ECLI:CZ:NS:2023:11.TDO.918.2023.1
sp. zn. 11 Tdo 918/2023-4696
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 10. 2023 o dovolání obviněných 1. P. O. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Ostrov, 2. M. F. , t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, a 3. Bc. Ivany Gróffové, rozené Lysové , nar. 3. 1. 1980 v Ostravě, trvale bytem Klimkovice, Havlíčkova 464t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Ostrava, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 1 To 4/2023, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 35 T 5/2022, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. O. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných Bc. Ivany Gróffové a M. F. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2022, sp. zn. 35 T 5/2022, byl obviněný P. O. uznán vinným pod bodem 1. zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 3. přečinem nedovoleného ozbrojování podle §279 odst. 1 tr. zákoníku. Za uvedené jednání a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. 10 T 19/2022, jenž ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 15. 4. 2022, byl obviněný P. O. krajským soudem odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §67 odst. 1 tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. zákoníku byl dále odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 700 denních sazeb po 5.000 Kč, tedy v celkové výši 3.500.000 Kč. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí části majetku v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně, a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku rovněž trest propadnutí věci, a to finančních částek ve výši 7.500 Kč a 1.900 EUR. Konečně pak byl obviněnému uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. To vše za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. 10 T 19/2022, jenž ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 15. 4. 2022, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Obviněný M. F. byl týmž rozsudkem krajského soudu pod bodem 1. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 8 T 79/2021, jenž nabyl právní moci dne 23. 12. 2021, a za sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 70 T 35/2022, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2022, sp. zn. 6 To 365/2022, byl jmenovaný obviněný krajským soudem odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. zákoníku byl dále odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výši 3.000 Kč. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest zákazu činnosti v délce tří let spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. To vše za současného zrušení výroků o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 8 T 79/2021, jenž nabyl právní moci dne 23. 12. 2021, a z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 70 T 35/2022, jenž nabyl právní moci dne 19. 9. 2022, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 6 To 365/2022, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Obviněná I. G. pak byla citovaným rozsudkem krajského soudu uznána vinnou pod bodem 1. pomocí podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k zvlášť závažnému zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku a pod bodem 2. zločinem legalizace výnosů z trestné činnosti podle §216 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku. Za uvedené jednání byla rozsudkem krajského soudu odsouzena podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku a §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněné uložen rovněž trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně.
4. Výše citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními obviněných P. O., M. F. a Bc. Ivany Gróffové, jakož i odvoláním státního zástupce podaným v neprospěch všech jmenovaných obviněných do výroku o trestech. O těchto řádných opravných prostředcích následně rozhodl Vrchní soud v Olomouci svým rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 1 To 4/2023, a to tak, že napadené rozhodnutí krajského soudu z podnětu odvolání obviněného M. F. a odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného P. O. a M. F. podle §258 odst. 1 písm. b) a písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil, a to ohledně obviněného M. F. v celém rozsahu a ohledně obviněného P. O. toliko ve výroku o trestu. Naopak odvolání obviněné Bc. Ivany Gróffové a státního zástupce v neprospěch této obviněné odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná.
5. Citovaným rozsudkem vrchního soudu byl obviněný M. F. za splnění podmínek podle §259 odst. 3 tr. řádu uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 8 T 79/2021, jenž nabyl právní moci dne 23. 12. 2021, a za sbíhající se přečiny maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 70 T 35/2022, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2022, sp. zn. 6 To 365/2022, byl obviněný M. F. vrchním soudem odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ve spojení s §68 odst. 1, odst. 2 a odst. 3 tr. zákoníku byl obviněný dále odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 30 denních sazeb po 100 Kč, tedy v celkové výši 3.000 Kč. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti v délce tří let spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně, a to včetně terénního nákladního automobilu tov. zn. Mercedes Benz 208, o jehož propadnutí nebylo rozhodnuto nalézacím soudem. To vše za současného zrušení výroků o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 8. 7. 2021, sp. zn. 8 T 79/2021, jenž nabyl právní moci dne 23. 12. 2021, a z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 6. 2022, sp. zn. 70 T 35/2022, jenž nabyl právní moci dne 19. 9. 2022 ve znění rozsudku Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 6 To 365/2022, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
6. Obviněného P. O. pak odvolací soud za splnění podmínek podle §259 odst. 3 tr. řádu za jednání popsané v nezměněném výroku o vině v rozhodnutí prvostupňového soudu a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. 10 T 19/2022, jenž ve vztahu k jeho osobě nabyl právní moci dne 15. 4. 2022, odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §66 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí části majetku v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně, jenž byly oproti výrokové části rozsudku soudu prvního stupně doplněny o nemovitou věc, a to parcelu č. XY (zastavěná plocha a nádvoří, parcely), jejíž součástí je stavba Přívoz, č. p. XY (objekt k bydlení), v katastrálním území 713767 Přívoz, obec Ostrava, zapsanou na LV č. 986 u katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště Ostrava (dále jen „propadnutá nemovitost“). Konečně pak byl obviněnému uložen trest propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku v podobě movitých věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku soudu druhého stupně a podle §70 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to finančních částek ve výši 7.500 Kč a 1.900 EUR. To vše za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. 10 T 19/2022, jenž nabyl právní moci ve vztahu k obviněnému dne 15. 4. 2022, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
7. Podle skutkových zjištění Krajského soudu v Ostravě se obvinění P. O. a Bc. Ivana Gróffová předmětné trestné činnosti dopustili společně s dalšími osobami (tj. se spoluobviněnými J. H., M. K. a D. E. B.) tím, že:
1) obvinění P. O., J. H., M. K., D. E. B. a Bc. Ivana Gróffová ,
v přesně nezjištěné době nejméně však od měsíce března 2020 do 29. 6. 2021 na území České republiky, a to v Ostravě, XY, XY, Olomouci, XY a XY a na dosud blíže nezjištěných místech v Polské republice a na dalších místech, se společným záměrem získat co nejvyšší majetkový prospěch z této činnosti, srozuměni s tím, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně nakládat s návykovou látkou metamfetamin, zvanou pervitin, využitelnou pro toxikomanii, ani s ní dále obchodovat, vědomi si skutečnosti, že příslušným zákonným povolením nedisponují, s cílem maximalizovat úspěch své činnosti a znesnadnit své odhalení a dopadení, se spojili do skupiny, ve které se každý podílel svými dílčími činnostmi na opakovaném a pravidelném opatřování léčiv obsahujících pseudoefedrin a na opatřování efedrinu a na jejich následném nelegálním přepracování na návykovou látku pervitin v objemových řádech stovek gramů v jednotlivých případech a na následném prodeji takto vyráběného pervitinu, přičemž takto postupovali s vědomím vzájemné spolupráce a s pevně daným rozdělením funkcí a úloh, kdy se na dosažení společného cíle vědomě podíleli způsobem popsaným níže, přičemž
P. O.
průběžně organizoval a financoval výrobu uvedené návykové látky tím, že na dosud nezjištěném místě na území Polské republiky opatřoval léčiva obchodních značek StopCold a Efedrina Arena s obsahem prekurzorů pseudoefedrin a efedrin pro výrobu této látky,
opakovaně sám či společně s J. H. či M. K. jezdil do Polské republiky za účelem nákupu léčiva obchodních značek StopCold a Efedrina Arena řádově v množstvích stovek a tisíců balení těchto léčiv a sám či se jmenovanými tato léčiva převážel na území České republiky, aby jich zde bylo využito k výrobě metamfetaminu (pervitinu), a takto nejméně v období od začátku července 2020 do konce února 2021 v Polsku koupil celkem nejméně 9.686 balení léčiva StopCold, která obsahovala celkem 193.720 kusů tablet s obsahem 120 mg pseudoefedrinu v tabletě, to je celkem 23.246,40 g pseudoefedrinu, určených k výrobě 13.697 gramů metamfetaminu (pervitinu),
posílal pro léčiva do Polska M. K.,
v roce 2020 v Polsku koupil hroudu čistého efedrinu o hmotnosti nejméně 1.000 gramů za účelem jeho přepracování na pervitin o hmotnosti nejméně 736 gramů a tento efedrin převezl do České republiky,
tato léčiva následně zčásti sám prodával dalším osobám za částku 550 Kč za jedno balení v množství minimálně 126 ks v jednom kartonu, a takto činil s vědomím, že budou použita k výrobě pervitinu,
zčásti tato léčiva předával M. K., aby mu z nich tento vyrobil pervitin,
zčásti tato léčiva předával J. H., aby tento z nich nechal M. K. nebo M. F. vyrobit pervitin, a následně od něj odebíral vyprodukovaný pervitin v množství řádově stovek gramů,
takto vyráběný pervitin přechodně přechovával jednak v rodinném domě na ul. XY v Ostravě, jednak v bytě na ulici XY v Ostravě a tento pervitin zčásti sám prodával dalším osobám za účelem jeho další distribuce a zčásti jej předával své družce D. E. B., aby jej tato prodávala dalším osobám za účelem jeho další distribuce a zčásti jej za stejným účelem předával J. H.,
na začátku léta roku 2020 od J. H. převzal vzorek 20 gramů efedrinu a poté, kdy si ověřil jeho kvalitu, objednal a následně převzal od J. H. dvě dodávky efedrinu o celkovém objemu 2 kg za celkovou částku 460.000 Kč, který následně předal M. K. s pokynem, aby tento uvedenou látku přepracoval na nejméně 1.340 gramů metamfetaminu (pervitinu), který následně prodal nezjištěným osobám,
na podzim roku 2020 koupil od J. H. za částku 35.000 Kč nejméně 7 kg červeného fosforu, 13 kg jódu, topné hnízdo a dvě laboratorní baňky za účelem další výroby pervitinu,
nejméně od března roku 2020 v Ostravě a XY předával J. H. týdně řádově stovky gramů pervitinu, který J. H. následně prodával P. N.,
od jara roku 2020 do jara roku 2021 nejméně dvakrát prodal po 100 gramech pervitinu společně s J. H. odběrateli T. D. v XY a v jednom případě udělil J. H. pokyn, aby tomuto odběrateli doručil dalších 100 gramů pervitinu a takto prodal celkem nejméně 300 gramů pervitinu T. D.,
v listopadu 2020 předal obviněnému J. H. pro nezjištěného odběratele z Brna nejméně 200 g pervitinu,
v prosinci 2020 společně s obviněnou D. E. B. prodal J. V. nejméně 200 gramů pervitinu za částku 130.000 Kč a do 11. 1. 2021 společně s D. B. prodal J. V. dalších 120 gramů pervitinu a
další pervitin prodával jak sám, tak prostřednictvím obviněných D. E. B. a J. H. dalším odběratelům,
v průběhu června roku 2021 dovezl z Polska dalších nejméně 2.684 balení léčiva Efedrina Arena, která obsahovala celkem 26.840 kusů tablet s obsahem 50 mg efedrinu v tabletě, to je celkem 1.342 g efedrinu, určených k výrobě dalších 988 gramů metamfetaminu (pervitinu), a tato léčiva zčásti (1.787 balení) předal M. K., aby je tento v Jakartovicích vyloupal a přepracoval na pervitin a zčásti (897 balení) je prodal J. H., aby je tento za pomoci M. F. v XY a Ostravě přepracoval na pervitin,
v domě své bývalé tchýně v XY ukrýval za účelem další výroby pervitinu v různých nádobách celkem 6.753 gramů jódu, 1.153 gramů fosforu, 2 kg hydroxidu sodného, topné hnízdo, dvě varné baňky o objemu každá 6.000 ml a teploměry,
a takto se podílel společně s dalšími na výrobě a distribuci metamfetaminu (pervitinu) v celkovém množství nejméně 16.761 gramů, kdy pervitin prodával s čistým ziskem nejméně 200 Kč na každém gramu,
Bc. Ivana Gróffová ,
za účelem usnadnění a zastření páchání jednání ostatních obviněných prostřednictvím obchodní společnosti ALL4LIFE s. r. o., IČ: 26807157, se sídlem Kalusova 827, Ostrava, jako jednatelka této společnosti opakovaně opatřovala chemické látky a další věci nezbytné k opakované výrobě metamfetaminu, které následně předávala J. H., ačkoli věděla, že jmenovaný tyto věci použije za součinnosti s obviněnými P. O., M. K. a M. F. k ilegální výrobě pervitinu, kdy takto nejméně
dne 21. 4. 2020 u společnosti MACH CHEMIKÁLIE s. r. o., objednala a následně odebrala 6 balení kyseliny fosforečné 85% o objemu 1.000 ml za celkovou částku 890 Kč,
dne 27. 4. 2020 u společnosti MERCI s. r. o., objednala a následně odebrala 3 balení jódu resublimovaného o objemu 500 g za celkovou částku 6.861 Kč,
dne 18. 11. 2020 u společnosti MACH CHEMIKÁLIE s. r. o., objednala a následně odebrala 4 balení kyseliny fosforečné 85% o objemu 1.000 ml za celkovou částku 660 Kč,
dne 14. 4. 2021 u společnosti ALZA.CZ a. s., zakoupila kuchyňskou váhu zn. TESCOMA za částku cca 800 Kč,
dne 23. 4. 2021 u společnosti MERCI s. r. o., objednala a následně odebrala 2 balení jódu resublimovaného o objemu 500 g za celkovou částku 4.717 Kč,
dne 27. 5. 2021 nejprve u dosud nezjištěné osoby zjišťovala možnost nákupu 20 litrů technického benzínu a 20 litrů toluenu a následně možnost nákupu stejných chemických látek zjišťovala u společnosti Barvy a laky Hostivař a. s., zastoupené Kateřinou Prokopovou,
dne 29. 6. 2021 u společnosti MERCI s. r. o., objednala 2 balení jódu resublimovaného o objemu 500 g za celkovou částku 4.717 Kč, k jejímuž převzetí již nedošlo, neboť zásilka byla téhož dne kurýrem vydána dle ustanovení §78 tr. řádu policejnímu orgánu,
kdy za využití těchto chemických látek (zejména jódu) obviněný J. H. prostřednictvím dalších osob vyrobil nejméně 1.841 gramů metamfetaminu hydrochloridu, a dalších 736 gramů metamfetaminu hydrochloridu vyrobit hodlal,
jménem společnosti ALL4LIFE s. r. o., pořídila rušičku a vyhledávač pasivního signálu, které předala J. H., aby tento za pomoci těchto věcí mohl zastírat a zabránit odhalení jím a ostatními páchané trestné činnosti,
osobně se opakovaně účastnila předání psychotropní látky metamfetamin (pervitin) J. H. odběrateli P. N.,
a takto se jako pomocník účastnila společně s dalšími na výrobě a distribuci metamfetaminu (pervitinu) v celkovém množství nejméně 1.841 gramů,
přičemž metamfetamin je zařazen jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a pseudoefedrin/efedrin je uveden jako prekurzor sloužící k výrobě metamfetaminu (pervitinu) v příloze č. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 i nařízení Rady (ES) č. 111/2005,
2) obviněná Bc. Ivana Gróffová
nejméně od měsíce listopadu 2019 do 29. 6. 2021 na území České republiky, a to zejména v Ostravě, XY či jinde se záměrem ukrýt finanční prostředky, které byly výnosy z trestné činnosti páchané J. H. tím, že opatřoval léčiva obsahující pseudoefedrin a efedrin, jakož i samotný efedrin, ze kterých následně společně s obviněnými P. O., M. K. a M. F. ilegálně vyráběli pervitin a tento následně prodávali na území České republiky v objemových řádech stovek gramů v jednotlivých případech, srozuměna s tím, že finanční prostředky, které jí J. H. předává, pocházejí z uvedené trestné činnosti, což bylo Bc. Ivaně Gróffové, jako družce J. H. a současně jednatelce společnosti RIG TRADE s. r. o., zřejmé ze způsobu i obsahu komunikace s J. H., z jeho aktuálních výdělkových poměrů, s nimiž byla Bc. Ivana Gróffová obeznámena, zejména s tím, že Jan Hrabálek nemá jakýkoliv legální zdroj příjmů a v neposlední řadě rovněž z toho, že byla Bc. Ivana Gróffová sama opakovaně přítomna předávání návykové látky pervitin P. N. a přebírání plateb za tuto látku J. H., jí muselo být zřejmé, že finanční prostředky významně přesahující částku 1.000.000 Kč, pochází z nelegální výroby a distribuce pervitinu provozované obviněnými a takto nejméně dle pokynů a na žádost J. H.,
převedla Bc. Ivana Gróffová do vlastnictví obchodní korporace RIG TRADE s. r. o. dne 7. 5. 2020 osobní motorové vozidlo tovární značky VW AMAROK, hnědé barvy, registrační značky: 1TT6274 v hodnotě 363.000 Kč, které zakoupil za výnosy z prodeje pervitinu J. H. od P. O.,
zakoupila Bc. Ivana Gróffová jménem obchodní korporace RIG TRADE s. r. o. dne 5. 9. 2020 motocykl tovární značky KAWASAKI Z 900, bílé barvy, registrační značky: 9T6247, přičemž kupní cenu ve výši 239.900 Kč za účelem pořízení motocyklu převzala od J. H.,
finanční prostředky ve výši 300.000 Kč, které IG převzala od J. H. dne 28. 12. 2020 vložila na bankovní účet společnosti RIG TRADE s. r. o., následně je dne 4. 1. 2021 převedla na svůj soukromý účet, ze kterého je obratem v hotovosti vybrala a spotřebovala společně s J. H.,
od září roku 2020 do května roku 2021 za peníze převzaté od J. H. nakoupila jménem společnosti RIG TRADE s. r. o. další vybavení na motorku (boty, oděvy, stojan, tlumič apod.) v hodnotě 30.121 Kč a tyto věci zanesla účetně do majetku společnosti RIG TRADE s. r. o.,
dne 17. 8. 2020 převzala od J. H. částku 133.600 Kč, kterou vložila na bankovní účet jí ovládané společnosti ALL4LIFE s. r. o. a jménem této společnosti zakoupila pro J. H. čtyřkolku značky Suzuki Borile Borylta a tuto zanesla účetně do majetku společnosti ALL4LIFE s. r. o., 11. 5. 2020 převzala od J. H. částku 61.068 Kč, kterou vložila na bankovní účet jí ovládané společnosti RIG TRADE s. r. o. a jménem této společnosti zakoupila pro J. H. zahradní traktor s plachtou a tento zanesla účetně do majetku společnosti RIG TRADE s. r. o.,
od května roku 2020 do dubna roku 2021 přebírala od J. H. hotovost v různých výších, kterou průběžně vkládala na bankovní účet jí ovládané společnosti RIG TRADE s. r. o. a jménem této společnosti nakupovala pro J. H. různé věci (vysokotlaký čistič, telefon Apple iPhone, oděvy, počítač, hodinky, tablet, stavební materiál apod.) v celkové hodnotě nejméně 129.800 Kč a tyto věci zanesla účetně do majetku společnosti RIG TRADE s. r. o.,
od března do května roku 2021 přebírala od J. H. hotovost v různých výších, kterou průběžně vkládala na bankovní účet jí ovládané společnosti ALL4LIFE s. r. o. a jménem této společnosti zakoupila pro J. H. brokovnici, televizor a topinkovač v celkové hodnotě nejméně 38.800 Kč a tyto věci zanesla účetně do majetku společnosti ALL4LIFE s. r. o.,
od listopadu roku 2019 do dubna roku 2021 přebírala od J. H. hotovost v různých výších, kterou průběžně vkládala na svůj vlastní bankovní účet vedený pod číslem 3119808/5500 a z tohoto prostředky za účelem zastření jejich původu převáděla na bankovní účet matky J. H. číslo 228747725/0600, který tento ovládal a takto převedla více než 200.000 Kč,
kdy takto činila od počátku ve snaze zastřít původ peněz opatřených J. H.,
3) obviněný P. O. sám
od nezjištěného dne roku 2021 na půdě a v garáži, které jsou součástí jím vlastněného domu na adrese XY v XY, který užíval, tento ukrýval plně funkční a střelbyschopný upravený osmiranný revolver 6 mm ME Flobert 4“ zn. KORA BRNO, ráže .22, výrobního čísla 201377, u kterého byla nezjištěnou osobou odstraněna zadní část hlavně a původní, krátký revolverový válec byl prodloužen nástavcem tak, aby do něj šlo nabít a z něj vystřelit různé náboje ráže .22 s okrajovým zápalem, a omezeně funkční, avšak střelbyschopný, upravený sedmiranný revolver Nagant M1895, ráže 7,62 mm Nagant, výrobního čísla 43696, u kterého byl nezjištěnou osobou revolverový válec zkrácen na délku cca 36 mm, nábojové komory válce byly převrtány a vyvložkovány pro střelbu náboji ráže 7,65 Browning, a dále ukrýval 8 ks střelbyschopných vojenských nábojů vzor 59 se střelou s ocelovým jádrem, ráže 7,62x54 R, a 142 ks střelbyschopných nábojů ráže .22 Long Rifle, a takto učinil se záměrem střelné zbraně a náboje si obstarat a tyto přechovávat, aniž by disponoval příslušným povolením k nákupu střelné zbraně, ačkoli nebyl držitelem zbrojního průkazu ani zbrojní licence a jednal tak v rozporu s ustanovením §8 a §9 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, kdy shora popsané zbraně jsou dle ustanovení §4 a §5 zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu, zbraněmi kategorie A a B a zbraně a střelivo držel a ukrýval až do dne 29. 6. 2021, kdy byly tyto věci zajištěny při domovní prohlídce realizované policejním orgánem Policie České republiky, Národní protidrogové centrály, expozitury Ostrava.
8. Podle skutkových zjištění Vrchního soudu v Olomouci se obviněný M. F. předmětné trestné činnosti dopustil tím, že:
v přesně nezjištěné době jarních a letních měsíců roku 2020 od J. H., který byl členem skupiny pachatelů podílejících se na opakovaném a pravidelném opatřování léčiv obsahujících pseudoefedrin a na opatřování efedrinu a na jejich následném nelegálním přepracování na návykovou látku pervitin v objemových řádech stovek gramů v jednotlivých případech a na následném prodeji takto vyráběného pervitinu, převzal přesně nezjištěné množství léčiva obchodní značky StopCold a dále čtyři dodávky efedrinu o celkovém objemu 4 kg, ze kterých na pokyn jmenovaného nejprve v místě svého bydliště v Ostravě na ulici XY a později v altánku poblíž místa bydliště J. H. v XY na ulici XY vyrobil nejméně 2.680 gramů metamfetaminu (pervitinu), který z převážné části následně předal J. H. za účelem jeho další distribuce, přičemž za takto realizovanou výrobu pervitinu přebíral peněžní odměny a část takto vyrobeného pervitinu,
dále v přesně nezjištěné době od dubna 2021 do 26. 9. 2021 od J. H. přebíral léčiva obchodní značky Efedrina Arena a zčásti další pomocné chemické látky (červený fosfor, kyselinu fosforečnou, jód, hydroxid sodný, toluen a další chemické látky a laboratorní sklo, a tyto chemické látky dle pokynů J. H. od nezjištěných osob také sám opatřoval, a následně léčiva za pomocí uvedených chemických látek na pokyn J. H. přepracovával na pervitin, a to nejméně ve varně pervitinu instalované v bydlišti J. H. na ulici XY v XY, kde nejméně ve čtyřech případech vyráběl z léčiv pervitin v řádech stovek gramů na každý var, kdy tímto způsobem za uvedené období vyrobil celkem nejméně 880 gramů pervitinu, který předal J. H. za účelem jeho další distribuce, kdy za takto realizovanou výrobu pervitinu přebíral peněžní odměny a část takto vyrobeného pervitinu, z něhož část podal ke konzumaci své družce V. F., část prodal dalším osobám a část užil pro vlastní potřebu, přičemž další suroviny a laboratorní vybavení k výrobě pervitinu ukrýval v místě svého bydliště v Ostravě-XY,
a tímto se podílel na výrobě a distribuci metamfetaminu (pervitinu) v celkovém množství nejméně 3.560 gramů, kdy takto vyrobený pervitin následně prodával J. H. s čistým ziskem nejméně 100 Kč na každém gramu,
přičemž metamfetamin je zařazen jako psychotropní látka v příloze č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a v Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, a pseudoefedrin/efedrin je uveden jako prekurzor sloužící k výrobě metamfetaminu (pervitinu) v příloze č. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č.273/2004 i nařízení Rady (ES) č. 111/2005, a obviněný věděl, že v České republice není bez příslušného zákonného povolení možno volně s touto návykovou látkou nakládat.
II.
Jednotlivá dovolání a vyjádření k nim
9. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 1 To 4/2023, napadl obviněný P. O. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, přičemž tak učinil ohledně výroku o trestu, a to konkrétně stran propadnutí části majetku ve vztahu propadnuté nemovitosti. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku jmenovaný obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
10. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítl, že odvolací soud rozhodl o uložení trestu propadnutí majetku ve vztahu k propadnuté nemovitosti, ačkoli je tato nemovitost jediným zdrojem příjmů manželky dovolatele pečující o nezletilou dceru a svou hodnotou výrazně převyšuje majetkový prospěch, který měl obviněný svým jednáním neoprávněně získat. Takto navíc odvolací soud rozhodl i přes to, že obviněný P. O. byl odsouzen k trestu osmi let odnětí svobody, a tedy nemůže pro svou rodinu zabezpečit jiný zdroj příjmů. Odvolací soud měl podle jeho mínění možnost rozhodnout o propadnutí majetku v jiném rozsahu, kdy obviněný má i další nemovitosti v hodnotě odpovídají neoprávněnému prospěchu získaného trestnou činností, v níž nebydlí jeho nezletilá dcera spolu s manželkou a které nejsou zdrojem příjmů jeho rodiny. V tomto ohledu má tedy obviněný za to, že napadeným rozhodnutím bylo zjevně zasaženo jeho základní právo upravené Listinou základních práv a svobod, kdy soud v rámci svého rozhodnutí nerespektoval obecná hlediska vymezená v §39 tr. zákoníku a účel trestu vymezený trestním zákoníkem. Ačkoli je podle obviněného v daném případě propadnutí majetku zcela na místě, Vrchní soud v Olomouci si před vydáním napadeného rozhodnutí neobstaral žádné důkazy relevantní k tomu, aby mohl posoudit rozhodné okolnosti pro uložení takového trestu.
11. Závěrem svého podání proto obviněný P. O. navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání, zrušil jím napadenou část rozsudku Vrchního soudu v Olomouci a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
12. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2023, sp. zn. 1 To 4/2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 10. 2022, sp. zn. 35 T 5/2022, napadl dovoláním, podaným prostřednictvím svého obhájce, rovněž obviněný M. F., který tak učinil v celém jejich rozsahu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a písm. i) tr. řádu, neboť podle jeho názoru rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jímž byl uznán vinným, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy, přičemž obviněnému byl zároveň uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
13. Jmenovaný dovolatel s odkazem na výše uvedený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ve svém dovolání především konstatoval, že setrvává na své argumentaci uvedené v odvolání a považuje za chybný postup odvolacího soudu, který tuto argumentaci označil za prosté opakování jeho obhajoby před nalézacím soudem. Obviněný tedy poukazuje na to, že od počátku tvrdí, že od spolupracujícího obviněného J. H. (dále jen „spolupracující obviněný“) nepřevzal 4 kg efedrinu, ze kterých měl vyrobit nejméně 2.680 gramů pervitinu, a že se nepodílel s dalšími osobami na výrobě a distribuci pervitinu v celkovém množství 4.000 g. Závěry nižších soudů nejsou v tomto směru podle obviněného opřeny o žádný objektivní důkaz, pročež mělo být jeho jednání kvalifikováno pouze podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Obviněný dále zdůrazňuje nevěrohodnost spolupracujícího obviněného, který mu od počátku tvrdil a kladl na srdce, že jsou jen dva, že o tom nikdo neví a že se nemusí o nic starat. Vrchní soud se podle obviněného nezamýšlel, proč mu spolupracující obviněný J. H. lhal, přeceňuje význam usvědčující výpovědi jmenovaného spolupracujícího obviněného a naopak pomíjí skutečnost, že tento spolupracující obviněný vypovídal rovněž ve prospěch obviněného tím, že popřel jeho účast na organizované skupině vyrábějící a distribuující pervitin. V neposlední řadě pak podle obviněného odvolací soud pomíjí, že výpověď spolupracujícího obviněného byla motivována jeho vztahem ke spoluobviněné Bc. Ivaně Gróffové. Obviněný nemůže dále souhlasit se závěrem vrchního soudu, že ani z výpovědi samotného spolupracujícího obviněného nevyplývá, že by se na výrobě pervitinu mohla podílet jiná osoba. Stejně tak závěr odvolacího soudu o tom, že obviněný se podílel na výrobě pervitinu ve dvou časově oddělených obdobích podle obviněného nekoresponduje s výpovědí spolupracujícího obviněného, který vypověděl o třech obdobích výroby pervitinu. Podle obviněného tedy odvolací soud neměl pro své rozhodnutí dostatečně ustálený skutkový stav a měl věc vrátit k novému projednání a rozhodnutí nalézacímu soudu.
14. Dále se obviněný ve vazbě na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu vymezuje vůči trestu, který mu byl uložen. Uložený trest je podle něj v rozporu s ústavním principem proporcionality trestní represe a neodpovídá povaze a závažnosti činu, jímž byl uznán vinným. V té souvislosti obviněný poukazuje na polehčující okolnosti spočívající v jeho doznání (jelikož se podle svého tvrzení doznává od počátku k trestné činnosti a popírá jen to, čeho se nedopustil), projevení upřímné lítosti a dosavadním vedení řádného života. Obviněný poukazuje rovněž na to, že byl spolupracujícím obviněným vtažen do trestné činnost, postupoval podle jeho návodu a spáchal ji pod vlivem své tíživé situace v covidové době. Dále poukazuje nejenom na trest uložený spoluobviněné Bc. Ivaně Gróffové, ale zejména na trest uložený spolupracujícímu obviněnému, který je o 2,5 roku kratší než trest uložený jeho osobě, ačkoli rozsah trestné činnosti spolupracujícího obviněného značně převyšuje rozsah trestné činnosti obviněného.
15. Závěrem svého dovolání proto obviněný M. F. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí jemu předcházející, a sám rozhodl ve věci tak, že jednání dovolatele bude kvalifikováno pouze jako trestný čin podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a uloží mu souhrnný trest odnětí svobody v trvání okolo čtyř let.
16. Obviněná Bc. Ivana Gróffová pak napadla dovoláním podaným prostřednictvím své obhájkyně obě výše citovaná rozhodnutí nižších soudů, přičemž své dovolání směřovala do výroku o trestu. V rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku odkázala na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve zněním účinném do 31. 12. 2021, neboť podle jejího názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
17. Dovolatelka s odkazem na výše uvedený dovolací důvod v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku namítla, že odvolací soud nedostatečným způsobem zohlednil veškeré aspekty pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, když zcela pominul zákonná ustanovení týkající se přiměřenosti trestních sankcí zakotvená v §38 a §39 tr. zákoníku. Odvolací soud podle obviněné nikterak nezohlednil, že nebyla ani zdaleka nejpodstatnější osobou v rámci organizované skupiny a osobně a aktivně se nepodílela na drogové činnosti, což je ostatně vyjádřeno i v samotné právní kvalifikaci jejího jednání. Dovolatelka je dále přesvědčena o tom, že její osobnost skýtá veškeré záruky pro to, aby mohlo být rozhodnuto o alternativním trestu namísto trestu odnětí svobody jakožto ultima ratio . Obviněná je osobou dosud zcela netrestanou, není delikventem a už vůbec ne v oblasti drog a návykových látek. Naopak je podle svého tvrzení osobou, která doposud podnikala a pomáhala lidem v oboru celostní medicíny. Její dosavadní způsob života byl tedy zaměřený ve prospěch širokého spektra lidí, což má v plánu i nadále. Obviněná dále konstatuje, že je připravena své jednání odčinit způsobem, který by byl prospěšný pro celou společnost a není nutno chránit společnost jejím uvězněním. Obviněná totiž již nikdy žádnou trestnou činnost páchat nebude a povede do budoucna řádný život tak jako doposud, když je z aktuální situace naprosto poučena. Podle obviněné je tedy naprosto zřejmé, že jakýkoli alternativní trest by splnil účel trestu předpokládaný zákonem mnohem lépe než nepodmíněný trest odnětí svobody, a to jak z hlediska generální, tak i individuální prevence a taktéž i z hlediska individuální represe.
18. Závěrem svého dovolání proto obviněná Bc. Ivana Gróffová navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, jakož i rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě jemu předcházející, a sám rozhodl ve věci tak, že obviněné uloží alternativní trest nespojený s přímým výkonem odnětí svobody.
19. K podaným dovoláním jednotlivých obviněných zaslal své písemné stanovisko ze dne 14. 9. 2023, sp. zn. 1 NZO 478/2023-18, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který ve svém vyjádření uvádí, že námitky obviněného P. O. lze v širším kontextu podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, neboť podle §66 odst. 3 tr. zákoníku se propadnutí majetku nevztahuje na prostředky nebo věci, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat.
20. Z odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ovšem podle státního zástupce vyplývá, že soud obviněného k majetkovým poměrům i ke způsobu užívání jím vlastněných nemovitostí v podstatném rozsahu vyslechl. Takto zjistil, že rodina obviněného nebydlí v nemovitosti, která byla pojata do výroku o propadnutí (části) majetku. Stejně tak bylo zjištěno, že obviněný pronajímá vícero nemovitostí, v rámci dědictví nabyl majetek v hodnotě 28.000.000 Kč a zjištěn byl taktéž obrat přesahující 20.000.000 Kč na bankovním účtu obviněného v letech 2019 až 2021. Za této situace tedy dle státního zástupce rozhodně nelze uvažovat o tom, že pojetí propadnuté nemovitosti do výroku o trestu propadnutí (části) majetku by mělo zásadní dopad do majetkových poměrů rodinných příslušníků obviněného a už vůbec se nejedná o propadnutí majetku, kterého je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb obviněného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je podle zákona povinen pečovat. Relevantní pak podle státního zástupce vůbec není tvrzení obviněného, že odvolací soud mohl rozhodnout o propadnutí jiných nemovitostí, jelikož právě tyto jiné nemovitosti obviněného mohou být využity k zajištění nezletilého dítěte obviněného. Podle státního zástupce se pak odvolací soud vypořádal i s námitkou, že propadnutí uvedené nemovitosti významně přesahuje majetkový prospěch, když poukázal, že uložení trestu propadnutí majetku (zde toliko části) není vázáno jen na výši prospěchu a nelze redukovat tento trest jen na případy, kdy majetek byl nabyt z výnosů z trestné činnosti. Podle státního zástupce přitom nelze pominout závažnost obviněným páchané zvlášť závažné trestné činnosti, délku jejího páchání, její rozsah a výši finančního prospěchu obviněného z této činnosti, která byla ukončena až v důsledku zásahu orgánů činných v trestním řízení. Prosté omezení rozsahu trestu propadnutí majetku na rovnocennou hodnotu s výší výnosů by nebylo dostatečně účinným trestem z hledisek individuální i generální prevence, neboť pachateli by toliko z majetkového hlediska hrozilo, že mu budou odčerpány náhradní hodnoty výnosů, k čemuž slouží jiný trest. V konkrétních okolnostech případu nadto podle státního zástupce nelze přehlédnout, že dle výrokové části odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně právě v propadnuté nemovitosti mělo docházet k přechodnému přechovávání pervitinu a trest propadnutí majetku se promítl i do jinak relativně nižší výměry trestu odnětí svobody. Za tohoto stavu se státní zástupce domnívá, že trest propadnutí majetku, resp. toliko jeho části, nebyl uložen v rozporu se zákonnými ustanoveními podle §66 odst. 1, 3 tr. zákoníku.
21. K námitkám obviněné Bc. Ivany Gróffové pak státní zástupce konstatuje, že tyto dle jeho názoru nespadají pod žádný z dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu. Samotná nepřiměřenost uloženého trestu totiž nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Soud prvního stupně v návaznosti na prohlášení viny obviněné podle §206c odst. 1 tr. řádu, které přijal, obviněné uložil úhrnný trest v souladu s §43 odst. 1 a §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, přičemž respektoval, že podle §58 odst. 4 písm. b) tr. zákoníku v návaznosti na §283 odst. 3 tr. zákoníku nelze trest odnětí svobody snížit pod tři léta. Trest odnětí svobody v trvání čtyř let se zařazením obviněné pro jeho výkon do věznice s ostrahou dle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tak je trestem přípustným. Státní zástupce pouze nad rámec uvedeného dodává, že oba soudy nižších stupňů stran trestu ukládaného obviněné správně uvážily nejen polehčující okolnosti, ale také okolnosti přitěžující a typovou závažnost páchané drogové trestné činnosti. Vedle toho nelze pominout, že obviněná se dopustila více trestných činů. Za této situace nelze podle státního zástupce vnímat obviněné uložený trest odnětí svobody, který byl oproti spodní hranici zákonné trestní sazby dle §283 odst. 3 tr. zákoníku snížen o polovinu, jako zjevně neproporcionální.
22. K podanému dovolání obviněného M. F. státní zástupce konstatuje, že soudy obou stupňů opřely svá skutková zjištění zejména o výpověď spolupracujícího obviněného J. H., kterou hodnotily na základě jimi provedeného výslechu v souladu se zásadou ústnosti a bezprostřednosti jako věrohodnou, přičemž ji zasadily do kontextu jiných provedených důkazů. Odvolací soud přesvědčivě odůvodnil, že spolupracující obviněný H. zároveň svou výpovědí obviněnému M. F. i přispíval, když popřel, že tento věděl o existenci celé organizované skupiny. Odvolací soud sám poté na podkladě znovu provedených výslechů obviněných J. H. a M. F. učinil oproti soudu prvního stupně jiné skutkové závěry o celkovém rozsahu spáchané trestné činnosti, které odpovídajícím způsobem promítl do výroku znovu vyhlášeného rozsudku, přičemž celkové množství vyrobeného pervitinu snížil a učinil i jiné závěry o výši získaného prospěchu, což se odrazilo ve zmírnění právní kvalifikace obviněného. Opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Státní zástupce se nad rámec výše uvedeného vymezil vůči závěru odvolacího soudu, že ani z výpovědi obviněného F. učiněné v hlavním líčení nevyplývá, že by se na výrobě pervitinu mohla podílet jiná osoba, avšak tuto výhradu označil za nepodstatnou. V kontextu ostatních prezentovaných a přesvědčivých úvah tato dílčí úvaha odvolacího soudu totiž podle státního zástupce rozhodně nemůže založit vadu, která by odpovídala uplatněnému dovolacímu důvodu. Naopak nepřesvědčivě vyznívají podle státního zástupce vlastní úvahy obviněného M. F., který dovozuje nevěrohodnost spolupracujícího obviněného z toho, že jemu samotnému lhal, resp. zamlčoval existenci organizované skupiny. Takové jednání však podle státního zástupce není nelogické, neboť pachatelé organizované trestné činnosti přirozeně mohou mít zájem na tom, aby v případě odhalení jednoho článku nebyl předpoklad rozkrytí celé skupiny a role jednotlivých aktérů. Stejně tak nemá podle státního zástupce žádnou relevanci domněnka obviněného, že spolupracující obviněný mohl lhát z důvodu, aby kryl někoho jiného, zejména umenšoval vinu přítelkyně spoluobviněné Bc. Ivany Gróffové. Jednání spoluobviněné spočívající v pomocné roli v dodávání chemikálií pro výrobu pervitinu nemohlo nijak potenciálně míru páchání trestné činnosti obviněného M. F. umenšovat, neboť s tímto si přímo nekonkurovala.
23. Zcela mimo zákonné dovolací důvody jsou pak podle státního zástupce obviněným M. F. uplatněné námitky vůči trestu odnětí svobody, který byl obviněnému uložen, neboť tento byl ukládán v zákonné trestní sazbě. Nadto s ohledem na závěry odvolacího soudu, že obviněný je speciálním recidivistou, a navíc byl trestán za vícenásobnou sbíhající trestnou činnost, lze považovat uložený trest odnětí svobody mírně nad spodní hranicí trestní sazby za spíše mírný. V žádném případě pak nemůže jít o trest ústavně neproporcionální. Polemika obviněného s ohledem na trest uložený spolupracujícímu obviněnému J. H. nemá žádný význam, neboť tomuto byl ukládán trest dle §58 odst. 5 tr. zákoníku, ježto dostál svým zákonným povinnostem jakožto spolupracující obviněný.
24. Státní zástupce tedy v závěru svého vyjádření shrnul, že konkrétní námitky uvedené dovolateli P. O. a M. F. dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu a dílem jsou zjevně neopodstatněné, pročež navrhuje, aby jejich dovolání Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu. Námitky dovolatelky Bc. Ivany Gróffové pak podle státního zástupce žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají, pročež za tohoto stavu navrhl, aby Nejvyšší soud její dovolání v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
25. Vyjádření státního zástupce k dovoláním podaným shora jmenovanými obviněnými bylo následně Nejvyšším soudem zasláno obhájcům jednotlivých obviněných k jejich případným replikám, přičemž do okamžiku zahájení neveřejného zasedání o podaných dovoláních bylo tomuto soudu předloženo pouze vyjádření obviněného M. F., který v tomto svém vyjádření setrval na svých námitkách vznesených již dříve ve svém dovolání. Podle obviněného M. F. ani vyjádření státního zástupce nerozptýlilo pochybnosti o dostatečnosti provedených důkazů pro závěr o jeho vině, přičemž znovu poukazuje na to, že výpověď spolupracujícího obviněného J. H. je nevěrohodná s ohledem na jím vypovězené skutečnosti ve vztahu k období výroby pervitinu a vědomí obviněných M. F. a Bc. Ivany Gróffové o existenci organizované skupiny.
III.
Přípustnost dovolání
26. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou jednotlivá dovolání obviněných přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. řádu, zda byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále zkoumal, zda učiněná podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
27. Po prostudování podaných dovolání Nejvyšší soud shledal, že obvinění všechna výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež předmětná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující relevantním ustanovením trestního řádu, tzn. že nebyly shledány žádné skutečnosti bránící jejich věcnému projednání.
IV.
Důvodnost dovolání
28. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze jednotlivými obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za některé z důvodů taxativně uvedených v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
29. V souvislosti s obviněným M. F. odkazovaným dovolacím důvodem uvedeným v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud konstatuje, že s účinností od 1. 1. 2022 byla změněna právní úprava řízení o dovolání, a to novelizací trestního řádu provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. Tímto zákonem byl v řízení o dovolání v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s účinností od 1. 1. 2022 zakotven nově obsahově vymezený důvod dovolání spočívající v tom, že „rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy“ . Uvedená změna ve svých důsledcích znamená, že za právně relevantní dovolací námitku ze strany obviněného lze považovat:
- správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno,
- procesní bezvadnost provedeného dokazování a
- správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
30. Cílem tohoto nového dovolacího důvodu byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, kterak se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Tento dovolací důvod tedy umožňuje nápravu v případech, kdy došlo k zásadním (extrémním) vadám v rozhodných skutkových zjištěních, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků trestného činu, jímž byl obviněný pravomocně uznán vinným, popř. zproštěn obžaloby, event. ve vztahu k němuž bylo rozhodnuto některým z dalších druhů rozhodnutí taxativně uvedených v §265a odst. 2 tr. řádu. Nově zařazený dovolací důvod tedy věcně podchycuje tři okruhy nejzásadnějších vad ve skutkových zjištěních, kterými jsou:
- případy tzv. extrémního nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna (zejména případy deformace důkazů, kdy skutkové zjištění je opakem skutečného obsahu daného důkazu),
- případy použití procesně nepoužitelných důkazů (typicky důkazu, který byl pořízen v rozporu se zákonem, např. věcného důkazu zajištěného při domovní prohlídce učiněné bez příkazu soudu, důkazu nezákonným odposlechem apod.),
- vady spočívající v tzv. důkazu opomenutém, tj. důkazu, který byl sice některou ze stran navržen, avšak soudem nebyl proveden a jeho neprovedení ani nebylo soudem věcně adekvátně odůvodněno.
31. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 však reálně nedošlo k rozšíření mezí dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Jak již bylo konstatováno shora, smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Na tom ničeho nemění ani skutečnost, že zákonodárce v tomto směru neužil přímo pojem „extrémní rozpor“. Nyní nově výslovně zakotvený dovolací důvod je proto nutno vykládat zcela shodně, kterak byl ve smyslu dosavadní bohaté judikatury chápán extenzivní výklad §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021.
32. V souvislosti s obviněným P. O. a fakticky i obviněnou Bc. Ivanou Gróffovou [byť tato ve skutečnosti formálně odkázala na obsahově identický dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), ve znění účinném do 31. 12. 2021] uplatněnými námitkami Nejvyšší soud dále konstatuje, že dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek tak, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v konstantní judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
33. Ani na základě tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Proto je třeba situace, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního stíhání a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě předmětného trestného činu.
34. Jde-li o obviněným M. F. uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, pak platí, že tento může být naplněn ve dvou alternativách, které spočívají v tom, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se přitom rozumí případy, v nichž byl obviněnému uložen některý ze zákonem uvedených druhů trestů, vymezených v §52 tr. zákoníku, avšak bez splnění podmínek, které zákon přepokládá, tzn. že se jedná o případy, kdy konkrétnímu pachateli nebylo možné za konkrétní trestný čin uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Uložení trestu mimo zákonem stanovenou sazbu se týká jen těch druhů trestů, které mají trestní sazbu vymezenou trestním zákoníkem a trest je uložen mimo zákonnou sazbu jak při nedůvodném překročení horní hranice trestní sazby, tak i nezákonným prolomením její dolní hranice, pokud je taková hranice v zákoně určena, včetně nesprávného užití §40 odst. 2 a §58 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ročník 2004, sv. 26, pod č. T 617). Předmětný dovolací důvod tedy nenaplňují námitky nepřiměřenosti trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
35. Podle zásady platné pro trestní řízení, podle které se procesní úkony zásadně provádějí podle trestního řádu účinného v době řízení (srov. například Novotný, O. a kol. Trestní právo hmotné. 1. Obecná část. 6. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2010, s. 93; též rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 13/2014 Sb. rozh. tr.), je Nejvyšší soud při svém rozhodování v dovolacím řízení realizovaném po 1. 1. 2022 povinen aplikovat normy trestního práva procesního účinného v době jeho rozhodování, tj. včetně trestního řádu ve znění novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. (účinné od 1. 1. 2022), avšak s tím, že i nadále pro rozsah přezkumné povinnosti Nejvyššího soudu dovoláním napadených rozhodnutí platí, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. řádu) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Současně platí, že rozsah, stejně jako důvody podaného dovolání lze měnit jen po dobu trvání zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku (§265f odst. 2 tr. řádu).
36. Ze spisového materiálu vyplynulo, že všem dovolatelům lhůta k podání dovolání v nyní posuzované věci počala běžet až po datu 1. 1. 2022, tj. po účinnosti výše označené novely trestního řádu. Obviněná Bc. Ivana Gróffová však ve svém podání přesto odkázala na dovolací důvod ve znění účinném před účinností novely provedené zákonem č. 220/2021 Sb. Z právě uvedeného je tedy zjevné, že se obviněná (resp. její obhájkyně) dopustila formálního pochybení stran řádného označení dovolacích důvodů podle v době podání účinného znění trestního řádu. Jelikož ovšem dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021, který obviněná Bc. Ivana Gróffová ve svém dovolání uplatnila, odpovídá platnému dovolacímu důvodu uvedenému nyní v §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve zněním účinném od 1. 1. 2022 (které ve svém dovolání uplatnil rovněž obviněný P. O.), Nejvyšší soud předmětné písemné podání obviněné Bc. Ivany Gróffové řádně projednal, byť s poukazem na toto formální pochybení.
37. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva obviněných, včetně jejich práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
V.
K meritu věci
38. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných P. O., M. F. a Bc. Ivany Gróffové splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněný P. O. ve svém dovolání vznesl mimo jiné námitky, jež jsou formálně podřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody či některý ze zákonných dovolacích důvodů, nicméně tyto Nejvyšší soud vyhodnotil jako zjevně neopodstatněné. Naproti tomu dovolání obviněných Bc. Ivany Gróffové a M. F. obsahovala argumentaci, jíž pod žádné zákonem taxativně stanovené dovolací důvody podřadit v žádném ohledu nelze.
V.1
K dovolacím námitkám obviněného P. O.
39. Jak již bylo konstatováno shora, obviněný P. O. v rámci svého mimořádného opravného prostředku vznesl pouze námitky, která směřují proti trestu propadnutí části majetku uloženému odvolacím soudem ve vztahu k propadnuté nemovitosti, pro jehož uložení podle jeho tvrzení nebyly splněny zákonné podmínky, jelikož hodnota této nemovitosti převyšuje jeho zisk z trestné činnosti a příjmy z pronájmu této nemovitosti slouží potřebám jeho rodiny. Dovolatel tuto námitku nesprávně podřadil pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, byť zcela správně by takto formulovanou námitku bylo možno podřadit pouze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, a to v alternativě, podle níž lze dovolání podat v případě, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Nejvyšší soud by ovšem ani v takovém případě nemohl danou námitku posoudit jako důvodnou.
40. Obecně platí, že trest propadnutí majetku podle §66 odst. 1 tr. zákoníku může soud uložit vzhledem k okolnostem spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, pokud ho odsuzuje k výjimečnému trestu anebo odsuzuje-li jej za zvlášť závažný zločin, jímž pachatel pro sebe nebo pro jiného získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. Podle §66 odst. 3 tr. zákoníku postihuje trest propadnutí majetku celý majetek odsouzeného nebo tu jeho část, kterou soud určí; propadnutí se však nevztahuje na prostředky nebo věc, jichž je nezbytně třeba k uspokojení životních potřeb odsouzeného nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je odsouzený podle zákona povinen pečovat. Z hlediska majetkových sankcí se jedná o nejpřísnější druh trestu, neboť představuje nejintenzivnější formu prolomení ústavně garantovaného základního lidského práva - nedotknutelnosti majetku zakotvené v čl. 11 Listiny základních práv a svobod, jehož podstata spočívá v odnětí celého majetku pachatele nebo části tohoto majetku a přechodu propadnutého majetku pachatele na stát. Citelnost tohoto druhu trestu je přitom závislá na individuálních majetkových poměrech pachatele, které se mohou podstatně lišit. Z povahy tohoto trestu plyne, že při jeho ukládání je soud povinen brát pečlivě v úvahu všechny rozhodné okolnosti, a to jak z hlediska spáchaného činu, tak i osoby pachatele, a to nejen jeho poměry, ale i rodinné a majetkové poměry, jakož i oprávněný zájem poškozených na náhradě škody (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 35/1987 Sb. rozh. tr.). Kromě toho je soud podle §39 odst. 8 tr. zákoníku povinen ukládat trest postihující pachatele na majetku, jestliže spáchaným trestným činem získal nebo snažil-li se získat majetkový prospěch. Dále je pro něj významné, že může být vysloven jen k tomu majetku (celému nebo jeho ideální části), jenž patřil pachateli v den, kdy rozsudek o uložení tohoto trestu nabyl právní moci, tzn. že jím nelze postihnout majetek, který pachatel nabyl až po právní moci odsuzujícího rozsudku, jímž mu byl uložen tento trest. Pro trest propadnutí majetku rovněž platí, že jej nelze uložit vedle peněžitého trestu, což výslovně vyplývá z §53 odst. 1 věty třetí tr. zákoníku , podle něhož nelze uložit peněžitý trest vedle propadnutí majetku. Důvodem je povaha těchto dvou trestů, které se vzájemně vylučují, ježto by se jejich účinky zbytečně kumulovaly.
41. Při ukládání trestu propadnutí majetku (celého nebo jeho části) je soud povinen respektovat kromě obecných hledisek vymezených v §39 tr. zákoníku též rozsah a hodnotu majetku, který patří pachateli, aby měl alespoň rámcovou představu o dopadu tohoto trestu do majetkových poměrů pachatele a dalších osob (rodinných příslušníků pachatele apod.), jejichž oprávněných zájmů se uložený trest dotýká. Všechny okolnosti rozhodné pro uložení trestu propadnutí majetku, k nimž je třeba opatřit potřebné důkazy, pak musí soud vzít v úvahu i s přihlédnutím k tomu, zda vysloví propadnutí celého majetku pachatele, nebo jen jeho části, případně jak velké části, a jestli uloží i jiný druh trestu přípustný vedle propadnutí majetku.
42. Nejvyšší soud z obsahu spisu shledal, že obviněnému P. O. byl trest propadnutí části majetku uložen odvolacím soudem na základě odvolání státního zástupce podaného v neprospěch tohoto obviněného. Odvolací soud podle výpisů z katastru nemovitostí a dalších listin k majetkovým poměrům obviněného, jimiž ve veřejném zasedání provedl důkaz, rozhodl o tom, že je na místě obviněnému uložit mimo jiných trestů, jak jsou výše uvedeny, i trest propadnutí majetku podle §66 odst. 1 tr. zákoníku , a to nejen ve vztahu k věcem, o jejichž propadnutí rozhodl již dříve nalézací soud, ale rovněž ve vztahu k propadnuté nemovitosti. Takto odvolací soud rozhodl přesto, že soud prvního stupně, byť i vůči němu státní zástupce obdobný návrh na uložení tohoto trestu ve vztahu k nemovitému majetku obviněného učinil, dospěl k závěru, že postačí uložení výrazného peněžitého trestu, když obviněným „prospěch získaný trestnou činností v nyní projednávané věci nebyl takový, aby bylo možné uzavřít, že svůj veškerý nemovitý majetek nabyl právě z jejího výnosu“. Nalézací soud ovšem pochybil, když obviněnému uložil peněžitý trest vedle trestu propadnutí části majetku (byť byl tento uložen pouze ve vztahu k úzce vymezené části majetku obviněného), jelikož podle §53 odst. 1 věty třetí tr. zákoníku platí, že peněžitý trest nelze uložit vedle trestu propadnutí majetku.
43. Odvolací soud se pak v návaznosti na odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného opětovně podrobně zabýval majetkovými a osobními poměry obviněného. Z bodů 13. a 43. až 50. odůvodnění napadeného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci plyne, že odvolací soud obviněného k majetkovým poměrům i ke způsobu užívání jim vlastněných nemovitostí v podstatném rozsahu vyslechl, provedl k jeho majetkovým poměrům doplnění dokazování a tyto důkazy podrobně a řádně vyhodnotil. Takto odvolací soud zjistil, že rodina obviněného neužívá propadnutou nemovitost k bydlení, nýbrž je využívána k jejímu pronájmu. Stejně tak bylo zjištěno, že obviněný nepronajímá toliko propadlou nemovitost, ale taktéž nemovitost v ulici XY, kdy souhrnný měsíční příjem z těchto pronájmů dosahuje částky 100.000 Kč. Zároveň obviněný sdělil a z usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2019, sp. zn. 99 D 2987/2018, vyplynulo, že tento v rámci dědictví nabyl majetek v hodnotě přesahující 27.000.000 Kč. Z vrchním soudem provedených důkazů dále vyplynula zjištění o významném obratu finančních prostředků na bankovním účtu obviněného v letech 2019 až 2021, jenž přesahoval 20.000.000 Kč. Za této situace Vrchní soud v Olomouci dospěl k závěru, že majetkové poměry obviněného jsou vysoce nadstandardní a navzdory tomu, že propadnutá nemovitost v hodnotě přesahující 15.000.000 Kč je zdrojem příjmů obviněného, nejedná se výlučně o jeho jediný příjem a její propadnutí nelze považovat za nepřiměřené k povaze spáchané trestné činnosti, osobě obviněného a jeho poměrům. Odvolací soud tedy pro uložení trestu propadnutí majetku zahrnujícího též propadnutou nemovitost shledal splněnými všechny zákonné podmínky vyjádřené v §66 tr. zákoníku , a to za situace, když sám napravil pochybení nalézacího soudu a upustil od souběžného uložení peněžitého trestu. Konstatoval, že je nezbytné postihnout majetek obviněného, který trestnou činností získal majetkový prospěch, nemovitost obviněnému sloužila k přechovávání zbraní a střeliva a k uchovávání pervitinu, přičemž takto budou nejlépe naplněny požadavky na výchovně preventivní účel trestu, a to jak z hlediska individuálního, tak i z pohledu generální prevence za současného zdůraznění potřeby ochrany společnosti před pácháním závažné trestné činnosti.
44. Nejvyšší soud se s těmito závěry odvolacího soudu ztotožnil a považuje je za správné. Nejvyšší soud totiž v posuzované věci shledal, že se odvolací soud při ukládání trestu propadnutí majetku podle §66 odst. 1 tr. zákoníku popsanými pravidly pro jeho ukládání důsledně řídil, a uložil jej za situace, kdy si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí o něm a zvážil všechny podmínky ve smyslu §39 tr. zákoníku . Vzal přitom v potaz i §38 tr. zákoníku , podle něhož je trestní sankce nutné ukládat s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a poměrům pachatele, přičemž tam, kde postačí uložení trestní sankce méně postihující, nesmí být uložena trestní sankce pro pachatele citelnější. Uložení trestu propadnutí majetku (zde toliko části) přitom není vázáno jen na výši prospěchu a nelze redukovat tento trest jen na případy, kdy byl majetek nabyt z výnosů z trestné činnosti.
45. Nejvyšší soud především zdůrazňuje, že obviněný nepopírá skutková zjištění nalézacího soudu, podle kterých disponuje majetkem nezbytným pro zajištění potřeb své rodiny, avšak pouze blanketně označil skutková zjištění odvolacího soudu a jím provedené důkazy za nedostatečné. V rámci vlastních tvrzení se pak zaměřil pouze na to, že rozšíření trestu propadnutí majetku na propadnutou nemovitost představuje zásah do jeho ústavních práv a příjmy z pronájmu propadnuté nemovitosti představují zdroj obživy jeho manželky a nezletilého dítěte. S takto obecnou argumentací se ovšem Nejvyšší soud nemohl v žádném případě ztotožnit, jelikož ani v této se obviněný nikterak nevymezil vůči skutkovým zjištěním odvolacího soudu a nikterak se ani nepokusil vyvrátit jeho závěry, podle kterých jsou majetkové poměry obviněného nadstandardní s ohledem na hodnotu jeho majetku a jeho příjmy z podnikání, přičemž zahrnutí předmětné nemovitosti do trestu propadnutí části majetku lze považovat za citelný, avšak nikoli za zcela nepřiměřený trest, který by ohrozil možnost obviněného zajistit uspokojení životních potřeb své osoby nebo osob, o jejichž výživu nebo výchovu je podle zákona povinen pečovat. Je přitom na místě naopak zdůraznit, že každý trest představuje určitý více či méně intenzivní zásah do osobnostních práv obviněného, přičemž trest propadnutí majetku nemůže být považován za nezákonný pouze na základě toho, že obviněný namítá, že propadnutá věc fakticky představuje – na základě vlastního rozhodnutí obviněného – zdroj příjmů, který ze svého rozmanitého majetku vymezil jeho určením pro uspokojení finančních potřeb své rodiny. V nyní projednávané věci přitom bylo ve vztahu k propadnuté nemovitosti řádně zjištěno, že se jedná o věc náležející tomuto obviněnému a neslouží mu ani jeho rodině k bydlení, avšak pouze pro zajištění dodatečných příjmů v nadstandardní výši. Ze skutkových zjištění učiněných nižšími soudy je mimo jakoukoliv pochybnost, že tato nemovitost nadto sloužila i k páchání předmětné trestné činnosti, obviněný byl v postavení organizátora zvlášť závažné trestné činnosti, která byla páchána po dobu 16 měsíců a byla ukončena až zásahem orgánů činných v trestním řízení, přičemž v jejím rámci bylo nezákonným způsobem nakládáno s pervitinem v celkovém množství téměř 17 kg. Obviněný pak trestnou činností směřoval k rozšíření svého majetku a příjmů, byl tedy motivován pouze ziskuchtivostí, ačkoli byl již finančně zajištěn nejen z jím zděděného majetku v hodnotě převyšující 27.000.000 Kč, ale také svými příjmy z podnikání. Jelikož se přesto rozhodl z těchto legálních příjmů financovat svou trestnou činnost, bylo na místě zvolit účinný trest z hledisek individuální i generální prevence, který obviněnému pouze neodčerpá náhradní hodnoty odpovídající výnosům trestné činnosti, ale rovněž prostředky případně využitelné pro další páchání trestné činnosti. Odvolací soud přitom v kontextu takto zaměřeného trestu propadnutí majetku zohlednil tuto skutečnost v rámci výměry trestu odnětí svobody, který byl obviněnému vyměřen na samé spodní hranici zákonné trestní sazby za současného zmírnění způsobu jeho výkonu zařazením do věznice s ostrahou (za podmínek §56 odst. 3 tr. zákoníku). Nejvyšší soud tedy námitky obviněného stran nezákonnosti uložené trestu propadnutí části majetku shledal nedůvodnými.
V.2
K dovolacím námitkám obviněného M. F.
46. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného M. F. splňuje kritéria jím uplatněných dovolacích důvodů, načež po prostudování jeho obsahu, jakož i připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným vznesené dovolací námitky nejsou, a to ani zčásti, formálně podřaditelné pod jím uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), i) tr. řádu, pročež je namístě je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Z obsahu podaného dovolání je přitom zřejmé, že obviněný převážnou většinou svých dovolacích námitek pouze opětovně rozporuje rozsah své trestné činnosti s tvrzením o nevěrohodnosti spolupracujícího obviněného, přičemž se v návaznosti na jím požadovanou změnu skutkového stavu dožaduje změny právní kvalifikace svého jednání a uložení mírnějšího trestu.
47. V návaznosti na výše uvedené je třeba znovu připomenout, že těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Naopak Nejvyšší soud je do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně oprávněn zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní (resp. zjevný) rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní projednávané věci zjevně nejedná, neboť skutkový stav byl oběma nižšími soudy zjištěn bez důvodných pochybností. Nejvyšší soud v dané věci neshledal žádné pochybnosti stran správnosti skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, neboť tyto závěry byly opřeny o četné a řádně provedené důkazy. Jelikož však dovolatel s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu opětovně namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění zákonných znaků jemu přisouzeného trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, přičemž poukázal na dílčí nesrovnalosti mezi skutkovými závěry odvolacího soudu a provedenými důkazy, Nejvyšší soud předložený případ obviněného M. F. znovu přezkoumal.
48. Nejvyšší soud se v prvé řadě nemohl nikterak ztotožnit s námitkou obviněného M. F., podle které je na místě označit usvědčující výpověď spolupracujícího obviněného J. H. za zcela nevěrohodnou za situace, kdy konkrétní tvrzení spolupracujícího obviněného ohledně množství zpracovaného efedrinu a z něj vyrobeného pervitinu, na jehož výrobě se dovolatel podílel, nebyla dostatečně podložena dalšími důkazy, které by bez rozumných pochybností prokázaly vinu obviněného v rozsahu, který je mu přičítán. V této souvislosti je třeba poukázat na fakt, že se touto problematikou zabývaly již oba soudy nižších stupňů, když především odvolací soud ve svém podrobném odůvodnění napadeného rozsudku v jeho bodech 29. až 32. rozebral, z jakých důvodů je třeba na výpovědi spolupracujícího obviněného J. H. hledět jako na důkazy usvědčující a věrohodné. Obviněný M. F. totiž nebyl usvědčen pouze věrohodnou výpovědí jmenovaného spolupracujícího obviněného, jenž podrobně, rozsáhle a konzistentně vypovídal nejen o způsobu, kterým jmenovaný spolupracující obviněný participoval na organizované skupině vytvořené za účelem obstarávání prekurzorů a výroby pervitinu, avšak i o skutečnosti, že se dovolatel se spolupracujícím obviněným v jednotlivých varech bez znalosti existence této organizované skupiny podílel na výrobě pervitinu, či pro něj výrobu přímo zajišťoval, a to nejméně v množství 3.560 gramů. Jmenovaným spolupracujícím obviněným vypovězené skutečnosti přitom korespondovaly s celou řadou ve věci provedených důkazů, a to zejména se záznamy o sledování a záznamy telekomunikačního provozu, z nichž bylo zjištěno jen v roce 2021 dvacet návštěv obviněného v bydlišti spolupracujícího obviněného, ve kterém obviněným rozporované vary pervitinu z části probíhaly, stejně jako skutečnost, že obviněný již v roce 2020 konzultoval způsob výroby pervitinu s další osobou. Nadto byla výpověď spolupracujícího obviněného stran skutečnosti, že pro něj v roce 2020 vyráběl pervitin rovněž v místě svého bydliště, podpořena výsledkem domovní prohlídky realizované v bydlišti obviněného, při které bylo zajištěno větší množství předmětů užívaných k výrobě pervitinu, na nichž byla znaleckým posudkem z oboru kriminalistika, odvětví chemie zjištěna přítomnost pervitinu. Nákup efedrinu určeného pro výrobu pervitinu spolupracujícím obviněným byl pak prokázán i výpovědí svědka J. P. a tvrzené množství vyrobeného pervitinu ze 4 kg efedrinu odpovídá závěrům znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie. Oproti těmto důkazům pak stály měnící se a kusé výpovědi obviněného, který v konečném důsledku doznal realizaci pouze 8 varů v celkovém objemu 1.220 gramů vyrobeného pervitinu. Ve světle námitek obviněného směřujících proti skutkovému stavu, jak byl ustálen odvolacím soudem, Nejvyšší soud konstatuje, že soud druhého stupně posuzoval věrohodnost provedených důkazů ve vztahu k tomuto skutku, včetně klíčových výpovědí spolupracujícího obviněného J. H., důkladně a pečlivě, načež ze všech souvislostí, které se nabízely, logickým a přesvědčivým způsobem vyvodil odpovídající skutkové závěry, respektujíce přitom princip presumpce neviny. Nejvyšší soud tedy v dané věci neshledal žádných pochybností v tom smyslu, že by rozhodné skutkové závěry nalézacího soudu stran jednání obviněného M. F. neměly oporu v provedených důkazech, či by tyto skutkové závěry dokonce provedeným důkazům odporovaly.
49. Obviněný přitom fakticky ani nenamítl, že by závěr o jeho účasti na výrobě pervitinu z téměř 4 kg efedrinu byl v rozporu s jakýmkoli ve věci provedeným důkazem, nýbrž namítá celkovou nevěrohodnost spolupracujícího obviněného především na základě toho, že jemu osobně při páchání trestné činnosti spolupracující obviněný lhal ohledně rozsahu jeho vlastní trestné činnosti a neinformoval jej o zapojení dalších osob. To sice vypovídá o vypočítavosti spolupracujícího obviněného při páchání trestné činnosti, avšak tato skutečnost nikterak nesnižuje věrohodnost výpovědí spolupracujícího obviněného učiněných v trestním řízení. Naopak skutečnost, že spolupracující obviněný ve prospěch obviněného vypověděl o tom, že mu zatajil účast dalších osob na svých obchodech s pervitinem a látkami k jejich výrobě, společně s tím, že podrobné výpovědi spolupracujícího obviněného vztahující se k trestné činnosti dalších spoluobviněných byly podpořeny četnými důkazy včetně doznání těchto spoluobviněných, vyvrací ničím nepodloženou úvahu obviněného F. o tom, že spolupracující obviněný bez jakékoli motivace úmyslně lživě vypověděl o množství pervitinu, který měl pro něj obviněný vyrobit či se na jeho výrobě podílet. Dále pak obviněný pouze poukázal na existenci vztahu mezi spolupracujícím obviněným J. H. a spoluobviněnou Bc. Ivanou Gróffovou, aniž by však bylo z jeho argumentace jakkoli zjevné, jaký by tato skutečnost měla mít vliv na věrohodnost výpovědi spolupracujícího obviněného ve vztahu k jednání obviněného. Dovolateli se tedy pouhým setrváním na vlastní verzi skutkového děje a odmítnutím - jakožto údajně nepodložených - skutkových zjištění odvolacího soudu, nemohlo podařit prokázat, že si spolupracující obviněný J. H. rozsáhlou a podrobnou výpověď stran rozsahu trestné činnosti dovolatele zcela vymyslel, a že veškeré zbylé důkazy, jež byly ve vztahu k těmto skutkům v dané věci provedeny, jsou neprůkazné. Z rozhodnutí odvolacího soudu přitom nelze nikterak vyvodit, že by se tento soud v nyní posuzovaném případě dopustil jakéhokoli svévolného hodnocení důkazů v neprospěch obviněného.
50. Nejvyšší soud zároveň na rozdíl od obviněného M. F. nikterak neshledal, že by závěry odvolacího soudu byly jakkoli v rozporu s výpovědí spolupracujícího obviněného stran období, v němž byly realizovány vary pervitinu, přičemž je zjevné, že odvolacím soudem byly s ohledem na pouze přibližné časové vymezení sloučeny do dvou období časově blízké vary, o nichž byla učiněna skutková zjištění stran konkrétního množství vyrobeného pervitinu. Obviněný ovšem tuto námitku a jím spatřovaný rozpor nikterak dostatečně nekonkretizuje, přičemž není úkolem Nejvyššího soudu dotvářet dovolací argumentaci obviněného či se pokoušet odhadovat její obsah. S obviněným M. F. lze souhlasit pouze v tom ohledu, že zmatečně působí dílčí závěr odvolacího soudu učiněný v bodě 30. napadeného rozhodnutí, podle kterého ani z výpovědi obviněného M. F. v hlavním líčení nevyplývá, že by se snad na výrobě pervitinu pro J. H. v takovém rozsahu mohla podílet i jiná osoba. Nelze totiž nikoli opírat skutková zjištění stran množství vyrobeného pervitinu o skutečnost, že obviněný nevypověděl o tom, že by pro spolupracujícího obviněného realizovala výrobu pervitinu třetí osoba, pokud odvolací soud zároveň správně shledal, že obviněný byl spolupracujícím obviněným udržován v představě, že se na jejich trestné činnosti nikdo jiný nepodílí. Uvedený dílčí závěr ovšem nelze považovat za jakkoli podstatný pro rozhodná skutková zjištění, když se jedná pouze o podpůrnou úvahu učiněnou odvolacím soudem nad rámec výše uvedených skutkových zjištění učiněných na základě provedených důkazů.
51. Souhrnně tak Nejvyšší soud konstatuje, že v nyní posuzované věci se nejednalo ani o případnou existenci tzv. deformace důkazů ve smyslu konstantní judikatury Ústavního soudu, tj. o vyvozování rozhodných skutkových zjištění, která v žádném smyslu nevyplývají z provedeného dokazování (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. IV. ÚS 1235/09, a ze dne 4. 6. 1998, sp. zn. III. ÚS 398/97), jež by měla za následek porušení zásady in dubio pro reo . Odlišná interpretace jednotlivých skutkových zjištění obviněným nemá procesní sílu odůvodnit zrušení napadených rozhodnutí soudů nižších stupňů, což platí zvláště za situace, kdy mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé je patrná zjevná logická návaznost. Za tohoto stavu Nejvyšší soud neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudem druhého stupně, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu. Současně byl projednávaný skutek odvolacím soudem přiléhavě právně kvalifikován, neboť obviněný vyrobil či se podílel na výrobě pervitinu v celkovém zjištěném množství 3.560 g, tj. ve velkém rozsahu, když tuto zákonnou hranici (definovanou stanoviskem kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněným pod č. 15/2014 Sb. rozh. tr., která je stanovena množstvím 1.500 g pervitinu) obviněný přesáhl více než dvakrát, pročež byly prokazatelně naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zákoníku.
52. Jde-li o námitku obviněného stran nepřiměřenosti uloženého trestu odnětí svobody a obviněným učiněné porovnání tohoto trestu s tresty uloženými spoluobviněným, považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že - jak již bylo předestřeno výše – dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se vztahuje toliko na případy, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V projednávaném případě však Vrchní soud v Praze obviněnému prokazatelně uložil přípustný druh trestu, který byl tímto soudem vyměřen v rámci předepsané zákonné trestní sazby vztahující se na trestný čin, jímž byl dovolatel uznán vinným.
53. Samotná problematika přiměřenosti (proporcionality) uloženého trestu, resp. námitka dovolatele stran údajné subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu není podřaditelná nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2022), ale ani pod žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 tr. řádu (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2013, s. 3152; DRAŠTÍK, A., FENYK, J. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2017, s. 460). Tato zásada byla ostatně opakovaně konstatována v již ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr., usnesení ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 7 Tdo 720/2010, usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 712/2014, usnesení ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 11 Tdo 1180/2016, aj.). Taktéž v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 7 Tdo 1168/2015, se explicitně uvádí, že: „ samotná nepřiměřenost uloženého trestu (resp. námitky proti druhu a výměře trestu z důvodu jeho přílišné přísnosti nebo naopak mírnosti v důsledku nesprávného vyhodnocení polehčujících a přitěžujících okolností, jde-li jinak o trest podle zákona přípustný a vyměřený v rámci zákonné trestní sazby) nemůže být relevantně uplatněna v rámci žádného ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů. Pokud tedy byl uložen přípustný druh trestu ve výměře v rámci zákonné trestní sazby, nelze v dovolání namítat nepřiměřenost trestu.”
54. Současně je třeba připustit, že výše uvedená zásada neplatí bezvýjimečně. Určitý průlom totiž může nastat ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.). Na podkladě právě uvedeného tedy platí, že zásah Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu pouze v případě, že uložený trest (či soustava více souběžně ukládaných trestů) je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jakož i s dalšími relevantními hledisky, že by daná sankce byla neslučitelná s ústavním principem proporcionality trestní represe (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2018, sp. zn. 8 Tdo 718/2018).
55. V posuzované věci se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná. Obviněný M. F. byl v nyní posuzovaném případě v souladu s §283 odst. 3 tr. zákoníku ohrožen trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od osmi do dvanácti let, přičemž soudem druhého stupně mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, tedy ve výměře jedné osminy zákonné sazby těsně nad její spodní hranicí. Odvolací soud přitom při ukládání trestu zohlednil konkrétní povahu a závažnost obviněným spáchaného zvlášť závažného zločinu, jeho osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti jeho nápravy, stejně jako jeho chování po spáchání činu, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku. Vrchní soud v bodech 34. až 40. odůvodnění svého rozsudku odkázal na závěry nalézacího soudu a ve shodě s ním dospěl k závěru, že u obviněného M. F. nelze shledat jedinou polehčující okolnost, ale pouze přitěžující okolnosti, jelikož se dopouštěl trestné činnosti s rozmyslem a po předchozím uvážení, přičemž byl v minulosti opakovaně pro úmyslnou trestnou činnost trestán. Přesvědčení obviněného stran toho, že mu svědčí polehčující okolnosti spočívající v doznání, upřímné lítosti a dosavadní bezúhonnosti jsou pak v přímém rozporu se spisovým materiálem, když z tohoto naopak vyplývá, že obviněný své strohé výpovědi v trestním řízení opakovaně měnil ve vztahu rozsahu jím páchané trestné činnosti a odvolací soud jeho vyjádření lítosti neshledal upřímným, přičemž obviněný byl v minulosti opakovaně odsouzen pro úmyslnou trestnou činnost, a to rovněž na úseku omamných a psychotropních látek. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s jím poukazovaným odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně Nejvyšší soud shledal, že si Vrchní soud v Olomouci byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, přičemž Nejvyšší soud se s jeho závěry v plné míře ztotožňuje. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu tedy neodpovídá nejen obviněným uplatněným, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, a to za stavu, kdy odvolací soud obviněnému prokazatelně uložil odpovídající druh trestu a jeho uložení řádným způsobem odůvodnil, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární, nepřiměřeně přísný a neslučitelný s principy proporcionality trestní represe. Nejvyšší soud tedy nemohl ani tuto námitku obviněného z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako relevantní a oprávněnou.
56. Pakliže se obviněný pokusil zdůvodnit domnělou nepřiměřenost uloženého trestu rovněž tím, že spolupracujícímu obviněnému J. H. a spoluobviněné Bc. Ivaně Gróffové byly uloženy tresty odnětí svobody v nižší výměře, Nejvyšší soud ani takovouto argumentaci nemohl přijmout, když mezi trestem uloženým obviněnému a trestem, který byl uložen jím odkazovaným spoluobviněným, nehledal žádnou disproporci. Ačkoli předmětem přezkumu na základě dovolání obviněného mohou být pouze výroky vztahující se k jeho osobě, Nejvyšší soud nad rámec uvedeného dodává, že tresty uložené spoluobviněným J. H. a Bc. Ivaně Gróffové byly stejně jako v případě obviněného M. F. řádně individualizovány a zcela správně odrážejí postavení i míru zapojení těchto spoluobviněných do prokázané trestné činnosti, jejich osobní poměry, dosavadní způsob života a možnosti jejich nápravy, stejně jako skutečnost, že spoluobviněnému J. H. byl přiznán status spolupracujícího obviněného a spoluobviněná Bc. Ivana Gróffová učinila prohlášení viny, které bylo nalézacím soudem přijato.
V.3
K dovolacím námitkám obviněné Bc. Ivany Gróffové
57. Nejvyšší soud v duchu výše citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu konečně zkoumal, zda i dovolání obviněné Bc. Ivany Gróffové splňuje kritéria jí fakticky uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [byť ve skutečnosti formálně odkázala na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2021], načež po prostudování předmětného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněnou vznesené dovolací námitky neodpovídají nejen jí uplatněnému, ale ani žádnému jinému dovolacímu důvodu, jež jsou taxativně uvedeny v §265b odst. 1 tr. řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2022.
58. Obviněná veškerou svoji dovolací argumentaci zaměřila vůči přiměřenosti uloženého trestu. K danému považuje Nejvyšší soud za vhodné zdůraznit, že ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu je za „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno napadené rozhodnutí, možno považovat toliko vady výroku o trestu spočívající v porušení hmotného práva či v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotně právního. Takovou skutkovou okolností může být např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Pod tento dovolací důvod lze podřadit námitky zaměřené na posouzení otázky, zda byly dva trestné činy (skutky) spáchány ve vícečinném souběhu a zda tedy za okolností uvedených v §43 odst. 2 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení souhrnného trestu za oba dva trestné činy, nebo zda je mezi nimi dán vztah recidivy a za každý trestný čin je tak třeba uložit trest samostatný (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. a pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.). Zákonnému pojmu „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu tohoto dovolacího důvodu naopak nikterak neodpovídá námitka subjektivně pociťované nepřiměřenosti uloženého trestu ze strany obviněného (k tomu srov. Šámal, P., Púry, F. §265b [Důvody dovolání]. In: Šámal, P. a kol. Trestní řád I, II, III. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3166-3167).
59. Námitky vztahující se k druhu a výměře uloženého trestu lze uplatňovat výhradně prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Jak již bylo předestřeno výše stran námitek proti přiměřenosti trestu vznesených obviněným M. F., přičemž na zde uvedená teoretická východiska Nejvyšší soud odkazuje, tento dovolací důvod se však vztahuje toliko na případy, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V nyní projednávaném případě však Krajský soud v Ostravě obviněné prokazatelně uložil přípustný druh trestu, který byl tímto soudem vyměřen podle §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku pod spodní hranicí předepsané zákonné trestní sazby vztahující se na trestný čin, jímž byla dovolatelka uznána vinnou. Určitý průlom totiž může nastat ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněné. Na podkladě právě uvedeného tedy platí, že zásah Nejvyššího soudu by přicházel v úvahu pouze v případě, že uložený trest (či soustava více souběžně ukládaných trestů) je v natolik extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu, jakož i s dalšími relevantními hledisky, že by daná sankce byla neslučitelná s ústavním principem proporcionality trestní represe.
60. V posuzované věci se však o takovouto situaci zcela zjevně nejedná. Obviněná Bc. Ivana Gróffová byla v nyní posuzovaném případě v souladu s §283 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ohrožena trestem odnětí svobody v zákonné trestní sazbě od osmi do dvanácti let, přičemž soudem prvního stupně jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, tedy pod spodní hranici zákonné sazby za užití §58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jelikož obviněná v hlavním líčení prohlásila svoji vinu, nalézací soud její prohlášení viny přijal a shledal, že vzhledem k poměrům obviněné a povaze jím spáchané trestné činnosti lze dosáhnout její nápravy i trestem kratšího trvání. Nalézací soud přitom při ukládání trestu zohlednil konkrétní povahu a závažnost obou obviněnou spáchaných zločinů, její osobní poměry a dosavadní způsob života, možnosti její nápravy, stejně jako její chování po spáchání činu, tedy okolnosti obecně předpokládané ustanoveními §37 až §39 tr. zákoníku. Krajský soud v bodě 38. odůvodnění svého rozsudku dospěl k závěru, že ačkoli je na místě konstatovat, že obviněná spáchala závažnou trestnou činnost s rozmyslem, v poměrně velkém rozsahu a po delší čas, hovoří v její prospěch její doznání a prohlášení viny, stejně jako skutečnost, že vedla před spácháním trestné činnosti řádný život a k trestné činnosti byla fakticky svedena spoluobviněným J. H. Se závěry nalézacího soudu se pak plně ztotožnil rovněž soud odvolací, kterak je patrno z bodů 51. až 54. odůvodnění jeho rozhodnutí, který v rámci podrobných úvah o přiměřenosti uloženého trestu opětovně zdůraznil především společenskou škodlivost jednání obviněné, kterým se tato nikoli nepodstatným způsobem zapojila do podpory výroby i distribuce pervitinu, přičemž v konečném důsledku shledal trest uložený nalézacím soudem za mírný, avšak nikoliv natolik, že by musel zasáhnout jeho zpřísněním, kterak se ve svém odvolání podaném v neprospěch obviněné Bc. Ivany Gróffové dožadoval státní zástupce. Z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu rovněž Nejvyšší soud shledal, že si Krajský soud v Ostravě byl při úvaze o druhu a konkrétní výši uloženého trestu vědom všech klíčových zásad pro ukládání trestů zakotvených v §37 a násl. tr. zákoníku, přičemž se Nejvyšší soud s jeho závěry a závěry odvolacího soudu v plné míře ztotožňuje a uložený trest považuje taktéž za mírný a svý charakterem spíše výchovný a nikoli ryze represivní.
61. Námitka nepřiměřenosti uloženého trestu tedy neodpovídá nejen obviněnou uplatněnému, ale ani žádnému jinému zákonnému dovolacímu důvodu, a to za stavu, kdy nalézací soud obviněné prokazatelně uložil všem zákonným kritériím odpovídající druh trestu a jeho uložení řádným způsobem odůvodnil, přičemž se z hlediska jeho výměry v žádném případě nejedná o trest exemplární, nepřiměřeně přísný a neslučitelný s principy proporcionality trestní represe. Nejvyšší soud tedy nemohl ani tuto námitku obviněné z hlediska zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů vyhodnotit jako relevantní a oprávněnou.
VI.
Závěr
62. V souvislosti s uplatněnou argumentací výše jmenovaných dovolatelů je třeba zdůraznit, že všichni obvinění prakticky veškeré své dovolací námitky uplatnili již v předchozích stádiích trestního řízení, přičemž se s nimi oba soudy nižších stupňů řádně vypořádaly. S ohledem na charakter námitek jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné i právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele (tj. obviněných). Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
63. Oba nižší soudy se přitom s námitkami obviněných v rámci svých rozhodnutí řádně vypořádaly, aniž by došlo k porušení práva obviněných na odvolání v důsledku nedostatečného vypořádání jimi vznesených odvolacích námitek, resp. nevyhovujícího odůvodnění napadeného rozsudku vrchního soudu, neboť odvolací soud se vypořádal s hlavními procesními i hmotně právními aspekty dané věci, přičemž z jeho argumentace je zjevné, jakým způsobem se vypořádal se zásadními námitkami jednotlivých obviněných. V této souvislosti lze zmínit např. usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 2947/08, ze kterého mimo jiné vyplývá, že i Evropský soud pro lidská práva zastává stanovisko, že soudům adresovaný závazek, plynoucí z čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, promítnutý do zákonných podmínek kladených na odůvodnění soudního rozhodnutí, „nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument“ (viz např. věc García Ruiz proti Španělsku, č. 30544/96, rozsudek velkého senátu ze dne 21. ledna 1999) . V tomto směru lze poukázat rovněž na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu, např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 4 Tdo 999/2016, usnesení ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1281/2018, aj.
64. Obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu, byť volné uvážení nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15). V nyní posuzovaném případě však byly všechny základní zásady trestního řízení plně respektovány, a to včetně ústavně garantovaného práva obviněných na spravedlivý proces. Současně byly všechny projednávané skutky správně právně kvalifikovány, jakož i logickým a přesvědčivým způsobem odůvodněny.
65. Nejvyšší soud tak s ohledem na shora uvedené po přezkumu napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, jakožto i jemu předcházejícího postupu, dospěl k jednoznačnému závěru, že dovolání obviněných Bc. Ivany Gróffové a M. F. byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, pročež tato dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl. Ve věci dovolání obviněného P. O. pak nebylo nikterak zjištěno, že by došlo k jakémukoli porušení zákona ve smyslu jím správně uplatněných dovolacích důvodů, pročež bylo dovolání tohoto obviněného v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. O odmítnutí všech podaných dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není, s výjimkou obnovy řízení, opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 19. 10. 2023
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu