ECLI:CZ:NS:2022:11.TDO.632.2022.1
sp. zn. 11 Tdo 632/2022-2768
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 7. 2022 o dovolání obviněného W. W. , nar. XY v XY, státního příslušníka Polské republiky, trvale bytem Polská republika, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, sp. zn. 11 To 59/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 102 T 4/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného W. W. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2021, č. j. 102 T 4/2021-2455, byl obviněný W. W. (dále též jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, a to za spáchání skutků popsaných ve výroku o vině pod body 1. až 3. (v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 1 KVZ 78/2019-89, jsou tyto skutky uvedeny pod body 3., 7., 8.). Za spáchání tohoto zvlášť závažného zločinu byl podle §283 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře dvanácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou.
2. Vyjma výše uvedené odsuzující části rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem dále o tom, že se obviněný W. W. podle §226 písm. a) tr. řádu zprošťuje obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 1 KVZ 78/2019-89, pro skutky popsané ve výrokové části rozsudku krajského soudu pod body 1. až 5. (v obžalobě jsou uvedeny pod body 1., 2., 4., 5. a 6.), jimiž měl obviněný spáchat zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se tyto skutky skutečně staly.
3. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem právní moci nenabyl, neboť proti tomuto rozhodnutí podala řádný opravný prostředek jak státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, jež tak učinila v neprospěch obviněného, tak obviněný W. W. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Praze svým rozsudkem ze dne 20. 12. 2021, č. j. 11 To 59/2021-2558, tak že:
a) z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a obviněného W. W. napadený rozsudek krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil v celém výroku o vině i trestu, a z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. řádu zrušil rovněž ve výroku, kterým byl obviněný podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěn obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 21. 1. 2021, č. j. 1 KVZ 78/2019-89, pro skutky popsané pod body 1., 2., 4., 5. a 6.,
b) podle §259 odst. 3 tr. řádu ve zrušené části napadeného rozsudku o vině a trestu (stran skutků popsaných v obžalobě pod body 3., 7., 8.) vrchní soud obviněného W. W. nově uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, za což jej odsoudil podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, za současného uložení trestu vyhoštění z území České republiky podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku, a to na dobu deseti let,
c) podle §259 odst. 1 tr. řádu ve zrušené části napadeného rozsudku ve výroku o zproštění obviněného (stran skutků popsaných v obžalobě pod body 1., 2., 4., 5., 6.) věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
4. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně, ve spojení se závěry soudu druhého stupně, se obviněný W. W. shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době, nejméně v období od 16. 7. 2018 do 16. 11. 2018, společně nejméně s V. T., nar. XY, M. B., nar. XY, s nimiž se na uvedeném jednání dále podíleli J. P., nar. XY, a J. K., nar. XY, a za účasti L. N., nar. XY, kteří byli pro uvedené jednání uznáni vinnými rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 12. 2020, č. j. 3 T 4/2019-5337, ve spojení s rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2021, sp. zn. 15 To 3/2021, a ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 15 To 10/2021, a s dalšími dosud neustanovenými osobami, zejména dosud neustanovenými dodavateli léků, obsahujících pseudoefedrin, působících v Polské republice, ve vzájemné součinnosti a dělbě úkolů, s cílem získat majetkový prospěch, se jako člen organizované skupiny osob, působících jak na území České republiky, tak Polské republiky, bez příslušného povolení, vedené společným záměrem vyrábět metamfetamin za účelem jeho další distribuce, za tímto účelem postupně nejméně ve 3 případech na základě předchozí objednávky a platby od V. T. a M. B., obviněný W. W. v Polské republice nezjištěným způsobem opatřil lék Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy v jedné tabletě léku značky Cirrus o hmotnosti 380 mg je obsaženo celkem 120 mg pseudoefedrinu, který převezl do České republiky, kde jej podle předchozí dohody předal M. B. a V. T., případně pouze M. B., přičemž V. T., M. B., J. P. a J. K., za účasti odsouzeného L. N., po extrakci pseudoefedrinu z takto dodaného léku Cirrus, vyráběli psychotropní látku metamfetamin, a tohoto jednání se obviněný dopustil nejméně v následujících případech:
1) dne 18. 7. 2018 kolem 17:00 hodin předal M. B. v XY nejméně 3 kg léků značky Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, které dovezl z Polské republiky, přičemž M. B. lék Cirrus následně přepravil k V. T., který zajistil předání léků J. P., který z nich v přesně nezjištěné době od 18. 7. 2018 do 21. 7. 2018 v nemovitosti v XY buď sám, nebo částečně s V. T., extrahoval nejméně 750 g prekursoru pseudoefedrinu, z něhož následně V. T. za pomoci J. P. vyrobil nejméně 488 g psychotropní látky metamfetamin,
2) dne 19. 10. 2018 kolem 13:40 hodin v XY, ulici XY, na parkovišti obchodu Penny Market, předal V. T. a M. B. nejméně 8 kg léků značky Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, které dovezl z Polské republiky, přičemž tyto byly následně přepraveny do nemovitosti v XY, kde z nich v noci z 21. 10. 2018 na 22. 10. 2018 J. P. spolu s J. K. extrahovali nejméně 1.768 g prekursoru pseudoefedrinu, z jehož části následně vyrobili přesně nezjištěné množství metamfetaminu, přičemž zbývající část pseudoefedrinu si dne 22. 10. 2018 v době kolem 10:36 hodin v XY převzal V. T., který z něj vyrobil přesně nezjištěné množství metamfetaminu, kdy celkem vyrobili nejméně 1.302 g metamfetaminu,
3) dne 16. 11. 2018 v době kolem 16:40 hodin v XY na parkovišti u restaurace XY, předal M. B. nejméně 8 kg léků značky Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, které dovezl z Polské republiky, přičemž tyto byly následně přepraveny do nemovitosti v XY, kde z nich v době od 17:00 hodin dne 18. 11. 2018 do 19. 11. 2018 v 02:00 hodin J. P. s J. K. nejméně extrahovali prekursor pseudoefedrin, který následně odvezli V. T. do XY, který následně dne 19. 11. 2018 vyrobil celkem 1.326,5 g metamfetaminové báze, která se nacházela v tekuté reakční směsi, přičemž k dokončení výroby nedošlo v důsledku jeho zadržení dne 20. 11. 2018,
a obviněný takto jednal s vědomím, že v případě léku Cirrus se jedná o prekursor obsahující pseudoefedrin, nakládání s touto látkou je nezákonné, když obviněný neměl jakékoli zákonné oprávnění k nakládání s touto látkou, přičemž pseudoefedrin je uveden jako prekursor v přílohách k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 219/2009 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1258/2013, a v nařízení Rady (ES) č. 111/2005.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Obviněný W. W. napadl výše citovaný rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. 11 To 59/2021-2558 (ve spojení s rozsudkem Krajského soud v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2021, č. j. 102 T 4/2021-2455) dovoláním podaným prostřednictvím svého obhájce, které zaměřil proti výroku o vině. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázal na existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť je přesvědčen, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně jako soudu prvního stupně) spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
6. Obviněný s odkazem na tento dovolací důvod nejprve předeslal, že oba soudy nižších stupňů se dopustily hmotněprávního pochybení, když jej Vrchní soud v Praze uznal vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, což dovolatel považuje (i při vědomí rozsahu trestné činnosti, na které se měl podílet) za nesprávné, a tedy i nezákonné. Podle jeho tvrzení soudy obou stupňů náležitě nevyhodnotily všechny okolnosti případu a rovněž nevzaly v úvahu ani jeho námitky, které vznesl v rámci svého řádného opravného prostředku. Odvolací soud stran stávajícího výroku o vině prohlásil, že v dosavadním průběhu řízení nebyly zjištěny takové vady, které by mohly mít vliv na správnost skutkových zjištění za současného konstatování, že všechny zásadní procení zásady zajišťující průběh spravedlivého procesu byly řádně dodrženy.
7. V rozporu s těmito tvrzeními odvolacího soudu má však dovolatel za to, že stávající skutkové závěry nemají oporu ve skutkových zjištěních, neboť v projednávaném případě fakticky neexistuje přímý důkaz, který by prokázal jemu připisované trestné jednání, resp. který by vyvrátil jeho obhajobu. Navíc Krajský soud v Ústí nad Labem ve věci ani neprovedl důkazy, které navrhoval. Z napadených rozhodnutí je tedy zjevné, že oba soudy nižších stupňů postupovaly při dokazování v rozporu s §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, čímž došlo k porušení jeho základních procesních práv, zejména práva obviněného na náležitou obhajobu a jeho práva na spravedlivý proces. V důsledku toho jsou i oběma soudy učiněné hmotněprávní závěry ve zjevném nesouladu s provedenými důkazy. Na základě takto provedeného dokazování dovolatel tvrdí, že není možné učinit závěr o faktickém naplnění objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty jemu přisouzeného zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Jelikož skutkové závěry obou soudů nižších instancí jsou ve zjevném nesouladu jak s provedenými důkazy, tak i jimi učiněnými hmotněprávními závěry, je na místě, aby se jimi Nejvyšší soud zabýval. V návaznosti na to je podle obviněného zjevné, že oba rozsudky soudů nižších stupňů jsou taktéž v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces, pročež je považuje za nepřezkoumatelné.
8. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. 11 To 59/2021-2558, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu obviněný vyjádřil souhlas s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
9. K podanému dovolání obviněného se ve svém písemném stanovisku ze dne 17. 5. 2022, sp. zn. 1 NZO 352/2022-16, vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který úvodem předeslal, že dovolatel formálně opřel svůj mimořádný opravný prostředek o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně tak učinil ve znění tohoto ustanovení, které bylo účinné do 31. 12. 2021. V této souvislosti konstatoval, že vymezení tohoto dovolacího důvodu bylo doslovně převzato do ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v platném znění, přesto však dovolací námitky obviněného neodpovídají ani tomuto dovolacímu důvodu.
10. Obviněný W. sice ve svém dovolání namítl, že soudy učiněná skutková zjištění nevyjadřují znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným, přesto však nevznesl jedinou konkrétní námitku, kterou by fakticky vytkl nesoulad skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a zákonných znaků zločinu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. V této souvislosti státní zástupce dodal, že uplatněné skutkové námitky neodpovídají ani novelizovanému znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť - přestože dovolatel zmínil, že závěry obou soudů nižších stupňů jsou v naprosto zjevném nesouladu s provedenými důkazy - tak tento nesoulad nikterak nekonkretizoval, pouze obecně vyjádřil svůj nesouhlas s hodnocením důkazů za současného tvrzení, že neexistují přímé důkazy, které by vyvracely jeho obhajobu, stejně jako nebyly provedeny všechny navrhované a v úvahu přicházející důkazy. Na rozdíl od dovolatele je však státní zástupce přesvědčen o tom, že skutková zjištění soudů obou nižších instancí nejsou v žádném, natož zjevném rozporu s provedenými důkazy stejně jako s pravidly formální logiky, načež odkázal na příslušné části odůvodnění rozsudků obou soudů nižších instancí.
11. Vzhledem k tomu, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [nyní §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], ale ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, státní zástupce závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, nicméně pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než jím navrhované rozhodnutí, vyjádřil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem.
12. Vyjádření státního zástupce k dovolání podanému obviněným bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájci obviněného k jeho případné replice, která však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaném dovolání nebyla tomuto soudu nikterak předložena.
III.
Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
14. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že obviněný všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, pročež předmětné dovolání vyhodnotil jako přípustné a vyhovující všem relevantním ustanovením trestního řádu, neboť nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jeho věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
15. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů výslovně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
16. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [od 1. 1. 2022 jde o §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu] byl dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívala na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích bylo možné namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které bylo možné podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
17. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [resp. od 1. 1. 2022 ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy – tedy jak podle právního stavu platného do 31. 12. 2021, tak podle právního stavu platného od 1. 1. 2022 – povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
18. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, zákon vyžadoval, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný mohl relevantně namítat, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
19. V době rozhodování Nejvyššího soudu o podaném dovolání je od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci které je dovolací důvod původně uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu – v nezměněné dikci – nově vymezen pod písmenem h) téhož ustanovení. Citovanou novelou pak byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu pod písmenem g) vložen nový dovolací důvod spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “.
20. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022). Z hlediska rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí i nadále platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu).
21. Ze spisového materiálu vyplynulo, že osobě obviněného W. W. zákonná dvouměsíční lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022 (konkrétně dnem 22. 4. 2022), tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu, přičemž samotné dovolání bylo prostřednictvím obhájce podáno dne 20. 4. 2022 (č. l. 2716). Dovolatel ovšem ve svém podání odkázal na dovolací důvod ve znění před účinností shora citované novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb., z čehož je zjevné, že se obviněný a jeho obhajoba dopustily formálního pochybení stran označení dovolacího důvodu podle platného trestního řádu. Jelikož však po formální stránce námitky dovolatele odpovídají odkazu na v současné době platný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, Nejvyšší soud předmětné písemné podání řádně projednal, byť s poukazem na toto dílčí (formální) pochybení, neboť v obecné rovině splňuje všechny formální náležitosti dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, včetně odkazu na dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu, o který obviněný jím podaný mimořádný opravný prostředek opírá.
22. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
23. V duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu tedy Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání obviněného W. W. splňuje kritéria jím uplatněného dovolacího důvodu, načež po prostudování připojeného spisového materiálu a obsahu podaného mimořádného opravného prostředku dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jím uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, taxativně uvedenému v §265b odst. 1 tr. řádu, a to ani ve znění účinném do 31. 12. 2021, ani ve znění účinném od 1. 1. 2022.
24. Jde-li o námitky obviněného, které vznesl v rámci odkazu na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 [tj. od 1. 1. 2022 podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu], lze konstatovat, že dovolatel ve vztahu k jednání, popsanému ve výroku o vině rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. 11 To 59/2021-2558, opětovně usiluje o prosazení vlastní obhajoby, v rámci které ze zříká své odpovědnosti za spáchání předmětného zločinu. Podle jeho tvrzení soudy nižších stupňů nedostály své povinnosti bez důvodných pochybností prokázat jeho vinu stran naplnění zákonných znaků skutkové podstaty přisouzeného pokračujícího trestného činu popsaného ve výroku o vině, v důsledku čehož došlo k porušení základních zásad trestního řízení, včetně ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu, především pak jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces.
25. V reakci na to Nejvyšší soud zdůrazňuje, že obviněný s odkazem na výše uvedený dovolací důvod fakticky nenamítl, že by jemu připisované trestné jednání ve skutečnosti nenaplnilo zákonné znaky skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl pravomocně uznán vinným. Dovolatel výše uvedenými výhradami toliko opětovně odmítá zásadní skutková zjištění nalézacího soudu, doplněná a přehodnocená odvolacím soudem, aby tak prosadil vlastní obhajobu, v rámci které tvrdí, že soudy nižších stupňů nebylo dostatečně prokázáno, že se podílel coby dodavatel léčiva s obsahem prekurzoru na aktivitách organizované skupiny operujících na území České a Polské republiky. Těmito tvrzeními však obviněný pouze demonstroval své subjektivní přesvědčení, že provedené důkazy jej z jednání, jímž byl pravomocně uznán vinným, nikterak neusvědčily, v důsledku čehož usiluje o zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze a vrácení věci zpět Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání a rozhodnutí. Takovouto argumentační negací však dovolatel všechny své námitky znovu zaměřil toliko proti nižšími soudy provedeným důkazům, což je však ve fázi dovolacího řízení již nepřípustné a irelevantní.
26. V tomto ohledu je třeba znovu připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
27. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci zcela zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti stran správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, neboť tyto závěry byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy. Jelikož však dovolatel ve svém dovolání v podstatě namítl reálně existující zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé (byť tuto námitku takto výslovně nevyjádřil), Nejvyšší soud v návaznosti na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [obviněným chybně označený jako dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], předložený případ obviněného W. znovu přezkoumal. K tomu je nutné podotknout, že dovolatel Nejvyššímu soudu tento přezkum poněkud znesnadnil značnou neurčitostí jím vznesených výhrad, když na jedné straně vznesl řadu závažných námitek stran průběhu a způsobu dokazování, na straně druhé je však formuloval natolik obecně, že ve svém důsledku zůstaly zcela neurčité.
28. Zcela konkrétně – dovolatel namítl, že soudy obou stupňů (zvláště soud odvolací) v rámci svého dokazování dostatečně nevyhodnotily všechny okolnosti projednávaného případu – jaké konkrétní okolnosti měl však na mysli, již obviněný nikterak nekonkretizoval. Dále dovolatel vznesl námitku, že soudy nižších stupňů neprovedly další důkazy, které navrhoval či které se jevily jako logické k prokázání určité skutkové okolnosti – nicméně ani tuto námitku blíže nespecifikoval. Pokud v této souvislosti konstatoval, že v dané věci neexistuje žádný přímý důkaz, který by prakticky vyvracel jeho obhajobu, pročež namítl celkově nesprávné hodnocení provedených důkazů odvolacím soudem, tak opět jeho námitka zůstala pouze ve formě všeobecné proklamace. (Obviněný v této souvislosti sice odkázal na body 22. a 24. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, nicméně odvolací soud v těchto odstavcích pouze obecně cituje obsah ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu a následně podává jeho obecný výklad, pročež i tento dovolatelův odkaz zůstal zcela nekonkrétní.) Závěrem svého dovolání obviněný shrnul, že použitá právní kvalifikace jemu připisované trestné činnosti podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku je nesprávná – nicméně ani tuto námitku nikterak neprecizoval.
29. Namítá-li obviněný, že vrchní soud nevzal v úvahu jeho námitky, které vtělil do svého odvolání, je nutné podotknout, že jejich značná část tvoří námitky, které jsou taktéž formulovány značně obecně. Obviněný se např. pozastavuje nad skutečností, že české orgány činné v trestním řízení v rámci šetření tohoto případu nepožádaly dotčené polské orgány o zajištění důkazů; na jiném místě namítá, že tak velké množství „vyloupaných“ tablet s obsahem pseudoefedrinu by nemohlo ujít pozornosti polské policie. Jinde se zamýšlí nad tím, proč nebyl ve věci učiněn vyšetřovací pokus, který by prokázal, zda je vůbec možné v papírové či igelitové tašce přenášet 8 kg předmětného léčiva; dále např. upozorňuje na svůj velmi vyhraněný vztah k drogám s ohledem na to, že jeho syn byl aktivním uživatelem drog, event. namítá, že popis skutku neobsahuje přesnější popis vzájemné kooperace členů organizované skupiny, apod. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze je patrné, že na tyto námitky odvolací soud reagoval, a to v rámci části svého odůvodnění, kde hodnotí provedené důkazy a skutková zjištění, která z nich vyplynula a která trestnou činnost obviněného bez důvodných pochybností prokázala. Naopak tu část námitek, které obviněný formuloval přesněji, odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí řádně vypořádal, event. poznamenal, že se s nimi dostatečně vypořádal již soud prvního stupně (viz body 25. a 37. odůvodnění odvolacího soudu).
30. Z hlediska dovolacího řízení je však nutno znovu zdůraznit, že obviněný předmětný dovolací důvod, na který ve svém podání odkázal, naplní pouze tehdy, pokud namítne a dostatečně pečlivě zdůvodní, že skutek, jenž je mu kladen za vinu, vykazuje zákonné znaky jiného trestného činu, event. není žádným trestným činem. Obviněný W. však v rámci svého dovolání poněkud irelevantně namítl, že předmětná trestná činnost nebyla soudy nižších stupňů dostatečně prokázána a poté správně hmotněprávně kvalifikována, avšak svá tvrzení nedoložil žádnými konkrétními tvrzeními ani odkazy, o které by svá, poněkud vágní, tvrzení opřel či je upřesnil. Nejvyšší soud v této souvislosti již mnohokrát ve své judikatuře uvedl, že pokud dovolatel své námitky dostatečně nekonkretizuje, dovolací soud není povinen je za obviněného dohledávat či domýšlet (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 6 Tdo 435/2013, podobně i usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07).
31. V návaznosti na tyto skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že předmětný případ obviněného přezkoumal, nicméně vzhledem ke značné neurčitosti obviněným vznesených výhrad nemohl svoji argumentaci formulovat nikterak cíleně.
32. Z přiloženého spisového materiálu dovolací soud zjistil, že Krajský soud v Ústí nad Labem odvodil své skutkové závěry z dlouhé řady řádně provedených důkazů. Ve vztahu ke skutkům uvedeným pod body 1. až 3. výroku o vině (v obžalobě státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem uvedenými pod body 3., 7., 8.) nalézací soud vycházel z výpovědi samotného obviněného, dále ze svědecké výpovědi J. P. coby hlavního výrobce pervitinu, z policií pořízených odposlechů telefonních hovorů a zachycených SMS zpráv, z protokolů o provedení domovní prohlídky, z protokolů o sledování zájmových osob, z analýzy dat a zkoumání nosičů dat, ze znaleckého posudku z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, a dlouhé řady odborných vyjádření z oboru kriminalistika, zejména z odvětví chemie, biologie, fyzikální chemie, daktyloskopie a genetika, včetně šetření k opakovaně zneužívanému léčivu zn. Cirrus, dostupnému pouze na území Polské republiky.
33. Podstatným se jeví rovněž skutečnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem v rámci hlavního líčení provedl důkaz spisem vedeným u téhož soudu pod sp. zn. 3 T 4/2019 (viz rozsudek téhož soudu ze dne 10. 12. 2020, č. j. 3 T 4/2019-5337), ze kterého bylo zjištěno, že V. T., M. B., J. P., J. K. a L. N., byli uznáni vinnými mj. pro jednání spočívající v tom, že v obdobích od 13. 4. 2018 do 17. 4. 2018, od 2. 6. 2018 do 7. 6. 2018, od 18. 7. 2018 do 21. 7. 2018, od 13. 8. 2018 do nezjištěné doby kolem 15. 8. 2018, od 4. 9. 2018 do 7. 9. 2018, od 24. 9. 2018 do doby kolem 27. 9. 2018, od 21. 10. 2018 nejméně do 22. 10. 2018 a od 18. 11. 2018 do 20. 11. 2018, po extrakci pseudoefedrinu z léku Cirrus v XY, vyrobili tamtéž, popř. v XY, v každém jednotlivém případě více než 1.000 gramů psychotropní látky metamfetamin. Tento rozsudek nabyl právní moci ve spojení s rozsudky Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 3. 2021, sp. zn. 15 To 10/2021 (č. l. 2417-2422) a sp. zn. 15 To 3/2021 (č. l. 2408-2416). Klíčovou je však ve výroku uvedeného rozsudku konstatovaná skutečnost, že léky Cirrus na území Polské republiky pro tuto organizovanou skupinu opatřoval právě obviněný W. W.
34. Krajský soud v Ústí nad Labem všechny důkazy, o něž opřel svá skutková zjištění, pečlivě vyhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, tedy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na posouzení všech okolností případu jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistil skutkový stav tak, aby o něm nepanovaly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Na tato skutková zjištění nalézacího soudu navázal dále odvolací soud, který dokazování ještě doplnil, a to jak z podnětu obviněného W., tak z vlastní iniciativy, a to zejména o další odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie, vztahující se zejména k jednání popsanému pod bodem 1. výroku o vině. K takto získaným skutkovým závěrům Vrchní soud v Praze následně přiřadil odpovídající právní kvalifikaci a obviněnému W. uložil přiměřený trest. Současně se oba soudy nižších instancí v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly i se všemi námitkami, jež byly ze strany obviněného v jednotlivých fázích trestního řízení vzneseny.
35. Pakliže dovolatel v rámci svého mimořádného opravného prostředku namítl, že z provedených důkazů není možné prokázat jeho vinu, je třeba konstatovat, že obhajoba obviněného po celou dobu vedeného trestního řízení usiluje o zásadní zpochybnění celého procesu dokazování. Nicméně Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu konstatuje, že vrchní soud (v návaznosti na skutková zjištění krajského soudu) spolehlivě prokázal zavinění obviněného W. W. stran opakovaného dodávání dalším členům organizované skupiny polského léčiva značky Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, které za sledované období dosáhlo celkové výše nejméně 19 kg, a to výhradně za účelem následné výroby metamfetaminu.
36. Z bohatého důkazního materiálu (zejména z odposlechů telekomunikačního provozu, rozboru SMS zpráv a protokolu o sledování) jednoznačně vyplynulo, že obviněný W. W. byl v inkriminovanou dobu s dnes již odsouzenými V. T. a M. B. v živém telefonickém kontaktu, přičemž s nimi komunikoval vždy v blízké časové souvislosti s plánovanou výrobou metamfetaminu. V této souvislosti odsouzení B. a T. mezi sebou opakovaně hovoří o osobě mužského rodu (zpravidla jako o „V.“ nebo o „D.“, jehož telefonní čísla mají souběžně uložena ve svých mobilech). Z následného hodnocení výsledků operativně pátracích prostředků je nepochybné, že to byl právě obviněný W., kdo na území Polska obstarával to, na co odsouzení T. a jeho společníci čekali. Ze spisového materiálu bylo dále ověřeno, že v rámci předmětné organizované skupiny to byl výhradně odsouzený P., který jako jediný zajišťoval extrakci pseudoefedrinu z dodaného léku Cirrus a následně z něj vyráběl metamfetamin. Za tímto účelem (ve všech zkoumaných případech) čekal na pokyn odsouzeného T. a poté, co jej obdržel, přijel do obce XY, přičemž na základě provedených důkazů bylo postaveno na jisto, že odsouzený T. tento pokyn vydal vždy až poté, kdy předmětné léčivo s obsahem prekurzoru obdržel právě od osoby obviněného W.
37. Ze skutkových zjištění byl tedy jasně prokázán tzv. „modus operandi“ projednávané trestné činnosti, který lze stručně popsat tak, že odsouzení T. a B. se telefonicky kontaktují s obviněným W., a ten jim průběžně podává informace o tom, kdy bude mít dohodnuté (již z blistrů vyloupané tablety léčiva Cirrus) k dispozici a kam si pro ně mají přijet (samotné předání tašky s žádaným zbožím poté probíhá na parkovišti u prodejny Penny Market v XY nebo v XY u restaurace XY). V návaznosti na předané tablety pak oba přijíždí do nemovitosti č. p. XY v obci XY, kde předmětný kontraband obdrží J. P., který z tablet (za pomoci V. T., M. B. a J. K. a za fyzické účasti L. N.) tzv. českou cestou extrahuje pseudoefedrin a následně z nich vyrobí metamfetamin. Celé operaci přitom předchází osobní schůzka odsouzených T. a B. s obviněným W. na území Polska (spojená s předáním finanční hotovosti nutné na obstarání léku a další výdaje s tím spojené).
38. Trestná činnost této organizované skupiny byla tedy zcela závislá na opakovaných dodávkách základní „suroviny“ pro výrobu koncového produktu v podobě omamné látky. Z toho je patrné, že to byl právě dovolatel, kdo diktoval podmínky celé operace, zahrnující obstarání, dovoz a předání zakoupených a z prodejních obalů vyloupaných tablet s obsahem metamfetaminu. Taktéž je nutné podotknout, že z provedených odposlechů, protokolů o sledování ani jiných ve věci provedených důkazů nebyla zjištěna jakákoli jiná osoba, která by lék s obsahem pseudoefedrinu této skupině paralelně zprostředkovávala. Samotné množství předmětného léčiva v celkovém úhrnném množství nejméně 19 kg poté vyplynulo ze svědecké výpovědi odsouzeného J. P., který s ním přicházel do bezprostředního kontaktu, pročež je jeho odhad nejspolehlivější informací stran rozsahu projednávané trestné činnosti.
39. Vina obviněného W. byla tedy spolehlivě prokázána dlouhou řadou řádně provedených důkazů, jež do sebe hodnověrně zapadají, čímž vytvořily ucelený důkazní řetězec, ze kterého byl bez důvodných pochybností prokázán výše popsaný skutek, a tím i vyloučen jakýkoli jiný (alternativní) skutkový stav. Lze proto uzavřít, že skutkové závěry, ke kterým dospěl odvolací soud (viz body 29. až 37. odůvodnění jeho rozsudku), v návaznosti na závěry nalézacího soudu (shrnuté v bodech 43. až 47. odůvodnění jeho rozsudku) nejsou v žádném, natož ve zjevném či extrémním rozporu s provedenými důkazy, přičemž ani hodnotící úvahy obou soudů nejsou v rozporu s pravidly formální logiky. Za takové situace je zcela irelevantní námitka dovolatele, že ve věci nebyl proveden žádný přímý důkaz prokazující jeho vinu, neboť nejen soudy nižších instancí, ale ani dovolací soud nemá ve věci správnosti skutkových závěrů žádné pochybnosti.
40. V této souvislosti Nejvyšší soud ověřil, že se soudy obou nižších stupňů dostatečně zabývaly obhajobou obviněného a logicky se vypořádaly s jím vznesenými námitkami, zejména stran jeho tvrzení, že pro odsouzeného B. do České republiky dovážel toliko neokolkované cigarety, event. stran tvrzení, že v rámci dokazování nebyl předložen batoh, ve kterém měly být dováženy předmětné tablety. Taktéž se soudy vypořádaly s jeho tvrzením, že tak významné dodávky léčiva s obsahem pseudoefedrinu by udělaly z obviněného „bohatého člověka“, což však neodpovídá jeho stávajícím majetkovým poměrům (viz bod 49. odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem a bod 37. odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze).
41. Taktéž zamítnutí návrhů na doplnění dokazování, které obviněný vznesl během hlavního líčení, Krajský soud v Ústí nad Labem řádně posoudil a následně přesvědčivě zdůvodnil (jednalo se zejména o návrhy na získání dvou zpráv od polské policie, a to jednak k osobě syna obviněného L. W., který byl závislý na drogách, a ze které měl vyplývat negativní vztah obviněného k omamným látkám, a dále o zprávu, ze které mělo vyplývat, že obviněný podával dvě nebo tři trestní oznámení týkající se distribuce omamných látek na území města XY v Polsku). Krajský soud dané návrhy obviněného na doplnění dokazování správně zamítl, neboť předmětné návrhy nemají souvislost s předmětem řízení a netýkají se dokazovaných skutečností (viz bod 34. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Podobně návrhy obviněného na doplnění dokazování uvedené v jeho odvolání posoudil Vrchní soud v Praze, načež jejich odmítnutí řádně odůvodnil s tím, že navrhované skutečnosti v žádném případě nemají procesní potenciál jakkoli zpochybnit odsuzující výrok (viz bod 25. a 37. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
42. Především je však třeba znovu podotknout, že dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (jehož znění bylo doslovně převzato do dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v nyní platném znění) obviněným uplatněné dovolací námitky nikterak neodpovídají. Tento dovolací důvod je relevantně dán pouze v případě, že dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V nyní posuzované věci dovolatel namítl, že soudy nižších instancí postupovaly v rozporu s §2 odst. 5, 6 tr. řádu a náležitě nevyhodnotily všechny okolnosti případu, pročež stávající skutkové závěry nemají podle jeho názoru oporu ve skutkových zjištěních, resp. že soudy učiněná skutková zjištění nevyjadřují všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným, nicméně tak učinil pouze zcela formálně. Fakticky však nevznesl ani jednu námitku, v rámci které by blíže konkretizoval či doložil svá tvrzení o závažném nesouladu skutkových zjištění vymezených v tzv. skutkové větě a odůvodnění dovoláním napadených soudních rozhodnutí na straně jedné a zákonných znaků zvlášť závažného zločinu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku na straně druhé.
43. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že obviněným vznesené dovolací námitky mají svým obsahem blíže k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, než k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022. Nicméně ani podle současného, tedy platného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze vznášet jakékoli skutkové námitky a domáhat se skutkového přezkumu ve stejném rozsahu jako v odvolacím řízení. Pod tento dovolací důvod lze relevantně podřadit pouze takové vady, které odpovídají některé ze tří kategorií vad důkazního řízení v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu výslovně uvedených. Tyto vady v podstatě odpovídají kategoriím pochybení, které ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu umožňovaly zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění i za původní (tj. do 31. 12. 2021 účinné) právní úpravy dovolacích důvodů – tedy extrémnímu rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy, dále důkazům opatřeným nebo provedeným v rozporu s procesními předpisy a tzv. opomenutým důkazům.
44. I s odkazem na aktuální znění tohoto dovolacího důvodu je však nutné, aby dovolatel ve svém podání obsahujícím daný mimořádný opravný prostředek jasně konkretizoval, jaká skutková zjištění podle jeho názoru odporují obsahu provedených důkazů, resp. které podstatné důkazy soudy nižších stupňů neprovedly, popř. které důkazy jsou podle jeho náhledu procesně nepoužitelné, neboť byly opatřeny či provedeny v rozporu s příslušnou právní úpravou. V projednávaném dovolání však obviněný žádné takto konkrétní výhrady nevznesl, pouze v něm všeobecně předeslal, že závěry soudů jsou „v naprosto zjevném nesouladu s provedenými důkazy“. Tím však pouze vyjádřil svůj subjektivní nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, resp. za něj skryl svůj odlišný pohled na výsledky dokazování, se kterými se neztotožnil, neboť neodpovídají jeho očekávání či představám.
45. Takovýto způsob dovolací argumentace je však Nejvyšší soud nucen kategoricky odmítnout, neboť reálná existence zákonného dovolacího důvodu (tj. v tomto případě existence hmotně právních vad) je zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V návaznosti na to dovolací soud ověřil, že skutková zjištění, jež byla v nyní posuzované věci učiněna soudy nižších stupňů, odpovídají všem zákonným znakům zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, a to jak z hlediska naplnění základní skutkové podstaty podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, tak z hlediska znaků skutkové podstaty kvalifikované, tedy spáchání činu ve velkém rozsahu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech podle §283 odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku.
VI.
Závěr
46. S ohledem na shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný ve svém dovolání vznesl toliko námitky skutkového či procesního charakteru (vztahující se k výroku o jeho vině), jež navíc nikterak nekonkretizoval. Jejich společným jmenovatelem je přitom prezentace ničím neodůvodněných domněnek obviněného, resp. prostá polemika s hodnocením důkazů řádně provedených soudem prvního stupně, které ještě doplnil a následně řádně vyhodnotil soud odvolací.
47. Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění však nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, když oba soudy nižších instancí svá rozhodnutí odůvodnily pečlivým rozborem důkazní situace a z nich vzešlých skutkových závěrů, které s provedenými důkazy plně korespondují, při plném respektování zásady volného hodnocení důkazů i principu presumpce neviny. Mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost, pročež Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces a práva na náležitou obhajobu ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, které v nyní posuzovaném případě rozhodně nebylo porušeno.
48. V souvislosti s obviněným uplatněnými námitkami směřovanými proti výroku o vině považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné i na právní názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (v tomto případě obviněného). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
49. Vzhledem k tomu, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2021, č. j. 11 To 59/2021-2558 (ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 7. 2021, č. j. 102 T 4/2021-2455) nedošlo k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. podle §265b odst. 1 písm. g) či písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, ani žádných jiných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného W. W. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 7. 2022
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu