ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.140.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 140/2022-586
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 2. 2022 o dovolání obviněného J. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2021, sp. zn. 5 To 176/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 51 T 38/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 5. 2021, č. j. 51 T 38/2021-450, byl obviněný J. V. pod body 1), 2), 3) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku [skutek popsaný pod bodem 3)]. Za to byl podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
2. Týmž rozsudkem byla uznána vinnou také spoluobviněná J. J., a to za druhově identický trestný čin popsaný pod bodem 3), ve kterém je spatřován zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byla podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let.
3. Oběma obviněným byl rovněž v souladu s ustanovením §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě několika druhů přechovávaných omamných látek, podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku obvodního soudu. Vyjma toho tento soud uložil obviněnému J. V. v souladu s týmž ustanovením tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí, které obviněný využíval při výrobě omamných látek, a které obvodní soud rovněž podrobně specifikoval ve výrokové části tohoto rozsudku.
4. Výše uvedený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal obviněný J. V. odvolání. O tomto řádném opravném prostředku rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 13. 7. 2021, č. j. 5 To 176/2021-509 tak, že podle §256 tr. odvolání obviněného J. V. zamítl.
5. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
obviněný J. V. sám
1) minimálně od roku 2018 do 3. 11. 2020 v XY, v jím užívaném bytě číslo 8 v ulici XY neoprávněně vyrobil v nezjištěném množství a počtu případů metamfetamin za užití potřebných chemikálií, laboratorního skla a dalších nezbytných vstupních surovin a prekurzorů s obsahem efedrinu,
2) od blíže nezjištěné doby minimálně však od roku 2018 do 3. 11. 2020 v XY, v jím užívaném bytě číslo 8 v ulici XY neoprávněně prodal nebo poskytl dosud blíže nezjištěným osobám v nezjištěném množství a počtu případů metamfetamin,
obviněný J. V. společně s obviněnou J. J.
3) přibližně od roku 2018, spoluobviněná J. J. přibližně od roku 2019 do 3. 11. 2020 v XY ve společně užívaném bytě číslo 8 na adrese XY neoprávněně za účelem následné distribuce přechovávali
52,194 gramů metamfetaminu o obsahu 40,525 gramů metamfetaminu báze,
6,784 gramů MDMA (extáze) o obsahu 1,484 gramu MDMA báze a 2,055 gramů MDMA,
0,64 gramu ketaminu,
0,276 gramu alprazolamu,
3 kusy papírových psaníček LSD,
1 535,535 gramů konopí určeného ke spotřebě (marihuany) s obsahem 101,485 gramů delta-9-THC,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí jsou uvedeny jako omamné látky v příloze č. 3 nařízení vlády číslo 463/2014 Sb., o sezamech návykových látek, a jsou zařazeny do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a THC (delta-9-tetrahydro-cannabinol) je uvedeno jako psychotropní látka v příloze č. 4 a č. 5 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a je zařazeno do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách,
metamfetamin, který je hlavní účinnou látkou drogy zvané pervitin, je uveden v příloze č. 5 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka a je též uveden v seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sbírky zákonů),
extáze (MDMA) a lysergid (LSD) jsou uvedeny jako psychotropní látky v seznamu č. 4 psychotropních látek v příloze č. 4 nařízení vlády číslo 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
ketamin a alprazolam jsou uvedeny jako psychotropní látky v příloze č. 7 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
6. Obviněný J. V. napadl výše citované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 5 To 176/2021-509, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 5. 2021, č. j. 51 T 38/2021-450, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině i o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť je přesvědčen, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného odvolání, přestože napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, přičemž byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Současně dodal, že podle jeho názoru jsou skutková zjištění obsažená v rozhodnutí odvolacího i nalézacího soudu v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, pročež skutkovým zjištěním neodpovídají ani závěry hmotněprávní. V důsledku toho je přesvědčen, že došlo k neoprávněnému zásahu do jeho ústavně garantovaných základních lidských práv, zejména do práva na spravedlivý proces.
7. Jak již bylo konstatováno shora, dotčený mimořádný opravný prostředek byl obviněným podán ještě před účinností zákona č. 220/2021 Sb., kterým byl s účinností od 1. 1. 2022 platný trestní řád novelizován, přičemž i dovolací lhůta v daném případě uplynula ještě přede dnem 31. 12. 2021.
8. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, se obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku postupně vyjádřil k výroku o vině stran všech tří skutků popsaných v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 1), tj. k neoprávněné výrobě metamfetaminu, dovolatel namítl, že během trestního řízení nikdy nepopíral, že je osobou s déletrvající drogovou závislostí na pervitinu, přičemž v důsledku dlouhodobosti jeho užívání se jeho denní dávka dostala až na množství 3 g za den. Z tohoto důvodu bylo také v jeho bytě nalezeno několikero digitálních vah, na kterých si finální produkt vážil. K černému kufru nalezenému tamtéž dovolatel uvedl, že se nejednalo o jeho zavazadlo, a proto o jeho obsahu nic nevěděl. Zcela uvěřitelným způsobem se obviněný dle svého mínění vyjádřil i k výskytu dalších chemikálií, které byly v jím obývaném bytě zajištěny. S ohledem na tyto skutečnosti dovolatel uzavřel, že v bytě v ul. XY v XY metamfetamin nevyráběl. K vyjádřením sousedů, že z jím obývaného bytu vycházel v nočních hodinách chemický zápach, dovolatel pouze poznamenal, že jsou nejednotná a vzájemně si odporují, navíc se k těmto rozporům nalézací soud nikterak nevyjádřil. K zajištěnému konopí obviněný akcentoval, že bylo určeno pouze k výrobě masti k léčení kožních problémů.
9. Ke skutku popsanému pod bodem 2) stran prokazované distribuce metamfetaminu dovolatel tvrdí, že i v tomto ohledu je jeho vina prokazována výhradně výpověďmi sousedů, kteří však nikdy neviděli, že by pervitin komukoli z příchozích skutečně předával. V této souvislosti nalézacímu soudu objasnil, že půjčoval různým osobám za provizi peníze a o zapůjčených finančních částkách si vedl evidenci – mimo jiné i ve svém notýsku, který byl zajištěn orgány činnými v trestním řízení a je součástí spisového materiálu. Je rovněž pravdou, že peníze půjčoval i přesto, že sám dlužil za platby spojené s bydlením. Ačkoli toto jednání může být hodnoceno jako nesprávné, nelze je a priori považovat za vyloučené. Pokud sousedé z okolních bytů popisovali k němu příchozí osoby jako narkomany, obviněný k tomu dodal, že půjčoval peníze, stejně jako opravoval mobilní telefony, lidem různých sociálních kategorií, nicméně nikomu z nich omamnou látku neprodal. Viditelná nervozita jednotlivých návštěvníků mohla vyplývat z toho, že jdou k obviněnému pro neoficiální půjčku a nikoli proto, že by měli v úmyslu u něj zakoupit metamfetamin.
10. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 3) stran přechovávání omamných látek dovolatel poukázal na zcela nesprávnou právní kvalifikaci množství omamných látek, která je podle jeho náhledu v přímém rozporu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, které stanoví, z jakých okolností má soud vycházet při hodnocení množství drog nalezených u pachatele předmětného trestného činu. Dovolatel argumentaci soudů nižších stupňů považuje za účelovou, úmyslně postavenou tak, aby mohl být uznán vinným kvalifikovanou skutkovou podstatou předmětného zločinu, a to přesto, že v průběhu řízení opakovaně akcentoval, že přechovávané omamné látky byly určeny pouze pro jeho vlastní potřebu, a proto je nikdy nedistribuoval.
11. Podle mínění dovolatele tzv. extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem nevyplývá jen z nedostatečného hodnocení provedení důkazů, ale i ze zcela strohého, mechanického a zcela nepřesvědčivého odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ve kterém obviněný postrádá jasné uvedení toho, co kterým důkazem bylo zjištěno a proč v případě rozporů mezi jednotlivými důkazy se soud přiklonil k tomu kterému skutkovému zjištění. V tomto ohledu dovolatel rovněž poukázal na problematiku tzv. opomenutých důkazů, když namítl, že v předchozích stadiích trestního řízení činil návrhy na doplnění dokazování – např. žádal o znalecké zkoumání své osoby, dále o znalecké zkoumání věrohodnosti spoluobviněné J. J. (s ohledem na to, že se jedná o osobu dlouhodobě závislou na užívání omamných látek a navíc se sklony k afektovanému jednání), stejně jako o znalecké zkoumání vlasu spoluobviněné za účelem ověření její drogové závislosti, nicméně těmto návrhům nebylo vyhověno a ani nebylo v odůvodněních rozhodnutí soudů nižších stupňů přesvědčivým způsobem vyloženo, z jakého důvodu tak bylo učiněno.
12. Vzhledem k tomu, že v jeho případě nedošlo k objektivnímu zjištění skutkového stavu a i nadále přetrvávají o spáchání předmětného zločinu jeho osobou důvodné pochybnosti, v důsledku čehož zjevně nebyly naplněny všechny znaky skutkové podstaty zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, došlo ze strany soudů obou nižších instancí rovněž k nerespektování zásady presumpce neviny, principu in dubio pro reo a především k porušení jeho ústavním pořádkem garantovaného práva na spravedlivý proces.
13. S ohledem na tyto skutečnosti dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 5 To 176/2021-309, stejně jako jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 5. 2021, č. j. 51 T 38/2021-450, dále aby podle §265k odst. 2 věta druhá tr. řádu zrušil i všechna další rozhodnutí na obě zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu Městskému soudu v Praze přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. K podanému dovolání se ve svém písemném stanovisku ze dne 14. 12. 2021, sp. zn. 1 NZO 1075/2021-14, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k samotné dovolací argumentaci úvodem poznamenal, že je z valné části postavena na popření toho, že se obviněný posuzovaného jednání vůbec dopustil. Nicméně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [na který obviněný odkázal prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021] je určen pouze k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé. Nejvyšší soud je proto oprávněn pouze k přezkoumání otázek hmotněprávních, přičemž při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze stabilizovaných skutkových zjištění učiněných zejména v hlavním líčení.
15. Podle mínění státního zástupce dokazování v aktuálně posuzované trestní věci rozhodně nezůstalo povrchní, nedostatečné či polovičaté. Státní zástupce je naopak přesvědčen, že Obvodní soud pro Prahu 10 ve věci realizoval komplexní a bezvadné dokazování, což platí nejen pro jeho rozsah, ale i pro navazující skutková zjištění. Taktéž Městský soud v Praze dostál svým povinnostem, když odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami se přesvědčivě vypořádal. V této souvislosti státní zástupce odmítl námitku obviněného stran neúplnosti dokazování, neboť je přesvědčen, že ani jedno ze dvou rozhodnutí soudů nižších stupňů netrpí vadou tzv. opomenutých důkazů. Není totiž pravdou, že by obviněný skutečně na dotaz soudu navrhoval provedení dalších důkazů, pročež se k jejich odmítnutí soudy obou stupňů ani neměly možnost vyjádřit, nehledě na to, že neprovedení nadbytečného důkazu nezakládá vadu opomenutých důkazů. Podle státního zástupce by pod uplatněný dovolací důvod bylo možné „s opravdu velkou dávkou tolerance“ podřadit dovolatelovu námitku, v rámci které tvrdí, že určený rozsah trestné činnosti neodpovídá kritériím vyjádřeným ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014 sp. zn. Tpjn 301/2013. Jde však o námitku zjevně neopodstatněnou, se kterou se oba soudy nižších stupňů přesvědčivě vypořádaly.
16. Závěrem státní zástupce shrnul, že obvodní i městský soud učinily správná skutková zjištění a jednání dovolatele přisoudily taktéž odpovídající právní kvalifikaci. V dovolání prezentovaná nespokojenost obviněného se skutkovými zjištěními není chybou soudů a neznačí, že jsou předmětná skutková zjištění vadná (a už vůbec ne extrémně), resp. že byly porušeny základní zásady trestního řízení a práva, kterak se dovolatel pokouší tvrdit. Jelikož námitky obviněného dílem pod dovolací důvody podřadit nelze a dílem jsou zjevně neopodstatněné, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu §265r odst. 1 tr. řádu, tedy v neveřejném zasedání.
17. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
18. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
19. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
20. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
21. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění zákona účinného do 31. 12. 2021, byl dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívala na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích bylo možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které bylo možné podřadit pod uvedený dovolací důvod, přitom byly zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
22. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
23. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, zákon vyžadoval, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž byl popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítal, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
24. Obviněný J. V. ve svém dovolání odkázal i na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to v jeho druhé alternativě, který byl dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Pod tuto variantu se řadily případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Podstatou této alternativy tedy byla skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nicméně tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, vytýkanou vadu neodstranil.
25. V době rozhodování Nejvyššího soudu o podaném dovolání je přitom již od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž je dovolací důvod původně uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu - v nezměněné dikci - vymezen v písmenu h) téhož ustanovení a dovolací důvod původně uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu je v nezměněné dikci nově vymezen v písmenu m) téhož ustanovení. Citovanou novelou pak byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu pod písmenem g) vložen nový dovolací důvod spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “.
26. Podle zásady platné pro trestní řízení, dle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu). Osobě obviněného V. P. přitom lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula ještě před datem 1. 1. 2022, tj. před účinností výše označené novely trestního řádu.
27. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
28. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného J. V. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování přiloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají uplatněným, ale ani žádným jiným dovolacím důvodům, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (ale ani ve znění tohoto ustanovení účinném od 1. 1. 2022) .
29. Jde-li o námitky uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, lze konstatovat, že obviněný jejich prostřednictvím opětovně usiluje o zpochybnění v podstatě celého procesu dokazování, aby prosadil vlastní obhajobu, v rámci které tvrdí, že se výše uvedených jednání nikterak nedopustil (nebo jen ve velmi omezené míře), resp. že provedené důkazy jej z výroby, distribuce a přechovávání omamných a psychotropních látek nikterak neusvědčily.
30. Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že obviněný s odkazem na tento dovolací důvod nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně popsané jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítá všechna zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, aby tak prosadil vlastní obhajobu, ve které se zříká jakékoli odpovědnosti za spáchání projednávaného zločinu popsaného v tzv. skutkové větě, pročež požaduje zrušení napadeného usnesení Městského soudu v Praze, jakož i souvisejícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10, a nové projednání a rozhodnutí dané věci s podstatně příznivějším výsledkem. Touto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, což je však v dovolacím řízení již nepřípustné.
31. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu (a to jak ve znění účinném do 31. 12. 2021, tak ve znění účinném od 1. 1. 2022) je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy.
32. V rámci svého přezkumu Nejvyšší soud ověřil, že Obvodní soud pro Prahu 10 odvodil své skutkové závěry z výpovědí obou obviněných, dále ze svědeckých výpovědí sousedů z bytového domu v ul. XY v XY (svědkové D. T., K. V. a H. F.) a zpracovatele odborného vyjádření pplk. RNDr. Michala Romana, CSc., stejně jako z dlouhé řady listinných a dalších důkazů, zahrnující zejména protokol o provedení domovní prohlídky ze dne 3. 11. 2020, znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví chemie, znalecký posudek z oboru kybernetika a několikero odborných vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie. Tyto důkazy soud prvního stupně pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním poté nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i soud odvolací. Současně se oba nižší soudy v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami vznesenými ze strany obviněného.
33. Přesto však obviněný J. V. znovu akcentoval, že projednávaná trestná činnost mu nebyla řádně prokázána, pročež je i nadále přesvědčen, že postupem soudů nižších stupňů došlo v jeho případě k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Z tohoto důvodu tedy Nejvyšší soud celou věc znovu přezkoumal ve smyslu vznesených dovolacích námitek, nicméně již lze konstatovat, že v nyní posuzované věci neshledal žádný, natož pak zásadní nesoulad, kterak dovolatel namítá.
34. Trestná činnost obviněného J. V. zahrnuje různé formy neoprávněného nakládání s psychotropní látkou – jednak neoprávněnou výrobu omamných látek [viz skutek popsaný pod bodem 1)], jejich následnou distribuci [viz skutek popsaný pod bodem 2)] a ve spolupachatelství se spoluobviněnou J. J. také jejich průběžné přechovávání [viz skutek popsaný pod bodem 3)]. Neoprávněná výroba metamfetaminu tzv. českou cestou byla obvodním soudem jednoznačně prokázána protokolem o provedení domovní prohlídky v bytě užívaném obviněným, ze kterého vyplývá nejen nález samotné omamné látky, ale především předmětů sloužících k její výrobě. Následnými odbornými vyjádřeními ve spojení se znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví chemie bylo jednoznačně prokázáno, že všechny nalezené a ve spisovém materiálu doložené stopy souvisejí s výrobou drog, neboť na nich (zvláště na filtrech digestoře v kuchyni dotčeného bytu, pod níž k bezprostřední výrobě docházelo) byl zajištěn masivní nános metamfetaminu spolu se stopami červeného fosforu a jódu, které se používají právě při výrobě pervitinu. Během domovní prohlídky byly nalezeny i další chemické látky, zejména kanystr s obsahem zbytku směsi hydrogenuhličitanu hydroxidu a fosforečnanu sodného, která vzniká jako odpadní zůstatek po výrobě pervitinu. Výroba pervitinu byla doložena i fotografiemi a videozáznamy nalezenými v mobilním telefonu spoluobviněné J. J. a nepřímo o ní svědčila rovněž videonahrávka pořízená svědkem T.
35. O tom, že vyrobený pervitin neměl obviněný pouze pro vlastní potřebu, nýbrž jej průběžně ve velkém distribuoval dalším osobám, svědčí svědecké výpovědi sousedů z obytného domu v ulici XY v XY, stejně jako další předměty nalezené v bytě obývaném oběma obviněnými, zejména množství transparentních sáčků s přítlačnou lištou (tzv. dealeráků) a několikero digitálních vah, sloužících k odvažování jednotlivých dávek drogy. Dále bylo nalezeno cca čtvrt kilogramu dimethylsulfonu, který se užívá k ředění koncentrovaného pervitinu a dva notýsky, ve kterých byly zapsány jména a finanční částky.
36. Dostatečně prokázáno bylo rovněž (opět zejména protokolem o domovní prohlídce a následnými odbornými vyjádřeními) průběžné přechovávání většího množství omamných látek, zahrnujících nejenom pervitin a marihuanu, ale také MDMA (extázi), ketamin, alprazolam a LSD osobou obviněného.
37. Pakliže obviněný v rámci své obhajoby namítl, že výroba pervitinu [viz skutek popsaný pod bodem 1)] nebyla řádně prokázána s ohledem na to, že se soud prvního stupně dostatečně nevypořádal s jeho obhajobou založenou mimo jiné na tvrzení, že je osobou dlouhodobě závislou na omamných látkách, jejíž denní spotřeba údajně dosáhla množství až 3 g pervitinu (pročež měl doma k dispozici i větší množství digitálních vah), přičemž logicky vysvětlil i přítomnost chemikálií zajištěných v bytě, nebylo možné těmto tvrzením uvěřit, neboť byla řádně provedenými důkazy spolehlivě vyvrácena. Výroky obviněného stran v bytě zajištěných chemikálií (které údajně přechovával pouze jako běžné čisticí prostředky, nebo které měly být určeny k výrobě fotografií), dále stran černého kufru (který doma skladoval údajně bez toho, aby věděl, co se v něm nachází) či stran chemického zápachu, který sousedé opakovaně, zvláště však v nočních hodinách registrovali (jejichž vyjádření však obviněný negoval pro jejich údajné vzájemné rozpory) byly soudy obou stupňů zcela správně vyhodnoceny jako zcela nevěrohodné a důkazně spolehlivě vyvrácené.
38. Obdobně je tomu rovněž v rámci jeho tvrzení vztahujícího se k distribuci omamných látek [viz skutek popsaný pod bodem 2)], jíž se obviněný pokoušel vyvracet zcela absurdními výroky o tom, že příchozím osobám (často velmi zbědovaného vzhledu), které se navíc v jeho bytě zdržovaly jen velmi krátkou dobu, půjčoval peníze, a to přesto, že sám dlužil za platby spojené s bydlením nemalou finanční částku, a to za období zhruba osmnácti měsíců (konkrétně při nájemném ve výši cca 7.000 Kč měsíčně dosáhla jeho dlužná částka celkové výše cca 126.000 Kč).
39. Stejně tak nebylo možné uvěřit dovolatelově obhajobě spočívající v tvrzení, že ve spolupachatelství se spoluobviněnou J. J. společně přechovávali abnormální množství omamných látek zahrnující 52,194 g metamfetaminu (o obsahu 40,525 g metamfetaminu báze), 1.535,53 g konopí určeného ke spotřebě (marihuany) s obsahem 101,485 g účinné látky delta-9-THC, 6,784 g MDMA (extáze) o obsahu 1,48 g MDMA báze a 2,05 g MDMA, 0,64 g ketaminu, 0,27 g alprazolamu a 3 kusy papírových psaníček LSD, to vše výhradně pro vlastní potřebu, a to zvláště s přihlédnutím k současnému nálezu velkého množství sáčků s přítlačnou lištou a šesti kusů digitálních vah. V tomto smyslu vyzněla značně nevěrohodně i obhajoba obviněného stran skladovaného konopí s údajným úmyslem z něj vyrobit léčivou mast, když v bytě obou obviněných nebyla objevena žádná mast (např. vazelína), do které by bylo možné případně přimíchat extrakt z konopné biomasy.
40. V části dovolání, ve které se obviněný zabýval nedostatky v dokazování, naznačil vadu tzv. opomenutého důkazu, když namítl, že během trestního řízení opakovaně činil návrhy na doplnění dokazování, a to na znalecké zkoumání své osoby, na znalecké posouzení věrohodnosti spoluobviněné J. J. (neboť jde o dlouhodobou konzumentku omamných látek a osobu se sklony k afektovanému chování), stejně jako na zkoumání jejího vlasu za účelem ověření míry její závislosti na omamných látkách, které však soudy nižších stupňů neakceptovaly.
41. Obecně platí, že tzv. opomenuté důkazy (tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, nebo kterými se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval) vždy zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale rovněž jeho protiústavnost. Procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, a pokud jim soud nevyhoví, je povinen ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, či proč je nepřevzal pro základ svých skutkových zjištění. Jestliže tak soud neučiní nebo učiní nedostatečně, zatíží řízení vadou ve smyslu porušení obecných procesních předpisů, jež jsou způsobilé založit kolizi se zásadami vyjádřenými v hlavě páté Listiny základních práv a svobod (srov. např. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. I. ÚS 1135/17).
42. Respektování zásad spravedlivého procesu je tedy dáno nejen tím, že účastníku řízení musí být dána možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za nutné k prokázání svých tvrzení. Nicméně současně platí, že soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Pokud však odmítne obviněným navrhovaný důkaz provést, je v odůvodnění svého rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů takto postupoval. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000, a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09).
43. Nejvyšší soud byl přitom nucen k obviněným nadnesené námitce tzv. opomenutých důkazů zaujmout odmítavé stanovisko, neboť ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v dané trestní věci z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující též výše citovanému stanovisku Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů. Soudy nižších instancí přitom nepochybily, pokud v nyní posuzované věci nedaly podnět k vypracování výše navrhovaných znaleckých posudků. Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že obviněný znalecký přezkum své osoby, stejně jako znalecké zkoumání osoby spoluobviněné J. za účelem ověření míry její závislosti na omamných látkách skutečně navrhl. Je také pravdou, že předseda senátu obvodního soudu v průběhu hlavního líčení konaného dne 24. 5. 2021 o provedení těchto důkazů výslovně nerozhodl, nicméně na konci dokazování se obviněného dotázal, zda vznáší další návrhy na doplnění dokazování, na což obviněný a jeho obhájce výslovně uvedly, že žádné návrhy nevznášejí (č. l. 439). Rovněž z protokolu o veřejném zasedání o odvolání konaném u Městského soudu v Prze dne 13. 7. 2021 vyplývá, že obviněný ani tentokrát řádné další návrhy na doplnění dokazování výslovně nevznesl (č. l. 506).
44. Navíc obvodní soud v odůvodnění svého rozsudku nadbytečnost provedení znaleckého zkoumání osoby obviněného podrobně rozvedl (viz strana 11), když v této souvislosti zdůraznil, že důkazní přezkum míry užívání omamných látek z jeho strany nebylo na místě zkoumat, neboť o jeho dlouhodobém zneužívání omamných látek nevznikla žádná pochybnost. Vyjma toho upozornil i na účelové změny ve výpovědi obviněného stran jeho denní spotřeby, v rámci kterých nejprve prohlásil, že konzumoval dvě dávky o hmotnosti 0,2 g dvakrát do měsíce, načež tuto spotřebu postupně měnil až k tvrzení o denní spotřebě pervitinu v celkové výši 3 g, a to nepochybně se záměrem, aby množství nalezené v jeho bytě mohlo být považováno za drogu určenou výhradně pro jeho vlastní spotřebu. Nicméně zajištěné množství pervitinu (které při objemu zabavených 31 g odpovídá desetidenní zásobě) několikanásobně přesahuje povolenou míru několikadenní zásoby pro obviněného. Za tohoto stavu tak soudy nižších stupňů zcela správně uzavřely, že se v projednávaném případě jednoznačně jedná o přechovávání nelegálního množství metamfetaminu, resp. o jeho přechovávání ve větším rozsahu.
45. Ze spisového materiálu rovněž vyplynulo, že návrh na provedení přezkumu vzorku vlasů obviněné J. J. obviněný učinil až v rámci svého odvolání. Městský soud v Praze jej však zcela správně vyhodnotil jako nedůvodný, a to hned ze dvou důvodů – za prvé nebylo opodstatněné pochybovat o tom, že obviněná byla konzumentkou omamných látek, když tuto skutečnost u hlavního líčení sama přiznala, a za druhé by byla procesní hodnota takového důkazu mizivá s ohledem na velký časový odstup prokazovaných skutečností (viz strana 7).
46. Obviněný ve svém dovolání vznesl rovněž námitku nesprávného určení celkového množství jím neoprávněně přechovávané drogy, které je podle jeho náhledu v přímém rozporu se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013. Dovolatel proto s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, navrhl přezkum odůvodnění rozhodnutí soudů nižších soudů, nicméně již neuvedl, v jakém ohledu považuje argumentaci obou soudů za účelovou a vyznívající v jeho neprospěch.
47. Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, dovolací soud je není povinen za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i usnesení Ústavního soudu z 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07). Z tohoto důvodu tak dovolací soud ani nemohl k neurčité námitce obviněného J. V. uvést ničeho konkrétního, když pouze přezkoumal, zda jsou vyjádření soudů nižších soudů stran množství omamných látek objevených policejním orgánem během domovní prohlídky v bytě obou obviněných správná, neboli zda rozsah jejich trestné činnosti skutečně odpovídá kritériím vyjádřeným ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněnému pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., ve spojením s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.
48. Předně je třeba uvést, že Nejvyšší soud svým stanoviskem ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 30l/2013, dovodil, že za „množství větší než malé“ ve smyslu ustanovení trestního zákoníku je obecně třeba považovat takové množství omamné nebo psychotropní látky nebo jedu, které vícenásobně – podle ohrožení vyplývajícího pro život a zdraví lidí ze škodlivosti jednotlivých látek – převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. V příloze k danému stanovisku jsou pak obsaženy orientační hodnoty určující „množství větší než malé “ u jednotlivých omamných látek, psychotropních látek a přípravků je obsahujících.
49. Ohledně metamfetaminu, který byl objeven policejním orgánem při domovní prohlídce v bytě užívaném obviněným, se přitom jednalo o 52,194 gramů této látky s obsahem 40,525 gramů metamfetaminu báze. Podle výkladu přijatého shora uvedeným rozhodnutím velkého senátu Nejvyššího soudu uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. ve spojení se stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. se u metamfetaminu za „množství větší než malé“ považuje více než 1,5 gramů drogy pervitinu, která musí obsahovat nejméně 0,5 g účinné psychotropní látky metamfetaminu či 0,6 gramů soli hydrochloridu metamfetaminu. Znak „ značného rozsahu“ je dán hranicí 150 gramů metamfetaminu při obsahu alespoň 50 g účinné látky či 60 gramů účinné látky v případě solí hydrochloridu metamfetaminu. Vzhledem k nálezu 52,194 g metamfetaminu o obsahu 40,525 g metamfetaminu báze během domovní prohlídky provedené v místě bydliště obviněného tedy vlastní množství pervitinu nedosáhlo hranice značného rozsahu, nicméně množství v něm obsažené účinné látky bylo dosti vysoké, z čehož plyne, že obviněným přechovávaný metamfetamin byl značně koncentrovaný. Tomu ostatně odpovídá i nález 255 g dimethylsulfonu, který je využíván k ředění pervitinu a který měl obviněný připravený k vyhotovení jednotlivých dávek.
50. Sušeného konopí bylo v bytě obviněného J. V. nalezeno nejvíce – celkem 1.535,535 gramů určeného ke spotřebě (marihuany) s obsahem 101,485 gramů delta-9-THC. V případě konopí přitom stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. jasně stanovilo kvantitativní i kvalitativní ukazatele, na základě kterých je znak „množství větší než malé“ dán více než 10 g konopí (a nejméně 1 g THC), znak „většího rozsahu“ je dán více než 100 g konopí (a alespoň 10 g THC), znak „značného rozsahu“ je dán více než 1.000 g konopí (a alespoň 100 g THC) a znak „velkého rozsahu“ je dán hmotností 10.000 g konopí (a 1.000 g THC). Z právě uvedeného tedy jasně plyne, že množství konopí zajištěného v bytě obviněného J. V. dosáhlo hranice značného rozsahu této omamné látky.
51. Další druhy omamných látek, konkrétně 6,784 gramů MDMA (extáze) o obsahu 1,484 gramu MDMA báze a 2,055 gramů MDMA; 0,64 gramu ketaminu; 0,276 gramu alprazolamu; 3 kusy papírových psaníček LSD, které byly rovněž v bytě obviněného při domovní prohlídce objeveny, pak hranice značného rozsahu zjevně nedosáhly.
52. K tomu Městský soud v Praze zcela správně konstatoval, že množství jednotlivých omamných látek nelze posuzovat izolovaně, ale vždy je nutné uvážit i další okolnosti. V projednávaném případě tedy správně přihlédl rovněž k celkové době dvou let, po kterou obviněný tyto látky vyráběl, přechovával a distribuoval, přičemž jiné výdělkové aktivity u něho nebyly prokázány, z čehož je zjevné, že profit z předmětné trestné činnosti reinvestoval zpět do nákupu prekurzorů, aby mohl zahájit další výrobu předmětné nelegální látky. Z toho je tedy zjevné, že skutečné množství vyrobeného pervitinu muselo být za vymezené období daleko vyšší.
53. Vzhledem k těmto skutečnostem Nejvyšší soud uzavřel, že rozsah trestné činnosti odpovídá bez důvodných pochybností kritériím vyjádřeným ve stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněnému pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr. ve spojení s rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněným pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr., a proto i tuto (ve své podstatě) skutkovou námitku obviněného Nejvyšší soud kategoricky odmítl.
54. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že dovolatel všechny své skutkové námitky zjevně založil na úmyslné a ryze účelové dezinterpretaci provedených důkazů, v jejímž rámci selektuje jen ta skutková zjištění, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje ta, která jej z trestné činnosti usvědčují. Tím nejenže nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, relevantními námitkami, ale navíc jeho výhrady mají charakter značně neseriózní polemiky, v rámci které zdůrazňuje pouze skutečnosti, o kterých se domnívá, že svědčí v jeho prospěch, zatímco zcela ignoruje provedené důkazy, které jej z trestné činnosti usvědčily.
55. K jednotlivým skutkovým zjištěním však nelze přistupovat izolovaně, tedy při ignorování jejich vzájemných vztahových souvislostí. Daný přístup obviněného se tedy nemohl setkat s procesním úspěchem – zvláště ne za situace, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je nezpochybnitelná logická návaznost. Na rozdíl od logicky neuspokojivých, místy až absurdních argumentů předložených obhajobou obviněného, založených na „kličkování“ mezi jednotlivými skutkovými zjištěními, soudy obou nižších stupňů zcela správně posuzovaly jednotlivá skutková zjištění nejen jednotlivě, ale především v jejich vzájemných souvislostech, aby pak na základě jejich celkové analýzy dospěly k nezvratným závěrům o vině obviněného, spáchané ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
56. Dovolací soud tedy námitky dovolatele odmítl nejen z důvodu, že jsou skutkového či procesního charakteru, v důsledku čehož nejsou relevantně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod, ale rovněž proto, že představují pouhou obsahově ničím nepodloženou polemiku se skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými závěry soudů obou nižších stupňů. Na podkladě svého přezkumu tedy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy obou nižších stupňů z provedených důkazů odvodily správná skutková zjištění, přičemž mezi těmito zjištěními na straně jedné a z nich učiněnými hmotněprávními závěry na straně druhé není zjevný žádný, tím méně extrémní nesoulad, kterak se snaží obviněný namítnout.
57. Namítá-li dovolatel, že v jeho případě nedošlo k objektivnímu zjištění skutkového stavu a o jeho spáchání i nadále přetrvávají pochybnosti, Nejvyšší soud odkazuje na závěr soudů obou nižších stupňů, ve kterém k otázce skutkového děje shodně uvedly, že o něm žádné pochybnosti nemají (viz bod 19 odůvodnění rozsudku obvodního soudu a bod 16 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). V takovém případě jsou ze strany obviněného a jeho obhajoby demonstrované pochybnosti již zcela irelevantní.
58. V návaznosti na své skutkové námitky dovolatel dále poznamenal, že tzv. skutková věta je podle jeho mínění vágně formulovaná a rovněž odůvodnění rozhodnutí obou nižších soudů označil za strohé, mechanické a zcela nepřesvědčivé. Nejvyšší soud však i tyto výhrady obviněného odmítl jako účelová a zcela nepravdivá.
59. Tzv. skutková věta představuje úplné slovní vyjádření posuzovaného skutku tak, aby obsahovala všechny relevantní okolnosti z hlediska použité právní kvalifikace. Popis skutků musí být tedy formulován tak, aby jednotlivé části věty odpovídaly příslušným znakům zločinu, kterým byl obviněný uznán vinným. Stran znaků subjektivní stránky trestného činu (jíž dovolatel nejvíce rozporoval) platí, že ve skutkové větě je třeba vyjádřit takové znaky, které jsou důležité z hlediska příslušné skutkové podstaty žalovaného trestného činu.
60. Po provedeném přezkumu Nejvyšší soud konstatuje, že popis skutků v tzv. skutkové větě, jak jej vymezil soud prvního stupně a následně akceptoval i soud odvolací, mohl být formulován výstižněji, zejména co se týče popisu subjektivní stránky předmětného zločinu, resp. přímého úmyslu obviněného. Rozhodně však není možné tvrdit, že by stávající popis skutků neobsahoval z hlediska použité právní kvalifikace všechny relevantní okolnosti, nebo že by byly natolik nedostatečné, že by jejich popis nevyhovoval požadavkům §120 odst. 3 tr. řádu, pročež by bylo nutné obě rozhodnutí soudů nižších instancí zrušit a věc znovu projednat. Odůvodnění rozhodnutí obvodního i městského soudu ve věci obviněného J. V. bezezbytku splňují rovněž všechny zákonné požadavky vymezené zejména ustanovením §125 odst. 1 tr. řádu, neboť oba soudy jasně vyložily, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídily. Je z nich také zcela jasné, kterak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného, z jakých důvodů nevyhověly jeho návrhům na doplnění dokazování a jakými právními úvahami se řídily v otázkách viny i ukládaného trestu.
61. Pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že dovolatel vznesl i námitku údajné nepřiměřenosti uloženého trestu (byť ji zmínil pouze v úvodní části svého dovolání, načež ji poté již nikterak neodůvodnil). K této námitce Nejvyšší soud pouze stručně dodává, že tato výhrada není podřaditelná pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť ani v ní dovolatel relevantně nenamítl nesprávné hmotněprávní posouzení skutku. Pod uplatněný dovolací důvod nespadají námitky o údajné nepřiměřenosti uloženého trestu, a to ani v případě, že je dovolatel subjektivně přesvědčen o vadném postupu soudů při hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku. Námitku zaměřenou proti uloženému trestu lze relevantně vznášet pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [resp. písmeno i) ve znění účinném od 1. 1. 2022], nicméně ani ten není opodstatněný, ježto obviněnému J. V. byl zjevně uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, který zákon připouští, a to při dolní hranici zákonné trestní sazby od dvou do deseti let stanovené ustanovením §283 odst. 2 tr. zákoníku, vztahující se na zločin, jímž byl pravomocně uznán vinným.
62. Navíc nelze pominout skutečnost, že obviněný byl pravomocně uznán vinným vícero formami jím spáchaného drogového deliktu (výrobou, distribucí i přechováváním řady druhově odlišných omamných látek), kterého se navíc dopouštěl opakovaně po dobu dvou let vůči mnoha odběratelům či uživatelům. Objektem předmětného zločinu je zájem společnosti na ochraně všech lidí (tedy i osob zneužívající omamné látky) proti možnému ohrožení zdraví, které vyplývá právě z nekontrolovaného nakládání s omamnými a psychotropními látkami či přípravky, u kterých vzniká nebezpečí chorobného návyku nebo psychických změn. Toto jednání přitom bezprostředně ohrožuje nejen toho, kdo opakovaně a bez odborného dohledu omamné látky zneužívá, ale i osoby, které mají sklony drogy vyzkoušet či experimentovat s nimi, potažmo toto jednání ohrožuje celou společnost jako celek. Vzhledem k tomu je trest uložený obviněnému J. V. zcela v souladu se zákonnými předpoklady, pročež Nejvyšší soud i tuto dovolatelovu námitku kategoricky odmítl.
63. Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jelikož však s ohledem na výše uvedené závěry dovolacího soudu nedošlo v napadených rozhodnutích obou nižších soudů k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
VI.
Závěr
64. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že dovolatel svými dovolacími námitkami vztahujícími se k výroku o vině v převážné míře pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je prezentace ničím neodůvodněných domněnek obviněného, které jsou v zásadním rozporu s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se bezvýhradně ztotožnil i soud odvolací. Jinými slovy – odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění ze strany obviněného nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování všech procesních práv, zejména práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
65. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
66. Vzhledem k tomu, že napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 7. 2021, č. j. 5 To 176/2021-509, ani jemu předcházejícím rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 24. 5. 2021, č. j. 51 T 38/2021-450, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [ale ani ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022]. Dovolání obviněného J. V. bylo tedy podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (ale též ve znění účinném od 1. 1. 2022), pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 22. 2. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu