ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.3599.2022.1
sp. zn. 28 Cdo 3599/2022-684
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobců a) J. Š. , narozeného XY, bytem v XY, a b) A. Z. , narozené XY, bytem v XY, obou zastoupených JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby: 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené Mgr. Andrejem Lokajíčkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 620/29, za účasti hlavního města Praha , identifikační číslo osoby: 000 64 581, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 10, Dykova 1158/17, o nahrazení projevu vůle uzavřít smlouvu o převodu pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 40 C 92/2016, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 36 Co 278/2021-613, takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2022, č. j. 36 Co 278/2021-613, se ruší ve výroku II. v části, jíž byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 9. 6. 2021, č. j. 40 C 92/2016-495, změněn ve výroku II. co do převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a prac. č. XY, všech v katastrálním území Kyje, spolu se závislými výroky III. a IV. o nákladech řízení, a v tomto rozsahu se věc vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
II. Ve zbývající části se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
1. Podanou žalobou žalobci jako oprávněné osoby usilují o nahrazení projevu vůle žalované uzavřít s nimi smlouvu (v jimi formulovaném znění) o bezplatném převodu označených pozemků jako náhradních za pozemky, jež jim nebylo lze vydat pro zákonem stanovené překážky (dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších přepisů).
2. Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 9. 6. 2021, č. j. 40 C 92/2016-495, co do převodu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY a geometrickým plánem oddělené části pozemku parc. č. XY v k. ú. XY žalobu zamítl (výrok I.), v části o převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, všech v k. ú. XY, žalobnímu žádání vyhověl tak, že nahradil projev vůle žalované k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu těchto pozemků (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).
3. O odvoláních, kterými rozsudek soudu prvního stupně napadly (v jimi uvedeném rozsahu) obě procesní strany, Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 4. 2022, č. j. 36 Co 278/2021-613, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku I. ohledně pozemku parc. č. XY v k. ú. XY (výrok I. ), zatímco ve výroku II. (v dotčené části) jej změnil tak, že se žaloba na převod pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY zamítá (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III. a IV.).
4. Odvolací soud vzal za správný závěr soudu prvního stupně, že žalobci jsou oprávněnými osobami disponujícími nárokem na převod jiných vhodných zemědělských pozemků (dle zákona č. 229/1991 Sb.), podloženým označenými rozhodnutími pozemkového úřadu, a že jejich nárok dosud nebyl uspokojen z důvodu liknavosti a svévole žalované (jejího předchůdce); proto se žalobci mohou domáhat u soudu převodu vhodných pozemků i mimo proces veřejných nabídek náhradních pozemků (§11a zákona č. 229/1991 Sb.). Na podkladě učiněných skutkových zjištění odvolací soud aproboval i soudem prvního stupně přijatý závěr, že pozemek parc. č. XY v k. ú. XY není vhodným náhradním pozemkem pro jeho zatížení plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (záměr výstavby doprovodné stavby k veřejně prospěšné stavbě „č. 70/OK/14 – komunikační propojení Ocelkova-Lipnická“). K jiným konkluzím než soud prvního stupně (který v uvedené části žalobě vyhověl) dospěl pak odvolací soud v případě pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY, které shledal do vlastnictví žalobců nepřevoditelnými (k náhradní restituci nevhodnými) pro obcí (hl. m. Praha, vedlejší účastnice) podanou žádost o jejich bezúplatný převod podle zvláštního předpisu. Za nevhodný k náhradní restituci označil pak i pozemek parc. č. XY v k. ú. XY pro jeho zemědělskou nevyužitelnost a také kvůli určení části pozemku k ploše „DZ-tratě a zařízení železniční dopravy, vlečky a nákladního teminálu“, jakož i plánované změně územního plánu týkající se modernizace železniční tratě. Nad rámec jím přijatých závěrů o nevhodnosti některých pozemků odvolací soud zdůraznil, že žalobcům se již dostalo náhradních pozemků o výměře násobně přesahující výměru původních odňatých pozemků, s tím, že jde o disproporci narušující princip ekvivalence, kdy za nevydané pozemky lze žalobcům případně poskytnout i peněžní náhradu.
5. Proti rozsudku odvolacího soudu, v rozsahu jeho výroku I. (nevydání pozemku parc. č. XY v k. ú. XY) a části výroku II., jíž byl změněn výrok II. rozsudku soudu prvního stupně tak, že se zamítá žaloba v části o převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY, jakož i proti navazujícím nákladovým výrokům III. a IV. podali žalobci dovolání. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřují dovolatelé v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlas s právním posouzením vztahují k závěrům, že v případě jimi označených pozemků z vlastnictví státu jsou dány překážky jejich převoditelnosti a nelze je přiřknout do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení restitučního nároku; přitom polemizují se soudy učiněnými zjištěními (jde-li o dotčení pozemků par. č. XY a parc. č. XY veřejně prospěšnými stavbami dopravní infrastruktury a jejich ztíženou zemědělskou využitelnost), zatímco u dalších pozemků (parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY) namítají, že jen žádost obce o jejich bezúplatný převod automaticky nezakládá právo obce na převod těchto pozemků a bez dalšího tak nepředstavuje překážku jejich převoditelnosti jiným osobám; k tomu opakují, že jde o právo promlčené a že mělo být posuzováno dle příslušného právního předpisu (zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů) v jiném časovém znění. Za rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolatelé považují i závěr, že se oprávněným osobám nemůže dostat náhradních pozemků o větší výměře, než jakou měly pozemky jim odňaté a pro zákonnou překážku nevydané. Napadenému rozsudku vytýkají i nedostatečné odůvodnění, pro které mají rozsudek za nepřezkoumatelný a porušující ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Závěrem pak argumentují i proti výrokům o nákladech řízení. Navrhli, aby Nejvyšší soud rozsudek v dovoláním dotčeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
6. Z vyjádření žalované k podanému dovolání je patrno, že uplatněné dovolací námitky nepovažuje za opodstatněné. Dle jejího názoru napadený rozsudek koresponduje ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, ať již jde o otázky převoditelnosti požadovaných pozemků, tak i ekvivalence mezi restitučním nárokem a požadovanou náhradou (co do výměry pozemků), a nejde o nepřezkoumatelné rozhodnutí. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnuto jako nedůvodné.
7. Také vedlejší účastník na straně žalované označuje závěry odvolacího soudu za správné, kdy odkazuje zejména na konkluze zdůrazňující požadavek na přiměřenost restituční náhrady co do výměry pozemků, jakož i na závěry o nepřevoditelnosti pozemků parc. č. XY, XY a XY v k. ú. XY žalobcům s ohledem na jím uplatněné přednostní právo na bezúplatný převod dle §7 odst. 1 a 2 zákona č. 503/2012 Sb. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání proti výrokům I. a II. zamítl, proti výroku III. (o nákladech řízení) odmítl a přiznal vedlejšímu účastníku náhradu nákladů „odvolacího“ řízení.
8. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnými osobami (žalobci), zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval jeho přípustností.
9. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
10. Podle ustanovení §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
11. K problematice poskytování jiných (náhradních) pozemků oprávněným osobám v režimu zákona č. 229/1991 Sb. lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu (reflektující i judikaturu Ústavního soudu – viz dále) o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod konkrétního pozemku i mimo rámec veřejných nabídek pozemků (§11a zákona č. 229/1991 Sb.), v situaci, kdy stát (dříve Pozemkový fond České republiky, jehož nástupkyní je od 1. 1. 2013 žalovaná, jejíž práva a povinnosti vykonává Státní pozemkový úřad) v uvedeném směru řádně neplní svou povinnost tak, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a lze-li jeho počínání označit za liknavé, diskriminační či dokonce svévolné (srov. např. rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).
12. Vedle zjištění, že při uspokojování restitučního nároku postupovala žalovaná (dříve její předchůdce) vůči oprávněné osobě způsobem nesoucím znaky (nikoliv kumulativně) liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace a že oprávněná osoba disponuje restitučním nárokem v dostatečné výši (v poměru k ceně žádaného pozemku či pozemků), patří k předpokladům úspěchu žaloby na poskytnutí oprávněnou osobou požadovaných náhradních pozemků mimo proces veřejných nabídek i závěr, že požadované pozemky jsou k danému účelu vhodné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016).
13. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu, s nimiž je příslušný hospodařit Státní pozemkový úřad), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). Pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (srov. §11a odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb.).
14. V rámci posouzení, zdali je ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je tedy v prvé řadě významné, zda jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., či nejde-li o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze obhospodařovat a zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí).
15. K otázce převoditelnosti pozemku určeného k zastavění veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury (viz §6 odst. 1 písm. b/ zákona č. 503/2012 Sb.), potažmo jeho (ne)zařaditelnosti do veřejné nabídky náhradních pozemků, lze pak odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu (z níž srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015) akcentující i smysl a účel interpretovaného ustanovení, jímž je zamezit těm převodům zemědělských pozemků, u nichž to vyžaduje veřejný zájem na vybudování staveb dopravní infrastruktury či jiných veřejně prospěšných staveb a k nimž by jinak bylo nezbytné získat právo umožňující realizaci veřejně prospěšné stavby. Interpretované ustanovení (jak nutno dovodit již z jeho dikce, ovšem i účelu, jakož i normativního odkazu na ustanovení §1 zákona č. 229/1991 Sb. majícího význam interpretační) míří právě na veřejným zájmem dotčené „zemědělské pozemky“ (ve smyslu §1 odst. 1 písm. a/ zákona č. 229/1991 Sb.), tj. na půdu tvořící zemědělský půdní fond nebo do něj náležející, tedy především na pozemky (jejich části) dosud zemědělsky obhospodařované (viz §1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění pozdějších předpisů), a to za jediné podmínky, že jde o pozemky (nebo jejich části) určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infrastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné (s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle §7 nebo §10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle §17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle §17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování). Obsahově jde o obdobné ustanovení, formulačně upravené, jež bylo dříve obsaženo i v zákoně č. 95/1999 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2012 (viz §2 odst. 1 zákona), kdy účelem tohoto „klíčového ustanovení“ (jak plyne i z důvodové zprávy k zákonu č. 503/2012 Sb.) je „zabránit převodu pozemků, které jsou z obecného pohledu nutné pro dokončení restitucí, pro pozemkové úpravy, pro zajištění nezbytné ochrany, pro dopravní a jiné veřejně prospěšné stavby apod.; k tomu slouží povinnost orgánů státní správy disponujících potřebnými údaji poskytovat informace o případných překážkách převodu” (k interpretaci tohoto ustanovení, se zřetelem na jeho účel, přiměřeně srovnej např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1013/2016).
16. Při komparaci veřejného zájmu na zachování dosavadních vlastnických vztahů a zájmů oprávněných osob na náhradní uspokojení restitučního nároku jest pak vždy též hodnotit, zda restituční nárok – v případě kolize se zájmem na zachování stávajících vlastnických poměrů – nebude lépe uspokojit vydáním jiného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3676/2020).
17. Výše odkazované judikatuře se odvolací soud napadeným rozhodnutím nikterak nezpronevěřil, jestliže jako nevhodné k náhradní naturální restituci označil pozemky parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY v situaci, kdy vzal za prokázané, že první z označených pozemků (parc. č. XY) je dotčen „záměrem výstavby doprovodné stavby k veřejně prospěšné stavbě dopravní infrastruktury č. 70/OK/14 – komunikační propojení Ocelkova-Lipnická“, zatímco druhý pozemek (parc. č. XY) není zemědělsky využitelný a k náhradní restituci je nevhodný i kvůli určení jeho části k ploše „DZ-tratě a zařízení železniční dopravy, vlečky a nákladního teminálu“ a z důvodu plánované změny územního plánu týkající se modernizace železniční tratě. Konkluze odvolacího soudu, jenž tak při komparaci dotčených zájmů (restitučního a veřejného) upřednostnil právě veřejný zájem na ponechání pozemku ve vlastnictví státu, nelze shledat na podkladě individuálních skutkových okolností věci nepřiměřenými a se závěry výše rekapitulované rozhodovací praxe nekonformními, při současném zohlednění, že jde o restituci náhradní a nárok bude možné uspokojit i převodem jiného (vhodného) zemědělského pozemku.
18. Namítají-li dovolatelé, že plánovaná veřejně prospěšná stavba nikterak nezasahuje na pozemek parc. č. XY v k. ú. XY, či u pozemku parc. č. XY v k. ú. XY argumentují, že závěr odvolacího soudu je v rozporu s výsledky provedeného dokazování, event. že by jim bylo lze vydat alespoň část požadovaného pozemku (jíž ovšem sami geometrickým plánem nikterak nevymezují), jde o polemiku se soudy učiněnými skutkovými zjištěními, jíž v dovolacím řízení nelze přiznat relevanci. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn a vady skutkových zjištění nepředstavují naplnění dovolacího důvodu dle §241a odst. 1 o. s. ř., jehož uplatněním není ani zpochybnění právního posouzení věci vycházející z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud (k tomu přiměřeně srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
19. Z uvedeného vyplývá, že v části mířící na závěry odvolacího soudu o nepřevoditelnosti pozemků parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY do vlastnictví žalobců k uspokojení jejich restitučního nároku dovolání přípustné není (dovoláním označené právní otázky vztahující se k těmto pozemkům odvolací soud napadeným rozsudkem vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit; srov. §237 o. s. ř.). Vyloučena je přípustnost dovolání i v části týkající se výroku o nákladech řízení (srov. §238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.), pokud i proti němu dovolatelé (jak by bylo lze dovodit z obsahu jejich dovolání) samostatně také brojí (kdy jde však o výrok na meritorním rozhodnutí závislý, jenž by nemohl samostatně obstát v případě zrušení meritorního rozhodnutí či jeho části; viz níže).
20. Řešení dovoláním současně vytčených otázek hmotného práva vztahujících se k posouzení, jsou-li k uspokojení nároku žalobců (oprávněných osob) vhodné i pozemky parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY, k nimž byl vedlejším účastníkem uplatněn nárok na jejich bezúplatný převod dle §7 zákona č. 503/2012 Sb., však ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu bezezbytku nekonvenuje (srov. dále odkazovanou judikaturu) a v dané části je tedy nutno na dovolání pohlížet jako na přípustné (dle §237 o. s. ř.).
21. Po přezkoumání napadeného rozsudku v uvedeném rozsahu ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je v této části i opodstatněné.
22. Zmatečnosti (§229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/ a §229 odst. 3 o. s. ř.) ani jiné vady řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí a k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z povinnosti úřední (§242 odst. 3 o. s. ř.), se z obsahu spisu nepodávají. [Poukazují-li dovolatelé v této souvislosti na nedostatky odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, nejde o takový defekt, jenž by činil rozhodnutí nepřezkoumatelným, jestliže vytýkaná pochybení ani nebyla (podle obsahu dovolání) na újmu uplatnění práv dovolatelů; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2015, sp. zn. 25 Cdo 4126/2014, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1484/2016, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1343/2014.]
23. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
24. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
25. Jak již výše uvedeno, předpokladem úspěchu žaloby na poskytnutí náhradních pozemků je kromě dalšího i závěr o tom, že oprávněnou osobou žádané pozemky jako náhradní jsou k danému účelu vhodné (z vlastnictví státu do jejího vlastnictví převoditelné). Vhodnými náhradními pozemky jsou pak pozemky potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky. Podle §11a zákona č. 229/1991 Sb. pozemkový úřad nezahrne do veřejné nabídky pozemek, jehož převodu brání zákonná překážka, nebo pozemek, ke kterému uplatnila třetí osoba právo na převod podle zvláštního právního předpisu (odstavec 2). Smlouvu o bezúplatném převodu pozemku nelze uzavřít, jestliže bylo uplatněno právo na jeho převod podle zvláštních právních předpisů (odstavec 13).
26. Z odkazu uvedeného v poznámce 26) pod čarou k ustanovení §11a odst. 2 a §11 odst. 13 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění účinném od 1. 11. 2019 (do 31. 10. 2019 se obdobná právní úprava nacházela v ustanovení §11a odst. 12 zákona o půdě) jest v souladu s judikaturou dovolacího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 393/2019, či ve vztahu k dřívější právní úpravě usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010) dovodit, že s účinností od 1. 1. 2013 smlouvu o bezúplatném převodu pozemku, coby pozemku náhradního ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., nelze bez dalšího uzavřít, jestliže na jeho převod bylo uplatněno právo podle §7 zákona č. 503/2012 Sb. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, pak vyplývá, že v takovém případě je nutno zkoumat, zda a z jakého důvodu obec na žádosti trvá a zda žádosti ze strany státu bude, respektive bude moci být, vyhověno (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2282/2019; ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3307/2019, a ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019; nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2020, sp. zn. 28 Cdo 72/2020).
27. Uzavřel-li odvolací soud v projednávané věci, že žádost vedlejšího účastníka (hl. m. Praha) o bezúplatný převod pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY do jeho vlastnictví představuje překážku vydání těchto pozemků oprávněným osobám, coby pozemků náhradních ve smyslu zákona č. 229/1991 Sb., s odůvodněním, že „nic nenasvědčuje tomu, že žalovaná nehodlá žádostem vedlejšího účastníka vyhovět, ani že vedlejší účastník již nemá na vydání pozemků zájem“, a že „naopak jejich společná obrana a souladný procesní postup svědčí spíše o opaku“, tedy bez toho, že by se podrobněji zabýval tím, zda a z jakého důvodu obec na podané žádosti trvá a zda jí ze strany státu bude moci být vyhověno, tedy jsou-li naplněny podmínky pro převod pozemku dle příslušného ustanovení zákona č. 503/2012 Sb. (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2419/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1875/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1497/2020, a další), jsou jeho konkluze přinejmenším předčasné a neúplné, tudíž nesprávné.
28. Ke vznesené otázce promlčení nároku obce na bezúplatný převod pozemku lze pak odkázat na ty závěry rozhodovací praxe, dle nichž uplynutím promlčecí doby případné právo nezaniká a námitka promlčení je k dispozici žalované coby dlužnici v případném sporu s obcí (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4413/2008, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4650/2009). Závěr odvolacího soudu v této otázce [když konstatoval, že námitku promlčení může vznést toliko dlužník a to v řízení mezi držitelem tohoto nároku (vedlejším účastníkem) a žalovanou], tedy se shora naznačenou rozhodovací praxi dovolacího soudu nekoliduje, ovšem – jak plyne z výše uvedeného – jde o závěr pro rozhodnutí nepostačující (nic nevypovídající o tom, jsou-li naplněny podmínky pro převod pozemku dle příslušného ustanovení zákona č. 503/2012 Sb.).
29. V uvedeném rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobců na převod označených pozemků (parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY) jako jiných (náhradních) zemědělských pozemků do vlastnictví žalobců k uspokojení restitučního nároku, tudíž rozhodnutí odvolacího soudu správné není a uplatněný dovolací důvod (§241a odst. 1, věta první, o. s. ř.) byl naplněn.
30. Polemizují-li pak dovolatelé i s úvahami odvolacího soudu (jež odvolací soud uvádí nad rámec odůvodnění svého rozhodnutí), lze-li oprávněné osobě vydat náhradní pozemky o větší výměře, než jakou měly pozemky odňaté a nevydané, pak sluší se odkázat na rozhodovací praxi dovolacího soudu, z níž vyplývá, že ekvivalence mezi hodnotou pozemků odňatých a hodnotou pozemků náhradních je zajišťována zejména na základě shodné metody ocenění (§28a zákona č. 229/1991 Sb.). Podstatná je tedy cena statků odňatých a cena statků nabývaných jako náhradní pozemky; výše naturální náhrady za odňaté a nevydané pozemky by v souladu s principy restitučního procesu měla být ekvivalentní hodnotě restitučního nároku odvíjející se od ceny pozbytých statků (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2844/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 7. 2016, sp. zn. 28 Cdo 294/2016, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2786/2020). Z uvedeného plyne, že ani ve světle těchto (toliko podpůrných) úvah odvolacího soudu, nemůže obstát závěr o nevhodnosti výše uvedených pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY k převodu žalobcům (oprávněným osobám) jako náhradních pozemků.
31. K problematice intertemporality zákona č. 185/2016 Sb., jímž byl (s účinností od 1. 8. 2016) novelizován zákon č. 503/2012 Sb. i v jeho ustanovení §7, sluší se pak odkázat na k němu se vztahující přechodná ustanovení – článek II. bod 2., podle něhož „převody pozemků na základě žádostí podle §7, §10 odst. 1 a 4 a §11 zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, podaných přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se dokončí podle zákona č. 503/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud byly nejpozději ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona splněny podmínky pro uplatnění nároku na převod stanovené zákonem č. 503/2012 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“. K interpretaci citovaného přechodného ustanovení srovnej pak např. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 316/2020, v němž dovolací soud konstatoval mimo jiné, že v daném směru je rozhodující právě okamžik podání žádosti obce o bezúplatný převod pozemku.
32. Protože v naznačené části – jde-li o žalobci uplatněný požadavek na převod pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY – rozhodnutí odvolacího soudu správné není a nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dotčené části výroku pod bodem II. zrušil (§243e odst. 1 o. s. ř.), spolu s výroky III. a IV. o nákladech řízení jako na zrušovaném výroku závislými, a v tomto rozsahu věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
33. Ve zbylé části Nejvyšší soud z důvodů shora vyložených dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 a 2 o. s. ř.).
34. V dalším řízení jsou soudy nižších stupňů vázány právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
35. V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 2. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu