ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.845.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 845/2023-1359
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2023 o dovolání obviněných 1. D. K. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, a 2. J. T. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 5 To 3/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 49 T 2/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. K. a obviněného J. T. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2022, sp. zn. 49 T 2/2022, byli obvinění D. K. a J. T. uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku, za což byl obviněný D. K. odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obviněný zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný J. T. byl za výše označený zločin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě, č. j. 12 T 109/2021-204 ze dne 25. 4. 2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 148/2022-246 ze dne 26. 7. 2022, odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody ve výměře 13 (třinácti) let. Podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl zařazen pro výkon tohoto trestu do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě č. j. 12 T 109/2021-204 ze dne 25. 4. 2022, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě č. j. 3 To 148/2022-246 ze dne 26. 7. 2022, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla oběma obviněným uložena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozené RBP, zdravotní pojišťovně se sídlem Michálkovická 967/108, Slezská Ostrava, 710 00 Ostrava, IČ: 47673036, částku ve výši 42 927 Kč společně a nerozdílně, na náhradě nemajetkové újmy poškozenému J. P., nar. XY, bytem XY, XY XY - XY, zastoupenému v řízení zmocněncem poškozeného JUDr. Milanem Čichoněm, advokátem, se sídlem Kpt. Vajdy 3046/2, Ostrava-Zábřeh částku ve výši 400 000 Kč společně a nerozdílně.
2. Stalo se tak na základě skutkových zjištění spočívajících v tom, že
dne 24. 10. 2021 v blíže nezjištěné době mezi 9.07 a 10.03 hodin v prostoru restaurace XY v XY na ulici XY, okres XY, ačkoli si oba byli vědomi skutečnosti, že poškozený S. P., narozený XY, předtím požil blíže nezjištěné množství alkoholických nápojů a blíže nezjištěné množství jiných blíže nezjištěných drog (omamných a psychotropních látek), poté, co se poškozený S. P., D. O. a obviněný D. K. domluvili, že chtějí užít nějakou povzbuzující drogu, oslovil obviněný D. K. za účelem jejího získání obviněného J. T., který mu neoprávněně v přesně nezjištěném množství dal k užití drogu, kterou nazýval speed, v podobě krystalického prášku, která byla minimálně psychotropní látkou pervitin (metamfetamin), kdy poškozený S. P., D. O. a obviněný D. K. mu na místě za tuto drogu dali společně dohromady finanční částku v celkové výši 2 000 Kč, kterou si obviněný J. T. vzal, přičemž obviněný D. K. předmětnou drogu připravil k užití tak, že ji v množství zcela dle svého uvážení nasypal do hrníčku s čajem, v němž se rozpustila, a přesto, že sám obviněný D. K. i obviněný J. T. uváděli, že tam toho nasypal moc, si následně z této směsi trochu upil obviněný D. K., který ji následně přenechal k užití D. O., kdy přestože obviněný D. K. zhodnotil, že to je hořké a hnusné, neučinil ani on, ani obviněný J. T. nic pro to, aby obsah hrníčku zlikvidovali, přičemž v tomto jim nic ani nikdo nebránil, hrníček tedy dále nechali k užití S. P., který vypil zbytek jeho obsahu, načež po chvíli se u S. P. počal rapidně zhoršovat jeho zdravotní stav, např. začal koulet očima, šilhat, „rozjížděly“ se mu oči, nechodil stabilně, byl „napumpovaný“, „zatnutý“, kdy v důsledku tohoto poté, co se obviněným ani jiným osobám nepodařilo mu pomoci, nakonec na místo obviněný D. K. přivolal rychlou lékařskou pomoc zdravotnické záchranné služby, která poškozeného S. P., převezla do Nemocnice XY, kde v důsledku kombinované intoxikace směsí drog pervitinu, kokainu, extáze a alkoholu i přes veškerou odbornou lékařskou péči, došlo dne 24. 10. 2021 v 15.50 hodin k jeho úmrtí,
a oba obvinění takto jednali, aniž by byli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami podle §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, s vědomím, že se jedná o návykovou (psychotropní) látku a ačkoliv mohli vědět, že její aplikací může dojít ke způsobení smrti, když pervitin, pod jeho mezinárodním nechráněným názvem (INN) v českém jazyce metamfetamin, je dle §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách uveden v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb. o seznamech návykových látek jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přičemž citovaný zákon vymezuje podmínky legálního nakládání s látkami uvedenými v přílohách, kdy obvinění svým jednáním nakládali s vyjmenovanou látkou v rozporu s podmínkami uvedenými v citovaném zákoně.
3. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 5 To 3/2023, rozhodl tak, že z podnětu odvolání obviněných D. K. a J. T. napadený rozsudek krajského soudu podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to ve výrocích o náhradě majetkové škody a nemajetkové újmy. Za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obvinění D. K. a J. T. jsou podle §228 odst. 1 tr. ř. povinni společně a nerozdílně zaplatit poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava - Slezská Ostrava, IČO: 47673036, na náhradě majetkové škody částku ve výši 32 195 Kč, poškozenému J. P., nar. XY, bytem XY, XY - XY, na náhradě nemajetkové újmy částku ve výši 300 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Revírní bratrská pokladna, zdravotní pojišťovna a poškozený J. P. odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu majetkové škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II.
Dovolání obviněných a vyjádření k nim
4. Proti výše označeným rozsudkům soudů nižších stupňů podal obviněný D. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Obviněný konkrétně namítal, že jeho jednání neporušuje objekt trestného činu podle §283 tr. zákoníku, jestliže nemělo za následek šíření psychotropní látky ve společnosti, tj. nevytvořilo novou příležitost k získání psychotropní látky pro poškozeného či jinou osobu, neboť obviněný se dopustil jednání, které spočívalo v převzetí a přípravě psychotropní látky pro tři zájemce o její užití, a to na základě vzájemné dohody. Dále vyjádřil přesvědčení, že objektivní stránka tohoto trestného činu nepostihuje jednání a na zákonný znak „jinak jinému opatří“ nelze vztáhnout jednání, při němž jedna z několika osob společně aktivně usilujících o opatření si psychotropní látky, tuto látku převezme po domluvě s ostatními od prodejce a při stávající a přetrvávající dohodě všech osob tuto látku před těmito osobami připraví ke společnému užití. Převzetí psychotropní látky a její příprava k užití probíhala v koordinaci všech zájemců a při jejich plném vědomí o všech rozhodných skutečnostech. Pokud J. T. prodal psychotropní látku všem třem osobám, čímž si ji všichni tři zájemci opatřili společně, nemohl ji obviněný „jinak opatřit“, neboli znovu opatřit, těmto stejným osobám (k tomu odkázal na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1167/2004 a sp. zn. 11 Tdo 705/2016).
6. Obviněný nesouhlasil také s naplněním subjektivní stránky trestného činu podle §283 tr. zákoníku, neboť sice manipuloval s psychotropní látkou, ale toto jednání neučinil v úmyslu opatřit psychotropní látku pro jiného. Nelze vycházet z úzké sekvence děje, kdy obviněný vložil psychotropní látku do tekutiny, užil ji a následně ji položil zpět na stůl v úmyslu přenechat ji jinému k užití. Úmyslné zavinění obviněného je nutné posuzovat v celkovém kontextu všech skutečností, zejména na čem se společně s O. a P. dohodli. Obviněný je přesvědčen, že právě společná dohoda mezi ním, O. a P. ohledně opatření psychotropní látky od J. T. a jejich dohoda na způsobu jejího užití prokazuje, že obviněný manipuloval s psychotropní látkou v úmyslu připravit ji k společnému užití, nikoliv tedy v úmyslu opatřit ji pro O. a P. Obviněný nejednal v úmyslu vytvořit novou příležitost pro O. a P. získat psychotropní látku, neboť podle přesvědčení obviněného tuto příležitost vytvořil pro všechny tři J. T. tím, že položil krabičku s psychotropní látkou na stůl a umožnil jim převzít si ji pro účely jejich společného užití. Následně formuloval výhrady proti nedbalostnímu zavinění u kvalifikované skutkové podstaty trestného činu podle §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. V odůvodnění rozhodnutí se vyskytují rozporná tvrzení k formě nedbalostního zavinění. Rovněž je vyloučeno, aby nedbalost byla dovozena z obecného povědomí o drogách. Osud poškozeného mu nebyl lhostejný. Všichni zájemci měli reálný přehled o množství nasypané látky, za kterou zaplatili. Jednání poškozeného, který čaj s psychotropní látkou vypil, se jevilo překvapivé a zcela nečekané (v tomto kontextu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 744/2017). Obviněný může být veden k odpovědnosti jen za to, co mohl důvodně předvídat a je přesvědčen, že pokud by poškozený Pašiak vypil jím předvídatelné množství lehké drogy (podle obviněného pouze J. T. věděl, co je obsahem prodané směsi), na které se dohodli, tj. ¼ společn ě opatřené psychotropní látky, nedošlo by k jeho úmrtí.
7. Ohledně nesprávného právního posouzení obviněný ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy namítl, že při posuzování míry spoluzavinění nebyla dostatečně brána v potaz reakce poškozeného a omezení v jejím předcházení.
8. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby v souladu s §265k odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2023, č. j. 5 To 3/2023-1210, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2022, č. j. 49 T 2/2022-991, a podle §265m odst. 1 tr. ř. aby sám ve věci rozhodl tak, že obviněného zprostí obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem a podle §229 odst. 3 tr. ř. odkázal poškozeného s jeho nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně navrhl, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu přerušil výkon napadeného rozhodnutí do doby, než Nejvyšší soud rozhodne o podaném dovolání. Vyslovil rovněž souhlas s projednáním svého dovolání v neveřejném zasedání.
9. Opis dovolání obviněného D. K. byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že po seznámení se s obsahem mimořádného opravného prostředku obviněného se ukazuje, že představuje opakování, resp. pokračovaní jeho obhajoby uplatňované v předcházejících fázích trestního řízení, kterou již řešily soudy nižších stupňů. Podchycuje vadnou aplikaci hmotného práva na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Námitky obviněného, jimž vyjadřoval nespokojenost s naplněním avizovaných znaků skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 4 písm. a) tr. zákoníku, jsou podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., přesto jim však nelze přiznat opodstatnění.
10. Pokud jde o kritizovaný objekt trestného činu podle §283 tr. zákoníku, s přihlédnutím ke skutku, jehož popis je obsažen ve výrokové části rozsudku Krajského soudu v Ostravě, je zřejmé, že byl atakován objekt trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 tr. zákoníku skrze jednání obviněného vůči dvěma osobám, jimž drogu poskytl k užití. V posuzovaném případě to konkrétně znamenalo, že jinému opatřil psychotropní látku. Disponoval tak dále se získaným předmětem. Obviněný totiž krabičku s drogou převzal od spoluobviněného J. T., manipuloval s ní a připravil ve výsledku tak, že ji v množství podle svévole určené nasypal do hrníčku s čajem, který po krátkém upití přenechal k užití mimo jiné poškozenému S. P., který vypil zbytek jeho obsahu.
11. Soubor námitek obviněného namířený vůči naplnění objektivní stránky trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku byl předmětem soustředěné pozornosti v průběhu celého řízení (viz odst. 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a odst. 27 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Krabičku s drogou pojmenovanou jako speed, kterou před obviněného D. K. k jeho požadavku na drogu dal spoluobviněný J. T., vzal pouze sám obviněný D. K. a dále s ní manipuloval. Spoluobviněný J. T. neposkytl zvlášť každému ze tří zájemců o užití drogy její určité množství jako odměřenou dávku určenou k samostatnému užití. Krabička s drogou nebyla ani v dispozici všech těchto tří zájemců k odsypání si každého z nich pro sebe, ale tuto vzal do rukou právě a jen obviněný D. K., drogu si prohlédl a také diskutoval s J. T. o jejím charakteru. Určující bylo následné jednání obviněného D. K., kterým si samostatnou manipulací s krabičkou s drogou vytvořil i pro další dva zájemce příležitost drogu získat přípravou nápoje o jím určené koncentraci. V tehdejší době nebyla droga ve společném vlastnictví tří zmiňovaných zájemců. Je možné dodat, že o vlastnictví by se stejně dalo hovořit jen v přeneseném významu, jestliže omamné a psychotropní látky představují věc vyloučenou z občanskoprávního styku („res extra commercium“).
12. Co se týče kvalifikované skutkové podstaty podle §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, vůči které obviněný také vznesl výhrady, její použití je podmíněno způsobením mimo jiné smrtí jako zvlášť přitěžující okolnosti, pokud se nachází v příčinné souvislosti s jednáním pachatele spadajícím pod znaky základní skutkové podstaty podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. Ve vztahu ke zmíněné okolnosti se předpokládá prokázání nedbalostní formy zavinění ve smyslu §16 odst. 1 tr. zákoníku. Krajský soud v Ostravě v odstavci 50 odůvodnění rozsudku konstatoval přítomnost vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Vrchní soud v Olomouci v odstavci 26 přisvědčil takovému závěru soudu prvního stupně, jestliže výslovně odkázal na dotčené ustanovení §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jakkoli může působit jako mírně zavádějící následný úryvek z téhož odstavce odůvodnění rozhodnutí, jestliže se v něm poukazuje též na to, co obviněný přepokládat měl a mohl v důsledku podání drogy poškozenému v jeho stavu (naznačuje se srovnání s nevědomou nedbalostí, u níž absentuje vědomí pachatele, že svým činem může způsobit trestněprávně relevantní následek), zvolená forma nedbalostního zavinění nebyla v odvolacím řízení nijak zpochybněna. Tomuto odpovídá například i odstavec 36 odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, v němž se opětovně zmiňuje existence vědomé nedbalosti pokrývající smrt poškozeného.
13. Přisvědčit nebylo možné ani tvrzením obviněného o tom, že nedbalost vůči trestněprávně relevantnímu následku byla založena pouze na obecné povědomosti o drogách, neboť byla učiněna na základě rozsáhlého dokazování provedeného ve věci. Jestliže se při posuzování subjektivní míry opatrnosti vezmou v potaz vlastnosti a zkušenosti pachatele, ukazuje se, že obviněný D. K. disponoval praktickou zkušeností s konzumací drog. Od naznačeného se odvíjí informovanost dopadající nejen na nakládání s psychotropní látkou protiprávně, ale i se znalostí negativních účinků metamfetaminu na lidský organismus, obzvláště v kombinacemi s dalšími návykovými látkami. Ohledně konkrétních okolností případu, které rezonují rovněž ve spojitosti s posuzováním míry opatrnosti u nedbalostního zavinění stran zvlášť přitěžující okolnosti, je nutno zdůraznit, že obviněný D. K. nebyl pasivní, oslovil spoluobviněného J. T. a při zprostředkování poskytnutí drogy vystupoval aktivně v rámci její manipulace. Prezentovaný název speed se pravidelně používá pro označení drogy obsahující účinnou látku metamfetamin. U stolu bylo probíráno, co je obsahem krabičky. Byl to obviněný D. K., který iniciativně, o své vlastní vůli odhadl a stanovil konečné množství, v jakém bude droga aplikována fakticky, přičemž rozmícháním v čaji ji připravil k snadnému perorálnímu užití. Přitom sám obviněný upozorňoval, že mu tzv. ujela ruka při stanovení dávky drogy do čaje. K tomu přistupovala ve skupině známá informace o stavu poškozeného, který předešlého večera konzumoval návykové látky v klubu Prestige, přinejmenším alkoholické nápoje, v důsledku čehož byl jeho organismus zatížen.
14. Pokud jde o námitky směřující k přiznání ještě vyšší míry spoluzavinění poškozeného S. P. na vzniku následku a ve vazbě na poměrné snížení náhrady škody, resp. nemajetkové újmy, oproti soudu prvního stupně přistoupil odvolací soud k tomuto snížení především z důvodu, že poškozený nese jistý díl viny na své smrti, nechoval-li se jako uživatel přiměřeně obezřetně při požití čaje s pervitinem, který mu namíchal obviněný D. K. Poznamenal též, že poškozený byl jedním z iniciátorů poptávky po droze, kterou jim posléze opatřil spoluobviněný J. T. V posuzované věci tento soud zjevně zkoumal, zda se jedná ve smyslu §2953 občanského zákoníku o důvody hodné zvláštního zřetele, a zabývaly se tedy otázkou, zda jde o takové okolnosti, které by odůvodňovaly poté, co byla výše náhrady nemajetkové újmy určena, její snížení, čímž splnil povinnost v adhezním řízení postupovat co do odůvodněnosti svého rozhodnutí se stejnou péčí jako civilní soud. V dalších vysvětlujících ohledech se nabízí odkázat na odstavec 46 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, které státní zástupce akceptuje.
15. Celkově po zvážení rozvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
16. Obviněný J. T. opřel své dovolání o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť jednak rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, jakož i ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, a jednak rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
17. Obviněný nejprve namítl absenci příčinné souvislosti mezi jednáním spočívajícím v přinesení psychotropní látky a úmrtím poškozeného S. P. Jediný, kdo může nést odpovědnost za množství drogy vsypané do hrníčku, je spoluobviněný D. K. Tohoto spoluobviněného upozornil na přehnané množství vsypané drogy. Pokud bylo v daném řízení prokázáno, že úmrtí poškozeného S. P. nezpůsobil metamfetamin sám o sobě bez ohledu na množství, tedy že k úmrtí poškozeného S. P. nevedlo již samotné užití metamfetaminu, nemůže být pouhé přinesení metamfetaminu v příčinné souvislosti s následkem v podobě úmrtí, neboť do tohoto jednání vstupuje jiné protiprávní jednání, a to jednání spoluobviněného D. K. Dovolatel upozornil spoluobviněného Kosmeľa na to, že drogy nasypal do hrníčku moc, avšak tento spoluobviněný jeho informace nedbal a jím připravený drogový koktejl přenechal k užití mj. poškozenému S. P.
18. V další části obviněný namítl absenci zavinění k okolnosti zvlášť přitěžující ve smyslu §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Popsané charakteristiky poškozeného představovaly přiměřený důvod pro obviněného, aby se mohl spoléhat, že k ohrožení jeho života nedojde. To, že se poškozený S. P. napije drogového koktejlu, a že navíc v drogovém koktejlu bude letální množství pervitinu, byl pro obviněného k okamžiku přenechání drogy spoluobviněnému D. K. nepředvídatelný příčinný průběh, který nemůže být a není v zavinění obviněného obsažen a obviněný tak nemůže odpovídat za následek, který takto vzešel, a to za úmrtí poškozeného. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 744/2017, obviněný poukázal na samotné jednání a chování poškozeného. Poškozený měl k dispozici informaci o tom, že drogy v hrníčku je nasypáno moc, že drogový koktejl je hořký, že ho nemá pít a posléze, že se má jít vyzvracet. Obvinění měli přiměřené důvody spoléhat se, že poškozený bude jejich pokyny a rady respektovat.
19. Následně obviněný rozporoval skutková zjištění týkající se vědomosti o předchozím požití alkoholických nápojů a jiných návykových látek ze strany poškozeného, prodej omamné a psychotropní látky spoluobviněnému D. K. i přítomnost omamné a psychotropní látky v nápoji pro poškozeného. Z mobilního telefonu dovolatele nikterak nevyplývá, zda v okamžiku tvrzeného poskytnutí OPL věděl o předchozí konzumaci OPL a alkoholických nápojů a taktéž to ani nevyplývá z výpovědí svědků J. Š. a D. V. Naproti tomu z výpovědí svědka O. K., jednoznačně vyplývá, že obviněný o této skutečnosti nevěděl, když svědek O. K. uvedl, že poškozený S. P. a svědek D. O. se o předchozím požití OPL a alkoholických nápojů bavili ještě před příchodem obviněného. S ohledem na výpověď soudní znalkyně Ing. Vladimíry Gebauerové je zřejmé, že v době příchodu obviněného do Hospůdky XY po deváté hodině dopolední se poškozený již nenacházel v těžkém stupni opilosti. Spoluobviněný D. K. i svědek O. K. měli vypovědět, že dovolatel za obsah krabičky nic nechtěl. Pokud potom vůle dovolatele nesměřovala ke směně obsahu krabičky za peníze, tedy k získání kupní ceny, nemohlo se na jeho straně jednat o prodej OPL. Obviněný rovněž upozornil, že se předmětný nápoj nedochoval, v důsledku čehož obsah předmětné krabičky nebyl podroben analýze. Poškozený navíc před vypitím nápoje napsal svědkovi D. O., že je předávkovaný. Nelze tedy vyloučit, že si smrtelnou dávku OPL aplikoval ještě před vypitím nápoje.
20. Dovolatel rovněž namítal neakceptování navrhovaného důkazu, jde-li o SMS komunikaci mezi poškozeným a svědkem D. O., která měla prokázat, že poškozený byl již v čase 9.42 hodin předávkovaný.
21. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2023, č. j. 5 To 3/2023-1210, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 11. 2022, č.j. 49 T 2/2022-991, co do celého jeho rozsahu. Podle §265k odst. 2 tr. ř. aby současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí nebo jeho zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. aby Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího podle §265o odst. 1 tr. ř. rozhodnul o přerušení výkonu rozhodnutí co do trestu odnětí svobody ve výměře 13 (třinácti) let nepodmíněně.
22. Opis dovolání obviněného J. T. byl soudem prvního stupně za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že dovolací argumentace obviněného představuje opakování, resp. pokračovaní jeho obhajoby uplatňované v předcházejících fázích trestního řízení, kterou již řešily soudy nižších stupňů.
23. Námitky obviněného, jimiž brojil proti příčinné souvislosti mezi jednáním spočívajícím v přinesení psychotropní látky a úmrtím poškozeného, a zaviněním k okolnosti zvlášť přitěžující ve smyslu §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, nelze přiznat opodstatnění. Byl to dovolatel, který předal spoluobviněnému D. K. krabičkou s látkou obsahující přinejmenším pervitin. Za prodej této psychotropní látky si nechal inkasovat peníze. Jestliže v souvislosti s manipulací drogy spoluobviněným D. K. poukazoval, že z krabičky vsypal do hrnku její větší množství, jednalo se o upozornění potřeby peněžního ekvivalentu za takovou psychotropní látku v částce vyšší než zprvu předaných 1 000 Kč a nikoli o projevení zájmu co do průběhu možné zdravotní komplikace v důsledku očekávané konzumace. Krabička s drogou nebyla ani v dispozici všech těchto tří zájemců k odsypání si každého z nich pro sebe, ale tuto vzal do rukou obviněný D. K., drogu si prohlédl a také diskutoval s dovolatelem o jejím charakteru. Za nastalého stavu ani dovolatel neučinil žádné opatření proti konzumaci drogy. Bez aktivního přístupu dovolatele, kterým bylo předání krabičky s drogou D. K., který ji hodlal užít společně s D. O. a S. P., a který po jejím převzetí nasypal tuto drogu do hrnečku s čajem, by nikdy nedošlo k úmrtí poškozeného. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým fatálním následkem na životě nebyla ničím přerušena. Není rozhodující, zda následek nastal působením více okolností, zde nejprve na straně dovolatele a poté angažování spoluobviněného D. K., který drogu od něj zakoupil a namíchal ji do čaje za účelem konzumace na místě v XY restauraci.
24. Kvalifikovaná skutková podstata podle §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku je podmíněna způsobením mimo jiné smrtí jako zvlášť přitěžující okolnosti. Ve vztahu k obviněnému a této zvlášť přitěžující okolnosti je dovozována vědomá nedbalost podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Jestliže se při posuzování subjektivní míry opatrnosti vezmou v potaz vlastnosti a zkušenosti pachatele, ukazuje se, že dovolatel již z minulosti nasbíral praktickou zkušenost s konzumací drog, o čemž vypovídá také řada záznamů za činnost kvalifikovanou jako trestný čin a přestupek. Od naznačeného se odvíjí informovanost dopadající nejen na nakládání s psychotropní látkou protiprávně, ale i se znalostí negativních účinků metamfetaminu na lidský organismus, obzvláště v kombinacemi s dalšími návykovými látkami. Dovolatel sehrával aktivní moment v poskytnutí drogy, neurčil konkrétní spotřebitelskou dávku z krabičky, ponechal volný průběh v manipulaci a jeho přístup ovlivnil pokračování v konzumaci drogy vůči dalším osobám, jakmile spoluobviněný D. K. o své vůli odhadl a stanovil konečné množství, v jakém bude droga aplikována fakticky, přičemž rozmícháním v čaji ji připravil k snadnému perorálnímu užití, kdy dvě osoby před poškozeným projevily negativní odezvu k ní. K tomu přistupovala ve skupině známá informace o stavu poškozeného, který předešlého večera konzumoval návykové látky v klubu Prestige, přinejmenším alkoholické nápoje, v důsledku čehož byl jeho organismus zatížen. Ohledně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2019, sp. zn. 11 Tdo 744/2017, týkající se nepřičitatelnosti těžké újmy na zdraví z důvodu nepředvídatelnosti jednání poškozené osoby, nelze uvažovat s ohledem na rozdílnost podstatných momentů skutkových zjištění, které jsou stabilizovány v projednávané věci.
25. Soubor námitek obviněného, jimiž se snažil zpochybnit skutková zjištění týkající se vědomosti o předchozím požití alkoholických nápojů a jiných návykových látek ze strany poškozeného, prodej omamné a psychotropní látky spoluobviněnému D. K., přítomnost omamné a psychotropní látky v nápoji pro poškozeného, nabývají podobu běžné polemiky s rozsahem provedeného dokazování a způsobem jeho hodnocení soudy nižších stupňů ve smyslu požadavků vyplývajících z §2 odst. 5 a 6 tr. ř. Je třeba mít na zřeteli, že dovolání nenahrazuje řádné opravné prostředky a jeho podání není přípustné ve stejném rozsahu, jaký je charakteristický pro řádné opravné prostředky. Extrémní rozpor nebyl v posuzované věci zjištěn a nelze jej shledávat v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, jestliže mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost. Vznesenými výhradami se již opakovaně a dostatečně zabývaly soudy nižších stupňů, přičemž státní zástupce neshledává potřebu jejich závěry znovu reprodukovat v rámci dovolacího řízení.
26. Co se týče námitky obviněného ohledně SMS komunikace mezi poškozeným a svědkem D. O., nelze ji přisvědčit. Ani podle judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 1997 sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 5. 2005 sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu procesní strany. Jakkoli závěr Krajského soudu v Ostravě o nadbytečnosti důkazních návrhů je v odstavci 43 odůvodnění rozsudku formulován blokově, je třeba vzít v potaz rovněž předcházející pasáže v odstavci 38 a násl. tamtéž, které vyvracejí verzi obhajoby, a na jejíž podporu se takové návrhy vedou. Důležité je poté upozornit, že Vrchní soud v Olomouci předvídané povinnosti zjevně dostál, jestliže zamítnutí návrhu obhajoby na doplnění dokazování ohledně SMS komunikace mezi poškozeným a svědkem D. O. potvrdil pro omezený důkazní potenciál, jak vyplývá z vysvětlení odstavce 18 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně. Z naznačeného pohledu se tedy nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz.
27. Celkově po zvážení rozvedených skutečností státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř.
29. Nejvyšší soud shledal, že v případě obou obviněných jsou dovolání přípustná, dovolání byla podána obviněnými jako osobami oprávněnými, prostřednictvím obhájců, v zákonných lhůtách a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
30. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obvinění dovolání opírají, lze podřadit pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., na které je v dovoláních ve smyslu výše uvedeného odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. §265i odst. 1, 3 tr. ř.).
31. Obviněný J. T. ve svém dovolání odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod spočívá v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Za právně relevantní dovolací námitky ze strany obviněného lze tedy považovat správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, procesní bezvadnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
32. Cílem tohoto dovolacího důvodu je kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. ř. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou: případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu), případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.) a vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
33. Oba obvinění odkázali na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je možné iniciovat tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze zásadně namítat vady hmotněprávní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny právní vady v napadených rozhodnutích spatřované. To znamená, že předmětný dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
34. Nadto Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
35. Rovněž nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně je Nejvyšší soud oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými.
36. Nejvyšší soud považuje předně za nezbytné ve vztahu k předmětné trestní věci uvést, že soudy nižších stupňů, zejména nalézací soud, provedly dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ve věci (§2 odst. 5 tr. ř.) a v odůvodnění svých rozhodnutí rozvedly, jak hodnotily provedené důkazy a k jakým závěrům přitom dospěly, přičemž z odůvodnění rozhodnutí je zřejmá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením (odpovídajícím §2 odst. 6 tr. ř.), učiněnými skutkovými zjištěními relevantními pro právní posouzení i přijatými právními závěry. Ve vztahu k dovolacím námitkám ohledně způsobu hodnocení důkazů soudy a zjišťování skutkového stavu lze připomenout, že ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. nestanoví žádná pravidla, jak pro míru důkazů potřebných k prokázání určité skutečnosti, tak stanovící relativní váhu určitých typů či druhů jednotlivých důkazů. Soud totiž v každé fázi řízení zvažuje, které důkazy je třeba provést, případně, zda a nakolik se jeví být nezbytným dosavadní stav dokazování doplnit. S přihlédnutím k obsahu již provedených důkazů tedy usuzuje, nakolik se jeví např. návrhy stran na doplnění dokazování důvodnými a které mají naopak z hlediska zjišťování skutkového stavu věci jen okrajový, nepodstatný význam. Shromážděné důkazy potom hodnotí podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Rozhodování o rozsahu dokazování tak spadá do výlučné kompetence soudů (viz též §216 odst. 1 tr. ř.). Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. ř.
37. Vhodným se jeví rovněž uvést, že není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich nějaké vlastní skutkové závěry. Určující je, že mezi skutkovými zjištěními soudu na straně jedné a provedenými důkazy (a souvisejícími právními závěry) na straně druhé není zjevný nesoulad. Nadto lze dodat, že existence takového případného nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013).
38. Ve vztahu k dovolacím námitkám, které v posuzované trestní věci oba obvinění uplatnili v rámci dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., musí Nejvyšší soud konstatovat, že tyto jsou obsahově shodné s těmi, se kterými se již v rámci jejich obhajoby vypořádaly soudy nižších stupňů, což je také patrno i z odůvodnění jejich rozhodnutí.
39. Soud prvního stupně rozvedl na základě jakých skutkových zjištění a provedených důkazů dospěl k naplnění zákonných znaků „prodá“, „neoprávněně jinak jinému opatří“ a „přechovává“ (viz body 47 – 49 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Ve vztahu k naplnění znaku „neoprávněně jinak jinému opatří“ soud prvního stupně učinil ve vztahu k Denissi Kosmeľovi závěr, že za zásadní je třeba považovat ty jeho úkony, které učinil samostatně podle vlastního uvážení vůči jiným osobám (viz bod 48 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), což následně rozebral rovněž odvolací soud v bodě 27 odůvodnění rozsudku, kde reagoval na obsahově shodné námitky jmenovaného obviněného ohledně objektivní stránky souzeného trestného činu, jaké následně učinil i předmětem svého dovolání. Pokud se týká naplnění subjektivní stránky jednání obou obviněných, je možné odkázat na bod 36 a zejména 50 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Kromě toho, o vědomosti obviněného J. T. o předchozím požití alkoholických nápojů a jiných návykových látek ze strany poškozeného svědčí jeho komunikace se svědkyní Nikolou Ovsákovou (viz bod 25 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně) a výpověď svědka Ondřeje Kelnara (viz bod 36 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). S námitkou, že oba obvinění nemohli vědět o stavu poškozeného, který byl pod vlivem alkoholu a drog, se rovněž dostatečně vypořádal odvolací soud v bodě 30 odůvodnění rozsudku. Odvolací soud se rovněž dostatečně vypořádal s námitkami obviněného D. K., který zdůrazňoval chování poškozeného S. P. ve vztahu k užití drogového nápoje (bod 31 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu) a s obviněnými zdůrazňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 744/2017 (bod 33 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu). Pokud jde o námitky směřující k přiznání ještě vyšší míry spoluzavinění poškozeného S. P. na vzniku následku a ve vazbě na poměrné snížení náhrady škody, resp. nemajetkové újmy, odvolací soud zkoumal, zda se jedná ve smyslu §2953 občanského zákoníku o důvody hodné zvláštního zřetele (viz bod 46 a násl. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), kam spadá také překvapivé použití drogy ze strany poškozeného, na které upozorňoval ve svém dovolání obviněný D. K. Odvolací soud také v bodě 36 odůvodnění svého rozsudku vysvětlil, proč nemohlo dojít k přerušení příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného J. T. a následkem v podobě předávkování se poškozeného.
40. Ve vztahu k obsahově shodným námitkám, které byly již uplatněny v řízení před soudem prvního a druhého stupně, je nutno zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 11 Tdo 170/2022, a ze dne 25. 1. 2017, sp. zn. 7 Tdo 1455/2016, přiměřeně taktéž rozhodnutí ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002, podle nichž, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla v této části o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
41. V reakci na námitky obsahově shodné s těmi, se kterými se již soudy nižších stupňů vypořádaly, považuje Nejvyšší soud za vhodné obviněné upozornit také např. na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 1337/17, kde tento mj. uvedl, že institut dovolání nezakládá právo na přezkum rozhodnutí nižších soudů ve stejné šíři jako odvolání. I přes shora uvedené konstatování považuje Nejvyšší soud za potřebné opětovně uvést, že se oba nižší soudy řádně zabývaly jednotlivými důkazy, jejich hodnocením a na základě toho formulovaly příslušné závěry. Z napadených rozhodnutí vyplývá, že soudy věnovaly hodnocení důkazů náležitou pozornost. Příslušná skutková zjištění byla učiněna na základě zhodnocení relevantních důkazů, převážně v podobě svědeckých výpovědí a listin. Nejvyšší soud tak konstatuje, že mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků souzených trestných činů, kterými byli obvinění uznáni vinnými, není žádný zjevný rozpor. Učiněná skutková zjištění nejsou v žádném případě ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a jsou založena na procesně použitelných důkazech.
42. Nejvyšší soud považuje za nutné shrnout, že obvinění byli ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčeni na podkladě důkazů, které ve svém kontextu tvoří ucelený řetězec prokazující jejich vinu. Na základě provedených důkazů není pochybnost o tom, jak uzavřely již soudy nižších stupňů, že dne 24. 10. 2021 v blíže nezjištěné době mezi 9:07 a 10:03 hodin v prostoru restaurace XY v XY přes vědomí o ovlivnění poškozeného S. P. alkoholickými nápoji a omamnými a psychotropními látkami, aniž by byli držiteli povolení k zacházení s návykovými látkami, poté, co se poškozený S. P., D. O. a obviněný D. K. domluvili, že chtějí užít nějakou povzbuzující drogu, oslovil obviněný D. K. za účelem jejího získání obviněného J. T., který mu v přesně nezjištěném množství dal k užití drogu v podobě krystalického prášku prezentovanou jako speed, která byla minimálně psychotropní látkou pervitinem. Za tuto mu poškozený S. P., D. O. a obviněný D. K. na místě dali společně dohromady finanční částku v celkové výši 2 000 Kč, kterou si obviněný J. T. vzal. Obviněný D. K. předmětnou drogu připravil k užití tak, že ji v množství zcela podle svého uvážení nasypal do hrníčku s čajem, v němž se rozpustila. Přesto, že sám obviněný D. K. i obviněný J. T. uváděli, že tam toho nasypal moc, si následně z této směsi trochu upil obviněný D. K., který ji následně přenechal k užití D. O. a S. P., jenž posléze vypil zbytek jeho obsahu. Po chvíli se u S. P. počal rapidně zhoršovat jeho zdravotní stav, obviněný D. K. přivolal rychlou lékařskou pomoc zdravotnické záchranné služby, načež v nemocnici v důsledku kombinované intoxikace i přes veškerou odbornou lékařskou péči došlo dne 24. 10. 2021 v 15:50 hodin k úmrtí S. P.
43. Nejvyšší soud na podkladě předložených rozsudků soudů nižších stupňů a spisového materiálu nemá pochyb o tom, že obviněný D. K. opatřil psychotropní látku, když převzal bílou krabičku s drogou od obviněného J. T., podle vlastního uvážení z ní odsypal do hrníčku s čajem, který po vlastním upití přenechal k užití dalším osobám, mimo jiné poškozenému S. P., který vypil zbytek jeho obsahu. Obviněný J. T. poskytl předmětnou krabičku s drogou právě D. K., který svým následným jednáním, kdy sám manipuloval s krabičkou, vytvořil i pro další dva zájemce příležitost drogu získat přípravou nápoje v koncentraci, kterou sám určil jejím odsypáním. V případě obviněného J. T. má bezvýhradně za to, že tento předal D. K. krabičkou s drogou, za což si nechal zaplatit. Obviněný J. T. svým následným jednáním nijak nezasáhl proti následné konzumaci drogy. Bez aktivního přístupu obviněného J. T., který krabičku s drogou předal D. K., jenž ji hodlal užít společně s D. O. a S. P., a který po jejím převzetí nasypal tuto drogu do hrnečku s čajem, by nikdy nedošlo k úmrtí poškozeného. Příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a vzniklým fatálním následkem na životě poškozeného nebyla ničím přerušena. Není přitom rozhodující, zda následek nastal působením více okolností, zde nejprve na straně obviněného J. T. a poté jednáním D. K., který od něj drogu zakoupil a zamíchal ji do čaje.
44. Učiněná skutková zjištění soudů nižších stupňů nevzbuzují žádné pochybnosti o tom, že oba obvinění svým jednáním vědomě riskovali, že jimi zajištěná a připravená droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt. Uvedené je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, který ve své rozhodovací praxi zaujal stanovisko, že pachatel zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy §283 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku, který dlouhodobě užívá drogy a je tedy znalý drogového prostředí, si musí být vědom toho, že za určitých okolností může být každá dávka drogy pro uživatele smrtelná. Každý prodejce drogy (a rovněž tak pachatel, který se podílí na její přípravě) tak zcela vědomě riskuje, že jím prodaná droga může jinému člověku po aplikaci přivodit smrt. Z hlediska naplnění subjektivní stránky citovaného zločinu není proto rozhodné, zda pachatel neměl konkrétní představu o účincích drogy na organismus poškozené osoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 4 Tdo 1357/2012). Nadto považuje Nejvyšší soud rovněž za nutné zmínit, že obecně známým faktem zůstává, že pervitin (metamfetamin) je řazen mezi tzv. tvrdé drogy s vysokým rizikem vzniku závislosti, jakož i zdravotních komplikací. S touto skutečností jsou přitom obeznámeny nejen osoby přicházející s drogou do přímého kontaktu (konzumenti, distributoři), ale též široká veřejnost. Vysoká škodlivost dané látky je důvodem jeho zařazení do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013, potažmo uvedení do seznamu psychotropních látek Úmluvy OSN o psychotropních látkách ze dne 21. 2. 1971 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1318/2016). Ve vztahu k posuzované problematice jsou též přiléhavé závěry vyplývající z další relevantní judikatury Nejvyššího soudu – k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 12. 2012, sp. zn. 6 Tdo 1006/2012, ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 11 Tdo 1060/2019, ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. 11 Tdo 53/2021, ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 11 Tdo 771/2021, a jiné. Na tyto závěry lze v podrobnostech odkázat, zatímco poukaz dovolatelů na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 5 Tdo 1167/2004, sp. zn. 11 Tdo 705/2016, popř. sp. zn. 11 Tdo 744/2017, je ve vztahu k posuzované věci nepřípadný.
45. Obviněný J. T. rovněž namítal neakceptování navrhovaného důkazu, jde-li o SMS komunikaci mezi poškozeným a svědkem D. O., která měla prokázat, že poškozený byl již v čase 9.42 hodin předávkovaný.
46. Pokud se týká námitky obviněného ohledně neprovedení jím navrhovaných důkazů, ohledně této problematiky považuje Nejvyšší soud za potřebné uvést, že k otázce tzv. opomenutých důkazů se opakovaně vyslovil Ústavní soud (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 904/14, nález sp. zn. IV. ÚS 251/04, a další), když mj. konstatoval, že zákonem předepsanému postupu v úsilí o právo (zásadám spravedlivého procesu) vyplývajícímu z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je nutno rozumět tak, že v řízení před obecným soudem musí být dána jeho účastníkovi možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro zjištění (prokázání) svých tvrzení pokládá za potřebné; tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také pokud jim nevyhoví ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal. V usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 545/2014 (viz též usnesení sp. zn. 8 Tdo 1352/2014) Nejvyšší soud tzv. opomenuté důkazy charakterizuje jako kategorii důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tj. důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud nezabýval při postupu podle §2 odst. 6 tr. ř., protože takové důkazy téměř vždy založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí (§125 tr. ř.), ale současně též porušení pravidel spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práva svobod). Za opomenuté důkazy v daných rozhodnutích Nejvyšší soud považuje i procesní situace, v nichž bylo účastníky řízení navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci (srov. např. nálezy Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 262/2004, I. ÚS l18/2009, či III. ÚS 3320/2009, a další). Zároveň bylo konstatováno, že se však nejedná o opomenuté důkazy, jestliže jsou dodrženy všechny podmínky procesního postupu, jak jsou zákonem vymezeny, a soudy tento postup dostatečně odůvodní a vysvětlí v přezkoumávaných rozhodnutích.
47. Odvolací soud vzal v projednávané trestní věci v potaz obviněným učiněné důkazní návrhy, přičemž sice stručně, ale věcně a přesvědčivě odůvodnil, proč považoval jejich provedení za nadbytečné. Pokud tedy obviněný vznáší výhrady vztahující se k otázce neprovedených důkazů, potom Nejvyšší soud odkazuje na skutečnosti zmíněné v rozhodnutí odvolacího soudu a dodává, že na návrhy dovolatele na doplnění dokazování bylo uvedeným soudem reagováno a tento soud, i když stručně, přesto dostatečně vysvětlil, proč nepovažuje provádění dalšího dokazování za nezbytné (viz bod 18. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).
48. Závěrem lze tedy konstatovat, že námitkami, které oba obvinění uplatnili v dovoláních, se již soudy nižších stupňů zabývaly, jak již bylo shora konstatováno, přičemž je nutné dodat, že svá rozhodnutí řádně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, tudíž nelze konstatovat, že by tato vykazovala znaky libovůle při hodnocení. Nejvyšší soud považuje za potřebné z pohledu ustanovení §265i odst. 2 tr. ř. (odůvodnění rozhodnutí o dovolání) odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mj. vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy, promítnutý do podmínek kladených na odůvodnění rozhodnutí, nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument a že odvolací soud se při zamítnutí odvolání v principu může omezit na převzetí odůvodnění nižšího stupně (např. věc García proti Španělsku). Pokud uvedené platí pro odvolací řízení, tím spíše je aplikovatelné pro dovolací řízení se striktně vymezenými dovolacími důvody, při zjištění, že soudy nižších stupňů již shodným námitkám věnovaly dostatečnou pozornost.
49. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Jelikož ve věci obviněných D. K. a J. T. dospěl Nejvyšší soud k závěru, že se jedná o dovolání zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za splnění podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto mohl rozhodnout v neveřejném zasedání.
50. Pokud jde o podnět, který obvinění učinili v rámci svých dovolání, tedy aby předseda senátu Nejvyššího soudu za podmínek §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti kterému podali dovolání, Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. ř. před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu (na rozdíl od návrhu učiněného předsedou senátu soudu prvního stupně podle §265h odst. 3 tr. ř.) však není obligatorní a k aplikaci citovaného ustanovení by bylo třeba přistoupit v situaci, pokud by argumentace obviněných s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však takové důvody pro odklad (přerušení) výkonu trestu ani u jednoho z obviněných nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětech obviněných rozhodnout samostatným rozhodnutím, těmto nevyhověl a s ohledem na vlastní rozhodnutí o dovoláních případným (negativním) výrokem nerozhodl (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. I. ÚS 522/14).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. 10. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu