ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.352.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 352/2022-2677
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 4. 2022 o dovolání obviněného M. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 11 To 33/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 9/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3 T 9/2020-2541, byl obviněný M. S. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) pod body 1) až 9) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Za tento zločin byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře deseti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě majetkových hodnot podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku krajského soudu.
2. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podal řádný opravný prostředek jednak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a jednak obviněný M. S. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 18. 10. 2021, č. j. 11 To 33/2021-2603, tak že:
a) z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek krajského soudu zrušil v celém výroku o uloženém trestu obviněnému M. S. a podle §259 odst. 3 tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného při nezměněném výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku odsoudil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku odvolací soud obviněnému současně uložil trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu zn. Samsung J4+, model SM-J415FN, IMEI: XY, včetně SIM karty č. XY a paměťové karty,
b) podle §256 tr. řádu odvolání obviněného M. S. zamítl.
3. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. S. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době od podzimu roku 2018 do 10. 11. 2019 zejména v XY a v XY, v úmyslu pro sebe i pro jiného vyrábět omamnou látku heroin, opatřoval si léčivo názvu Vendal Retard s účinnou látkou trihydrát morfin hydrochlorid, kdy za užití tohoto léčiva neoprávněně vyráběl drogu obecně známou jako heroin, obsahující omamnou látku heroin a současně si v téže přesně nezjištěné době opatřoval a přechovával pro sebe i pro jiného drogu obecně známou jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, přičemž tyto drogy
dílem zkonzumoval sám a dílem prodával nebo jinak opatřoval jiným osobám a tímto svým jednáním způsobil nejméně v jednom případě smrt člověka a uvedeného jednání se dopustil nejméně tím, že:
1. v přesně nezjištěné době od května 2019 nejpozději do 10. 11. 2019 si v XY opatřil přesně nezjištěné množství léčiva názvu Vendal Retard, nejméně však 180 tablet, obsahující účinnou látku trihydrát morfin hydrochlorid a za užití tohoto léčiva neoprávněně vyrobil v místě svého bydliště v ulici XY v XY přesně nezjištěné celkové množství drogy obecně známé jako heroin, nejméně však 14 gramů této drogy obsahující omamnou látku heroin,
2. v přesně nezjištěné době, nejméně však v období od konce srpna 2019 do 10. 11. 2019, v XY, zejména v prostoru ulice XY za Hotelem XY, si od osoby R. Š., nar. XY, neoprávněně ve 4 případech opatřil a přechovával pro sebe i pro jiného celkem přesně nezjištěné množství drogy obecně známé jako pervitin, nejméně však 80,3 gramů této drogy obsahující celkem nejméně 61,63 gramů čisté psychotropní látky metamfetamin, přičemž v posledním případě dne 10. 11. 2019 takto od R. Š. zakoupil drogu obecně známou jako pervitin o váze 30,3 gramů bez obalu, kdy znaleckým zkoumáním bylo zjištěno, že v této droze byl obsah báze metamfetaminu 76,75 %, kdy tato hodnota odpovídá 23,26 gramů čistého metamfetaminu ve 30,3 gramů zajištěné látky, přičemž tuto drogu dílem sám zkonzumoval a dílem poskytoval za úplatu, zdarma nebo výměnou za jinou věc jiným osobám,
3. v přesně nezjištěné době od konce roku 2018 do začátku března roku 2019 na různých místech v XY, zejména v místě svého bydliště v ulici XY v XY, neoprávněně v nejméně ve 4 případech prodal osobě J. V., nar. XY, drogu obecně známou jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin celkem o hmotnosti 4 gramů, za celkovou částku nejméně 3.150 Kč,
4. od ledna roku 2019 do srpna roku 2019 na různých místech v XY, neoprávněně v nejméně 3 případech prodal osobě D. K., nar. XY, drogu obecně známou jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 1 gram, za celkovou částku 1.200 Kč,
5. v přesně nezjištěné době v období od 5. 9. 2019 do listopadu 2019 v XY, zejména v místě svého bydliště v ulici XY v XY, neoprávněně v nejméně 7 případech poskytl zdarma a výměnou za starožitný stůl osobě I. V., nar. XY, drogu obecně známou jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, o celkové hmotnosti nejméně 7 gramů, v hodnotě nejméně 7.000 Kč,
6. v blíže nezjištěné době dne 23. 6. 2019 mezi 15:49 hodin až 18:46 hodin v místě svého bydliště v ulici XY v XY neoprávněně v 1 případě opatřil poškozenému T. R., nar. XY, přesně nezjištěné množství drogy obecně známé jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin, a přesně nezjištěné množství drogy heroin, obsahující omamnou látku heroin, a tímto svým jednáním způsobil smrt poškozeného T. R., neboť poškozený T. R. si v přesně nezjištěné době dne 23. 6. 2019 nejméně v XY tuto látku drogu heroin aplikoval a následně si v místě svého bydliště na adrese XY, XY ve 3. patře v bytě č. 11 nitrožilně aplikoval i drogu obecně známou jako pervitin a poté v přesně nezjištěné době mezi 21:21 hodin dne 23. 6. 2019 do 7:00 hodin dne 24. 6. 2019 v místě bydliště zemřel, přičemž bylo zjištěno, že T. R. si aplikoval metamfetamin a heroin s příměsí acetylkodeinu a zemřel z důvodu otravy metamfetaminem,
7. v přesně nezjištěné době v období od ledna roku 2019 do 10. 11. 2019 v XY, zejména v místě svého bydliště v ulici XY v XY, neoprávněně nejméně ve 2 případech zdarma nebo za úplatu poskytl osobě D. V., nar. XY, drogu obecně známou jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin o celkové hmotnosti nejméně 2 gramů, v hodnotě nejméně 2.000 Kč,
8. v přesně nezjištěné době v červnu 2019 v XY, u prodejny Billa, neoprávněně v nejméně 1 případě prodal osobě M. K., nar. XY, drogu obecně známou jako pervitin, obsahující psychotropní látku metamfetamin o hmotnosti nejméně 1 gramu, za částku 1.000 Kč,
9. v přesně nezjištěné době, nejméně však v období od 12. 5. 2019 do 10. 11. 2019 v XY, zejména v místě svého bydliště v ulici XY v XY, neoprávněně nejméně ve 3 případech zdarma poskytl osobě M. S., nar. XY, drogu obecně známou jako pervitin, obsahující metamfetamin, o hmotnosti celkem nejméně 0,3 gramů, v hodnotě nejméně 300 Kč,
a takto jednal, přestože metamfetamin je uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazena do Seznamu č. 5 a seznamu Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. pod. č. 62/1989 Sb.) a heroin je uveden v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a jako omamná látka je zařazen do Seznamu č. 3 a seznamu Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. pod č. 47/1965 Sb.), ačkoliv k jakémukoliv zacházení či nakládání s touto psychotropní látkou metamfetaminem a s touto omamnou látkou heroinem nemá a nikdy neměl oprávnění.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Obviněný M. S. napadl výše citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 11 To 33/2021-2603, ve spojení s rozsudkem Krajského soud v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3 T 9/2020-2541, dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině, výroku o trestu i do výroku o povinnosti k náhradě škody (přestože takový výrok rozsudek Vrchního soudu v Praze vůbec neobsahuje). V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku přitom odkázal na existenci dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a současně bylo rozhodnuto o zamítnutí jím podaného řádného opravného prostředku proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
5. Dovolatel úvodem předeslal, že si je vědom, že ve svém dovolání uplatňuje skutkové námitky, a to přesto, že takové námitky nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Nicméně zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je i přesto možný, pokud je v projednávané věci zjevný tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, přičemž dovolatel je přesvědčen, že právě k takto zásadnímu pochybení v jeho případě došlo. K tomuto stanovisku dospěl poté, co soudy nižších instancí vyhodnotily provedené důkazy způsobem, který je z hlediska zásady volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu zcela nepřijatelný. Uvedené je patrné zejména u trestného jednání popsaného pod bodem 6) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
6. V prvé řadě dovolatel tvrdí, že krajský soud při hodnocení provedených důkazů nevzal v potaz výpovědi svědků, kteří potvrdili, že poškozený T. R. si mohl opatřit omamnou látku v průběhu dne 23. 6. 2019 od osob, s nimiž byl v den smrti ve styku. Konkrétně krajský soud pominul výpovědi družky obviněného K. B., jakož i svědků A. K., P. M., popř. dalších osob, z nichž lze dovodit, že je dokonce krajně nepravděpodobné, že by poškozený R. v den své smrti disponoval omamnou látkou, kterou obdržel od osoby dovolatele. Tomuto závěru svědčí rovněž tvrzení znalkyně z oboru zdravotnictví, MUDr. Andrey Vlčkové, která jasně uvedla, že není možné dopočítat, jaká doba uběhla mezi aplikací drogy a úmrtím poškozeného, přičemž jediné, co lze s určitostí spolehlivě uvést, je to, že si poškozený v průběhu několika dní opakovaně aplikoval drogu, a to nitrožilně.
7. Stran svědeckých výpovědí dovolatel dále namítl, že krajský soud taktéž bagatelizoval význam výpovědí svědků J. V. a L. Z., kteří potvrzovali výměnu drog, kterou prováděla svědkyně A. K. Pakliže soud prvního stupně označil výpovědi těchto svědků za nevěrohodné, pak v odůvodnění jeho rozhodnutí chybí část, ve které by objasnil důvody vedoucí k závěru o jejich nevěrohodnosti. Stejně tak u osob jiných svědků se zcela totožnou kriminální a drogovou minulostí zcela absentují důvody, pro které je naopak za věrohodné považuje.
8. Krajský soud ve svém odůvodnění pominul svědectví D. V., J. V. a P. M., kteří potvrdili, že v den úmrtí poškozeného navštívili dva známí konzumenti a potenciální dodavatelé drog – R. S. a D. V., u nichž rovněž není vyloučeno, že mohli poškozenému poskytnout omamnou látku, která mu způsobila smrt. Zvláště u svědka S. se nalézací soud spokojil s jeho ujištěním, že poškozenému žádný pervitin neposkytl, byť z provedených důkazů vyplynulo, že poškozený si omamné látky dlouhodobě opatřoval od více dodavatelů. Podle dovolatele tedy žádný z provedených důkazů nesvědčí pro závěr, že to byl právě on, kdo poškozenému opatřil pervitin a že tak tímto svým jednáním způsobil smrt poškozeného. Vyjma toho dovolatel namítl, že nalézací soud dostatečným způsobem neprověřil skutečnost, že v přípravném řízení byla řada svědků vystavena ze strany Policie ČR nátlaku, aby vypovídala v neprospěch osoby obviněného.
9. Další námitky dovolatel adresoval vůči odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který v další fázi trestního řízení nezhodnotil nově navržené důkazy ze strany obviněného, které dílem neprovedl a dílem z nich nedovodil relevantní závěry. Zejména dovolatel akcentoval provedení důkazu korespondencí poškozeného R. s jeho bývalou partnerkou, ze které byly patrné jeho silné suicidální sklony, které mohly mít za následek i záměrné předávkování omamnou látkou. Odvolací soud se nejenže těmto důkazům nevěnoval, ale v odůvodnění svého rozhodnutí ani řádně neuvedl své důvody vedoucí k jejich odmítnutí.
10. Z výše uvedeného tedy vyplynulo, že provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou, ničím nenarušenou uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, na jejichž základě je možné dovodit pouze jediný závěr o vině obviněného, přičemž jakékoli pochybnosti o jeho vině je nutné vykládat v jeho prospěch. V daném případě došlo dle obviněného k porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu presumpce neviny a zejména jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces. Je tedy zjevné, že nejen stran skutku popsaného pod bodem 6) výrokové části rozsudku krajského soudu, ale i stran všech dalších částí jednání, které jsou obviněnému kladeny za vinu, měl být dovolatel v souladu s §226 písm. b) nebo c) tr. řádu zproštěn podané obžaloby.
11. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 11 To 33/2021-2603, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3 T 9/2020-2541, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu krajskému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 28. 2. 2022, sp. zn. 1 NZO 148/2022-34, vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která úvodem předeslala, že námitky vyjádřené v dovolání obviněný uplatňuje v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení, načež je vtělil rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Námitku tzv. extrémního nesouladu mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením přitom státní zástupkyně odmítla s přihlédnutím k tomu, že veškeré námitky, které obviněný v této souvislosti vznesl, kvalitativně nepřekročily meze prosté polemiky s názorem nižších soudů na to, jakým způsobem je třeba ten který důkaz posuzovat a jaký význam mu má být připsán z hlediska objasnění průběhu skutkového děje.
13. Ke skutku popsanému pod bodem 6) výrokové části rozsudku krajského soudu státní zástupkyně rekapitulovala, že ke smrti poškozeného T. R. došlo mezi dnem 23. 6. 2019 od 22:00 hodin a dnem 24. 6. 2019 do 7:00 hodin, přičemž jedinou možnou osobou, která mu poskytla pervitin, byl podle provedených důkazů pouze obviněný M. S. Ze skutkových okolností je totiž zjevné, že poškozený si dne 23. 6. 2019 v době kolem 15:11 hodin zajel pro omamnou látku do XY k osobě obviněného, zde se nacházel v době do 15:49 hodin, načež odjel společně se svědkyní D. V. z XY do XY. Od 19:04 hodin do 19:47 hodin se pak nacházel v bydlišti své matky a ve 20:37 hodin již byl ve svém bytě, když ještě ve 20:37 hodin z místa svého bydliště telefonoval se svědkyní A. K., jíž se mimo jiné svěřil s tím, že si připravil tzv. píchanec, tzn. drogu k aplikaci. Z těchto skutkových okolností tedy soudy správně dovodily, že poškozený měl v danou dobu již pervitin u sebe, přičemž z provedených důkazů nelze nikterak dovodit, že by mu drogu poskytla jakákoli jiná osoba. Z protokolu o ohledání místa činu a odborného vyjádření z odvětví chemie a genetiky vyplynulo, že u poškozeného T. R. byly po jeho úmrtí nalezeny metamfetamin a heroin a dále injekční stříkačky, na kterých byl prokázán DNA profil obviněného. Znalec vyslechnutý u hlavního líčení přitom uvedl, že náhodný přenos DNA obviněného na stříkačky je fakticky vyloučen. Z odborného vyjádření z odvětví genetiky pak vyplynulo, že profil poškozeného byl porovnán s profilem DNA stanoveným z otěru jeho injekčních stříkaček u stopy evidované pod bodem 3., která byla zajištěna při ohledání místa činu, přičemž byla zjištěna vzájemná shoda.
14. Na základě těchto skutkových zjištění nelze podle státní zástupkyně pochybovat o tom, že poškozený použil injekční stříkačku, kterou obdržel právě od obviněného za účelem nitrožilní aplikace pervitinu. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství je rovněž zřejmé, že příčinou smrti poškozeného bylo selhání srdce při intoxikaci pervitinem, jehož dávka byla v toxickém množství. Vzhledem k těmto skutečnostem byla obhajoba obviněného bez důvodných pochybností vyvrácena a jednání obviněného bylo zcela přiléhavě právě kvalifikováno jako zločin podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku.
15. Závěrem státní zástupkyně shrnula, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo vadou, kterou by bylo nutné napravovat cestou dovolání, pročež navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Současně souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než jí navrhované rozhodnutí, vyjádřila ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
16. Vyjádření státní zástupkyně k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
18. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
20. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 jde o §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] byl dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívala na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích bylo možné namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které bylo možné podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
21. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [resp. od 1. 1. 2022 ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy – tedy jak podle právního stavu platného do 31. 12. 2021, tak podle právního stavu platného od 1. 1. 2022 - povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
22. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, zákon vyžadoval, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný mohl relevantně namítat, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
23. Obviněný M. S. ve svém dovolání odkázal i na důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu] a ačkoli to ve svém podání výslovně neuvedl, uplatnil tento důvod dovolání v jeho druhé alternativě, která je dána tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
24. Obecně tak lze konstatovat, že pod tuto variantu se řadí případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. Pokud tedy soud druhého stupně napadené rozhodnutí na podkladě odvolání věcně přezkoumal a následně jej zamítl podle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tedy za podmínky, že v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, byl dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v projednávaném případě důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021). Osobě obviněného tedy nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, nýbrž tento soud, přestože v řízení o řádném opravném prostředku napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně přezkoumával, podle mínění obviněného jím vytýkanou vadu řádně neodstranil.
25. V době rozhodování Nejvyššího soudu o podaném dovolání je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci které je dovolací důvod původně uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu - v nezměněné dikci – nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení a dovolací důvod původně uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu je v nezměněné dikci nově vymezen v písmenu m) téhož ustanovení. Citovanou novelou pak byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu pod písmenem g) vložen nový dovolací důvod spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “.
26. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022). Z hlediska rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí však i nadále platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu).
27. Ze spisového materiálu vyplynulo, že osobě obviněného M. S. zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022 (konkrétně dnem 2. 2. 2022), tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu, přičemž samotné dovolání bylo prostřednictvím obhájce podáno dne 31. 1. 2022. Dovolatel ovšem ve svém podání odkázal na dovolací důvody ve znění před účinností shora citované novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb., z čehož je zjevné, že se obviněný a jeho obhajoba dopustily formálního pochybení stran označení dovolacích důvodů podle platného trestního řádu. Jelikož však po věcné stránce námitky dovolatele odpovídají platným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. h) a m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud předmětné písemné podání řádně projednal, byť s poukazem na toto formální pochybení.
28. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
29. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. S. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněným, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021 ani ve znění účinném od 1. 1. 2022.
30. Jde-li o námitky obviněného uplatněné v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. od 1. 1. 2022 podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], lze konstatovat, že obviněný ve vztahu k jednání, popsanému ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3 T 9/2020-2541, opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které namítl, že ve věci provedené důkazy ve svém souhrnu nevytvořily logickou a uzavřenou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, z nichž by bylo možné dovodit závěr o jeho vině. Podle tvrzení dovolatele soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu, zejména stran stěžejního skutku popsaného pod bodem 6), v důsledku čehož došlo k porušení zásady volného hodnocení důkazů, principu presumpce neviny a především jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
31. Nejvyšší soud v prvé řadě zdůrazňuje, že obviněný s odkazem na výše uvedený dovolací důvod nenamítl, že by v rozsudku soudu prvního stupně předmětné jednání nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítá zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, s nimiž se plně ztotožnil i soud odvolací, aby tak prosadil vlastní obhajobu, podle které nebylo soudy nižších stupňů dostatečně prokázáno, že k úmrtí poškozeného T. R. došlo v důsledku požití jím distribuované omamné látky. Těmito tvrzeními však obviněný pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že provedené důkazy jej z jednání, kterého se ve vztahu k poškozenému T. R. podle závěrů nižších soudů dopustil, nikterak neusvědčily, v důsledku čehož v rámci své obhajoby usiluje o zproštění obžaloby nejen stran tohoto skutku, ale stran všech ostatních částí žalovaného jednání, které jsou mu kladeny za vinu. Takovouto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti nižšími soudy provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné a irelevantní.
32. V tomto ohledu je tak třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
33. O takovou situaci se však v projednávané věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti o správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, které byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy. Jelikož však dovolatel ve svém dovolání namítl reálně existující extrémní (resp. zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, Nejvyšší soud v návaznosti na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [obviněným chybně označený jako dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], dovolatelovy námitky znovu přezkoumal.
34. Z doloženého spisového materiálu Nejvyšší soud ověřil, že Krajský soud v Ústí nad Labem odvodil své skutkové závěry z dlouhé řady řádně provedených důkazů. Ve vztahu k nejzávažnější části žalovaného jednání popsané pod bodem 6) nalézací soud vycházel především z výpovědi samotného obviněného, dále ze svědecké výpovědi jeho družky K. B. a dále svědků z místní drogové komunity – D. V., A. K., P. M., J. V., D. V., R. S. a L. Z. K okolnostem a průběhu vyšetřování tohoto případu se v procesním postavení svědka vyjádřil rovněž příslušník Policie ČR M. V., přičemž ve věci byla vyslechnuta i řada dalších svědků, z jejichž výpovědí však nevzešla žádná zásadní skutková zjištění. Podstatnou část dokazování tvoří též řada odborných vyjádření, z nichž stěžejními jsou zejména odborné vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie zpracovatele Ing. Josefa Holoubka (č. l. 42 - 51), dále vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví genetiky znalkyně kpt. RNDr. Petry Pacholíkové (č. l. 1031 - 1034, 1161 - 1164), stejně jako odborné vyjádření znalkyně MUDr. Andrey Vlčkové (č. l. 963 - 980, 982 - 984), která coby znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství zpracovala znalecký posudek stran příčiny úmrtí poškozeného T. R. Odborný rámec doplnilo také vyjádření MUDr. Marka Páva, znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který soudu předložil znalecký posudek stran psychiatrického vyšetření duševního stavu obviněného (č. l. 2084 - 2106), stejně jako vyjádření znalce z oboru zdravotnictví, odvětví klinická psychologie Mgr. Leoše Vítka, který posuzoval osobnost obviněného z psychologického hlediska (č. l. 2106 - 2108).
35. Krajský soud v Ústí nad Labem všechny výše uvedené důkazy, o něž opřel svá skutková zjištění, pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Ke svým skutkovým zjištěním následně nalézací soud přiřadil i odpovídající právní kvalifikaci, přičemž s jeho postupem a naznačenými závěry se plně ztotožnil i Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (s výjimkou výroku o trestu). Současně se oba soudy nižších instancí v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami, jež byly ze strany obviněného v jednotlivých fázích trestního řízení vzneseny.
36. Pakliže dovolatel i v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů nebylo možné prokázat jeho vinu, je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění celého dokazování. Nicméně dovolací soud musí v rámci svého přezkumu konstatovat, že krajský soud skutkově spolehlivě prokázal jednoznačné zavinění úmrtí poškozeného T. R. ze strany obviněného M. S. Za tohoto stavu je tak namístě kategoricky odmítnout dovolatelem opětovně vznesené námitky zaměřené na tuto část žalovaného jednání, a to nejen proto, že jsou skutkového nebo procesního charakteru, ale především proto, že jeho vina byla na základě dlouhé řady provedených důkazů bez důvodných pochybností prokázána. Stejně tak byla oběma soudy nižších instancí řádně a dostatečným způsobem vypořádán i převážná většina jím vznesených námitek.
37. Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu nejprve ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, zpracovatele Ing. Josefa Holoubka, ověřil, že poškozený T. R. byl v době své smrti pod přímým vlivem metamfetaminu a heroinu. Závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, zpracovatelky MUDr. Andrey Vlčkové, bylo postaveno na jisto, že příčinou smrti poškozeného bylo selhání srdce v důsledku intoxikace pervitinem, který vyvolal tkáňové dušení, při současném působení malého množství heroinu. Z dalších důkazů vyplynulo, že ke smrti poškozeného došlo mezi 23. 6. 2019 od 22 hodin až do 24. 6. 2019 do 7 hodin.
38. Z protokolu o provedení domovní prohlídky, resp. ohledání místa činu (č. l. 1203 - 1237) a odborných vyjádření z odvětví chemie a genetiky (č. l. 1031 - 1034, 1161 - 1164) vyplynulo, že po úmrtí poškozeného R. byly v jeho bydlišti na posteli nalezeny metamfetamin a heroin (a taktéž kokain, morfin, kodein), dále čisté i použité injekční stříkačky, ve kterých byl taktéž prokázán pervitin, včetně DNA profilu obviněného S. Znalkyně kpt. RNDr. Petra Pacholíková, která byla slyšena u hlavního líčení, přitom zcela vyloučila náhodný přenos DNA obviněného na předmětné stříkačky (č. l. 2464). Z odborného vyjádření z oboru zdravotnictví, odvětví genetiky vyplynulo, že profil poškozeného byl dále porovnán s profilem DNA stanoveným z otěru jehel injekčních stříkaček u stopy č. 3, která byla zajištěna při ohledání místa činu, načež byla zjištěna vzájemná shoda, z čehož je zjevné, že poškozený R. použil injekční stříkačky, které obdržel od obviněného za účelem nitrožilní aplikace pervitinu (č. l. 1032 an.). Z těchto důkazů bylo tedy zcela správně dovozeno, že obviněný S. obě omamné látky, včetně injekčních stříkaček, poskytl poškozenému k jejich přímé aplikaci nitrožilním způsobem.
39. Sám obviněný u hlavního líčení popřel, že by měl se smrtí poškozeného co do činění. Připustil, že si spolu občas zakouřili heroin, avšak s sebou domů mu nikdy žádnou drogu nedal. Tak tomu mělo být i v inkriminovaný den, kdy ho poškozený navštívil, nicméně kromě běžného pohoštění (jídlo a panák) od něj neobdržel nic závadného, což měla dosvědčit i v bytě přítomná družka obviněného K. B. (č. l. 2393). V přípravném řízení však obviněný (v rámci svého výslechu ze dne 7. 1. 2020) mimo jiné připustil, že v den před jeho smrtí u něj v bytě s poškozeným kouřili heroin a poté mu daroval pervitin s čistou stříkačkou, aby si ho měl čím aplikovat, přičemž šlo o jednu dávku v množství 0,1 gramu. Naopak heroin přinesl poškozený a měl jej údajně od svědka P. L. s tím, že svědek L. jej měl získat od svědka J. V. (č. l. 272 an.). Poté co soud prvního stupně upozornil obviněného na rozpory v jeho výpovědích, obviněný tyto rozpory vysvětlil tím, že v přípravném řízení byl pod psychickým stresem ze strany vyšetřujícího policisty, přičemž to, co je obsahem protokolu z přípravného řízení, fakticky neřekl (č. l. 2393).
40. Podle tvrzení dovolatele měla jeho výpověď z hlavního líčení potvrdit celá řada svědků, zejména svědkové K. B., A. K. a P. M., přičemž z jejich tvrzení měla dokonce vyplynout „krajní nepravděpodobnost“, že by poškozený obdržel omamné látky právě od něho . Nicméně Nejvyšší soud na základě svého přezkumu neshledal, že by bylo možné z těchto skutkových zjištění takovýto závěr odvodit.
41. Předně z provedených důkazů vyplynulo, že obviněného u něj doma běžně navštěvovaly osoby z drogové komunity a na bázi přátelských vztahů s ním sdílely omamné a psychotropní látky. Tak tomu bylo i dne 23. 6. 2020, kdy jej v XY mezi 15:49 a 18:46 hodin navštívil poškozený T. R., který jej vyhledal právě za účelem poptávky pervitinu. Z řady skutkových zjištění vyplynulo, že po předmětné návštěvě poškozený odjel společně se svědkyní D. V. z XY do XY. Od 19:04 do 19:47 hodin se nacházel v bydlišti své matky a ve 20:37 hodin již byl ve svém bytě. V čase od 20:46 do 21:21 hod. ještě krátce navštívil svědkyni A. K. a poté šel zpět domů. [Vyjma výše uvedených důkazů tyto skutečnosti doložil i úřední záznam o provedeném šetření k autobusovým klinkám na trase mezi XY a XY a lustrace zaměření zastávek MHD, spoje XY – XY (č. l. 1343-1353), stejně jako kamerové záznamy Městské policie XY (č. l. 1361) a kamerové záznamy z bydliště poškozeného (č l. 1362-1364); pohyb poškozeného přitom dokládá také časová osa jeho pohybu (č. l. 1659).]
42. K rozhodným událostem z tohoto dne se během hlavního líčení vyjádřila též družka obviněného, svědkyně K. B., která uvedla, že si nevšimla, že by poškozený s obviněným ten den užili nějaké omamné látky (č. l. 2394), nicméně v přípravném řízení potvrdila, že slyšela, jak obviněný nabízí poškozenému něco z alobalu (č. l. 311-319). Svědkyně A. K. během hlavního líčení vypověděla, že v předmětný den několikrát telefonovala s poškozeným R., neboť se domlouvali, že k ní přijde domů a přinese jí heroin. Poškozený se u ní skutečně zastavil, byl u ní asi půl hodiny, dali si dvě cigarety a „prásk“ heroinu z alobalu. Během tohoto setkání jí poškozený řekl, že předtím byl u S. (přezdívka je nápadně podobná zkrácené formě příjmení obviněného M. S.). K tomu svědkyně dodala, že ona mu v inkriminovaný den žádný pervitin nedala, neboť v tu dobu ani žádný neměla (pročež také kontaktovala poškozeného, aby jí přinesl heroin, který ji sliboval). Ještě před svou krátkou návštěvou jí poškozený telefonicky sdělil, že si tzv. „připravil píchanec“, z čehož je zřejmé, že v tuto dobu již měl pervitin u sebe doma. Na svůj zdravotní stav si přitom nikterak nestěžoval (č. l. 2398). Svědek P. M. potvrdil, že s poškozeným bydlel v jednom bytě spolu se svojí přítelkyní J. V. a jejich dcerou. Ke svědkyni K. přitom uvedl, že je mu známo, že fetuje, nicméně pochybuje, že by prodávala pervitin jiným osobám, protože sama měla této látky málo (č. l. 2399 an).
43. V bytě obviněného byla inkriminovaného dne přítomna rovněž svědkyně D. V., která stejně jako obviněný a svědkyně B. v průběhu trestního řízení změnila svoji výpověď. V rámci hlavního líčení popřela, že v bytě obviněného byly kromě alkoholu i drogy (č. l. 2395). Nicméně v přípravném řízení vypověděla, že poškozený chodil k obviněnému kouřit heroin, přičemž v inkriminovaný den viděla, jak mu ho obviněný nabízel, zatímco ona si u obviněného ten den aplikovala pervitin (č. l. 326 an.). Krajský soud tedy správně konstatoval, že výpověď svědkyně V. z přípravného řízení vyvrátila výpověď obviněného z hlavního líčení v tom smyslu, že u sebe daný den údajně žádný pervitin neměl. Navíc poškozený jí při společné jízdě autobusem po odchodu od obviněného sdělil, že heroin měl sehnat přes P. L. od R. Š., nakonec jí ale došlo, že na tomto tvrzení se poškozený domluvil s obviněným, aby jí nebylo jasné, že poškozený má heroin od obviněného.
44. Také svědkyně L. H., kamarádka poškozeného, u hlavního líčení uvedla, že od poškozeného občas obdržela omamnou látku zdarma, přičemž poškozený vždy řekl, že si pro něco zajde k M. (shodné jméno s křestním jménem obviněného). V inkriminovaný den, kdy poškozený navštívil svědkyni K., byla tomuto setkání přítomna, přičemž dosvědčila, že se poškozený u svědkyně zdržel cca deset minut a byl v normálním zdravotním stavu. Ještě předtím, než přišel, byla přítomna tomu, když spolu poškozený a svědkyně K. telefonovali přes handsfree, přičemž poškozený jí mimo jiné sdělil, že si „ to akorát připravil“ , načež mu svědkyně K. řekla, ať přijde, na což reagoval slovy, že jo, že si to dá až potom“ (č. l. 2396 verte).
45. Z těchto svědeckých výpovědí tedy v žádném případě nevyplynulo, že by poškozený mohl získat smrtelnou dávku omamných látek od jiné osoby, než je obviněný, nehledě na to, že svědci K. a M. tuto skutečnost naopak potvrdili (stejně jako svědkyně V. a H.). Tomuto závěru odpovídá i vyhodnocení telekomunikačního provozu poškozeného T. R., z něhož vyplynulo, že poškozený byl v intenzivním telefonickém kontaktu s obviněným M. S., přičemž intenzivní kontakt byl mezi nimi zjištěn i ve dnech 22. až 23. 6. 2019, tedy těsně před smrtí poškozeného.
46. Závěr o krajní nepravděpodobnosti obdržení omamných látek od jeho osoby měl být podle dovolatele zjevný i ze závěrů znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství MUDr. Andrey Vlčkové. Nicméně vyjádření jmenované znalkyně stran toho, jakým způsobem došlo k úmrtí poškozeného, výše uvedený závěr nikterak nezpochybňuje. Věta, v rámci které nalézacímu soudu u hlavního líčení znalkyně sdělila, že „není možné dopočítat, jaká doba uběhla mezi aplikací drogy a úmrtím poškozeného“ je obviněným vytržena z kontextu a vztahuje se pouze k možnosti znalkyně určit přesný okamžik úmrtí poškozeného v návaznosti na jeho odstup od požití toxického množství pervitinu (za současné přítomnosti heroinu) nalezeného v těle poškozeného T. R.
47. Podle další ze skutkových námitek dovolatele měl krajský soud bagatelizovat skutečnost výměnného systému předávání omamných látek, jíž měla s poškozeným realizovat svědkyně A. K., a jíž potvrdili svědci J. V. a L. Z. V reakci na to Nejvyšší soud z přiloženého spisového materiálu ověřil, že svědek L. Z. v přípravném řízení uvedl, že z doslechu mu bylo známo, že poté co poškozený od obviněného odešel domů, se za ním zastavila žena, se kterou měl poškozený vyměnit heroin za pervitin (č. l. 569). V hlavním líčení k tomu uvedl, že tuto informaci měl od ženy, která to řekla jeho kamarádovi „S.“ (č. l. 2450). Svědkyně J. V., jež s poškozeným sdílela společný byt, k výměně omamných látek mezi poškozeným a svědkyní K. v přípravném řízení vypověděla, že poškozený jí sdělil, že se s A. K. navštěvovali, přičemž on jí nosil heroin, zatímco ona mu výměnou za něj poskytovala pervitin (č. l. 2462).
48. Namítal-li dovolatel, že krajský soud výše uvedené svědecké výpovědi nepřiměřeně bagatelizoval, resp. je vyhodnotil jako nevěrohodné, kontrolou spisového materiálu bylo zjištěno, že nalézací soud k těmto výpovědím pouze uvedl, že J. V. a její přítel P. M. jsou osobami policii známými z drogového prostředí, přičemž svědkyně V. pervitin i distribuovala (viz bod 81. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
49. V návaznosti na výše uvedené však bylo z provedených důkazů jednoznačně prokázáno, že ve večerních hodinách dne 23. 6. 2020 mezi poškozeným T. R. a svědkyní A. K. k žádné výměně omamných látek nedošlo, pročež tato svědkyně ani nebyla pro jakýkoliv podíl na úmrtí poškozeného T. R. trestně stíhána. Ostatně i z logiky věci je značně pochybné, že by poškozený měl potřebu si v inkriminované době pervitin obstarávat komplikovanou formou směnného obchodování, když měl zajištěn spolehlivý přísun metamfetaminu od svého „dvorního“ dodavatele a kamaráda M. S., a to mnohdy i zadarmo.
50. Dovolatel současně namítl, že krajský soud měl zcela pominout výpovědi svědků D. V., J. V. a P. M., kteří podle jeho mínění potvrdili, že v den úmrtí poškozeného navštívili dva konzumenti a potenciální dodavatelé drog, a to D. V. a R. S., u nichž rovněž není důkazně vyloučeno, že mohli poškozenému poskytnout omamnou látku, která mu způsobila smrt.
51. Nejvyšší soud z provedených skutkových zjištění ověřil, že inkriminovaného dne ve večerních hodinách společné bydliště, jež poškozený T. R. sdílel spolu se svědky P. M. a J. V., skutečně navštívily osoby D. V. a R. S., pročež byly nalézacím soudem řádně vyslechnuty. Z jejich výpovědí vyplynulo, že svědek D. V. přišel na návštěvu za P. M. (č. l. 2462), zatímco svědek R. S. navštívil svědkyni V., a to za účelem získání pervitinu. Ještě před tím však tento svědek zašel za poškozeným si zahrát kostky, přičemž zde byl podle svého svědectví osobně přítomen tomu, kterak si poškozený R. nitrožilně aplikoval drogu, načež na jeho osobě nesledoval žádné neobvyklé reakce. V pokoji souběžně viděl spotřebované, stejně jako i nepoužité injekce, pročež poškozeného požádal o čistou injekční stříkačku, čemuž poškozený vyhověl. Na výslovný dotaz soudu tento svědek kategoricky popřel, že by poškozenému inkriminovaného dne dodal nějaké drogy (č. l. 2403 verte).
52. Pakliže dovolatel tvrdí, že se nalézací soud patřičně nezabýval možností, že by poškozený T. R. obdržel smrtelnou dávku pervitinu od svědků D. V. či R. S., Nejvyššímu soudu nezbývá než odkázat na dílčí závěr obsažený v odůvodnění rozsudku krajského soudu, ve kterém tento soud správně konstatuje, z jakého důvodu výpovědi svědka S. uvěřil, když považuje za zcela logické, že za situace, kdy si tento svědek přišel ke svědkyni V. zakoupit pervitin, činil tak proto, že žádné omamné látky již neměl k dispozici. Proto je nanejvýš nepravděpodobné, aby se s právě získaným pervitinem okamžitě dělil s poškozeným, když ten již měl zjevně připravenu svojí dávku, kterou získal od obviněného M. S., jehož za tímto účelem téhož dne předtím prokazatelně navštívil, v injekční stříkačce (viz bod 81. odůvodnění rozsudku krajského soudu).
53. Tedy nejen vyhodnocením výše uvedených svědeckých výpovědí, ale též ze skutkových zjištění, která vyplynula z protokolu o provedení domovní prohlídky a závěrů znalkyně kpt. RNDr. Petry Pacholíkové z oboru zdravotnictví, odvětví genetiky, jakož i z dalších důkazů tak byl bez jakýchkoli důvodných pochybností prokázán závěr, že poškozený T. R. inkriminovaného dne, tj. 23. 6. 2019, nemohl předmětný pervitin fakticky získat od nikoho jiného, než právě od osoby obviněného M. S.
54. Pokud následně dovolatel namítl, že řada svědků byla v přípravném řízení vystavena ze strany Policie ČR nepřiměřenému nátlaku s tím, aby vypovídala v neprospěch jeho osoby, byl Nejvyšší soud nucen i tuto námitku rázně odmítnout, neboť i ve vztahu k této výhradě, jíž obviněný vznesl již v předchozí fázi trestního řízení, bylo nalézacím soudem vedeno pečlivé dokazování. K této skutečnosti tak byl krajským soudem v rámci hlavního líčení vyslechnut v postavení svědka M. V., policista zařazený na I. oddělení obecné kriminality KŘP Ústí nad Labem, který měl na starosti zpracování trestné činnosti obviněného. Možnost, že by byl na svědky v této trestní věci vyvíjen jakýkoli nátlak (když např. svědek K. uvedl, že na něho měl být vyvinut nátlak, a to dokonce stran přímé nabídky na snížení trestní sazby, pokud bude vypovídat proti obviněnému), přitom svědek V. kategoricky odmítl (č. l. 2463). Především však ze spisového materiálu vyplynulo, že obviněný, stejně jako všichni výše jmenovaní svědci byli na počátku výslechu řádně poučeni o svých právech, výslechům byli osobně přítomni obhájci a všichni vyslýchaní následně dobrovolně podepsali protokoly o provedeném výslechu bez toho, aby k provedení tohoto úkonu či způsobu protokolace vznesly jakékoli výhrady. Současně nelze přehlédnout trestní minulost obviněného, z čehož je zřejmé, že se u něho nejednalo o první zkušenost s trestním stíháním vedeným orgány činnými v trestním řízení, tzn. že byl dostatečně seznámen s průběhem vyšetřování realizovaného v rámci přípravného řízení, včetně svých zákonných práv. Vzhledem k těmto skutečnostem tak bylo namístě i tuto dovolatelovu výhradu odmítnout jako ryze účelovou.
55. Ke změně svědeckých výpovědí z přípravného řízení krajský soud poznamenal, že v drogové komunitě se krátce po úmrtí poškozeného rozšířila zpráva, že T. R. zemřel následkem předávkování heroinem, čemuž obviněný S., svědkyně B. a V., jakož i další ve věci slyšení svědci přizpůsobili své prvotní výpovědi. U svědkyně B. – družky obviněného - bylo rovněž prokázáno, že si na internetu hledala informace o práci policie a možnostech změny výpovědi.
56. Další námitky dovolatele směřovaly vůči rozsudku Vrchního soudu v Praze, který ve svém odůvodnění podle tvrzení obviněného nikterak nezhodnotil nově navržené důkazy, které dílem neprovedl a dílem z nich nedovodil relevantní závěry. V této souvislosti dovolatel především akcentoval doloženou korespondenci poškozeného R. s jeho bývalou družkou P. T., ze které jsou podle obviněného patrné jeho silné suicidální sklony, které podle jeho úvah mohly mít za následek i záměrné předávkování se omamnou látkou.
57. Odhlédne-li Nejvyšší soud od skutečnosti, že ani tato námitka není podřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod, je třeba zdůraznit, že i za situace, kdy by byly výše uvedené procesní výtky dovolatele relevantní, musely by být ze strany dovolacího soudu odmítnuty, neboť v rámci nyní posuzované věci nebylo shledáno jakékoli porušení základních zásad trestního řízení. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že není povinností soudu akceptovat jakékoliv návrhy obhajoby na provedení dalších důkazů, když v opačném případě by se soud provinil proti jiné procesní zásadě, jíž je rychlost a hospodárnost trestního řízení. Soud, jenž předmětnou věc projednává, je tak povinen provést pouze takový (obhajobou navrhovaný) důkaz, který je způsobilý přispět k hlubšímu, resp. důkladnějšímu vyjasnění skutkového stavu. Pokud však soud navrhovaný důkaz vyhodnotí jako nadbytečný, je jeho povinností provedení takového důkazu odmítnout a toto odmítnutí řádně odůvodnit.
58. Námitky obviněného zaměřené na doplnění dokazování, jež bylo v nyní posuzované věci dle jeho mínění provedeno neúplně, lze rozdělit na dvě skupiny. V rámci první z nich Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že návrhu obviněného na doplnění dokazování v podobě seznámení se s obsahem doložené korespondence poškozeného odvolací soud vyhověl, nicméně z těchto listinných materiálů nedovodil, že by poškozený skutečně plánoval dobrovolně si vzít život, kterak se dovolatel snaží naznačit. Nad rámec výše uvedené námitky dovolací soud ověřil, že ani z výpovědi matky poškozeného - svědkyně M. R., jakož i z výpovědi dcery poškozeného - svědkyně E. R., nevyplynulo žádné suicidální podezření, neboť poškozený se svou dcerou plánoval dovolenou, přičemž tato dcera navíc uvedla, že o víkendu spolu s otcem navštívili kino (č. l. 494). Sebevražedné myšlenky či sklony poškozeného přitom nevzešly ani z žádného jiného provedeného důkazu, pročež tuto námitku nebylo možné nikterak akceptovat.
59. V rámci druhé skupiny svých výhrad obviněný vznesl námitku tzv. opomenutých důkazů, když zdůraznil, že Vrchní soud v Praze neprovedl jím navrhované důkazy, aniž by však tuto svoji námitku blíže konkretizoval, tedy konkrétně neuvedl, jaké jím navrhované důkazy má na mysli. Nejvyšší soud přitom ze spisového materiálu ověřil, že obviněný v rámci odvolacího řízení navrhoval výslech osob P. T., I. D., K. D. a P. P.
60. Stran výslechu bývalé přítelkyně poškozeného P. T. dovolatel předpokládal, že by tato osoba měla odvolacímu soudu potvrdit skutečnosti, které jsou uvedeny v předložených dopisech poškozeného. Vzhledem k tomu, že odvolací soud jako důkaz přímo provedl předložené dopisy, a to s negativním výsledkem, bylo skutečně již zcela nadbytečné, aby v souvislosti s touto skutečností soud prováděl i výslech této osoby. S ohledem na výsledky provedeného dokazování poté vrchní soud upustil i od navrhovaných výslechů svědků I. D. a K. D., neboť – jak výslovně uvedl – jejich výslech by zjevně nepřinesl žádné skutečnosti, které by měly procesní sílu zvrátit důkazní situaci ve prospěch obviněného. Navíc ze spisového materiálu je zjevné, že nalézací soud nebyl ani za pomoci Policie ČR schopen zajistit účast těchto osob u hlavního líčení (viz bod 87. odůvodnění rozsudku krajského soudu). Taktéž k provedení výslechu svědka P. P. vrchní soud zaujal odmítavé stanovisko, když o tomto svědkovi se měl obviněný (jaksi náhle, tedy posléze) dozvědět od své přítelkyně K. B., pročež jej dodatečně žádal vyslechnout až u veřejného zasedání o podaném odvolání. Nicméně odvolací soud tomuto návrhu nevyhověl, neboť na základě do té doby provedených důkazů neuvěřil tvrzení, že se tento svědek v den (resp. večer před úmrtím poškozeného T. R.) v jeho bytě skutečně pohyboval, když nikdo z již řádně vyslechnutých svědků (tj. P. M., J. V., D. V. a R. S.) se o jeho přítomnosti nikterak nezmínil.
61. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že Vrchní soud v Praze obviněným navrhované výslechy dalších správně vyhodnotil jako nadbytečné, pročež je řádně zamítl, když současně dostál své zákonné povinnosti a toto své zamítavé stanovisko řádně objasnil v odůvodnění svého rozhodnutí (viz body 37. – 39. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
62. K podanému dovolání Nejvyšší soud doplňuje, že obviněný v úvodu svého podání napadl rozhodnutí soudů obou nižších stupňů nejen ve výroku o vině, ale i ve výrocích o trestu a povinnosti k náhradě škody, nicméně své námitky proti uloženému trestu již nikterak blíže neupřesnil. Přestože Nejvyšší soud ve své judikatuře mnohokrát uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizoval, Nejvyšší soud není povinen je za obviněného domýšlet (srov. např. sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i sp. zn. I. ÚS 452/07), je zřejmé, že dovolatel se neztotožnil s výší uloženého trestu, neboť v bodě III. svého dovolání žádal o zproštění obžaloby. Naznačenou námitku stran nepřiměřeně přísného trestu však nebylo možné akceptovat hned ze dvou důvodů.
63. Především námitky proti výroku o trestu je možné vznášet pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, když právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněný neodkázal, přičemž podle §283 odst. 4 tr. zákoníku byl ohrožen trestem odnětí svobody v zákonném rozmezí od deseti do osmnácti let a Vrchní soud v Praze mu uložil trest odnětí svobody mírně nad samou spodní hranicí zákonné trestní sazby, tedy ve výši jedenácti let. Takový trest přitom nelze za žádných okolností hodnotit jako nepřiměřený, resp. nepřiměřeně přísný, neboť v daném případě ve všech projednávaných skutcích prokazatelně došlo ze strany obviněného k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty předmětného zločinu. Námitka proti nepřiměřenosti trestu však není podřaditelná ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu, a tedy ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění do 31. 12. 2021 [tj. pod dovolací důvod od 1. 1. 2022 uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], pročež Nejvyšší soud tuto námitku odmítl, nehledě na to, že možnost zproštění obžaloby podle §226 tr. řádu je v projednávaném případě s přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem absolutně vyloučena.
64. Zcela na okraj je pak Nejvyšší soud nucen upozornit na skutečnost, že obhajoba obviněného při formulaci rozsahu podaného dovolání patrně přehlédla, že součástí napadeného rozhodnutí vrchního soudu, stejně jako jemu předcházejícího rozsudku krajského soudu, není výrok o povinnosti obviněného k náhradě škody ve smyslu §228 či §229 tr. řádu, pročež se proti takovému neexistujícímu výroku nelze nikterak vymezovat.
65. Obviněný M. S. ve svém dovolání odkázal rovněž na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. od 1. 1. 2022 podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu], a to v jeho druhé alternativě, neboť měl za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí odvolacího soudu o jím podaném odvolání, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021. Jelikož však Nejvyšší soud ověřil, že v napadených rozhodnutích obou nižších soudů, ani v řízení jim předcházejícím, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, s účinností od 1. 1. 2022.
VI.
Závěr
66. Vzhledem k výše uvedenému lze shrnout, že dovolatel ve svém písemném podání rozporoval zejména hodnocení provedených důkazů soudy prvního a druhého stupně stran nejzávažnější části skutku, jímž byl pravomocně uznán vinným a jež je popsána pod bodem 6) výrokové části rozsudku krajského soudu, a jaksi mimochodem uvedl, že by měl být zproštěn obžaloby i ve vztahu k ostatním skutkům popsaným pod body 1) až 5) a 7) až 9). Pro úplnost tak Nejvyšší soud konstatuje, že jednání obviněného M. S. bylo bez důvodných pochybností prokázáno i v ostatních částech dotčeného jednání, jímž byl uznán vinným, přičemž pro stručnost odkazuje na příslušné části odůvodnění rozsudků soudů nižších instancí (viz body 70. až 74. a 84. až 86. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem a body 17. až 24. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze).
67. Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že dovolatel svými námitkami v převážné míře pouze zopakoval své námitky skutkového či procesního charakteru, jež uplatnil již dříve během hlavního líčení nebo v rámci svého odvolání. Jejich společným jmenovatelem je prezentace ničím neodůvodněných domněnek, resp. prosté polemizování s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, se kterým se bez výhrad ztotožnil i soud odvolací, který napadený rozsudek krajského soudu ve vztahu k dovolateli zrušil toliko ve výroku o uloženém trestu.
68. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
69. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
70. Rovněž námitku, jejímž prostřednictvím dovolatel naznačil, že jemu vyměřený nepodmíněný trest odnětí svobody je nepřiměřeně přísný, bylo třeba z hlediska zákonného vymezení dovolacích důvodů kategoricky odmítnout, neboť platný trestní řád neumožňuje tuto námitku podřadit pod žádný z dovolacích důvodů, taxativně vyjmenovaných v §265b odst. 1 tr. řádu.
71. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 10. 2021, č. j. 11 To 33/2021-2603, ani jemu předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 4. 2021, č. j. 3 T 9/2020-2541, nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu, ve znění do 31. 12. 2021, ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného M. S. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 21. 4. 2022
JUDr. Tomáš Durdík předseda senátu