ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1/2023-438
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2023 o dovolání obviněného P. B. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2022, č. j. 9 To 235/2022-392, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 48/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku (dále také jako „soud prvního stupně“) ze dne 28. 6. 2022, č. j. 1 T 48/2022-357, byl obviněný P. B. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným ze spáchání jednak zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jednak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se obviněný podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době, nejméně v období od měsíce ledna roku 2021 do dne 16. 12. 2021, v XY, v XY, soudní okres Rakovník, případně na jiných místech, přestože si byl vědom, že nemá nezbytné povolení podle §3 odst. 2, §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, distribuoval látku označovanou jako pervitin obsahující přesně nezjištěné množství účinné látky metamfetamin, která je syntetického původu a má psychoaktivní účinky a je uvedena v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.) a také sušené částí rostliny konopí označované jako marihuana obsahující účinnou látku delta-9-tetrahydrokanabinol, přičemž konopí je uvedeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako omamná látka zařazená do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách (vyhl. č. 47/1965 Sb.) a tetrahydrokanabinol, stejně jako jeho izomery a stereochemické varianty, je uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, jako psychotropní látka zařazená do Seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhl. č. 62/1989 Sb.), kdy konkrétně:
- V. B., narozenému XY, v XY, nejméně v jednom případě prodal pervitin o hmotnosti přibližně 1 g za částku 1.000,- Kč a dále mu nejméně v jednom případě opatřil marihuanu o nezjištěné hmotnosti,
- J. Z., narozenému XY, v XY a XY, nejméně ve dvou případech bez úplaty opatřil pervitin v přesně nezjištěném množství,
přičemž měl dne 3. 12. 2021, v XY, soudní okres Rakovník, ve svém držení marihuanu o hmotnosti 10,54 g obsahující 1,34 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu a pervitin o hmotnosti 0,1779 gramu, což bylo zjištěno hlídkou Mobilního dohledu Celního úřadu pro Středočeský kraj, Územního pracoviště Kladno, při silniční kontrole, kterou bylo současně zjištěno, že obžalovaný od přesně nezjištěné doby dne 3. 12. 2021 do 17:00 hodin dne 3. 12. 2021, na trase z obce XY, soudní okres Příbram, na parkoviště u Obchodního centra XY v hlavním městě Praze a odtud dále po pozemních komunikacích v hlavním městě Praze a po dálnici D6 až na čerpací stanici MOL v XY, soudní okres Rakovník, řídil osobní motorové vozidlo tovární značky a typu Opel Zafira, registrační značky XY, stříbrné barvy, přestože věděl, že příkazem Magistrátu města Kladna ze dne 12. 11. 2021, č. j. OPŘ-DP/4784/21-2/PN, který nabyl právní moci dne 27. 11. 2021, mu byl uložen mimo jiné zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 12 (dvanácti) měsíců s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto příkazu, tedy od 27. 11. 2021 do 27. 11. 2022, a shora uvedeného jednání se obžalovaný dopustil, přestože věděl, že:
- rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 3. 2. 2011, č. j. 2 T 168/2010 – 65, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, mu byl mimo jiné pro spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 29. 4. 2020,
- rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 18. 10. 2011, č. j. 1 T 71/2011 – 318, který nabyl právní moci dnem vyhlášení, mu byl mimo jiné pro spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) roků, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 29. 4. 2020,
- rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 26. 4. 2016, č. j. 2 T 27/2016 – 526, který ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 6. 2016, č. j. 3 To 214/2016 – 561, nabyl právní moci dne 21. 6. 2016, mu byl mimo jiné pro spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let, který vykonal dne 11. 11. 2019.
2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně obviněnému uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za využití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání 42 (čtyřiceti dvou) měsíců, pro nějž jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou, a dále mu uložil podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to mobilního telefonu značky VIVO, světle modré barvy, IMEI: XY, IMEI2: XY, poškrábaný, bez příslušenství.
3. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání. Krajský soud v Praze (dále také jako „odvolací soud“) o něm rozhodl usnesením ze dne 24. 8. 2022, č. j. 9 To 235/2022-392, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti usnesení odvolacího soudu podává nyní obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Lenky Šrámkové, advokátky, dovolání, které výslovně směřuje proti výroku o vině i výroku o trestu, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu (pozn. patrně ve znění účinném do 31. 12. 2021).
5. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný předně rekapituluje dosavadní průběh řízení, v jehož rámci označuje dokazování provedené soudy nižších stupňů za nedostatečné, neboť tyto podle něj měly provést důkaz výslechem svědka Z. S. a vyžádáním kamerového záznamu z cely předběžného zadržení v XY ze dne 17. 12. 2021 (dále jen „kamerový záznam“). Obviněný také považuje jemu uložený trest za příliš přísný a neodpovídající společenské škodlivosti jeho jednání. Dále se vyjadřuje k přípustnosti svého dovolání. V rámci samotné dovolací argumentace namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jež spatřuje v podřazení jeho jednání pod ustanovení §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, neboť má za to, že jím uvedené skutkové podstaty nemohl naplnit a že v této souvislosti nebyl řádně prokázán rozsah skutku. V procesním postupu odvolacího soudu dále spatřuje pochybení a porušení §2 odst. 5 tr. řádu, neboť tento podle obviněného nevyčerpal všechny navržené a předložené důkazní prostředky a sám odpovídajícím způsobem nedoplnil dokazování.
6. Obviněný dále namítá porušení svého práva na spravedlivý proces , které podle něj spočívá v neprovedení důkazu výpovědí svědka Z. S. K této námitce rovněž uvádí, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je podle něj vágní, obecné, paušální a nepřezkoumatelné.
7. Ze shora uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání vyhověl a rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. řádu zruší napadené usnesení odvolacího soudu, a to v návaznosti na rozsudek soudu prvního stupně, a dále aby podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, především pak aby doplnil dokazování o důkaz výpovědí svědka Z. S.
8. K dovolání obviněného se vyjádřil Mgr. Martin Prokeš, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci předně uvádí, že obviněný ve svém dovolání ze dne 29. 12. 2022 označil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l ) tr. řádu, přičemž z obsahu dovolání je patrné, že obviněný odkazuje na znění trestního řádu účinné do 31. 12. 2021, neboť jím užitá argumentace po obsahové stránce odpovídá dovolacím důvodům uvedeným v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. řádu ve znění od 1. 1. 2022. V uvedené nepřesnosti však nespatřuje překážku projednání dovolání. Státní zástupce poté stručně shrnuje obsah dovolací argumentace obviněného, kterou označil za velmi obecnou a nepříliš obsáhlou.
9. Ve svém vyjádření zdůrazňuje, že dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek, které se prolínají víceméně celým trestním řízení a s nimiž se soudy obou stupňů podle něj již beze zbytku a správně vypořádaly, a proto v tomto ohledu odkazuje na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Námitky obviněného tedy považuje za zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, k čemuž připomíná závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002.
10. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu státní zástupce uvádí, že pod něj nelze argumentaci obviněného obsahově podřadit. Připomíná, že východiskem pro existenci tohoto dovolacího důvodu jsou výlučně stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, a nikoliv vlastní představy obviněného o tom, jak se děj odehrál či měl odehrát. Konstatuje, že obviněný ve svém dovolání netvrdí, že jsou to právě skutková zjištění soudů vyjádřená ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku a podrobně rozvedená v odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů, která nenaplňují znaky přisouzeného zvlášť závažného zločinu, nýbrž že je jeho námitka nesprávnosti právního posouzení skutku vystavěna pouze na striktním nesouhlasu s rozsahem dokazování, potažmo se skutkovými zjištěními, která mají být v důsledku neprovedení některých, z jeho pohledu významných, důkazů neúplná. Obviněným uplatněná argumentace se tak podle státního zástupce s obsahem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu fakticky rozchází. K tomu dále uvádí, že by ji sice bylo možno podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak považuje ji za zjevně neopodstatněnou, neboť soud prvního stupně podle něj realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen z hlediska jeho rozsahu, ale také z hlediska problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Za správný považuje státní zástupce i postup odvolacího soudu, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a se všemi jeho námitkami a důkazními návrhy se přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí.
11. K obviněným namítané neúplnosti dokazování státní zástupce rovněž připomíná princip nezávislosti soudů a zdůrazňuje, že soudy nejsou povinny vyhovět každému důkaznímu návrhu, pakliže jeho zamítnutí přesvědčivě odůvodní ve svém rozhodnutí. Právě k takovému procesnímu postupu podle názoru státního zástupce došlo i v posuzované věci, pročež se ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů ohledně nadbytečnosti obviněným navrhovaných důkazů a jejich postup proto shledává správným. Konstatuje, že soudy nižších stupňů objasnily skutkový stav v míře více než dostatečné, mimoto na podkladě uceleného a vzájemně provázaného řetězce důkazů. Na základě shora uvedeného proto uzavírá, že rozhodnutí soudů nižších stupňů netrpí vadou tzv. opomenutého důkazu ani v jimi učiněných závěrech nelze spatřovat nesoulad, potažmo tzv. zjevný rozpor , mezi zásadními skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, a tudíž je argumentace obviněného zjevně neopodstatněná i ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Závěrem konstatuje, že pakliže není rozsudek soudu prvního stupně v tomto případě zatížen vadou, která by byla podřaditelná pod dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, nemůže se jednat o vadné rozhodnutí ani ve smyslu označeného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu.
12. Státní zástupce s ohledem na shora uvedené považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhuje, aby je Nejvyšší soud odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu.
13. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájkyni obviněného k jeho případné replice , kterou však do dnešního dne neobdržel.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání obviněného přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
15. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněným uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
16. Obviněný své dovolání výslovně opírá o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu zjevně ve znění účinném do 31. 12. 2021 (tj. do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), jenž byl naplněn tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. řádu ( druhá alternativa ). K tomu Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v rámci níž je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) nově vymezen v písmenu m) téhož ustanovení.
17. Z logiky věci se Nejvyšší soud nejprve zabýval dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 . Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle §256 tr. řádu odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. řádu ( druhá alternativa ).
18. Jelikož obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, resp. podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 , věnoval se dále Nejvyšší soud tomuto dovolacímu důvodu.
19. Dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (tj. do účinnosti zákona č. 220/2021 Sb.), bylo možné iniciovat, jestliže rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. I v tomto případě Nejvyšší soud připomíná, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, v rámci níž je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (v nezměněné dikci) nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení.
20. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je pak naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, nebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady spatřované v napadených rozhodnutích. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03). Obdobný, ryze formální odkaz stejně tak není dostačující pro založení povinnosti přezkumu rozhodnutí dovolacím soudem ani ve vztahu k dalším dovolacím důvodům jmenovaným v §265b odst. 1 tr. řádu, nýbrž i ve vztahu k těmto je zapotřebí řádně vymezit právní vady, které obviněný v napadených rozhodnutích spatřuje.
21. Nad rámec již zmíněného obecného nesouhlasu obviněného s právním posouzením, který však ve svém dovolání blíže nerozvádí, a jeho nesouhlasu s hodnocením provedených důkazů, ke kterému rovněž nepřináší bližší argumentaci, lze v jeho dovolání vysledovat i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
22. V této souvislosti je vhodné připomenout, že smyslem dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 , je kodifikace současné rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, jak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nálezu Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nálezu Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, a to případy tzv. zjevného rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkaz, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcný důkaz zajištěný při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkaz nezákonným odposlechem apod.), a konečně vadu spočívající v tzv. důkazu opomenutém , tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
23. Ze slovního vyjádření dovolání obviněného lze tudíž dovodit, že chtěl uplatnit i tento dovolací důvod, a to konkrétně v jeho třetí alternativě. Ten spatřuje v postupu soudů nižších stupňů, které podle jeho názoru opomenuly provést některé – jím navrhované – důkazy, které považuje za podstatné ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž takový svůj postup řádně neodůvodnily. Konkrétně se pak mělo jednat o důkazy výslechem svědka Z. S. a vyžádáním shora specifikovaného kamerového záznamu.
24. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
25. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněného, jejichž prostřednictvím namítá nesprávnost hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů a neúplnost dokazování v dané trestní věci, v důsledku čehož zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Stejně tak obviněným uplatněná argumentace materiálně neodpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v jeho třetí alternativě, neboť se v dané trestní věci podle Nejvyššího soudu nejedná o tzv. opomenuté důkazy , které by byly navíc podstatné pro konstruování rozhodných skutkových zjištění. K jednotlivým dovolacím argumentům – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – uvádí Nejvyšší soud následující.
26. Jde-li o námitku obviněného týkající se nesprávného právního posouzení výše popsaného skutku, má Nejvyšší soud za to, že tato část dovolací argumentace nemůže obstát, neboť dané námitky představují po stránce věcné námitky skutkové, resp. procesní, jejichž prostřednictvím se obviněný primárně domáhá odlišného způsobu hodnocení provedených důkazů, než jak učinily soudy nižších instancí, a v důsledku toho rovněž změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Teprve z takto tvrzených nedostatků (tedy až sekundárně) dovozuje údajně nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným, tj. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ve své první alternativě . Obviněný nadto své námitky věcně blíže nerozvádí, přičemž celé jeho dovolání je primárně vystavěno na opakování námitek, které uplatnil již v rámci odvolání (srov. blanketní odvolání na č. l. 368 a doplnění odvolání na č. l. 372-373). Jinými slovy obviněný Nejvyššímu soudu nepředkládá žádnou právní argumentaci, na jejímž základě by zpochybňoval závěr soudu prvního stupně, že jednání, jímž byl uznán v projednávané trestní věci vinným, naplňuje znaky shora vymezených trestných činů.
27. Ve vztahu k dalším dovolacím důvodům lze z textu dovolání obviněného vysledovat, že chtěl v souvislosti s neprovedením důkazu výpovědí svědka Z. S. namítnout nejen porušení svého práva na spravedlivý proces , ale zjevně i vadu tzv. opomenutého důkazu , tj. dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, v jeho třetí alternativě. Na tomto místě je podle Nejvyššího soudu vhodné uvést, že obviněný v souvislosti s těmito námitkami již výslovně nezmiňuje shora označený důkaz vyžádáním kamerového záznamu.
28. K problematice tzv. opomenutých důkazů lze uvést, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět. Nutno dodat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve své třetí alternativě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, jež mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu.
29. Co se týče důkazu výslechem svědka Z. S. i důkazu vyžádáním kamerového záznamu, tyto soud prvního stupně zamítl jako nadbytečné. Takový postup zdůvodnil tím, že již bylo beze všech důvodných pochybností prokázáno, že obviněný svým jednáním popsaným ve výroku rozsudku naplnil všechny znaky skutkové podstaty shora uvedených trestných činů (srov. bod 20. rozsudku soudu prvního stupně) a že tedy tyto důkazy nejsou pro závěr o prokázání viny obviněného podstatné. S takovým postupem se ztotožnil i odvolací soud (srov. bod 14. jeho usnesení).
30. Nejvyšší soud plně souhlasí s uvedenými závěry soudů nižších stupňů a dodává, že se v tomto případě nejedná o nedůvodně neprovedený podstatný důkaz ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. řádu). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Z hlediska práva na spravedlivý proces je rovněž klíčový požadavek náležitého odůvodnění rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. řádu nebo §134 odst. 2 tr. řádu (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08, str. 3). Soudy nižších stupňů tento požadavek naplnily, když svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění rozsudku uvedenými v §125 odst. 1 tr. řádu vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou obviněného.
31. Soudy nižších stupňů proto s ohledem na ucelenost provedeného dokazování podle Nejvyššího soudu správně vyhodnotily tyto důkazní návrhy obviněného jako zjevně nadbytečné. S ohledem na procesní ekonomii a hospodárnost řízení tak Nejvyšší soud shledává postup soudů nižších stupňů správným a zákonným, jakož i odůvodnění zamítnutí těchto důkazních návrhů považuje za řádné. Co se týče uvedených důkazních návrhů obviněného, nelze tedy podle Nejvyššího soudu přisvědčit neexplicitně vyjádřené argumentaci obviněného spočívající v tom, že se jedná o tzv. opomenuté důkazy .
32. S ohledem na výše uvedené skutečnosti tak Nejvyšší soud uzavírá, že v posuzované trestní věci neshledal vadu tzv. opomenutých důkazů (materiálně nahlíženo), neboť v této věci bylo provedeno komplexní dokazování, přičemž jednotlivé důkazy byly soudy nižších stupňů provedeny v souladu s §2 odst. 5 tr. řádu a hodnoceny v souladu s §2 odst. 6 tr. řádu, a pokud byly důkazy, které obviněný za opomenuté považuje, soudy nižších stupňů zamítnuty, bylo tak učiněno pro jejich neúčelnost a nadbytečnost, přičemž takový svůj postup řádně zdůvodnily (srov. bod 20. rozsudku soudu prvního stupně a bod 14. usnesení odvolacího soudu). Především – což je z hlediska posuzovaného dovolacího důvodu stěžejní – je zjevné, že soudy nepovažovaly za potřebné doplnit dokazování o obviněným navržené důkazy proto, že tyto evidentně nepovažovaly za dostatečně relevantní a podstatné pro vyslovení závěru o prokázání jeho viny. Tyto obviněným navržené důkazy, které nepřímo označuje za tzv. opomenuté důkazy , totiž nebyly s to přispět k objasnění rozhodných skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným (srov. bod 14. usnesení odvolacího soudu). Je tomu tak především proto, že shora uvedený důkaz vyžádáním kamerového záznamu měl patrně, soudě dle vyjádření obhájkyně obviněného v hlavním líčení, potvrdit pouze ten závěr, podle něhož měly policejní orgány nutit přítelkyni obviněného, aby jej při návštěvě cely předběžného zadržení přiměla k doznání, což měl dosvědčit Z. S., příslušník Policie ČR, který přítelkyni obviněného do cely předběžného zadržení doprovázel (srov. protokol o hlavním líčení na č. l. 352). Jak je ale z obsahu napadeného rozsudku soudu prvního stupně zřejmé, soud prvního stupně o takové doznání obviněného svá skutková zjištění neopřel, a naopak vyšel (mimo jiné) z výpovědí řady dalších svědků, kteří obviněného usvědčovali ze spáchání výše popsaného trestného činu (viz bod 13. rozsudku soudu prvního stupně). Nejvyšší soud se proto ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů, podle nichž uvedené důkazy nemají relevanci pro skutek jako takový a nebyly by tedy s to přinést taková skutková zjištění, která by vedla k odlišnému závěru ohledně viny obviněného a ohledně naplnění znaků skutkové podstaty shora vymezených trestných činů.
33. K charakteru zbývajících, velmi obecně formulovaných výhrad obviněného, které se týkají především nedostatečnosti skutkových zjištění soudů nižších stupňů, považuje Nejvyšší soud navíc za potřebné uvést, že mu jako dovolacímu soudu nepřísluší jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet, případně nahrazovat dovolací argumentaci obviněného (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Současně je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti. Vzhledem k tomu je ve smyslu §265d odst. 2 tr. řádu dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného. Povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má nejen význam pro obviněného tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i těm obviněným, jež nemají potřebné právní znalosti, ale zároveň má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí.
34. Závěrem lze ve vazbě na námitku obviněného ohledně porušení jeho práva na spravedlivý proces rovněž připomenout, že je není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, které odpovídá představám obviněného. Uvedeným právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy.
V.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
35. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněného P. B. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněného jím uplatněným dovolacím důvodům neodpovídala. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu