Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.01.2022, sp. zn. 8 Tdo 1207/2021 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.1207.2021.1

sp. zn. 8 Tdo 1207/2021-12950 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 o dovoláních obviněných P. V. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Hradec Králové, K. V. , nar. XY, bytem XY, a P. P. , nar. XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Litoměřice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 3 To 109/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 9/2014, takto: Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. V., K. V. a P. P. odmítají . Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 6 T 9/2014, byl ve vztahu k obviněnému K. V. podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen výrok o vině pod body I., II., III. a) a III. b) a celý výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2012, č. j. 2 T 10/2011-1615, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, sp. zn. 3 To 90/2012, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Následně byli obvinění P. V., K. V. a P. P. uznáni vinnými zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněný P. V. byl odsouzen za tento zločin a za zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2016, č. j. 4 T 7/2015-1523, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 3 To 64/2016, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 3 To 64/2016, podle §240 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2016, č. j. 4 T 7/2015-1523, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 3 To 64/2016, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 3 To 64/2016, jakož i všechny další výroky na tento navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 5 let. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen též peněžitý trest ve výměře 200 denních sazeb při výši denní sazby 500 Kč, celkem ve výši 100 000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu bylo dále uloženo propadnutí náhradní hodnoty, a to věcí konkretizovaných ve výroku rozsudku (jednalo se o nemovitosti – rodinné domy a celou řadu parcel). Obviněný K. V. byl odsouzen podle §240 odst. 3 a §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 9 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. I tomuto obviněnému bylo podle §71 odst. 1 tr. zákoníku uloženo propadnutí náhradní hodnoty, které se vztahovalo na přesně ve výroku rozsudku definované věci (nemovitosti a peněžní prostředky s příslušenstvím). Obviněný P. P. byl podle §240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl i tomuto obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností a družstev na dobu 5 let. Podle §71 odst. 1 tr. zákoníku mu bylo uloženo propadnutí náhradní hodnoty, a to ve výroku rozsudku specifikovaných peněžních prostředků s příslušenstvím. V dalším bylo rozhodnuto také o vině a trestu spoluobviněného M. Č. 2. Proti označenému rozsudku soudu prvního stupně podali všichni čtyři obvinění odvolání směřující proti všem jeho výrokům. Odvolání v neprospěch obviněného P. P. směřující proti výroku o trestu podala i státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 3 To 109/2019, byl podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušen, a to z podnětu odvolání obviněného P. V. pouze ve výroku o souhrnném trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu a zároveň též ve výroku o náhradním trestu odnětí svobody, který byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, které byly tomuto obviněnému uloženy, a z podnětu odvolání obviněného K. V. pouze ve výroku o společném trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu, který byl tomuto obviněnému uložen. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný P. V. byl odsouzen při nezměněném výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jakož i při nezměněných výrocích o trestu zákazu činnosti podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, peněžitém trestu podle §67 odst. 1 tr. zákoníku a trestu propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku za tento trestný čin a za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2016, sp. zn. 4 T 7/2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 3 To 64/2016, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 3 To 64/2016, podle §240 odst. 3 a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 5. 2016, sp. zn. 4 T 7/2015, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 10. 2018, sp. zn. 3 To 64/2016, a usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 3 To 64/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný K. V. byl odsouzen při nezměněném výroku o vině zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, [výrok o zrušení výroku o vině pod body I., II., III. a) a III. b) a celého výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. 4. 2012, sp. zn. 2 T 10/2011, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 11. 2012, sp. zn. 3 To 92/2012, zůstal beze změn], jakož i při nezměněném výroku o trestu propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku, podle §240 odst. 3 a §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek beze změn. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných P. P. a M. Č., jakož i odvolání státní zástupkyně jako nedůvodná zamítnuta. 3. Podle relevantních skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili shora označených trestných činů tím, že (upraveno Nejvyšším soudem) obvinění P. V., K. V., P. P. a M. Č. v bodě B) výroku P. V., jako jednatel a jediný společník společnosti V.-V. C., XY, IČ: XY (do 22. 6. 2010 se sídlem XY), K. V., jako zaměstnanec společnosti A., XY, IČ: XY (do 22. 6. 2010 se sídlem XY), P. P., jako jediný člen představenstva společnosti F., XY, IČ: XY (do 3. 5. 2012 se sídlem XY) a současně osoba rozhodující ve společnosti C., XY, IČ: XY, a M. Č., jako zaměstnanec společnosti C. společně, po předchozí vzájemné dohodě a po dohodě s občany Maďarské republiky R. V., nar. XY, v současnosti ve výkonu vazby v Maďarské republice, M. V., nar. XY, v současnosti ve výkonu vazby ve Slovenské republice, J. H., rozeným V., nar. XY, v současnosti ve výkonu vazby v Maďarské republice, L. M., rozeným V., nar. XY, v současnosti ve výkonu vazby v Maďarské republice, C. V., nar. XY, v současnosti ve výkonu vazby v Maďarské republice, L. V., nar. XY, Z. S., nar. XY, v současnosti ve výkonu vazby v Maďarské republice, I. C., nar. XY, a P. C., nar. XY, kteří ovládali maďarské a slovenské společnosti zapojené do obchodních řetězců a jednali za ně prostřednictvím tzv. bílých koní, proti kterým je vedeno samostatné trestní řízení v Maďarské republice, I. P. P., P. V. a K. V.: společně s R. V., M. V., J. H., L. M., C. V., L. V., Z. S., I. C. a P. C. v úmyslu získat neoprávněné vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty (dále jen DPH) u společnosti F., se sídlem XY, IČ: XY (dále jen F.) vykazováním účelových přijatých zdanitelných plnění – dodávek kovového odpadu, nemajících ve skutečnosti charakter ekonomické činnosti a prováděných pouze s cílem vylákání výhody na DPH, a uplatňováním nároku na odpočet daně na vstupu s následným vykazováním dodávání tohoto kovového odpadu do jiného členského státu Evropské unie (dále jen EU), které je podle ustanovení §63 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od uplatňování daně na výstupu s nárokem na odpočet daně, v období od 30. 3. 2009 do 25. 9. 2009 vytvořili dva podvodné řetězce dodavatelů a odběratelů kovového odpadu, v jejichž rámci obchodovali s totožnými dodávkami zboží, přemísťovanými opakovaně z Maďarska do provozovny v XY, společnosti A., se sídlem XY, IČ: XY (dále jen A.) a zase zpět, nebo z Maďarska a Slovenska do provozovny v XY, společnosti V. V. C., se sídlem XY, IČ: XY (dále jen V. V. C.) a zase zpět, a na jejichž koncích stála společnost F.vykazující dodání zboží do jiného členského státu EU a uplatňující nárok na vyplacení nadměrného odpočtu DPH, kdy na počátku jednoho řetězce stála společnost A., odebírající kovový odpad z Maďarska od společnosti K. M. H., XY, DIČ: XY, (dále jen K. M.) a společnosti C. F., XY, DIČ: XY (dále jen C. F.) a dodaný do provozovny společnosti A., avšak K. V. účetně fiktivně vykazovaný jako dodávky od společnosti D. R., XY, IČ: XY (dále jen D. R.) a společnosti Ž. t., XY, IČ: XY (dále jen Ž. t.) přičemž toto zboží, aniž by opustilo provozovnu společnosti A., převáděl K. V. na základě účetních dokladů s uvedením totožného nebo jen lehce změněného množství na společnost V. V. C., odkud jej P. V. převáděl dále na společnost F., za kterou toto zboží dodal P. P. zpět společnostem K. M. a C. F. a zboží nechal převézt z provozovny společnosti A., zpět do Maďarska, a na počátku druhého řetězce stála společnost V. V. C., odebírající kovový odpad od společnosti F.-C., XY, DIČ: XY (dále jen F.-C.), společnosti K., XY, DIČ: XY (dále jen K.), společnosti C. F. a společnosti M.-K., XY, DIČ: XY (dále jen M.-K.) a dodaný do provozovny společnosti V. V. C., avšak P. V. účetně fiktivně vykazovaný jako dodávky od společnosti S., XY, IČ: XY (dále jen S.), společnosti Ž. t. společnosti K., XY, IČ: XY (dále jen K.) a společnosti Z., XY, IČ: XY (dále jen Z.), přičemž toto zboží, aniž by opustilo provozovnu společnosti V. V. C., převáděl P. V. na základě účetních dokladů s uvedením totožného nebo jen lehce změněného množství dále na společnost F., za kterou toto zboží dodal P. P. zpět společnostem F.-C., K., C. F., a M.-K. a zboží nechal převézt z provozovny společnosti V. V. C., zpět do Maďarska nebo na Slovensko, a na základě shora popsaného jednání pak konkrétně: 1. v daňovém přiznání k DPH za společnost F. za zdaňovací období březen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 28. 4. 2009, nechal P. P. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění (ve výroku blíže konkretizovanou) fakturu na dodávku kovového odpadu od společnosti V. V. C., a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 305 213 Kč a o tuto částku zkrátil daňovou povinnost k DPH v tomto měsíci, 2. v daňovém přiznání k DPH za společnost F. za zdaňovací období duben 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 22. 5. 2009, nechal P. P. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 23 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti V. V. C., a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností V. V. C., na společnost F. v dubnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., zakoupit (buď přímo nebo na základě postupného přeprodeje) od společností A., S., anebo D. R., zboží měla společnost F.,dále vyvézt do jiného členského státu, a to odběratelům F.-C.., nebo K. M., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 36 514 113 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 3. v daňovém přiznání k DPH za společnost F. za zdaňovací období květen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 26. 6. 2009, nechal P. P. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 22 faktur na dodávky kovového odpadu od společnosti V. V. C., a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností V. V. C., na společnost F. v květnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., zakoupit (buď přímo nebo na základě postupného přeprodeje) od společností A., S., Ž. t., anebo D. R., zboží měla společnost F.,dále vyvézt do jiného členského státu, a to odběratelům F.-C., K., C. F., nebo K. M., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 45 524 770 Kč a na základě toho nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 44 776 680 Kč v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 4. v daňovém přiznání k DPH za společnost F.za zdaňovací období červen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 28. 7. 2009, nechal P. P. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 21 fakturu na dodávky kovového odpadu od společnosti V. V. C., a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností V. V. C., na společnost F. v červnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., zakoupit (buď přímo nebo na základě postupného přeprodeje) od společností A., S., Ž. t., anebo D. R., zboží měla společnost F., dále vyvézt do jiného členského státu, a to odběratelům K., C. F., nebo K. M., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 42 222 797 Kč a na základě toho nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 41 916 609 Kč v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 5. v daňovém přiznání k DPH za společnost F. za zdaňovací období červenec 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 26. 8. 2009, nechal P. P. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 24 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti V. V. C., a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností V. V. C., na společnost F. v červenci 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., zakoupit (buď přímo nebo na základě postupného přeprodeje) od společností A., K., S., Ž. t., anebo od dosud nezjištěného dodavatele, zboží měla společnost F. dále vyvézt do jiného členského státu, a to odběratelům M.-K., K.., nebo C. F., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 14 796 053 Kč a na základě toho nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 12 251 188 Kč v tomto měsíci, který nebyl správcem daně vyplacen, neboť za toto zdaňovací období na DPH u společnosti F. zahájil vytýkací řízení, 6. v daňovém přiznání k DPH za společnost F. za zdaňovací období srpen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 25. 9. 2009, nechal P. P. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 2 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti V. V. C., a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností V. V. C., na společnost F. v srpnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., zakoupit od společnosti Z. zboží měla společnost F., dále vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli M.-K., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 769 069 Kč a na základě toho nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve stejné výši v tomto měsíci, který nebyl správcem daně vyplacen, neboť za toto zdaňovací období na DPH u společnosti F. zahájil vytýkací řízení, a takto jednali v úmyslu zkrátit DPH a získat vyplacení neoprávněného nadměrného odpočtu DPH, který byl správcem daně částečně vyměřen a vrácen, čímž České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj – územní pracoviště v XY (nyní zastoupené Finančním úřadem pro XY – územní pracoviště pro XY) způsobili P. P. a P. V. škodu ve výši 125 566 893 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši 15 565 122 Kč a K. V. způsobil škodu ve výši 58 708 821 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 3 578 192 Kč, II. P. P., M. Č., P. V. a K. V.: společně s R. V., M. V., J. H., L. M., C. V., L. V. a Z. S. v úmyslu získat neoprávněné vyplacení nadměrného odpočtu DPH u společnosti C., se sídlem XY, IČ: XY, (dále jen C.) vykazováním účelových přijatých zdanitelných plnění – dodávek kovového odpadu, nemajících ve skutečnosti charakter ekonomické činnosti a prováděných s cílem vylákání výhody na DPH, a uplatňováním nároku na odpočet daně na vstupu s následným vykazováním dodávání tohoto kovového odpadu do jiného členského státu EU, které je podle ustanovení §63 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od uplatňování daně na výstupu s nárokem na odpočet daně, v období od 27. 5. 2009 do 26. 6. 2009 vytvořili dva podvodné řetězce dodavatelů a odběratelů kovového odpadu, v jejichž rámci obchodovali s totožnými dodávkami zboží, přemísťovanými opakovaně z Maďarska do provozovny v XY, společnosti A., a zase zpět, nebo z Maďarska a Slovenska do provozovny v XY společnosti V. V. C., a zase zpět, a na jejichž koncích stála společnost C. vykazující dodání zboží do jiného členského státu EU a uplatňující nárok na vyplacení nadměrného odpočtu DPH, kdy na počátku jednoho řetězce stála společnost A., odebírající kovový odpad z Maďarska od společnosti C. F. a společnosti K. M., dodaný do provozovny společnosti A., avšak K. V. účetně fiktivně vykazovaný jako dodávky od společností D. R. a Ž. t., přičemž toto zboží, aniž by opustilo provozovnu společnosti A. převáděl K. V. na základě účetních dokladů s uvedením totožného nebo jen lehce změněného množství dále na společnost V. V. C., odkud jej P. V. převáděl na společnost C., za kterou toto zboží dodali P. P. a M. Č. dále zpět společnostem C. F. A K. M. a zboží nechali převézt z provozovny společnosti A. zpět do Maďarska, a na počátku druhého řetězce stála společnost V. V. C., odebírající kovový odpad od společnosti K. a dodaný do provozovny společnosti V. V. C., avšak P. V. účetně fiktivně vykazovaný jako dodávky od společnosti S., přičemž toto zboží, aniž by opustilo provozovnu společnosti V. V. C., převáděl P. V. na základě účetních dokladů s uvedením totožného nebo jen lehce změněného množství dále na společnost C., za kterou toto zboží dodali P. P. a M. Č. dále zpět společnosti K. a zboží nechali převézt z provozovny společnosti V. V. C., zpět do Maďarska, a na základě shora popsaného jednání pak konkrétně: v daňovém přiznání k DPH za společnost C. za zdaňovací období květen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 26. 6. 2009, nechali P. P. a M. Č. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 7 faktur na dodávky kovového odpadu od společnosti V. V. C., a současně vykázali dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to:__ §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností V. V. C., na společnost C. v květnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., zakoupit (buď přímo nebo na základě postupného přeprodeje) od společností A., S., Ž. t., anebo D. R., zboží měla společnost C. dále vyvézt do jiného členského státu, a to odběratelům K., C. F., nebo K. M., čímž neoprávněně uplatnili odpočet DPH na vstupu ve výši 13 472 516 Kč a na základě toho nárokovali neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 13 559 668 Kč v tomto měsíci, který nebyl správcem daně vyplacen, neboť za toto zdaňovací období na DPH u společnosti C. zahájil vytýkací řízení, a takto jednali v úmyslu získat vyplacení neoprávněného nadměrného odpočtu DPH, který nebyl správcem daně z důvodu zahájeného vytýkacího řízení vyměřen a vrácen, čímž se pokusili způsobit České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj – územní pracoviště v XY, P. P., M. Č. a P. V. škodu ve výši 13 472 516 Kč a K. V. škodu ve výši 6 407 814 Kč, III. K. V.: společně s C. V., L. V. a Z. S. v úmyslu získat neoprávněné vyplacení nadměrného odpočtu DPH u společnosti A. vykazováním účelových přijatých zdanitelných plnění – dodávek kovového odpadu, nemajících ve skutečnosti charakter ekonomické činnosti a prováděných s cílem vylákání výhody na DPH, a uplatňováním nároku na odpočet daně na vstupu s následným vykazováním dodávání tohoto kovového odpadu do jiného členského státu EU, které je podle ustanovení §63 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od uplatňování daně na výstupu s nárokem na odpočet daně, v období od 22. 1. 2009 do 26. 8. 2009 vytvořili podvodný řetězec dodavatelů a odběratelů kovového odpadu, v jehož rámci obchodoval s totožnými dodávkami zboží, přemísťovanými opakovaně z Maďarska do provozovny společnosti A. v XY a zase zpět, a na jehož konci stála společnost A., vykazující dodání zboží do jiného členského státu EU a uplatňující nárok na vyplacení nadměrného odpočtu DPH, kdy společnost A., odebírala kovový odpad z Maďarska od společnosti C. F. a společnosti K. M. dodaný do její provozovny, avšak K. V. účetně fiktivně vykazovaný jako dodávky od společnosti D. R. a společnosti Ž. t., přičemž toto zboží pak K. V. na základě účetních dokladů s uvedením totožného nebo lehce změněného množství obratem opět dodával zpět do Maďarska společnostem C. F. a K. M. a na základě shora popsaného jednání pak konkrétně: 1. v daňovém přiznání k DPH za společnost A. za zdaňovací období leden 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 26. 2. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 2 faktury na dodávku kovového odpadu od společnosti D. R. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností D. R. na společnost A. v lednu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost A. vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli K. M., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 069 605 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 2. v daňovém přiznání k DPH za společnost A. za zdaňovací období únor 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 25. 3. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 10 faktur na dodávky kovového odpadu od společnosti D. R. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností D. R. na společnost A. v únoru 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost A. vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli K. M., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 12 154 896 Kč a na základě toho nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH ve výši 11 206 764 Kč v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 3. v daňovém přiznání k DPH za společnost A. za zdaňovací období březen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 27. 4. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 9 faktur na dodávky kovového odpadu od společnosti D. R. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností D. R. na společnost A. v březnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost A. vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli K. M., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 13 320 106 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 4. v daňovém přiznání k DPH za společnost A. za zdaňovací období duben 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 26. 5. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 2 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti Ž. t. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností Ž. t. na společnost A. v dubnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost A. vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli C. F., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 901 408 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 5. v daňovém přiznání k DPH za společnost A. za zdaňovací období květen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 26. 6. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 3 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti Ž. t. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností Ž. t. na společnost A. v květnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost A. vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli C. F., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 5 096 455 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 6. v daňovém přiznání k DPH za společnost A. za zdaňovací období červen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 24. 7. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 6 faktur na dodávky kovového odpadu od společnosti Ž. t. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností Ž. t. na společnost A. v červnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost A. vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli C. F., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 12 053 714 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 7. v daňovém přiznání k DPH za společnost A. za zdaňovací období červenec 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 26. 8. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 3 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti Ž. t. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností Ž. t. na společnost A. v červenci 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost A. vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli C. F., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 2 200 187 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, a takto jednal v úmyslu získat vyplacení neoprávněného nadměrného odpočtu DPH, který byl správcem daně vyměřen a vrácen, čímž České republice zastoupené Finančním úřadem pro Pardubický kraj – územní pracoviště v XY způsobil škodu ve výši 47 796 371 Kč, IV. P. V.: společně s R. V., M. V., J. H., L. M., I. C. a P. C. v úmyslu získat neoprávněné vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty u společnosti V. V. C., vykazováním účelových přijatých zdanitelných plnění – dodávek kovového odpadu, nemajících ve skutečnosti charakter ekonomické činnosti a prováděných s cílem vylákání výhody na DPH, a uplatňováním nároku na odpočet daně na vstupu s následným vykazováním dodávání tohoto kovového odpadu do jiného členského státu EU, které je podle ustanovení §63 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od uplatňování daně na výstupu s nárokem na odpočet daně, v období od 2. 3. 2009 do 29. 12. 2009 vytvořili podvodný řetězec dodavatelů a odběratelů kovového odpadu, v jehož rámci obchodoval s totožnými dodávkami zboží, přemísťovanými opakovaně z Maďarska nebo Slovenska do provozovny společnosti V. V. C., v XY a zase zpět, na jehož konci stála společnost V. V. C., vykazující dodání zboží do jiného členského státu EU a uplatňující nárok na vyplacení nadměrného odpočtu DPH, kdy společnost V. V. C., odebírala kovový odpad z Maďarska nebo Slovenska od společnosti F.-C. a společnosti M.-K. dodaný do její provozovny, avšak P. V. účetně fiktivně vykazovaný jako dodávky od společností S., K. a Z. a toto zboží pak P. V. na základě účetních dokladů s uvedením totožného nebo lehce změněného množství obratem opět dodal zpět do Maďarska nebo na Slovensko společnostem F.-C. a M.-K. a na základě shora popsaného jednání pak konkrétně: 1. v daňovém přiznání k DPH za společnost V. V. C., za zdaňovací období březen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 22. 4. 2009, nechal P. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 10 faktur na dodávky kovového odpadu od společnosti S. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností S. na společnost V. V. C., v březnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli F.-C., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 9 268 610 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 2. v daňovém přiznání k DPH za společnost V. V. C., za zdaňovací období květen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 25. 6. 2009, nechal P. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 2 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti K. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností K. na společnost V. V. C., v květnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli M.-K., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 729 776 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 3. v daňovém přiznání k DPH za společnost V. V. C., za zdaňovací období červen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 24. 7. 2009, nechal P. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 10 faktur na dodávky kovového odpadu od společnosti K. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností K. na společnost V. V. C., v červnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli M.-K., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 3 576 190 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 4. v daňovém přiznání k DPH za společnost V. V. C., za zdaňovací období červenec 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 26. 8. 2009, nechal P. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 3 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti K. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností K. na společnost V. V. C., v červenci 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli M.-K., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 137 723 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 5. v daňovém přiznání k DPH za společnost V. V. C., za zdaňovací období srpen 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 25. 9. 2009, nechal P. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 2 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti Z. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností Z. na společnost V. V. C., v srpnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli M.-K., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 165 895 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 6. v daňovém přiznání k DPH za společnost V. V. C., za zdaňovací období září 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 23. 10. 2009, nechal P. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 3 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti Z. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností Z., na společnost V. V. C., v září 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli M.-K., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 466 165 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 7. v daňovém přiznání k DPH za společnost V. V. C., za zdaňovací období listopad 2009, podaném na Finančním úřadu v XY dne 29. 12. 2009, nechal P. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 3 faktury na dodávky kovového odpadu od společnosti Z. a současně vykázal dodání tohoto zboží do jiného členského státu EU, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných společností Z. na společnost V. V. C., v listopadu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), kdy zboží měla společnost V. V. C., vyvézt do jiného členského státu, a to odběrateli M.-K., čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 536 214 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, a takto jednal v úmyslu získat vyplacení neoprávněného nadměrného odpočtu DPH, který byl správcem daně částečně vyměřen a vrácen, čímž České republice zastoupené Finančním úřadem pro Pardubický kraj – územní pracoviště v XY (nyní zastoupené Finančním úřadem pro XY – územní pracoviště pro XY ) způsobil škodu ve výši 18 150 797 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši 729 776 Kč, celkově tak P. V. svým úmyslným jednáním popsaným bod body I., II. a IV. způsobil celkovou škodu ve výši 144 447 466 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši celkem 29 037 639 Kč, K. V. svým úmyslným jednáním popsaným bod body I., II. a III. způsobil celkovou škodu ve výši 106 505 192 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši celkem 9 986 006 Kč, P. P. svým úmyslným jednáním popsaným bod body I. a II. způsobil celkovou škodu ve výši 125 566 893 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši celkem 29 037 638 Kč a M. Č. se pokusil způsobit svým úmyslným jednáním popsaným pod bodem II. celkovou škodu ve výši 13 472 516 Kč, obviněný K. V. v bodě C) výroku v XY u XY, na základě předchozí vzájemné dohody K. V., zaměstnance společnosti A., původně se sídlem XY v Čechách, XY, resp. XY, od 22. 7. 2010 se sídlem XY, XY, IČ XY (dále jen A.), a dosud podezřelého M. K., nar. XY, občana Rumunska, proti němuž je vedeno samostatné trestní řízení, s již pravomocně odsouzeným V. K., podnikajícím coby fyzická osoba s místem podnikání XY, IČ: XY, s již pravomocně odsouzeným J. K., podnikajícím coby fyzická osoba s místem podnikání XY, IČ: XY a již pravomocně odsouzeným J. D., podnikajícím coby fyzická osoba s místem podnikání XY, XY, IČ: XY, a v době od 1. 9. 2009 jednatelem společnosti V., se sídlem XY, IČ: XY (dále jen V.), v úmyslu získat vyplacení neoprávněného nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, zastírali skutečný původ kovového odpadu dodávaného do společnosti A. začleněním V. K., J. K. a J. D. jako dodavatelů do řetězce plátců daně mezi společnost A. a její skutečné dodavatele, osoby registrované k dani v jiném členském státě EU, aby mohli uplatňovat nárok na odpočet daně na vstupu a čerpat nadměrné odpočty daně z přidané hodnoty vzhledem k tomu, že společnost A. dále vykazovala dodání kovového odpadu do jiného členského státu EU, které je podle §63 a násl. zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, osvobozeno od uplatnění daně na výstupu s nárokem na odpočet daně, konkrétně I. obviněný K. V. a již pravomocně odsouzený V. K. společně v období od 10. 4. 2009 do 24. 7. 2009 nechal K. V. zahrnout do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti A. faktury na přijatá zdanitelná plnění – dodávky kovového odpadu, vystavené V. K., který tento kovový odpad předtím fiktivně nakoupil v totožném množství a za stejné ceny, které poté fakturoval společnosti A., od společnosti V., se sídlem XY , IČ: XY (dále jen V.), a to na základě fiktivních faktur vystavených touto společností, když nikdy nejednal o množství, ceně a termínech dodávek s nikým ze zástupců společnosti V. nebo jakýmkoli jiným dodavatelem, ani nesjednával a nehradil dopravu zboží a veškeré platby, které obdržel od společnosti A. za dodané zboží, odevzdával ihned po přijetí na účet a jejich hotovostním výběru M. K., za což dostával finanční odměnu, přičemž zdanitelná plnění vyplývající z faktur společnosti V. zahrnul do svého přiznání k dani z přidané hodnoty za období 2. čtvrtletí 2009, které sám sestavil a podal dne 22. 7. 2009 u správce daně – Finančního úřadu ve XY, jako čtvrtletní plátce DPH, a kde vykázal nulovou daňovou povinnost, ačkoliv věděli, že tato zdanitelná plnění se neuskutečnila, neboť V. K. nebyl skutečným dodavatelem kovového odpadu do společnosti A., ale pouze osobou, která na tyto dodávky vystavovala faktury, když předmět zdanitelného plnění byl nakoupen společností A., po předchozí dohodě K. V. a M. K., od jiných, dosud neustanovených dodavatelů registrovaných k dani v jiném členském státě EU, kdy termíny, množství a cenu každé dodávky domlouval s K. V. vždy M. K., který rovněž zajišťoval dopravu zboží a inkasoval od V. K. veškeré platby obdržené od společnosti A. za dodané zboží, a na základě těchto fiktivních faktur uplatnil K. V. u správce daně – Finančního úřadu v XY neoprávněný nadměrný odpočet daně z přidané hodnoty, který byl správcem daně poukázán na účet společnosti A., konkrétně: 1. v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období duben 2009, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 26. 5. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 5 fiktivních faktur na kovový odpad, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných dodavatelem V. K. na společnost A. v dubnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 659.940,- Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 2. v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období květen 2009, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 26. 6. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 5 fiktivních faktur na kovový odpad, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných dodavatelem V. K. na společnost A. v květnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 353 102 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 3. v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období červen 2009, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 24. 7. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 8 fiktivních faktur na kovový odpad, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných dodavatelem V. K. na společnost A. v červnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 929 893 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, a takto jednali v úmyslu získat vyplacení neoprávněného nadměrného odpočtu DPH, který byl správcem daně vyměřen a vrácen, čímž České republice zastoupené Finančním úřadem v XY způsobili škodu ve výši 3 942 935 Kč, II. obviněný K. V. a již pravomocně odsouzený J. K. společně: v období od 7. 7. 2009 do 24. 9. 2009 nechal K. V. zahrnout do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti A. faktury na přijatá zdanitelná plnění – dodávky kovového odpadu, vystavené J. K., který tento kovový odpad předtím fiktivně nakoupil v totožném množství, jaké poté fakturoval společnosti A., od společnosti N., se sídlem XY , IČ: XY (dále jen N.), a to na základě fiktivních faktur vystavených touto společností, když nikdy nejednal o množství, ceně a termínech dodávek s nikým ze zástupců společnosti N. nebo jakýmkoli jiným dodavatelem, ani nesjednával a nehradil dopravu zboží a veškeré platby, které obdržel od společnosti A. za dodané zboží, odevzdával ihned po přijetí na účet a jejich hotovostním výběru M. K., za což dostával finanční odměnu, přičemž zdanitelná plnění vyplývající z faktur společnosti N. zahrnul do svého přiznání k dani z přidané hodnoty za období 3. čtvrtletí 2009, které podal dne 26. 10. 2009 u správce daně – Finančního úřadu ve XY , jako čtvrtletní plátce DPH, a kde přiznal daňovou povinnost ve výši 36 748 Kč, kterou nezaplatil, ačkoliv věděli, že tato zdanitelná plnění se neuskutečnila, neboť J. K. nebyl skutečným dodavatelem kovového odpadu do společnosti A., ale pouze osobou, která na tyto dodávky vystavovala faktury, když předmět zdanitelného plnění byl nakoupen společností A., po předchozí dohodě K. V. a M. K. od jiných, dosud neustanovených dodavatelů registrovaných k dani v jiném členském státě EU, kdy termíny, množství a cenu každé dodávky domlouval s K. V. vždy M. K., který rovněž zajišťoval dopravu zboží a inkasoval od J. K. veškeré platby obdržené od společnosti A. za dodané zboží, a na základě těchto fiktivních faktur uplatnil K. V. u správce daně – Finančního úřadu v XY neoprávněný nadměrný odpočet DPH, který byl správcem daně poukázán na účet společnosti A., konkrétně: 1. v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období červenec 2009, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 26. 8. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 10 fiktivních faktur na kovový odpad, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných dodavatelem J. K., na společnost A. v červenci 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 3 782 486 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 2. v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období srpen 2009, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 24. 9. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 14 fiktivních faktur na kovový odpad, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných dodavatelem J. K., na společnost A. v červenci 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 5 020 045 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, a takto jednali v úmyslu získat vyplacení neoprávněného nadměrného odpočtu DPH, který byl správcem daně vyměřen a vrácen, čímž České republice zastoupené Finančním úřadem v XY způsobili škodu ve výši 8 802 531 Kč, III. a) obviněný K. V. a již pravomocně odsouzený J. D. společně: v období od 1. 9. 2009 do 29. 10. 2009 nechal K. V. zahrnout do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti A. faktury na přijatá zdanitelná plnění – dodávky kovového odpadu, vystavené J. D., který tento kovový odpad předtím fiktivně nakoupil v totožném množství a za stejné ceny, které poté fakturoval společnosti A., od společnosti W., se sídlem XY , IČ: XY , (dále jen W.), a to na základě fiktivních faktur vystavených touto společností, když nikdy nejednal o množství, ceně a termínech dodávek s nikým ze zástupců společnosti W. nebo jakýmkoli jiným dodavatelem, ani nesjednával a nehradil dopravu zboží a veškeré platby, které obdržel od společnosti A. za dodané zboží, odevzdával ihned po přijetí na účet a jejich hotovostním výběru M. K., za což dostával finanční odměnu, přičemž zdanitelná plnění vyplývající z faktur společnosti W. zahrnul do svého přiznání k dani z přidané hodnoty za období 3. čtvrtletí 2009, které podal dne 27. 10. 2009 u správce daně – Finančního úřadu v XY , jako čtvrtletní plátce DPH, a kde přiznal daňovou povinnost ve výši 225 Kč, ačkoliv věděli, že tato zdanitelná plnění se neuskutečnila, neboť J. D. nebyl skutečným dodavatelem kovového odpadu do společnosti A., ale pouze osobou, která na tyto dodávky vystavovala faktury, neboť předmět zdanitelného plnění byl nakoupen společností A., po předchozí dohodě K. V. a M. K., mimo jiné od společnosti J. G., se sídlem XY , Slovenská republika, IČ: XY , (dále jen J. G.), a dalších, dosud neustanovených dodavatelů registrovaných k dani v jiném členském státě EU, kdy termíny, množství a cenu každé dodávky domlouval s K. V. vždy M. K., který rovněž zajišťoval dopravu zboží a inkasoval od J. D. veškeré platby obdržené od společnosti A. za dodané zboží, a na základě těchto fiktivních faktur uplatnil K. V. u správce daně – Finančního úřadu v XY neoprávněný nadměrný odpočet DPH, který byl správcem daně poukázán na účet společnosti A., konkrétně: v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období září 2009, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 29. 10. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 9 fiktivních faktur na kovový odpad, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných dodavatelem J. D., na společnost A. v září 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 2 063 868 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, a takto jednali v úmyslu získat vyplacení neoprávněného nadměrného odpočtu DPH, který byl správcem daně vyměřen a vrácen, čímž České republice zastoupené Finančním úřadem v XY způsobili škodu ve výši 2 063 868 Kč, III. b) obviněný K. V. a již pravomocně odsouzený J. D. společně: v období od 5. 10. 2009 do 25. 2. 2010 nechal K. V. zahrnout do daňových přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti A. faktury na přijatá zdanitelná plnění – dodávky kovového odpadu, vystavené J. D. za společnost V., který tento kovový odpad předtím fiktivně nakoupil v totožném množství, jaké poté fakturoval společnosti A., od společnosti W., a to na základě fiktivních faktur vystavených touto společností, když nikdy nejednal o množství, ceně a termínech dodávek s nikým ze zástupců společnosti W. nebo jakýmkoli jiným dodavatelem, ani nesjednával a nehradil dopravu zboží a veškeré platby, které obdržel od společnosti A. za dodané zboží, odevzdával ihned po přijetí na účet a jejich hotovostním výběru M. K., za což dostával finanční odměnu, přičemž zdanitelná plnění vyplývající z faktur společnosti W. zahrnul do přiznání k dani z přidané hodnoty společnosti V. za období 4. čtvrtletí 2009, které podal dne 25. 1. 2010 u správce daně Finančního úřadu XY , jako čtvrtletní plátce DPH, a kde přiznal daňovou povinnost ve výši 64 209 Kč, kterou neuhradil, a za 1. čtvrtletí 2010 daňové přiznání vůbec nepodal, ačkoliv věděli, že tato zdanitelná plnění se neuskutečnila, neboť společnost V. nebyla skutečným dodavatelem kovového odpadu do společnosti A., ale pouze subjektem, jejímž jménem J. D. na tyto dodávky vystavoval faktury, když předmět zdanitelného plnění byl nakoupen společností A., po předchozí dohodě K. V. a M. K., mimo jiné od společnosti J. G. a dalších, dosud neustanovených dodavatelů registrovaných k dani v jiném členském státě EU, kdy termíny, množství a cenu každé dodávky domlouval s K. V. vždy M. K., který rovněž zajišťoval dopravu zboží a inkasoval od J. D. veškeré platby obdržené od společnosti A. za dodané zboží, a na základě těchto fiktivních faktur uplatnil K. V. u správce daně – Finančního úřadu v XY neoprávněný nadměrný odpočet DPH, který byl správcem daně částečně poukázán na účet společnosti A., konkrétně: 1. v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období říjen 2009, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 25. 11. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 16 fiktivních faktur na kovový odpad, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných dodavatelem společností V., na společnost A. v říjnu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 5 631 606 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který však nebyl správcem daně vyplacen, neboť za toto zdaňovací období na dani z přidané hodnoty u společnosti A. zahájil vytýkací řízení, 2. v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období listopad 2009, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 23. 12. 2009, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 9 fiktivních faktur na kovový odpad, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných dodavatelem společností V., na společnost A. v listopadu 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 2 997 032 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 3. v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období prosinec 2009, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 27. 1. 2010, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 5 fiktivních faktur na kovový odpad, a to: §následuje podrobný výčet konkrétních faktur vydaných dodavatelem společností V., na společnost A. v prosinci 2009 s přesnou výší plnění bez DPH i výší DPH (v českých korunách), čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 1 788 815 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který byl správcem daně vyplacen, 4 . v daňovém přiznání k DPH za zdaňovací období leden 2010, podaném společností A. na Finančním úřadu v XY dne 25. 2. 2010, nechal K. V. zahrnout do nároku na odpočet daně z přijatých zdanitelných plnění 1 (ve výroku přesně konkretizovanou) fiktivní fakturu na kovový odpad, čímž neoprávněně uplatnil odpočet DPH na vstupu ve výši 396 976 Kč a v této výši nárokoval neoprávněný nadměrný odpočet DPH v tomto měsíci, který však nebyl správcem daně vyplacen, neboť za toto zdaňovací období na dani z přidané hodnoty u společnosti A. zahájil vytýkací řízení, a takto jednali v úmyslu získat vyplacení neoprávněného nadměrného odpočtu DPH, který byl správcem daně částečně vyměřen a vrácen, čímž České republice zastoupené Finančním úřadem v XY způsobili škodu ve výši 4 785 847 Kč a pokusili se způsobit škodu ve výši 6 028 582 Kč, celkově tak K. V. svým úmyslným jednáním popsaným pod body C) I., II., III. a) a III. b) způsobil škodu ve výši 19 595 180 Kč a pokusil se způsobit škodu ve výši celkem 6 028 582 Kč. II. Dovolání a vyjádření k nim 4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 3 To 109/2019, podali prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání obvinění P. V., K. V. i P. P.. Všichni tři odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obvinění P. a K. V. (dále též jen „dovolatelé“) rozdělili své společné podání do pěti tematických okruhů. V prvním z nich namítli nesprávný ukázkový případ první dodávky, na které odvolací soud demonstroval ekonomickou nesmyslnost a tím pádem i zjevnou fiktivnost posuzovaných obchodních transakcí. Vrchní soud v něm popisoval přeprodej zboží mezi společnostmi S., V. V. C., F. a jeho následný vývoz do Maďarska, který se odehrál v rámci jednoho dne (30. 3. 2009). Upozorňoval přitom na skutečnost, že společnost S. neodvedla z daného obchodu DPH, a zejména že cena zboží v rámci jednotlivých transakcí postupně klesala, v čemž spatřoval příkrý rozpor s ekonomickými kritérii. Toto hodnocení však považovali dovolatelé za nesprávné a připomněli, že společnost V. V. C., prodala společnosti F. o 6 340 kg menší objem zboží, než předtím zakoupila od společnosti S. Závěr soudu o ekonomické nesmyslnosti, resp. ztrátovosti tohoto obchodního případu, je tedy zásadně nesprávný a odporuje v řízení předloženému a čtenému znaleckému posudku Ing. Zdeňka Urbana, ve kterém znalec na uvedené hmotnostní rozdíly zboží poukazoval. Obvinění ještě dodali, že pokud společnost S. neodvedla z této dodávky DPH, jedná se o skutečnost ležící zcela mimo sféru jejich vlivu a vědomostí, poněvadž oni o plnění daňových povinností na straně těchto a dalších dodavatelů neměli žádné tušení. 6. Dovolatelé rozporovali také skutkové zjištění soudů o kruhovém pohybu zboží mezi Českou republikou a zahraničím. Řada důkazů totiž svědčí pro opačný závěr, odvolací soud však na ně nebral zřetel. Obhajoba obou obviněných opakovaně poukazovala na to, že v některých případech pocházely dodávky měděného odpadu od slovenské společnosti E., anebo od maďarských společností F. či M., u nichž nebylo prokázáno, že by měly cokoliv společného s maďarskými občany V. nebo C. Předmětné dodávky zcela jistě nezapadají do schématu podvodných dodávek, jelikož zde není dán obžalobou presumovaný prvek kruhového pohybu předmětného zboží mezi týmiž společnostmi. V uvedeném směru pak dovolatelé poukázali na některé konkrétní dodávky, které podle jejich názoru vyvracejí závěr soudů o kruhovém pohybu stále stejného zboží. Vedle toho připomenuli také jednu dodávku, kterou měla společnost V. V. C., nabýt od neznámého dodavatele, v takové situaci je již zcela nemožné dovozovat, že došlo ke spáchání trestného činu. V neposlední řadě zmínili též dodávku od společnosti Z. pro společnost V. V. C., jejímž předmětem nebyl měděný odpad, nýbrž měděné katody. Jde tedy o zcela jiný druh zboží, než který byl následně dodán odběrateli, společnosti M.-K. Měděný odpad tak společnost V. V. C., zakoupila od jiného dodavatele, zatímco zmiňované měděné katody prodala nějakému dalšímu obchodnímu partnerovi. V souvislosti s poukazovanými obchodními případy obvinění zkritizovali soudy obou stupňů za jejich paušální hodnocení všech obchodů uvedených v obžalobě, aniž by vzaly v potaz právě uváděné individuální odlišnosti, a tedy i paušální přístup k celé problematice údajné totožnosti zboží, které mělo být obchodováno stále dokola. Závěry soudů jsou v daném ohledu v rozporu také s výpovědí utajeného svědka Z. I. K., který byl osobně účasten některých dodávek zboží a výslovně popřel, že by se zboží ze společnosti A. vracelo zpět (naopak pokračovalo do Německa), či na výslech svědka M. B., který uváděl, že v Maďarsku do provozovny společností členů rodiny V. byly dodávány zásilky předmětného zboží z Rumunska či Bulharska. Také v těchto případech tedy nemohlo jít o kruhové dodávky stále téhož zboží. 7. Dovolatelé vznesli námitky i proti výslechu utajených svědků. Vyslovili přesvědčení, že soud prvního stupně postavil svůj závěr o vině všech obviněných především na výpovědích utajovaných svědků A. S. a Z. I. K. z přípravného řízení, které však považovali za procesně nepoužitelné, jelikož při nich nebyla v rozporu s §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. umožněna účast obhájců. Svědci pak byli vyslechnuti v řízení před soudem za účasti obviněných i jejich obhájců, nevypovídali však shodně jako v přípravném řízení a zejména k dotazům obhajoby nebyli schopni vysvětlit, které osoby či společnosti a jakým způsobem krátily své daňové povinnosti. Bylo patrné, že svědci ani problematice účetnictví a DPH nerozuměli a neměli povědomí o tom, jaké povinnosti měly jednotlivé zúčastněné společnosti. Z některých částí jejich výslechů naopak vyplývaly skutečnosti svědčící ve prospěch obviněných. Odvolací soud se s těmito námitkami vypořádal nesprávně a extrémně stručně, když poznamenal, že právě tyto výpovědi dodávají jediné možné vysvětlení k listinami doloženým transakcím, tedy že jediným smyslem ekonomicky nesmyslných transakcí je páchání trestné činnosti, což považovali dovolatelé za zcela nedostatečné. K procesní přijatelnosti daných výpovědí odvolací soud pouze uvedl, že svědci byli vyslechnuti i před nalézacím soudem v rámci hlavního líčení za plného respektování práv obhajoby. Nereflektoval ovšem rozdíly mezi jejich výpověďmi před policejním orgánem a před soudem a především skutečnost, že nalézací soud založil své odsuzující rozhodnutí především na výpovědích z přípravného řízení. Procesní nepoužitelnost těchto důkazů spatřovali obvinění též v tom, že nebyly splněny zákonné podmínky pro utajení výše jmenovaných svědků. Poukaz odvolacího soudu na to, že utajení svědků navazuje na jejich důvodné utajení před zahraničním vyšetřovacím orgánem, je zcela nedostatečný a neosvědčuje naplnění podmínek §55 odst. 2 tr. ř. Není vůbec zřejmé, jaké byly důvody pro utajení svědků před zahraničním orgánem, ani není zřejmé, na základě čeho soud toto utajení hodnotil jako důvodné. Podle přesvědčení dovolatelů nelze takto zkrátit práva obhajoby pouhým odkazem na obdobný postup v zahraničí. 8. Dále se dovolatelé věnovali subjektivní stránce trestného činu. Poukázali na skutečnost, že zatímco soud prvního stupně založil odsuzující rozsudek především na výsleších utajených svědků, odvolací soud akcentoval listinný důkazní materiál. Podle názoru odvolacího soudu je třeba na výpovědi utajených svědků nahlížet tak, že právě ony dávají listinami doloženým transakcím jediné možné vysvětlení, tj. páchání daňové trestné činnosti. Soud druhého stupně však zcela odhlédl od faktu, že ne všechny z předmětných listinných důkazů měli obvinění k dispozici nebo je znali v době, kdy docházelo k páchání daňové trestné činnosti. Zdůraznili, že jim byly známy pouze ty listiny, které se týkaly jejich společností, zatímco jim nebyly a nemohly být známy listiny a skutečnosti prokazující, že v Maďarsku nebo na Slovensku mělo docházet k tomu, že zboží přijaté z České republiky od společností A. V. V. C. (případně i F., či C.) bylo následně prostřednictvím jiných společností expedováno zpět do České republiky do společností dovolatelů. Odvolací soud uvedl, že bez úmyslu přímého si takovou míru zapojení obviněných do předmětné trestné činnosti nelze vůbec představit, přičemž zdůraznil, že jim muselo být zřejmé, že jejich společnosti byly pouhým nastrčeným článkem řetězce společností a musela jim být podezřelá už samotná existence několika společností, které byly pro dané obchodní transakce ekonomicky naprosto zbytečné. Soud v této souvislosti vyzdvihl, že společnosti A. a V. V. C., působily v těchto řetězcích jak na úrovni fakturačních mezičlánků, tak na úrovni vývozců. Takovéto hodnocení označili dovolatelé za nepřiměřeně stručné a nesprávné, neboť soud předpokládal úmysl jen na základě některých dílčích okolností, které doprovázely dané obchodní transakce, aniž by ale bylo přihlédnuto k dalším podstatným okolnostem, které naopak možnou vědomost na jejich straně zpochybňují či přímo vyvrací. K danému tématu obvinění konstatovali, že zbytečnost dodavatelských společností (S., Z. a dalších) z ničeho neplynula, naopak se jednalo o společnosti schopné a ochotné zajistit dodávky mědi do provozoven jejich společností. Jinými slovy šlo o klasické obchodní dodavatelské společnosti bez vlastní zpracovatelské činnosti, kterých se na trhu pohybovaly desítky, kdy řada dalších obdobných dodavatelů do společností A. i V. V. C., zboží dodávala. Obvinění neměli důvod zboží od těchto společností neodebrat či pokoušet se tyto společnosti obcházet a pracně zjišťovat, odkud zboží nakupují, aby bylo možné tam nakupovat přímo a výhodněji, jestliže byla těmito společnostmi nabízena konkurenceschopná cena, nebyl důvod považovat je za nadbytečné články obchodního řetězce. K odběratelským společnostem F., a C. upozornili, že jejich zapojení do probíhajících obchodů bylo jasně zdůvodněno skutečností, že A. ani V. V. C., nebyly z důvodu nedostatku vlastních finančních prostředků schopny financovat vývoz zboží do zahraničí v takovém rozsahu, který byl danou činností generován. Naproti tomu obě odběratelské společnosti disponovaly dostatečným množstvím finančních prostředků a na základě předchozích dobrých obchodních vztahů byly ochotny do probíhajících obchodů vstoupit a financování exportu zajistit. Jejich zapojení do obchodního řetězce tak mělo jasné ekonomické zdůvodnění a nemohly být považovány za nadbytečné články. 9. Jako skutečnosti a důkazy vyvracející vědomost o jejich účasti na trestné činnosti zmínili dovolatelé rozsah obchodování s kovovými odpady, z nichž obchodní transakce popsané v odsuzujícím rozsudku představovaly pouze část celkové činnosti obou jejich společností a nijak se nevymykaly z obvyklého průběhu takovýchto dodávek. Poukázali na výpovědi některých svědků, podle kterých jim nebylo známo, jakým způsobem jejich dodavatelské společnosti obchodují a plní své daňové a účetní povinnosti, že oni sami se neúčastnili nakládání s finančními prostředky vybíranými z bank, případně že zboží dodávané z Maďarska do společnosti A. bylo odsud dále prodáváno do Německa a nikoli tedy zpět do Maďarska či Slovenska. Je tedy nejasné, z čeho měli obvinění nabýt vědomost o svém zapojení do trestné činnosti, když daň z přidané hodnoty nebyla odvedena jinými společnostmi, o jejichž činnost se nezajímali a neměli povinnost zajímat. K tomu poukazovali na judikaturu Soudního dvora EU (dále „SDEU“) vztahující se k problematice podvodů na DPH, ze které plyne, že nemůže být požadováno, aby daňové subjekty prováděly kontrolu svých dodavatelů z hlediska toho, jak plní své daňové povinnosti (srov. rozsudek Stroy Trans, sp. zn. C-642/11, nebo spojené věci Mahagében a Dávid, sp. zn. C-80/11 a C-142/11, rozsudek Stehcemp, sp. zn. C-277/14). Odkázali též na usnesení SDEU ve věci Forvards V, sp. zn. C-563/11, podle kterého dodavatelská společnost ani nemusí mít reálné sídlo, sklady nebo vlastní dopravní prostředky, činnost lze tedy zcela legitimně provozovat i jako ryze obchodní, aniž by byl nějak omezen nárok na odpočet DPH. Z rozsudku ve věci Stehcemp, sp. zn. C-277/14, pak dokonce plyne, že nárok na odpočet DPH na vstupu může být zachován i tehdy, pokud se dodavatelská společnost považuje v národním právním řádu za neexistující, protože není registrovaná k dani a neodvádí daně. Dovolatelé v tomto směru zdůraznili, že jejich společnosti prokazatelně prováděly základní kontrolu dodavatelských společností z hlediska jejich zápisů v obchodním rejstříku, živnostenském rejstříku a registru plátců DPH, uzavíraly s nimi písemné smlouvy a veškeré obchody měly řádně účetně zdokumentované. Poukázali též na znalecké posudky Ing. Zdeňka Urbana, ze kterých plyne, že jednak relevantní judikatura k otázce daňových podvodů byla tvořena a publikována až po roku 2009, a jednak i to, že většina znaků, které mají být v těchto případech posuzovány a které by eventuálně měly vést k závěru o zapojení do podvodů s DPH, nebyla u řešených dodavatelských společností naplněna. S touto argumentací se odvolací soud v napadeném rozsudku nijak nevypořádal. V této souvislosti obvinění zmínili také skutečnost, že některé obchodní transakce, které společnosti A. a V. V. C., realizovaly s dotyčnými dodavatelskými společnostmi, ani nebyly zahrnuty do podané obžaloby, což doložili odkazem na konkrétní obchodní případy, které jsou popsány i ve znaleckých posudcích Ing. Zdeňka Urbana. Zjevně se tedy ani z hlediska obžaloby nejednalo o podvodné dodávky stále totožného zboží. Dovolatelé proto vyjádřili pochybnost, proč právě dodávky uvedené v obžalobě jsou bezezbytku těmi, kde šlo o podvod na DPH krytý úmyslným zaviněním na jejich straně. Rovněž vyzdvihli, že nikdy nebylo vůči obviněnému K. V. zahájeno trestní stíhání ohledně obdobných obchodních případů realizovaných v roce 2008, ačkoliv se shodně mělo jednat o obchody velkého rozsahu se společnostmi či osobami z okruhu rodiny V., u nichž samotných k zahájení trestního stíhání ohledně těchto obchodů došlo. Zde tedy zjevně převážil náhled trestních orgánů, že o podvodu na DPH obchodní společnosti, se kterými V. a spol. obchodovali, vůbec nemusely vědět. Totéž by však bylo možné předpokládat i v této věci. Z uvedeného dovodili obvinění závěr, že V. a spol. pro páchání podvodů na DPH nepotřebovali s českými obchodními společnostmi uzavírat žádnou protiprávní dohodu. Ze všech těchto důvodů považovali hodnocení otázky stran jejich vědomosti o zapojení do podvodného obchodního řetězce a tím i o naplnění subjektivní stránky posuzované trestné činnosti za nesprávné. 10. Dovolatelé vyslovili své výhrady i vůči trestu propadnutí náhradní hodnoty. Odvolací soud doplnil dokazování o odborné vyjádření vypracované Ing. Pavlem Melicharem, podle kterého aktuální hodnota všech nemovitostí, které byly předmětem uloženého trestu, ve svém souhrnu činí necelých 15 milionů Kč, tedy zdaleka nepřekračuje částku vylákanou na neoprávněných nadměrných odpočtech. K tomu předložili obvinění několik inzerátů, ze kterých je patrné, že hodnoty nemovitostí obdobných těm, kterých se výrok podle §71 odst. 1 tr. zákoníku týkal, je podstatně vyšší. Vyjádřili proto přesvědčení, že ve skutečnosti došlo v případě obou obviněných k vyměření trestu propadnutí náhradní hodnoty nemovitostí a finančních prostředků, jejichž celková hodnota přesahuje částku 30 milionů Kč. Především ale namítli, že v projednávaném případě nedošlo k naplnění zákonných podmínek pro uložení předmětného trestu. S odkazem na znění §71 odst. 1 tr. zákoníku prohlásili, že soudy se vůbec nezabývaly otázkou, zda některý z dovolatelů nějak zničil, poškodil, zcizil, odstranil atd. věc, kterou soud mohl prohlásit za propadlou. Za nedostatečné považovali tvrzení nalézacího soudu, že se nepodařilo dohledat či zajistit peněžní prostředky pocházející z trestné činnosti. Z celého dokazování totiž celkem jasně vyplynulo, že peněžními prostředky z daňové trestné činnosti disponovaly osoby maďarské národnosti – především osoby z okruhu rodiny V. S těmito finančními prostředky z trestné činnosti tedy obvinění vůbec nedisponovali, ani nepřicházeli do styku. Nemohli je proto ani zničit, zatajit, odstranit nebo spotřebovat. Nadto orgány činné v trestním řízení předaly trestní stíhání osob maďarské národnosti do Maďarska, čímž podstatně omezily možnost výnosy z trestné činnosti dohledat a zajistit. Soudy se tedy prakticky nezabývaly otázkou, které konkrétní finanční prostředky byly výnosem z dané trestné činnosti a které osoby s nimi disponovaly či mohly disponovat, stejně jako otázkou, jakým konkrétním jednáním dovolatelé tyto finanční prostředky zničili, zatajili, odstranili, spotřebovali, apod. ve smyslu §71 tr. zákoníku. 11. Vzhledem k výše uvedenému obvinění P. a K. V. navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 12. Obviněný P. P. (dále též jen „dovolatel“) vyjádřil v úvodu svého podání názor, že v řízení bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces. Odkázal na §254 odst. 1, 3 tr. ř. i judikaturu Ústavního soudu, z nichž vyvozoval, že odvolací soud se v konečném výroku i jeho odůvodnění musí vypořádat se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, v opačném případě by bylo odvolateli upřeno právo na soudní ochranu. Těmto povinnostem však odvolací soud podle přesvědčení dovolatele nedostál, poněvadž se nezabýval doplněním odůvodnění jeho odvolání ze dne 6. 1. 2020. Tak učinil i přesto, že se toto doplnění nejméně zčásti lišilo od základní odvolací argumentace, na doplněné odvolací námitky poukazoval obhájce obviněného v rámci veřejného zasedání a taktéž zde byly předloženy nové listinné důkazy. Ty byly k návrhu při veřejném zasedání provedeny, avšak bez jakékoliv reakce resp. zhodnocení ze strany odvolacího soudu a jeho rozsudku. 13. V další části svého dovolání obviněný shrnul základní body rozhodnutí odvolacího soudu, k nimž podotkl, že soud neodkázal na žádné konkrétní důkazy, na základě kterých závěry ohledně jeho osoby učinil, čímž zkrátil jeho právo na obhajobu. K modelovému popisu karuselového daňového podvodu dovolatel uvedl, že je jistě výstižný, ale nemůže sám o sobě bez dalších relevantních důkazů prokazovat úmyslné, resp. vědomé zapojení jeho osoby do něj. Vyslovil názor, že žádný takový důkaz v řízení před soudy ani proveden nebyl. Navíc tento modelový popis zjevně vycházel ze stavu poznání a zkušeností s tímto typem činnosti z doby vynesení napadeného rozsudku, avšak k posuzovanému jednání došlo v polovině roku 2009, kdy se teprve formovala evropská a tuzemská judikatura a rozhodovací praxe k této oblasti. Právě pro nedostatečnou zkušenost s takovými obchody v rozhodné době měl odvolací soud náležitě vyhodnotit jako reálnou alternativu, že společnosti F. a C. a potažmo on sám byli nevědomky vtaženi do obchodů, jejichž skutečnou podstatu neznali a nebyli objektivně schopni zjistit. 14. Obviněnému taktéž nelze klást k tíži zjevnou ekonomickou nesmyslnost činnosti celého řetězce společností, neboť on měl vědomost pouze o společnosti V. V. C., a odběratelích z Maďarska. Neexistuje a nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval jeho vědomost o tom, jak maďarští odběratelé dále nakládají s materiálem zakoupeným od společností F. a C., a kde společnost a V. V. C., získává materiál, který výše uvedeným společnostem prodává. Soudem tvrzenou ekonomickou nesmyslnost fungování předmětného řetězce zapojených společností lze proto vztáhnout k celému jeho rámci při znalosti všech jeho článků a jednotlivých vztahů mezi nimi. Nelze ji však vytýkat té dílčí části, v níž působily společnosti F. a C. Ty se zapojily do již dříve běžících obchodů na žádost společnosti V. V. C., resp. obviněného P. V., neboť jeho společnost v dané době neměla finanční zázemí umožňující při vývozech do Maďarska čekat několik měsíců na odpočty, resp. vratky DPH, při vývozu. V případě obou společností se navíc jednalo o angažmá krátkodobé v situaci, kdy společnost V. V. C., jim několik let předtím dodávala obdobný sortiment a šlo vždy o obchody nezatížené jakýmikoliv problémy včetně daňových. Obě společnosti pak prodávaly maďarským odběratelům zboží se standartní marží nevybočující z dřívějších ani pozdějších obchodů. Právě uvedená fakta dovolatel doložil v příloze opomenutého doplnění jeho odvolání. 15. Nic o úmyslném zapojení společností F. a C. do posuzované trestné činnosti nevypovídá ani skutečnost, že společnost V. V. C., jim prodala zboží týž den, kdy jej nakoupila od svých dodavatelů, jelikož obviněný neměl žádné informace o účetnictví ani obchodních transakcích jmenované společnosti (nebyl proveden jediný důkaz prokazující opak). Nadto ani přeprodej zboží v rámci téhož dne nemusí být automaticky něčím nelegálním. Rovněž tvrzení soudu, že obvinění jsou usvědčováni zejména listinnými důkazy, opět míjí osobu dovolatele a otázku jeho úmyslů a vědomostí o činnosti jiných. Žádný z provedených listinných důkazů totiž neprokazuje vědomé zapojení společností F. a C. do karuselových daňových podvodů, ani to že by jakkoliv participovaly na tvrzených výnosech z trestné činnosti. 16. Dovolatel vznesl námitky také proti výslechu utajených svědků. Společností F. a C. se týkala v podstatě jen výpověď svědka A. S., který byl nejprve vyslechnut maďarskou policií, jež odmítla povolit účast na tomto procesním úkonu v Maďarsku již přítomným obhájcům. A v rámci této výpovědi svědek skutečně označil společnosti F. a C., potažmo tedy osobu obviněného jako účastníky na dohodě o daňovém podvodu. Následně byl tento svědek vyslechnut při hlavním líčení před nalézacím soudem, kde se již o právě uvedených skutečnostech nezmínil, a to i přes opakované dotazy soudu a státní zástupkyně. Naprosto zmateně pak líčil dělbu z výnosu z trestné činnosti či zisku pro jednotlivé subjekty, který podle jedné z jeho verzí byl pro společnosti F. a C. daný pouze rozdílem mezi nákupní a prodejní cenou, což je v obchodě zcela běžné. Podle další jeho verze prý posílaly jmenované společnosti peníze k dělbě do Maďarska, což je prokazatelná lež, vyvrácená listinnými důkazy, a v rozporu s modelovým příkladem odvolacího soudu, kdo reálně peníze z daňové soustavy v takových případech vyvádí. Výhrady obviněného směřovaly jednak do procesní použitelnosti výslechu utajeného svědka v Maďarsku, jednak do nespolehlivosti tohoto svědka, plynoucí ze značné rozdílnosti jeho výpovědí v Maďarsku a před českým soudem. Zásadní problém spatřoval dovolatel v tom, že nalézací soud zřetelně stavěl výrok o vině na výpovědi utajeného svědka v Maďarsku a zjevně tomu nebylo jinak ani v případě soudu odvolacího, a to přestože tato výpověď nebyla v rozporu s §220 odst. 2 tr. ř. provedena k důkazu u hlavního líčení (na což poukazoval i v opomenutém doplnění svého odvolání ze dne 6. 1. 2020). 17. S úvahou odvolacího soudu, podle které nelze přijmout námitky, že společnosti zahrnuté v řetězci řádně daně přiznávaly a odváděly, neboť podstatou daňové trestné činnosti je mimo jiné předstírání, by bylo možno souhlasit jedině za podmínky, že osoby reprezentující takové společnosti byly zločinně propojeny a domluveny s osobami reprezentujícími společnosti, které již daně neodvedly, či s osobami v pozadí za účelem společného páchání daňové trestné činnosti a zejména dělby na výnosu z trestné činnosti. Žádný z provedených důkazů však nenasvědčuje účasti obviněného či společností F. a C. na takové zločinné dohodě, s výjimkou výpovědi utajeného svědka A. S. v Maďarsku. Žádný důkaz pak nesvědčí o jakémkoliv finančním prospěchu dovolatele či jeho společností. Obviněný také zopakoval, že jeho znalost celého řetězce nebyla ničím prokázána, nemohlo mu tedy být zřejmé, že jeho obchodní partneři jsou pouze nastrčenými články řetězce, který byl pro ekonomické transakce zcela zbytečný. Známým mu byl pouze přímý dodavatel a přímí odběratelé a to jistě nelze v obchodu považovat za nic nestandardního. Z těchto důvodů nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, že byl ve své podstatě v roli bílého koně, ale značně aktivního, neboť reprezentoval společnosti na úrovni fiktivního vývozce, u kterého se generoval výnos z trestné činnosti. K tomu uvedl, že společnosti F. a C. uplatňovaly odpočty DPH pouze v té výši, kterou samy zaplatily svému dodavateli. Pokud ten nebo jeho subdodavatel neodvedl daně, pak se výnos v materiální podobě generoval u nich a neexistuje jediný důkaz, že by z něj měl mít prospěch on či jmenované společnosti. Označení bílého koně navíc neodpovídá postavení jeho ani jeho společností, které reálně a poctivě podnikaly na relevantním trhu již několik let předtím i poté a nebyly nikdy do té doby zatíženy ve své činnosti žádnými problémy včetně daňových. 18. Dovolatel se dotkl také otázky naplnění subjektivní stránky. Poukázal na opomenuté doplnění odvolání ze dne 6. 1. 2020, jehož přílohou byly mimo jiné protokoly z ústních jednání před Finančním úřadem v XY, které byly pořízeny v rámci daňových kontrol zahájených a pokračujících v době, kdy měl páchat vědomě daňovou trestnou činnost. Ty byly sice v odvolacím řízení provedeny k důkazu, ale bez reakce či hodnocení v napadeném rozsudku. Obviněný v daném směru upozornil na sdělení správce daně, že návrh na odpočet daně považuje za oprávněný a bude společnosti F. v zákonné lhůtě vrácen (jednání ze dne 12. 6. 2009), anebo jeho sdělení správci daně, že k vysokému nadměrnému odpočtu bude docházet i v následujícím či následujících daňových obdobích (jednání ze dne 11. 6. 2009). Soud druhého stupně se však těmito důkazy vůbec nezabýval, nijak je nezmínil v odůvodnění svého rozhodnutí, čímž porušil §120 a násl. tr. ř. 19. Obviněný P. P. proto navrhl, aby Nejvyšší soud v části jeho se týkající zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2020, sp. zn. 3 To 109/2029, a vrátil věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud odložil (či podle aktuální situace přerušil) výkon rozhodnutí vztahující se k jeho osobě až do rozhodnutí o dovolání samotném. 20. Obviněný P. P. své dovolání v zákonné lhůtě doplnil dalším podáním, ve kterém stručně označil nejdůležitější dvě vady odvolacího řízení. Za první z nich považoval nerespektování judikatury Ústavního soudu, Evropského soudu pro lidská práva a SDEU. Poukázal nejprve na judikaturu Ústavního soudu (nález ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03), podle níž se obecné soudy musí ve svých rozsudcích vypořádat s argumenty vyplývajícími z judikatury, kterou před nimi ve svůj prospěch argumentuje účastník řízení. Pokud to odmítnou anebo opomenou učinit, vede to k nepřezkoumatelnosti jejich rozsudků a obvykle i k jejich protiústavnosti, což odporuje zásadě právního státu a právu na spravedlivý proces. Se závažnými a konkrétně formulovanými námitkami účastníka řízení, které mají vztah k projednávané věci a které jsou pro samotné rozhodnutí zásadní, jsou obecné soudy povinny se v odůvodnění svých rozsudků vypořádat maximálně transparentním a logickým způsobem, z něhož bude jejich „myšlenková operace“ zřejmá (nález ze dne 23. 1. 2008, sp. zn. I. ÚS 2568/07). Účastníkův poukaz na obdobné soudní rozhodnutí je „argumentem, který má potenci daný spor rozhodnout“ (nález ze dne 31. 7. 2017, sp. zn. III. ÚS 1167/17). Takový argument musejí obecné soudy vzít podle Evropského soudu pro lidská práva v potaz a vypořádat se s ním v odůvodnění svých rozhodnutí (rozsudek ze dne 22. 2. 2007 ve věci Tatishvili proti Rusku č. 1509/02). Tím spíše tak musejí obecné soudy učinit ve věcech tzv. „karuselových obchodů“, kterými se zabýval SDEU, neboť jeho judikatura dopadá právě na tento typ přeshraničních deliktů. Přestože dovolatel poukázal na řadu rozsudků SDEU, nevypořádal se odvolací soud ani s jedním z nich. Nejdůležitějším z těchto rozsudků byl rozsudek ve spojených právních případech Optigen Ltd, Fulcrum Electronics Ltd a Bond House Systems Ltd, podle něhož musí být každá obchodní transakce i její cíl posuzována odděleně od ostatních. Obdobně též rozsudek SDEU v právním případu Federation of Technological Industries a spol. 21. Dále obviněný namítl deformaci klíčového důkazu, což bylo důsledkem právě nerespektování judikatury výše zmiňovaných soudů. Jednalo se konkrétně o svědeckou výpověď R. D., bezúhonného manažera a obchodníka a přímého účastníka inkriminovaných jednání. Ten dne 20. 7. 2015 vypověděl, že z pohledu obchodní společnosti F. se v žádném z předmětných obchodních případů nejednalo o fiktivní obchody. Přesto oba soudy dospěly ke zcela opačnému závěru, aniž by se zabývaly otázkou, proč se ve všech obchodních případech kladených obviněnému za vinu prokázala jak existence zboží v daném množství, kvalitě a ceně, tak uskutečnění jeho přepravy do místa určení, jakož i to, že za ně bylo řádně zaplaceno. Soudy tak připustily extrémní rozpor mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými zjištěnými na straně druhé. Své paušální závěry aplikovaly na všechny domnělé části podvodných řetězců, aniž by měly důkazy svědčící pro jednotlivé články domnělých řetězců. V případě obchodní společnosti F. za niž dovolatel jednal a jež měla plnit roli tzv. „brokera“ (tj. posledního článku řetězce karuselového obchodu, který vůči státu uplatní nárok na odpočet daně a následně ho rozdělí mezi další předchozí články téhož řetězce), oba soudy bez dalšího odůvodnění upřednostnily pohled utajených svědků z opačného konce téhož domnělého řetězce, ač ti neměli (ani nemohli mít) žádné reálné znalosti o tzv. „brokerech“ (F. a C.). Obviněný citoval pasáž z rozsudku SDEU ve spojených právních případech Optigen Ltd, Fulcrum Electronics Ltd a Bond House Systems Ltd, podle které každá obchodní transakce i její cíl musejí být posuzovány odděleně od ostatních. Opětovně zdůraznil, že obchodní společnosti F. a C. nebyly v žádném vědomém vztahu ke zbývajícím článkům domnělého řetězce karuselového obchodu. Znaly pouze svého jediného dodavatele. Nic o ostatních článcích tohoto domnělého řetězce nebylo obviněnému známo. Finanční toky od obchodních společností F. a C. směřovaly k obchodní společnosti V. V. C., a ta DPH odvedla. Případnou nespolehlivost z hlediska plátce této daně odlišného od bezprostředního dodavatele nelze klást k tíži příslušnému odběrateli, jak plyne z judikatury SDEU v právních případech Stroy Trans sp. zn. C-642/11 nebo spojených případů Mahagében a Dávid, sp. zn. C-80/11 a C-142/11, jakož i z rozsudku Stehcemp, sp. zn. C-277/14, podle kterých nemůže být požadováno, aby daňové subjekty prováděly kontrolu svých dodavatelů z hlediska toho, jak plní své daňové povinnosti. Změnu návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu obviněný neučinil. 22. Dovolání obviněných bylo v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. v opise zasláno Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Státní zástupce zde činný (dále jen „státní zástupce“) předně konstatoval, že obviněný P. P. měl využít dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., neboť vznesl námitky i proti rozhodnutí nalézacího soudu, a to za situace, kdy bylo jeho odvolání soudem druhého stupně podle §256 tr. ř. zamítnuto. Dále se v podrobnostech zabýval zákonným rozsahem dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021) a zdůraznil, že podle něj se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Právě toto ovšem všichni tři dovolatelé učinili, když jejich námitky byly, podle jeho názoru, pouhou polemikou se skutkovými závěry nižších soudů, a nebyly proto takového charakteru, aby mohly naplnit nejen uplatněný, ale ani žádný jiný dovolací důvod. Státní zástupce sice připustil, že Nejvyšší soud může v dovolacím řízení ve výjimečných případech do skutkových zjištění zasáhnout, konkrétně vyskytne-li se tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a procesně účinnými a soudy provedenými důkazy anebo jedná-li se o tak intenzivní nezákonnosti v postupu orgánů činných v trestním řízení, že je zásah vyžadován z důvodu ochrany ústavně zaručeného základního práva obviněného na spravedlivý proces. Pochybení tohoto typu však státní zástupce v posuzovaném případě neshledal. Rovněž upozornil na to, že argumentace obviněných je pouhým opakováním jejich obhajoby uplatněné v řízení před soudy obou stupňů, které se s ní dostatečným způsobem vypořádaly. Na jejich závěry vyjádřené v odůvodnění jejich rozhodnutí proto státní zástupce odkázal a zdůraznil, že mu v dovolacím řízení nepřísluší skutková zjištění přijatá soudy nižších stupňů na podkladě provedených důkazů dále rozvádět, komentovat a znovu hodnotit. Ani Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu nalézacího, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem určeným a nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., nebo soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může do skutkového stavu za zákonem stanovených podmínek zasáhnout. 23. Ryze procesního rázu, čili míjející se s uplatněným dovolacím důvodem, jsou podle státního zástupce veškeré námitky týkající se výslechu utajovaných svědků. Z tohoto důvodu jen ve stručnosti poznamenal, že podmínky, za nichž se v cizím státě mimo územní jurisdikci českých orgánů činných v trestním řízení provádí výslech svědka, určuje právo dožádaného státu. Cizozemské právo je nutno respektovat, včetně důvodů vedoucích pro utajení svědka. Součástí výslechu svědka v utajení je povinnost přijmout taková opatření, která znemožní nejen obviněnému, ale i obhájci zjistit totožnost vyslýchaného svědka. Volba nejvhodnějšího opatření vedoucího ke splnění tohoto požadavku závisí vždy na technických možnostech vyslýchajícího, který je v případě výslechu na dožádání limitován také místními právními pravidly. Pokud za tímto účelem dožádaný orgán v cizím státě účast obhájců u výslechu vyloučil, nezbývá než takový postup respektovat. S tím je ovšem pochopitelně spojena omezená využitelnost takového důkazu v řízení před soudem (srov. §211 a §212 tr. ř.). Podstatné ovšem je, že oba utajovaní svědci byli vyslechnuti i v hlavním líčení za účasti obhájců. Důvod utajení svědků přitom nepominul jen proto, že tito nově vypovídali na území jiného státu. Současně státní zástupce neviděl důvod pro závěr, že by soudy ve svých rozhodnutích nevycházely z výpovědí utajených svědků učiněných v hlavním líčení a dalších procesně využitelných důkazů. 24. Státní zástupce se vyjádřil i k výhradě obviněných P. a K. V. k trestu propadnutí náhradní hodnoty. Taktéž ji nepovažoval za podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V tomto ohledu podotkl, že výhrady proti způsobu určení hodnoty nemovitých věcí, které byly postiženy výrokem o propadnutí náhradní hodnoty, jsou výhrady stran důkazního podkladu, konkrétně zpochybňující závěry odborného vyjádření k ocenění nemovitostí. Učiněná skutková zjištění dovolovala konstatovat, že hodnota nemovitostí, jichž se trest propadnutí náhradní hodnoty týkal, nepřesahuje výši finančních prostředků představujících výnos z posuzované trestné činnosti. Ani samotní obvinění přitom netvrdili, že by cena propadlých náhradních hodnot podle jejich vlastního posouzení přesáhla rozsah zkrácení daně způsobeného předmětnou trestnou činností (který představoval i čistý výnos z trestné činnosti). Námitka, že nebyly splněny zákonné podmínky pro uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty, by formálně odpovídala dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021), který však dovolatelé výslovně vůbec neuplatnili. K jejich poznámce k tomu, kdo měl disponovat s finančními prostředky pocházejícími z trestné činnosti, státní zástupce připomenul, že posuzovaná trestná činnost byla založena na principu tzv. karuselových (kolotočových) obchodů, které spočívaly ve zkrácení DPH již při nákupu dále obchodovaného zboží od zahraničního dodavatele s tím, že tato daň nebude v souvislosti s uskutečněnými obchody na území České republiky zaplacena. Karuselové obchody využívají toho, že dodání zboží do jiného členského státu EU je od DPH osvobozeno a povinnost odvést daň se hromadí u prvního obchodníka, který zboží získá z jiného státu a prodává ho v rámci stejného státu, ve kterém on sám působí. Role obou obviněných v posuzované trestné činnosti přitom spočívala v zastávání ať již formálních či neformálních pozic právě v těch subjektech (obchodní společnosti V. V. C., A.,), které v rámci řetězce firem odebíraly kovový odpad z Maďarska, dodávky však vykazovaly jako dodávky od tuzemských dodavatelů. 25. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupce navrhl Nejvyššímu soudu, aby dovolání obviněných byla odmítnuta podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 26. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání všech obviněných jsou zjevně neopodstatněná. IV. Důvodnost dovolání 27. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Všichni tři dovolatelé ve svých podáních odkázali na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021. 28. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2021 lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání. 29. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. 30. Právě popsané vymezení citovaného dovolacího důvodu však ani jeden z obviněných nerespektoval, poněvadž většina jejich dovolacích námitek byla zaměřena výlučně proti skutkovým závěrům soudů nižších instancí. V prvé řadě zpochybňovali závěr soudů o tom, že se oni, resp. jimi řízené společnosti, vědomě účastnili podvodného řetězce obchodních společností, jehož jediným účelem existence bylo právě neoprávněné vylákání nadměrného odpočtu. Všichni tři dovolatelé ve svých mimořádných opravných prostředcích zdůrazňovali, že jim nemohl být znám charakter činnosti dalších spolčeností tvořících uvedený řetězec, nemohli vědět, zda tyto plní svoje daňové povinnosti či nikoliv, a s odkazem na bohatou judikaturu SDEU namítali, že ani nebylo jejich povinností něco takového zjišťovat. Dále rozporovali zjištění, že v rámci předmětných obchodů se točilo v kruhu stále stejné zboží a vyjadřovali značné výhrady k výslechům utajených svědků (zejména v přípravném řízení) a procesní použitelnosti těchto úkonů. Veškeré tyto výhrady jsou tedy vyslovením nesouhlasu se způsobem provedení a především hodnocení důkazů, jejichž hlavním účelem je primárně zpochybnit ustálená skutková zjištění a teprve na tomto základě (tj. sekundárně) zvrátit právní kvalifikaci soudy zjištěného skutku. S ohledem na výše uvedené lze proto konstatovat, že předmětné dovolací námitky nemohly naplnit zákonný rámec ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v té podobě, ve které jej všichni obvinění uplatnili. 31. Přes výše uvedené byl Nejvyšší soud i v období do 31. 12. 2021 povinen vždy zkoumat, zda nesprávná realizace důkazního řízení nemohla mít za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku totiž nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud v této souvislosti vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění měla nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Pokud k takovému zásadnímu pochybení v řízení před soudy prvního nebo druhého stupně došlo, byl i Nejvyšší soud v dovolacím řízení oprávněn mimořádně zasáhnout do přijatých skutkových zjištění a napadené rozhodnutí zrušit i nad rámec vymezených dovolacích důvodů. Podle Ústavního soudu bylo možno vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03). Tato dlouhodobě zavedená rozhodovací praxe se následně promítla do novely trestního řádu provedené zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 257/2000 Sb., o Probační a mediační službě a o změně zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů a zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (zákon o Probační a mediační službě), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. (a několika dalších zákonů) zákonem č. 220/2021 Sb. S účinností ode dne 1. 1. 2022 tak došlo mimo jiné i k novelizaci znění §265b odst. 1 tr. ř. vymezujícího důvody dovolání a konkrétně do §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl včleněn nový dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dosavadní písmena g) až l ) §265b odst. 1 tr. ř. se označují jako písmena h) až m). Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku lze považovat za splnění zákonem stanovených kritérií i správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, úplnost a procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. 32. Námitku extrémního rozporu mezi provedenými důkazy na straně jedné a skutkovými zjištěními na straně druhé, která vystihuje i nově formulovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., vznesl ve svém mimořádném opravném prostředku obviněný P. P. Jím uplatněné výhrady se navíc do značné míry překrývají s dovolacími námitkami obviněných P. a K. V. Všichni dovolatelé rovněž argumentovali procesní nepoužitelností některých klíčových důkazů. Nejvyšší soud však dospěl po jejich věcném posouzení k závěru, že nejsou opodstatněné, a považuje za významné zdůraznit, že sám žádné, obviněnými vytýkané pochybení, které by bylo neslučitelné s ústavním pořádkem České republiky, neshledal. Naopak nelze než konstatovat, že soudy obou stupňů provedly ve věci velmi rozsáhlé dokazování, důkazy hodnotily nadmíru pečlivě jak jednotlivě, tak v jejich vzájemných souvislostech, jak ukládá §2 odst. 6 tr. ř., a jejich skutkové závěry plně odpovídají požadavkům zakotveným do §2 odst. 5 tr. ř. 33. Odvolací soud v bodě 15. svého rozsudku velmi podrobně a výstižně definoval mechanismus tzv. karuselových obchodů. Samotný obecný popis této trestné činnosti totiž v mnohém vypovídá o míře zapojení jednotlivých subjektů a do určité míry také o jejich vědomosti o páchání trestné činnosti, a to s ohledem na jejich konkrétní pozici v příslušném podvodném řetězci. Soud druhého stupně správně upozornil, že při dovozu zboží z jiného členského státu EU má dovozce povinnost přiznat a zaplatit DPH, aniž by měl zároveň nárok na odpočet této daně, který by mu vznikl při pořízení zboží od tuzemského subjektu (plátce DPH). Je proto prvním úkolem celé skupiny vyhnout se povinnosti zaplatit správci daně DPH při dovozu zboží. K tomu slouží tzv. ztracení obchodníci („missing traders“). Jde o společnosti, které jsou obvykle zakládány pouze za účelem páchání této trestné činnosti, krátce před jejím započetím, jejich „životnost“ nebývá příliš dlouhá, často nevykonávají žádnou reálnou obchodní činnost, mají pouze formální sídlo, žádné opravdové podnikatelské prostory (provozovny), jsou formálně zastupovány tzv. „bílými koňmi“, daňová přiznání nepodávají buď vůbec, anebo obsahují nepravdivé údaje, v mnoha případech bývají pro správce daně zcela nekontaktní. Další stupeň takového řetězce je fakultativní, jde o tzv. fakturační mezičlánek („buffer“), který nakupuje zboží od ztraceného obchodníka (resp. tento nákup pouze předstírá) a předmětné zboží prodává dál (ať již s určitou marží či nikoliv) dalším subjektům (dalším článkům řetězce). Může se přitom jednat jak o společnost bez reálné činnosti, jako ztracený obchodník, ale též o fungující společnost pohybující se na trhu. Hlavním úkolem těchto mezičlánků v karuselovém podvodu je ztížit finančním orgánům, příp. i orgánům činným v trestním řízení, zjištění skutečného původu obchodovaného zboží a odhalení celého řetězce. Posledním a zcela zásadním článkem je pak tzv. „broker“, tedy fiktivní vývozce zboží, který je posílá do jiného členského státu stejným subjektům, které dané zboží předtím na tuzemský trh poslaly a které posléze totéž anebo podobné zboží vyvezou na tuzemský trh zpět a celé kolo podvodných obchodních transakcí se může opakovat. Jak již správně připomenul soud druhého stupně, právě na úrovni „brokera“ je generován zisk z trestné činnosti, jelikož vývozce zboží má na základě faktur o pořízení zboží od prodejce (předchozího článku řetězce) nárok na odpočet DPH (na vstupu), zatímco jeho prodej a vývoz do jiného členského státu jsou od DPH osvobozeny. To znamená, že vývozce není povinen odvádět správci daně DPH na výstupu, ale může nárokovat odpočet této daně, čímž získá DPH v jeho plné výši. Jistě by se dalo konstatovat, že ziskem je již neodvedení DPH při dovozu zboží, o který je pak navýšen případný zisk z prodeje zboží, nicméně největším lákadlem je bezesporu zisk na neoprávněně vylákaném (nadměrném) odpočtu, což platí na 100 % v případě fingovaných obchodů, při nichž koluje nejen stále to samé zboží, ale i tytéž finanční prostředky (které se např. přes ztraceného obchodníka znovu vrací na opačný konec řetězce). 34. Ze shora popsaného mechanismu tzv. karuselového (kolotočového) obchodu vyplývá, že se jedná o vysoce organizovanou a sofistikovanou trestnou činnost, kterou si lze jen velmi těžko představit bez vědomé (tj. úmyslné) spolupráce zúčastněných subjektů, resp. jejich odpovědných zástupců. To platí dvojnásob pro ty subjekty a jejich zástupce, u nichž je generován zisk z uvedeného nezákonného jednání, který je jediným účelem celé této složité a vysoce koordinované činnosti, tedy v prvé řadě pro domnělé vývozce, kteří uplatňují jménem svých podnikatelských subjektů nárok na (neoprávněný) odpočet daně. Dalo by se totiž vcelku logicky uvažovat o tom, že na zisku by se chtěly podílet i další subjekty účastné těchto řetězových obchodů (nejde-li o společnosti „bílých koní“), a to zejména pokud organizátoři trestné činnosti působí na jiném článku řetězu, než je vývozce zboží. V opačném případě by neměli žádný důvod se jednání tohoto typu dopouštět. Vše právě zmíněné samozřejmě neznamená, že pouhá účast na podvodném řetězci obchodních společností (zejména na úrovni vývozce zboží) má způsobilost bez jakýchkoliv dalších důkazů vést soud (automaticky) k závěru o vědomé účasti zástupců příslušných subjektů na podvodném jednání a tím pádem i úmyslném zavinění k trestnému činu podle §240 tr. zákoníku. Jde nicméně o skutečnost, která může svědčit výrazně v neprospěch zúčastněných osob, kdy s přihlédnutím k okolnostem daného případu a důkazům ve věci provedeným může nemalou měrou podpořit závěr o jejich trestní odpovědnosti. Proto má i samotné rozkrytí a zhodnocení charakteru konkrétního podvodného obchodního řetězce ve věci daňového podvodu podstatný význam. Právě na tyto okolnosti soud prvního stupně soustředil svoji pozornost a jeho právní závěr o existenci zavinění ve formě přímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (bod 114. jeho rozsudku) ve vztahu ke všem dovolatelům je přesvědčivý a doložený relevantními skutkovými zjištěními. 35. V posuzované trestní věci soudy opřely své závěry o zcela účelovém obchodním řetězci, jehož obchody neměly žádný ekonomický smysl a jejich jediným cílem bylo vylákání nadměrného odpočtu DPH, o celou řadu skutečností plynoucích z rozsáhlého dokazování. První, velmi podstatné a navíc jasně podložené zjištění bylo o kruhovém pohybu stále téhož zboží mezi Českou republikou a Maďarskem, konkrétně mezi provozovnami obviněných P. a K. V. na straně jedné a bratrů V. (případně I. C.) na straně druhé. Tento závěr vyplynul nejen z výpovědi svědka R. B., který v daném období pracoval pro obviněného P. V. (bod. 12 rozsudku nalézacího soudu), ale především z výpovědí většího množství řidičů kamionů, kteří přepravu měděného dopadu prováděli. Ty jsou v rozsudku soudu prvního stupně detailně rekapitulovány v bodech 24. až 55. (str. 90–104), na které je možno v podrobnostech odkázat. K nim je vhodné nejprve poznamenat, že tito řidiči působili u různých přepravních firem, a to jak v České, tak Slovenské republice, navzájem se tedy s nejvyšší pravděpodobností vůbec neznali a nebyl u nich shledán ani žádný motiv kterémukoliv z obviněných uškodit nepravdivou výpovědí, přesto se v jejich svědectvích opakovaly stále stejné skutečnosti. 36. Více řidičů potvrdilo, že v areálech v XY nebo XY nakládali totéž zboží, které bezprostředně předtím přivezly a vyložily kamiony se slovenskými nebo maďarskými registračními značkami, někdy dokonce ani nebylo zboží připraveno k nakládce a oni museli čekat na příjezd maďarských či slovenských kamionů, aby mohli naložit jimi přivezený měděný odpad. Totožná situace panovala i v Maďarsku, kdy bylo zboží (byť mělo být určeno různým společnostem) obvykle vykládáno na několika málo místech, převážně na dvoře za rodinným domem v XY. Zboží přebírali a přepravní listiny potvrzovali stále stejní lidé (i jménem více společností) – mladí Romové v luxusních automobilech (zjevně tedy potomci či jiní rodinní příslušníci bratrů V.) a také zde již čekaly kamiony (např. s registrační značkou z XY), které zboží ihned nakládaly a odvážely zpět do České republiky, což i řidiči těchto vozidel někdy svědkům potvrdili. Vyslechnutí svědci si také povšimli, že vozí stále dokola stejné zboží, na čemž se rovněž shodli s dalšími řidiči, kteří danou komoditu rovněž převáželi. Někdy svědci i označili určité kusy mědi, které opakovaně přepravovali (např. roury, ventil, lavor vylitý betonem). Několik řidičů rovněž poukázalo na značné znečištění materiálu, který nakládali v areálu společnosti V. V. C. (hlínou, kameny či betonem) s tím, že pokud vozili obdobné zboží jiným odběratelům, bylo čisté. Pochopitelně ne všichni řidiči tyto skutečnosti zaznamenali, zejména pokud převáželi náklad pouze jednou či dvakrát, to ovšem nijak nesnižuje věrohodnost výpovědí těch svědků, kteří uvedené podezřelé okolnosti zaregistrovali a ve vzájemné shodě o nich vypovídali. Lze ještě připomenout, že podobně hovořil u svého výslechu v hlavním líčení utajený svědek Z. I. K. (bod 20. prvostupňového rozsudku), který pro rodinu V. rovněž pracoval jako řidič. V souvislosti s přepravou měděného odpadu zazněla poměrně zajímavá informace také od svědka Z. H., majitele firmy H. T., který prováděl transport oběma směry pro společnosti K. M., C. F., A., F. a C., jenž uvedl, že všechny přepravy od všech odesílatelů objednával a v hotovosti platil Maďar jménem Z. (bod 38. rozsudku soudu prvního stupně). 37. Již jen shora rozebraný důkazní materiál je sám o sobě způsobilý k přijetí závěru, že posuzované jednání obviněných a dalších osob rozhodně nebylo standardní ekonomickou činností. Dalším významným důkazem, který uvedené skutkové zjištění ještě více podporuje, jsou faktury, kterými obvinění dokládali předmětné „obchodní transakce“ příslušnému správci daně. Přestože odvolací soud správně poznamenal, že údaje na nich uvedené je s ohledem na charakter těchto „obchodů“ nutno brát s určitou rezervou, nelze si nevšimnout zajímavé časové souslednosti jednotlivých deklarovaných „transakcí“. Lze si vybrat v podstatě libovolný případ uvedený ve velmi rozsáhlém výroku pod bodem B) I. a II. a zjistit, že zboží bylo sice ne vždy, ale velmi často v jeden den některou ze společností tzv. ztracených obchodníků prodáno buď společnosti A., která je obratem (ve stejný den) převedla na společnost V. V. C., anebo bylo ztraceným obchodníkem prodáno přímo posledně jmenované společnosti. Ta jej ještě tentýž den převedla na společnost F. nebo C., která je opět ten samý den prodala svým zahraničním odběratelům. I toto nepochybně svědčí o jisté koordinovanosti jednání obviněných a naplánování celé operace předem. Nadto je třeba znovu zopakovat, že zboží se fyzicky pohybovalo výhradně mezi zahraničními „obchodními partnery“ a areály společnosti A. v XY anebo společnosti V. V. C., v XY. V tomto ohledu uvažoval odvolací soud poměrně trefně o ekonomické nesmyslnosti celého řetězce, kdy každý další přeprodej (pokud by byl reálný) zboží zbytečně prodražoval. Byť v jiných případech by navazující prodeje zboží mohly být považovány za běžné obchodní jednání, v předmětných transakcích, z nichž je na první pohled patrná značná koordinovanost všech subjektů, přičemž dva z nich jsou zastupovány blízkými příbuznými (bratry), je poznámka odvolacího soudu bezpochyby na místě. Především se tak ale dělo za stavu, kdy bylo v oběhu stále stejné zboží, takže závěr o tom, že se jednalo o podvodný řetězec, který obchodování pouze předstíral za účelem vylákání výhody na dani, je zcela racionální a podložený provedenými důkazy. 38. Další okolností svědčící pro právě uvedené klíčové skutkové zjištění jsou poznatky o společnostech působících na úvodních článcích příslušného řetězce na pozici tzv. ztracených obchodníků, tj. konkrétně S., Z., K., Ž. T. a D. R. Soud prvního stupně v bodech 98. až 101 svého rozsudku přehledně shrnul výsledky provedeného dokazování ke zmíněným subjektům, na které lze opět v podrobnostech odkázat a pouze ve stručnosti vyzdvihnout základní fakta. Všechny tyto společnosti byly založeny v roce 2009, tedy bezprostředně před jejich zapojením do projednávaných obchodů. Jejich jednatelé byli typičtí bílí koně, kteří neměli žádné předchozí zkušenosti s podnikáním, jako maďarští občané (s výjimkou M. B.) neovládali češtinu ani slovenštinu, z výpovědí jich samotných (T. J., Z. K.) nebo dalších svědků (J. K., O. P.) vyplynulo, že o činnosti jimi zastupovaných společností nic nevěděli a fakticky za ně jednaly jiné osoby (např. bratři C.), přepravy pak hradili maďarští organizátoři této trestné činnosti. Bez zajímavosti není ani rodinné propojení svědka Z. K. s V. Pro správce daně byly shora jmenované společnosti nekontaktní a záhy jim byla zrušena registrace k DPH z důvodu neplnění daňových povinností. Lze ještě doplnit, že k tomuto tématu se kromě utajených svědků vyjadřoval i svědek P. T., podle kterého R. a M. V. již od roku 2007 dodávali šrot do České republiky prostřednictvím nastrčených společností s bílými koňmi, které po 3 měsících obměňovali. R. V. navázal kontakt se společností A., přičemž jednal s K. V. a účetním J. H., brali s sebou i nastrčeného bílého koně. Podle této výpovědi tedy obviněný K. V. věděl, že zboží neprodává bílý kůň, ale V. (bod. 22 rozsudku nalézacího soudu). K tomu Nejvyšší soud dodává, že pokud by obviněný K. V. o právě uvedených skutečnostech nevěděl, lze si jen velice obtížně představit, že by jeho zavedený a fungující rodinný podnik – společnost A., a posléze i společnost jeho bratra V. V. C., začala uzavírat obchody v řádech desítek milionů korun se společnostmi, které vznikly pouhých několik týdnů předtím, nebyly zavedené na příslušném trhu a jejich jednatelé o nevěděli obchodování s kovovým odpadem a podnikání jako takovém takřka vůbec nic. 39. Neméně podezřelé jsou také společnosti zahraničních odběratelů kovového odpadu, tedy K. M., C. F., K., F. C. A M.-K., jimž nalézací soud věnoval pozornost mimo jiné v bodech 103. až 109 svého rozsudku. Tyto v prvé řadě nepřiznaly žádné plnění přijaté z České republiky, některé dokonce v roce 2009 nepřiznaly vůbec žádné podnikatelské aktivity, jiné měly být aktivní ve zcela jiném podnikatelském odvětví (prodej automobilů, realitní kancelář). Nejedna z nich neměla, popř. nepřiznala, žádné zaměstnance, provozovny ani skladové prostory a ani žádné materiální vybavení (v dané souvislosti ostatně není na škodu připomenout, že podle výpovědí řidičů kamionů bylo zboží vykládáno obvykle na dvoře u rodinného domu nebo v areálu bývalého zemědělského družstva). Jednatelé některých těchto společností byli bílí koně napojení na rodinu V., konkrétně svědek F. F. ve společnosti F. C., který toto své postavení u soudu prvního stupně výslovně přiznal (bod 68. jeho rozsudku) a svědek O. L. ve společnosti K. (bod 70. rozsudku soudu prvního stupně). Lze se tedy pouze dohadovat, co vlastně obvinění při své návštěvě maďarských obchodních partnerů viděli a zda by se společnostmi tohoto druhu měli zájem navázat podnikatelskou spolupráci, pokud by se mělo jednat o skutečné obchody s reálným ekonomickým dopadem. 40. Standardní nebyly podle zjištění nalézacího soudu v mnohých případech ani platby za dodané zboží. V bodě 109. jeho rozsudku soud připomenul výpisy z účtů společností A., V. V. C., F. i C., z nichž vyplynulo, že platby za zboží dodané do zahraničí byly hrazeny v hotovosti vkladem na jejich účet, což lze s nejvyšší pravděpodobností dát do souvislosti také s tím, že odběratelské společnosti zmiňované v předchozím odstavci tyto transakce nepřiznávaly. Nadto soud zjistil, že vklady byly činěny prostřednictvím nastrčených osob, o čemž svědčí zejména výpovědi svědků I. M., P. B. či P. I. G. (bod 58.). Na druhou stranu obvinění platili nákupní cenu měděného odpadu převodem na účet svých dodavatelů, přičemž poté, co finanční prostředky doputovaly až na účty ztracených obchodníků, byly tyto peníze buď bankovním převodem posílány zahraničním subjektům, anebo vybírány v hotovosti a předávány určeným osobám, což lze opět dovodit ze svědecké výpovědi P. I. G., ale též T. J., bílého koně a jednatele společnosti Z. (bod 62. rozsudku soudu prvního stupně). 41. Všechny důkazy a skutková zjištění z nich plynoucí, které Nejvyšší soud rekapituloval v odstavcích 35. až 40. tohoto usnesení, vedly a nutně musely soudy obou stupňů vést k přijetí závěru, o němž nejsou nejenže důvodné (§2 odst. 5 tr. ř.), ale v podstatě vůbec žádné pochybnosti, a to že celý řetězec všech zúčastněných společností byl podvodný a jeho pravým a jediným účelem bylo páchání daňové trestné činnosti. V tomto kontextu nutno hodnotit i výpovědi utajených svědků A. S. a Z. I. K. sice jako usvědčující důkazy jistě relevantní, nikoliv však zásadní, natož jediné (body 19. až 21 rozsudku nalézacího soudu). Je podstatné zdůraznit, že oba svědci vypovídali u hlavního líčení před soudem prvního stupně, první z nich dne 28. 4. 2015 a druhý dne 13. 5. 2015. Jimi podané výpovědi byly velice podrobné a rozsáhlé s tím, že jejich přepis čítal přes 20 stran protokolů o hlavních líčení z výše uvedených dní (č. l. 11 274–11 294 a č. l. 11 305–11 326) a je příhodné na ně v detailech odkázat. Oba utajení svědci popisovali podvodný charakter celého obchodování a především vědomou účast všech dovolatelů na něm (zejména postavení obviněných P. a K. V. mělo být velmi významné). V jejich výpovědích zazněla informace o počátcích celé trestné činnosti i jejím dalším průběhu, opětovně byl vyřčen též údaj o kruhovém pohybu toho samého zboží, fingovaném charakteru všech transakcí za účelem podvodů na DPH (v daném směru pak není podstatné, že svědci nevěděli, jaký byl přesný mechanismus vylákání výhod na dani), dále o působení společností bílých koní na českém trhu, o tom, že z jejich účtů byly v hotovosti vybírány finanční prostředky, které byly následně posílány společnostem obviněných, o (dodatečné) tvorbě fiktivních faktur, způsobu určování kupních cen i pravidelných schůzkách zúčastněných stran a zcela formální návštěvě obviněných v Maďarsku. Není úkolem Nejvyššího soudu, aby v dovolacím řízení celé tyto rozsáhlé výpovědi znovu reprodukoval a rozebíral, když je již zcela správným a zákonným způsobem (§2 odst. 6 tr. ř.) vyhodnotil nalézací soud, který je k tomu v první řadě oprávněn. Dovolací soud pouze vyzdvihuje, že předmětné výpovědi byly zcela v souladu s důkazy a zjištěními, které byly popsány v předchozích pasážích tohoto usnesení, v žádném ohledu z nich nevybočovaly, nebyly s nimi v rozporu. Nadto je z popisu obou svědků v kontextu s dalšími provedenými důkazy zřejmé, že se skutečně účastnili předmětného protiprávního jednání a byli velmi dobře seznámeni (každý se své vlastní pozice) s faktickými okolnostmi této organizované trestné činnosti, jejím průběhem, dotčenými osobami i konkrétně panujícími poměry na straně zúčastněných subjektů. Jinými slovy obě svědectví plně zapadala do rámce zjištění plynoucích z ostatních důkazních prostředků a přinášela další podstatné informace, které projednávanou trestnou činnost ještě více odhalovaly a usvědčovaly z jejího spáchání mimo jiné i všechny tři dovolatele. 42. Dovolatelé v podstatě shodně vytýkali nesprávnost procesního postupu, na jehož základě byli jmenovaní svědci vyslechnuti v přípravném řízení, zejména byly-li jejich výslechy konány toliko za přítomnosti policejního orgánu, který byl o jejich konání vyrozuměn, zatímco obhájcům obviněných, ačkoliv se rovněž dostavili, přítomnost u výslechu svědků nebyla umožněna, a nemohli tudíž ani klást svědkům otázky. V obecné rovině lze konstatovat, že výhrady obviněných by byly do určité míry akceptovatelné, a to i za situace, byly-li by výslechy svědků provedeny v souladu s procesními předpisy Maďarska, pro vlastní rozhodnutí ve věci jsou však ve svých důsledcích mimoběžné. Ani podle dovolacího soudu není pochyb o tom, že na spornou otázku nutno pohlížet i z pohledu čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož každý, kdo je obviněn z trestného činu, má právo vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě (čímž je zaručena i rovnost účastníků řízení podle §37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Podle judikatury Evropského soudu pro lidská práva musí být obviněnému dána příležitost, aby zpochybnil výpověď svědka obžaloby a kladl mu otázky, a to buď v okamžiku jeho výpovědi, nebo v pozdějším stadiu. Podstatné je, aby měla obhajoba alespoň v některé fázi řízení možnost vyslechnout svědka kontradiktorním způsobem (viz např. rozsudek Unterpertinger proti Rakousku ze dne 24. 11. 1986, č. 9120/80, §31 nebo rozsudek Al-Khawaja a Tahery proti Spojenému království ze dne 15. 12. 2011, č. 26766/05 a 22228/06, §119; srov. též KMEC, J., KOSAŘ, D., KRATOCHVÍL, J., BOBEK, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 819, přiměřeně také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2015, sp. zn. 8 Tdo 235/2015, uveřejněné pod č. 16/2016 Sb. rozh. tr.). V ada, jíž byly zatíženy výpovědi svědků před orgány maďarské policie, však byla zcela odstraněna tím, že svědci byli vyslechnuti v hlavním líčení, a to za plného respektování práv obhajoby. 43. Dovolací soud ve shodě se soudem prvního stupně i odvolacím soudem zdůrazňuje, že bral v potaz výlučně výpovědi svědků A. S. a Z. I. K. učiněné v hlavním líčení před nalézacím soudem za účasti obviněných i jejich obhájců, které (jak již naznačil v bodě 41. tohoto usnesení) považoval za dostatečný a (v kontextu dalších provedených důkazů) usvědčující důkaz. Dovolací soud je přesvědčen, že tyto výpovědi obsahovaly všechny podstatné informace pro účely rozhodnutí ve věci, a nesdílí tudíž názor dovolatelů, že by soud prvního stupně ustálil svá skutková zjištění na výpovědích jmenovaných svědků z přípravného řízení před maďarskými orgány. Dovolací soud neshledal žádné pochybení v tom, že soudy akceptovaly rozhodnutí maďarských orgánů činných v trestním řízení týkající se utajení těchto svědků. K tomu lze poznamenat, že §55 odst. 2 tr. ř. nevyžaduje přijetí samostatného rozhodnutí, ale pouze učinění opatření k utajení totožnosti i podoby svědka. Z toho tedy neplyne povinnost jakkoliv přezkoumávat postup maďarské policie a pak o stejné záležitosti znovu rozhodovat. Navíc si je potřeba uvědomit, že daným policejním orgánem bylo vedeno trestní stíhání obviněných bratrů V. a dalších osob, v jejichž bezprostřední blízkosti oba svědci po dobu několika let působili a usvědčovali je z jejich trestné činnosti. Není proto důvod zpochybňovat, že to byly právě tamní policejní složky, komu byly známy skutečnosti vedoucí k nutnosti utajit totožnost obou z nich. S přihlédnutím ke znění §55 odst. 2 věty první tr. ř., podle něhož „nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zřejmě hrozí újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí porušení jejich základních práv, a nelze-li ochranu svědka spolehlivě zajistit jiným způsobem, orgán činný v trestním řízení učiní opatření k utajení totožnosti i podoby svědka …“, může být předpoklad takové hrozby odůvodněn i na základě postupu kompetentního cizozemského policejního orgánu v rámci jeho vlastního šetření. 44. Na základě všeho shora uvedeného lze konstatovat, že jednání popsané v bodě B) výroku rozsudku soudu prvního stupně bylo bez důvodných pochybností prokázáno, a to ve vztahu ke všem obviněným. Z tohoto důvodu nelze akceptovat námitky, které ve svých mimořádných opravných prostředcích uplatnili. Především jde o argument, který dovolatelé, nejvíce obviněný P. P., opakovali v mnoha pasážích jejich podání, a to že se onoho podvodného řetězce neúčastnili vědomě, že nevěděli a ani nemohli vědět nic o činnosti dalších, od jejich společností odlišných subjektů, a to jak na české, tak maďarské či slovenské straně. Přestože je možné usuzovat, že některé skutečnosti rozebírané shora nemusely být obviněným známy (např. přesný charakter činnosti jejich zahraničních odběratelů), nelze zároveň připustit, že by o nezákonnosti jimi prováděných fiktivních obchodních transakcí nevěděli, a tudíž že by se žádného trestného činu po subjektivní stránce nedopustili. Soudy nižších instancí i soud dovolací věnovaly nemalou pozornost obecnému rozboru tzv. karuselových podvodů a způsobu, jakým je při nich generován zisk – výnos z trestné činnosti. V této trestní věci bylo prokázáno, že se jednalo pouze o fingované obchody, při kterých se finanční prostředky určené k předstírání nákupu zboží neustále vracely přes nastrčené společnosti (ztracené obchodníky) zpět ke společnostem obviněných, aby ti mohli nakupovat další měděný odpad. Zisk proto nemohl být produkován na úrovni ztracených obchodníků zastupovaných bílými koňmi, kteří neodvedením DPH na vstupu sice nepřišli o žádné finanční prostředky, ale (při fiktivnosti jimi uskutečněných obchodů) také nic nezískali. Skutečný zisk nemohl být tedy generován na jiné pozici řetězce než tzv. brokerů – fiktivních vývozců zboží, kteří pak na základě těchto transakcí uplatňovali u správce daně nadměrné odpočty v mnohamilionových částkách. Těmito články řetězce byly společnosti A., V. V. C., F. i C., které byly řízeny právě obviněnými. Bez jejich aktivní a plně vědomé spolupráce by bylo spáchání této konkrétní trestné činnosti zcela nemyslitelné. Všichni tři dovolatelé jsou navíc v tomto směru usvědčováni výpovědí utajeného svědka A. S., o jehož věrohodnosti nemá ani Nejvyšší soud žádných pochybností. V dalších podrobnostech k této problematice je možno odkázat na bod 16. rozsudku odvolacího soudu, snad jen s tou výhradou, že Nejvyšší soud nepovažuje ani jednoho z dovolatelů za bílého koně. 45. Úmyslné zavinění obviněných bratrů V. lze dovodit i z dalších provedených důkazů, např. z výpovědi dalšího utajeného svědka Z. I. K. anebo – ve vztahu k obviněnému K. V., svědka P. T. Vedle toho se tito obvinění pohybovali v areálech jejich firem v XY a XY, a museli tedy vědět, že je převáženo stále totéž zboží dokola. V daném ohledu nelze považovat za opodstatněnou jejich námitku, že oběh téhož zboží prokázán nebyl, a to s odkazem na několik konkrétních obchodních transakcí, v nichž měly figurovat společnosti, které údajně neměly s rodinou V. nebo C. nic společného. K tomu je nutno nejprve poznamenat, že i tyto dodávky procházely přes společnosti ztracených obchodníků, prokazatelně navázaných na zmiňované maďarské rodiny (přes Z. a K.). Nadto se jednalo o pouhé fiktivní přeprodeje, které mohly být fakturovány v podstatě na kohokoliv. Dále i soud prvního stupně ve svém rozhodnutí konstatoval, že do předmětné trestné činnosti byly prokazatelně zapojeny i další obchodní společnosti, o nichž není ve skutkové větě výroku o vině zmínka (bod 102.), ty se pak mohly vyskytovat nejen na tuzemské, ale i zahraniční straně. V neposlední řadě lze úspěšně pochybovat, že obviněnými označené subjekty neměly nic společného s opakovaně jmenovanými maďarskými občany, když podle některých listinných důkazů měla společnost e. T. dodat kovový obchod společnosti M.-K. zastupované I. C. (bod 91. rozsudku soudu prvního stupně). Společnost F. měla podle utajeného svědka A. S. dokonce stát na počátku celé trestné činnosti s kovovým odpadem v roce 2006, přičemž osobní známost s V. i C. potvrdil u hlavního líčení jednatel této společnosti, svědek L. P. M. (bod 69. rozsudku soudu prvního stupně). 46. Nalézací soud se v bodě 17. rozsudku zabýval také výpověďmi zaměstnanců společností obviněných, kteří popisovali jejich běžnou obchodní a podnikatelskou činnost. Připustil, že uvedené firmy vyvíjely i standardní a legální aktivity, což ani Nejvyšší soud v žádném případě nezpochybňuje. Soud prvního stupně ovšem zcela důvodně podotkl, že výpovědi rodičů obviněných bratrů V. je potřeba brát s určitou rezervou. Nejvyšší soud je přesvědčen, že s určitou rezervou je potřeba brát i další výpovědi osob, které v daných společnostech působili, a to nejen pro jejich zaměstnanecký poměr k obviněným, nýbrž i pro určitou míru zapojení do „obchodních aktivit“ projednávaných v této trestní věci. Jde konkrétně o svědka R. D., obchodního manažera společnosti F. jehož výpověď měly soudy, podle názoru obviněného P. P., deformovat, byť se mělo jednat o klíčový důkaz. Lze připomenout, že svědek se účastnil jednání i se zástupci „zahraničních odběratelů“ a taktéž byl jednou z těch osob, které byly společně s obviněnými na exkurzi v Maďarsku v provozních prostorách rodiny V. Jeho výpověď o tom, že šlo o zcela regulérní obchodní případ, tedy nejenže byla bez důvodných pochybností vyvrácena dalšími provedenými důkazy, ale též mohly mít soudy z naznačených důvodů jisté pochybnosti o věrohodnosti slyšeného svědka. Pokud tedy k jeho výpovědi při přijímání skutkových závěrů ne zcela přihlédly, nestalo se tak na základě protiústavní deformace obsahu tohoto důkazu. 47. Obstát nemůže ani další námitka obviněného P. P., že odvolací soud nijak nepřihlédl k důkazu v podobě protokolů z ústních jednání před finančním úřadem. K tomu lze jen ve vší stručnosti zmínit, že tento důkaz má velmi nízkou vypovídací hodnotu a stejně jako výpověď svědka R. D. není způsobilý jakkoli zvrátit závěry soudu o úmyslném jednání dovolatele. Na okraj je vhodné doplnit, že pro soudy v trestním řízení o trestném činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1 tr. zákoníku nejsou závazné dokonce ani rozhodnutí správce daně o daňové povinnosti obviněného jako daňového subjektu, a to ohledně skutkových i právních otázek, neboť řešení daňové povinnosti a rozsahu zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody je otázkou viny ve smyslu §9 odst. 1 tr. ř., natož protokoly o ústním jednání na finančním úřadě (k tomu srov. rozhodnutí č. 27/1979 a č. 20/2002-III. Sb. rozh. tr.). V této souvislosti odvolací soud v bodě 15. rozsudku správně vysvětlil, proč tomu tak je, a poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 8 Tdo 1049/2014, uveřejněné pod č. 48/2015 Sb. rozh. tr., či rozsudek téhož soudu ze dne 18. 7. 2001, sp. zn. 5 Tz 101/2001, uveřejněný pod č. 20/2002-III. Sb. rozh. tr. Konkrétně lze poznamenat, že vyjádření názoru určitého zaměstnance správce daně o oprávněnosti nároku na odpočet, který je učiněn v době, v níž teprve vyvstalo prvotní podezření o transakcích, které se až následně staly předmětem velmi komplikovaného trestního řízení, a tedy v době, kdy ještě nebyly známy skutečnosti, které o 10 let později vedly k pravomocnému odsouzení obviněného, nelze než považovat za zcela irelevantní z hlediska posouzení věci. Stejně tak prohlášení dovolatele před finančním orgánem coby správcem daně, že k vysokému nadměrnému odpočtu bude docházet i v následujících daňových obdobích, na které v dovolání poukazoval, rozhodně nesvědčí o nedostatku subjektivní stránky jeho jednání. 48. Důvodná není ani výhrada obviněných bratrů V., že odvolací soud nesprávně hodnotil ukázkový případ první dodávky. Ani ona totiž není s to vyvrátit skutkové zjištění o fiktivnosti příslušných obchodů. Podstatné tedy je, že se jednalo o faktury, které byly vytvořeny pouze k doložení předstíraných smluvních vztahů před správcem daně, a za této situace již není nijak zásadní zabývat se otázkou, kolik kg zboží bylo obchodováno, jaká byla marže, zda se jednalo o měděný odpad či měděné katody apod. Tyto (nutno říci) detaily již ve světle ustálených skutkových zjištění nemohou ničeho změnit na závěru o trestní odpovědnosti dovolatelů. Totéž platí i pro jejich poznámku, že do obžaloby nebyly zahrnuty další obchody jimi zastupovaných firem se společnostmi opakovaně zmiňovaných ztracených obchodníků. Uvedená skutečnost totiž zcela logicky neznamená, že by transakce, které do obžaloby zahrnuty byly a staly se předmětem dokazování (na rozdíl od těch v obžalobě neuvedených), byly legální. Obdobně lze přistoupit k připomínce, že nebylo zahájeno trestní stíhání obviněného K. V. za obdobné případy obchodování se zástupci rodiny V. v roce 2008. V této souvislosti lze jen poznamenat, že soudy jsou v trestním řízení oprávněny posuzovat výhradně skutky, které jsou obsahem podané obžaloby a nepřísluší jim hodnotit ta jednání, která jsou anebo by mohla být předmětem jiného trestního řízení. 49. Dovolatelům není možno přisvědčit, pokud odkazovali na judikaturu SDEU a vytýkali, že soudy nižších stupňů se jí nezabývaly. Ani jedno z rozhodnutí, které ve svých podáních označili, totiž není aplikovatelné na tento konkrétní případ. V prvé řadě se dané judikáty vztahují k daňovému (správnímu) řízení, a nikoliv řízení trestnímu. V odkazovaných věcech šlo povětšinou o situace, kdy podnikatelskému subjektu byl správcem daně zamítnut nárok na odpočet DPH, jelikož některý z jeho dodavatelů nesplnil své daňové povinnosti anebo se dokonce dopustil daňové trestné činnosti, o které však (a to je velmi podstatné) žadatel nevěděl a nijak se na ní nepodílel. Soudní dvůr EU v těchto případech konstatoval, že příslušný subjekt má i tak právo na odpočet DPH, kladl však zvýšený důraz na to, že nevěděl a nemohl vědět o provinění jiného subjektu, a jednal tedy v dobré víře. Jako příklad lze citovat bod 1) výroku rozsudku ze dne 21. 6. 2012 ve spojených věcech C-80/11 a C-142/11 v řízeních Mahagében kft proti Nemzeti Adó- és Vámhivatal Dél-dunántúli Regionális Adó Főigazgatósága (C-80/11) a Péter Dávid proti Nemzeti Adó- és Vámhivatal Észak-alföldi Regionális Adó Főigazgatósága (C-142/11). Podle názoru SDEU: „Články 167, 168 písm. a), 178 písm. a), 220 bod 1 a 226 směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní praxi, podle níž daňový orgán odmítne přiznat osobě povinné k dani nárok odečíst od částky daně z přidané hodnoty, kterou má povinnost odvést, částku daně, která je splatná nebo byla odvedena za služby, jež jí byly poskytnuty, z důvodu, že se vystavitel faktury týkající se těchto služeb nebo některý z jejich poskytovatelů dopustil protiprávního jednání, aniž tento orgán z hlediska objektivních okolností prokáže, že dotyčná osoba povinná k dani věděla nebo musela vědět, že plnění uplatňované k odůvodnění nároku na odpočet bylo součástí podvodu spáchaného uvedeným vystavitelem či jiným hospodářským subjektem vystupujícím na předcházejícím stupni dodavatelského řetězce.“ V bodě 45 odůvodnění tohoto rozhodnutí SDEU konstatuje, že přiznání nároku na odpočet lze osobě povinné k dani odmítnout pouze na základě judikatury vyplývající z bodů 56 až 61 rozsudku Kittel a Recolta Recycling (poznámka: rozsudek SDEU ze dne 6. července 2006, Kittel a Recolta Recycling, C-439/04 a C-440/04, Sb. rozh. s. I-6161), podle níž „musí být z hlediska objektivních okolností prokázáno, že osoba povinná k dani, které bylo dodáno zboží nebo poskytnuty služby zakládající nárok na odpočet, věděla nebo musela vědět, že toto plnění bylo součástí daňového podvodu spáchaného dodavatelem či jiným subjektem na vstupu.“ Zmínit je možné i bod 46 odůvodnění dříve zmíněného rozsudku, podle něhož „ osoba povinná k dani, která věděla nebo musela vědět, že se svou koupí účastní plnění, které je součástí daňového podvodu, musí být totiž pro účely směrnice 2006/112 považována za osobu, která se tohoto daňového podvodu účastní, a to bez ohledu na to, zda má z následného prodeje zboží nebo využití služeb prospěch v rámci zdanitelných plnění, která uskutečnila na výstupu (viz výše uvedený rozsudek Kittel a Recolta Recycling, bod 56).“ Ve zcela stejném duchu pak vyznívají i další judikáty, na které obvinění poukazovali, např. rozsudek ze dne 12. ledna 2006 ve spojených věcech C-354/03, C-355/03 a C-484/03 v řízeních Optigen Ltd, Fulcrum Electronics Ltd, Bond House Systems Ltd proti Commissioners of Customs & Excise, nebo rozsudek ze dne 22. října 2015 ve věci C-277/14 v řízení PPUH Stehcemp sp. j Florian Stefanek, Janina Stefanek, Jarosław Stefanek v. Dyrektor Izby Skarbowej w Łodzi. Jediné, co by bylo možno v projednávaném případě z této judikatury SDEU dovodit proto je, že správce daně měl možnost odmítnout přiznat nárok na odpočet DPH společnostem A., V. V. C., F. i C. z jimi deklarovaných obchodních případů popsaných v obžalobě a bodě B) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. 50. Ztotožnit se nelze ani s dalšími procesními námitkami dovolatelů, např. výtkou obviněného P. P., že odvolací soud opomenul doplnění jeho odvolání ze dne 6. 1. 2020. V uvedeném podání obviněný zopakoval své hlavní námitky, které uplatňoval i v předchozích fázích trestního řízení, velký prostor v něm věnoval jednak výslechu utajených svědků v přípravném řízení i hlavním líčení (z hlediska jejich procesní použitelnosti a věrohodnosti svědka A. S.), jednak otázce naplnění subjektivní stránky trestného činu. V závěru ještě ve stručnosti zpochybnil skutkový závěr o koloběhu stejného zboží. Soud druhého stupně sice v odůvodnění svého rozhodnutí neuváděl konkrétní dílčí námitky obviněných (a to nejen z tohoto údajně opomenutého podání), nicméně se zabýval všemi podstatnými okruhy témat, které byly pro rozhodnutí ve věci důležité a které byly v podaných odvoláních vyzdvihovány. Jakožto soud rozhodující ve druhém stupni se nemusel znovu dopodrobna zabývat skutkovými zjištěními (např. o kruhovém pohybu zboží), když soud činný na stupni prvním provedené důkazy vyhodnotil, a navazující závěry přijal zcela v souladu s procesními předpisy (srov. §263 odst. 7 tr. ř.). Mohl na ně proto jen odkázat. I tímto dal ovšem jednoznačně najevo svůj postoj k věci a náhled na skutkové námitky odvolatelů. V bodě 15. a 16. svého rozhodnutí se potom zabýval tématy, která tvořila podstatnou část doplněného odvolání ze dne 6. 1. 2020, tj. subjektivní stránkou jednání obviněných i výpověďmi utajovaných svědků. Odpovídajícím způsobem vysvětlil, proč shledal na straně všech čtyř odvolatelů úmyslné zavinění ve formě úmyslu přímého, aniž by musel dopodrobna rozebírat jednotlivé námitky, které ve světle jeho úvah zcela postrádaly na důvodnosti. Stejně tak se odvolací soud vyrovnal, byť stručně, s výhradami všech obviněných proti výslechu utajených svědků, přičemž ty, které byly učiněny před nalézacím soudem, on sám považoval za relevantní a procesně použitelné (bod 15., str. 55 jeho rozsudku). V této souvislosti dovolací soud poznamenává, že takový jeho přístup k odůvodnění rozhodnutí není v kolizi s právem na spravedlivý proces, jelikož i celkem bohatá judikatura ESLP, s níž koresponduje i judikatura Ústavního soudu, týkající se odůvodňování rozhodnutí soudů o řádném opravném prostředku, připouští i stručné odůvodnění, které může přejímat pasáže z napadeného rozhodnutí či na ně odkazovat, musí však být z takového rozhodnutí o opravném prostředku patrné, jak se soud vypořádal s argumentací v něm obsaženou, resp. že se jí skutečně zabýval a nespokojil se jen se závěry soudu nižšího stupně (tak např. rozsudek ESLP ze dne 19. 12. 1997, č. 20772/92, ve věci Helle proti Finsku, rozsudek ze dne 21. 1. 1999, č. 30544/96, ve věci García Ruiz proti Španělsku; usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. I. ÚS 31/12, ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, či ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. II. ÚS 1153/16, aj., srov. na ně navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1345/2020, uveřejněné pod č. 37/2021 Sb. rozh. tr.). K takovému postupu odvolacího soudu v posuzovaném případě evidentně došlo, což dokládá odůvodnění jeho rozsudku, v němž se přiléhavě vypořádal mimo jiné i s podstatou uplatněných odvolacích námitek. 51. Obvinění P. a K. V. v podaném dovolání brojili také proti uloženému trestu propadnutí náhradní hodnoty podle §71 odst. 1 tr. zákoníku. Dovolatelé nesouhlasili jak s oceněním hodnoty věcí, které se staly předmětem propadnutí náhradní hodnoty, tak zároveň namítali, že nebyly splněny podmínky pro uložení daného trestu podle §71 odst. 1 tr. zákoníku. Předně Nejvyšší soud nespatřuje žádný důvod zasahovat do skutkového závěru odvolacího soudu o ceně propadnutých náhradních hodnot (zejména tedy nemovitostí různého druhu), neboť ten byl zjištěn na základě řádně provedeného dokazování, a to odborným vyjádřením Ing. Pavla Melichara. Jmenovaný zpracovatel byl v době vypracování jeho odborného vyjádření činný v oboru obchodování s realitami, tedy odborníkem v dané oblasti, proto není dán podklad pro zpochybňování jeho závěrů. 52. K podmínkám uložení trestu propadnutí náhradní hodnoty lze nejprve v obecné rovině připomenout, že podle §71 odst. 1 tr. zákoníku jestliže pachatel věc, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle §70 tr. zákoníku, před uložením trestu propadnutí věci zničí, poškodí nebo jinak znehodnotí, zcizí, učiní neupotřebitelnou, odstraní nebo zužitkuje, zejména spotřebuje, nebo jinak její propadnutí zmaří, může mu soud uložit propadnutí náhradní hodnoty až do výše, která odpovídá hodnotě takové věci. Hodnotu věci, kterou soud mohl prohlásit za propadlou, může soud stanovit na základě odborného vyjádření nebo znaleckého posudku. Lze doplnit, že tento trest má povahu náhradního trestu ve vztahu k trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. Jeho účelem je možnost zajištění a následné konfiskace ekvivalentu výnosu z trestné činnosti, pokud z nejrůznějších důvodů nelze zajistit přímo konfiskaci výnosu z trestné činnosti. Podmínkami jeho uložení tedy je, že za a) pachatel naloží některým ze způsobů popsaných v §71 odst. 1 tr. zákoníku (popř. i jiným obdobným způsobem, neboť výčet zde uvedený je demonstrativní) s určitou věcí (nebo jinou majetkovou hodnotou), přičemž za b) daná věc nebo jiná majetková hodnota by mohla být na základě §70 tr. zákoníku prohlášena soudem za propadlou (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012 , s. 922–927). 53. V projednávané trestní věci byly podmínky pro postup podle §71 odst. 1 tr. zákoníku bezezbytku splněny (body 119., 120. na str. 127, 128 rozsudku soudu prvního stupně, bod 20. na str. 61, 62 rozsudku odvolacího soudu). Primárně nelze odhlédnout od faktu, že oba dovolatelé byli společně s dalšími osobami maďarské národnosti jedněmi z hlavních organizátorů trestné činnosti, která vygenerovala stamilionové zisky. Právě výše způsobené škody, přičitatelné tomu kterému obviněnému, je přitom rozhodujícím kritériem pro úvahy o konkrétní výměře trestu propadnutí náhradní hodnoty, než případné zjištění, jak si pachatelé mezi sebou zisk rozdělili. I přesto je však na místě zdůraznit, že rozsah zkrácení daně a podvodně vylákaných nadměrných odpočtů způsobený oběma obviněnými bratry V. mnohonásobně převyšuje hodnotu majetku, jehož propadnutí bylo uloženo soudem v rámci výroku podle §71 odst. 1 tr. zákoníku. Dále je potřeba uvést, že právě finanční prostředky v podobě neoprávněně vylákaných nadměrných odpočtů byly způsobilé stát se předmětem trestu propadnutí věci podle §70 odst. 1 tr. zákoníku, neboť se jedná o věc, která je bezprostředním výnosem z trestné činnosti. V řízení se ovšem nepodařilo předmětné finanční prostředky zajistit, ani nebylo zjištěno, jakým konkrétním způsobem s nimi dovolatelé naložili. Z tohoto důvodu byl příhodný právě náhradní postup podle §71 odst. 1 tr. zákoníku, poněvadž lze důvodně předpokládat, že oba obvinění neoprávněně vylákané peněžní prostředky využili (spotřebovali, případně zcizili) tak, že si za ně pořídili jiné hmotné věci anebo že si je uložili u některé z bankovních institucí, případně je převedli na jiné osoby. Proto se právě na ně soudy vcelku logicky zaměřily. Jen pro úplnost nutno uvést, že požadavek obviněných na objasnění konkrétního jednání, jímž finanční prostředky zničili, zatajili, odstranili či spotřebovali, nelze za dané situace (to i s ohledem na postoje obviněných) realizovat. Pakliže obvinění zmiňovali, že penězi jimi podvodně vylákanými od státu disponovaly jiné osoby, není to pro rozhodnutí v daných souvislostech významné. Za zcizení je totiž třeba považovat jakýkoliv způsob převedení peněz na jinou osobu. Věci, ve vztahu k nimž byl uložen trest propadnutí náhradní hodnoty, představují bezesporu ekvivalent za věc, kterou soud mohl prohlásit za propadlou podle §70 tr. zákoníku, oceněný na konkrétní peněžní částku, resp. jeho (zcela evidentně) menší část. 54. Nejvyšší soud uzavírá, že námitky obviněných P. V., K. V. i P. P. jsou zjevně neopodstatněné. Proto podaná dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. 55. Nejvyšší soud nerozhodoval o návrhu obviněného P. P. na odložení (resp. přerušení) výkonu rozhodnutí vztahujícího se k jeho osobě, poněvadž dovolatel není osobou oprávněnou k podání takového návrhu (což nevylučuje, aby k takovému postupu učinil podnět). Předseda senátu soudu prvního stupně spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu – též s ohledem na výsledek řízení o dovolání – důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala. Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 26. 1. 2022 JUDr. Věra Kůrková předsedkyně senátu