ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.4.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 4/2023-5610
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 2. 2023 o dovolání obviněného 1. T. L. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a dovolání obviněného 2. V. L. , nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 6 To 33/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 53 T 4/2020, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. L. a obviněného V. L. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2022, sp. zn. 53 T 4/2020, byl obviněný T. L. uznán vinným zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 1. 2019 (v bodě 1), a zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku (v bodech 2 a 3), za což byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí části majetku. Obviněný T. L. byl dále podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dva skutky, v nichž byly spatřovány zločiny legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. b), c), d) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
Obviněný V. L. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku (v bodě 2), za což byl odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let. Podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let. Obviněný V. L. byl dále podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. b), c), d) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku bylo rovněž rozhodnuto o zabrání ve výroku rozsudku uvedených věcí. Předmětným rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž ve věci obviněných E. L., roz. B. a T. L.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
1) obviněný T. L.
instruoval svou přítelkyni D. D., nar. XY, tak, že tato na základě jeho pokynů dne 6. 2. 2018 v Polské republice ve firmě K. S. L. K. v XY, svým jménem uzavřela s firmou K. S. L. K. smlouvu na nákup osobního motorového vozidla Porsche Panamera Turbo 970, VIN XY, za kupní cenu 225.000 PLN, v přepočtu 1.370.475 Kč, a následně toto vozidlo dle pokynu obviněného T. L. dne 14. 2. 2018 na základě kupní smlouvy prodala společnosti Amikov, s. r. o., (nyní Zaměstnanci pro Vás s. r. o.), IČ 02273691, se sídlem Dubňany, V. Nezvala 1578 (nyní Praha 2, Na Folimance 2155/15), za částku 1.300.000 Kč, která byla společností Amikov, s. r. o., bezhotovostně uhrazena dne 15. 2. 2018 na účet D. D. č. XY, vedený u Raiffeisenbank a. s., z něhož byla dne 19. 2. 2018 uvedená částka vybrána,
přičemž takto postupoval ve snaze zakrýt fakt, že automobil Porsche Panamera Turbo 970 získal jako protihodnotu za dodání přesně nezjištěného množství návykové látky marihuany, kterou v blíže neurčeném období v době od počátku roku 2018 prodal osobě pod přezdívkou M., vlastním jménem T. J., nar. XY,
a to aniž k tomu měl příslušné povolení, přičemž věděl, že nakládá s drogou zvanou marihuana získávanou z konopí setého, kdy rostliny konopí patří podle ust. §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, konopí je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek,
2) obvinění E. L., T. L. a V. L.
od jara 2019 do dne 13. 9. 2019 obvinění E. L. a T. L. osadili pozemky dvou rodinných domů, které užívali, v obci XY na ul. XY a nejméně od 10. 4. 2019 na XY, okres Hodonín, několika desítkami rostlin konopí setého, kdy zde společně za vzájemné součinnosti společnou péčí pěstovali 40 rostlin v různých stádiích růstu, a to obviněná E. L. za účelem výroby mastí určených přinejmenším částečně k prodeji či jinému předání dalším osobám a obviněný T. L. za účelem prodeje marihuany, když
z uvedených rostlin v případě jejich sklizení a následného zpracování do stavu způsobilého ke spotřebě (marihuana) mohlo být získáno celkem 12 986,79 g toxikomansky využitelné rostlinné hmoty (marihuany) s celkovým obsahem 758,57 g účinné látky delta-9-tetrahydrokanabinolu (THC), a dále v uvedených nemovitostech pro shora rozvedené účely přechovávali celkem 7 921,39 g již sušené rostliny konopí v toxikomansky využitelné formě (marihuany) s celkovým obsahem 513,35 g účinné látky THC, 14 863 ml marihuanové masti, které vyrobila obviněná E. L., s přesně nezjištěným obsahem účinné látky THC, 29,81 g hašiše a 19,9 g báze kokainu,
kdy prodejem tohoto celkového množství rostlinné hmoty využitelné pro toxikomanii (marihuany) o celkové hmotnosti 20 908,18 g s celkovým obsahem nejméně 1 271,92 g účinné
látky THC při minimální ceně 40 Kč za 1 gram by získali nejméně 836.320 Kč, přičemž náklady vynaložené na venkovní pěstování marihuany byly minimální, kdy se jednalo o náklady na sazenice konopí, vodu, případně hnojiva,
kdy obviněný T. L. dále přechovával ve vozidle Škoda Octavia, RZ: XY, které
užíval, 0,97 g sušené rostliny konopí v toxikomansky využitelné formě (marihuany) s nezjištěným obsahem účinné látky THC a v místě trvalého bydliště v bytě na adrese XY, 20,08 g sušené rostliny konopí v toxikomansky využitelné formě (marihuany) s celkovým obsahem 1,51 g účinné látky THC a 4399 ml marihuanové masti s přesně nezjištěným obsahem účinné látky THC, kdy prodejem rostlinné hmoty (marihuany) v tomto dalším množství 21,05 g s celkovým obsahem cca 1,51 g účinné látky THC při minimální ceně 40 Kč za 1 gram by obviněný T. L. získal dalších cca 840 Kč,
kdy obviněný V. L. jakožto vlastník shora uvedených pozemků obviněným E. L. a T. L. vysazení a pěstování rostlin konopí a přechovávání sušených
rostlin konopí ve shora rozvedeném rozsahu a užívání zázemí rodinných domů pro tyto účely
umožnil,
kdy takto jednali bez příslušného povolení a s vědomím, o jaké rostliny se jedná, když rostliny
konopí patří podle ust. §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, konopí je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), která je přirozenou součástí marihuany, patří ve smyslu ust. §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek,
3) obviněný T. L.
v době od počátku roku 2018 do 13. 9. 2019 na nezjištěných místech vykupoval či jinak získával od nezjištěných osob sušené rostliny konopí (marihuanu) o nezjištěném obsahu účinné látky THC, kdy v době od počátku roku 2018 do letních měsíců roku 2018 ve třech případech prodal K. K. za přítomnosti dalších osob polské národnosti vždy nejméně 10 kg marihuany za částku 15 PLN za 1 gram, tj. cca 3.500 EUR (cca 90.000 Kč) za 1 kg marihuany, kdy takto za dodanou marihuanu získal nejméně 2.700.000 Kč, a dále zajišťoval a opakovaně předával marihuanu T. J. na různých místech, nejméně u hotelu XY na ul. XY v XY, naposledy dne 13. 9. 2019 mu v XY v nemovitosti na ul. XY prodal či předal 14 949,38 g sušiny marihuany,
přičemž v přesně nezjištěném období dodal T. J. nezjištěné množství marihuany výměnou za osobní motorové vozidlo Porsche Panamera Turbo 970, VIN XY, v hodnotě 225.000 PLN, v přepočtu 1.370.475 Kč,
celkem tak dodávkami marihuany získal protihodnotu odpovídající nejméně částce 4.070.475 Kč, kdy věděl, že nejméně T. J., K. K. a M. W. spolupracují v oblasti zajišťování, nákupu a převozu marihuany do Polské republiky a jejího následného prodeje,
dále poskytl M. K., nar. XY, v přesně nezjištěné době na nezjištěném místě zdarma 6 ks balení marihuanové masti,
kdy takto jednal bez příslušného povolení a s vědomím, s jakou látkou nakládá, když rostliny konopí patří podle ust. §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi omamné látky zařazené do seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, konopí je uvedeno v příloze č. 3 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek, a látka delta-9-tetrahydrokanabinol (THC), která je přirozenou součástí marihuany, patří ve smyslu ust. §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, mezi psychotropní látky zařazené do seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání obvinění T. L., V. L. a státní zástupce. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 6 To 33/2022, tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. byl napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného T. L. a obviněného T. L., částečně zrušen, a to ohledně obviněného T. L. ve výroku, jímž byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. b), c), d) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku a ve výroku, jímž byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. b), c), d) tr. zákoníku, a ohledně obviněného T. L. ve výroku, jímž byl podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, částečně ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a ve výroku, jímž byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován zločin legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 2, odst. 4 písm. b), c), d) tr. zákoníku ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Podle §259 odst. 1 tr. ř. byla věc ve zrušené části vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněného T. L., obviněného V. L. a státního zástupce, podaného v neprospěch obviněné E. L. a obviněného V. L., zamítnuta.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
4. Proti výše označeným rozsudkům soudů nižších stupňů, konkrétně proti výroku III. rozsudku odvolacího soudu a proti výrokům 1), 2, a 3), všem výrokům o trestu a výroku o zabrání věci podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozsudku nalézacího soudu, podal obviněný T. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g), h) a m) tr. ř.
5. Dovolatel T. L. k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. konkrétně namítal, že jeho věc byla podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně na rok 2021 přidělena soudnímu oddělení 53 T Krajského soudu v Brně, konkrétně předsedovi senátu Mgr. Karlu Knaiflovi a přísedícím JUDr. Kateřině Hudcové a Ladislavu Šálovskému. Ke změně předsedy senátu, jak vyplynulo u hlavního líčení dne 20. 10. 2021, došlo na základě opatření místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2021 z důvodu pozastavení výkonu funkce soudce Mgr. Karlu Knaiflovi. Trestní věc obviněného byla nově přidělena Mgr. Ing. Dagmar Bordovské, předsedkyni senátu 50 T, jako zastupující soudkyni z důvodu, že se jedná o věc vazební. V rozvrhu práce soudu platném a účinném ke dni 24. 8. 2021 (ve znění od 1. 8. 2021 po změně č. 1-7) sp. zn. Spr 1908/2020 v části Trestní úsek: A - Trestní nalézací, čl. II. se uvádí, že přednostně se věci přidělují podle zásad o zastupování stanovených v tabulce soudních oddělení postupně zastupujícím soudcům, důvod přidělení nebo nepřidělení věci zastupujícím soudcům, případně přidělení věci jinému soudci, musí být ve spise vždy odůvodněn, přičemž podle rozvrhu práce je jako první zástupce uveden předseda senátu 43 a teprve jako druhý v pořadí předseda senátu 50. Správně tedy měla být věc přidělena předsedovi senátu 43. Navíc v příloze rozvrhu práce mezi přísedícími oddělení 53 není uvedena JUDr. Dagmar Gottweisová a Václav Ohlídal. Tito přísedící jsou naopak uvedeni jako přísedící oddělení 50. Dovolatel v naznačeném postupu místopředsedy Krajského soudu v Brně shledává porušení jeho práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť učiněné přidělení je netransparentní a ryze účelové, když navíc povolání přísedících z oddělení 50 do oddělení 53 nemá taktéž oporu v uvedených právních normách a jedná se čistě o libovůli předsedkyně senátu č. 50.
6. Obviněný T. L. dále ve svém dovolání opakovaně namítal porušení procesních pravidel při výslechu svědka K. K. u hlavního líčení dne 17. 2. 2021, kdy soud měl pochybit tím, že četl svědeckou výpověď podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. před samotným položením konkrétních otázek, aniž by dal svědkovi možnost, aby sám souvisle vypověděl vše, co o projednávané věci ví. Otázky soudu dovolatel označil za kapciózní a sugestivní. Obviněný rovněž poukázal na vadný procesní postup soudu spočívající ve čtení svědecké výpovědi M. W. podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoliv se opakovaně nepokusil o jeho osobní výslech. Za nezákonně provedený důkaz považuje dovolatel taktéž rekognici podle fotografií s poznávající osobou, a to svědkem M. W., neboť fotografie obviněného byla svým prostorovým zobrazením zcela odlišná od ostatních, a také zobrazení ostatních osob neodpovídá znakům osoby obviněného. Dovolatel dále namítal nepoužitelnost všech důkazů získaných na základě vadných povolení ke sledování osob a věcí, příkazů k provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, přičemž mimo jiné vytýká nedostatečné zdůvodnění jejich neodkladnosti a neopakovatelnosti. Rovněž namítal procesní nepoužitelnost důkazů získaných na základě evropského vyšetřovacího příkazu od justičních orgánů Polské republiky, nezákonné provedení důkazů listinami, a to fotografiemi na č. l. 936 - 983 a přílohami znaleckého posudku na Blu Ray disku .
7. Dovolatel rovněž upozornil na neprovedení jím navrhovaných důkazů, konkrétně jde o výslech svědka L. K. (osoby spolupracující ve prospěch policie), výslech svědkyně D. D., spis Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. 19 Nt 603-608/20019 a opis rejstříku trestů osoby jménem K. K., které považuje za důležité pro posouzení trestní věci.
8. Ke skutku ad 1) dovolatel uvedl, že popis ve skutkové větě nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, přičemž provedl vlastní hodnocení skutkových zjištění. Ke skutku ad 2) popsal jednotlivé provedené důkazy a dovodil, že nebylo v posuzovaném případě prokázáno nakládání s omamnou nebo psychotropní látkou, přípravkem obsahujícím omamnou nebo psychotropní látku a prekursor ve smyslu §283 tr. zákoníku, ale jednalo se pouze o rostlinu technického konopí podle §2 odst. 1 písm. g) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů. Soudy užitá právní kvalifikace je nesprávná, skutková věta rozsudku nalézacího soudu nekoresponduje s právní větou, konkrétně se znakem „přechovávání pro jiného“, neboť pouhé uvedení „za účelem prodeje“ bez bližšího určení tomuto znaku neodpovídá. Z provedeného dokazování je navíc zcela zřejmé, že se nejednalo o rostlinnou hmotu, která byla vypěstována obviněnými, ale musela být nakoupena. Jiné její získání, než nákupem nebylo prokázáno. Náklady na takto obstaranou rostlinnou hmotu je podle dovolatele nutné odečíst, tedy obvinění celkem mohli teoreticky získat maximálně 519.440 Kč, nikoliv soudem uváděných 837.160 Kč. Ve vztahu ke skutku ad 3) obviněný taktéž podrobně rozebral provedené důkazy a vyvodil z nich, že nebyla prokázána jeho vina. Opětovně mimo jiné poukázal na ojedinělou výpověď svědka K. K., kterou soud provedl nesprávným způsobem, kdy nejprve byly přečteny svědecké výpovědi z přípravného řízení, a dále poukázal na nezákonnou rekognici se svědkem M. W. Ke skutku ad 3b) namítal, že na cestovních taškách zajištěných při domovní prohlídce domu XY, se nacházela rostlinná hmota bez bližšího určení obsahu Δ-9-THC, kdy ž tato skutková zjištění neprokazují, že by osoby do domu předaly jakoukoliv marihuanu. Ke skutku ad 3c) dodal, že jeho popis je v rozporu s §120 odst. 3 tr. ř., neboť absentuje uvedení místa, času a způsob spáchání, zákonné obligatorní znaky, především objekt, objektivní stránka a subjektivní stránka zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b), c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Takto popsaný skutek nenaplňuje skutkovou podstatu žádného trestného činu. Obdobně se dovolatel vyjádřil i ke skutku ad 3d), neboť podle něj nebylo prokázáno, že obsahem „marihuanové masti“ bylo konopí. Dovolatel následně obecně rozebral další ve věci provedené důkazy, poukázal na výpověď svědka D. K., výpovědi spoluobviněných a další důkazy, z nichž podle jeho názoru nevyplývají skutečnosti podstatné pro posouzení dané věci, a označil závěry odvolacího soudu za spekulace. Ke znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku poznamenal, že pokud soud vycházel při stanovení výše prospěchu z úředního záznamu policejního orgánu a „Výroční zprávy 2019“, tak při ceně 40 až 200 Kč za 1 g u sušiny konopí v Jihomoravském kraji činí průměrná cena 120 Kč za 1 g. Při nákupu za průměrnou cenu nemohl tak obviněný mít žádný prospěch, možná minimální, pokud by nákupní cena byla 85 Kč za 1 g. Následně tedy dovolatel došel k závěru, že v případě prodeje 45 kg sušiny konopí do Polské republiky by výše získaného prospěchu činila 225.000 Kč a nikoli výši jakou nesprávně vyvodil soud, když podle názoru dovolatele opomíjí i náklady na pořízení konopí a ve vztahu k závěrům odvolacího soudu dospěl k prospěchu ve výši 76.180 Kč. Soud rovněž skutky pod body 2) a 3) nesprávně kvalifikuje podle §283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku, tedy jeho spáchání ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech. Ve skutkové větě v bodě 2) tento znak není vyjádřen vůbec, ve skutkové větě v bodě 3) pouze tak, že obviněný „věděl“ o distribuci marihuany do Polské republiky osobami T. J., K. K. a M. W., což jako zcela obecný popis není odpovídajícím vyjádřením této kvalifikované skutkové podstaty. Dovolatel k předmětnému zákonnému znaku citoval judikaturu Nejvyššího soudu a zároveň poukázal na jednotlivé důkazy, z nichž vyvodil klasické dealerství a nikoli organizovanost několika osob. V této souvislosti zdůraznil, že rozsudek Krajského soudu v Krakowě ze dne 27. 1. 2020, sp. zn. VI K 182/2019, ve věci M. W. (na č. l. 1818-1830) není pravomocný, a tudíž se jedná o relativně neúčinný důkaz, přesto jej oba soudy jako důkaz provedly. Navíc citovaný rozsudek neobsahuje žádné skutečnosti svědčící o tom, že se trestné činnosti všichni zúčastnění dopustili jako členové organizované skupiny.
9. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2022, č. j. 53 T 4/2020-5089, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 9. 2022, č. j. 6 To 33/2022-5248, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, dále aby postupoval podle §265 l odst. 1 tr. ř. a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a rozhodl o tom, že se obviněný nebere do vazby. Součástí svého mimořádného opravného prostředku učinil dvě přílohy, a to Rozvrh práce Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2021 na rok 2021, ve znění platném a účinném ke dni 24. 8. 2021, sp. zn. Spr 1908/2020, a Rozvrh práce Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2021 na rok 2021, platného a účinného ke dni 3. 9. 2021, sp. zn. Spr 1908/2020.
10. Obviněný V. L. podal své dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., kterým napadl rozsudek odvolacího soudu ve výroku pod bodem III.
11. Dovolatel v podrobnostech namítal, že byla porušena jeho základní práva zakotvená v Listině základních práv a svobod, konkrétně v čl. 10 odst. 2 Listiny, který zakotvuje právo každého na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života, dále v čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který stanoví, že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákona. Dále namítal porušení čl. 8 odst. 1 Evropské úmluvy o lidských právech, podle nějž má každý právo na respektování svého soukromého a rodinného života, obydlí a korespondence. Podle obviněného soudy z provedeného dokazování dovodily a kladou mu za vinu, že umožnil manželce obviněné E. L. a synovi obviněnému T. L. užívání zázemí rodinných domů, jejich zpřístupnění, včetně zahrad a ostatních ploch, a dále možnost využívat vodu, energie a prostory, kdy toto jednání spojují s úmyslem obviněného napomáhat svým příbuzným při páchání trestné činnosti spočívající v pěstování a přechovávání konopí. Soudy však podle dovolatele nezohlednily účel užívání předmětných nemovitostí, které jsou částečně ve společném jmění manželů a částečně v jeho výlučném vlastnictví, přičemž považuje za zcela nepřijatelné, aby mu bylo kladeno za vinu, že za tohoto stavu, tedy za stavu naprosto běžného vedení soukromého a rodinného života, neumožnil svým nejbližším příbuzným přístup a užívání nemovitostí v jeho vlastnictví, natož aby byl jen a pouze z této skutečnosti dovozován jeho úmysl napomáhat svým příbuzným při páchání trestné činnosti. Dovolatel považuje za nezákonný a neakceptovatelný závěr obou soudů (především pak soudu odvolacího), že se dopustil jak trestného činu podle §367 tr. zákoníku (u něhož však jeho trestnost zanikla), tak i trestného činu podle §283 tr. zákoníku, a to podle §24 tr. zákoníku jako pomocník. Odkazuje na komentářovou literaturu, z níž vyplývá nutnost odlišit účastenství ve formě pomoci od trestného činu podle §367 tr. zákoníku, kde je zřejmý rozdíl v úmyslu. Pomocník totiž nepřekažením trestného činu zamýšlí poskytnout pomoc ke spáchání trestného činu, zatímco úmysl pachatele trestného činu podle §367 tr. zákoníku se omezuje jen na to trestný čin nepřekazit. V úmyslu je tak třeba hledat rozlišení pomoci od spáchání trestného činu podle §367 tr. zákoníku, na což soudy rozhodující v předmětné věci rezignovaly a uzavřely, že sice zanikla trestnost trestného činu podle §367 tr. zákoníku, ale že obviněný jednal i v úmyslu spáchat trestný čin podle §283 tr. zákoníku jako pomocník. S tím však podle dovolatele nekorespondují závěry z provedeného dokazování, z něhož vyplynulo, že obviněný se nijak nepodílel na pěstování ani zpracování marihuany, aktivity svých příbuzných neřešil a neměl z nich žádný profit, a to ani reálný ani slíbený. Jediné, na čem soudy staví jeho úmyslné jednání v roli pomocníka je v umožnění užívat předmětné nemovitosti, jejich zázemí a energie, což ovšem obviněný činil vůči svým příbuzným od nepaměti a takový stav považuje za své ústavně chráněné a nezadatelné právo na soukromý a rodinný život. Soudy na jednu stranu uzavřely, že obviněnému nemůže být kladeno za vinu, že nijak neřešil páchání trestné činnosti svých příbuzných, ale na druhou stranu z toho bez dalšího dovozují jeho úmysl pomoci jim k páchání jejich trestné činnosti, aniž by byl úmysl obviněného blíže podložen provedeným dokazováním. Dále vyslovil nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, který uzavřel, že by nemohly být trestné osoby, které by zcela cíleně a úmyslně umožňovaly v jimi vlastněných nemovitostech páchání sebezávažnější trestné činnosti osobám blízkým. Podle dovolatele obdobná argumentace není na místě. Rozhodným v dané situaci je znění zákona, který sám stanoví podmínky exkulpace a jejich rozsah. V §367 tr. zákoník výslovně vymezuje taxativní výčet trestných činů, u nichž je exkulpace z důvodu ochrany osoby blízké přípustná a u kterých z nich ne. Stejně tak nelze jednání obviněného považovat za úmyslné opomenutí s cílem napomáhat trestné činnosti spoluobviněných, jak to uvedl odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Je třeba si totiž uvědomit, že u opomenutí se musí jednat o opomenutí zvláštní povinnosti konat vyplývající z konkrétního postavení pachatele (např. postavení lékaře, řidiče apod.). Obviněný se však v tomto případě v žádném takovém konkrétním postavení se zvláštní povinností konat nenacházel a z hlediska opomenutí na něj může dopadat pouze obecná povinnost konat, zakotvená mimo jiné právě v §367 tr. zákoníku, podle jehož odst. 2 ovšem u obviněného, coby osoby blízké pachatelům, trestnost zanikla.
12. Závěrem obviněný V. L. navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 9. 2022, č. j. 6 To 33/2022-5248, jakož i předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2022, č. j. 53 T 4/2020-5089, zrušil, a ve věci sám rozhodl, a to tak, že se obviněný podle §226 tr. ř. zprošťuje obžaloby. Současně vyjádřil souhlas s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
13. Opis dovolání obviněných byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství uvedla, že pokud se týká dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který uplatnil obviněný T. L., po odkazu na příslušnou pasáž rozvrhu práce Krajského soudu v Brně na rok 2021, Spr. 1908/2020, lze uzavřít, že v daném případě místopředseda Krajského soudu v Brně zcela v souladu s rozvrhem práce přistoupil k přidělení věci zastupujícímu soudci s ohledem na pozastavení výkonu funkce soudce Mgr. Karla Knaifla (dlouhodobá nepřítomnost soudce) a věc k zajištění plynulosti vazebního řízení přidělil v tabulce příslušného soudního oddělení uvedené zastupující předsedkyni senátu 50 T. Zjednodušeně řečeno - přidělení věci této předsedkyni senátu bylo opodstatněné a řádně odůvodněné. Ze zásad zastupování uvedených v předmětném rozvrhu práce rovněž plyne, že v pořadí první zastupující předseda senátu, v tomto případě senátu 43 T, je po dobu nepřítomnosti soudce určen k zastupování toliko v případě vyřizování jednotlivých neodkladných úkonů. Mezi tyto úkony rozhodně svojí podstatou nespadá přidělení kompletní nové trestní věci k vyřízení. Pakliže došlo zcela transparentním způsobem k přidělení věci předsedkyni senátu 50 T, neshledává státní zástupkyně tím spíše porušení práva obviněného na zákonného soudce v tom, že jako přísedící senátu byly logicky povolány podle předem stanovených pravidel osoby uvedené v příloze A) rozvrhu práce soudu k senátu 50 T.
14. Následně státní zástupkyně uvedla, že celkový obsah námitek obou dovolatelů směřuje spíše k tomu, že soudy porušily principy spravedlivého procesu, mezi něž patří i princip presumpce neviny a z něj vyvěrající zásady a subprincipy (včetně zásady in dubio pro reo ). S uvedeným je nerozlučně spojena myšlenka, že existují-li jakékoliv důvodné pochybnosti právní nebo skutkové povahy, je nezbytné rozhodnout ve prospěch obviněného. Je nutno připomenout, že se jedná o zásadu procesní, a nikoliv hmotně právní a Nejvyšší soud dosud nepřipouští, aby bylo dodržení této zásady zkoumáno v dovolacím řízení (z bohaté judikatury v tomto směru státní zástupkyně poukázala např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2010 sp. zn. 7 Tdo 1525/2009, ze dne 6. 5.2015 sp. zn. 11 Tdo 496/2015, ze dne 8. 1. 2015 sp. zn. 11 Tdo 1569/2014, a na to navazující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016 sp. zn. 4 Tdo 467/2016, a dále usnesení ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1572/2016, a usnesení ze dne 17. 4. 2019, sp. zn. 5 Tdo 595/2018). Obviněný T. L. uplatňuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve všech třech jeho alternativách, když všemi jeho námitkami se oba soudy již řádně zabývaly a státní zástupkyně nepovažuje za vhodné a rozumné podávat opětovně shodný rozbor, neboť by se jednalo pouze o opakování již řečeného za situace, kdy neshledala postup soudů vadným a se všemi právními úvahami rozvedenými v odůvodnění rozsudků obou soudů se plně ztotožnila (k tomu blíže viz bod 20. vyjádření státní zástupkyně). Pakliže dovolatel T. L. v další části dovolání akcentuje neprovedení jím navrhovaných důkazů, potom lze uzavřít, že obviněný de facto pouze napadá zcela zákonný a řádný postup obou soudů, které dostály své povinnosti nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedly, přičemž v podrobnostech odkázala na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Jak se podává z dalších námitek obviněného T. L., tyto ve valné části směřují proti nesprávnému hodnocení ve věci provedených důkazů, neboť konkrétně poukazuje na důkazní prostředky, jejichž obsah nalézací soud podle jeho názoru interpretoval nepřesně či zcela v rozporu s jejich obsahem, a z takto vadného postupu vyvodil i nesprávná skutková zjištění. Rovněž v tomto ohledu odkázala státní zástupkyně na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů (viz bod 25. vyjádření). Státní zástupkyně neshledala žádný, natož pak extrémní, nesoulad mezi skutkovými zjištěními soudů s výsledky provedeného dokazování ani procesní nepřípustnost důkazů v rozsahu uváděném dovolatelem. Z podaného dovolání vyplývá, že obviněný T. L. fakticky přes tvrzený extrémní nesoulad, procesní nepoužitelnost některých důkazů (potažmo tzv. opomenuté důkazy) uplatňuje námitky, které směřují výhradně a jedině proti správnosti skutkových zjištění, jež učinil soud prvního stupně a z nichž vycházel i odvolací soud. Dovolatel prakticky setrval na svých dosavadních tvrzeních z předchozích fází řízení před soudy. Obviněný tedy de facto uplatňuje skutkové námitky, jejichž prostřednictvím se primárně domáhá změny skutkových zjištění ve svůj prospěch, a následně ze změny skutkových zjištění vyvozuje, že se činu v podobě, jak uzavřely oba soudy, nedopustil. V těchto souvislostech tedy státní zástupkyně zcela odkázala na skutkové a právní závěry, jak je již učinily nalézací i odvolací soud, které přezkoumala a s nimiž se plně ztotožnila.
15. K části dovolání obviněného V. L., který rovněž explicitně prezentuje uplatněný dovolací podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že z obsahu jeho dovolání žádné argumenty tohoto charakteru nevyplývají. Obviněný ve své podstatě uplatňuje pouze námitku, že jeho jednání, které je popsáno ve skutkové větě 2) rozsudku nalézacího soudu, nenaplňuje zákonné znaky souzeného trestného činu, tedy námitku podřaditelnou pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
16. Podle obviněného T. L. došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, přičemž brojí zejména proti „nenaplnění“ zákonných znaků užité právní kvalifikace tj. „omamná a psychotropní látka“, „značný prospěch“, „velký rozsah“ a „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. K uvedené námitce státní zástupkyně podotkla, že sice odkazuje na hmotně právní pojmy, což by mohlo vytrženo z kontextu dovolání vzbuzovat nesprávný závěr, že došlo k napadení hmotněprávních ustanovení, a to by mohlo být způsobilé založit dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v jeho první alternativě. Státní zástupkyně však zastává názor, že v posuzované věci primární podstata námitek obviněného T. L. spočívá v neztotožnění se s hodnotícími úvahami soudů. Zcela totožný názor zastává státní zástupkyně i k námitce obviněného V. L. spočívající v tom, že nebylo prokázáno po objektivní a subjektivní stránce jeho jednání popsané ve skutkové větě 2) rozsudku nalézacího soudu, neboť s ohledem na závěry soudů nižších stupňů úmysl obviněného jednoznačně směřoval k umožnění jinému spáchání trestného činu, spočívajícího v neoprávněné výrobě a přechovávání pro jiného omamné a psychotropní látky, a to ve velkém rozsahu. Námitka dovolatele je tedy zjevně neopodstatněná. Pokud dovolatel fakticky namítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor ve skutečnosti dovozuje zejména z tvrzeného nesprávného hodnocení důkazů a vadných skutkových zjištění, pak soudům nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení.
17. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně dospěla k závěru, že dovolání obviněných T. a V. L. zčásti uplatněným dovolacím důvodům neodpovídají, zčásti jsou pak zjevně neopodstatněné. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud takto podaná dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
18. Obviněný V. L. zaslal prostřednictvím svého obhájce k vyjádření státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství repliku , v níž uvedl, že na rozdíl od státní zástupkyně trvá na tom, že došlo k takovému extrémnímu zásahu do jeho základních práv, který by opodstatňoval i podání ústavní stížnosti. Podle dovolatele jsou rozhodná skutková zjištění ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, z nichž není doložen ani prokázán jeho úmysl takový trestný čin spáchat. Dovolatel setrval na svých závěrech, že se mohl dopustit maximálně spáchání trestného činu nepřekažení trestného činu podle §367 tr. zákoníku, u něhož má ovšem současně za to, že podle odstavce 2 tohoto ustanovení jeho trestnost zanikla. Dovolatel zdůraznil, že primárním dovolacím důvodem, na kterém je jeho dovolání založeno, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., kdy odvolací soud se s jeho zásadními námitkami nijak nevypořádal a pouze zopakoval nesprávné závěry soudu prvního stupně, a proto není na místě dovozovat ze skutečnosti, že byly uplatněny obsahově shodné námitky jako v odvolání, zjevnou neopodstatněnost dovolání.
19. Závěrem své repliky obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 6 To 33/2022, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 18. 2. 2022, sp. zn. 53 T 4/2020, zrušil, a ve věci sám rozhodl, a to tak, že obviněný V. L. se podle §226 tr. ř. zprošťuje obžaloby.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
21. Nejvyšší soud shledal, že v případě obou obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
22. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. a), g), h) a m) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
23. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který uplatnil pouze obviněný T. L., je dán v případech, kdy ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.
24. Obviněný T. L. namítal, že soud prvního stupně, který projednával jeho trestní věc, nebyl náležitě obsazen, neboť jeho věc byla podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně na rok 2021 přidělena soudnímu oddělení 53 T Krajského soudu v Brně, konkrétně předsedovi senátu Mgr. Karlu Knaiflovi a přísedícím JUDr. Kateřině Hudcové a Ladislavu Šálovskému. Ke změně předsedy senátu, jak vyplanulo u hlavního líčení dne 20. 10. 2021, došlo na základě opatření místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2021 z důvodu pozastavení výkonu funkce soudce Mgr. Karlu Knaiflovi. Trestní věc obviněného byla nově přidělena Mgr. Ing. Dagmar Bordovské, předsedkyni senátu 50 T, jako zastupující soudkyni z důvodu, že se jedná o věc vazební. V rozvrhu práce soudu platném a účinném ke dni 24. 8. 2021 (ve znění od 1. 8. 2021 po změně č. 1-7) sp. zn. Spr 1908/2020 v části Trestní úsek: A - Trestní nalézací, čl. II. se uvádí, že přednostně se věci přidělují podle zásad o zastupování stanovených v tabulce soudních oddělení postupně zastupujícím soudcům, důvod přidělení nebo nepřidělení věci zastupujícím soudcům, případně přidělení věci jinému soudci, musí být ve spise vždy odůvodněn. Podle rozvrhu práce je jako první zástupce uveden předseda senátu 43 a teprve jako druhý v pořadí předseda senátu 50 a věc tak měla být přidělena předsedovi senátu 43 T. Navíc mezi přísedícími oddělení 43 nejsou uvedeni JUDr. Dagmar Gottweisová a Václav Ohlídal. Tito přísedící jsou naopak uvedeni jako přísedící oddělení 50 T.
25. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je vhodné zmínit, že pro posouzení, zda byl soud náležitě obsazen, je v případě krajského soudu třeba vycházet z ustanovení §29 písm. b) a §31 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, avšak tento pojem je nutné vykládat v souvislosti se způsobem přidělování věci v souladu s rozvrhem práce, jenž byl sestaven ve smyslu §41 a §42 a násl. tohoto zákona, neboť jen tak je zajištěn požadavek vyplývající z čl. 38 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci“. Podstatou náležitého obsazení soudu je především ochrana proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu ad hoc (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 6. 2002, sp. zn. III. ÚS 711/01), a proto základní právo na zákonného soudce (tj. příslušnost soudu a soudce) nemůže být vyčerpáno jen zákonným vymezením věcné, funkční a místní příslušnosti soudu, ani pouhým zákonným vymezením obsazení soudu (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 2. 1996, sp. zn. III. ÚS 232/95, ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 230/96, ze dne 17. 12. 1998, sp. zn. III. ÚS 200/98, a ze dne 21. 1. 1999, sp. zn. III. ÚS 293/98). Součástí tohoto základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, patří především předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování ve vztahu k účastníkům řízení.
26. Nejvyšší soud v rámci přezkumu shora prezentované námitky dospěl k následujícím zjištěním. Opatřením místopředsedy Krajského soudu v Brně ze dne 24. 8. 2021, sp. zn. 53 T 4/2020, vzhledem k tomu, že Mgr. Karlu Knaiflovi, předsedovi senátu 53 T, byl pozastaven výkon funkce soudce, byl přidělen k projednání a rozhodnutí spis 53 T 4/2020, protože se jedná o věc vazební, Mgr. Ing. Dagmar Bordovské, předsedkyni senátu 50 T, jako zastupující předsedu senátu 53 T (viz č. l. 4897 spisu). Podle rozvrhu práce Krajského soudu v Brně na rok 2021 ( ve znění od 1. 8. 2021 po změně č. 1 až 7), sp. zn. Spr 1908/2020, v části Trestní úsek: A - Trestní nalézací, čl. II. se (zkráceně) uvádí, že jestliže předseda senátu je v napadlé věci vyloučen ze zákona či z důvodu §262 tr. ř., bude věc přidělena předsedovi senátu, který je další v pořadí. Předseda soudu a z jeho pověření místopředseda soudu pro věci trestní mohou v případě dlouhodobé nepřítomnosti soudce (nemoc, dočasné přidělení u jiného soudu apod.), přetížení senátu v důsledku přidělení věcí zcela mimořádné povahy a rozsahu, a také k zajištění plynulosti řízení (zejména ve věcech vazebních), mj. případně rozhodnout o přidělení věci jinému soudci, pokud ve věci nebyl učiněn žádný úkon. Přednostně se věci přidělují podle zásad o zastupování stanovených v tabulce soudních oddělení postupně zastupujícím soudcům, důvod přidělení nebo nepřidělení věci zastupujícím soudcům, případně přidělení věci jinému soudci, musí být ve spise vždy odůvodněn. Po dobu nepřítomnosti soudce bude vyřizovat jednotlivé neodkladné úkony soudce, který je rozvrhem práce určen jako zastupující předseda senátu na prvním místě (podle pořadí).
27. Podle Nejvyššího soudu, pokud je v rozvrhu práce Krajského soudu v Brně uvedeno, že přednostně se věci přidělují podle zásad o zastupování stanovených v tabulce soudních oddělení postupně zastupujícím soudcům, neznamená to, že toto pravidlo nepřipouští výjimku, jako tomu bylo i v případě této trestní věci vedené pod sp. zn. 53 T 4/2020, kdy namísto prvně uvedeného předsedy senátu 43 T, byla nová trestní věc kompletně přidělena předsedkyni senátu 50 T, která je uvedena až druhá v pořadí (viz tabulka soudních oddělení na str. 16 rozvrhu práce), což místopředseda krajského soudu odůvodnil tím, že se jedná o vazební věc. Tato úvaha je navíc podtržena zněním poslední věty rozvrhu práce, kde je uvedeno, že po dobu nepřítomnosti soudce bude vyřizovat jednotlivé neodkladné úkony soudce, který je rozvrhem práce určen jako zastupující předseda senátu na prvním místě (podle pořadí), z čehož je zřejmé, že v tomto případě nelze postupovat jinak a musí být dodrženo, že neodkladné úkony činí předseda senátu uvedený na prvním místě (podle pořadí), tedy v tomto případě by se jinak skutečně jednalo o předsedu senátu 43 T. Pokud se týká problematiky přísedících, vzhledem k tomu, že věci předsedá předsedkyně senátu 50 T, potom přísedící musejí být členy senátu 50 T, mezi nimiž jsou i Václav Obhlídal a JUDr. Dagmar Gottweisová. Nelze tedy vycházet z toho, že přísedící by i nadále měli být členy senátu 43 T. Nejvyšší soud tak uzavírá, že místopředseda Krajského soudu v Brně postupoval v souladu s rozvrhem práce, pokud přistoupil k přidělení kompletní nové trestní věci zastupujícímu soudci s ohledem na pozastavení výkonu funkce soudce Mgr. Karla Knaifla (dlouhodobá nepřítomnost soudce) a věc k zajištění plynulosti vazebního řízení pak přidělil v tabulce příslušného soudního oddělení uvedené zastupující předsedkyni senátu 50 T. Přidělení věci této předsedkyni senátu tedy bylo opodstatněné, v zásadě i řádně odůvodněné a v postupu místopředsedy soudu nelze spatřovat jakoukoli libovůli, která by nasvědčovala účelovému odnětí věci zákonnému soudci.
28. Obvinění V. a T. L. v dovolání odkázali na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stalo se tak v době, kdy s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb., kterým se mění mimo jiné zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
29. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
30. Obvinění současně uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022, který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
31. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
32. Na druhé straně je nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
33. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až l) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174-3175): řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí, nebo odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání, nebo řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše jako první okolnost, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. K zamítnutí ani odmítnutí odvolání obviněných nedošlo z procesních důvodů, tj. podle §253 odst. 1 tr. ř., resp. podle §253 odst. 3 tr. ř., a proto se na daný případ ta část ustanovení §265b odst. 1 písm. m) tr. ř., která je vyjádřena dikcí „bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku …, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí“, nevztahuje. Odvolání dovolatelů byla zamítnuta poté, co odvolací soud na jejich podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obvinění relevantně odkázali na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a), g), h) tr. ř.
34. Obviněný V. L. ve svém mimořádném opravném prostředku namítal, že považuje za zcela nepřijatelné, aby mu bylo kladeno za vinu, že za naprosto běžného vedení soukromého a rodinného života, umožnil svým nejbližším příbuzným přístup a užívání nemovitostí v jeho vlastnictví, natož aby byl jen a pouze z této skutečnosti dovozován jeho úmysl jim napomáhat v páchání trestné činnosti. Dovolatel považuje za nezákonný a neakceptovatelný závěr obou soudů (především pak soudu odvolacího), že se dopustil jak trestného činu podle §367 tr. zákoníku (u něhož však jeho trestnost zanikla), tak i trestného činu podle §283 tr. zákoníku, a to podle §24 tr. zákoníku jako pomocník. Odkázal na komentářovou literaturu, z níž vyplývá nutnost odlišit účastenství ve formě pomoci od trestného činu podle §367 tr. zákoníku, kde je zřejmý rozdíl v úmyslu, na což soudy rozhodující v předmětné věci rezignovaly a uzavřely, že sice zanikla trestnost trestného činu podle §367 tr. zákoníku, ale že obviněný jednal i v úmyslu spáchat trestný čin podle §283 tr. zákoníku jako pomocník. S tím však podle dovolatele nekorespondují závěry z provedeného dokazování, z něhož vyplynulo, že obviněný se nijak nepodílel na pěstování ani zpracování marihuany, aktivity svých příbuzných neřešil a neměl z nich žádný profit, a to ani reálný ani slíbený. Jediné, na čem soudy staví jeho úmyslné jednání v roli pomocníka je umožnění spoluobviněným, aby užívali předmětné nemovitosti, jejich zázemí a energie, což ovšem činil vůči svým příbuzným od nepaměti a takový stav považuje za své ústavně chráněné a nezadatelné právo na soukromý a rodinný život.
35. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí dovodil, že ohledně obviněného V. L., sice nebylo zjištěno, že by se podílel na pěstování rostlin konopí či jejich zpracovávání. Ovšem z provedeného dokazování vyplynulo, že pokud V. L. do jím vlastněných nemovitostí pravidelně docházel, tak nejenže věděl o pěstování rostlin konopí a jejich dalším zpracovávání, ale současně obviněné E. L. a obviněnému T. L. po delší dobu (zhruba půl roku) vytvářel podmínky pro jejich nezákonnou činnost. Umožnil jim vysazení a pěstování rostlin konopí, přechovávání sušených rostlin konopí užíváním zázemí rodinných domů, zpřístupnil tyto domy včetně zahrad a ostatních ploch, umožnil jim pro tyto účely využívat kupř. vodu a energie, zajistil přístřeší nejen pro uchovávání sušených rostlin konopí, ale také pro uložení a uskladnění dalších materiálů a předmětů, které byly potřebné při nakládání se sušenou rostlinnou drtí. Tímto způsobem realizaci vcelku rozsáhlé trestné činnosti, jak co do objemu nakládání s konopím, tak co do časového hlediska jednoznačně umožnil, zjednodušil a spoluobviněným zajistil podmínky pro bezproblémové páchání trestné činnosti (srov. Bod 122. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Nalézací soud uzavřel, že obviněný se dopustil zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, a to jako pomocník ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, když umožnil jinému spáchání trestného činu, spočívajícího v neoprávněné výrobě a přechovávání pro jiného omamné a psychotropní látky a čin spáchat ve velkém rozsahu. Právní kvalifikace jeho činu byla (v jeho prospěch) odvozena od právní kvalifikace, která byla použita pro spoluobviněnou E. L., nikoliv též od dalšího navazujícího jednání spoluobviněného T. L. Z hlediska naplnění subjektivní stránky mu přisouzeného trestného činu (účastenství na něm) nalézací soud zdůraznil, že obviněnému V. L. byly známy všechny rozhodné skutečnosti vztahující se k jednání spoluobviněných a jejich nezákonné jednání podporoval. Svým postojem umožnil jak synovi, tak manželce páchat rozsáhlou trestnou činnost, která byla vymezena shora. Jak již byl uvedeno, kromě možnosti využívat pozemky k pěstování konopí jim umožnil využít také zázemí domu, používat vodu, elektřinu, využívat prostory, které se hodily k různým aktivitám souvisejícím s pěstováním a dalším zpracováváním konopí (srov. bod 160. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu).
36. Odvolací soud v návaznosti na tato zjištění a úvahy nalézacího soudu dále uvedl, že nezpochybňuje tvrzení obviněného V. L., že mu skutečně nelze klást za vinu, že trestnou činnost svých rodinných příslušníků nepřekazil, případně neoznámil. Na druhé straně zákon činí beztrestným pouze neoznámení, případně nepřekažení trestného činu, pokud jej páchají osoby blízké. Jak však vyplývá z ustanovení §24 tr. zákoníku, trestní odpovědnost účastníka zaniká pouze v případech, naznačených v ustanovení §24 odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, přičemž žádným takovým způsobem se obviněný V. L. nechoval. Za dané situace pak podle přesvědčení odvolacího soudu nelze akceptovat argumentaci obviněného v tom smyslu, že nelze vyvodit jeho trestní odpovědnost za jednání popsané v bodě 2) výroku rozsudku toliko s odkazem na to, že fakticky nemohl nikterak vůči páchání trestné činnosti zasáhnout, byť byla páchána v nemovitostech, které vlastnil dílem výlučně, dílem ve společném jmění manželů, s ohledem na to, že tuto trestnou činnost páchaly osoby jemu blízké. (srov. bod 54. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
37. Nevyšší soud v zásadě může akceptovat závěry obou soudů nižších stupňů, a to mj. též s ohledem na obecná východiska týkající se trestného činu nepřekažení trestného činu podle §367 tr. zákoníku a obecné formy trestné součinnosti, tj. v posuzované věci pomoci ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Trestný čin nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku představuje z hlediska objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu tzv. pravý omisivní trestný čin (viz KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 360.). To znamená, že jej lze spáchat výlučně opomenutím pachatele (tj. vůlí řízeným zdržením se pohybu), nikoliv konáním (tedy vůlí řízeným pohybem), popřípadě opomenutím zvláštní povinnosti konat ve smyslu §112 tr. zákoníku (tzv. nepravý omisivní delikt). K tomu lze připomenout i právní názor Nejvyššího soudu, že právní kvalifikace skutku, jakožto trestného činu nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku, nepřichází v úvahu tam, kde měl pachatel zároveň nějakou formu aktivní účasti na spáchání trestného činu jiného (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 7 Tdo 634/2016). Oproti tomu pro pomoc ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, jakožto obecnou formu trestné součinnosti, je charakteristické, že z hlediska objektivní stránky může mít toliko charakter komisivního, anebo nepravého omisivního jednání (viz KRATOCHVÍL, V. a kol. Trestní právo hmotné. Obecná část. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 359.). Neméně důležitým pro odlišení pomoci ve smyslu §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku od trestného činu nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku je i rozdíl co do subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Platí totiž, že pomocník zamýšlí nepřekažením trestného činu poskytnout pomoc ke spáchání trestného činu, zatímco úmysl pachatele trestného činu nepřekažení trestného činu podle §367 odst. 1 tr. zákoníku se může omezit jen na to trestný čin nepřekazit (viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 351.), nikoliv tedy umožnit nebo usnadnit jinému jeho spáchání (viz rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 11 Tdo 862/2019). Ze shora uvedených skutkových závěrů obou soudů nižších stupňů jednoznačně vyplynulo, že jednáním obviněného V. L., popsaným ve skutkové větě 2) rozsudku nalézacího soudu, byl po objektivní i subjektivní stránce naplněn zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku.
38. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že úmysl, jako obecný pojmový znak všech forem účastenství na trestném činu, musí pokrývat jak základní charakteristiku trestného činu, o účastenství na němž jde, tak i formu účastenství na něm. Samotná účast na trestném činu nemůže být z povahy věci jiná než úmyslná a účastnit se lze jen na spáchání úmyslného trestného činu. Takový trestný čin musí být v představě účastníka individualizován alespoň v hrubých rysech, které ho charakterizují. Účastník se totiž zúčastní na páchání konkrétního trestného činu, ať už tím, že k jeho spáchání navádí, nebo tím, že jeho spáchání organizuje, anebo tím, že s jeho spácháním pomáhá. V některých případech je z povahy věci třeba přímý úmysl. V principu ale, zejména ve vztahu k některým jednotlivým znakům a typům jednání, postačí eventuální úmysl. V případě účastenství na trestném činu spáchaném za přitěžující okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, ať už v podobě těžšího následku nebo jiné skutečnosti, postačí k přičtení takové okolnosti účastníkovi nedbalostní zavinění, pokud zákon výjimečně nevyžaduje zavinění úmyslné. V projednávaném případě se ze shora prezentovaných závěrů soudů nižších stupňů jednoznačně podává, že úmysl obviněného V. L. jednoznačně směřoval k umožnění jinému spáchání trestného činu, spočívajícího v neoprávněné výrobě a přechovávání pro jiného omamné a psychotropní látky, a to ve velkém rozsahu. S těmito závěry se Nejvyšší soud mohl ztotožnit.
39. Pokud se týká dovolacích námitek obviněného T. L., které podřadil pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
40. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
41. Ve vztahu k dovolacím námitkám, které v posuzované trestní věci obviněný T. L. uplatnil v rámci dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci jeho obhajoby vypořádaly soudy nižších stupňů, zejména soud odvolací, což je také patrno z odůvodnění jejich rozhodnutí.
42. Obviněný T. L. znovu namítal porušení procesních pravidel při výslechu svědka K. K. u hlavního líčení dne 17. 2. 2021, kdy soud měl pochybit, když četl svědeckou výpověď podle §211 odst. 3 písm. a) tr. ř. před samotným položením konkrétních otázek, aniž by dal svědkovi možnost, aby sám souvisle vypověděl vše, co o projednávané věci ví. Otázky soudu dovolatel navíc označil za kapciózní a sugestivní. S touto námitkou se již odvolací soud adekvátně vypořádal v bodě 23. odůvodnění svého rozhodnutí. V témže bodě reagoval i na opakované námitky týkající se vadného procesního postup soudu spočívající ve čtení svědecké výpovědi M. W. podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř., ačkoliv se opakovaně nepokusil o jeho osobní výslech (k tomu rovněž srov. bod 81. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu) a nezákonnosti rekognice podle fotografií s poznávající osobou, a to svědkem M. W. Dovolatel dále namítal procesní použitelnost všech důkazů získaných na základě podle dovolatele vadných povolení ke sledování osob a věcí, příkazů k provedení domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků, na základě evropského vyšetřovacího příkazu od justičních orgánů Polské republiky a dále opakovaně namítal i nezákonné provedení důkazů listinami, a to fotografiemi na č. l. 936 - 983 a přílohami znaleckého posudku na Blu Ray disku . S těmito námitkami se již dostatečně vypořádal odvolací soud v bodech 23. – 26., 29. a 30. odůvodnění svého rozhodnutí, na něž Nejvyšší soud v zájmu stručnosti plně odkazuje.
43. Pokud obviněný T. L. namítal, že v případě skutku 1) popis ve skutkové větě nenaplňuje skutkovou podstatu zločinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b), c) tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019, Nejvyšší soud odkazuje na body 146. – 152. a 154. – 155. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 45., 46. a 51. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Pokud ke skutku 2) namítal, že nebylo v posuzovaném případě prokázáno nakládání s omamnou nebo psychotropní látkou, přípravkem obsahujícím omamnou nebo psychotropní látku a prekursor ve smyslu §283 tr. zákoníku, když se mělo jednat pouze o rostlinu technického konopí podle §2 odst. 1 písm. g) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, Nejvyšší soud odkazuje na body 156. až 159. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a body 45. a 42. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Podle dovolatele skutková věta rozsudku nalézacího soudu nekoresponduje s právní větou, konkrétně se znakem „přechovávání pro jiného“, neboť pouhé uvedení „za účelem prodeje“ bez bližšího určení tomuto znaku neodpovídá. V případě skutku 3b) na cestovních taškách zajištěných při domovní prohlídce domu XY, se nacházela rostlinná hmota bez bližšího určení obsahu Δ-9-THC, a tato skutkov á zjištění neprokazují, že by osoby do domu předaly jakoukoliv marihuanu, v případě skutku 3c) je jeho popis v rozporu s §120 odst. 3 tr. ř., a v případě skutku 3d) nebylo prokázáno, že obsahem „marihuanové masti“ bylo konopí. S těmito námitkami se již dostatečně vypořádal odvolací soud v bodě 45. odůvodnění svého rozhodnutí, stejně jako s výpovědí svědka D. K., přičemž v případě námitek týkajících se skutku 3b) Nejvyšší soud odkazuje rovněž na body 131. a 141. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu. V případě námitek týkajících se znaku kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku Nejvyšší soud plně odkazuje na body 123. – 124., 146., 151. a 156. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 52. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, a v případě námitek týkajících se znaku ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech, Nejvyšší soud odkazuje na bod 157. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a bod 52. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu.
44. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, je nutno zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2002, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
45. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněného upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, převážně v podobě svědeckých výpovědí a listin. Nejvyšší soud tak konstatuje, že mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků zločinů, kterými byl obviněný uznán vinným, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků zločinů, jimiž byl obviněný uznán vinným, nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech. Oba nižší soudy se také dostatečně vypořádaly s námitkami dovolatele směřujícími vůči výši prospěchu z předmětné trestné činnosti, jakož i vůči jejímu spáchání organizovanou skupinou na území více států (viz body 151. až 157 rozsudku nalézacího soudu).
46. Obviněný T. L. dále upozornil na neprovedení jím navrhovaných důkazů, konkrétně výslechu svědka L. K. (osoby spolupracující ve prospěch policie), výslechu svědkyně D. D., nevyžádání spisu Okresního soudu v Hodoníně, sp. zn. 19 Nt 603-608/20019, a opisu rejstříku trestů svědka K. K., které považuje za důležité pro posouzení trestní věci.
47. Pokud se týká námitky obviněného ohledně neprovedení jím navrhovaných důkazů, ohledně této problematiky považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že k otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04, a další), když mj. konstatoval, že zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. V usnesení sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení sp. zn. 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009 a další). Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
48. Je to zejména rozhodnutí nalézacího soudu, ze kterého se podává, že soud vzal v potaz obviněným učiněné důkazní návrhy, přičemž nalézací soud dostatečně odůvodnil, proč považoval jejich provedení za nadbytečné. Pokud tedy obviněný vznáší výhrady vztahující se k otázce neprovedených důkazů, potom Nejvyšší soud pro stručnost odkazuje na skutečnosti zmíněné v rozhodnutí nalézacího soudu a dodává, že na návrhy dovolatele na doplnění dokazování bylo uvedeným soudem reagováno a tento soud dostatečně vysvětlil, proč nepovažuje provádění dalšího dokazování za nezbytné (viz body 188. – 189. odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a rovněž bod 36. odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu).
49. Závěrem lze tedy konstatovat, že námitkami, které obviněný T. L. uplatnil v dovolání, se již soudy nižších stupňů, zejména soud odvolací, zabývaly, jak již bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
50. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněných T. L. a V. L. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 2. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu