ECLI:CZ:NS:2022:8.TDO.748.2022.1
sp. zn. 8 Tdo 748/2022-89
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 9. 2022 o dovolání obviněného O. K. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 31 To 102/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 122/2021, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného O. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 16. 2. 2022, sp. zn. 32 T 122/2021, obviněného O. K. uznal vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se dopustil tím, že
dne 27. 9. 2021 kolem 09:40 hodin řídil po silnici č. I/15 vozidlo Škoda Rapid, RZ XY, a na kruhovém objezdu u obce XY, okres Česká Lípa, tímto vozidlem zahradil cestu za ním jedoucímu vozidlu Iveco Daily, RZ XY, poté vystoupil z vozidla, vytáhl z pouzdra u opasku legálně drženou střelnou zbraň, revolver Smith & Wesson ráže 38, přiblížil se k vozidlu Iveco Daily, ve kterém seděl poškozený P. K., nar. XY, na něhož zbraní mířil a křičel „vylez zmrde z toho auta, já tě zabiju“, čímž v poškozeném vzbudil obavy o svůj život a zdraví.
2. Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle §353 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku soud obviněnému uložil trest propadnutí věci, a to revolveru vzor 37 Airweight, Smith & Wesson, ráže 38, výrobní číslo XY, uloženého u Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Libereckého kraje, Odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál Česká Lípa.
3. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 31 To 102/2022, odvolání obviněného podané proti rozsudku podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 31 To 102/2022, napadl prostřednictvím obhájce s odkazem na důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovoláním, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vytýkal jím, že odvolací soud nezjistil a nenapravil procesní pochybení soudu prvního stupně, jenž provedené důkazy hodnotil v rozporu se zákonitostmi logiky. Poukázal na svou výpověď u hlavního líčení ze dne 17. 1. 2022, jíž považoval za konzistentní zejména v pasáži, že na poškozeného legálně drženou zbraní nemířil, protože byla skloněna mimo jeho osobu šikmo dolů. To potvrdila i svědkyně G. K., která popsala, že když obviněný došel k vozidlu, něco si s poškozeným řekli, vytáhl zbraň, spíš mu ji ukázal tak, že ruku se zbraní měl u pasu, rovnoběžně se zemí. Celé to trvalo asi 15 vteřin. Soud však tuto skutečnost interpretoval tak, že obviněný vystoupil z vozidla a vytáhl zbraň. Tento rozpor nebyl odstraněn a skutek byl kvalifikován podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
5. Dovolání obviněný opřel též o tvrzení, že ani přes upozornění obhájce soud nezaprotokoloval výpověď poškozeného při hlavním líčení dne 16. 2. 2022 popisující směr, kterým obviněný měl zbraň nastavenou, přestože je to podstatná okolnost svědčící v jeho prospěch a je určující pro použití právní kvalifikaci. Obviněný tvrdil, že zbraň z pouzdra vyndal, když šel poškozeného vyzvat, aby zanechal riskantní jízdy, a když viděl, že něco intenzivně hledal na palubní desce, myslel si, že je ozbrojen, a proto mu řekl „podívej se, já mám taky zbraň“, bez toho, aby na poškozeného mířil. Soud prvního stupně však skutkový stav ohledně toho, jak přesně držel zbraň, špatně popsal, neboť i svědkyně G. K. uvedla, že ji měl u pasu namířenou vodorovně se zemí, což nekoresponduje s výpovědí poškozeného, že obviněný zaujal střelecký postoj a mířil na jeho hlavu či tělo. Nebylo možné dovodit, že se oba shodují na tom, že obviněný skutečně na poškozeného mířil, protože tuto skutečnost svědkyně G. K. nepotvrdila a její výpověď neodpovídá výpovědi poškozeného, který když ulehl na sedačku, nemohl dál nic vidět. Obviněný zdůraznil, že ani ze záznamu hovoru na tísňovou linku není patrné, že by z jeho strany došlo k nebezpečnému vyhrožování, protože to z hlasu a intonace poškozeného neplyne.
6. Výhrady obviněného směřovaly i proti vyhodnocení kamerových záznamů Městského úřadu Úštěk, neboť vozidla jela zčásti v terénu, který je mimo dosah kamer. Podle obviněného nebylo prokázáno, že incident vyvolal a nutil poškozeného několikrát zastavit, protože to nepotvrdila ani svědkyně G. K., která jela v koloně za nimi. Při normální jízdě poškozeného by neměl potřebu cokoli řešit, a tudíž impulz k jeho činu spočíval v chování poškozeného. Z těchto důvodů nebylo možné v jednání, které mu je kladené za vinu, spatřovat naplnění znaků přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
7. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 6. 4. 2022, sp. zn. 31 To 102/2022, v celém rozsahu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (§265h odst. 2 tr. ř.) k dovolání uvedla, že většinu námitek, které obviněný uplatnil, lze podřadit pod jím užitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však obviněný nesprávně slovně označil. Uplatněné výhrady obviněného jsou z větší části pouze polemikou se skutkovými zjištěními. Obdobné námitky uplatnil i v odvolání, a odvolací soud se jimi zabýval, nebylo však možné obviněnému přisvědčit, že by soud provedené důkazy zhodnotil způsobem odporujícím formální logice. Z provedených důkazů, zejména ze svědeckých výpovědí (poškozeného a svědkyně G. K.) nevyplývá, že by poškozený na obviněného najížděl (viz bod 6. usnesení odvolacího soudu). Státní zástupkyně poukázala na obsah výpovědí svědkyně G. K., poškozeného i na to, že svědkyně při hovoru na linku 158 v rámci oznámení celé situace následně uvedla, že obviněný na poškozeného namířil pistolí. Soudy tyto výpovědi hodnotily a správně a logicky uzavřely, že obviněný poté, co zahradil svým autem cestu vozidlu poškozeného, z auta vystoupil, šel k tomuto vozidlu a vytáhl zbraň, ruku měl v úrovni pasu a hlaveň mířila rovně směrem k autu. Soudem odvolacím bylo naprosto správně poukázáno na to, že není zcela relevantní, zda obviněný zaujal přímo střelecký postoj, neboť podstatnou okolností zůstává, že zbraň použil k zastrašení poškozeného, a to tím způsobem, že ve spojení s verbálními pohrůžkami střelnou zbraň namířil a směřoval hlavní proti poškozenému, resp. vozidlu ve kterém poškozený seděl (viz bod 7. usnesení odvolacího soudu). Na podkladě těchto skutečností je opodstatněný závěr, že se skutek stal právě tak, jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu.
9. Obviněný brojil i proti použité právní kvalifikaci, a i když důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. neoznačil, věcně jej naplnil, a proto státní zástupkyně konstatovala, že popsaným činem naplnil znaky přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, neboť když zastavil vozidlem na kruhovém objezdu, zablokoval provoz na frekventované silnici a následně verbálně a za užití střelné zbraně vyhrožoval jinému účastníkovi silničního provozu, v poškozeném vzbudil důvodnou obavu ať již z těžké újmy na zdraví, či dokonce z usmrcení. Strach poškozeného je zřejmý i z jeho reakce, že když uviděl v rukou obviněného zbraň, zabouchl dveře svého auta a lehl si na sedačku. Protože se státní zástupkyně s názory vyjádřenými soudy nižších stupňů ztotožnila a dospěla k závěru, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.
10. Obviněný ani jeho obhájce, jemuž bylo vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství zasláno, na ně před rozhodnutím Nejvyššího soudu nereagovali.
IV. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
12. Napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející Nejvyšší soud může přezkoumat jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z důvodů vymezených v ustanovení §265b odst. 1, 2 tr. ř., a to v rozsahu a z důvodů, proti nimž bylo dovolání podáno [srov. §265i odst. 3 tr. ř.]. Podle §265p odst. 1 tr. ř. může v daném případě v neprospěch obviněného změnit napadané rozhodnutí, pouze pokud bylo podáno dovolání v jeho neprospěch.
V. Obecně k důvodům dovolání
13. Obviněný dovolání podal dne 20. 6. 2022 a označil v něm důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném, hmotněprávním posouzení. Obviněný tak zjevně nezaregistroval změnu trestního řádu provedenou novelou zákonem č. 220/2021 Sb., účinnou od 1. 1. 2022, která znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. změnila tak, že zní „jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“. Tento důvod je dán třemi alternativami procesních vad a vždy je třeba, aby v jejich důsledku byla vytýkána skutková zjištění, která mají určující význam pro naplnění znaků trestného činu, jenž je na nich založen. Prostřednictvím tohoto důvodu nelze napadat jakoukoliv skutkovou okolnost, s níž se obviněný neztotožnil, ale jen takovou, která je rozhodná pro naplnění některého ze znaků skutkové podstaty posuzovaného trestného činu.
14. Obviněným slovně vyjádřené námitky spočívající v hmotněprávních vadách, jsou podle uvedené novely podřaditelné pod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., podle něhož napadená rozhodnutí a jim předcházející řízení lze napadnout dovoláním, vykazují-li vady spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [shodně jako dřívější §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným, tedy je možné vytýkat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Uvedený důvod neslouží k přezkoumání správnosti a úplnosti skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřování rozsahu provedeného dokazování a správnosti hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Tyto zásady je možné prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny a články 36 a 38 Úmluvy), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
15. Se zřetelem na to, že procesní úkony se zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době rozhodování (srov. rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), Nejvyšší soud v této věci aplikoval normy trestního práva procesního účinné v době, kdy rozhoduje, tj. ve znění novely trestního řádu zákonem č. 220/2021 Sb. účinné od 1. 1. 2022, a tedy zkoumal obsah dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný v dovolání označil, a rovněž podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jenž byl vymezen v souladu s jeho slovním vyjádřením.
VI. K námitkám obviněného
16. Obviněný v podaném dovolání vytýkal soudům nižších stupňů, že řádně nezjistily skutkový stav věci, jestliže se neopíraly o jím uváděnou obhajobu, zejména to, jakým způsobem použil drženou zbraň, kam mířil a zda slovně napadl poškozeného, což lze považovat za okolnost rozhodnou a určující pro naplnění znaků skutkové podstaty přečinu nebezpečného vydírání podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku ve smyslu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud posuzoval důvodnost této námitky.
17. Obsah přezkoumávaných rozhodnutí svědčí o tom, že soudy k obdobným námitkám obviněného uvedeným směrem zaměřily dokazování a objasňovaly v tomto smyslu rozhodné skutečnosti. Za takových okolností není povinností Nejvyššího soudu, aby při správnosti postupů soudů nižších stupňů znovu opakoval veškeré argumenty, které byly již rozvedeny v přezkoumávaných rozhodnutích, postačuje jen stručné zdůvodnění správnosti postupů soudů nižších stupňů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002).
18. Obviněnému nelze přisvědčit, že by soud pochybil při protokolaci výpovědi poškozeného při hlavním líčení dne 16. 2. 2022, v níž poškozený vysvětlil, jakým způsobem proti němu obviněný použil zbraň, neboť z písemného vyhotovení protokolu o tomto hlavním líčení (č. l. 53 až 54 spisu) je zřejmý obsah výpovědi poškozeného. Námitky proti jejímu znění ze strany obhajoby vzneseny nebyly, a to jak v době provádění tohoto úkonu, tak ani po písemném vypracování protokolu o hlavním líčení. Obviněný ani jeho obhájce při hlavním líčení nevznesli požadavek, aby bylo zaprotokolováno doslovné znění toho, co poškozený vypovídal, přičemž obsah výpovědi poškozeného, je v protokolu o hlavním líčení zanesen tak, že „obviněný tou zbraní mířil přímo na mě, mířil na hlavu, mířil prostě přímo na mě, na tělo, ne že by mířil do strany nebo do vzduchu nebo bokem, protože mířil přímo na mě a řval při tom ,ty zmrde, já tě zabiju‘ a několikrát za sebou“. Tento obsah protokolu koresponduje se zvukovým záznamem, který byl o průběhu hlavního líčení pořízen (srov. záznam na CD č. 131/2022, jež je připevněno k zadní straně přebalu trestního spisu). Poškozený i na základě dotazů setrvával na shora citovaných skutečnostech, a pokud po něm obhájce obviněného požadoval, aby je konkretizoval, nebyl poškozený schopen více sdělit. Vůči tomuto obsahu písemného protokolu obviněný nevznesl námitky ani v jím podaném odvolání (srov. č. l. 59 až 61 spisu), tudíž se odvolací soud toto skutečností nezabýval.
19. Nejvyšší soud připomíná, že obviněný měl možnost proti protokolu o hlavním líčení ze dne 16. 2. 2022, proti němuž nyní v dovolání brojí, vznést formální námitky podle §57 odst. 1 tr. ř., o nichž by soud rozhodl, protože z uvedeného ustanovení plyne povinnost soudu rozhodnout o každé námitce proti protokolu o hlavním líčení nebo veřejném zasedání, a to pouze na základě její důvodnosti. Tuto povinnost nemůže opomenout jen proto, že námitka je nedostatečně konkrétní (srov. rozhodnutí č. 58/2005-II. Sb. rozh. tr.). Pro provedení opravy ani pro vznesení námitky není stanovena žádná lhůta.
20. Se zřetelem na skutečnosti zjištěné v této trestní věci Nejvyšší soud podotýká, že když obviněný uváděný nedostatek v protokolaci nenamítal v době, než soudy v jeho věci pravomocně rozhodly, ani v řízení před odvolacím soudem, lze dovodit, že nejde o podstatnou vadu, která by měla určující význam pro naplnění znaků posuzovaného přečinu. Tvrzený nedostatek nevyplývá ani z obsahu výpovědi poškozeného, jak je zaznamenána, neboť její znění je logické, obsahující potřebná zjištění a odrážející souvislosti podpořené jinými důkazními prostředky. Jestliže obviněný nepožadoval, aby protokol byl opraven, je možné jen připomenout, že protokol o hlavním líčení, o veřejném a neveřejném zasedání je zásadně nutno pokládat za věrohodný, pokud není provedenými důkazy prokázán opak. Pouhé, ničím dalším nepodložené tvrzení jen jedné osoby o nesprávnosti protokolace, která byla přítomna jednání soudu, k tomuto zpochybnění nestačí. To platí zvláště za situace, kdy z obsahu protokolu vyplývá, že tato osoba se během jednání soudu doplnění či opravy prováděné protokolace hlasitě vůbec nedomáhala (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2002, sp. zn. 11 Tvo 35/2002, uveřejněné pod č. 17/2002 – T 404 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
21. Významnou v dovolání namítanou okolností byl závěr soudu o tom, jakým způsobem obviněný držel zbraň, na což poukazoval podle obsahu své výpovědi, zejména však podle výpovědi svědkyně G. K., a dovozoval, že soud vadně provedené důkazy hodnotil. Nejvyšší soud na rozdíl od obviněného neshledal v procesním postupu soudů nedostatky, které by svědčily o porušení pravidel plynoucích z §2 odst. 6 tr. ř. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vysvětlil, z jakých důkazů při posuzování viny obviněného vycházel a jak při jejich hodnocení postupoval, a to i se zřetelem na obhajobu obviněného (srov. body 1. až 5. rozsudku soudu prvního stupně). Z obsahu přezkoumávaných rozhodnutí rovněž plyne, jak se soudy vypořádaly s obhajobou obviněného o držení zbraně, a jak hodnotily výpovědi poškozeného a svědkyně G. K., která událost sledovala ze svého vozidla stojícího v koloně u kruhového objezdu u obce XY, kde zastavila v důsledku zatarasení vozovky vozidlem obviněného a viděla asi na 30 metrů, jak obviněný vystoupil, šel k řidiči dodávky, který nevystoupil, a po chvíli obviněný vytáhl zbraň, stál čelem ke dveřím dodávky, namířil ji na vozidlo v úrovni svého pasu, něco tomu řidiči říkal, a ten byl uvnitř, ani neotevřel dveře. Po malé chvíli ji schoval. Ona zatelefonovala na linku č. 158, kde věc oznámila, protože sama je ve služebním poměru (členka celní správy), a zná povinnosti při použití zbraně (viz body 2. a 3. rozsudku soudu prvního stupně).
22. Soud prvního stupně, jenž ve výpovědích poškozeného a svědkyně shledal nepřesnosti, posuzoval jejich obsah s dalšími důkazy, a ohledně způsobu zdržení zbraně obviněným učinil závěr popsaný ve skutkových zjištěních, který koresponduje v zásadě s oběma výpověďmi, podle nichž obviněný mířil zbraní na poškozeného v té době sedícího ve vozidle Iveco Daily. Výhrůžky, které obviněný pronesl, převzal soud z výpovědi poškozeného, neboť svědkyně viděla, že obviněný něco říká, ale ze své pozice sdělovaná slova neslyšela. Z obou výpovědí považoval za prokázané, bez ohledu na podrobnosti, v nichž se sdělení poškozeného a svědkyně lišily, že obviněný zbraní drženou v ruce v oblasti svého pasu na poškozeného mířil.
23. Výsledky provedeného dokazování vylučují obhajobu obviněného, že to byl poškozený, kdo mu dal impulz k tomu, aby se choval tak, jak bylo zjištěno. Ze situace, jak byla objasněna, nesvědčí nic o tom, že by jednání poškozeného bylo důvodem pro to, aby obviněný zatarasil cestu vozidlu poškozeného i dalším účastníkům silničního provozu. Takovou překážku v silničním provozu vytvořil obviněný, který bez příčiny a rozumného důvodu sám vystoupil ze svého vozidla, kdežto poškozený v autě zůstal sedět, a jak uváděl, bál se, když viděl, že obviněný na něj míří pistolí. Žádné zjištěné okolnosti nesvědčí o tvrzení obviněného, protože poškozený do vozidla obviněného nenarazil ani se o to nepokoušel, ani jinak na obviněného neútočil. Byl to pouze obviněný, který se jako řidič vozidla choval agresivně a nepředvídatelně. Navíc poškozeného zcela bezdůvodně ohrožoval střelnou zbraní, což je v rozporu s tím, kdy může tuto zbraň použít. Přitom jako držitel zbrojního průkazu dobře věděl, jak zacházet se zbraní (i na veřejnosti) a jaké neodvratitelné následky může neuvážené použití zbraně nést (srov. bod 5. rozsudku soudu prvního stupně).
24. Odvolací soud se k obdobným námitkám obviněného se závěry soudu prvního stupně ztotožnil a doplnil, že s ohledem na výpověď poškozeného i svědkyně G. K. vyvolal celý incident obviněný, a připomněl, že poškozený sám míření zbraní obviněným proti své osobě popsal, stejně jako i verbální výhrůžky, které obviněný použil. Výhradu obviněného, že poškozený nemohl nic vidět, považoval za vyvrácenou provedenými důkazy, zejména výpovědí nestranné svědkyně G. K., a uvedl, že není pro posouzení jednání obviněného rozhodné, zda zaujal střelecký postoj (srov. body 5. až 8. usnesení odvolacího soudu).
25. Po posouzení námitek obviněného směřujících proti učiněným skutkovým zjištěním Nejvyšší soud dospěl k závěru o jejich nedůvodnosti, protože z obsahu napadených rozhodnutí a ze způsobu, jakým se soudy se všemi rozhodnými skutečnostmi i s výhradami obviněného vypořádaly, neplynou žádné nedostatky. Nebylo proto možné přisvědčit obhajobě obviněného, že by poškozený nemohl čin popsat, protože nemohl nic vidět, když ležel na sedačce svého vozidla. Poškozeného k tomu, že se položil v kabině auta na sedačku, dovedl strach vyvolaný tím, že „viděl staršího pána, jak je strašně naštvaný, chtěl si to s ním vyřídit, ale všiml si, že vytahuje z opasku pistoli, zabouchl dveře, lehl si na sedačku a už jenom poslouchal, měl otevřené okýnko, a slyšel, jak pán řve 'ty zmrde, vylez, já tě zabiju' a opakoval to furt dokola. Proto začal křičet 'pomoc, pomozte mi', protože viděl, že se za ním udělala obrovská kolona aut, z nichž vyskakovali lidi a volali na obviněného, ať se uklidní.“. Tyto skutečnosti plynoucí rovněž i z dalších výpovědí a jiných provedených důkazů soudy vedly k opodstatněnému a správnému závěru, že tvrzení obviněného plynoucí jen z jeho vlastní argumentace nemá oporu ve výsledcích provedeného dokazování, a proto mu nelze přisvědčit.
26. Z uvedených důvodů Nejvyšší soud neshledal důvodnými námitky obviněného podřazené pod důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože nezjistil rozpor mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, jež jsou určující pro naplnění znaků přečinů, jimiž byl uznán vinným. V odůvodnění dovoláním napadených rozhodnutí je dostatek podkladů pro závěr, že soudy nepominuly ani případnou existenci rozporů mezi jednotlivými důkazy, ale naopak splnily svou povinnost podle §2 odst. 6 tr. ř. zhodnotit věrohodnost a pravdivost každého důkazu jednotlivě, a poté v souhrnu s ostatními důkazy, a to vždy ve vztahu ke konkrétní skutečnosti. Soudy postupovaly plně v souladu se všemi zásadami trestního řízení a braly do úvahy rozhodné skutečnosti, které logicky zvažovaly a hodnotily [srov. přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16]. Nejedná ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů, tj. vyvozování skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nález Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, či ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97). Pro úplnost lze uvést, že procesními vadami přezkoumávaná věc netrpí, když souhrn důkazů, o něž soudy své závěry opřely, tvoří logickou a ničím nenarušenou soustavu (srov. rozhodnutí č. 38/1968-III., IV. Sb. rozh. tr.). Nebyla porušena ani pravidla spravedlivého procesu (viz články 36 až 40 Listiny a článkem 6 Úmluvy), neboť skutek popsaný nalézacím soudem nevykazuje namítané nedostatky.
27. Právní výhrady, které obviněný v dovolání rovněž uplatnil, Nejvyšší soud mohl posuzovat na základě skutku, jak byl soudem prvního stupně popsán ve výroku o vině jeho rozsudku. Posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu se provádí na základě skutkového stavu zjištěného soudy prvního, příp. druhého stupně (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02, dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, aj.).
28. Při závěru, že skutková zjištění vzešla z procesu, který není zatížen žádnými vadami, bylo možné se zabývat výhradami obviněného zaměřenými proti právní kvalifikaci z hledisek určených důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k nimž lze předeslat, že Nejvyšší soud mohl zaměřit pozornost pouze na skutečnosti, které namítal obviněný v dovolání, a své závěry mohl učinit toliko ve prospěch obviněného, protože v jeho neprospěch může Nejvyšší soud změnit napadané rozhodnutí jen na podkladě dovolání nejvyššího státního zástupce, které v této věci podáno nebylo (viz §265p odst. 1 tr. ř.). Obviněný v dovolání uvedenému právnímu posouzení vytýkal, že se přečinu podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nemohl dopustit, protože na poškozeného zbraní nemířil, a ze způsobu, jakým zbraň držel, poškozený nemohl mít důvodnou obavu. Nedůvodnost těchto námitek vyplývá již z argumentace shora uvedené, která svědčí o tom, že obviněný uvedený skutek spáchal a naplnil jím znaky skutkové podstaty přečinu nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu a tento čin spáchá se zbraní.
29. Vyhrožováním u této skutkové podstaty je jednání spočívající ve výhrůžce směřující proti jinému (jednotlivci) a představuje slovní projev, který je pro svou závažnost objektivně způsobilý vyvolat u dotčené osoby obavu z její realizace, aniž by se vyžadovalo, aby výhrůžka skutečně vzbudila obavu u adresáta. Obsah výhrůžky je konkretizován pohrůžkou usmrcení, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou. Usmrcením se má na mysli úmrtí byť jediné osoby, těžkou újmou na zdraví pak případy uvedené v §122 odst. 2 tr. zákoníku. Za jinou těžkou újmu se považují újmy srovnatelné s důsledky, které nastávají v případě usmrcení nebo těžké újmy na zdraví. Jiná těžká újma musí být hodnocena jednak s přihlédnutím k těžkým újmám v tomto ustanovení výslovně uvedeným (usmrcení, těžká újma na zdraví) a jednak ke konkrétním okolnostem případu s přihlédnutím i k tomu, jak subjektivně pociťuje újmu ten, jemuž je vyhrožováno. Vyhrožování musí být způsobilé vzbudit důvodnou obavu. Důvodnou obavou se rozumí vyšší stupeň tísnivého pocitu ze zla, kterým je vyhrožováno, nemusí však vzniknout, ovšem její vznik musí být reálný, proto je třeba pečlivě hodnotit povahu a závažnost vyhrožování, neboť je třeba odlišit nebezpečné vyhrožování od projevů, při kterých bylo použito silných slov, ale ve skutečnosti o nic závažnějšího nešlo. Přitom se nelze omezit jen na vlastní obsah slovního prohlášení pachatele, ale výroky je třeba hodnotit ve spojení s dalším konáním pachatele [ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 3285, 3286].
30. Závěr, zda jde o výhrůžky způsobilé vzbudit důvodnou obavu z jejich uskutečnění, je nutné posuzovat na základě komplexního zhodnocení situace, za níž se takový projev pachatele uskutečnil při splnění toho, že jeho jednání vedlo k vyvolání důvodné obavy. Je proto možné dovodit, že i když „výhrůžka“ není verbálně přímo obviněným sdělena, lze ji spatřovat i v takovém projevu pachatele, který svým chováním dává jiným způsobem „výhrůžky“ najevo, např. tím, že nabitou zbraní míří z bezprostřední blízkosti na břicho poškozeného, což s ohledem na zjištěné souvislosti vycházející z povahy spáchaného činu, může v poškozených vzbudit důvodnou obavu, že tyto nonverbálně vyjádřené výhrůžky, útočící na zdraví, život nebo jinou vážnou újmu, uskuteční (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze 4. 12. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1445/2006). Nevyžaduje se proto, aby výhrůžka pachatele konkrétně obsahovala slova přímo vyjadřující vyhrožování usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, pokud přitom pachatel činil úkony svědčící o záměru vzbudit v poškozeném důvodnou obavu z usmrcení nebo způsobení těžké újmy [srov. rozhodnutí č. 21/2011 Sb. rozh. tr.]. Možnost vzbudit důvodnou obavu vyplývá ze schopnosti výhrůžky ovlivnit psychiku poškozeného, a proto musí být dostatečně intenzivní, může ji ovlivňovat i zuřivost pachatele a náhlost jeho útoku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 11 Tdo 603/2012). Rozhodnou pro vznik obavy je též převaha pachatele nad osobou, jíž je vyhrožováno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. 8 Tdo 308/2013), protože i představa, že pachatel na rozdíl od dítěte dospělý, nebo fyzicky silnější, je ozbrojený nebo vykazující jiné známky síly či jiných schopností, rovněž vede ke vzniku obavy i při nižší intenzitě výhrůžek.
31. Je nutné zdůraznit i to, že jde jen o vzbuzení takové obavy, neboť pro naplnění znaku přečinu podle §353 odst. 1 tr. zákoníku plně postačuje, že pachatel si je vědom, že takovou obavu vyvolá, a k tomu volí prostředky nebo slova, aby taková obava vznikla.
32. Po posouzení jednání obviněného v přezkoumávané věci na základě skutečností, jež byly soudy zjištěny, je patrné, že obviněný vůči poškozenému vznesl nejenom slovní výhrůžky, ale tyto doprovodil i tím, že současně na něj mířil zbraní, kterou držel v ruce. Tím u poškozeného vzbudil důvodnou obavu o svůj život a zdraví. Situaci je třeba považovat za velmi vážnou, a to od jejího počátku, kdy obviněný jako účastník běžného silničního provozu na kruhovém objezdu zastavil tak, že za ním jedoucímu vozidlu poškozeného zatarasil jízdní pruh, takže nemohl v cestě dál pokračovat. Nutno podotknout, že již sám tento manévr vytvořil nebezpečnou a pro poškozeného, ale i za ním jedoucí vozidla, překvapivou dopravní situaci, která byla způsobilá přivodit podstatné nebezpečí. Byla tak dostatečně způsobilá v poškozeném vzbudit obavu, jíž obviněný potencoval tím, že když z vozidla vystoupil a přistoupil k vozidlu poškozeného, činil tak se střelnou zbraní, jíž na něj namířil. Střelná zbraň mířící na člověka je vždy vnímána jako prostředek schopný vyvolat obavu o zdraví či život ohrožené osoby. U poškozeného takový následek nastal, o čemž svědčí jeho zcela přirozená reakce, že si lehl ve vozidlo na sedadlo. Obviněný však neustal, a uvedený manévr podmínil slovními výhrůžkami dané situaci odpovídající, když poškozeného vyzval, aby z vozidla vystoupil s tím, že ho zabije. Tuto výhrůžku opakoval. Obava, že ji obviněný vyplní, byla zcela namístě, a poškozený též s ohledem na strach začal volat o pomoc, protože viděl, že za ním zastavila další vozidla. Pomoci se mu částečně dostalo, protože k místu, kde zastavil, běželi řidiči za ním stojících vozidel a svědkyně G. K., která stála asi 30 metrů za ním, zavolala na linku č. 158.
33. Pro úplnost je vhodné připomenout, že revolver Smith a Wesson ráže 38, je střelnou zbraní, a tedy ve smyslu §118 tr. zákoníku na první pohled vyvolává obavy o zdraví, příp. život, míří-li s ní kdokoli na tělo člověka. Nelze tedy pochybovat o tom, že za shora popsaných okolností se jednalo o jednoznačnou pohrůžkou usmrcením, kterou poškozený takto vnímal, navíc byla ještě doprovázena verbální výhrůžkou a zjevnou manipulací se střelnou zbraní.
34. Nejvyšší soud ze všech uvedených důvodů shledal závěry i úvahy soudů obou stupňů správnými, a uzavřel, že důvodně konstatovaly, že obviněný naplnil po všech stránkách skutkové podstaty přečinů nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl obviněný uznán vinným.
VII. Závěr
35. Vzhledem k tomu, že přezkoumávaná rozhodnutí a jim předcházející řízení netrpí obviněným vytýkanými vadami, což Nejvyšší soud mohl ověřit na základě přezkoumávaných rozhodnutí a obsahu trestního spisu, dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.)
V Brně dne 14. 9. 2022
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu