ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.465.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 465/2022-4376
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 6. 2022 o dovolání obviněného J. M., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 4 To 36/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 5/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 52 T 5/2020, byl obviněný J. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku. Za tuto trestnou činnost byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) roků. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl dále odsouzen k úhrnnému trestu propadnutí ve výroku rozsudku specifikovaných věcí. Trestné činnosti se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výrokové části tohoto rozsudku, který je procesním stranám znám.
2. Vrchní soud v Olomouci, který rozhodoval jako soud odvolací, rozhodl usnesením ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 4 To 36/2021, tak, že odvolání obviněného J. M. podle §256 tr. ř. zamítl.
3. Pro úplnost rekapitulace průběhu trestního řízení je třeba dodat, že shora konstatovaná rozhodnutí soudů nižších stupňů nejsou ve věci prvními. V dané trestní věci byl dne 15. 10. 2020 pod sp. zn. 52 T 5/2020 vyhlášen rozsudek, kterým byl obviněný J. M. uznán vinným stejnými trestnými činy, za něž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 let a trest propadnutí věci. Uvedeným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o trestné činnosti spoluobviněných F. M., R. Z., M. M. a M. P. Zatímco rozsudek ohledně spoluobviněných M., Z., M. a P. nabyl právní moci, ohledně obviněného M. byl tento rozsudek usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 4 To 5/2021, podle 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen a věc byla podle §259 odst. 1 tr. ř. vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
4. Citované usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 4 To 36/2021, napadl obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ( ve znění účinném od 1. 1. 2022 ), neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků mu přisouzeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž druhým jím uplatněným dovolacím důvodem napadá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení své věci.
5. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku dovolatel v podrobnostech uvedl, že extrémní nesoulad skutkových závěrů s provedeným dokazováním spatřuje v tom, že byla nedostatečně vyhodnocena otázka týkající se množství drogy, kterou měl obviněný F. M. předat dovolateli. Nalézací soud po zrušujícím rozhodnutí neprovedl žádný významný důkaz, který by existující pochybnosti rozptýlil. Navíc soud svá rozhodnutí neváhal postavit na výpovědích osob s kriminální minulostí, aniž by zkoumal obhajobou namítanou jejich validitu a pravdivost i s ohledem na jejich mravní profil. Skutkové okolnosti a z nich učiněné závěry se nijak po novém rozhodnutí soudu prvního stupně nezměnily, v zásadě ani nemohly, neboť nebyl proveden žádný důkaz, který by mohl za takovou změnou stát. Dovolatel dále poukázal na skutečnost, že popis skutku se ve výrokové části nezměnil, avšak citovaná skutečnost v bodě 53 napadeného usnesení určuje úvahu soudu o účasti dovolatele a jeho usvědčení z údajně jím páchané trestné činnosti. Dovolatel je toho názoru, že právě tento přístup k předmětné věci jen potvrzuje popření presumpce neviny ze strany rozhodujícího soudu a nesprávnost napadeného rozhodnutí.
6. V důsledku výše uvedených skutečností také došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když zejména subjektivní stránka mu přisouzených trestných činů není dána. Dovolatel má za to, že k tomu, aby mohl být učiněn závěr soudu o jeho zavinění, musí být tento vždy prokázán výsledky provedeného dokazování a musí z nich logicky vyplynout. Závěr o tom, že je tu zavinění podle trestního zákoníku a v jaké formě, je závěrem právním. Tento právní závěr se však musí zakládat na skutkových zjištěních soudu plynoucích z provedeného dokazování. Forma zavinění musí být vždy přesně zjištěna. Dovolatel je toho názoru, že v tomto směru k žádnému významnějšímu posunu novým rozhodnutím nalézacího soudu nedošlo. Naopak byl potvrzen závěr zrušujícího usnesení odvolacího soudu, že otázka zavinění ve vztahu k přísnější kvalifikaci jeho jednání vzbuzuje (důvodné) pochybnosti, přičemž pokud pak nelze zjistit skutkový stav, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, pak je na místě striktně postupovat podle zásady in dubio pro reo . Dovolatel odkázal i na nejednoznačný přístup soudů obou stupňů k otázce jeho zapojení do distribuce, výroby a přechovávání jednak metamfetaminu, jednak marihuany.
7. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný J. M. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 52 T 5/2020, jakož i usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 4 To 5/2021, a to v celém rozsahu, a podle §265 l odst.1 tr. ř. aby věc přikázal Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí, případně, aby podle 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl tak, že dovolatel bude podle §226 písm. b) tr. ř. obžaloby zproštěn. Podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
8. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství se k němu vyjádřil tak, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a kterou shrnul ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. S těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, na něž odkázal.
9. Z pohledu dovolání je podle státního zástupce významné, že celkový obsah námitek dovolatele směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . K tomu státní zástupce připomněl, že tato zásada je zásadou procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení. Z bohaté judikatury v tomto směru poukázal například na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016, usnesení ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu, usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1337/17, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021, usnesení ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021, a usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 3. 2022, sp. zn. III. ÚS 581/22. Ze všech citovaných judikátů Ústavního soudu i Nejvyššího soudu lze učinit společný závěr, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem.
10. Pokud dovolatel poukazuje na rozdíl mezi předchozím a nynějším posouzením věci odvolacím soudem, pak ani taková námitka žádnému dovolacímu důvodu neodpovídá. Odvolací soud navíc v odůvodnění svého usnesení vysvětlil, proč po doplnění dokazování soudem nalézacím již akceptoval jeho závěr, že dovolatel se svého jednání dopustil "ve velkém rozsahu" ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
11. Státní zástupce shrnul, že konkrétní námitky uvedené dovolatelem jsou založeny na zpochybňování skutkového zjištění soudů, že dovolatel se vědomě zapojil do činnosti ostatních pachatelů, kteří jednali ve velkém rozsahu. Takové námitky neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu.
12. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z hlediska ustanovení §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
14. Nejvyšší soud shledal, že v případě obviněného je dovolání přípustné, dovolání bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou, prostřednictvím obhájce, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022, na které je v dovolání ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
15. S účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. V řízení o dovolání byl tak v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Uvedená změna ve svých důsledcích v podstatě znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat též správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
16. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním vadám v oblasti skutkových zjištění.
17. Pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. [dříve se jednalo o dovolací důvod uváděný pod písm. g)], ten spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo že šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Jiným nesprávným hmotněprávním posouzením se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
18. Obviněný J. M. namítal extrémní nesoulad skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování, který spatřuje v tom, že byla nedostatečně a nesprávně vyhodnocena otázka, která se týká množství látky, které měl obviněný F. M. předat dovolateli, s tím, že nalézací soud po zrušujícím rozhodnutí neprovedl žádný důkaz, který by zjištěné pochybnosti rozptýlil. Navíc soud svá rozhodnutí neváhal postavit na výpovědích osob s kriminální minulostí.
19. Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil námitky, které směřovaly proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel odvolací soud. Dovolatel prakticky setrvává na svých dosavadních tvrzeních z předchozích fází řízení. Obviněný tedy fakticky uplatnil skutkové námitky, jejichž prostřednictvím se primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozoval, že se činu v podobě, jak uzavřely nižší soudy, nedopustil. V těchto souvislostech tedy Nejvyšší soud zcela odkazuje na skutkové a právní závěry, jak je již učinily soudy nižších stupňů, které přezkoumal a s nimiž se plně ztotožnil.
20. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku po rekapitulaci provedených důkazů a na základě skutkových zjištění z nich plynoucích uzavřel, že lze zopakovat stejné závěry ohledně množství metamfetaminu, které obviněný M. od M. k další distribuci převzal – tzn. řádově nejméně stovky gramů – protože přesnější vyjádření tohoto rozsahu není možné. Pro právní posouzení jednání obviněného M. je také podstatné množství metamfetaminu zajištěného dne 24. 4. 2019 ve výrobně M. (v podrobnostech srov. bod 73 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, a dále např. bod 85). Stanovisko týkající se věrohodnosti slyšených svědků zaujal nalézací v bodě 74 odůvodnění svého rozsudku.
21. V návaznosti na závěry nalézacího soudu odvolací soud dovodil, že neshledal nic, co by činilo nevěrohodným tvrzení svědků, jež usvědčují obviněného z předmětného trestného jednání. Nalézací soud při hodnocení výpovědí svědků zcela správně vyšel z obvyklých kritérií hodnocení věrohodnosti výpovědí osob. Pravdivost tvrzení slyšených osob je podpořena důkazy dalšími, zejména je v souladu s důkazy objektivní povahy (viz zaznamenaná komunikace). Odvolací soud uplatněným výhradám obviněného, že nalézací soud pochybil, když při zjišťování skutkového stavu dané věci vycházel i z výpovědi svědků – odběratelů pervitinu, nepřisvědčil (viz bod 39 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud také přisvědčil soudu nalézacímu, že obviněný J. M. naplnil svým jednáním uvedeným v bodě 1) výroku napadeného rozsudku veškeré zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty spáchání trestného činu „ve velkém rozsahu“ ve smyslu §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť množství pervitinu, na jehož výrobě a dalším nakládání s ním se podílel, přesáhlo kvalifikační znak velkého rozsahu. Podstatné je také již jen množství metamfetaminu zajištěného dne 24. 4. 2019, tj. celkem více jak 7 kg vyrobeného metamfetaminu s obsahem účinné látky více jak 4 kg. Protože bylo prokázáno, že se obviněný M. v době výroby této látky svou mírou účasti na výrobě a distribuci metamfetaminu zapojil do trestné činnosti, jednal společně s již odsouzenými F. M., M. M. a R. Z. ve spolupachatelství ve smyslu ustanovení §23 tr. zákoníku, pro účely stanovení příslušné právní kvalifikace bylo by tak zcela dostačující již množství účinné látky zajištěné dne 24. 4. 2019. Toto množství pak významně přesahuje dolní hranici velkého rozsahu, která představuje hodnotu 500 g účinné látky. K tomu srov. Příloha ke stanovisku trestního kolegia Nejvyššího soudu, sp. zn. Tpjn 301/2013 (uveřejněné pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr.), a rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr. Kromě toho obviněný M. navíc od přesně nezjištěné doby roku 2014 až do 24. 4. 2019 pravidelně jednou za týden či čtrnáct dní odebíral od M. metamfetamin pro jeho distribuci dalším odběratelům v přesně nezjištěném množství (v podrobnostech srov. odst. 53 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
22. Podle obviněného J. M. došlo i k nesprávnému právnímu posouzení skutku, když zejména u něj není naplněna subjektivní stránka mu přisouzených trestných činů. Podle dovolatele nebyl zjištěn skutkový stav, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a proto mělo být postupováno podle zásady in dubio pro reo . Dovolatel odkázal i na nejednoznačný přístup soudů obou stupňů k otázce jeho zapojení do distribuce, výroby a přechovávání jednak metamfetaminu a také marihuany.
23. K těmto námitkám Nejvyšší soud považuje za nutné nejprve uvést, že sice odkazují na hmotně právní pojmy (spolupachatelství, úmysl, subjektivní stránka trestného činu), což by mohlo vytrženo z kontextu dovolání vzbuzovat nesprávný závěr, že došlo k napadení hmotněprávních ustanovení, a to by mohlo zakládat dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud je však toho názoru, že v předmětné trestní věci primární podstata námitek obviněného J. M. spočívá v jeho neztotožnění se s hodnotícími úvahami soudů nižších stupňů, které na základě provedených důkazů dospěly k závěru, že jednání, kterého se obviněný dopustil, vykazuje znaky souzených trestných činů. V této souvislosti je nutno zmínit rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
24. Nejvyšší soud dále podotýká, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování a zda jsou tyto důvodné a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do jeho výlučné kompetence. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, pak neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř. Pokud tedy dovolatel namítl nesprávnost právního posouzení skutku a jiné nesprávné hmotně právní posouzení, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovodil zejména z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nižších stupňů nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a m) tr. ř.], (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 5 Tdo 22/2007).
25. K otázce spolupachatelství a zavinění se nalézací soud vyjádřil uvedením, že není pochyb o tom, že obviněný M. byl součástí komplexu činností původně všech osob, na něž byla podána obžaloba, který směřoval k výrobě a následné distribuci metamfetaminu, kdy jedna činnost pochopitelně podmiňovala realizaci činnosti druhé. Obviněný věděl, že distribuuje metamfetamin vyrobený v dílně M. a i on tedy vystupoval jako spolupachatel. Obviněný sice byl tzv. koncovým článkem, který zajišťoval distribuci vyrobeného metamfetaminu, nicméně touto svou činností se v průběhu let zprostředkovaně podílel i na výrobě dalších látek obsahujících metamfetamin, neboť ziskem z prodeje metamfetaminu umožňoval hlavnímu pachateli použít získané finanční prostředky na nákup dalšího materiálu určeného k výrobě této drogy (srov. bod 83 – 84 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
26. Pokud se týká bodu 1. výroku rozsudku nalézacího soudu, odvolací soud uvedl, že obsah uvedených důkazů svědčí pro vědomí obviněného o výrobních možnostech M., přičemž se nejedná jen o jakési srozumění obviněného M. s výrobními kapacitami výrobny metamfetaminu, ale o jeho povědomí o výrobě metamfetaminu, o jeho aktivních nabídkách na dodání materiálu na výrobu drogy (až jednotek kilogramů) a rovněž i o už dodaném materiálu (srov. bod 45 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud rovněž uvedl, že nepřisvědčil obviněnému, že nalézací soud se dopustil porušení principu presumpce neviny a z něj vyplývající zásady in dubio pro reo (v podrobnostech srov. bod 48 odůvodnění usnesení odvolacího soudu). Odvolací soud potvrdil závěry nalézacího soudu, který uzavřel, že ve vztahu k bodu 1. výroku rozsudku obviněný subjektivní stránku základní i kvalifikované skutkové podstaty naplnil v úmyslu přímém podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť provedenými důkazy bylo prokázáno, že obviněný M. chtěl a také se účastnil procesu nelegální výroby pervitinu ve velkém rozsahu, zejména dodáváním materiálu M. a dále vědomě bez příslušných oprávnění distribuoval vyrobený metamfetamin konečným uživatelům (srov. bod 57 odůvodnění usnesení nalézacího soudu).
27. S ohledem na shora předestřené vývody soudů nižších stupňů je možné uzavřít, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá přesvědčivý vztah mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
28. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného J. M. dovolací argumentace obviněného neodpovídala jím uplatněným dovolacím důvodům podle §265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř., ale ani žádným dalším dovolacím důvodům uvedeným v ustanovení §265b tr. ř. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná jiná pochybení, jimiž by došlo k porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. 6. 2022
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu