ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.1018.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 1018/2023-212
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 11. 2023 o dovolání obviněného J. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 50 To 228/2023, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 6 T 46/2023, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 6. 2023, sp. zn. 6 T 46/2023, byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“ či „dovolatel“) uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, dílem ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 36 (třicet šest) měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Sokolově sp. zn. 24 T 15/2023 ze dne 19. 4. 2023, který nabyl právní moci téhož dne, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
ačkoliv neměl zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami dle ust. §4 a ust. §8 zákona č. 167/1998 Sb., vyráběl a pěstoval za účelem výroby drogu zvanou marihuana (Cannabis), která je zařazena mezi omamnými látkami v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., obsahující D-9-tetrahydrokanabinol, který je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. mezi psychotropními látkami zařazenými do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971, jež byla vyhlášena ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 62/1989, a to:
v bytě č. XY na adrese XY, XY, okr. XY, od přesně nezjištěné doby do 23. 1. 2023, kdy byla v bytě provedena domovní prohlídka, neoprávněně pěstoval v tzv. indoor pěstírně za účelem pozdějšího zpracování v plastových květnících s využitím umělého osvětlení, ventilačního systému, rostlinných hnojiv a zeminy 34 kusů rostlin rodu Cannabis (konopí) o výšce 56 – 150 cm o celkové hmotnosti drti 844,56 gramu, v níž byla zkoumáním zjištěna přítomnost D-9-tetrahydrocanabinolu v množství 5,4 %, což představuje 45,61 gramu čistého D-9-tetrahydrocanabinolu, a 6 kusů rostlin rodu Cannabis (konopí) o výšce 10 – 15 cm o celkové hmotnosti drti 1,04 gramu, v níž byla zkoumáním zjištěna přítomnost D-9-tetrahydrocanabinolu, přičemž kvantitativní analýza nebyla vzhledem k malé hmotnosti drti prováděna,
dále v témže bytě a době přechovával vypěstovanou marihuanu, a to ve třech plastových přepravkách 17,6 gramu rostlinné sušiny, kde byla zkoumáním zjištěna přítomnost D-9-tetrahydrokanabinolu v množství 13,3 %, což představuje 2,34 gramu čistého D-9-tetrahydrokanabinolu, a volně položených 0,06 gramu a 0,05 gramu rostlinné sušiny na kuchyňském stole, kde byla zkoumáním zjištěna přítomnost D-9-tetrahydrokanabinolu, přičemž kvantitativní analýza nebyla vzhledem k malé hmotnosti sušiny prováděna,
přičemž se shora uvedeného jednání dopustil, ačkoliv byl rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 15. 12. 2021, sp. zn. 3 T 148/2021, který nabyl právní moci dne 15. 12. 2021, uznán vinným ze spáchání přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle §283 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 30 měsíců za současného uložení dohledu, tedy do 15. 6. 2024.
3. Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 50 To 228/2023, tak, že k odvolání obviněného podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 22. 6. 2023 č. j. 6 T 46/2023–166, ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 26 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí ve výroku rozsudku uvedených věcí. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změny.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
5. Dovolatel v podrobnostech namítal, že nesouhlasí s právním názorem odvolacího soudu, když užil v jeho případě právní kvalifikaci podle §283 tr. zákoníku. Obviněný namítá, že pěstoval rostliny konopí za účelem samozásobitelství, což snižuje společenskou škodlivost jeho činu. V případě samozásobitelství je na místě postihnout pachatele podle §285 tr. zákoníku (tzv. privilegovanou skutkovou podstatou). Problematické může být, co lze ještě považovat za pěstování a co už je výrobou. Komentáře u rostliny konopí uvádějí, že samotné pěstování konopí nelze ztotožňovat s pojmem výroby omamné a psychotropní látky podle §283 tr. zákoníku. Jestliže se pěstiteli samozásobiteli urodí, vypěstuje konopí ve značném rozsahu, jak to byl případ obviněného, lze stále hovořit o pěstování pro samozásobitelství podle §285 odst. 3, 4 tr. zákoníku, jestliže nebylo prokázáno, že jde o pěstování konopí pro jiného. Na základě důkazní situace v předmětné trestní věci nelze jednoznačně vyloučit, resp. vyvrátit, že obviněný nepoužíval rostliny konopí pro vlastní léčebné účely, kdy obviněný měl prokazatelně zdravotní problémy. Jestliže pěstoval konopí pro vlastní léčebné účinky, lze přijmout názor, že by takové jednání nemělo být trestné, když bylo dostatečně prokázáno, že pěstitel má zdravotní potíže, k jejichž vyléčení nebo zmírnění používá produktů z rostliny konopí (viz rozhodnutí sp. zn. 3 Tdo 52/2008). Dovolatel má tak za to, že mu bylo upřeno právo na spravedlivý proces a že odvolací soud se nedostatečně řídil ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř.
6. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2023, sp. zn. 50 To 228/2023, a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
7. Opis dovolání obviněného byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolatel opakuje ve svém dovolání obhajobu, kterou uplatnil již před nalézacím soudem a ve svém odvolání proti odsuzujícímu rozsudku. S touto obhajobou se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí, státní zástupce se s argumentací soudů ztotožňuje a v podrobnostech na ni pro stručnost odkazuje. Dovolatel napadá učiněná skutková zjištění o účelu pěstování konopí. A navazující námitky proti právnímu posouzení skutku staví pouze na tomto svém alternativním skutkovém zjištění – nikoliv na skutku zjištěném soudy. Celkový obsah jeho námitek směřuje spíše k tomu, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo . Namítá totiž, že soudy jeho obhajobu nevyvrátily. K tomu konstatuje, že Nejvyšší soud v zásadě nepřipouští, aby bylo dodržení této procesní zásady zkoumáno v dovolacím řízení (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010, sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5. 2015, sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 4 Tdo 467/2016, usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018, a rovněž viz nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14, publikovaný pod č. 140/2014 Sb. nál. a usn. Ústavního soudu. Námitky argumentující porušení zásady in dubio pro reo nemohou samy o sobě založit žádný dovolací důvod ani za nového znění §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1315/2021, usnesení ze dne 12. 1. 2022, sp. zn. 7 Tdo 1368/2021). Ze všech citovaných judikátů Ústavního soudu i Nejvyššího soudu učinil státní zástupce společný závěr, že Nejvyšší soud je oprávněn a povinen posoudit, zda porušení zásady in dubio pro reo nabylo závažnosti porušení ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces a v takovém extrémním případě by se i porušení této zásady mohlo stát dovolacím důvodem. Pokud soudy neshledaly, že by dovolatel pěstoval předmětné rostliny výlučně pro svou vlastní potřebu, je východiskem právního posouzení skutek podstatně odlišný od skutku v dovolatelem uvedeném rozhodnutí č. 52/2008 Sb. rozh. tr. a v jeho prospěch nelze užít ani další podstatnou judikaturu, za níž považuje stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaná pod č. 15/2014 a č. 1/2015 Sb. rozh. tr.
8. Státní zástupce shrnul, že konkrétní námitky dovolatele směřují výlučně proti učiněnému skutkovému zjištění, aniž by dovolatel uplatnil některou z alternativ vad dokazování uvedených v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho dovolání tak neodpovídá žádnému z dovolacích důvodů. Ze shora uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za některý z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
11. Obviněný ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze tedy považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
12. Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Tento dovolací důvod věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
13. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. Stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
14. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
15. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
16. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
17. Podle názoru Nejvyššího soudu se v projednávané trestní věci soudy nižších stupňů ve svých rozhodnutích velmi podrobně a vyčerpávajícím způsobem vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Námitky dovolatele již byly rozebrány v rámci nalézacího i odvolacího řízení, při kterém tyto námitky uplatňoval, přičemž soudy nižších stupňů se jimi dostatečně zabývaly.
18. Soud prvního stupně konkrétně v bodě 10 odůvodnění rozsudku rozvedl, na základě jakých okolností neuvěřil obviněnému, že rostliny konopí pěstoval pouze pro svoji potřebu. Na uvedené navázal odvolací soud v bodech 10–13 odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se rovněž zabýval odůvodněním toho, proč jednáním obviněného nebyl naplněn znak „pro vlastní potřebu“ a proč nemohla být užita právní kvalifikace podle ustanovení §285 tr. zákoníku (viz bod 10 a 13 odůvodnění rozsudku), vyzdvihnul i předchozí trestní postih obviněného pro stejnorodou trestnou činnost (viz bod 11 odůvodnění rozsudku) a rovněž korigoval úvahu soudu prvního stupně, když uvedl, že pro vyvrácení obhajoby obviněného nestačí samotná okolnost, že obviněný z předchozího odsouzení ví, že pěstování marihuany je trestné.
19. Nejvyšší soud tedy v návaznosti na shora uvedené považuje za nadbytečné a v rozporu s pojetím dovolacího řízení, aby k námitkám, kterými se podrobně a náležitě zabývaly soudy nižších stupňů, opakoval již uvedené závěry, popř. hledal ještě další argumentaci, když na ni bylo již zcela vyčerpávajícím způsobem reagováno u soudů nižších instancí. Nejvyšší soud proto v tomto směru primárně odkazuje na skutková zjištění plynoucí z provedených důkazů a jejich právní hodnocení, jak je zachytily soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozsudků (viz předchozí odstavec).
20. Pouze pro úplnost Nevyšší soud dodává, že pokud obviněný argumentoval rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 3 Tdo 52/2008, které vychází rovněž z komentáře k ustanovení §283 tr. zákoníku (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 3709), uvedený odkaz není případný, neboť v projednávané trestní věci bylo rozhodováno na základě jiných skutkových zjištění, kdy bylo zejména prokázáno, že obviněný nepěstoval konopí pouze pro svoji potřebu (k tomu opět srov. bod 10 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a body 10 a 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), a proto případná právní kvalifikace podle jiného ustanovení (dovolatelem nabízeného ustanovení §285 tr. zákoníku) nepřichází v úvahu.
21. Jak vyplývá ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. Tpjn 300/2014, publikovaného pod č. 1/2015 Sb. rozh. tr., samotné neoprávněné pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „ výroba “ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 Tdo 687/2006, publikované pod č. 18/2007 Sb. rozh. tr.). O výrobu, resp. některou její fázi, by mohlo jít pouze v případech, pokud by rostlina konopí byla sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž by jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu a za tím účelem si opatřil nebo přechovával rostliny konopí; v tomto případě samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí je již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli jen přípravou ve smyslu §20 odst. 1 tr. zákoníku. Neoprávněné vypěstování rostlin konopí nebo jejich přechovávání pro vlastní potřebu v množství větším než malém může být trestným činem přechovávání omamné nebo psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1 tr. zákoníku nebo trestným činem nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 1 tr. zákoníku jen tehdy, pokud pachatel dále nepoužije vypěstované rostliny k výrobě ve výše uvedeném smyslu nebo jestliže s ohledem na množství vypěstovaných rostlin, způsob jejich pěstování a na další okolnosti nelze dovodit, že je opatřil nebo přechovával pro jiného.
22. Z odůvodnění shora citovaného stanoviska se dále podává, že ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku v případě znaku „ vyrobí “ – na rozdíl od znaků „ jinému opatří nebo pro jiného přechovává “ – nerozlišuje, zda jde o výrobu pro vlastní potřebu pachatele či pro jinou osobu. Neoprávněná výroba je tudíž trestná bez ohledu na to, kdo ji provádí a komu je určen její výsledný produkt. Pokus ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku je zde odůvodněn tím, že pachatel již nakládá s předmětem použitelným k výrobě drogy (zejména pokud sklidí rostliny konopí, suší je atd.) a činí tak s úmyslem uskutečnit tuto výrobu, tj. vytvořit produkt odlišný od vstupních komponentů, takže jeho jednání už bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu naplněním znaku spočívajícího ve „ výrobě “ omamné nebo psychotropní látky. V tomto směru obviněný nedůvodně namítá, že se v jeho případě nejednalo o výrobu psychotropní látky.
23. Podle §21 odst. 1 tr. zákoníku pokusem trestného činu je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení pokus trestného činu je trestný podle trestní sazby stanovené na dokonaný trestný čin. Pokus, na rozdíl od dokonaného trestného činu, je charakterizován především nedostatkem následku, který je obligatorním znakem skutkové podstaty trestného činu, resp. účinku, pokud ho daná skutková podstata vyžaduje. (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 298).
24. Jednání obviněného spočívalo v tom, že ačkoliv neměl zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., vyráběl a pěstoval za účelem výroby drogu zvanou marihuana, která je zařazena mezi omamnými látkami v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., obsahující D-9-tetrahydrokanabinol, který je uveden v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. mezi psychotropními látkami zařazenými do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971, jež byla vyhlášena ve Sbírce zákonů České republiky pod č. 62/1989, a to tak, že v bytě č. 20 na adrese Nové Sedlo, Revoluční 508, od přesně nezjištěné doby do 23. 1. 2023, kdy byla v bytě provedena domovní prohlídka, neoprávněně pěstoval v tzv. indoor pěstírně za účelem pozdějšího zpracování v plastových květnících s využitím umělého osvětlení, ventilačního systému, rostlinných hnojiv a zeminy 34 kusů rostlin rodu Cannabis (konopí) o výšce 56 –150, 6 kusů rostlin rodu Cannabis (konopí) o výšce 10 – 15 cm, a dále v témže bytě a době přechovával vypěstovanou marihuanu, a to ve třech plastových přepravkách 17,6 gramu rostlinné sušiny a volně položených 0,06 gramu a 0,05 gramu rostlinné sušiny na kuchyňském stole. Soudy nižších stupňů po vyhodnocení provedených důkazů dospěly k závěru, že obviněný zcela zjevně nepěstoval předmětné rostliny pro výrobu masti, nýbrž za účelem výroby psychotropní látky THC, resp. drogy marihuany, a to nikoli výlučně pro svou vlastní potřebu (k užití ve formě kouření), nýbrž zřejmě s cílem tuto poskytnout dalším osobám. Takový závěr přitom důvodně učinily zejména s ohledem na množství pěstovaných rostlin a způsob jejich pěstování. Nelze přitom nezmínit, že žádné z údajně vyráběných mastí nebyly v rámci domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků nalezeny a nebylo nalezeno ani nic, co by pro takovou výrobu svědčilo. Nelze proto přisvědčit obviněnému, jestliže tento zpochybňuje svůj úmysl vyrobit z pěstovaných rostlin psychotropní látku THC, resp. drogu marihuanu a domáhá se právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu nedovoleného pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku podle §285 odst. 4 tr. zákoníku, když navíc takové právní posouzení je vyloučeno i z toho důvodu, že předpokládá pěstování pro vlastní potřebu. Vzhledem k tomu, že jednání obviněného dílem ještě nedospělo do žádné fáze zpracování pěstovaných rostlin, tj. nezapočal proces výroby drogy marihuany, nicméně bezprostředně k tomuto směřovalo (obviněný již disponoval s rostlinami konopí různého vzrůstu, nejednalo se jen o prozatím vzdálenější vytváření podmínek k výrobě ve shora uvedeném významu, například o pořizování vybavení pěstírny, tedy zejména technických prostředků k osvětlení, vytápění, zavlažování a větrání, zeminy atd.), je přitom třeba je právně kvalifikovat (kromě dokonaného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku) též zčásti jako pokus zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku.
25. Nejvyšší soud konečně také k argumentaci obviněného konstatuje, že ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, je nutno zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
26. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, přičemž mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzeného trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
27. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného J. K. proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 11. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu