaná odvolání přezkoumal a s uplatněnými odvolacími námitkami se vypořádal, byť se tak stalo zčásti prostým odkazem na komplexní argumentaci soudu prvního stupně, v čemž však nelze shledat žádnou vadu. Z hlediska výhrady stran údajné povrchnosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu státní zástupce (s poukazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, z níž vychází také Ústavní soud) připomíná, že závazek odůvodňovat rozhodnutí nemůže být chápán tak, že je vyžadována podrobná odpověď na každý argument.
25. Pokud jde o dovolání obviněných T. H. a J. K., jejichž argumentace je zcela shodná, státní zástupce k jejich námitce založené na zpochybnění zákonnosti a procesní využitelnosti odposlechů a sledování osob a věcí, konstatuje, že ji nejenže nelze (shodně jako námitku ve smyslu údajného extrémního rozporu skutkových zjištění a provedených důkazů) pod jimi vytýkaný ani žádný jiný dovolací důvod podřadit, ale nadto je nedůvodná, neboť k porušení zákonných ustanovení souvislosti s povolováním odposlechu, sledováním osob a věcí ani se zajištěním dalších důkazů rozhodně nedošlo. Pokud jde o jimi vytýkanou nepřiměřenou přísnost uložených trestů odnětí svobody a propadnutí části majetku, uvádí, že jednak taková námitka nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonných dovolacích důvodů, a dále, že tresty uložené všem obviněným jsou sice přísné, nikoli však nepřiměřeně přísné, když odpovídajícím způsobem odráží především rozsah trestné činnosti, její závažnost, zištný motiv, míru zapojení obviněných, jejich postoj (absenci polehčujících okolností), jakož i – v případě některých z nich – jejich trestní minulost. Ve vztahu k dovoláním obviněných T. H. a J. K. z výše zmíněných důvodů navrhuje, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
26. Shodný způsob rozhodnutí Nejvyššího soudu pak státní zástupce navrhuje i v případě dovolání obviněného T. P., neboť rovněž jeho dovolání je postaveno výlučně na námitkách skutkové a procesní povahy, v jejichž rámci vytýká soudům vadné hodnocení důkazů, zpochybňuje věrohodnost výpovědi spoluobviněného M. B., obecně proklamuje nejasnost a nepřezkoumatelnost rozsudků soudů, vytýká vadu opomenutých důkazů a dovozuje procesní nepoužitelnost odposlechů a sledování osob a věcí, čehož důsledkem má být údajné porušení jeho práva na spravedlivý proces; takové námitky se však s deklarovaným dovolacím důvodem naprosto rozchází. Stejný závěr státní zástupce činí i ohledně dovolatelovy výtky, že v odsuzujícím rozsudku absentuje určení konkrétní formy zavinění, neboť toto odporuje realitě; v této souvislosti poukazuje na odstavec 331. odůvodnění rozsudku, v němž soud prvního stupně jednoznačně uvedl, že obvinění se trestné činnosti dopustili v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. K poukazu obviněného na nezohlednění faktických nákladů na výrobu pervitinu (učiněnému však bez zpochybnění znaku „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“) a jeho nesouhlasu s částkou, za niž bylo možno pervitin prodat, uvádí, že i tato námitka směřuje do skutkových zjištění soudů. Současně je však nedůvodná, neboť soudy vzaly v potaz náklady, jež se v dané věci podařilo prokázat (když jiné náklady obvinění v průběhu dokazování ani nekonkretizovali), přičemž i částka, za kterou byl pervitin prodán, vychází ze skutečně zadokumentovaných prodejních cen. Navíc, i pokud by bylo vycházeno z jím tvrzených nákladů na výrobu pervitinu, stále by se jednalo o prospěch přesahující 40 000 000 Kč, a tedy prospěch velkého rozsahu.
27. Co se týče dovolání obviněného R. G., státní zástupce konstatuje, že meritem tohoto jsou, přestože obviněný namítá, že nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka stíhaných trestných činů, ve skutečnosti námitky, jež pod žádný dovolací důvod podřadit nelze, neboť jde o výhrady skutkové a procesní povahy, jejichž prostřednictvím vytýká soudům zejména vadné hodnocení provedených důkazů, popírá své pachatelství, označuje skutková zjištění za extrémně nesouladná s provedenými důkazy, nesouhlasí s rozsahem trestné činnosti a napadá [v případě skutků pod body 7) a 8)] věrohodnost svědka D. R. Právě uvedené se pak týká i výtky dovolatele, že soudy nepřihlédly k jeho užívání marihuany, a tedy nevzaly v potaz, že přinejmenším část konopí pěstoval pro sebe. Zdůrazňuje, že soudy uvedenou okolnost samozřejmě zohlednily, ovšem to ničeho nemění na faktu, že konopí bylo podle jejich zjištění v převážné míře pěstováno pro obchod a tedy ze zištných důvodů, přičemž společně s vyrobeným pervitinem se tak obviněný dopustil trestné činnosti ve velkém rozsahu a v úmyslu získat pro sebe a pro jiného prospěch velkého rozsahu. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
28. Ve vztahu k dovolacím námitkám obviněného M. B. státní zástupce uvádí, že s jím uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu se míjí ty z nich, v jejichž rámci vytýká odvolacímu soudu, že se nevypořádal se všemi jeho odvolacími námitkami, čímž porušil jeho právo na obhajobu, a dále nesouhlasí s vytyčením rozsahu trestné činnosti, případně zpochybňuje procesní použitelnost odposlechů. Naproti tomu jeho námitku, jejímž prostřednictvím dovozuje zánik trestnosti přípravy ve smyslu §20 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, s velkou dávkou tolerance (neboť i tato je zčásti postavena na účelové a zavádějící dezinterpretaci části skutkových zjištění) považuje za podřaditelnou pod předmětný dovolací důvod, současně ji však shledává zjevně neopodstatněnou. Připomíná, že provedeným dokazováním bylo jednoznačně prokázáno, že jmenovaný obviněný od samého počátku velmi dobře věděl, o jaké látky se jedná a k jakému nelegálnímu účelu jsou určeny. S tímto vědomím se také aktivně podílel na krocích, jež měly ve skutečnosti směřovat k dovozu prekursorů na výrobu metamfetaminu na území České republiky (a nikoli k zahájení legálního podnikání), přičemž zjevně jednal s vidinou vysokého mnohamilionového zisku, o kterém se zmiňovali i další obvinění. Státní zástupce zdůrazňuje, že k realizaci uvedeného pak nedošlo nikoli z důvodu jeho svobodného a dobrovolného rozhodnutí, nýbrž se tak stalo výlučně v návaznosti na neúspěch obchodu, který se nevyvíjel podle představ obviněných, přičemž důsledkem skutečnosti, že nedošlo k jeho úspěšné realizaci, byly neshody obviněného a spoluobviněných T. H. a R. G. Konstatuje, že dovolatel tedy upustil od dalšího jednání výlučně pod vlivem překážky, kterou nemohl překonat, což nemůže být případem dobrovolného upuštění od dokonání stíhaného zvlášť závažného zločinu. Z hlediska obviněným dále uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu uvádí, že s ohledem na to, že rozsudek soudu prvního stupně není zatížen vadami nesprávného právního posouzení skutku ani jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, logicky nemůže být vadný ani rozsudek odvolacího soudu, jímž tento soud zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné. Státní zástupce proto navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání tohoto obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu.
29. Státní zástupce má konečně za to, že námitkám skutkovým a procesním se ve svém mimořádném opravném prostředku nevyhnul ani obviněný R. J. Je tomu tak v případě jeho polemiky se skutkovými zjištěními, jež mají být v extrémním rozporu s provedenými důkazy, nebo jeho výtky stran opomenutých důkazů. Obdobného charakteru je i jeho výhrada, v jejímž rámci zpochybňuje závěry kriminalistické expertizy zpracované B., případně pokud v rozporu se skutkovými zjištěními tvrdí, že u jednotlivých pachatelů se jednalo o samostatné jednání provedené vždy bez součinnosti s ostatními a bez toho, že by bylo primárně zaměřeno na distribuci marihuany. Státní zástupce poukazuje na to, že právě a výlučně na posledních dvou výhradách skutkové povahy obviněný zpochybňuje naplnění znaků „spáchání činu členem organizované skupiny“ a „neoprávněně prodal“, které tudíž (neboť je buduje na odlišných skutkových zjištěních) pod tvrzený dovolací důvod rovněž nelze podřadit. Nad rámec tohoto konstatování uvádí, že v dané věci se do realizace protiprávní činnosti objektivně zapojily více než tři osoby a tato se vyznačovala pečlivou a promyšlenou přípravou a jasným naplánováním tak, aby byly zaručeny úspěšná produkce marihuany a maximální zisk a bylo zabráněno odhalení trestné činnosti. Jednotlivé úkony zapojených osob přitom na sebe věcně navazovaly, měly odpovídající časovou posloupnost a byly z těchto hledisek logickým způsobem skloubeny – obviněný T. H. zajistil prostory a finance, obviněný R. G. sehnal osobu, která se bude o rostliny starat, a nejméně v jednom případě i sazenice konopných rostlin, a obviněný R. J. jako „zahradník“ provedl potřebné stavebnětechnické úpravy a realizoval pěstování konopných rostlin pro sebe a zbylé spoluobviněné. Vyslovuje tedy názor, že znak „spáchal čin jako člen organizované skupiny“ zjevně byl naplněn. Dále konstatuje, že mimo vytýkaný dovolací důvod stojí i námitky obviněného, v jejichž rámci tvrdí, že kvalita části drogy byla natolik špatná, že nemohl dosáhnout soudem tvrzeného prospěchu, případně že soudy neodečetly všechny náklady; nadto je podle jeho názoru zřejmé, že obvinění měli v úmyslu produkovat marihuanu opakovaně a dlouhodobě (pro tento účel se zajímali o nákup dalších květináčů), přičemž jejich snahu ukončil až policejní zátah; znak „v úmyslu získat značný prospěch“ tak obviněným nepochybně naplněn byl.
30. Za námitku, již lze pod obviněným deklarovaný dovolací důvod podřadit, státní zástupce považuje tvrzení, že poslední pěstební cyklus (tedy čtvrtá sklizeň o počtu 163 kusů rostlin) ještě nebyl ukončen, a tudíž nešlo o dokonaný trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy spáchaný ve velkém rozsahu, ale pouze o jeho pokus. Současně však tuto shledává neopodstatněnou. Pokud jde o produkci marihuany v případě skutku pod bodem 1b) a čtvrtý pěstební cyklus, poukazuje na to, že soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že obviněný jako „zahradník“ přechovával neoprávněně pěstované rostliny konopí (jež jsou samy o sobě omamnou látkou a již v raných fázích růstu obsahují THC, a tudíž ke sklizni může dojít již v dřívějších fázích kultivačního procesu) pro jiného, a tedy uvedený trestný čin i v případě čtvrtého pěstebního cyklu dokonal právě ve formě „přechovávání pro jiného“; v případě předchozích tří pěstebních cyklů šlo o „neoprávněnou výrobu“. Podle názoru státního zástupce je však významné rovněž to, že v podstatě i bez rostlin ze čtvrtého pěstebního cyklu zajištěných při policejním zásahu byl čin spáchán ve velkém rozsahu. Jak totiž vyplývá ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, obvinění v návaznosti na realizaci čtyř pěstebních cyklů o minimálním počtu 363 kusů rostlin získali (resp. s ohledem na čtvrtý cyklus mohli získat) přinejmenším 18 586 g konopné sušiny o celkovém obsahu nejméně 1 561 g THC, takže i při odečtu čtvrtého pěstebního cyklu fakticky (předchozími třemi sklizněmi) získali více než 10 200 g sušiny, čímž bylo naplněno jedno z kritérií pro naplnění velkého rozsahu. Ačkoliv pak obsah THC v této sušině byl „pouze“ nejméně 860 g, další zjištěné okolnosti (trestná činnost byla páchána sofistikovaným způsobem, a to více než rok v rámci pěstebních cyklů na sebe navazujících a přerušených až policejním zásahem) ve spojení s celkovým množstvím sušiny svědčí závěru, že čin byl skutečně spáchán „ve velkém rozsahu“.
31. Z výše uvedených důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného R. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu o dovoláních všech obviněných v neveřejném zasedání.
32. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám. Repliku (a současně doplnění dovolání) obdržel jen od obviněného R. G. Obviněný v ní předně nesouhlasí se státním zástupcem, pokud tento rozporuje aplikaci zásady in dubio pro reo na jeho případ; je totiž setrvale přesvědčen, že verze skutkového děje nebyla v jeho případě dostatečně prokázána a existují o ní vážné pochybnosti, přičemž soudy obou stupňů dotvářely skutkový děj vlastními úvahami, namísto toho, aby při absenci důkazů o jeho vině rozhodly v jeho prospěch. Dále se opětovně zaměřuje na výpověď svědka D. R. s tím, že zdůrazňuje, že jde o jedinou výpověď osoby, která měla být jeho odběratelem drog, v důsledku čehož vzniká důkazní situace tvrzení proti tvrzení . Rozporuje též názor státního zástupce, podle něhož v dané věci ze strany soudů nedošlo k opomenutí důkazů, a rovněž jeho tvrzení, že zpochybnění zákonnosti odposlechů a informací jimi získaných nelze považovat za dovolací důvod, přičemž v tomto směru odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022; současně má za to, že podmínky pro nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebyly splněny, a k této problematice odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu. V návaznosti na to uvádí jednotlivě dané podmínky a vytýká, že v příkazu k odposlechu nejsou vymezeny konkrétní skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly jeho vydání, tento je neobvykle stručný, stroze, vágně a obecně odůvodněný, není v něm vyloženo, proč jde o úkon neodkladný a neopakovatelný. Vzhledem k těmto vadám pak tvrdí, že odposlech získaný na základě takového příkazu je nezákonný a procesně nepoužitelný důkaz. Nadto namítá, že soud prvního stupně z obsahu odposlechů učinil závěry, které z nich neplynou, a tudíž překračují hranici volného hodnocení důkazů a naopak nesou znaky libovůle a preference verze předkládané obžalobou, v důsledku čehož jsou skutková zjištění soudů nesprávná a nezákonná; dezinterpretaci obsahu odposlechů přitom vytýká také odvolacímu soudu. Jestliže pak státní zástupce upozorňuje na to, že odůvodnění rozhodnutí nemusí být v každém případě podrobné a všechny argumenty nemusejí být zodpovězeny, zdůrazňuje, že při ukládání tak vysokého trestu, jaký byl uložen v jeho případě, je mimořádně pečlivé odůvodnění rozhodnutí nezbytné. Závěrem setrvává na svém návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, jak jej uvedl v dovolání.
III.
Přípustnost dovolání
33. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných M. B., R. G., T. H., R. J., J. K. a T. P. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání všech obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
34. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
35. Jak již bylo uvedeno, všichni obvinění dovolání výslovně opírají o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), a obvinění M. B. a R. J. uplatňují nadto též dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.). Ve skutečnosti ale i v dovoláních obviněných R. G., T. H., J. K. a T. P. lze vysledovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí tito obvinění vztahují i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
36. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 , který byl dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (druhá alternativa) .
37. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že jednak podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce zrušil rozsudek soudu prvního stupně u obviněného R. G. ve výroku o trestu za skutek pod bodem 7. rozsudku soudu prvního stupně a za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. řádu uložil tomuto obviněnému trest, jak bylo výše konkretizováno, a dále podle §256 tr. řádu odvolání obviněných M. B., R. G., T. H., R. J., J. K. a T. P. a též odvolání státního zástupce ohledně obviněného T. H. zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, přicházel v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládala spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
38. Tímto dovolacím důvodem je pak všemi obviněnými výslovně uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 , jenž byl naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu bylo možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemohlo být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
39. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak bylo možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda byly právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud byl zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažoval hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemohl Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
40. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů byl v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učinil-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
41. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
42. V době rozhodování Nejvyššího soudu je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) je nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení. Pod písmenem g) byl vložen nový důvod, který spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“.
43. Nejvyšší soud podle zásady platné pro trestní řízení, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část . 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení po 1. 1. 2022 je povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Přitom též platí, že rozsah a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání (§265f odst. 2 tr. řádu). Všem obviněným lhůta k podání dovolání uplynula již před 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
IV.
Důvodnost dovolání
44. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného rozsudku odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněných R. G., T. H., J. K. a T. P. neodpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť nejsou námitkami zpochybňujícími právní posouzení skutku či jiné hmotněprávní posouzení, nýbrž se týkají otázek výlučně skutkových a procesních. Svou veškerou argumentací totiž brojí proti úplnosti dokazování, způsobu hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a proti správnosti jimi učiněných skutkových zjištění, přičemž současně vytýkají též nezákonnost, a tudíž i procesní nepoužitelnost důkazů a poznatků získaných na podkladě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí s tím, že tyto byly nařízeny na podkladě příkazů nesplňujících zákonné náležitosti. Provádí přitom vlastní hodnocení provedených důkazů, vyvozují z nich skutkové závěry odlišné od těch, k nimž dospěly oba soudy, a o těchto pak tvrdí, že jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Z těchto důvodů dovozují, že byli uznáni vinnými v rozporu se zásadou presumpce neviny a principem in dubio pro reo , a mají za to, že bylo porušeno jejich právo na spravedlivý proces. Pokud jde o dovolání obviněných M. B. a R. J., i tito uplatňují zčásti námitky výše uvedeného charakteru, jež se se shora citovaným dovolacím důvodem míjí, ovšem vznášejí též výhrady, které pod tento podřadit lze, neboť se vztahují (nikoli jen formálně) k právnímu posouzení skutků, jimiž tito obvinění byli uznáni vinnými. Ohledně posledně zmíněných námitek jmenovaných dvou dovolatelů však Nejvyšší soud shledal, že jsou zjevně neopodstatněné.
45. Ještě předtím, než bude zaměřena pozornost na dovolání jednotlivých obviněných, Nejvyšší soud považuje za vhodné uvést, že v dané trestní věci neshledal žádný, natož obviněnými tvrzený extrémní rozpor či nesoulad , případně (podle současné právní úpravy) zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy a jejich hodnocením (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) na straně jedné a učiněnými skutkovými zjištěními na straně druhé. Tento soud jako soud nalézací v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vyložil, jaké skutkové závěry z jednotlivých důkazů učinil (srov. velmi podrobné, logické a přesvědčivé hodnotící úvahy a závěry shrnuté zejména v bodech 76., 77., 79. až 89., 102., 105., 106., 108. až 110., 122., 125., 134. až 136., 143., 147., 150., 151., 154., 171., 177., 182., 183., 185., 188. až 191., 195., 208., 209., 216. až 219., 223., 257., 262., 267., 291., 292., 294., 295. a 300. odůvodnění jeho rozsudku), přičemž s těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého (byť v některých ohledech stručnějšího, ovšem nikoli nepřezkoumatelného) rozsudku [srov. zejména jeho body 92., 95., 97., 99., 101., 103., 104. až 131.]. Ani Nejvyšší soud nemá, co by jim mohl v tomto směru vytknout. Stejný závěr pak učinil i ohledně právního posouzení skutků ve vztahu ke všem obviněným, když toto shledal správným a zákonným (k právním závěrům soudů srov. body 315. až 332. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 132. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). V návaznosti na uvedené skutečnosti považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že veškeré skutkové a procesní námitky obviněných, jejichž prostřednictvím tito vytýkají vadné hodnocení provedených důkazů soudy a zpochybňují správnost skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily, s tím, že tato označují za extrémně rozporná, resp. nesouladná s obsahem provedených důkazů, či namítají, že jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, by nemohly obstát ani z hlediska první a druhé varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022. Uvedený závěr platí obdobně i v případě výhrady obviněných T. H., J. K., R. J. a T. P., kterou jmenovaní vznášejí vůči úplnosti provedeného dokazování, přičemž namítají, že soudy v dané věci opomněly zásadní důkazy; ani tato námitka by z hlediska třetí varianty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve znění účinném od 1. 1. 2022 obstát nemohla, neboť není důvodná, jak bude rozvedeno níže v odůvodnění tohoto usnesení v rámci pasáží týkajících se uvedených obviněných jednotlivě.
46. K dovoláním obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.
IV. A
K dovolání obviněného M. B.
47. Obviněný M. B. , jak již bylo výše zmíněno, v dovolání uplatňuje jednak námitky, jež pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, nelze podřadit. Tak je tomu v případě, pokud vytýká odvolacímu soudu, že ignoroval jeho rozsáhlou a konkrétní odvolací argumentaci, když se k jeho protiprávnímu jednání vyjádřil jen ve dvou odstavcích, a považuje odůvodnění jeho rozsudku navíc za rozporné, a dále tehdy, jestliže zpochybňuje zákonnost a procesní použitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Nad rámec tohoto konstatování je však třeba uvést, že jde o námitky nedůvodné. Co se týče tvrzených nedostatků odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, je pravdou, že zásadní námitkou obviněného ohledně dobrovolného upuštění od dalšího protiprávního jednání a zániku trestnosti přípravy se odvolací soud zabývá výslovně v odstavcích 119. a 120., ovšem dané části skutku pod bodem 1a) se týká i předcházející bod 118., a odvolací soud se vyjadřuje k provedenému dokazování a skutkovým závěrům (ve vztahu k veškeré trestné činnosti obviněných, včetně té, jíž se dopustil i tento dovolatel) též v bodech zmíněných shora v bodu 45. tohoto usnesení. Současně je třeba konstatovat, že byť jde o odůvodnění stručné, je jasné a přesvědčivé. Pokud jde o vytýkanou vnitřní rozpornost věty v bodu 119. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, je zřejmé, že formulace „V momentě, kdy zjistil, že látky požadované obžalovanými H. a G. by mohly sloužit k výrobě drog, proto s nimi spolupráci ukončil“ není závěrem odvolacího soudu, ale pokračováním předchozí věty týkající se obhajoby obviněného, a tedy jde jen o formulační neobratnost; tato věta měla být navázána na předchozí vhodněji např. formulací „ a tomu, že“.
48. Pokud jde o námitku obviněného stran nezákonnosti pořízených odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu z důvodu jejich nařízení v rozporu se zákonnými zásadami, a to proto, že byly nařízeny na základě spekulací, když jim nepředcházely žádné konkrétnější poznatky a tyto jimi měly být teprve získávány, ani této nemohl Nejvyšší soud z hlediska důvodnosti přisvědčit.
49. V obecné rovině je možné předně připomenout, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu je za podmínek vymezených v §88 tr. řádu dovoleným zásahem do tajemství zpráv podávaných telefonem nebo jiným podobným zařízením, tj. do základního práva upraveného v čl. 13 Listiny a do práva na respektování soukromého a rodinného života zaručeného v čl. 8 odst. 1, 2 Úmluvy. Nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle §88 odst. 1 tr. řádu lze pouze tehdy, je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, dále pro některý ze zde vyjmenovaných trestných činů nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a to pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení, a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Podle §88 odst. 2 tr. řádu odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, a to obligatorně v písemné podobě. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušném návrhu státního zástupce k jeho vydání, přitom musí být uvedena uživatelská adresa či zařízení, a to včetně telefonního čísla, osoba uživatele, pokud je její totožnost známa (uvedením jména a příjmení, adresy, popřípadě i zaměstnání a dalších potřebných identifikačních údajů), trestný čin naznačený v odstavci 1 citovaného zákonného ustanovení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn a která nesmí být delší než čtyři měsíce, a dále konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují, účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, a též musí být vysvětleny i důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Ve smyslu §88 odst. 4 tr. řádu lze na základě vyhodnocení dosavadního průběhu odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu prodloužit dobu trvání tohoto odposlechu a záznamu stanovenou v příkazu, a to i opakovaně, vždy však maximálně o další čtyři měsíce, přičemž o tomto prodloužení rozhoduje v řízení před soudem soudce soudu vyššího stupně a v přípravném řízení soudce krajského soudu na návrh státního zástupce. Podle §88 odst. 6 tr. řádu má-li být záznam telekomunikačního provozu použit v trestním řízení jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o orgánu, který záznam pořídil. (srov. ŠÁMAL, P., RŮŽIČKA, M. Komentář k §88. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I. §1 až 156. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 1196, 1207, 1210 až 1211).
50. Z prvotního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 17. 4. 2018 (založeného na č. l. 3316 až 3319 spisu), na který odkazuje obviněný (uvádí však nesprávné číslo listu i chybné datum jeho vydání 5. 4. 2018, kdy na č. l. 3302 až 3306 je založena žádost policejního orgánu o podání návrhu na jeho vydání z tohoto data), jakož i z následného příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 8. 8. 2018 (založeného na č. l. 3331 až 3337 spisu) je zřejmé, že splňují všechny náležitosti vymezené v §88 tr. řádu včetně řádného a konkrétního odůvodnění. V těchto je uveden zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let a k jehož stíhání nadto zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a ve smyslu §88 odst. 2 tr. řádu v nich je též stanoveno mobilní telefonní číslo, osoba uživatele a doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nepřekračující čtyři měsíce. Současně jsou v odůvodnění příkazů uvedeny konkrétní okolnosti, které jak vydání příkazů, tak maximální dobu jejich trvání a rovněž potřebu prodloužení doby trvání odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve vztahu k obviněnému zcela dostatečně odůvodňují. Z těchto okolností je totiž zjevné, že obviněný znal výrobce pervitinu a místo, kde se tento vyráběl, a pravděpodobně také na předmětné trestné činnosti aktivně participoval, neboť byla zadokumentována jeho společná cesta s obviněným R. G. do prodejny V. a dále opakovaně i jeho přítomnost v XY, kde vlastní dům obviněný T. H. Rovněž tak je v příkazech popsáno, čím byla odůvodněna neodkladnost a neopakovatelnost těchto úkonů – jednalo se o vysoce škodlivou trestnou činnost páchanou vysoce konspirativním způsobem, kdy bez odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu nebylo možné zjistit takové informace, které by vedly k zahájení trestního stíhání všech zúčastněných pachatelů, přičemž tyto bylo nezbytné zjišťovat bezodkladně, neboť pokud by pachatelé získali informace o tom, že jsou prověřováni, bylo možné očekávat ukončení jejich trestné činnosti; neopakovatelnost daných úkonů pak byla dána nemožností zadokumentovat komunikaci mezi pachateli, případně dalšími osobami dodatečně po zahájení trestního stíhání a ani jiným (tedy neskrytým) způsobem. Konečně je v příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu řádně odůvodněno, že v případě neprodloužení odposlechu by mohlo dojít ke ztrátě cenných údajů a zmaření možnosti policejního orgánu prokázat předmětnou trestnou činnost, přičemž z vyhodnocení dosud zaznamenané komunikace obviněného, jež z důvodu snahy znesnadnit odhalení měla ovšem spíše informativní než důkazní charakter, bylo zřejmé, že v procesu odhalování trestné činnosti měl nezastupitelnou úlohu, neboť i například pouhé sjednávání schůzek či odkazy na odposlechem nemonitorovatelné komunikační aplikace bylo možné využít v kombinaci s dalšími prostředky skrytého prověřování. Podstatnou přitom byla skutečnost, že důvodné podezření z páchání trestné činnosti nadále trvalo, přestože podmínky pro řádné zahájení trestního stíhání obviněných po jistou dobu (vzhledem ke konspirativnímu způsobu páchání trestné činnosti) dány nebyly. V příkazu k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je rovněž konstatováno, že v postupu policejního orgánu nebylo zjištěno žádných průtahů ani nezákonností s tím, že tento účelně využíval všech v úvahu přicházejících procesních prostředků skrytého prověřování, tyto řádně vyhodnocoval a zakládal do spisového materiálu, takže skutečnost, že se dosud nepodařilo shromáždit a zadokumentovat konkrétní informace a důkazy odůvodňující zahájení trestního stíhání vůči konkrétním osobám podle §160 odst. 1 tr. řádu, nebyla způsobena nezákonností, průtahy či liknavostí v policejním postupu, nýbrž obezřetností pachatelů, kteří své protiprávní jednání obratně zastírali.
51. Výše uvedené závěry stran zákonnosti a procesní použitelnosti pak platí i pro příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a příkazy k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ve vztahu k obviněnému R. G., přestože obviněný M. B. je opačného názoru. I v těchto příkazech (jedná se o prvotní příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 26. 7. 2017, na č. l. 3208 až 3219, a příkazy k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ze dne 14. 11. 2017, na č. l. 3233 až 3238, ze dne 27. 3. 2018, na č. l. 3253 až 3260, a ze dne 16. 7. 2018, na č. l. 3273 až 3279) je uveden zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let a k jehož stíhání nadto zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, a ve smyslu §88 odst. 2 tr. řádu v nich je též stanoveno mobilní telefonní číslo, resp. mobilní čísla, osoba uživatele a doba trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nepřekračující čtyři měsíce. V odůvodnění příkazů jsou uvedeny i konkrétní okolnosti, které jak vydání příkazů, tak maximální dobu jejich trvání a rovněž potřebu prodloužení doby trvání odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ve vztahu k obviněnému R. G. zcela dostatečně odůvodňují. Z těchto okolností je totiž zjevné, že uvedený obviněný byl ustanoven jako podezřelý páchající trestnou činnost související s výrobou pervitinu, bylo zjištěno, má přezdívku „Ž.“, nejméně ve čtyřech případech (mimo jiné i počátkem roku 2017) zakoupil ve společnosti V. značné množství surovin užívaných k výrobě pervitinu, které by mu postačovaly k výrobě 80 kg této drogy, a dále, že komunikuje a stýká se s podezřelými J. K. a P. B., přičemž například s prvně jmenovaným došlo ke schůzce, při níž se tito chovali vysoce konspirativním způsobem a předali si igelitovou tašku s nezjištěným obsahem. Z příkazů k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu se pak podávají detailnější skutečnosti vztahující se k předmětné trestné činnosti, jež byly postupně zjišťovány a týkaly se i ostatních obviněných (M. B., T. H., T. P.) a rozdělení úloh mezi nimi, míst a okolností jejich schůzek, plánování trestné činnosti atd., jakož i dalších osob na ně různě napojených (těmito byli například P. B. – řidič obviněného J. K., B. B. – odběratel pervitinu od obviněného J. K., R. M., jenž uvedl zcela konkrétní informace týkající se trestné činnosti obviněného J. K., A. D., zvaný Z., O. K.). Rovněž tak je v příkazech popsáno, čím byla odůvodněna neodkladnost a neopakovatelnost těchto úkonů – jednalo se o vysoce škodlivou trestnou činnost páchanou vysoce konspirativním způsobem, kdy realizací odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu bylo možné důvodně předpokládat získání významných skutečností pro dané trestní řízení (rozkrytí trestné činnosti a sítě osob na ní se podílejících), jež vzhledem k okolnostem případu a povaze trestné činnosti nebylo možné zjistit jinak, případně by jejich získání bylo podstatně ztíženo či zcela zmařeno, přičemž se jednalo o takové údaje, které nebylo možné zjistit později zpětně, neboť mobilní operátoři je uchovávají pouze po omezenou dobu a případná prodleva by znamenala, že by již nemohly být sděleny. V příkazech k prodloužení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je dále řádně odůvodněno, že v případě neprodloužení odposlechu by mohlo dojít ke ztrátě cenných údajů a zmaření možnosti policejního orgánu prokázat předmětnou trestnou činnost, a také konstatováno, že policejní orgán postupoval kontinuálně, cíleně, se zaměřením na dokumentaci všech skutečností podstatných pro dané trestní řízení, přičemž prověřování trestné činnosti bylo stále důvodné, neboť bylo zjevné, že k jejímu páchání nadále docházelo, ovšem nebyly zajištěny veškeré podklady, které by umožňovaly zahájení trestního stíhání vůči všem konkrétním osobám v celém jejím rozsahu, v míře potřebné pro vydání usnesení ve smyslu §160 odst. 1 tr. řádu ve vztahu ke všem podezřelým osobám.
52. Ze shora rozvedených důvodů se Nejvyšší soud plně ztotožnil (ve shodě s názorem státního zástupce v jeho vyjádření) se závěrem soudů obou stupňů, že ve věci vydané příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu splňují veškeré zákonem požadované náležitosti a důkazy (řádně) zajištěné na jejich podkladě je třeba považovat za zákonné a procesně použitelné (srov. bod 56. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 116. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
53. Zbývající část dovolací argumentace obviněného M. B. se vztahuje k jeho stěžejní a setrvalé námitce, jejímž prostřednictvím rozporuje správnost právního posouzení daného skutku jako přípravy zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť tvrdí, že jeho trestní odpovědnost za přípravu zanikla dobrovolným upuštěním od dalšího jednání ve smyslu §20 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku s tím, že mu nebránila žádná překážka jednání dokončit. Nejvyšší soud uvedenou námitku s jistou dávkou tolerance, když obviněný ji do značné míry buduje na své verzi skutkového děje, k níž dospívá na podkladě vlastního hodnocení provedených důkazů, resp. kritiky způsobu hodnocení důkazů soudy a správnosti jimi učiněných skutkových zjištění, shledal z hlediska tvrzeného dovolacího důvodu jako relevantní. Současně jí však nemohl přiznat opodstatněnost.
54. Předně je zapotřebí uvést, že danou námitkou obviněného se zabývaly již oba soudy nižších instancí a s touto se přesvědčivě vypořádaly (viz body 136. a 154. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 119. a 120. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Dále je vhodné připomenout, že podle §20 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku trestní odpovědnost za přípravu k zvlášť závažnému zločinu zaniká, jestliže pachatel dobrovolně upustil od dalšího jednání směřujícího k jeho spáchání a odstranil nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy. Dobrovolnost upuštění je dána jen tehdy, jestliže pachatel ví, že mu nic nebrání dokončit trestnou činnost, ani mu nehrozí žádné nebezpečí, tedy předpokládá, že jeho zvlášť závažný zločin je uskutečnitelný (a to třeba i mylně), a přesto se rozhodne od dokonání upustit a odstranit nebezpečí, které vzniklo zájmu chráněnému trestním zákonem z podniknuté přípravy. Pachatel musí tedy jednat s vědomím možnosti čin dokonat v souladu se svými představami a sám z vlastní vůle se rozhodne upustit od dalšího jednání směřujícího k dokonání činu. O dobrovolné upuštění od přípravy podle výše citovaného zákonného ustanovení nejde (mimo jiné, když jiné případy v dané věci nepřicházejí do úvahy) tehdy, když pachatel upustil od dalšího jednání pod vlivem překážky, kterou nemohl překonat (srov. ŠÁMAL, P. Komentář k §20. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 287).
55. Z provedeného dokazování, a to zejména z výpovědi svědka O. D., e-mailové korespondence v rámci akce ZOESL 00 (zvláště z e-mailové zprávy ze dne 16. 4. 2018 zadokumentované pod č. 9, v níž obviněný nepravdivě a účelově mimo jiné tvrdí, že společnost C. B., je jedním z nejvýznamnějších producentů doplňků výživy pro sport a aktivní životní styl, tato má zajištěné výrobní haly na špičkové úrovni, disponuje nejmodernějšími technologiemi, je neustále investováno do osobního a profesního rozvoje zaměstnanců a výzkum probíhá ve spolupráci s mnoha externími odborníky), znaleckého posudku Ing. Jiřího Kováře, znalce z oboru elektronika, kybernetika a ekonomika (kdy v rámci zkoumání tabletu užívaného obviněným byla mimo jiné nalezena záložka vytvořená již dne 1. 3. 2018, z níž je zřejmé, že obviněný si opakovaně vyhledával informace o látce pseudoefedrin hydrochlorid), odposlechů v rámci akce ZZT ZOE 14 (prostorový odposlech ve vozidle obviněného R. G.) a v rámci akcí ZOE 23 a ZOE 33 (telefonní odposlech obviněného) jednoznačně vyplynulo, že obviněný M. B. od počátku věděl o jaké látky, k jejichž opatření měl svou činností směřovat, se jedná, totiž že jde o látky, s nimiž není možné bez příslušného zákonného povolení volně nakládat a které slouží k výrobě pervitinu. Stejně tak bylo výše uvedenými důkazy prokázáno, že byl srozuměn s tím, že tyto látky, pokud dojde k jejich úspěšnému opatření, nebudou sloužit k výrobě výživových doplňků a obchodu s nimi v Angole, a tedy k legálnímu podnikání, nýbrž mají být dovezeny do České republiky a použity jako prekursory pro nelegální výrobu pervitinu. S ohledem na takto nepochybně zjištěnou subjektivní stránku jednání obviněného (srov. přesvědčivé hodnotící úvahy a závěry soudu prvního stupně zejména v bodech 143., 147., 150., 153. a 154. odůvodnění jeho rozsudku) je zjevné, že k dokonání předmětného zvlášť závažného zločinu pak nedošlo nikoliv z důvodu dobrovolného upuštění obviněného od jeho spáchání, nýbrž výhradně vlivem překážky nezávislé na vůli obviněného. Představy spoluobviněných R. G. a T. H. o snadném opatření prekursorů ze zemí mimo Evropskou unii se totiž ukázaly být liché, resp. naivní, stejně jako ty o možnosti předstírat legální podnikání v Angole bez jakýchkoli administrativních formalit. Není pravdou, jak tvrdí obviněný, že soudy neopatřily žádná skutková zjištění, co přesně ještě (kromě pouhého založení společnosti a pronájmu prostor, jež měly sloužit jako výrobní sklad) bylo zapotřebí k takovému podnikání; tyto skutečnosti vyplývají jasně z výpovědi svědka O. D. (srov. bod 134. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Není přitom podstatné, zda projekt a příslušné podklady měli dodat výše jmenovaní spoluobvinění či dovolatel (obviněný zdůrazňuje, že nebylo skutkově zjištěno, že to měli být spoluobvinění, a dále, že v opatření podkladů nebyl žádný praktický problém, z čehož dovozuje, že nedodání podkladů z jejich strany tak nelze považovat za překážku k dokončení jednání vylučující dobrovolné upuštění od jednání), byť z kontextu dané věci lze dospět k závěru, že tyto měli dodat investoři, tedy spoluobvinění R. G. a T. H., neboť i kdyby je měl dodat obviněný, významné je, že takové podklady dodány být nemohly, neboť záměrem obviněných nebylo legální podnikání spočívající ve výrobě potravinových doplňků, k čemuž by dané podklady sloužily, ale opatření prekursorů pro výrobu pervitinu, o čemž všichni věděli. Lze přisvědčit úvaze soudů, že obviněný R. G. a T. H. se naivně domnívali, že celý proces opatření prekursorů bude značně jednodušší, a když zjistili, že nikoli, což bylo důvodem jejich nespokojenosti s vývojem situace, od dalšího jednání upustili a požadovali vrátit již investované finanční prostředky; obviněný proto žádnou další činnost k dokončení předstíraného jednání (výroby potravinových doplňků) nevyvíjel a ani vyvíjet nemohl, stejně jako pak nebylo možné pokračovat v opatření prekursorů pro výrobu pervitinu. Ze zmíněných skutečností majících plnou oporu v provedeném dokazování je nepochybné, že k dokonání předmětného zvlášť závažného zločinu tak nedošlo nikoliv z důvodu dobrovolného upuštění obviněného M. B. od jeho spáchání (z vlastního rozhodnutí, za situace, kdy mu žádná překážka nebránila jednání dokončit, čímž „překazil“ pokračování v trestné činnosti), nýbrž výhradně vlivem překážky nezávislé na vůli obviněného spočívající v tom, že spoluobvinění R. G. a T. H., jež byli nespokojeni s vývojem situace (jak plyne z výpovědi svědka O. D., srov. bod 136. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; obviněný tedy nemá pravdu, jestliže tvrdí, že z této se podává, že důvodem ukončení činnosti byla skutečnost, že nedodal požadované dokumenty a přestal komunikovat), upustili od dalších kroků směřujících k dokonání protiprávního jednání. Pro úplnost lze dodat, že následné neshody mezi obviněnými a výhrůžky ze strany spoluobviněných vůči dovolateli, pak byly reakcí nikoli na to, že tento od přípravného jednání upustil, a tím „překazil“ pokračování v trestné činnosti, ale na to, že se mu nedařilo získat zpět finanční prostředky investované spoluobviněnými, jak tito požadovali.
56. Konečně k výtce obviněného, že skutková věta obsahuje úplně jiný – zásadně rozporný – popis ukončení činnosti než odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, je třeba zdůraznit, že v této je v daném ohledu uvedeno, že záměr se nepodařilo uskutečnit, v důsledku čehož došlo ke konfliktu mezi M. B., R. G. a T. H., a k ukončení popsané činnosti došlo z důvodu nespokojenosti s vývojem situace ohledně předpokládaných dodávek , přičemž je v ní i dostatečně popsána subjektivní stránka jednání obviněného.
IV. B
K dovolání obviněného R. G.
57. Obviněný R. G. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) sice zpochybňuje [s výjimkou přečinu nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku, jenž spáchal jednáním popsaným pod bodem 9) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] naplnění objektivní a subjektivní stránky trestných činů, jimiž byl uznán vinným, a tedy správnost právního posouzení skutků, jichž se dopustil, ovšem ve skutečnosti tak činí až sekundárně, neboť uvedenou vadu dovozuje na základě námitek skutkové a procesní povahy, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily oba soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Tak je tomu v případě, pokud namítá, že oba soudy při svém právním hodnocení vycházely ze zcela nesprávně zjištěného skutkového stavu, když tento nemá oporu v provedeném dokazování a byl formulován na základě svévolné interpretace provedených důkazů, zejména zadokumentovaných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, případně [pokud jde o skutky pod body 7) a 8) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně] na podkladě nepravdivé a účelové svědecké výpovědi, přičemž spáchání všech skutků (s výše uvedenou výjimkou) kategoricky popírá, a tvrdí, že pak je nutně nesprávná i právní kvalifikace. Takové výhrady, jak již bylo zmíněno shora v bodu 44. odůvodnění tohoto usnesení, rozhodně nelze považovat za relevantně uplatněné, neboť směřují výlučně do hodnocení provedených důkazů ze strany soudů a do skutkových zjištění, která po tomto hodnocení učinily.
58. Nad rámec tohoto konstatování Nejvyšší soud uvádí, že výše uvedené námitky obviněného nejsou důvodné. Pokud jde o jeho konkrétní výhrady týkající se skutku pod bodem 1a) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, je třeba poukázat na to, že zásadními usvědčujícími důkazy ve vztahu k uvedené trestné činnosti tohoto obviněného jsou odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu v rámci akce ZOE 08, sledování jeho osobního motorového vozidla Audi A7 v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, sledování jeho osoby v akci ZOE 10, sledování prostoru před domem v XY (kde byla realizována výroba pervitinu) v akci ZOE 22, domovní prohlídka provedená tamtéž, výpovědi svědků, odborná vyjádření (zejména odborné vyjádření OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie zpracovatele P. B.), znalecké posudky, faktury dokladující nákupy chemikálií a laboratorního vybavení v prodejnách společností V. a M. a další listinné důkazy. K hodnocení zmíněných důkazů a skutkovým zjištěním, k nimž soud prvního stupně na jejich podkladě dospěl, a rovněž k tomu, jak se tento vypořádal s obhajobou obviněného (což zde není potřeba již z důvodu procesní ekonomie opětovně podrobně uvádět), Nejvyšší soud odkazuje zejména na body 72., 76. až 78., 102. až 106., 121. až 125., 117. a 156., 163., 165. a 171. odůvodnění jeho rozsudku a dále na body 99., 101., 103., 105., 108., 112., 116. a 117. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jenž se s hodnotícími úvahami a skutkovými závěry soudu prvního stupně plně ztotožnil. Nejvyšší soud považuje za vhodné zdůraznit, že na podkladě předmětných důkazů bylo nade vši pochybnost prokázáno, že obviněný R. G. se společně s obviněnými T. H., J. K. a T. P. vědomě, dlouhodobě a kontinuálně podílel na výrobě pervitinu uskutečňované v rodinném domě v XY s tím, že proces výroby organizoval, koordinoval a financoval, přičemž konkrétně nakupoval potřebné chemikálie a laboratorní vybavení, zajišťoval jejich dopravu na místo výroby, opatřoval prekursory pro výrobu pervitinu a rovněž jeho následný prodej. Vzhledem k charakteru jeho aktivit je zjevné, že těmito směřoval jednoznačně k získání prospěchu, a to (s ohledem na objektivně zjištěné množství zakoupených chemikálií a množství pervitinu, jež z nich bylo možné vyrobit – 163 kg) prospěchu velkého rozsahu. Obviněnému nelze přisvědčit, jestliže tvrdí, že výsledky sledovacích akcí a záznamy telefonních hovorů vyznívají velmi vágně a neurčitě a nebyl proveden žádný důkaz svědčící o jeho aktivním zapojení do těchto drogových aktivit, když opak je pravdou. Ve vztahu k námitce obviněného, že pokud soudy dospěly k závěru, že organizoval danou trestnou činnost, je dána jeho trestní odpovědnost za účastenství na trestném činu, nikoli za hlavní pachatelství, je zapotřebí poukázat na skutečnost, že obviněný se předmětného skutku dopustil jako hlavní pachatel, jenž se spoluobviněnými vytvořil organizovanou skupinu, přičemž organizace dané trestné činnosti byla nikoliv jednou z forem účastenství ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jež by směřovala k trestnému činu hlavního pachatele (osoby od obviněného odlišné), nýbrž jedním ze způsobů, jak se v rámci dělby úkolů mezi členy předmětné skupiny na trestné činnosti podílel.
59. Stran námitek obviněného k té části skutku pod bodem 1a) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, která se týká protiprávního jednání směřujícího k získání prekursorů k výrobě pervitinu ze zemí mimo Evropskou unii prostřednictvím předstíraného legálního podnikání v Angole, Nejvyšší soud konstatuje, že skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně mají plnou oporu v provedených důkazech, a to ve výpovědi svědků O. D., B. N., Z. H., dále ve výpovědi spoluobviněného M. B. a prostorových odposleších v akci ZZT ZOE 14 (srov. body 134. až 154. odůvodnění jeho rozsudku, body 118. a 120. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu a též bod 55. odůvodnění tohoto usnesení). S obviněným nelze souhlasit ani tehdy, tvrdí-li, že důkazně nepodloženými by měla být i skutková zjištění učiněná soudy ohledně skutku popsaného pod bodem 1b) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, konkrétně má-li za to, že ani jediný důkaz nepotvrzuje, že měl spoluobviněnému T. H. doporučit spoluobviněného R. J. pro realizaci záměru pěstování konopí, a dále, i pokud by tomu tak bylo, že by měl jakékoli povědomí o následných aktivitách jmenovaných spoluobviněných. Ve vztahu k předmětnému skutku je třeba poukázat zejména na výpovědi svědků T. S., J. Z., M. K., nájemní smlouvu ze dne 15. 7. 2017, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla obviněného Audi A7 v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, domovní prohlídku ve XY (srov. body 195. až 197., 199., 205., 212. až 214., 216. až 221. a 244. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 123. a 124. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), z nichž jednoznačně obě dané skutečnosti vyplývají, totiž že obviněný jednak spoluobviněnému T. H. „domluvil“ spoluobviněného R. J. jakožto „zahradníka“, jenž realizoval pěstování konopných rostlin (viz hovor č. 100 ze dne 23. 5. 2018 zadokumentovaný v akci ZZT ZOE 14, na č. l. 2831 a 2832 spisu), a dále, že mezi všemi třemi jmenovanými obviněnými nesporně existovalo propojení v rámci dané trestné činnosti, neboť všichni tři se na ní podíleli s tím, že obviněný R. G. (mimo jiné) odebral od zemřelého M. M. 610 klonů rostlin konopí, z nichž minimálně 200 dodal do pěstírny ve XY, byl velmi dobře informován a podával informace o průběhu pěstování konopných rostlin spoluobviněným R. J., když mu náležela i část pěstovaných rostlin, přičemž ohledně dané činnosti pravidelně komunikoval s jmenovanými dvěma spoluobviněnými a M. M. (viz zejména hovor č. 110 ze dne 8. 6. 2018 v akci ZZT ZOE 14, na č. l. 2840 až 2842 spisu, ve spojení s hovorem č. 100 ze dne 23. 5. 2018 v téže akci, na č. l. 2831 a 2832 spisu, dále hovor č. 33 ze dne 16. 1. 2018 v rámci akce ZZT ZOE 13, na č. l. 2783 a 2784 spisu, hovor č. 52 ze dne 16. 4. 2018 v akci ZOE 08, na č. l. 3292 a 3293 spisu a další).
60. Za nedůvodné je pak třeba označit i námitky tohoto dovolatele, jejichž prostřednictvím vytýká, že v případě skutku pod bodem 3) výroku o vině nebyl jediným důkazem prokázán jeho záměr užít rostliny konopí či jejich části za účelem následné distribuce a zisku, když současně upozorňuje, že sám byl uživatelem marihuany, a tedy přinejmenším zčásti ji měl pro vlastní potřebu. Z hlediska uvedeného skutku jsou zásadními důkazy domovní prohlídky provedené v bydlišti obviněného v XY a v bydlišti jeho matky, dále výpověď svědka L. U., prohlídka osobního motorového vozidla obviněného, doklady o nákupu příslušenství k pěstebnímu stanu a sešit s poznámkami souvisejícími s pěstováním rostlin konopí (viz body 168., 207. a 208., 238. až 240., 257., 259. až 262. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, bod 125. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), po jejichž hodnocení dospěl soud prvního stupně k odůvodněnému závěru, že obviněný byl uživatelem zmíněné drogy, a tedy tuto vyráběl i pro vlastní potřebu. Současně však soud prvního stupně s ohledem na její objektivizované minimální množství (3 533 gramů) shledal, že k vlastní potřebě nemohlo být určeno celé její množství, a tedy tato byla v převážné míře určena k další distribuci a dosažení zisku. Pokud jde o určení množství vyprodukované sušiny, jež obviněný rovněž rozporuje, Nejvyšší soud konstatuje, že na podkladě hodnocení provedených důkazů v jejich vzájemné souvislosti plně obstojí způsob výpočtu, jímž soud prvního stupně dospěl k závěru v tomto směru.
61. Konečně obviněný s poukazem na podle jeho názoru nepravdivou a účelovou výpověď svědka D. R. setrvale zpochybňuje rovněž skutková zjištění učiněná soudy v případě skutků pod body 7) a 8) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, přičemž tvrdí, že jde o situaci tvrzení proti tvrzení a závěr o jeho vině danými skutky je v rozporu se zásadou presumpce neviny a principu in dubio pro reo . Uvedenými námitkami se již zabývaly soudy obou stupňů, přičemž dostatečně a přesvědčivě vyložily, z jakých důvodů neměly pochybnosti o věrohodnosti výpovědi jmenovaného svědka, a že tato je v souladu i s výsledky dalšího provedeného dokazování (viz body 187. až 191., 299. a 300. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 127. a 128. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), což jim umožnilo dospět k jednoznačného závěru, že obviněný se předmětného protiprávního jednání dopustil, tj. jednak neoprávněně přechovával laboratorní zařízení sloužící k neoprávněné výrobě pervitinu, tento rovněž vyráběl a též jej bezúplatně poskytl či prodal dalším osobám, mimo jiné jmenovanému svědkovi, přičemž tomuto prodal i marihuanu.
62. Nejvyšší soud považuje za vhodné v této souvislosti připomenout, že pravidlo „in dubio pro reo“ vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v článku 40 odst. 2 Listiny a §2 odst. 2 tr. řádu a má vztah ke zjištění skutkového stavu na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§2 odst. 5 tr. řádu), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“, tj. týká se otázek skutkových. Z tohoto pravidla se podává, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obžalovaného (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, nebo ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/09). Ani vysoký stupeň podezření přitom sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok. Trestní řízení tedy vyžaduje ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (viz nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05).
63. Obviněný však přehlíží, že jím tvrzené pochybnosti, spočívající ve skutečnosti v prosazování vlastní verze skutkového stavu věci, podle níž se daného protiprávního jednání nedopustil, odlišné od toho, jak byl na základě provedených důkazů skutkový stav zjištěn soudy nižších stupňů, u těchto ve vztahu k otázce jeho viny nepanovaly. Jestliže totiž soud prvního stupně i soud odvolací nabyly na základě provedeného dokazování vnitřního přesvědčení, majícího kvalitu praktické jistoty, o tom, že obviněný předmětné skutky spáchal, pro uplatnění uvedeného pravidla nebyl v této trestní věci dán žádný důvod.
64. Nejvyšší soud považuje za vhodné vyjádřit se pro úplnost i k podání obviněného označenému jako „Doplnění dovolání a replika k vyjádření státního zástupce“, které tento učinil dne 28. 6. 2022 prostřednictvím datové schránky u Nejvyššího soudu. Podle obsahu předmětného podání je zjevné, že většina argumentace v něm uvedené představuje reakci, tedy repliku k vyjádření státního zástupce, v menší míře jde o doplnění dovolání. Co se týče posledně uvedené argumentace, tato pak je zčásti jen rozvedením námitek, jež obviněný uplatnil již ve svém dovolání a k nimž se Nejvyšší soud vyjádřil výše v odůvodnění tohoto usnesení, a jejichž podstatu vypořádaly i oba soudy nižších instancí. Zčásti se pak jedná (byť obviněný zdůrazňuje, že jen rozvádí text dovolání) o výhrady nové, v dovolání neuplatněné. Těmito jsou jeho námitky, jejichž prostřednictvím zpochybňuje zákonnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu (a informací získaných na jejich podkladě) z důvodu nesplněných podmínek pro jejich nařízení, jež spatřuje v nedostatcích příkazu k odposlechu. V tomto směru je zapotřebí připomenout, že podle §265f odst. 2 tr. řádu rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. S ohledem na to, že v posuzovaném případě lhůta k podání dovolání obviněnému uplynula dne 1. 4. 2021, je zřejmé, že k doplnění dovolání o právě konkretizované nové námitky nemohl Nejvyšší soud přihlédnout, neboť obviněný takto dovolání doplnil více než rok po uplynutí dvouměsíční dovolací lhůty (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2020, sp. zn. IV. ÚS 692/20). Nad rámec tohoto konstatování je třeba dodat, že Nejvyšší soud se i těmito námitkami zabýval a neshledal je důvodnými, a to v bodu 51. odůvodnění tohoto usnesení vztahujícím se k dovolání obviněného M. B., na nějž v tomto směru odkazuje.
IV. C
K dovoláním obviněných T. H. a J. K.
65. Jak již bylo výše zmíněno, obvinění T. H. a J. K. z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) uplatňují obsahově (i formulačně) zcela shodné námitky. Předně tvrdí, že důkazy pořízené odposlechem telekomunikačního provozu a protokoly o sledování, o něž zejména soudy obou stupňů opřely závěr o jejich vině, jsou procesně nezpůsobilé k použití jako důkaz, neboť již první příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 7. 2017 i jeho následná prodloužení Krajským soudem v Ostravě neobsahují zákonné náležitosti; vzhledem k takto nezákonně pořízeným důkazům mají za to, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. K uvedené argumentaci těchto dovolatelů, kterou Nejvyšší soud neshledal důvodnou, postačí odkázat na bod 51. odůvodnění tohoto usnesení, v němž je podrobně vypořádána. Nejvyšší soud považuje za vhodné nadto zdůraznit, že právě o protiprávním jednání obviněného J. K. spočívajícím v opatřování přípravku Cirrus za účelem výroby pervitinu a ve výrobě této drogy měly orgány činné v trestním řízení první konkrétní poznatky, jež jsou v prvotním příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Karviné ze dne 26. 7. 2017 též konkrétně popsány, přičemž tyto nejsou založeny na ničím nepodložených indiciích, nýbrž vycházejí z konkrétních úkonů učiněných v rámci prověřování dané trestné činnosti či listinných podkladů (výslech B. B., podání vysvětlení R. M., kamerové záznamy, odposlechy prostřednictvím účastnických čísel jiných osob, prodejní doklady týkající se nákupu chemikálií a laboratorního zařízení a další). Nejvyšší soud proto uzavírá, že odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu realizované na podkladě příslušných příkazů je třeba považovat za zákonné a procesně použitelné důkazy, přičemž tento závěr platí i pro sledování osob a věcí, jak správně konstatovaly soudy obou stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí (viz bod 56. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 116. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
66. Obvinění dále oběma soudům nižších instancí vytýkají, že opomněly zásadní důkazy, které mohly sloužit k objasnění věci a ustálení skutkového děje. Poukazují přitom na to, že přestože je v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pracováno i s osobami A. D., O. K. a R. M., přes návrhy obhajoby nebyl tímto soudem učiněn ani pokus o provedení důkazů výslechem těchto osob; bez jejich výslechu ovšem nelze tvrdit, že měli ve skutkovém ději jakousi úlohu. Nejvyšší soud shledal, že ani takovým námitkám nelze přisvědčit. Především je třeba uvést, že soud prvního stupně na žádném místě odůvodnění svého rozsudku neodkazuje na osobu R. M. Jmenovaný, jak vyplývá z obsahu spisového materiálu, byl vyslechnut formou úředního záznamu o podání vysvětlení v jiné trestní věci a poznatky z jeho výpovědi týkající se obviněného J. K. spolu s dalšími informacemi získanými na základě dalších úkonů realizovaných v rámci prověřování přispěly k rozkrývání dané trestné činnosti; na jejich podkladě byly odůvodněny i žádosti policejního orgánu o podání návrhu na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Pokud jde o O. K., tento byl v rámci prověřování zjištěn jako osoba, na niž měl přímý kontakt obviněný R. G., přičemž se jednalo o dlouhodobého výrobce pervitinu. Soud prvního stupně zmiňuje jmenovaného v bodu 309. odůvodnění svého rozsudku s tím, že jeho výslech (jako údajného potencionálního dodavatele prekursorů pro výrobu pervitinu) navrhoval obhájce obviněného T. P. Mgr. Ing. Petr Blažek, přičemž současně dostatečně odůvodňuje, z jakých důvodů daný návrh na doplnění dokazování neakceptoval, totiž pro jeho nadbytečnost, když provedeným dokazováním bylo detailně prokázáno, kde, kdy a v jakém množství obvinění R. G., T. H. a J. K. opakovaně nakupovali chemikálie a laboratorní vybavení a realizovali výrobu pervitinu. Co se týče polského občana A. D., zvaného „Z.“, soud prvního stupně v bodech 79. až 85., 88. a 93. řádně vyložil, z jakých důkazů (výpověď svědka P. B. – řidiče obviněného J. K., odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu v rámci akce ZOE 02, sledování osob a věcí v rámci akce ZOE 01, přeshraniční sledování, poznatky sdělené v rámci právní pomoci polskými orgány k osobě A. D.) vycházel při formování jednoznačného skutkového závěru, že jmenovaný byl osobou, s níž byl v kontaktu obviněný J. K. při svých cestách do Polské republiky za účelem opatření prekursorů pro výrobu pervitinu, přičemž současně je z tohoto výkladu zřejmé, že předmětné důkazy považoval pro dané skutkové zjištění za dostačující. K otázce tzv. opomenutých důkazů lze odkázat i na body 103. a 104. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, jenž rozsah dokazování provedený soudem prvního stupně shledal zcela dostačujícím, s tím, soud prvního stupně se rovněž všemi důkazy, které provedl, zabýval a řádně je vyhodnotil, přičemž odvolací soud opomenuté důkazy neshledal.
67. Nejvyšší soud považuje za vhodné pro úplnost uvést, že zásadními důkazy, jež nade vši pochybnost svědčí o tom, že obviněný T. H. spáchal skutky popsané pod body 1a), 1b) a 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jsou, pokud jde o prvý skutek, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla Audi A7 tohoto obviněného v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, sledování jeho osoby v akci ZOE 10, dále sledování prostoru před domem v XY v akci ZOE 22, domovní prohlídka v XY a odborné vyjádření [viz zejména body 76., 77., 102., 103., 105., 106., 121. až 125., 117. a 156., 163., 165. a 171., dále k výrobě pervitinu v XY i XY body 108. a 109. (výpověď svědka L. B.), body 110. a 111. (výpověď svědka D. K.) a bod 167. (domovní prohlídka v XY) odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; body 99., 101., 103., 105., 108., 112., 116. až 117. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu]. Co se týče skutku pod bodem 1b) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, jsou takovými důkazy výpovědi svědků T. S., J. Z., M. K., nájemní smlouva ze dne 15. 7. 2017, odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování jeho osobního motorového vozidla Audi A7 v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, domovní prohlídka ve XY [viz body 195. až 197., 199., 205., 212., 217., 218., 220., 221., 244., dále body 108., 109. a 202. (výpověď svědka L. B.), body 222., 223. (odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu v akci ZOE 34), bod 228. (sledování osobního motorového vozidla obviněného T. H. Peugeot Boxer, sledování prostoru před domem ve XY v akci ZOE 32) a bod 245. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; body 123. a 124. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu]. Konečně ke skutku pod bodem 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně je třeba odkázat na domovní prohlídku v XY (viz body 242. a 265. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a prohlídku osobního motorového vozidla Audi A8 užívaného obviněným T. H. (viz body 243., 266., dále bod 267. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; bod 125. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
68. Obdobně se Nejvyšší soud ztotožnil se závěry soudů obou stupňů, že bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný J. K. se dopustil skutků popsaných pod body 1a) a 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Pokud jde o prvně uvedený skutek, soud prvního stupně svá skutková zjištění důvodně učinil na podkladě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla Audi A7 tohoto obviněného v akci ZZT ZOE 13, prostorových odposlechů v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, sledování jeho osoby v akci ZOE 10, sledování prostoru před domem v XY v akci ZOE 22, domovní prohlídky v XY, odborného vyjádření [srov. zejména body 76., 77., 89., 105., 130., 117. a 156., 163. a 165., 171., dále body 78. až 80., 81., 82. (výpověď svědka P. B.), bod 84. (odposlech a záznam telekomunikačního provozu obviněného J. K. v akci ZOE 02), bod 85. (sledování obviněného J. K. v akci ZOE 01), bod 86. (sledování osob a věcí v akci ZOE 10), bod 87., dále body 90. až 92. (výpověď svědka P. P., protokol o vydání věci týkající se věcí vydaných tímto svědkem), bod 93. (výpověď svědka D. R.), body 94. a 95. (výpověď svědka D. A.) a bod 169. (prohlídka garáže užívané obviněným J. K.) odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; body 99., 101., 103., 105., 108., 112., 116. a 117. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu]. Co se týče skutku pod bodem 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný je usvědčován (ve spojení s dalšími důkazy konkretizovanými ve vztahu k předchozímu skutku) výpovědí svědka B. B., přičemž je vhodné doplnit, že soud prvního stupně se řádně vypořádal i se zásadní změnou výpovědi jmenovaného svědka u hlavního líčení – tento popřel, že by od obviněného kupoval pervitin – oproti výpovědi z přípravného řízení, pečlivě hodnotil věrohodnost tohoto svědka a přesvědčivě odůvodnil, proč jeho výpověď u hlavního líčení považoval za účelovou (viz body 182. až 185. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; bod 126. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
69. Konečně obvinění T. H. a J. K. vznáší (v návaznosti na výše uvedené námitky směřující do výroku o vině) rovněž výhrady proti výrokům o trestech s tím, že jim uložené tresty považují za nepřiměřeně přísné, a to zvláště tresty odnětí svobody a tresty propadnutí části majetku, kdy podle jejich názoru nebyla správně vyhodnocena kritéria stanovená trestním zákoníkem pro ukládání trestu.
70. K takovým námitkám obviněných je zapotřebí především připomenout, že judikatura Nejvyššího soudu při posuzování dovolacích námitek týkajících se výroku o trestu dlouhodobě vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikovaného pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., podle něhož námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) bylo možné v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě jen v rámci zákonného důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021; podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022 se jedná o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu], tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, nebylo (a ani za současné právní úpravy není) možné v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž bylo založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [ve znění účinném do 31. 12. 2021; podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2022 se jedná o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], bylo možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Nejvyšší soud v tomto i v řadě dalších rozhodnutí vyložil, že akceptování námitek proti obecným kritériím pro ukládání trestů (byť se týkají hmotněprávního posouzení) jako podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, by odporovalo logice a systematice dovolacích důvodů [zejména s ohledem na speciální důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021] a bezpochyby i samotnému úmyslu zákonodárce.
71. Zmíněný výklad Nejvyššího soudu, že otázky nepřiměřenosti trestu nenaplňují žádný z důvodů dovolání, dlouhodobě respektuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Jde-li o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, je třeba zkoumat, zda zásah do osobní svobody pachatele, obecně ústavním pořádkem předvídaný, je ještě proporcionálním zásahem či nikoliv. Je třeba též zkoumat vztah veřejného statku, který je představován účelem trestu, a základním právem na osobní svobodu, které je omezitelné jen zákonem, avšak dále za předpokladu, že jde o opatření v demokratické společnosti nezbytné a nelze-li sledovaného cíle dosáhnout mírnějšími prostředky (k tomu přiměřeně srov. nález Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04). O žádný takový extrémní případ se ale v posuzované věci, byť obviněnému T. H. byl uložen citelný trest odnětí svobody ve výměře čtrnácti let, a obviněnému J. K. byl uložen taktéž citelný trest odnětí svobody ve výměře dvanácti let, nejedná, přičemž v tomto směru lze odkázat na správné úvahy a přesvědčivé odůvodnění soudu prvního stupně v bodech 362. a 363. jeho rozsudku (a odvolacího soudu v bodu 140. jeho rozsudku), pokud jde o trest odnětí svobody uložený obviněnému T. H., a v bodech 373. a 374. jeho rozsudku (a v bodu 142. rozsudku odvolacího soudu), pokud jde o trest odnětí svobody uložený obviněnému J. K. Stejný závěr pak platí i pro uložené tresty propadnutí části majetku uložené těmto obviněným (ve vztahu k obviněnému T. H. viz bod 364. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a ohledně obviněného J. K. viz bod 375. tamtéž).
72. Aniž by bylo potřeba (již z důvodu procesní ekonomie) zde tyto úvahy a závěry obou soudů podrobně rekapitulovat, považuje Nejvyšší soud za vhodné v této souvislosti zdůraznit, že oba obvinění byli ohroženi trestní sazbou v rozpětí deset až osmnáct let. Obviněný T. H. se dopouštěl po delší dobu vysoce škodlivého protiprávního jednání, přičemž spolu s obviněným R. G. měl v dané organizované skupině vůdčí úlohu po stránce organizační, koordinační a finanční s tím, že výrobu pervitinu nejen materiálně zabezpečoval, ale též se na ní aktivně podílel (stejně jako na její distribuci), a takto jednal i v případě výroby marihuany; předmětné trestné činnosti se přitom dopustil v úmyslu získat výnos v řádu desítek milionů korun českých, po předchozím uvážení a značně sofistikovaným způsobem. Nadstandardně vysoká škodlivost trestné činnosti je dána i u obviněného J. K. Též v jeho případě je třeba zdůraznit, že se významnou měrou materiálně i fakticky podílel na výrobě pervitinu, a to jednak tím, že opakovaně opatřoval chemikálie, laboratorní vybavení i prekursory k výrobě této drogy potřebné, a dále výrobu i sám realizoval a danou drogu rovněž distribuoval, přičemž takto jednal po delší dobu; předmětnou trestnou činnost přitom taktéž spáchal v úmyslu získat výnos v řádu desítek milionů korun českých, po předchozím uvážení a značně sofistikovaným způsobem. Vzhledem k uvedeným skutečnostem (a při absenci jakékoliv polehčující okolnosti u obou obviněných) nelze tresty odnětí svobody ve výměře konkretizované shora (stejně jako jim uložené tresty propadnutí části majetku), byť jde o tresty citelné, považovat za nepřiměřené, natož za extrémně přísné či zjevně nespravedlivé.
IV. D
K dovolání obviněného R. J.
73. Obviněný R. J. podává dovolání z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) s tím, že vytýká, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž má za to, že vadným z těchto důvodů bylo i řízení uvedenému rozhodnutí předcházející. Tvrzené vady přitom podle jeho názoru mají být dány proto, že v dané věci učiněná skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, ve věci jsou dány též tzv. opomenuté důkazy, v důsledku čehož je pak extrémní nesoulad mezi právními závěry a skutkovými zjištěními; současně vznáší výhrady i proti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. K jednotlivým konkrétním námitkám obviněného uplatněným v rámci této argumentace, jež Nejvyšší soud shledal z hlediska uplatněného důvodu dovolání zčásti irelevantními a zčásti zjevně neopodstatněnými, je třeba uvést následující.
74. K výhradám dovolatele založeným na zpochybnění správnosti, dostatečnosti a přesvědčivosti odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu předně Nejvyšší soud připomíná, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (srov. §265a odst. 4 tr. řádu). Nadto uvádí, že v postupu odvolacího soudu neshledal pochybení, byť tento v rámci své přezkumné činnosti řadu námitek vypořádal ve vztahu ke všem obviněným společně, když tito je ovšem i obdobným způsobem uplatnili v dovoláních, a zčásti tak učinil odkazem na podrobné, pečlivé a logické odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož hodnotícími úvahami a skutkovými i právními závěry se plně ztotožnil, když současně naopak nepřisvědčil argumentaci obviněných, již shledal účelovou, vedenou snahou dosáhnout příznivějšího výsledku trestního stíhání v podobě zprošťujícího výroku či minimalizace uloženého trestu.
75. Za námitky, jež se s výše citovaným dovolacím důvodem míjí, je třeba považovat též ty výhrady obviněného, jejichž prostřednictvím rozporuje, že daný trestný čin spáchal jako člen organizované skupiny. Tyto totiž vycházejí z jeho tvrzení o tom, že ze zadokumentovaných hovorů lze zjistit pouze to, že si s obviněným R. G. vyměňují informace o pěstování konopných rostlin, nikoli to, že by se jmenovaný spoluobviněný podílel na pěstování konopí s ním, a dále o tom, že předmětné jednání nebylo zaměřeno na distribuci marihuany, když nebyl prokázán byť jen jediný případ její distribuce třetím osobám; takové výhrady jsou po věcné stránce námitkami skutkovými, resp. procesními. Nejvyšší soud současně konstatuje, že jde navíc o námitky nedůvodné, neboť z provedených důkazů (zejména z výpovědí svědků T. S., J. Z., M. K., nájemní smlouvy ze dne 15. 7. 2017, odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla tohoto obviněného Audi A7 v akci ZZT ZOE 13, prostorových odposlechů v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, domovní prohlídky ve XY, odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu obviněného R. J. v akci ZOE 34, sledování osobního motorového vozidla obviněného T. H. Peugeot Boxer, sledování prostoru před domem ve XY v akci ZOE 32) nepochybně vyplývá, že nešlo o výměnu informací o pěstování konopných rostlin v teoretické (akademické) rovině, nýbrž že k této docházelo v rámci trestné činnosti spočívající ve výrobě marihuany, do níž byli aktivně zapojeni obvinění R. G., T. H. a R. J. (a dále i zemřelý M. M.), s tím, že každý z nich se na této podílel svou úlohou a tato byla dobře promyšlena, organizována, koordinována a plánována tak, aby byla co nejefektivnější a současně bylo zabráněno, resp. co nejvíce znesnadněno její odhalení. Bylo přitom jednoznačně prokázáno, že obviněný T. H. přenechal rodinný dům ve XY (jehož formálním vlastníkem byl z důvodu zastření skutečných vlastnických vztahů T. S.) za účelem dlouhodobého pěstování konopí v množství stovek kusů rostlin obviněnému R. J., jenž mu jako tzv. „zahradník“ byl doporučen obviněným R. G. (který též nejméně v jednom případě opatřil sazenice konopných rostlin), a dále financoval stavebnětechnické přizpůsobení a vybavení tohoto objektu pro daný účel, které pak provedl obviněný R. J. Posledně jmenovaný obviněný následně minimálně v období od října roku 2017 do 19. 11. 2018 ve čtyřech pěstebních cyklech realizoval pěstování rostlin konopí za účelem výroby drogy marihuany, a to pro jmenované dva spoluobviněné i pro sebe, přičemž v případě posledního cyklu výrobu již nedokončil (srov. zejména body 195. až 197., 199., 205., 212. až 214., 216. až 222., 228. a 244. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 123. a 124. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Je tudíž zjevné, že pojmové znaky organizované skupiny, za kterou se považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé jeho členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho závažnost, resp. společenskou škodlivost (srov. PÚRY F. Komentář k §337. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 568, rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, publikované pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, publikovaný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 1325) byly v dané věci naplněny.
76. V návaznosti na shora uvedené námitky stran naplnění znaku organizované skupiny obviněný vytýká, že soud prvního stupně ve vztahu k němu neodůvodňuje, čím by měly být naplněny dále znaky „neoprávněně prodal“ a „v úmyslu získat pro sebe nebo pro jiného prospěch velkého rozsahu“. K tomu postačí toliko připomenout, že první znak není obviněnému kladen za vinu, a co se týče druhého, je mu kladeno za vinu, že daný čin spáchal v úmyslu získat pro sebe a pro jiného značný prospěch.
77. Mimo tvrzený dovolací důvod dále stojí i argumentace tohoto dovolatele, jejímž prostřednictvím s poukazem na horší kvalitu sušiny, která byla zajištěna ve XY, namítá nesprávné zjištění její prodejní ceny a v důsledku toho i nesprávný výpočet výše prospěchu, který měl mít v úmyslu získat. V tomto směru je třeba poukázat na skutečnost, že při domovní prohlídce provedené v domě ve XY bylo zajištěno jednak 163 kusů rostlin konopí v různých fázích růstu, z nichž vzrostlé rostliny (v počtu 65 kusů) obsahovaly 8,4 % THC, a dále 31 kusů nasušených rostlin, jež obsahovaly 9,1 % THC, takže rozhodně nešlo (jak tvrdí obviněný) o rostliny s tak nízkým obsahem THC, že by prodejní cena 90 Kč za 1 gram konopné sušiny nebyla na tyto aplikovatelná (srov. body 286., 287., 292., 294. až 296. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), když tato navíc byla i zjištěna z hovoru č. 133 ze dne 5. 10. 2018 zadokumentovaného v rámci akce ZZT ZOE 14 (na č. l. 2869 a 2870, viz bod 224. odůvodnění uvedeného rozsudku). Rovněž tak nelze přisvědčit obviněnému, jestliže tento vytýká soudu prvního stupně, že přestože mu klade za vinu získání prospěchu 1 672 740 Kč, nezohlednil, resp. neodečetl veškeré vynaložené náklady; soud prvního stupně tak činí ohledně objektivně zjištěných nákladů (když jiné náklady obvinění ani nekonkretizovali) v bodu 330. ve spojení s bodem 257. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud na danou námitku reaguje v bodech 111. a 113. odůvodnění svého rozsudku. Na podkladě učiněných skutkových zjištění se nelze ztotožnit ani s námitkou obviněného, že nebylo prokázáno, že by svým jednáním měl v úmyslu získat pro sebe či jiného značný prospěch. Je třeba zdůraznit, že obviněný R. J. se společně s obviněnými R. G. a T. H. dopouštěl daného protiprávního jednání nepřetržitě minimálně po dobu více než jednoho roku, za tuto realizoval čtyři pěstební cykly, přičemž pěstoval výhradně prošlechtěné kultivary v řádu stovek kusů (nejméně 363 kusů), v čemž by byl, nebýt policejního zásahu, pokračoval (jak vyplývá i z jeho záměru koupit dalších 100 květináčů s podmiskami vyjádřeného v hovoru č. 9 ze dne 3. 9. 2018 zadokumentovaného v rámci akce ZOE 34, na č. l. 3404, a z jeho zájmu o další květináče projeveného v hovoru č. 10 z téhož dne později, zadokumentovaného v téže akci, na č. l. 3404 až 3405, a v další komunikaci následující den). V posuzovaném případě tedy šlo vysoce efektivní pěstování rostlin konopí ve velkokapacitní indoor pěstírně ve velkém rozsahu (minimálně 18 586 g sušiny s obsahem minimálně 1 561 g THC), takže nepochybně předmětný čin spáchal v úmyslu získat značný prospěch.
78. V rámci námitek ke skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně obviněný dále vytýká i nesprávnost skutkového závěru, že mu obviněným R. G. (prostřednictvím zemřelého M. M.) bylo dodáno 200 kusů klonů rostlin konopí, které měl následně vypěstovat a sklidit s tím, že takový závěr je dokonce v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Zpochybňuje přitom způsob hodnocení provedených důkazů (zejména zadokumentovaných hovorů v rámci akcí ZZT ZOE 14 a ZOE 08 a sledování v rámci akce ZOE 21) a správnost skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně na jejich podkladě a provádí vlastní detailní hodnocení těchto důkazů, na jehož základě pak prezentuje výše uvedené tvrzení o existenci extrémního nesouladu mezi předmětným skutkovým závěrem a provedenými důkazy. Nejvyšší soud shledal, že uvedené námitky nejsou důvodné. Z hlediska daného skutkového zjištění jsou významné hovory č. 100 ze dne 23. 5. 2018 (na č. l. 2831 a 2832) a č. 110 ze dne 8. 6. 2018 (na č. l. 2840 až 2842) zadokumentované v rámci akce ZZT ZOE 14. Z prvně uvedeného hovoru ze dne 23. 5. 2018 (vedeného mezi obviněným R. G. a M. M.) je jednoznačně zřejmé, že obviněný R. G. spoluobviněnému T. H. „domluvil“ spoluobviněného R. J. jakožto „zahradníka“, jenž realizoval pěstování konopných rostlin v domě ve XY, a dále, že pro obviněného T. H. opatřil od M. M. sazenice konopných rostlin, jež si měl vyzvednout obviněný R. J.; v druhém hovoru ze dne 8. 6. 2018 pak R. G. a M. M. (mimo jiné) rekapitulují, jaké množství klonů již do uvedeného data prodali s tím, že R. G. odebral již „skoro 200, pak dalších 160 a teď 250 a ještě nějaké drobky“. Vzhledem k těmto skutečnostem je nepochybné, že R. G. od M. M. odebral celkem minimálně 610 klonů rostlin konopí, a že i když z těchto některé použil sám při pěstování konopí v XY (bylo zjištěno, že ve třech pěstebních cyklech vypěstoval minimálně 69 rostlin konopí), valnou většinu z nich dodal do pěstírny ve XY. V této přitom obviněný R. J. pěstoval (jak vyplývá z hovorů zadokumentovaných v rámci akcí ZZT ZOE 13, ZOE 08 a ZZT ZOE 14, viz bod 212. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) konopí ve čtyřech pěstebních cyklech s tím, že první proběhl od října roku 2017 do ledna roku 2018, druhý od března do června roku 2018, třetí od července do září roku 2018 a čtvrtý od října roku 2018 do 19. 11. 2018, kdy tento byl ukončen zásahem policie. Konečně je zapotřebí poukázat na údaje (ručně psané poznámky) uvedené v zeleném bloku a vztahující se k provozu pěstírny, které dokládají průběžné pěstování konopí ve XY, zejména na poznámku k datu 4. 2. (zjevně roku 2018) „New várka 200 ks 18 hod.“ (na č. l. 5682, viz bod 245. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Na podkladě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že skutkové zjištění soudu prvního stupně o tom, že obviněný R. J. vypěstoval (nad rámec 163 kusů konopných rostlin z posledního pěstebního cyklu v období od října roku 2018 do dne 19. 11. 2018, které byly zajištěny při zásahu policie) a sklidil dalších minimálně 200 kusů rostlin konopí v rozhodné době, resp. v době od října roku 2017 do září roku 2018 není v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a naopak v těchto má nepochybně oporu; nad rámec tohoto závěru lze pro úplnost dodat, že předmětných 200 kusů konopných rostlin, byly-li by dodány dne 4. 2. 2018, bylo pěstováno a sklizeno v rámci druhého pěstebního cyklu, a byly-li by dodány koncem května roku 2018, bylo pěstováno a sklizeno v třetím pěstebním cyklu. Na správnosti předmětného skutkového závěru nemůže ničeho změnit ani poukaz obviněného na rozdílný obsah THC v sušině nalezené ve XY a v sušině nalezené u spoluobviněného R. G. a M. M. učiněný s tím, že pak se nemohlo jednat o shodné odrůdy rostlin konopí; je třeba zdůraznit, že v případě veškerých rostlin dodaných M. M. obviněnému R. G. nemuselo jít o shodné odrůdy a tyto mohly být pěstovány v rozdílných pěstebních cyklech (sušina nalezená ve XY nemohla být ze čtvrtého pěstebního cyklu, neboť tento ještě nebyl ukončen sklizní, natož usušením rostlin, a tedy byla zřejmě z třetího pěstebního cyklu v období od července do září roku 2018, ovšem oněch 200 kusů rostlin, jak bylo uvedeno, mohlo být pěstováno i v rámci druhého pěstebního cyklu v období od března do června roku 2018; obviněný R. G. pěstoval konopné rostliny v období nejméně od března roku 2018 do 19. 11. 2018, a to ve třech pěstebních cyklech, přičemž poslední cyklus byl ukončen zásahem policie a zajištěním 23 kusů konopných rostlin ve fázi růstu, tudíž u něj nalezená sušina mohla být z druhého pěstebního cyklu v období od června do srpna 2018 či z prvního pěstebního cyklu v období od března do května roku 2018).
79. V návaznosti na výše uvedené tvrzení o extrémním nesouladu obviněný poukazuje na to, že ačkoli v tomto směru navrhl opětovné přehrání hovorů č. 100 a 110 a předložení protokolu o sledování shora blíže konkretizovaných, odvolací soud jeho návrhy bez odůvodnění zamítl, a proto tyto důkazy považuje za opomenuté. V tomto se ovšem s obviněným nelze ztotožnit. Jmenovaný soud v bodu 104. odůvodnění svého rozsudku výslovně uvedl, z jakého důvodu – když šlo o důkazy, které byly provedeny procesně relevantním způsobem soudem prvního stupně, a není proto žádoucí jejich opakování za nezměněné důkazní či procesní situace – neprovedl některými obviněnými navrhované doplnění dokazování, a to zejména opětovným přehráním odposlechů, předestřením fotografií a čtením přepisů odposlechů hovorů. Nejvyšší soud nadto zdůrazňuje, že z bodu 103. odůvodnění předmětného rozsudku se podává, že tento soud považoval rozsah dokazování provedený soudem prvního stupně za naprosto dostačující a splňující požadavky §2 odst. 5 tr. řádu a konstatoval, že v dané věci neshledal ani opomenuté důkazy. Z těchto důvodů nelze považovat za opomenuté důkazy ani další důkazy, jež mají být podle názoru obviněného opomenutými, a to znalecký posudek zpracovaný znalcem z oboru biologie, odvětví botanika k určení hmotnosti využitelné sušiny získané ze 163 kusů konopných rostlin zajištěných policií při domovní prohlídce a k odhadu množství THC v nich obsaženého, dále opětovný výslech zpracovatele odborného vyjádření P. B. (jehož závěry obviněný setrvale zpochybňuje s tím, že následně rozporuje i způsob výpočtu množství sušiny, kterou by bylo možné získat ze zajištěných 163 kusů rostlin, včetně v nich obsaženého množství THC, a též z oněch dalších 200 kusů konopných rostlin, jež měl údajně vypěstovat), dále opětovné přehrání hovoru č. 16 v rámci akce ZOE 34 ze dne 14. 9. 2018 a konečně dotaz na společnost ČEZ ohledně nákladů na elektrickou energii v období od října roku 2017 do 19. 11. 2018. Ve vztahu k právě uvedenému považuje Nejvyšší soud za vhodné doplnit, že způsob výpočtu celkového množství sušiny z obviněným pěstovaných rostlin konopí a celkového množství THC v nich obsaženého tak, jak je podrobně rozveden zejména v bodech 294. a 295. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, vůči němuž neměl jakékoli výhrady ani soud odvolací (viz bod 109. odůvodnění jeho rozsudku, v němž se tento neopomněl vyjádřit též k námitce obviněného, že výše uvedený zpracovatel překročil rámec své specializace), nesvědčí o žádné svévoli či nelogičnosti a odpovídá výsledkům provedeného dokazování, a tudíž plně (byť obviněný je opačného názoru) obstojí. Pokud jde o obviněným požadované zjištění nákladů na elektrickou energii za účelem vyvrácení závěru soudů o pěstování konopných rostlin v domě ve XY, lze navíc poukázat na výpověď svědka T. S. (formálního vlastníka uvedeného objektu, jenž hradil příslušné zálohy z finančních prostředků poskytnutých obviněným T. H.), z níž vyplývá, že záloha na elektřinu činila v poslední době 6 200 Kč měsíčně; takovou výši dané zálohy je třeba, za situace, kdy navíc dům užívala k bydlení jedna osoba, označit za nadstandardně vysokou, svědčící naopak jednoznačně pro závěr obviněným rozporovaný.
80. Konečně tento dovolatel vznáší námitku, že část jeho jednání je nutno právně posoudit jako pokus trestného činu ve smyslu §21 tr. zákoníku a nikoliv jako dokonaný trestný čin, když ve vztahu k zajištěným 163 kusům konopných rostlin nedošlo k výrobě omamné či psychotropní látky. Nejvyšší soud konstatuje, že takovou jeho námitku lze z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2001) považovat za relevantně uplatněnou, neboť jejím prostřednictvím vytýká rozhodnutím soudů nižších stupňů, že spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší soud však současně shledal, že uvedená výhrada obviněného je zjevně neopodstatněná.
81. Trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed.
82. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá z nekontrolovaného nakládání s jedy, omamnými a psychotropními látkami, přípravky obsahujícími omamnou nebo psychotropní látku a prekursory. Pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří se rozumí neoprávněné obstarání omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu jinému jiným způsobem, než je výslovně v §283 odst. 1 tr. zákoníku uvedeno. Přechováváním je jakýkoli způsob držení omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu. Pachatel nemusí mít takovou látku přímo u sebe, ale postačí, že ji má ve své moci; i přechovávání musí být vykonáváno pro jiného . Po subjektivní stránce se vyžaduje úmysl. Jde o ohrožovací trestný čin, a proto je tento dokonán již vyrobením, dovezením, vyvezením, provezením, nabídnutím, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním uvedených látek pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně (srov. ŠÁMAL, P., ŠÁMALOVÁ, M. Komentář k §283. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 2862, 2868 až 2869).
83. Jak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., neoprávněným vypěstováním rostliny konopí [§24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů], která je sama o sobě omamnou látkou ve smyslu přílohy č. 3 (seznamu č. 3 omamných látek) k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., může pachatel s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti naplnit zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku spočívající v tom, že „jinému opatří“ nebo „pro jiného přechovává“ omamnou látku. Samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „ výroba “ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku.
84. Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku pokusem trestného činu je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Pokus, na rozdíl od dokonaného trestného činu, je charakterizován především nedostatkem následku, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu, resp. účinku, pokud ho daná skutková podstata vyžaduje. (srov. ŠÁMAL, P. Komentář k §21. In ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298).
85. Při aplikaci výše uvedených zákonných a teoretických východisek na daný případ Nejvyšší soud shledal, že právní posouzení předmětného skutku jako dokonaného trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b, c) tr. zákoníku je správné a zákonné. V tomto směru pak považuje za potřebné uvést následující skutečnosti.
86. Podle skutkových zjištění učiněných soudy na podkladě provedeného dokazování obviněný R. J. (za součinnosti obviněných T. H. a R. G.) vypěstoval, sklidil a usušil 200 kusů rostlin konopí, z nichž získal 10 240 g konopné sušiny o obsahu 860 g THC, a to ve třech pěstebních cyklech v období minimálně od října roku 2017 do září roku 2018, a dále ve čtvrtém pěstebním cyklu v období od října roku 2018 pěstoval dalších 163 kusů konopných rostlin (tyto byly v různém stadiu růstu – 4 kusy rostlin byly mateční, 94 kusů byly řízky a 65 kusů rostlin bylo vzrostlých), jež však dosud nesklidil, neboť dne 19. 11. 2018 došlo v důsledku zásahu policie v rámci domovní prohlídky k jejich zajištění; z těchto by po usušení mohl získat 8 345,6 g konopné sušiny o obsahu 700,9 g THC. Celkem v rozhodném období tudíž obviněný vypěstoval, resp. pěstoval minimálně 363 kusů rostlin konopí, z nichž získal, resp. mohl získat 18 586 g konopné sušiny o celkovém minimálním obsahu 1 561 g THC. Vzhledem k uvedenému množství (a též kvalitě) pěstovaných rostlin je zřejmé, že obviněný (za součinnosti jmenovaných spoluobviněných) nepěstoval předmětné rostliny pro vlastní potřebu. Za této situace, pokud jde o poslední pěstební cyklus, a tedy zajištěné rostliny v počtu 163 kusů, není ve smyslu výše uvedeného stanoviska vyloučena možnost právně kvalifikovat i v tomto případě jeho jednání jako dokonaný trestný čin podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Svým jednáním v této části totiž tento trestný čin nedokonal naplněním znaku spočívajícího ve „výrobě“ drogy marihuany, když k této ještě ani bezprostředně nesměřoval (rostliny ani zčásti dosud nesklidil, natož aby započal s jejich dalším zpracováním), nýbrž, právě s ohledem na množství pěstovaných rostlin a účinné látky a rovněž způsob jejich pěstování, naplněním zákonných znaků spočívajících v tom, že „pro jiného přechovává“ a „jinak jinému opatří“ omamnou látku. Pro úplnost zbývá dodat, že v případě předchozích tří pěstebních cyklů obviněný svým jednáním dokonal předmětný trestný čin naplněním znaku spočívajícího ve „výrobě“ drogy marihuany.
IV. E
K dovolání obviněného T. P.
87. Obviněný T. P. s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021) sice namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a rovněž na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, ve skutečnosti však uplatňuje námitky výlučně skutkové a procesní povahy, jež pod zmíněný dovolací důvod podřadit nelze. Nad rámec tohoto konstatování je však třeba uvést, že jde o námitky nedůvodné. Jmenovaný dovolatel předně opětovně (shodně jako již ve svém odvolání) vytýká soudu prvního stupně, že [pokud jde o skutek uvedený pod bodem 1a) jeho rozsudku, když z obsahu argumentace obviněného je zřejmé, že tato se netýká protiprávního jednání popsaného pod body 5) a 6) tamtéž] nesprávně hodnotil věrohodnost výpovědi spoluobviněného M. B., a je přesvědčen, že byl uznán vinným pouze na jejím podkladě, rozporuje způsob výpočtu množství vyrobeného pervitinu, jestliže tento vychází toliko z matematického výpočtu podle nakoupených chemikálií a nikoli z objektivně zjištěných důkazů, dále zpochybňuje (stejně jako obvinění T. H. a J. K.) zákonnost a procesní použitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí a též namítá, že oba soudy opomněly zásadní důkazy, z nichž však uvádí jen jediný, a to neprovedený výslech A. D., zvaného „Zlatník“. Co se týče prvně konkretizované námitky tohoto obviněného, považuje Nejvyšší soud za potřebné zdůraznit, že výpověď spoluobviněného M. B. rozhodně nebyla ve vztahu k jeho protiprávnímu jednání uvedenému pod bodem 1a) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jediným usvědčujícím důkazem, těmito byly odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu obviněného R. G. v akci ZOE 08, sledování osobního motorového vozidla Audi A7 tohoto obviněného v akci ZZT ZOE 13, prostorové odposlechy v jeho vozidle v akci ZZT ZOE 14, sledování jeho osoby v akci ZOE 10, dále sledování prostoru před domem v XY v akci ZOE 22, domovní prohlídka v XY a odborné vyjádření [viz zejména body 76., 77., 102., 103., 105., 106., 125., 117. a 156., 163., 165. a 171., dále k výrobě pervitinu v XY i XY body 108. a 109. (výpověď svědka L. B.), body 110. a 111. (výpověď svědka D. K.), body 118. a 119. (odborná vyjádření), bod 120. a bod 167. (domovní prohlídka v XY) odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně; body 99., 101., 103., 105., 108., 112., 116. až 117. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu]. Nejvyšší soud dále nemůže soudům nižších instancí ničeho vytknout ani ve vztahu ke způsobu výpočtu množství vyrobeného pervitinu učiněnému na podkladě odborného vyjádření OKTE z oboru kriminalistika, odvětví chemie ze dne 6. 4. 2018 vypracovaného P. B., jestliže toto bylo vyčísleno na základě objektivně zjištěného množství chemikálií nakoupených obviněnými R. G., T. H. a J. K., přičemž je vhodné připomenout, že se jednalo o nákupy provedené do dne 15. 3. 2018, a tudíž o množství minimální, když bylo prokázáno, že realizované byly i další nákupy chemikálií (viz hodnotící úvahy a logické závěry soudu prvního stupně v bodech 163. a 164. jeho rozsudku). Ve vztahu k námitkám, jejichž prostřednictvím obviněný zpochybňuje zákonnost a procesní použitelnost odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu a sledování osob a věcí, postačí odkázat na bod 51. odůvodnění tohoto usnesení, v němž již byly podrobně vypořádány, a pokud jde o vytýkanou vadu tzv. opomenutých důkazů spatřovanou v neprovedení výslechu A. D., k této se Nejvyšší soud již taktéž vyjádřil, a to v bodu 66. odůvodnění tohoto usnesení.
88. Za nedůvodné, resp. mylné je třeba označit i tvrzení jmenovaného dovolatele o úplné absenci identifikace konkrétní formy zavinění v rozsudku soudu prvního stupně. Jak se podává z bodu 331. (a z bodu 332., pokud jde o obviněného R. J.) odůvodnění předmětného rozsudku, soud prvního stupně dospěl k závěru, že obvinění se všech skutků jich se týkajících dopustili ve formě úmyslu přímého podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to zejména s ohledem na sofistikovaný způsob provedení trestné činnosti a veškeré jim známé okolnosti jí se týkající od samého počátku. Konečně pokud tento obviněný poukazuje na to, že soudy obou stupňů nezohlednily náklady na výrobu pervitinu, přičemž rozporuje i částku, za niž bylo možné pervitin prodat, nelze mu přisvědčit. Nejvyšší soud v tomto směru odkazuje na bod 330. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 112. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v nichž se oba soudy k nepochybně prokázaným nákladům souvisejícím s výrobou pervitinu dostatečně vyjádřily.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
89. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných M. B., R. G., T. H., R. J., J. K. a T. P. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněných M. B. a R. J. zčásti neodpovídala jimi uplatněným (a ani žádným jiným) dovolacím důvodům a zčásti byla zjevně neopodstatněná, a dovolací argumentace obviněných R. G., T. H., J. K. a T. P. neodpovídala jimi uplatněnému dovolacímu důvodu, ale ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněných M. B. a R. J. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, a dovolání obviněných R. G., T. H., J. K. a T. P. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 20. 10. 2022
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu