ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.101.2023.3
sp. zn. 11 Tdo 101/2023-6336
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2023 o dovolání obviněných 1. B. P., nar. XY v XY, Srbská republika, státního příslušníka Srbské republiky, trvale bytem XY, Srbská republika, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Karviná, a 2. I. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres Hodonín, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 6 To 56/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 4/2019, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného B. P. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného I. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 35 T 4/2019, byli obviněný B. P. pod body I., III. a IV. a obviněný J. V. pod body I., II., III., a IV. uznáni vinnými pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, a dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b) tr. zákoníku, dále oba obvinění pod bodem V. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, a pod bodem VI. přečinem porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Za uvedené jednání byl obviněný B. P. podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku krajským soudem odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí. Obviněný J. V. pak byl za shora uvedené jednání soudem prvního stupně odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) a podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí.
3. Týmž rozsudkem Krajského soudu v Ostravě byl obviněný I. V. pod bodem I. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle §283 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
4. Výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě však právní moci nenabyl, neboť proti němu podali (vyjma dalších spoluobviněných osob) obvinění B. P., J. V. a I. V. stejně jako státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, který tak učinil jednak do výroku o vině pod bodem III. v neprospěch obviněných B. P. a J. V. a jednak do výroků o uložených trestech odnětí svobody v neprospěch těchto dvou obviněných (jakož i další spoluobviněné osoby), odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 6 To 56/2021, a to tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněných B. P., J. V. a státního zástupce podaného v neprospěch obviněných B. P. a J. V. částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to ohledně obviněného B. P. ve výroku o vině pod body I. III. a IV. a v celém výroku o trestu a ohledně obviněného J. V. ve výroku o vině pod body I. II., III. a IV. a v celém výroku o trestu. Citovaným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci pak byli za splnění podmínek podle §259 odst. 3 tr. řádu obviněný B. P. pod body I., III. a IV. a obviněný J. V. pod body I., II., III., a IV. uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a dílem nedokonaným ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku k §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Za jednání popsané pod body I., III. a IV. a za sbíhající se trestné činy, pro které byl odsouzen pod body V. a VI. výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, ohledně nichž zůstaly předmětné výroky o vině z rozsudku soudu prvního stupně nezměněny, byl následně obviněný B. P. odvolacím soudem odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl jmenovanému obviněnému podle §80 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí. Za jednání popsané pod body I., II., III. a IV. a za sbíhající se trestné činy, pro které byl odsouzen pod body V. a VI. výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, ohledně nichž zůstaly předmětné výroky rozsudku soudu prvního stupně nezměněny, byl obviněný J. V. odvolacím soudem odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl jmenovanému obviněnému podle §70 odst. 2 písm. a) a podle §70 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části předmětného rozhodnutí. Naopak v ostatních výrocích zůstal výše označený rozsudek Krajského soudu v Ostravě nezměněn. Naproti tomu odvolání obviněného I. V. bylo odvolacím soudem podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
5. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě ve spojení se zjištěními Vrchního soudu v Olomouci [ve vztahu k jednání popsanému pod body I., II., a IV.)], se obvinění B. P. a I. V. dopustili předmětné trestné činnosti společně s dalšími osobami (se spoluobviněnými J. V., V. V., L. P., V. T. D. a spoluobviněnou právnickou osobou M. M.) tím, že:
I. obvinění B. P., J. V., V. V., I. V., L. P. a V. T. D.
v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 a §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v tehdy platném znění, od počátku října roku 2016 do poloviny dubna 2018 v budově bez čísla popisného a čísla evidenčního nacházející se na adrese XY, okres Břeclav, stojící na pozemku parcelního čísla XY, od počátku ledna roku 2018 do svého zadržení dne 25. 9. 2018 ve stavbách bez čísel popisných postavených na pozemcích s parcelními čísly XY a XY v XY, vedle domu č. p. XY, okres Hodonín, od počátku července roku 2018 do svého zadržení dne 25. 9. 2018 ve stavbách bez čísel popisných postavených na parcelách číslo XY a XY v XY, okres Hodonín, a od počátku června roku 2018 do svého zadržení dne 25. 9. 2018 v objektu bývalého Sportcentra XY na adrese XY,
po předchozí vzájemné dohodě spočívající v rozdělení jednotlivých úkolů společně zřídili velkokapacitní pěstírny konopí setého, ve kterých pak připravovali a následně vyráběli psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol tím, že bez příslušného povolení a skrytým způsobem pěstovali ve velkém rozsahu rostliny konopí za účelem vypěstovat vysoce prošlechtěný kultivar rostliny konopí (Cannabis L. Cannabacea) s vysokým obsahem kanabinoidních látek tak, aby z vrcholíků vypěstovaných rostlin bylo možné jejich následným sušením získat psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol, k čemuž využívali sofistikovaných botanických a technických prostředků v podobě speciálních živných roztoků, soustav výbojek s nastavitelným časovým cyklem a ventilačního potrubí vzduchotechniky, přičemž agrotechnické podmínky a lhůty byly nastaveny tak, aby jednoznačně vedly k tomuto vytýčenému cíli, a takto vyráběnou drogu následně hodlali prodávat, když této činnosti se dopouštěli na základě předchozí dohody a jasného rozdělení úkolů, dle kterých
obviněný B. P. opatřil prostředky na zřízení a provoz pěstíren konopí; společně s J. V. pověřil I. V. vyhledáním vhodných prostor ke zřízení pěstíren konopí; I. V., L. P. a další neustanovené osoby pověřil stavebními úpravami a instalováním zařízení pěstírny v XY, XY, XY a XY; I. V. předával prostředky na úhradu nájemného a elektrické energie v souvislosti s užíváním pěstíren konopí v XY a XY; v XY vyrobenou drogu prodával neustanoveným osobám; pověřil V. V., aby sjednal s majiteli výše uvedených objektů smlouvy o nájmu nemovitostí v XY, XY, XY a XY a s dodavateli elektrické energie navýšení příkonu elektrické energie za účelem následného zřízení pěstíren konopí; s L. P., V. T. D. a dalšími neustanovenými osobami sjednal podmínky, za kterých budou tito obsluhovat výše uvedené pěstírny konopí, a za tuto činnost jim vyplácel odměny; obviněnému V. V. předával prostředky na úhradu nájemného a elektrické energie v souvislosti s užíváním pěstíren konopí v XY a XY; za účelem zajištění ubytovacích prostor pro „zahradníky“ působící v pěstírnách konopí dojednal s J. N. podmínky uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě na nemovitosti tvořící areál ve XY; obviněnému J. V. udělil pokyny k zajištění převozu osmi kilogramů marihuany vyrobené v pěstírně v XY; v místě svého bydliště v obci XY ukrýval igelitový sáček obsahující 57,57 g šlechtěného konopí za účelem jeho následného prodeje či předání jako vzorku za účelem dojednání prodeje většího množství; jednal se zájemci o koupi marihuany a těmto předával vzorky; dalším obviněným vyplácel odměny za jejich činnosti související se zřízením a provozem pěstíren konopí,
obviněný J. V. společně s I. V. sjednal s majitelem objektu v XY podmínky nájmu této nemovitosti; zástupci obchodní společnosti ADELIT a.s. uváděl lživé údaje o využití objektu v XY; majiteli objektu v XY předložil doklady firmy OMAK ROOF s.r.o. za účelem uzavření nájemní smlouvy k objektu v XY za účelem zřízení utajené velkokapacitní pěstírny konopí; osobně či prostřednictvím I. V. předával zástupci obchodní společnosti ADELIT a.s. nájemné a platby za spotřebovanou elektrickou energii v pěstírně v XY; společně s V. V. sjednal s majitelem objektu v XY podmínky nájmu těchto nemovitostí; pověřil J. M., aby jménem Zájmového spolku rybářů uzavřel s T. M. kupní a nájemní smlouvu k objektům v XY za účelem zřízení velkokapacitní pěstírny konopí; předal J. M. prostředky na úhradu části kupní ceny a nájmu nemovitostí v XY a hradil dluhy za Zájmový spolek rybářů, aby zabránil návštěvě exekutora v objektu v XY; obviněnému V. V. předával prostředky na úhradu nájemného a elektrické energie v souvislosti s užíváním pěstíren konopí v XY, XY a XY; za účelem zajištění ubytovacích prostor pro „zahradníky“ působící v pěstírnách konopí dojednal s J. N. podmínky uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě na nemovitosti tvořící areál ve XY; na pokyn B. P. předal B. V. osm kilogramů marihuany za účelem jejího převozu do XY; doprovázel vozidlo B. V. při převozu drog a kontroloval cestu, aby minimalizoval nebezpečí odhalení převozu drog; jednal se zájemci o koupi marihuany a těmto předával vzorky; od B. P. přijímal odměny za svou činnost související se zřízením a provozem pěstíren konopí,
obviněný V. V. zčásti jménem společnosti IPS Plan s.r.o. a zčásti vlastním jménem sjednal s majiteli výše uvedených objektů smlouvy o nájmu nemovitostí v XY a XY za účelem následného zřízení pěstíren konopí; vlastníkům nemovitostí v XY a XY uváděl lživé údaje o plánovaném využití těchto objektů; s majiteli nemovitostí a dodavateli elektrické energie dojednal navýšení příkonu a výměnu jističů za účelem zajištění maximálního výkonu pěstíren; prováděl platby nájemného a elektrické energie v souvislosti s užíváním pěstíren konopí v XY a XY; za účelem zajištění ubytovacích prostor pro „zahradníky“ působící v pěstírnách konopí uzavřel s J. N. smlouvu o budoucí kupní smlouvě na nemovitosti tvořící areál ve XY; za takto prováděnou činnost přijímal od spoluobviněných odměny,
obviněný I. V. vyhledal výše uvedené objekty v XY, XY a XY za účelem následného zřízení pěstíren konopí; V. V. sdělil, aby vlastníkům nemovitostí uváděl lživé údaje o plánovaném využití těchto objektů; pověřil V. V., aby s majiteli nemovitostí a dodavateli elektrické energie dojednal navýšení příkonu a výměnu jističů za účelem zajištění maximálního výkonu pěstíren; od V. V. v XY převzal dodávku naplněnou vybavením pěstíren konopí a toto vybavení zavezl do objektů v XY a XY; společně s obviněnými V. V. a L. P. zbudoval pěstírnu konopí ve XY, a společně s L. P. pěstírny v XY a XY; částečně hradil náklady na spotřebu elektrické energie v souvislosti s užíváním pěstíren konopí; za účelem zajištění ubytovacích prostor pro „zahradníky“ působící v pěstírnách konopí provozoval areál ve XY a nakupoval „zahradníkům“ potraviny za účelem utajení jejich činnosti; za takto prováděnou činnost přijímal od spoluobviněných odměny,
obviněný L. P. společně s I. V. zbudoval pěstírny v XY, XY a XY; nejméně od července roku 2017 společně s dalšími neustanovenými osobami jako „zahradník“ v XY rostliny konopí vysazoval, zastřihával, zaléval a hnojil, zajišťoval rostlinám pravidelné svícení, stálou teplotu, proudění vzduchu a jinak zajišťoval jejich optimální růst za účelem vypěstovat rostliny s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol; nejméně od počátku dubna roku 2018 společně s dalšími neustanovenými osobami jako „zahradník“ ve výše uvedených objektech v XY a ve XY rostliny konopí vysazoval, zastřihával, zaléval a hnojil, zajišťoval rostlinám pravidelné svícení, stálou teplotu, proudění vzduchu a jinak zajišťoval jejich optimální růst za účelem vypěstovat rostliny s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol; vypěstované rostliny konopí sklízel, sušil, vážil a balil za účelem jejich následné distribuce odběratelům, a předával je za tímto účelem spoluobviněným; obviněnému V. T. D. vozil do pěstírny konopí ve výše popsaném objektu v XY hnojiva, substráty, živné roztoky a další suroviny nezbytné k zajištění optimálního růstu rostlin konopí, jmenovanému vozil do objektu potraviny, tak aby byla maximálně skryta činnost spoluobviněného a od V. T. D. přebíral sušené vrcholíky rostlin konopí (marihuanu) vyrobené v pěstírně v XY a tuto drogu předával J. V. za účelem její další distribuce; za takto prováděnou činnost přijímal od spoluobviněných odměny,
obviněný V. T. D. jako „zahradník“ ve výše uvedeném objektu v XY rostliny konopí vysazoval, zastřihával, zaléval a hnojil, zajišťoval rostlinám pravidelné svícení, stálou teplotu, proudění vzduchu a jinak zajišťoval jejich optimální růst za účelem vypěstovat rostliny s vysokým obsahem psychotropní látky delta-9-tetrahydrokanabinol; vypěstované rostliny konopí sušil, vážil a balil za účelem jejich následné distribuce odběratelům, a předával je za tímto účelem spoluobviněným; za takto prováděnou činnost přijímal od spoluobviněných odměny,
kdy tímto způsobem společně obvinění B. P., J. V. a od července 2017 rovněž L. P. v pěstírně v XY vyrobili nejméně 4.000 g sušené rostliny konopí, využitelné pro toxikomanii, kterou následně prodali nezjištěným osobám za cenu nejméně 280.000 Kč (při ceně 70.000 Kč/kg),
obvinění B. P., J. V., I. V., L. P. a V. T. D. v pěstírně v XY vyrobili 7.089,39 g sušené rostliny konopí využitelné pro toxikomanii, která obsahovala průměrně 7,37% psychotropní látky THC, to je minimálně 522,37 g absolutního THC, kterou dne 10. 9. 2018 v ranních hodinách předal J. V. B. V., nar. XY, který byl s uvedenou marihuanou zadržen hlídkou mobilního celního dohledu u Olomouce,
v pěstírně v XY vyrobili 57,57 g sušené rostliny konopí využitelné pro toxikomanii, která obsahovala 15,92% psychotropní látky THC, to je minimálně 9,17 g absolutního THC a byla zajištěna v bydlišti B. P.,
a dále se společně podíleli v pěstírně v XY na pěstování dalších celkem 1.970 kusů rostlin konopí v různých stádiích růstu, ze kterých bylo možno po jejich usušení získat nejméně 28.456 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii o průměrném obsahu 6,68% psychotropní látky THC, to je minimálně 1.899,6 g absolutního THC; obvinění B. P., J. V., V. V., I. V. a L. P. v pěstírně v XY na pěstování celkem 1.014 kusů rostlin konopí v počátečním stádiu růstu, ze kterých by bylo možno po jejich usušení získat nejméně 3.874,6 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii o průměrném obsahu 1,56% psychotropní látky THC, to je minimálně 60,6 g absolutního THC; obvinění B. P., J. V., V. V., I. V. a L. P. v pěstírně ve XY na pěstování celkem 439 kusů rostlin konopí ve finálním stádiu růstu, ze kterých by bylo možno po jejich usušení získat nejméně 29.423,5 g rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii o průměrném obsahu 11,33% psychotropní látky THC, to je minimálně 3.333,7 g absolutního THC, kdy k prodeji drog z XY, XY a XY nedošlo, když pěstírny byly odhaleny příslušníky Národní protidrogové centrály Policie České republiky a odboru pátrání Generálního ředitelství cel dne 25. 9. 2018,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí, s výjimkou konopí pro léčebné použití uvedené v seznamu č. 1, jsou uvedeny v seznamu č. 3 omamných látek, příloha č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden v seznamu č. 4 psychotropních látek, příloha č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
II. obviněný J. V.
bez patřičného povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v přesně nezjištěné době v první polovině roku 2018 od dosud nezjištěné osoby převzal nejméně 5.270 kusů tablet drogy extáze (MDMA – 3,4-Methylen-dioxy-methamfetamin) o celkové hmotnosti 1.407,2 g, které obsahovaly nejméně 34,8% MDMA hydrochloridu (t. j. 489,7 g), které uschoval v garáži na parcele číslo XY v katastrálním území XY, a zde je ukrýval za účelem jejich následného prodeje, kdy k tomuto prodeji drog nedošlo, když výše uvedené tablety extáze byly zajištěny příslušníky Národní protidrogové centrály Policie České republiky dne 14. 12. 2018,
přičemž MDMA 3,4-Methylen-dioxy-methamfetamin je uveden v seznamu č. 4 psychotropních látek, příloha č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a výše uvedeného jednání se měl dopustit s plným vědomím, že se o takovou látku jedná,
III. obvinění B. P. a J. V.
bez patřičného povolení k zacházení s návykovými látkami, s přípravky obsahujícími návykové látky nebo s prekursory podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v přesně nezjištěné době v létě roku 2017 po předchozí dohodě s J. V. dohodl B. P., vystupující jménem jednatele společnosti O. R., se sídlem XY, V. V., s osobou vystupující jako ekvádorský občan J. E. S. P., jednající za společnost A. I. V. V. A. se sídlem v Ekvádoru, dodávku obsahující kakao či směs kakaa s kokainem o nezjištěné koncentraci za účelem prověření bezpečnosti přepravních tras drogy z Ekvádoru do České republiky a dne 29. 9. 2017 poslali B. P. a J. V. osobu V. V., aby osobně vyzvedl na letišti ve XY zásilku 55 kg takového kakaového prášku a tento svým osobním vozidlem tov. zn. Fiat Bravo převezl do skladu v XY, tam jej vyložil a následně s touto zásilkou naložili nezjištěným způsobem,
a následně stejným způsobem dojednali dodávku 120 kartonových krabic světlehnědé barvy obsahujících sáčky opatřené logem „XY“ o celkové hmotnosti 1.583 kg, které obsahovaly celkem 1.462.419 g směsi kakaového prášku a alkaloidu kokainu o přesně nezjištěné koncentraci a která měla být dne 12. 2. 2018 odeslána z mezinárodního letiště XY ve městě XY, přes New York, na letiště ve XY pro společnost O. R. se sídlem XY, přičemž k přepravě tohoto zboží nedošlo, když zásilka drog byla dne 12. 2. 2018 kolem 13:00 hodin odhalena Národní policií Ekvádoru, Národním protidrogovým ředitelstvím a kynologickou protidrogovou jednotkou při rutinní prohlídce vyváženého zboží, a následně dne 14. 2. 2018, nevěda o zásahu ekvádorské policie, vypůjčil J. V. v autopůjčovně XY dodávkové vozidlo a toto předal V. V., aby tento dle pokynu B. P. vyzvedl jménem společnosti O. R. tuto zásilku na letišti ve XY a převezl ji na neznámé místo v České republice, přičemž, když se v průběhu cesty obviněného V. V. do XY dověděli o zadržení zásilky v Ekvádoru, udělili tomuto telefonicky pokyn k návratu do České republiky,
kdy kokain je omamná látka uvedená v příloze 1 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a látka zařazená do seznamu I podle Jednotné Úmluvy o omamných látkách (vyhláška č. 47/1965 Sb., ve znění sdělení č. 458/1991 Sb.) a výše uvedeného jednání se dopustit s plným vědomím, že se o takovou látku jedná,
IV. obvinění B. P., J. V. a V. V.
v rozporu s ustanovením §3 odst. 2 a §24 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, v tehdy platném znění, od počátku roku 2018 do svého zadržení dne 25. 9. 2018, nejprve v Polsku ve skladových prostorách o velikosti 3.517 m² v obci XY na ulici XY ve Slezském vojvodství a následně od 17. 6. 2018 v XY v garáži na parcele číslo XY v katastrálním území XY, po předchozí vzájemné dohodě spočívající v rozdělení jednotlivých úkolů společně skladovali kompletní technologii ke zřízení velkokapacitní pěstírny konopí setého, za pomocí které hodlali následně vyrábět psychotropní látku delta-9-tetrahydrokanabinol bez příslušného povolení a skrytým způsobem, a to pěstováním vysoce prošlechtěného kultivaru rostliny konopí (Cannabis L. Cannabacea) s vysokým obsahem kanabinoidních látek, kdy této činnosti se dopouštěli na základě předchozí dohody a jasného rozdělení úkolů, dle kterých
obviněný B. P. opatřil prostředky na zřízení a provoz pěstíren konopí; pověřil V. V., aby sjednal smlouvy o nájmu skladu v Polsku; obviněnému V. V. předával prostředky na úhradu nájemného v souvislosti s užíváním skladu v Polsku; obviněnému V. V. udělil pokyny k zajištění převozu vybavení pěstírny konopí z Polska do skladu v XY; doprovázel V. V. ke skladu v Polsku a zde přítomným osobám udělil pokyny k naložení vybavení pěstírny konopí do dodávkového vozidla; V. V. vyplatil odměnu za převoz vybavení pěstírny z Polska do České republiky; sám a prostřednictvím dalších osob vyhledával prostory ke zřízení další velkokapacitní pěstírny konopí,
obviněný J. V. sjednal s majitelem objektu garáže v XY podmínky nájmu této nemovitosti; za účelem zajištění převozu vybavení pěstírny konopí z Polska do skladu v XY zapůjčil dodávkové vozidlo a toto předal V. V., obviněného V. V. dovedl ke skladu v XY a udělil mu pokyny k vyložení vybavení pěstírny konopí do tohoto skladu; sám a prostřednictvím dalších osob vyhledával prostory ke zřízení další velkokapacitní pěstírny konopí,
obviněný V. V. jménem společnosti O. M. sjednal s pronajímatelem smlouvu o nájmu skladových prostor v Polsku; prováděl platby nájemného v souvislosti s užíváním těchto skladových prostor; od J. V. převzal dodávkové vozidlo a na pokyn B. P. tímto převezl vybavení velkokapacitní pěstírny konopí z Polska do garáže v XY, kam je uložil za účelem jeho dalšího využití; za takto prováděnou činnost přijímal od B. P. odměny,
kdy tímto způsobem společně ze skladu v Polsku převezli do garáže v XY za účelem následného zřízení další velkokapacitní pěstírny konopí, mimo jiné, 255 kusů sodíkových výbojek Osram 600W, 255 kusů předřadníků, 289 kusů hliníkových stínidel, 12 ventilátorů zabudovaných v dřevěných konstrukcích, 5 kusů čerpadel, hadice k zavlažování, 18 kusů uhlíkových filtrů, 2.890 kusů květináčů, 21 kusů ventilátorů, 19 kusů plastových pařníků, 80 kusů nádob s hnojivy a stimulanty růstu, síta na sušení konopí a další zařízení vzduchotechniky a elektroinstalační materiál, pomocí kterého mohli vyrobit přesně nezjištěné množství sušené rostliny konopí využitelné pro toxikomanii s vysokým obsahem psychotropní látky THC, kdy k následné výrobě a prodeji drog nedošlo, když výše uvedené zařízení pěstírny konopí bylo zajištěno příslušníky Národní protidrogové centrály Policie České republiky dne 14. 12. 2018,
přičemž konopí a pryskyřice z konopí, s výjimkou konopí pro léčebné použití uvedené v seznamu č. 1, jsou uvedeny v seznamu č. 3 omamných látek, příloha č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a delta-9-tetrahydrokanabinol je uveden v seznamu č. 4 psychotropních látek, příloha č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek,
V. obvinění B. P., J. V. a V. V.
od července roku 2018 do svého zadržení dne 25. 9. 2018 nejprve v XY u XY, následně v XY a poté ve XY, mimo daňový sklad, se záměrem zkrátit český stát na spotřební dani a sebe neoprávněně obohatit, bez vědomí správce daně a utajeně na území České republiky dováželi a následně ve skladových prostorách na parcele č. XY v XY u XY, ve skladu na XY v XY a v areálu Sportland XY ve XY, skladovali tabákové listy za účelem jejich přepracování řezáním a napařováním na tabák ke kouření, jejich zabalení do spotřebitelských balení a za účelem jeho následné distribuce dosud nezjištěným subjektům, ačkoliv věděli, že takto dovážejí a skladují tabák, který je ve smyslu ustanovení §101 a §131a zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, předmětem spotřební daně a vzniká jim povinnost tuto daň u správce daně přiznat a zaplatit, kdy takto postupovali v úmyslu získat finanční prospěch zkrácením spotřební daně, po vzájemné předchozí domluvě, přípravě a rozdělení úloh, dle kterých
obviněný B. P. v průběhu první poloviny roku 2018 v Bosně a Hercegovině objednal a zaplatil obaly na tabák Virginia Blend 50 gr a strojní řezačku k úpravě tabáku a další komponenty k zpracovávání tabákových výrobků; pověřil V. V. proclením obalů a strojů přivezených z Bosny a Hercegoviny a vyhledáním vhodných prostor k uskladnění obalů a strojů ke zpracování tabáku a prostor vhodných k utajenému zpracovávání tabáku; jménem společnosti M. M. pronajal skladové prostory na parcele č. XY v XY u XY za účelem ukrytí tabáku; účastnil se dne 16. 7. 2018 vykládky obalů na tabák Virginia Blend 50 gr a strojní řezačky k úpravě tabáku a dalších komponent k zpracovávání tabákových výrobků přivezených z Bosny a Hercegoviny, ve skladových prostorách na parcele č. XY v XY u XY; v průběhu měsíce července 2018 v Bulharsku objednal a zaplatil dodávku 5.000 kilogramů tabákového listu; osobně převzal od dopravce 42 kusů kartonových krabic obsahujících celkem 5.040 kilogramů tabákových listů přivezených z Bulharska a za součinnosti obviněných V. V. a J. V. tyto složil do skladových prostor na parcele č. XY v XY u XY; dne 13. 8. 2018 vybral nové skladové prostory na adrese XY a pověřil V. V. uzavřením smlouvy o jejich pronájmu; rozhodoval o platbách kaucí a nájemného za pronajímané prostory a za tímto účelem předával prostředky V. V.; udělil pokyny k převozu části tabákových listů a strojů ze skladových prostor v XY u XY do skladu v XY a tohoto převozu se osobně účastnil; dne 30. 8. 2018 udělil pokyny V. V. a J. V. k naložení části tabákových listů ve skladech v XY a v XY a jejich převozu do skladových prostor ve XY v okrese Hodonín, a této nakládky se osobně účastnil; ve skladu na XY nechal sestavit a seřídit linku na výrobu a balení řezaného tabáku a na této nechal vyrobit vzorky tabáku ve spotřebitelských baleních; vzorky tabáku ve spotřebitelských baleních přechovával ve svém vozidle a ve svém bydlišti za účelem jejich nabídky odběratelům; snažil se opatřit další prostory za účelem utajeného zpracovávání tabáku,
obviněný J. V. účastnil se vykládky obalů na tabák Virginia Blend 50 gr a strojní řezačky k úpravě tabáku a dalších komponent k zpracovávání tabákových výrobků přivezených z Bosny a Hercegoviny ve skladových prostorách v XY u XY, telefonicky dojednal osoby na složení tabáku z kamionu a dodávku k jeho následnému převozu; účastnil se vykládky 42 kusů kartonových krabic obsahujících každá 120 kilogramů tabákových listů do skladových prostor na parcele č. XY v XY, dovezených z Bulharska; účastnil se nakládky a převozu strojního vybavení a části tabákových listů ze skladu v XY do skladu na adrese XY; společně s V. V. naložil část tabákového listí ve skladech v XY a v XY za účelem jejich převozu do skladových prostor ve XY v okrese Hodonín,
obviněný V. V. jako jednatel společnosti I. P., jménem této společnosti jako celní deklarant v XY u Celního úřadu pro Moravskoslezský kraj přihlásil k proclení 101.200 ks obalů na tabák Virginia Blend 50 gr a strojní řezačku k úpravě tabáku a další komponenty k zpracovávání tabákových výrobků přivezené z Bosny a Hercegoviny; vyhledával vhodné prostory za účelem utajeného řezání a balení tabáku; účastnil se vykládky 42 kusů kartonových krabic obsahujících každá 120 kilogramů tabákových listů do skladových prostor na parcele č. XY v XY, dovezených z Bulharska; vybral nové skladové prostory na adrese XY a uzavřel smlouvu o jejich pronájmu; převezl strojní vybavení a část tabákových listů ze skladu v XY do skladu na adrese XY; společně s J. V. a B. P. naložil část tabákového listu ve skladech v XY a v XY za účelem jejich převozu do skladových prostor ve XY v okrese Hodonín, a tento tabák a stroje převezl,
a takto se společně podíleli na konspirativním dovozu tabákového listí z Bulharska do České republiky a jejich následném nezákonném skladování za účelem dalšího přepracování na řezaný tabák ke kouření, přičemž takto dovezli dne 8. 8. 2018 nejméně 42 kusů kartonových krabic obsahujících každá 120 kilogramů tabákových listů, to je celkem 5.040 kilogramů tabákových listů, které skladovali mimo daňový sklad a ze kterých bylo 5.000 kilogramů zajištěno policejním orgánem v průběhu prohlídek nebytových prostor v budovách v XY a ve XY,
a tedy úmyslným jednáním, v rozporu s ustanovením §131a až 131g, §134 zh až §134 zzc a §135 zzba zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v platném znění, porušili svou povinnost přiznat a zaplatit spotřební daň z tabáku, čímž zkrátili spotřební daň z tabáku v množství 5.040 kilogramů ve výši 11.269.440 Kč ke škodě České republiky, zastoupené příslušnými orgány celní správy jako správcem spotřební daně (při spotřební dani z tabáku ve výši 2.236 Kč/kg),
VI. obvinění B. P., J. V. a obviněná právnická osoba – obchodní společnost M. M.
B. P. jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti M. M., J. V. jako zaměstnanec jmenované obchodní společnosti a sama společnost M. M. jednáním obviněného B. P., který jako její jediný jednatel a společník společnost fakticky ovládal a jednáním J. V., který jako její zaměstnanec jednal vůči odběratelům kávy od společnosti M. M., když oba jednali v rámci podnikatelské činnosti obchodní společnosti, jejím jménem a v její prospěch, na začátku roku 2017 pronajali jménem společnosti M. M. od Polanecké obchodní společnosti, a.s., sklad v XY na parcele číslo XY, objednali a následně dne 29. 3. 2017 odebrali u chorvatské společnosti Sidamo d.o.o., se sídlem Nikole Tavelića 4a, Dugopolje, dodávku mleté kávy v balíčcích po 70 gramech, neoprávněně opatřených potiskem, který byl zaměnitelný s kombinovanou obrazovou ochrannou známkou „Tradiční mletý standard“, ke které přísluší právo výhradního použití společnosti MOKATE Czech s.r.o., se sídlem Počernická 96, Praha 10, o celkovém objemu 5.880 kilogramů (to je 84.000 balíčků), která byla způsobilá u průměrného spotřebitele vyvolat nebezpečí záměny, a takto dovezené balíčky kávy dále distribuovali obchodníkům s potravinami na území České republiky, a to nejméně subjektům SUNNYMARKET s.r.o., TOMY SHOP&BAR s.r.o., Global sell s.r.o., ROCHA UNLIMITED s.r.o., P. K., Hy&Ha s.r.o., R. Š., A. M., M. G., N. M. N. a NAMPHONG GROUP s.r.o., kterými byla káva dále prodávána koncovým spotřebitelům a za účelem další distribuce skladovali zbývajících 38.100 kusů těchto spotřebitelských balení kávy ve skladu v XY, a to až do 25. 9. 2018, kdy byla káva zajištěna orgány celní správy,
ačkoli věděli, že kávu takto dovážejí, skladují a prodávají v rozporu s ustanovením §8 odst. 2 písm. b) a §8 odst. 3 písm. a), písm. b), písm. c) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, v platném znění.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
6. Proti výše citovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci podal dovolání prostřednictvím svého obhájce jednak obviněný B. P. , který tak učinil do všech jeho výroků. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jeho názoru byla v daném řízení porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
7. V úvodu odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný B. P. v prvé řadě předložil vlastní hodnocení výpovědí spolupracujícího obviněného V. V. a dalších klíčových důkazů, na jejichž základě podle jeho mínění nelze shledat prokázaným skutkový stav tak, jak byl ustálen soudy nižších stupňů pod bodem I. výroku o vině. V důsledku této skutečnosti není z žádného z provedených důkazů možné dovodit ani skutečnost, že by jmenovaný obviněný byl členem organizované skupiny či dokonce stál v jejím čele. Usvědčující výpověď spolupracujícího obviněného V. V., realizovaná v přípravném řízení též za pomoci jeho deníku, totiž nebyla v průběhu trestního řízení konstantní a nekoresponduje s dalšími v řízení provedenými důkazy, když tento např. chybně označil barvu motorového vozidla tov. zn. Mercedes, kterým měl obviněný P. jmenovaného spolupracujícího obviněného doprovázet v rozhodné době na cestě do Polska, přičemž samotná realizace této cesty obviněným je nadto v rozporu i s odposlechy jejich telefonních hovorů a neodpovídá ani buňkám, kterými byly jednotlivé telefonní přístroje zachyceny. Pokud soudy nižších stupňů vystavěly výrok o vině tohoto dovolatele na výpovědích spoluobviněných, pak z těchto výpovědí není možné dovodit žádné konkrétní obžalobou vytýkané jednání dovolatele, když i výpověď spoluobviněného I. V. se v podstatných okolnostech v průběhu trestního řízení měnila a jako nevěrohodnou ji označil mimo jiné i intervenující státní zástupce, stejně jako soud prvního stupně. Konstatováním opaku tak bylo ze strany odvolacího soudu - podle názoru obviněného - zasaženo do hodnotící činnosti soudu prvního stupně.
8. Obviněný následně ve svém dovolání podrobně rekapituluje výpovědi jednotlivých svědků a spoluobviněných, protokolů o sledování osob a obsah odposlechů telefonické komunikace, načež uzavírá, že tyto důkazy byly soudy nižších soudů hodnoceny tendenčně tak, aby zapadaly do nepravdivé výpovědi zejména spoluobviněného V. V., přičemž z nich činí zjištění, která z jejich obsahu nikterak nevyplývají. Podle jmenovaného dovolatele spolu obvinění udržovali kontakt a vyvíjeli činnost zcela legálního charakteru např. obchod s kávou. Z odůvodnění soudů obou stupňů pak podle dovolatele není nikterak zřejmé, z čeho je dovozováno, že by měl prodávat vyrobenou drogu neustanoveným osobám, jednat se zájemci a předávat zájemcům vzorky. Z jediného důkazu totiž jednoznačně neplynou skutečnosti popsané ve skutkové větě napadeného rozsudku a nelze z nich dovodit ani jednání dovolatele spočívající v účasti na organizované skupině páchající vytýkanou trestnou činnost v objektech nacházejících se v XY, XY, XY a XY.
9. Jde-li o skutek popsaný pod bodem III. výroku o vině, pak i ve vztahu k němu vyjádřil dovolatel své přesvědčení, že skutková zjištění soudu v tomto bodě jsou zcela nedostatečná již v tom směru, zda vůbec došlo ke spáchání trestného činu ve smyslu ustanovení §283 tr. zákoníku, natož pak kvalifikované skutkové podstaty, když koncentraci kokainu ve směsi nebylo možno jakkoliv dovodit a ani ji např. znaleckým zkoumáním řádně verifikovat. Usvědčující výpověď spolupracujícího obviněného V. V. označuje obviněný za nevěrohodnou a poukazuje na skutečnost, že jmenovaný spoluobviněný nebyl navzdory své účasti na předmětném jednání pro tento skutek odsouzen. Z e-mailové komunikace dodavatele a požadavku na vytištění listin spojených s dodávkou kakaové směsi pak podle jeho názoru není nikterak zřejmé, že by s tímto jednáním měl dovolatel cokoliv společného, nehledě na skutečnost, že se v této komunikaci stále hovoří jedině a pouze o kakau, přičemž ničeho nelze podle dovolatele dovozovat ani z jeho vyjádření o potřebě likvidace vzorku. Zcela podle jeho mínění absentuje jakýkoliv důkaz o tom, že by měl nejen dovolatel, ale i kterýkoliv ze spoluobviněných v úmyslu tímto způsobem dovážet drogu, či že by o skutečnosti, že předmětná zásilka obsahuje drogu, přímo věděli. Obviněný nadto rozporuje též naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty ve smyslu ustanovení §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, kdy měl takový čin spáchat ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. V daném případě totiž odvolací soud podle obviněného dovodil naplnění tohoto zákonného znaku, ačkoliv není zřejmé, kdo měl být vůbec členem takové skupiny, o jakou skupinu kterých osob se jedná, zda má dovolatel být členem takové tvrzené skupiny či „pouze“ působit ve spojení s ní. Ve druhém možném případě pak taková skupina zjevně nepůsobila ve více státech ve smyslu tohoto zákonného ustanovení, jak ostatně plyne i z rozsudku ekvádorského soudu. Spojení dovolatele s takovou neurčenou skupinou přitom nelze dovodit z žádného z provedených důkazů.
10. Rovněž ke skutku popsanému pod bodem IV. výroku o vině dovolatel zcela popřel jakoukoliv svoji účast na tomto jednání, přičemž výpovědi spolupracujícího obviněného V. V. odmítl jako nevěrohodné. Podle dovolatele je vyloučeno, aby se jmenovaným spolupracujícím obviněným uskutečnil cestu do Polska, když z buněk, které zachycují pohyb obviněných, je zřejmé, že se tito nepohybovali společně. Během dne se jeho telefon pohyboval ve XY, načež jej zachytila buňka v XY, přičemž z časových a místních souvislostí je zcela vyloučeno, aby se za 30 minnut nacházel v XY. Obviněný podle svého tvrzení přišel se spolupracujícím obviněným do kontaktu ohledně jeho druhé cesty do Polska stran věcí, které nemají souvislost s pěstováním konopí a nadto není ani z žádného z provedených důkazů zřejmé, že zařízení nalezené v garáži v XY sloužilo či mělo sloužit k pěstování konopí. Pokud je v souvislosti s tímto skutkem poukazováno na faktury za pronájem objektů v XY, pak je minimálně z časových souvislostí zřejmé, tyto faktury opět nesouvisí s žádnou pěstírnou, když toto nelze bez dalšího dovozovat ani z částky fakturované za energie, jelikož není zřejmé, jakým způsobem a zda vůbec byly tyto energie spotřebovány. Z provedených důkazů je tedy soudem dovozován skutkový závěr, který se z těchto důkazů nepodává, přičemž soudem popisované skutkové okolnosti jsou podle dovolatele zcela vyloučeny záznamy o sledování telekomunikačního provozu, které rozhodně neodpovídají ani tvrzením spolupracujícího obviněného V. V.
11. Stran skutku popsaného pod bodem V. výroku o vině dovolatel namítá, že měl sice původně v úmyslu obchodovat s tabákem, avšak z daného obchodu sešlo, pročež se obrátil na právního zástupce v úmyslu zboží prodat. Nikdy si přitom nepočínal konspirativně, když vše bylo dovezeno legálním způsobem, včetně provedení celní deklarace, přičemž toliko z pochybení způsobeného neznalostí právních předpisů nelze podle jeho názoru nikterak dovodit úmysl krátit daň. Pokud skutečně tabák ve stanovené lhůtě řádně nepřihlásil, pak toto jeho pochybení mělo být projednáno pouze v rámci správního řízení, neboť není trestným činem. Obviněný dále namítá, že o skutečnosti, že nechtěl uvádět nelegálním způsobem na trh spotřebitelská balení tabáku, svědčí i fakt, že linka na řezání tabáku byla následně zajištěna v nefunkčním stavu, když současně odmítá, že by byl skutečným objednatelem tabáku, jakož i osobou, která jej platila. Podle obviněného v důsledku těchto skutečností nebyl skutkový stav, kterak je ustálen pod tímto bodem ve výrokové části rozsudku krajského soudu, dostatečně prokázán, pročež nemohlo být dovozeno naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu podle §240 tr. zákoníku, a to minimálně z pohledu subjektivní stránky.
12. Ke skutkovým závěrům prezentovaným pod bodem VI. výroku o vině dovolatel namítl, že se podle jeho mínění jednalo o zcela legální obchod s kávou, přičemž v dosavadním řízení bylo prokázáno, že to nebyl on, kdo přišel s návrhem spotřebitelského balení kávy. Balení kávy nadto nebylo podle dovolatele způsobilé vyvolat u průměrného spotřebitele nebezpečí záměny, jelikož bylo graficky odlišné, slovní vyjádření na něm bylo obecné a obsahovalo jasné a nezaměnitelné logo a označení výrobce. Tímto způsobem rozhodně nemohl být držitel práv k ochranné známce nikterak poškozen, pročež předmětné jednání podle obviněného nenaplňovalo zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu.
13. Obviněný dále ve vztahu k jím označenému dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu namítl, že ačkoli byl na začátku veřejného zasedání ze strany odvolacího soudu poučen o svých právech, včetně toho, že má právo se vyjádřit ke všem skutečnostem, které se mu kladou za vinu a důkazům o nich, dostal k přednesu odvolání prostor pouze jeho obhájce, nikoliv on sám. Obviněnému tedy nebyl podle jeho tvrzení dán ze strany vrchního soudu prostor se v rámci veřejného zasedání vyjádřit k důvodům jeho odvolání, a to ani v rámci závěrečného návrhu, v jehož rámci byl upozorněn na to, že pokud hodlá opakovat svoji obhajobu, bude mu odejmuto slovo. Dovolatel namítá, že v podstatě stejná situace, kdy mu nebyl dán dostatečný prostor pro jeho osobní vyjádření, byla i před soudem prvního stupně, kdy byl dokonce přerušován ve svých vyjádřeních, jakož i v závěrečné řeči. Tímto postupem tak mělo dojít k porušení ustanovení zákona o přítomnosti obviněného v hlavním líčení a veřejném zasedání a tedy i k porušení práva obviněného na spravedlivý proces v tom směru, že měl sice možnost se jednání soudu účastnit, avšak nebyl mu dán dostatečný prostor k vlastnímu vyjádření se k věci.
14. Závěrem svého podání proto obviněný B. P. navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání, zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
15. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 6 To 56/2021, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 9. 2020, sp. zn. 35 T 4/2019, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný I. V., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, ve zněním účinném od 1. 1. 2022, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Současně má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
16. Dovolatel s odkazem na výše uvedené dovolací důvody ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že oběma soudy nižších stupňů nebyl splněn požadavek náležitého odůvodnění jejich rozhodnutí v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu a §58 odst. 1 tr. zákoníku. Podle jeho mínění totiž zejména Krajský soud v Ostravě hodnotil provedené důkazy ve vztahu k výroku o vině popsanému pod bodem I. jednostranně, přičemž v návaznosti na chybná skutková zjištění bylo u obviněného shledáno plnohodnotné postavení člena skupiny páchající trestnou činnost, ačkoliv ten podle svého tvrzení pouze dojednal objekty k pronajmutí, avšak na výrobě psychotropní látky se nepodílel. Z těchto důvodů obviněný I. V. namítá, že jeho jednání nemohlo naplnit zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty spočívající ve spáchání trestného činu v postavení člena organizované skupiny, navíc ve velkém rozsahu podle §283 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, jelikož jeho jednání - na rozdíl od ostatních spoluobviněných - spočívalo pouze ve vytváření podmínek vhodných pro výrobu omamných a psychotropních látek, tedy toliko v pomoci k trestnému činu.
17. Obviněný dále ve vztahu k výše uvedenému namítá, že při rozhodování o omezení jeho osobní svobody nebylo nižšími soudy postupováno maximálně šetrně k jeho právům, pročež uložený trest odnětí svobody shledává nepřiměřeně přísným, když jako dostačující forma nápravy se podle jeho mínění jeví toliko hrozba trestem odnětí svobody v nižším rozsahu, resp. výrazně pod spodní hranicí zákonné trestní sazby za současné aplikace §58 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný k tomuto opětovně uvádí, že se osobně nepodílel na výrobě psychotropní látky, nedistribuoval ji ani neprodával, přičemž jeho výpověď přispěla ke správnému a úplnému hodnocení všech pro rozhodování relevantních skutečností.
18. Závěrem svého dovolání proto obviněný I. V. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
19. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud doplňuje, že obdržel taktéž blanketní dovolání obviněného J. V. ze dne 13. 3. 2022, podané prostřednictvím jeho obhájce. Z předloženého trestního spisu přitom bylo zjištěno, že tento neobsahuje nezbytnou výzvu, jíž by postupem podle §265h odst. 1 tr. řádu předseda senátu soudu prvního stupně vyzval obhájce obviněného k odstranění vad obsahu jím podaného dovolání. Jelikož tak ve vztahu k osobě obviněného J. V. nebylo postupováno v intencích citovaného ustanovení §265h odst. 1 tr. řádu, když ze strany krajského soudu jako soudu prvního stupně nebyly učiněny všechny zákonné kroky vedoucí k odstranění vad podaného dovolání, jež nesplňuje všechny zákonné náležitosti obsahu tohoto mimořádného opravného prostředku podle §265f odst. 1 tr. řádu, nemohlo být o tomto dovolání Nejvyšším soudem věcně rozhodnuto. Za tohoto stavu tak byla trestní věc tohoto obviněného podle §23 odst. 1 tr. řádu vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání.
20. K podaným dovoláním obou výše jmenovaných obviněných zaslal svá písemná stanoviska ze dne 19. 10. 2022, sp. zn. 1 NZO 574/2022-35, a ze dne 15. 3. 2023, sp. zn. 1 NZO 574/2022-49, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který k dovolání obviněného B. P. uvedl, že je v podstatě celé vystavěno na doslovném opakování námitek, s nimiž se beze zbytku a správně vypořádaly již soudy obou nižších stupňů. Zároveň státní zástupce poukázal na skutečnost, že se obviněný při označení vytýkaných dovolacích důvodů dopustil formální nepřesnosti, neboť zcela přehlédl novelu trestního řádu, jíž došlo s účinností od 1. 1. 2022 ke změně ve formulaci dovolacích důvodů. Uvedená nesprávnost, které se obviněný P. při písemném vyhotovení dovolání dopustil, však jeho projednání a rozhodnutí o něm nebrání, neboť dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu obviněný označil formálně správně, zatímco jeho zbylé dovolací námitky lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
21. Významnou část svých námitek obviněný B. P. podle státního zástupce věnoval zpochybnění skutkových zjištění nižších soudů, přičemž takto koncipované námitky lze sice podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně státní zástupce je shledává zjevně neopodstatněnými, jelikož se jedná toliko o námitky, jimiž obviněný předkládá vlastní hodnocení ve věci provedených důkazů. V reakci na právě uvedené státní zástupce akcentuje, že Krajský soud v Ostravě realizoval komplexní a bezvadné dokazování, a to nejen stran jeho rozsah, ale rovněž co do problematiky navazujícího formování skutkových závěrů. Svým povinnostem současně dostál taktéž Vrchní soud v Olomouci, který odvolání obviněného P. řádně přezkoumal, načež se přesvědčivě vypořádal se všemi jeho námitkami. Obviněným tvrzený extrémní (zjevný) rozpor mezi zásadními skutkovými zjištěními určujícími pro naplnění znaků stíhaného trestného činu a provedenými důkazy přitom v posuzované trestní věci podle státního zástupce nelze spatřovat, neboť soudy zformovaly takový průběh skutkového děje, který s provedenými důkazy naprosto koresponduje, pročež se s jejich závěry státní zástupce plně ztotožňuje a nemá ničeho, co by nad jimi uváděný rámec doplnil.
22. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze podle státního zástupce podřadit zejména výhradu vztahující se ke skutku popsanému pod bodem III., v jejímž rámci obviněný podotýká, že nebyla zjištěna přesná koncentrace kokainu, díky čemuž tak není jasné, zda se vůbec mohlo jednat o trestný čin. V daném případě se však jedná o námitku zjevně neopodstatněnou, jelikož určitý rozsah trestné činnosti je předpokladem přísnější právní kvalifikace až v případě některé z dalších okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby vyjádřených v §283 odst. 2 nebo 3 tr. zákoníku. Z uvedeného je tedy zřejmé, že základní skutková podstata trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku (resp. jeho pokusu) byla v případě dovolatelova jednání naplněna již snahou o dovoz uvedené směsi kakaa a kokainu.
23. Přísnější právní kvalifikaci ve smyslu §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku pak podle státního zástupce odůvodňoval až znak spočívající ve spáchání činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, přičemž námitku obviněného zpochybňující naplnění tohoto zákonného znaku lze podle státního zástupce s velkou dávkou tolerance podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Nicméně i ta je podle státního zástupce neopodstatněná, jelikož v aktuálně posuzovaném případě vymezeném v bodě III. se do realizace protiprávní činnosti objektivně zapojily více než tři osoby, a to část v České republice a část, kterak plyne z rozsudku tamního soudu, v Ekvádoru. Provedení daného činu se přitom vyznačovalo pečlivou a promyšlenou přípravou, jakož i jasným naplánováním tak, aby byl zaručen úspěšný převoz a následný prodej drogy, maximální zisk, a aby bylo zabráněno odhalení trestné činnosti. Jednotlivé úkony zapojených osob na sebe věcně navazovaly, měly odpovídající časovou posloupnost a byly tak z těchto hledisek logickým způsobem skloubeny. Jednalo se tedy o řetěz dílčích úkonů více osob, mezi nimiž byla nutná odpovídající návaznost, kterou musel zajistit nějaký řídící a koordinační článek. Jednotliví obvinění tedy měli v rámci struktury předmětného zprostředkovávání drogy pevně stanovenou pozici, a to jak při organizaci a finančním zajištění činnosti, což byla parketa zejména obviněného B. P., tak i při realizaci navazujících kroků, které měly souviset s dovozem drogy do České republiky a jejím plánovaným skladováním a distribucí. Určení jednotlivých úloh obviněných přitom podle státního zástupce vyplývá z provedeného dokazování a na něm učiněných skutkových zjištění.
24. Státní zástupce konečně zastává názor, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze s jistou dávkou tolerance podřadit též námitky obviněného směřované proti jednání popsanému pod body V. a VI. Nicméně i tyto námitky, jež jsou doslovným opakováním odvolání obviněného B. P., jsou však zjevně neopodstatněné, neboť spáchání obou těchto trestných činů bylo obviněnému ve všech jejich částech prokázáno, k čemuž státní zástupce odkazuje na odůvodnění rozsudků Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, ve kterých se tyto soudy uvedenými trestnými činy podrobně zabývaly a současně i řádně reagovaly na opakované námitky dovolatele.
25. K námitce porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, kterou obviněný B. P. uplatnil pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, státní zástupce uvádí, že se jedná o argumentaci, kterou pod zmiňovaný dovolací důvod podřadit nelze. Veřejné zasedání o odvolání bylo totiž v dané věci konáno v přítomnosti dovolatele, přičemž podstata jeho výhrad je založena výlučně na tvrzení, že byl v průběhu veřejného zasedání údajně omezován ve svých slovních projevech a nemohl se proto plně vyjádřit k dané věci. Z dokumentace, kterou státní zástupce disponuje, však vyplývá, že obviněný P. se veřejného zasedání o odvolání účastnil a byl také zastoupen svým obhájcem, přičemž oběma byl příslušným soudem dán prostor k vyjádření, jakož i možnost reagovat na provedené důkazy, z čehož plyne, že k porušení práva na obhajobu dojít nemohlo.
26. K dovolání obviněného I. V. pak státní zástupce uvedl, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu lze podřadit výhradu směřující proti závěru nalézacího soudu, podle kterého se obviněný jednání popsaného pod bodem I. dopustil jako člen organizované skupiny. Tuto námitku je však třeba považovat za zjevně neopodstatněnou, jelikož obviněný se svou účastí na zřízení pěstírny konopí, úhradě nákladů spojených s jejím fungováním a produkcí konopí, jakož i na nákupu potřeb pro osoby zajišťující vlastní pěstování konopí nepochybně dopustil jednání jako člen organizované skupiny a nikoli jako pouhý pomocník. Ve vztahu k námitkám, jimiž obviněný V. brojí proti uloženému trestu, pak státní zástupce uvedl, že takové námitky nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů.
27. Za tohoto stavu tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obou obviněných v neveřejném zasedání odmítl podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť jsou zjevně neopodstatněná.
28. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným obviněnými byla následně Nejvyšším soudem zaslána obhájcům obou obviněných k jejich případným replikám, které však do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních nebyly tomuto soudu nikterak předloženy.
III.
Přípustnost dovolání
29. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
30. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění B. P. i I. V. všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
31. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona (ať již ve znění účinném do 31. 12. 2021 nebo ve znění účinném od 1. 1. 2022), jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
32. Jak již bylo konstatováno shora, obviněný B. P. své dovolání podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, ve vztahu k němuž platí, že tento důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavní líčení nebo ve veřejném zasedání, nýbrž pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného (viz v případě hlavního líčení aplikace ustanovení §202 odst. 2 až 5 tr. řádu a v případě veřejného zasedání §263 tr. řádu). Podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má obviněný právo na to, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Toto právo je v soudním stadiu trestního řízení zabezpečeno právě povinností soudu obviněného předvolat k hlavnímu líčení a předvolat nebo vyrozumět jej i ohledně konaného veřejného zasedání (§198, §233 tr. řádu). Porušení těchto ustanovení přitom může založit právě tento dovolací důvod.
33. V souvislosti s obviněným B. P. uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud v obecné rovině připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, bylo možno uplatnit tehdy, pokud mimořádným opravným prostředkem napadené rozhodnutí spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu bylo do 31. 12. 2021 možné namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nešlo, nebo šlo o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž bylo napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. řádu, v zásadě nebylo možné, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Posouzení správnosti právních závěrů bylo možné posuzovat pouze na základě skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, eventuálně soudem odvolacím, jež dovolací soud zásadně nemohl měnit. Vedle vad týkajících se právního posouzení skutku bylo možno vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, nýbrž v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
34. Tyto zásady však bylo možné i za právní úpravy účinné do 31. 12. 2021 prolomit, jestliže nebyly dodrženy zásadní požadavky spravedlivého procesu (srov. článek 6 Listiny základních práv a svobod a články 36 a 38 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), neboť rozhodování o mimořádném opravném prostředku se nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění měla nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu, a to v případě opomenutých důkazů, dále důkazů získaných a tudíž posléze i použitých, v rozporu s procesními předpisy, či bylo-li zjištěno svévolné hodnocení důkazu provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.). S těmito principy se přitom ve své rozhodovací praxi plně ztotožnil i Nejvyšší soud jako soud dovolací.
35. V době rozhodování Nejvyššího soudu je přitom od 1. 1. 2022 účinná novela trestního řádu provedená zákonem č. 220/2021 Sb., v rámci níž byl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, (v nezměněné dikci) nově vymezen v písmenu h) téhož ustanovení, přičemž tento dovolací důvod ve svém dovolání, podaném již po účinnosti výše zmíněné novely, uplatnil i obviněný I. V. Tento obviněný současně uplatnil i dovolací důvod, který byl do ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 nově vložen pod písmenem g), spočívající v tom, že „ rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy “. Cílem tohoto dovolacího důvodu přitom byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem výše zmíněné judikatury Ústavního soudu. Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Tento do zákona nově zařazený dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vada spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou z procesních stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení nebylo věcně adekvátně odůvodněno.
36. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, jak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
37. Nejvyšší soud je přitom podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení, nikoli v době činu (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 (účinné od 1. 1. 2022). I nadále však z hlediska rozsahu přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání, lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu). Oběma dovolatelům přitom lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci uplynula po datu 1. 1. 2022, tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu. S ohledem na výše uvedené lze přitom konstatovat, že dovolací důvody podle §265b písm. g) a písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, uplatněné v mimořádném opravném prostředku obviněným I. V., odpovídají svým obsahem (s ohledem na dosavadní judikatorní závěry Ústavního soudu přejaté do rozhodovací praxe Nejvyššího soudu) důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, který ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil obviněný B. P.
38. Mimo to Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy „ práva na spravedlivý proces “ vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
39. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných B. P. a I. V. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že pouze obviněný B. P. ve svém dovolání vznesl námitky formálně podřaditelné pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněného I. V. z hlediska jím uplatněných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, obsahovala argumentaci, jíž pod tyto, ale ani žádné jiné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze.
V.1
K dovolacím námitkám obviněného B. P.
40. Jak již bylo konstatováno shora, obviněný B. P. ve svém dovolání podřadil vznesené výhrady fakticky pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [když ve skutečnosti – formálně - odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021]. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem I., III., IV. V a IV. obviněný rozsáhle polemizuje se způsobem, jakým byly soudy nižších stupňů hodnoceny téměř všechny ve věci provedené důkazy, přičemž předkládá jejich vlastní hodnocení a vlastní verzi skutkového stavu, na jehož základě – alespoň podle jeho tvrzení - nelze učinit závěr o naplnění zákonných znaků trestných činů, pro které byl pravomocně odsouzen. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem III. výroku o vině obviněný dodal, že ani ze skutkového stavu tak, jak byl formulován nalézacím soudem, nelze uzavřít, že by se vůbec dopustil trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, natož pak jako člen organizované skupiny a ve spojení s organizovanou skupinou, působící ve více státech. Z obsahu podaného dovolání je přitom zřejmé, že se obviněný převážnou většinou svých dovolacích námitek pouze opětovně zříká svého podílu odpovědnosti za spáchané trestné činy a stále setrvává na svém tvrzení, že rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, v důsledku čehož došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení projednávaných skutků. Obviněný nadto uplatnil prakticky veškeré tyto námitky již ve svém odvolání, jakož i v nalézacím řízení, přičemž tyto byly soudy nižších stupňů v jejich rozhodnutích řádně vypořádány.
41. V návaznosti na výše uvedené je třeba znovu připomenout, že těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Naopak Nejvyšší soud je do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (resp. zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
42. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti stran správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, neboť tyto závěry byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy. Jelikož však dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu opětovně namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků jemu přisouzeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, Nejvyšší soud předložený případ obviněného B. P. znovu přezkoumal.
43. Ve světle těchto námitek obviněného směřujících proti skutkovému stavu popsanému pod body I. III. a IV., jak byl ustálen nalézacím soudem a posléze upraven odvolacím soudem, Nejvyšší soud konstatuje, že oba soudy nižších stupňů posuzovaly věrohodnost provedených důkazů ve vztahu k těmto skutkům, včetně klíčových výpovědí spolupracujícího obviněného V. V. a výpovědi spoluobviněného I. V. z přípravného řízení, důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodily odpovídající skutkové závěry (s výjimkou dílčích skutkových zjištění, k jejichž změně ve vztahu k těmto skutkům posléze přistoupil odvolací soud), respektujíce přitom princip presumpce neviny. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by skutkové závěry odvolacího soudu stran jednání obviněného P. vymezeného pod body I. III. a IV. neměly oporu v provedených důkazech, přičemž na uvedeném nemohlo ničeho změnit ani obviněným předložené vlastní hodnocení důkazů, v němž tento plošně odmítá výpovědi spolupracujícího obviněného V. V. a spoluobviněného I. V. jakožto nedůvěryhodné a znovu hodnotí zbylé, ve věci provedené důkazy, nicméně tak činí pouze izolovaně, aniž by jejich obsah hodnotil v kontextu zbylých ve věci provedených důkazů, přičemž uzavírá, že z jednotlivých důkazů samostatně nelze prokázat zapojení jeho osoby do jednání popsaného pod body I. III. a IV.
44. Nejvyšší soud se však nemohl nikterak ztotožnit s námitkou obviněného, podle které je na místě označit usvědčující výpověď spolupracujícího obviněného V. V. za zcela nevěrohodnou, a to v důsledku skutečnosti, že tento spolupracující obviněný v přípravném řízení vypovídal na základě jím vedeného deníku a jeho jednotlivé výpovědi obsahovaly drobné odchylky, či v detailech neodpovídaly zbylým, ve věci provedeným důkazům. V této souvislosti je třeba poukázat na fakt, že se touto problematikou zabývaly již oba soudy nižších stupňů, když především nalézací soud v bodě 76. odůvodnění napadeného rozsudku rozebral, z jakých důvodů je třeba na výpovědi spolupracujícího obviněného V. V. hledět jako na důkazy usvědčující a věrohodné, přičemž případné nepřesnosti ve výpovědích tohoto spoluobviněného nevyvolávají pochybnosti o jeho věrohodnosti. Nadto se žádná z obviněným P. namítaných nepřesností ve výpovědích spolupracujícího obviněného V. nevztahuje ke skutečnostem, na jejichž základě byla formulována rozhodná skutková zjištění, přičemž dané odchylky jsou navíc plně pochopitelné s ohledem na dobu, po kterou se tento spolupracující obviněný podílel plněním zadaných četných úkolů na trestné činnosti obviněného P. Pokud pak dovolatel namítá, že odvolací soud pochybil, když vycházel z výpovědi spoluobviněného I. V. z přípravného řízení, a to poukazem na nalézacím soudem deklarovanou nevěrohodnost spoluobviněného I. V., pak se dopouští hrubé dezinterpretace závěrů nalézacího soudu, jelikož se veškeré pochybnosti o pravdivosti výpovědi tohoto spoluobviněného vztahovaly k jeho výpovědi učiněné v rámci hlavního líčení, jíž se spoluobviněný I. V. pokusil svoji předchozí usvědčující výpověď z přípravného řízení (a to i stran obviněného P.) bagatelizovat. Výpověď spoluobviněného I. V. z přípravného řízení byla naopak oběma soudy nižších stupňů hodnocena jako pravdivá, přičemž tuto skutečnost potvrdil ve veřejném zasedání před odvolacím soudem rovněž jmenovaný spoluobviněný, když sám změnu své výpovědi z hlavního líčení označil za projev jím zvolené taktiky obhajoby a tedy účelovou. Skutečnost, že se spoluobviněný I. V. pokusil v postavení obviněného obhajovat v hlavním líčení lží, přitom nemůže sama o sobě zakládat nutnost vyloučit pro nevěrohodnost veškeré skutečnosti uvedené touto osobou v rámci celého trestního řízení, resp. v jeho jednotlivých fázích.
45. Obviněný B. P. byl z jednání popsaného pod bodem I. spolehlivě usvědčen nejen věrohodnou výpovědí spolupracujícího obviněného V. V., jenž podrobně a rozsáhle vypověděl o způsobu, kterým obviněný P. se spoluobviněnými J. V., I. V., L. P., V. T. D. a jeho osobou vytvořili organizovanou skupinu za účelem zřízení a provozování velkokapacitních pěstíren konopí setého v objektech nacházejících se v XY, XY, XY a XY, jakož i o skutečnosti, že obviněný P. byl jedním z vedoucích činitelů této organizované skupiny mající na starosti především financování trestné činnosti a organizační záležitosti na nejvyšší úrovni. Jako takový pak obviněný spolupracujícího obviněného V. V. pravidelně úkoloval a tento tak mohl vypovědět - a skutečně i vypověděl - o řadě činností, kterými se obviněný P. dopouštěl předmětné trestné činnosti. Jmenovaným spolupracujícím obviněným vypovězené skutečnosti přitom korespondovaly s výpovědí spoluobviněného I. V. z přípravného řízení, z níž vyplynulo, že to byl B. P., kdo jej společně s J. V. pověřil vyhledáváním prostor pro pěstování konopí. Zapojení obviněného B. P. do zřízení a provozu jednotlivých pěstíren přitom bylo prokázáno i řadou další důkazů, a to zejména skutečnostmi zjištěnými na podkladě protokolů o sledování osob a věcí, včetně připojených záznamů, dále nálezem 57,57 gramů konopí v rámci domovní prohlídky v bydlišti obviněného, odposlechů telefonických hovorů, zajištěných kamerových záznamů a výpovědí svědků J. N., R. T. a T. M., přičemž i spoluobviněný V. T. D. označil obviněného P. jako jednoho z šéfů ve vztahu k jeho činnosti zahradníka pečujícího o konopí. Provedenými důkazy bylo tedy spolehlivě prokázáno, že obviněný B. P. byl zapojen do zřízení, vybavení a činnosti pěstíren ve všech čtyřech objektech, přičemž stran této své činnosti rovněž úkoloval osoby spoluobviněných. Stejně tak byla spolehlivě prokázána všechna dílčí jednání uvedená pod bodem I. výroku o vině odvolacího soudu, kterými se obviněný P. podílel na uvedené trestné činnosti.
46. Rovněž stran jednání popsaného pod bodem III. výroku o vině byl obviněný B. P. spolehlivě usvědčen spolupracujícím obviněným V. V., jehož výpověď v podstatných částech odpovídala skutečnostem zjištěným z elektronické komunikace uskutečněné dne 20. 9. 2017 z mobilního telefonu obviněného B. P., realizované prostřednictvím aplikace WhatsApp, jakož i z 24 kusů listů formátu A4 týkajících se informací o dovozu kakaových produktů z Ekvádoru, obsahujících fotokopie dokladů a dokumentaci k objednávce 55 kg kakaa, včetně letu, jímž byla zásilka přepravována a výslovnou prosbu k odstranění vzorku této kakaové směsi, která byla nalezena při domovní prohlídce v rodinném domě užívaném obviněným B. P. v obci XY. Těmito důkazy ve spojení s rozsudkem ekvádorského soudu ve městě Quito, vyneseným nad třemi ekvádorskými státními občany pro jednání spočívající v organizování a přípravě vývozu cca 1,5 tuny směsi kakaového prášku a kokainu na území ČR, zprávou pobočky Interpolu v republice Ekvádor a e-mailovou komunikací mezi policejními složkami Ekvádoru a České republiky, bylo dostatečně prokázáno, že obviněný B. P. se spoluobviněným J. V. a občanem Ekvádoru vytvořili organizovanou skupinu, která zajišťovala dovoz směsi s obsahem kokainu z Ekvádoru na území České republiky, přičemž po úspěšném dovozu směsi o hmotnosti 55 kg již k realizaci navazující zásilky o hmotnosti 1.583 kg nedošlo, jelikož tato zásilka byla odhalena Národní policí Ekvádoru. Na uvedeném nemohla ničeho změnit obviněným P. poukazovaná snaha bagatelizovat nález dokumentace vztahující se k předmětné zásilce (tj. jím vedené elektronické komunikace) v jím fyzicky užívané nemovitosti, stejně jako poukaz na skutečnost, že spolupracující obviněný V. V. nebyl přes svůj podíl na tomto skutku za toto jednání odsouzen, jelikož přezkum skutkového stavu stran informovanosti jmenovaného spolupracujícího obviněného o obsahu kokainu v kakaové směsi, kterou obviněný vyzvedl z letiště ve XY, nemůže být předmětem dovolacího řízení realizovaného na základě dovolání obviněného P.
47. Stran jednání popsaného pod bodem IV. výroku o vině byl obviněný B. P. spolehlivě usvědčen výpovědí spolupracujícího obviněného V. V., která plně koresponduje s ve věci provedenými odposlechy telefonické komunikace, z níž vyplynulo jeho zapojení do převozu zařízení, dále fotografiemi faktur za pronájem objektu v XY v Polsku, v němž bylo původně zařízení pro provoz pěstírny konopí skladováno (a které byly nalezeny v mobilním telefonu obviněného), jakož i odborným vyjádřením z oboru kriminalistika, odvětví chemie, daktyloskopie, genetika a biologie, zpracovaného Kriminalistickým ústavem v Praze, jímž bylo uzavřeno, že soubor věcí uskladněných v garáži v XY byl určen pro pěstování konopí indoor způsobem. Závěr o určení těchto věcí k pěstování konopí, stejně jako úmysl obviněného P. použít je k vybudování pěstírny přitom jednoznačně potvrzují též skutková zjištění učiněná ve vztahu k jednání popsanému bodem I., jež se týká jeho činnosti spočívající v zakládání pěstíren konopí na různých místech v České republice a jejich provozu. Namítá-li obviněný P. neprůkaznost faktur za pronájem objektu v polské XY a čerpané energie, pak tyto důkazy vykládá zcela odtrženě od dalších ve věci provedených důkazů, když naopak tyto důkazy podporují výpověď spolupracujícího obviněného V. V. stran toho, že to byl právě obviněný P., kdo jej zaúkoloval k pronájmu skladu v XY, kdo mu na úhradu nákladů spojených s jeho pronájmem poskytoval rovněž finanční prostředky a byl vlastníkem zde uskladněného vybavení pěstírny. Vysoké faktury za energie pak sice nevzbuzovaly podezření, že obviněný provozoval pěstírnu již v předmětném skladu v XY na území Polska, avšak z důvodu neprokázání této skutečnosti na základě dalších důkazů nebyla jakákoli skutková zjištění stran této možnosti žádným ze soudů nižších stupňů učiněna a tudíž nebyla ani zahrnuta do skutkového stavu popsaného pod bodem IV. Zpochybňuje-li pak obviněný závěry předmětného odborného vyjádření, činí tak zcela obecně, aniž by jakýmkoli způsobem rozporoval jeho obsah, přičemž tyto námitky nelze shledat jakkoli relevantními, ba naopak je namístě je označit za fakticky nepřezkoumatelné, jelikož není úkolem dovolacího soudu, aby se v rámci dovolacího řízení pokoušel domýšlet možnou dovolací argumentaci obviněného. Obdobné je pak třeba konstatovat rovněž ke zcela zmatečné a nepřezkoumatelné námitce obviněného, podle které bylo blíže neurčeným způsobem buňkami zachycujícími pohyb obviněných vyloučeno, že by obviněný P. podnikl se spolupracujícím obviněným V. V. cestu do Polska, načež s odkazem na tyto neurčené údaje z buněk zachycujících pohyb obviněného a „časové a místní souvislosti“ obviněný P. vylučuje, aby se během dne pohyboval ve XY, následně v XY a za 30 minut poté v XY.
48. Nejvyšší soud veskrze polemické skutkové námitky obviněného B. P. ve vztahu k jednání popsanému pod body I. III. a IV. kategoricky odmítl jako irelevantní, neboť jsou toliko projevem jeho urputné snahy zvrátit skutkové závěry nižších soudů ve svůj prospěch, a to přesto, že obviněný odůvodněně (fakticky) nenamítl, že by konkrétní rozhodná skutková zjištění nalézacího soudu, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, byla ve zjevném rozporu s obsahem konkrétních ve věci provedených důkazů, popř. byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněnému se přitom pouhým setrváním na vlastní verzi skutkového děje a odmítnutím - jakožto nepodložených - skutkových zjištění odvolacího soudu nemohlo podařit prokázat, že si spolupracující obviněný V. V. rozsáhlou a podrobnou výpověď stran jednotlivých činností obviněného P. zcela vymyslel a že rovněž spoluobviněný I. V. stran zapojení jmenovaného obviněného do trestné činnosti popsané pod bodem I. vypovídal v přípravném řízení lživě, přičemž veškeré zbylé důkazy, jež byly ve vztahu k těmto skutkům v dané věci provedeny, nemají nic společného s trestnou činností, či jsou neprůkazné. V této souvislosti Nejvyšší soud připomíná, že alternativní varianta průběhu skutkového děje prezentovaná obviněným P., která by skutečně vedla k pochybnostem o jeho vině, musí být možná a uvěřitelná. Ovšem z rozhodnutí soudů nižších stupňů nelze nikterak vyvodit, že by se tyto soudy v nyní posuzovaném případě dopustily jakéhokoli svévolného hodnocení důkazů v neprospěch jmenovaného obviněného, resp. libovůle při interpretaci skutkových závěrů, pročež byla výpovědní verze obviněného P., kterou tento učinil opětovně i součástí svého dovolání, správně odmítnuta jako vnitřně rozporná, nelogická a vykonstruovaná, vedená toliko jeho snahou vyvinit se z projednávaného jednání trestněprávní povahy.
49. Rovněž ve vztahu k ryze skutkovým námitkám obviněného B. P. vztahujícím se k jednáním popsaným pod body V. a VI. Nejvyšší soud neshledal naplnění obviněným deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) či písm. h) tr. řádu, jelikož je ve shodě s Vrchním soudem v Olomouci namístě konstatovat, že Krajský soud v Ostravě v předmětné věci postupoval v souladu s §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, tedy zjistil skutkový stav tak, aby o něm nebyly důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Provedené důkazy poté vyhodnotil podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech zjištěných okolností jednotlivě i v jejich souhrnu a následně k nim přiřadil též odpovídající právní kvalifikaci.
50. Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem V. Nejvyšší soud konstatuje, že námitky identické s argumentací vznesenou obviněným P. v jeho dovolání již byly vypořádány odvolacím soudem v bodě 65. odůvodnění jeho rozhodnutí. Obviněný přitom ve svém dovolání stran tohoto skutku nikterak nenamítá rozpor byť i jen jediného rozhodného skutkové zjištění nalézacího soudu s důkazy ve věci provedenými a nepoukazuje ani na jiné pochybení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nýbrž se omezuje pouze na zcela obecné odmítnutí skutkových zjištění stran jeho úmyslu zkrátit stát na dani zpracováním tabáku na tabák ke kouření a jeho následnou distribucí, k čemuž předkládá vlastní skutkovou verzi. Až na základě této pak rozporuje naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu podle §240 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tudíž nemohl shledat jakkoli relevantní nikterak uvěřitelné a ničím nepodložené opakovaní obhajoby obviněného, podle které pouze v dobrém úmyslu nakoupil surový tabák a chybně s ním nakládal v důsledku své neznalosti právních předpisů, aniž by měl v úmyslu jej zpracovávat na tabák určený ke kouření. V rámci tohoto obviněným prezentovaného skutkového stavu totiž dovolatel P. zcela účelově přechází veškerá skutková zjištění nalézacího soudu, učiněná v bodech 112. až 115. odůvodnění jeho rozhodnutí, podle kterých tento obviněný - zjednodušeně vyjádřeno - zakoupil kompletní vybavení ke zpracování tabákových výrobků a obaly, načež část tabáku a zařízení opakovaně převážel mezi sklady za účelem utajení v okamžiku, kdy se mu zdálo, že se v jeho okolí pohybuje příliš mnoho lidí (kterak vyplynulo např. i z odposlechů telefonické komunikace ze dne 26. 8. 2018), následně nechal sestavit a seřídit linku na výrobu a balení řezaného tabáku, nechal si vyrobit vzorky tabáku ve spotřebitelských balení a snažil se opatřit další prostory za účelem utajeného zpracování tabáku. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku sice poukázal na to, že obaly na tabák a komponenty ke zpracovávání tabákových výrobků přivezené z Bosny a Hercegoviny byly přihlášeny k proclení, avšak zároveň zcela pomíjí, že vlastní tabákové listy již k proclení přihlášeny nebyly. K otázce právní kvalifikace daného jednání, kterou se pokouší vznést zcela irelevantně až na základě jím předkládané verze skutkového stavu, jenž je v příkrém rozporu se skutkovými zjištění nalézací soudu, Nejvyšší soud považuje za dostatečné odkázat na body 138. až 143. odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu a zde obsaženou důkladnou analýzu relevantních právních předpisů, na jejímž základě krajský soud uzavřel, že obviněný P. se spoluobviněnými nesplnili žádný ze zákonných požadavků, aby mohli dovézt, skladovat a zpracovávat tabák, ačkoli tak fakticky učinili. Obviněný totiž ve svém dovolání žádný ze zde obsažených závěrů žádným způsobem věcně nerozporoval.
51. Obdobně jako stran jednání popsaného pod bodem V. pak obviněný B. P. ve svém dovolání předkládá i ve vztahu k jednání popsanému pod bodem VI. pouze vlastní hodnocení relevantních důkazů, přičemž na základě jím předkládaného skutkového stavu popírá spáchání přečinu porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle §268 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž v tomto případě ovšem těmito námitkami neoznačuje jakékoli pochybení nalézacího soudu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, přičemž jím vznesené námitky identického charakteru již byly v plné míře vypořádány odvolacím soudem v bodě 66. odůvodnění jeho rozhodnutí. Nejvyšší soud se přitom se závěry zde obsaženými v plné míře ztotožňuje, když stejně jako odvolací soud shledal, že nalézacím soudem ustálený skutkový stav popsaný pod tímto bodem je plně v souladu s provedenými důkazy, aniž by vyvstávaly jakékoli, natož důvodné, pochybnosti o jeho správnosti. Na uvedeném nemohl ničeho změnit ani obviněným v jím podaném dovolání vyjádřený názor, podle kterého nebyl obal jím prodávané kávy zaměnitelný s kávou s ochrannou známkou, nicméně i za situace, že by zaměnitelný byl, nemohl by za tuto skutečnost nést odpovědnost obviněný, jelikož to nebyl on, kdo navrhoval vzhled balení kávy. Již odvolací soud ovšem ve výše poukazovaném bodě odůvodnění svého rozhodnutí uzavřel, že tato skutečnost je nepodstatná, jelikož to byl právě obviněný B. P., kdo společně se spoluobviněnými osobami uvedl daný výrobek na trh, když dodal nejméně 11 zákazníkům kávu dodávanou v obalu zaměnitelném s kávou značky MARILA. Skutková zjištění stran zaměnitelnosti obalů kávy pak nalézací soud učinil na základě odborného posudku patentového zástupce, jakož i na podkladě vlastního úsudku při srovnání obou balení, když dospěl k závěru, že již z laického pohledu jsou tato balení zaměnitelná. Za této situace tak odlišná tvrzení obviněného nemohou založit nutnost zásahu ze strany dovolacího soudu do skutkových zjištění nalézacího soudu v důsledku existence extrémního (resp. zjevného) rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, neboť žádný takovýto rozpor nebyl v nyní posuzované věci dán.
52. Nejvyšší soud proto veskrze polemické skutkové námitky obviněného se skutkovým stavem tak, jak byl ustálen pod body V. a VI., kategoricky odmítl jako irelevantní, neboť jsou toliko projevem jeho urputné snahy zvrátit skutkové závěry nižších soudů ve svůj prospěch, a to přesto, že se v rámci svých tvrzení sám dopouští zjevné deformace provedených důkazů, které vykládá izolovaně po jejich vytržení ze vzájemného kontextu. Po analýze všech skutkových zjištění učiněných krajským soudem je totiž zcela jednoznačné, že mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími rozhodnými skutkovými zjištěními je patrná zjevná logická návaznost. Naproti tomu popis skutkového děje ze strany obviněného P. zůstal po provedeném dokazování i nadále celkově nepřesvědčivý a obviněnému se za tohoto stavu věci ani v jeho mimořádném opravném prostředku nepodařilo zpochybnit skutkový stav prostřednictvím jím předloženého alternativního hodnocení provedených důkazů, z něhož ovšem neplyne extrémní (zjevný) nesoulad skutkových závěrů nalézacího soudu s provedenými důkazy.
53. Z hlediska obviněným B. P. uplatněných dovolacích důvodů tedy Nejvyšší soud vyhodnotil jako relevantní jen ty námitky, kterými dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu zpochybnil naplnění zákonných znaků základní skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. řádu s poukazem na to, že skutkový stav popsaný pod bodem III., tak jak byl formulován odvolacím soudem, neobsahuje údaje o množství kokainu v dovážené kakaové směsi, neboť jejich prostřednictvím dovolatel usiloval o zpochybnění naplnění zákonného znaku kvalifikované skutkové podstaty jmenovaného trestného činu spočívajícího ve spáchání trestného činu ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
54. K první z výše uvedených námitek Nejvyšší soud připomíná, že objektivní stránka trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku je naplněna tím, že pachatel neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a to v libovolném množství, jelikož se v této základní skutkové podstatě z hlediska naplnění trestnosti jednání pachatele nevyžaduje žádný rozsah činu ani konkrétní množství omamné nebo psychotropní látky či dalších zde uvedených látek, pročež je tuto námitku na místě označit za zjevně neopodstatněnou.
55. V nyní projednávaném případě z výše uvedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že obviněný B. P. po předchozí dohodě se spoluobviněným J. V. dojednal s osobou vystupující jako ekvádorský občan J. E. S. P. dodávku o hmotnosti 55 kg obsahující kakao či směs kakaa s kokainem o nezjištěné koncentraci, a to za účelem prověření bezpečnosti přepravních tras drogy z Ekvádoru do České republiky. Následně dojednali dodávku o celkové hmotnosti 1.583 kg, která obsahovala celkem 1.462.419 gramů směsi kakaového prášku a alkaloidu kokainu o přesně nezjištěné koncentraci, čímž byla ze strany obviněného bez jakýchkoli pochybností naplněna objektivní stránka základní skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
56. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud pouze doplňuje, že od množství omamné nebo psychotropní látky (přípravku ji obsahujícího nebo prekursoru) se poté odvíjí možnost naplnění znaků charakterizujících jednotlivé rozsahy spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy ve smyslu §283 odst. 2 písm. c), d), odst. 3 písm. c), d) tr. zákoníku. V takém případě by ovšem základem měl být násobek množství účinné látky (drogy) vymezeného jako množství větší než malé ve smyslu nařízení vlády č. 467/2009 Sb., ve znění nařízení vlády č. 4/2012 Sb. (pátý sloupec v jeho příloze č. 2). Jen v případě, když nelze zjistit přesné množství účinné látky, např. byla-li omamná nebo psychotropní látka již spotřebována jejími konzumenty, lze vycházet z celkového množství drogy, kterou pachatel neoprávněně vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl atd. ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (třetí sloupec v příloze č. 2 citovaného nařízení vlády), nejsou-li zde pochybnosti o tom, že pachatel vyrobil, dovezl, vyvezl, provezl, nabídl nebo jinak nakládal s drogou v její obvyklé kvalitě (viz usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012, uveřejněné pod č. 44/2013 Sb. rozh. tr.). Ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem III. však zůstala otázka množství účinné látky v kakaové směsi jednak dovezené a jednak sjednané k dovozu obviněným P. a spoluobviněným J. V. bezpředmětná, jelikož odvolací soud zcela správně přistoupil ke změně skutkových zjištění nalézacího soudu, když v bodě 61. odůvodnění svého rozsudku uzavřel, že z provedených důkazů bylo sice prokázáno, že obviněný P. se spoluobviněnými zajišťoval dovoz kakaové směsi s obsahem kokainu do České republiky, nicméně již nebylo možno prokázat množství účinné látky v této směsi. V důsledku toho pak odvolací soud nepovažoval kakaovou směs s obsahem kokainu ani za drogu v její obvyklé kvalitě a v rámci právní kvalifikace jednání popsaného pod bodem III. zcela správně nevycházel z jejího celkového množství, přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry v plné míře ztotožňuje.
57. K námitce právního hodnocení stran naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu je namístě uvést, že zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a takový čin spáchá ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech.
58. Nejvyšší soud považuje za vhodné k uvedené problematice ve stručnosti, a toliko v obecné rovině, připomenout, že trestní zákoník výslovně nedefinuje pojem „organizovaná skupina“ (na rozdíl od pojmu „organizovaná zločinecká skupina“ ve smyslu §129 tr. zákoníku), pročež je jeho vymezení i nadále věcí soudní praxe a judikatury. Organizovanou skupinou se podle dosavadní judikatury rozumí sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, ve kterém je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení, a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu a tím i jeho škodlivost a závažnost. Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, pročež lze tímto způsobem spáchat i jen ojedinělý trestný čin. Současně se nevyžaduje výslovné přijetí za člena organizované skupiny nebo výslovné přistoupení člena k takové skupině, když zcela postačí, že se pachatel fakticky a neformálně (třeba i jen konkludentně) včlenil do skupiny a aktivně se podílel na její činnosti. Pro účast na organizované skupině není rovněž třeba, aby obviněný znal veškeré osoby podílející se na její činnosti nebo jejich úkoly, když naopak postačuje, že se svým jednáním do takovéto koordinované činnosti začlení a je obeznámen s jejím účelem (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1010/2016). Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, resp. ve spojení s organizovanou skupinou, rovněž nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny (k tomu blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2017, sp. zn. 11 Tdo 267/2017). O organizovanou skupinu působící ve více státech jde tehdy, pokud působí nejméně ve dvou státech, a to případně včetně České republiky (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 504/2015). Pro trestný čin spáchaný organizovanou skupinou je typické, že při plánovitém a promyšleném rozdělení úkolů mezi její členy dochází ze strany některých členů jen k dílčím jednáním, která se sama o sobě jeví jako méně závažná, a to jak z hlediska své povahy, tak z hlediska příčinného významu pro způsobení následku (k tomu blíže usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2017, sp. zn. 7 Tdo 678/2017). Rozdělení úkolů mezi více spolupachatelů je předpokladem toho, aby po spojení všech dílčích činností jednotlivých spolupachatelů bylo zamýšleného cíle dosaženo snáze a spolehlivěji. To, že jednání některého z členů takové skupiny se jeví jako jednání méně závažné (posuzováno jak z hlediska jeho povahy, tak i příčinného významu pro způsobení následku), nemůže mít samo o sobě vliv na závěr, že jde o čin spáchaný organizovanou skupinou. Zákonnou dikcí „ve spojení“, obsaženou v §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, jsou přitom postiženy i volnější formy vztahu pachatele k uvedené skupině, než je jeho členství ve skupině, a není tak nutno detailně prokazovat naplnění pojmu členství v „organizované skupině“ (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 6 Tdo 193/2015, a ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 6 Tdo 526/2013). K naplnění dané kvalifikované skutkové podstaty přitom může dojít i pouhou spoluprací s organizovanou skupinou, jež působí ve více státech, z nichž jedním je i Česká republika.
59. Ke znaku „člen organizované skupiny“ se vzhledem k povaze této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby musí vztahovat zavinění ve formě úmyslu [§15, §17 tr. zákoníku, srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník I. §140 až 421. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 1604; přiměřeně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2013, sp. zn. 5 Tdo 826/2013-I.].
60. Promítne-li Nejvyšší soud shora připomenuté závěry své rozhodovací praxe do poměrů nyní projednávané trestní věci, pak je třeba konstatovat, že námitky obviněného B. P. jsou zjevně neopodstatněné a právní posouzení jeho jednání popsaného pod bodem III. soudy nižších stupňů jako „spáchaného ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“ je zcela na místě. V nyní posuzované věci odvolací soud přiléhavě upozornil na všechny relevantní aspekty ústící v přesvědčivý závěr o existenci organizované skupiny působící ve více státech, jimiž se rozumí nejméně dva státy, přičemž znak „více států“ byl naplněn tím, že skupina v daném případě působila na území České republiky a Ekvádoru, ježto se její členové svého jednání dopouštěli na území obou těchto států. Stran vyžadovaného znaku zapojení nejméně tří osob lze konstatovat, že v daném případě šlo o evidentní zapojení více než tří osob za současného vzájemného rozdělení jejich úloh, přičemž právě dělba těchto úloh zajišťovala úspěšnější dokonání činu. Pro rozdělení úloh přitom není podstatné, že mezi sebou členové skupiny neměli hierarchické postavení a nebyli tedy ve vztahu podřízenosti a nadřízenosti. Jednání obviněného B. P. zcela jednoznačně naplňuje shora uvedené znaky, neboť tento obviněný se spoluobviněným J. V. a občanem Ekvádoru vytvořili organizovanou skupinu, která zajišťovala dovoz směsi s obsahem kokainu z Ekvádoru na území České republiky, přičemž po úspěšném dovozu směsi o hmotnosti 55 kg již k realizaci navazující zásilky o hmotnosti 1.583 kg nedošlo, jelikož tato zásilka byla odhalena Národní policí Ekvádoru. Ve vztahu k obviněnému B. P. přitom odvolací soud (konkrétně v bodě 61. odůvodnění jeho rozsudku) jasně vymezil, v čem spatřuje činnost organizované skupiny a podíl obviněného na ní, proč neuvěřil jeho obhajobě. Současně vrchní soud jednoznačně deklaroval, z jakých důvodů má za to, že byly tímto jednáním naplněny znaky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Celá skupina přitom vykazovala takovou míru plánovitosti své činnosti, že dané okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost úspěšného provedení činu a tím i jeho škodlivost pro společnost. Za tohoto stavu je tedy správný též závěr odvolacího soudu o naplnění subjektivní stránky daného trestného činu v podobě úmyslu přímého ve smyslu §15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a to i ve vztahu k naplnění zákonných znaků kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 tr. zákoníku.
61. Obviněný B. P. dále v souvislosti s uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu namítá, že mu bylo v rozporu s §263 odst. 5 tr. řádu vrchním soudem upřeno jeho právo vyjádřit se v rámci veřejného zasedání k důvodům podaného odvolání, a to jak neudělením slova k přednesu obsahu odvolání v úvodu veřejného zasedání dne 23. 11. 2021, tak v rámci závěrečné řeči poučením ze strany o tom, že bude-li pouze opakovat svoji obhajobu, bude mu odejmuto slovo.
62. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že uvedená argumentace je pod obviněným uplatněný dovolací důvod – s ohledem na konstantní vymezení jeho povahy - nepodřaditelná, přičemž vyloučena je i ingerence dovolacího soudu z důvodu eventuálního porušení práva obviněného na spravedlivý proces, jelikož ze spisového materiálu ani z mimořádného opravného prostředku nebylo (z materiálního pohledu) zjištěno, že by v důsledku nesprávného postupu soudů nižších stupňů došlo k zásahu do základních práv a svobod obviněného v jejich materiálním pojetí. Na prvním místě je nutno zdůraznit, že obviněný P. ve svém mimořádném opravném prostředku nesdělil jediný konkrétní důkaz či skutečnost, ke které by se v důsledku údajně vadného zásahu odvolacího soudu nemohl v rámci veřejného zasedání nikterak vyjádřit, přičemž o zjevné účelovosti této námitky již na první pohled svědčí i fakt, že mimořádný opravný prostředek obviněného je téměř doslovným opakováním jeho odvolání, a to do té míry, že se v něm sám obviněný označuje za odvolatele. Z příslušného spisového materiálu pak vyplynulo zejména to, že obviněný B. P. se veřejného zasedání o odvolání konaného dne 23. 11. 2021 osobně účastnil, přičemž byl tomuto jednání přítomen rovněž jeho obhájce. Současně bylo ověřeno, že oběma byl dán prostor vyjádřit své námitky a reagovat na provedené důkazy, jak ostatně obviněný P. učinil ve vztahu k e-mailové komunikaci mezi policií z Ekvádoru a Policií ČR týkající se skutku popsaného pod bodem III. Rovněž ze zvukových záznamů veřejného zasedání o odvolání nevyplývá, že by obviněnému měla být v průběhu veřejného zasedání odepírána možnost se vyjádřit se, a to např. odmítnutím jeho požadavku na přednes dodatečných odvolacích námitek v úvodu veřejného zasedání, přičemž odvolací soud obviněnému poskytl dostatek prostoru k vyjádření jak jeho vlastními slovy, tak prostřednictvím přítomného obhájce coby osoby práva znalé. Na uvedeném pak ničeho nemění ani skutečnost, že byl obviněný odvolacím soudem výslovně odrazen od toho, aby se ve své závěrečné řeči neuchýlil k podrobné prezentaci důkazní situace a opakování své obhajoby. Předseda senátu odvolacího soudu tímto upozorněním pouze realizoval svoji zákonnou povinnost vyplývající z §203 odst. 2 ve spojení s §238 tr. řádu, neboť dbal na to, aby jednání soudu nebylo zdržováno nadbytečným obsáhlým opakováním obhajoby, a aby bylo zaměřeno co nejúčinněji k objasnění věci. Lze tak konstatovat, že práva obviněného ve smyslu práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu či rovnost zbraní nebyla dotčena, neboť jejich realizace mu byla umožněna v plné šíři, čehož také aktivně využil, jak plyne z protokolů o veřejném zasedání před odvolacím soudem. Z identických důvodů pak Nejvyšší soud neshledal žádných pochybení ani ve vztahu k postupu nalézacího soudu, jelikož ani v průběhu hlavního líčení nebyla obviněnému P. fakticky odepřena možnost vykonávat svoji obhajobu, když sám obviněný ve svém dovolání uvedené ani netvrdí a vyjadřuje v něm pouze zcela obecně svoji nespokojenost s tím, že byl soudem přerušován ve svých ústních projevech.
V.2
K dovolacím námitkám obviněného I. V.
63. Obviněný I. V. ve svém mimořádném opravném prostředku odkázal na dovolací důvody uvedené pod §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022, avšak tyto odkazy ve svém písemném podání fakticky nepodpořil žádnou odůvodněnou námitkou, z níž by vyplynul extrémní (resp. zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a rozhodnými skutkovými zjištění učiněnými na jejich základě, či relevantní hmotněprávní námitkou. Obviněný totiž vystavěl své námitky na prostém zopakování soudy nižších stupňů již řádně zohledněné skutečnosti, že se osobně přímo nepodílel na procesu pěstování konopí (tedy jeho kultivaci a pěstování) či jeho prodeji, když však zcela přehlíží, že podle skutkových závěrů nižších soudů to byl právě on, kdo na pokyn spoluobviněných B. P. a J. V. nejenže vyhledával objekty vhodné pro zřízení pěstíren a zprostředkovával jednání o nich, ale podílel se rovněž na praktických činnostech spojených s fungováním organizované skupiny v rámci pěstování konopí, a to zejména na vlastním vybudování funkčních pěstíren konopí v těchto objektech, na platbách nájmu a za elektrickou energii v nich spotřebovanou a na řešení dalších běžných i mimořádných situací spojených s provozem pěstíren, přičemž za tyto činnosti přijímal od spoluobviněných odměny. V důsledku toho je na místě označit za irelevantní zmatečnou, vágní, blíže neodůvodněnou a ničím nepodloženou námitku obviněného V. stran údajně jednostranného hodnocení důkazů, kteroužto obviněný vztáhl ke skutkovému stavu jako celku, a chybného zhodnocení jeho podílu na organizované skupině páchající trestnou činnost v rámci jednání vymezeného pod bodem I. Jak již bylo uvedeno výše, pro naplnění těchto dovolacích důvodů však není postačující pouhé formální označení dovolacích důvodů prostřednictvím odkazu na předmětná ustanovení trestního řádu, aniž by dovolatel jakkoli namítal, že konkrétní rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků jemu přisouzeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, či aniž by řádně vymezil konkrétní právní vady, které v napadených rozhodnutích spatřuje.
64. Z obsahu dovolání podaného obviněným I. V. dále vyplynulo, že tento v souhrnu všemi svými námitkami fakticky brojí proti přiměřenosti uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody, když v této souvislosti namítl jednak nesprávné vyhodnocení okolností rozhodných pro stanovení druhu a výměry ukládaného trestu ve smyslu §39 tr. zákoníku, jakož i vyhodnocení přitěžujících a polehčujících okolností podle §41 a 42 tr. zákoníku. Podle názoru obviněného přitom byly ve vztahu k jeho osobě splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku.
65. V prvé řadě Nejvyšší soud podotýká, že námitky vůči druhu a výměře uloženého nepodmíněného trestu odnětí svobody (s výjimkou uložení trestu odnětí svobody na doživotí) nejsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), neboť dovolatel v ní nenamítá nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Námitku proti výroku o uloženém trestu lze relevantně vznést toliko s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), a to pouze v případě, že byl obviněnému prokazatelně uložen nepřípustný druh trestu či trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, pro který byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v ustanoveních §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného či naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. řádu (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
66. Na tento dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu však obviněný I. V. neodkázal zjevně z důvodu, že mu byl uložen druh trestu, který zákon výslovně připouští, tj. nepodmíněný trest odnětí svobody, a to navíc v rámci zákonem stanovené trestní sazby, která je podle §283 odst. 3 tr. zákoníku stanovena rozpětím od osmi do dvanácti let. Z tohoto je zjevné, že trest odnětí svobody uložený obviněnému V. v trvání devíti let je trestem uloženým při samé dolní hranici zákonné trestní sazby, a je tedy trestem, který zákon připouští, přičemž jako takový zcela odpovídá platnému znění trestního zákoníku. Uložení tohoto trestu soud prvního stupně v nyní posuzované věci rovněž řádně odůvodnil, přičemž správně vyhodnotil všechny rozhodné skutečnosti ve smyslu §39 tr. zákoníku, tedy nejen okolnosti případu, charakter a závažnost spáchaného trestného činu, ale též osobu obviněného a v této souvislosti i případně existující přitěžující a polehčující okolnosti ve smyslu ustanovení §41 a §42 tr. zákoníku. Se závěry soudu prvního stupně stran druhu a výše ukládaného trestu osobě obviněného V. se následně zcela ztotožnil i Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací. Skutečnost, že dovolatel takovýto trest subjektivně pociťuje jako nepřiměřeně přísný a o jeho výši dále vede polemiku, je z hlediska dovolacích důvodů zcela neakceptovatelná, neboť platný trestní řád neumožňuje takovou námitku podřadit ani pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. h) či písm. i) tr. řádu, ani pod žádný jiný dovolací důvod, taxativně stanovený v §265b odst. 1 tr. řádu.
67. Nejvyšší soud ve své konstantní judikatuře již opakovaně akcentoval rovněž skutečnost, že pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod, nelze podřazovat námitky stran nevyužití fakultativní možnosti zmírnit trest odnětí svobody jeho uložením pod spodní hranicí zákonné trestní sazby podle některého z ustanovení §58 odst. 1 až odst. 3 a odst. 6 až odst. 7 tr. zákoníku. To vyplývá již ze skutečnosti, že takový postup je ponechán pouze na úvaze soudu, pročež jej nelze jakkoli nárokovat, byť by obviněný byl subjektivně přesvědčen, že podmínky vymezené shora zmíněnými ustanoveními trestního zákoníku splňuje (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2020, sp. zn. 7 Tdo 317/2020, uveřejněné pod č. 2/2021 Sb. rozh. tr., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2012, sp. zn. 11 Tdo 422/2012, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 11 Tdo 55/2016).
68. Navíc k takovému postupu je možno přistoupit pouze tehdy, má-li soud posuzující daný případ za to, že vzhledem k okolnostem případu nebo k poměrům pachatele by použití trestní sazby trestu odnětí svobody v trestním zákoně stanovené bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a nápravy pachatele lze dosáhnout trestem kratšího trvání. Okolnostmi případu ve smyslu tohoto ustanovení se rozumí všechny skutečnosti mající vliv na posuzování povahy a závažnosti spáchaného trestného činu. Má-li být použito citované ustanovení, musí jít vždy o takové okolnosti případu nebo poměry pachatele, které jsou v nějakém směru neobvyklé a výjimečné do té míry, že ani trest na samé dolní hranici zákonné trestní sazby není způsobilý vyjádřit jejich význam. Tyto výjimečné okolnosti pak odůvodňují výjimečnou aplikaci tohoto ustanovení, pročež se nikdy nemůže jednat pouze o souhrn standardních polehčujících okolností, ale pouze takových, které se v dané kvalitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují a výrazně snižují závažnost trestného činu. Nicméně ve vztahu k obviněnému I. V. je třeba konstatovat, že takovéto výjimečné okolnosti, běžně se nevyskytující ve srovnatelných případech, v nyní posuzované věci shledány nebyly.
69. Ve prospěch obviněného I. V. bylo možné uvést pouze skutečnost, že na trestné činnosti organizované skupiny měl spíše méně významný podíl, který ovšem ve shodě se závěry soudů nižších stupňů nelze označit za nikterak zanedbatelný, a dále obviněným zdůrazňované doznání z přípravného řízení, které však nelze nikterak přeceňovat. Ačkoli obviněný v rámci trestního řízení může zvolit libovolnou formu obhajoby, a to i lží, význam jeho doznání z přípravného řízení a jeho podíl na řádném prokázání skutku popsaného pod bodem I. byl značně umenšen právě jím zvolenou procesní taktikou spočívající v pokusu změnou své výpovědi v hlavním líčení zastřít a bagatelizovat jak jeho vlastní podíl na trestné činnosti, tak trestnou činnost spoluobviněných B. P. a J. V. Naopak k tíži obviněného V. bylo nutno přičíst jak spáchání trestného činu ve zkušební době předchozího odsouzení za totožnou trestnou činnost drogového charakteru, tak dlouhodobost trestné činnosti páchané po předchozím uvážení a ze ziskuchtivosti. Vzhledem k tomu krajský soud zcela správně obviněnému uložil trest odnětí svobody v rámci zákonem stanovené trestní sazby, a nikoli trest vyměřený postupem podle §58 tr. zákoníku pod její dolní hranicí. Nadto je třeba podotknout, že soudy obou nižších stupňů se otázkou naplnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody ve vztahu k jednotlivým obviněným řádně zabývaly, načež shodně shledaly, že důvod k užití tohoto zákonného institutu není v daném případě dán (viz bod 158. odůvodnění rozsudku krajského soudu a bod 98. odůvodnění rozsudku vrchního soudu), což jsou závěry, se kterými se Nejvyšší soud zcela ztotožnil.
70. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že v nyní posuzované věci neshledal žádný exces při vyměření trestu osobě obviněného I. V., neboť nalézací soud řádně zkoumal podmínky rozhodné pro jeho ukládání, přičemž ve svém rozsudku uvedl veškeré okolnosti, které jej vedly k uložení trestu odnětí svobody při samé spodní hranici zákonné trestní sazby. Nejvyšší soud tedy nemohl námitky obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako oprávněné, jelikož námitky zaměřené výhradně proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho údajně přílišné přísnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností - jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený bez užití moderačního ustanovení při samé spodní hranicí zákonné trestní sazby, včetně námitky brojící proti nevyužití fakultativní možnosti postupu podle §58 odst. 1 tr. zákoníku - nemohou být relevantně uplatněny v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. řádu.
VI.
Závěr
71. V souvislosti s dovolateli přednesenou argumentací je třeba zdůraznit, že oba obvinění převážnou část svých dovolacích námitek uplatnili již v předchozích stadiích trestního řízení, přičemž oba nižší soudy se s nimi v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by se v posuzované věci zpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněných B. P. a I. V. mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, přičemž dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty stran závěrů vyplývajících z jednotlivých důkazů.
72. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky správně právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny.
73. V daném řízení nedošlo ani k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání odvolacích námitek jednotlivých obviněných, respektive nevyhovujícího odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu, neboť odvolací soud se vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami obviněných. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García proti Španělsku). V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
74. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněného I. V. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněného B. P. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jím uplatněných dovolacích důvodů, pročež bylo dovolání tohoto obviněného v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí obou podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 23. 3. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu