ECLI:CZ:NS:2023:28.CDO.942.2023.3
4
3
sp. zn. 28 Cdo 942/2023-490
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., a Mgr. Zdeňka Sajdla ve věci žalobce V. V. , se sídlem v XY, správce pozůstalosti po V. M., narozené dne XY, naposledy bytem v XY, zemřelé dne 19. 4. 2020, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 5/49, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu , identifikační číslo osoby 013 12 774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupené prof. JUDr. Miroslavem Bělinou, CSc., advokátem se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, o vydání náhradního pozemku oprávněné osobě, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 146/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2022, č. j. 71 Co 141/2022-389, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2022, č. j. 71 Co 141/2022-389, se zrušuje v části výroku I., jíž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 3. 2022, č. j. 26 C 146/2019-334 (ve znění usnesení ze dne 27. 2. 2023, č. j. 26 C 146/2019-471), ve výroku I. v rozsahu, v němž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít se žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v katastrálním území XY, jakož i v nákladových výrocích II. a III., a v tomto rozsahu se věc vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení.
II. Ve zbývající části se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem ze dne 1. 3. 2022, č. j. 26 C 146/2019-334, ve znění usnesení ze dne 27. 2. 2023, č. j. 26 C 146/2019-471, Okresní soud v Opavě nahradil projev vůle žalované (coby převádějící) uzavřít s žalobcem smlouvu (v tam uvedeném znění) o bezúplatném převodu pozemků a) parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY v katastrálním území XY, b) parc. č. XY, parc. č. XY parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY v katastrálním území XY a c) parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY, parc. č. XY v katastrálním území XY (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
2. K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 25. 10. 2022, č. j. 71 Co 141/2022-389, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku pod bodem I. (s upřesněním i co do označení rozhodnutí pozemkového úřadu a soudu zakládajících uplatněný nárok; výrok I.), změnil ve výroku II. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky jen co do určení výše nákladů řízení (výrok II.) a žalované uložil nahradit žalobci specifikované náklady odvolacího řízení (výrok III.).
3. Rozhodováno bylo o žalobcem (coby správcem pozůstalosti původní žalobkyně – zůstavitelky V. M., zemř. 19. 4. 2020) uplatňovaném nároku na převod „jiných“ (náhradních) zemědělských pozemků za pozemky nevydané oprávněné osobě pro zákonem stanovenou překážku (§11 odst. 1, §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „zákon č. 229/1991 Sb.“), jenž má podklad v rozhodnutí Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 25. 2. 2016, č. j. PÚ 1657/96/15, spolu s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. 7. 2018, č. j. 25 C 34/2016-180. Odvolací soud aproboval soudem prvního stupně přijatý závěr, že nárok zůstavitelky nebyl uspokojen v důsledku postupu žalované, jenž lze kvalifikovat jako liknavý a svévolný, nejenom se zřetelem na nepřiměřenou délku předcházejícího správního a soudního řízení (o nároku uplatňovaném od roku 1995), jež bylo skončeno soudním rozhodnutím, jež nabylo právní moci dne 19. 5. 2019, ale i pro následnou nesprávnou kvantifikaci nároku ze strany žalované, jež znemožňovala uspokojení nároku cestou veřejné nabídky náhradních pozemků a jež byla revidována až počátkem roku 2020, kdy již na žalované nebylo lze spravedlivě požadovat uspokojení nároku tímto zákonem zásadně předpokládaným způsobem i z důvodu jejího vysokého věku a nepříznivého zdravotního stavu. Žalobou požadované pozemky považoval i odvolací soud za pozemky převoditelné z vlastnictví státu, nikoliv nevhodné k náhradní naturální restituci, a v tomto směru nepřisvědčil ani námitce žalované, že překážkou převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY (dále jen „předmětné pozemky“) může být okolnost, že o jejich převod v rámci veřejné nabídky podle §11a zákona č. 229/1991 Sb. požádala jiná oprávněná osoba, v situaci, kdy následnému uzavření převodní smlouvy v její prospěch bránilo i v tomto řízení vydané předběžné opatření.
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná (dále i jen jako „dovolatelka“) spatřujíc splnění předpokladů přípustnosti dovolání v tom, že se odvolací soud napadeným rozsudkem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a to jednak při řešení otázky, lze-li její postup vůči žalobci hodnotit jako liknavý či svévolný, a dále pak i při posouzení, jsou-li předmětné pozemky (parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY) vhodné k uspokojení žalobcem uplatňovaného restitučního nároku. Dovolatelka namítá, že závěr o liknavosti a svévoli odvolací soud (před ním i soud prvního stupně) vyvodil z nepodstatných okolností a naproti tomu ignoroval další, pro věc zásadní skutková zjištění, zejm. co do časové souslednosti vzniku nároku a jeho uplatňování. Dle mínění dovolatelky zde nejde o případ, kdy se oprávněná osoba navzdory svému aktivnímu přičinění nemůže dlouhodobě domoci uspokojení svého nároku. Nesprávně pak odvolací soud posoudil i otázku, jsou-li požadované předmětné pozemky vhodné k uspokojení uplatňovaného restitučního nároku, v situaci vzájemně si konkurujících práv více oprávněných osob, kdy požadavek na převod předmětných pozemků – z veřejné nabídky – vznesla již v době před podáním žaloby jiná oprávněná osoba a kdy v rozporu s odkazovanou soudní praxí odvolací soud nezkoumal, čí právo je v tomto směru silnější; toliko argumentace v této věci vydaným předběžným opatřením, pro které by převodní smlouvu následně nebylo lze uzavřít, podstatná není. Dovolatelka navrhla, aby byl napadený rozsudek změněn tak, že se žaloba zamítá.
5. Žalobce považuje rozsudek odvolacího soudu za správný a souladný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; navrhl proto dovolání odmítnuto jako nepřípustné, případně zamítnout jako nedůvodné.
6. Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. a obsahuje povinné náležitosti podle §241a odst. 2 o. s. ř., se zabýval tím, zda je přípustné.
7. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se tu končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v §238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením §237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
8. Podle §237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Otázka, lze-li postup žalované v případě uspokojování žalobcem (jeho předchůdkyní) uplatňovaného nároku kvalifikovat jako liknavý a svévolný, potažmo je-li žalobce nadán právem domáhat se žalobou uspokojení nároku převodem pozemků mimo veřejnou nabídku, přípustnost dovolání (ve smyslu §237 o. s. ř.) nezakládají, neboť danou otázku odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, na níž není důvod cokoliv měnit.
10. K uplatnitelnosti nároku oprávněné osoby tímto výjimečným způsobem (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt a nelze jej vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující) srovnej zejm. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, uveřejněný pod číslem 62/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a další judikaturu na něj navazující, reflektující i předchozí nálezovou judikaturu Ústavního soudu – viz zejm. nálezy ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).
11. Potencialita uspokojení nároku cestou veřejné nabídky náhradních pozemků (§11a zákon č. 229/1991 Sb.) je negativně ovlivňována i dobou předchozího řízení před pozemkovým úřadem a pozdější omezenou nabídkou pozemků (k tomu opětovně srovnej důvody již shora citovaného rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, nebo rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1587/2020, a ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2760/2020). Jako svévolný (či přinejmenším liknavý, je-li napraven až s prodlením) lze kvalifikovat i ulpívání žalované na nesprávném ohodnocení nároku (nesprávném určení ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků), kdy je značně ztížena možnost uspokojení nároku tímto zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2016, sp. zn. 28 Cdo 155/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 837/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1117/2015, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1666/2020).
12. Sluší se připomenout, že zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu žalované (státu coby dlužníka) je především otázkou skutkových zjištění, jejichž nalézání je úkolem soudů nižších stupňů a s nimiž je pak úzce provázáno i posouzení, byl-li postup žalované (jejího předchůdce) při uspokojování nároku oprávněné osoby stižen některým ze shora uvedenými defektů (liknavost, libovůle, svévole či diskriminace). Učiněný hodnotící závěr lze pak v dovolacím řízení přezkoumat toliko v případech, kdyby úvahy soudů nižších stupňů byly nepřiměřené (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, a ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015). Vady samotných skutkových zjištění dovolacímu přezkumu podrobit nelze a otázky skutkové tak nemohou založit přípustnost dovolání (na niž lze usuzovat toliko prostřednictvím jediného způsobilého dovolacího důvodu podle §241a odst. 1 věty první o. s. ř.; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
13. Se zřetelem na soudy učiněná zjištění (extrémní délka přecházejícího správního a soudního řízení, následně i nesprávná kvantifikace nároku oprávněné osoby ze strany žalované a zprvu i její odmítavý postoj k přecenění nároku, přehodnocený až v průběhu řízení, vše za aktivního přičinění oprávněné osoby), nelze jimi učiněnou úvahu o liknavosti a svévoli žalované pokládat ze nepřiměřenou (vycházeje ze stavu, jenž tu byl v době vyhlášení rozhodnutí; §154 odst. 1 o. s. ř.) a s ním spojený závěr o uplatnitelnosti nároku žalobou na převod pozemku mimo veřejnou nabídku za jakkoliv rozporný s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Netypické okolnosti nyní posuzované věci do značené míry ospravedlňují i bezodkladné uplatnění nároku žalobkyní, které by bylo jinak lze – bez účasti ve veřejných nabídkách – považovat za předčasné (jestliže se ukázala i důvodnost obavy oprávněné osoby co do správnosti kvantifikace nároku ze strany žalované, o jehož přiznání oprávněná osoba usilovala od roku 1995, tedy po dobu delší 20 let).
14. Odvolacím soudem učiněné posouzení není v rozporu ani s dalšími dovolatelkou odkazovanými rozhodnutími (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 71/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1787/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1540/2015, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 28 Cdo 822/2021, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2833/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 2281/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4926/2017), jež se otázkou liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace při uspokojování restitučního nároku zabývaly (v souladu s ustálenou judikaturou) právě se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem té které projednávané věci.
15. Naproti tomu přípustné podle §237 o. s. ř. je dovolání pro posouzení otázky, může-li se oprávněná osoba (žalobkyně) domáhat za účelem uspokojení svého nároku převodu pozemku, o jehož převod podle §11a zákona č. 229/1991 Sb. současně usiluje jiná oprávněná osoba (otázka konkurence práv více oprávněných osob na převod téhož náhradního pozemku), při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz dále citovanou judikaturu).
16. Po přezkoumání napadené části rozsudku (v rozsahu o převodu pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY v k. ú. XY; v textu i jen „předmětné pozemky“) ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a v hranicích otázky vymezené dovoláním, pro níž bylo připuštěno dovolání, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání je v tomto směru opodstatněné.
17. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
18. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 věta první o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
19. Podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění účinném do 31. 10. 2019 (jež se zde použije se zřetelem na vznik uplatňovaných, vzájemně si konkurujících nároků), oprávněným osobám uvedeným v §4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v §6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby (odstavec 1). Veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (odstavec 2). Osoba, která žádá o převod pozemku, musí požádat pozemkový úřad o převod písemně do jednoho měsíce ode dne vyhlášení prodeje (odstavec 5). S oprávněnou osobou, která o nabídnutý pozemek požádá, uzavře neprodleně pozemkový úřad smlouvu o bezúplatném převodu. Smlouvu lze uzavřít pouze k uspokojení nároku uplatněného v žádosti (odstavec 8). Požádá-li o nabídnutý pozemek více oprávněných osob, vyzve je pozemkový úřad, aby nabídly za pozemek nárok vyšší, než je cena pozemku stanovená podle odstavce 13. Podle výše nabídek stanoví pozemkový úřad pořadí, podle kterého bude postupně navrhovat oprávněným osobám uzavření smlouvy. Lhůta pro přijetí návrhu činí 14 dnů a po jejím marném uplynutí má právo na uzavření smlouvy oprávněná osoba na dalším místě v pořadí (odstavec 9).
20. Vedle zjištění, že při uspokojování restitučního nároku postupovala žalovaná vůči oprávněné osobě způsobem nesoucím znaky (nikoliv kumulativně) liknavosti, libovůle, svévole či diskriminace a že oprávněná osoba disponuje restitučním nárokem v dostatečné výši (v poměru k ceně žádaného pozemku či pozemků), patří k předpokladům úspěchu žaloby na poskytnutí oprávněnou osobou požadovaných náhradních pozemků mimo proces veřejných nabídek i závěr, že požadované pozemky jsou k danému účelu vhodné (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2430/2016).
21. Vhodnými náhradními pozemky jest rozumět pozemky (ve vlastnictví státu), jež by byly potenciálně zařaditelné do veřejné nabídky (srov. přiměřeně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2007, sp. zn. 28 Cdo 4180/2007, uveřejněný pod číslem 72/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4876/2008, a ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5368/2015, či jeho usnesení ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010, ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3304/2014, a ze dne 2. 5. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4400/2015). V rámci posouzení, je-li ten který uvažovaný pozemek vhodný k náhradní naturální restituci, je významné, zdali jeho převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních §11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. a §6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, lze-li jej reálně obhospodařovat či nevzniknou-li jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně nejde-li o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu; příkladmo uvedená hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018, a v něm citovaná rozhodnutí).
22. Ve své rozhodovací praxi Nejvyšší soud již také opakovaně konstatoval, že nevhodnost pozemku k vydání oprávněné osobě jako pozemku náhradního nepůsobí sama skutečnost, že je dotčený pozemek předmětem i jiného, prozatím však neskončeného řízení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4423/2018), ani okolnost, že byl zařazen do veřejné nabídky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 686/2019), ba ani ta sama skutečnost, že byl pozemek dotčen předběžným opatřením, jímž je žalované zapovězeno s pozemkem nakládat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020). V případě konkurence práv více oprávněných osob domáhajících se vydání téhož náhradního pozemku jest vždy komplexně hodnotit, které z oprávněných osob k uspokojení jejího restitučního nároku vydáním požadovaného náhradního pozemku svědčí „lepší“ právo. Významným přitom může být zejména okamžik uplatnění nároku tou kterou oprávněnou osobou, hospodářský význam požadovaného náhradního pozemku pro jednotlivé žadatele, výše jejich dosud neuspokojených restitučních nároků, doba, po niž jejich nároky zůstávají neuspokojeny, míra jejich aktivity ve veřejných nabídkách apod.; nelze vyloučit ani reálné rozdělení požadovaného náhradního pozemku mezi konkurenty (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2416/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2910/2020, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 553/2021).
23. Posledně citované závěry mohou nalézt své uplatnění i v případě, kdy o převod dotčeného pozemku ve veřejné nabídce postupem dle §11a zákona č. 229/1991 Sb. požádala jiná oprávněná osoba. Každý případ konkurence více oprávněných osob s nárokem na převod náhradních pozemků je totiž značně individuální a i s ohledem na smysl restitučního zákonodárství je nezbytné na základě konkrétních skutkových zjištění posoudit, které z oprávněných osob svědčí „lepší“ právo na převod požadovaného náhradního pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021).
24. Nezabýval-li se odvolací soud – v situaci, kdy žalovaná zařadila předmětné pozemky do veřejné nabídky pořádané podle §11a zákona č. 229/1991 Sb., v níž třetí osoba požádala o jejich převod do svého vlastnictví a v tomto nabídkovém řízení byla úspěšná – tím, které z více oprávněných osob (žalobci či třetí osobě) svědčí „lepší“ právo na převod předmětných (náhradních) pozemků, a bez dalšího přiřkl předmětné pozemky žalobci, jde o posouzení neúplné a tím i nesprávné (a uplatněný dovolací důvod dle §241a odst. 1 věty první o. s. ř., byl tudíž naplněn). Argumentace odvolacího soudu jen vydaným předběžným opatřením, jež zabránilo dovršení převodu pozemku do vlastnictví třetí osoby, je v daném směru nicneříkající, resp. jejím obsahem může být toliko sdělení, že pozemek (prozatím) zůstává ve vlastnictví státu.
25. Z rozhodovací praxe dovolacího soudu (kromě shora odkazovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3314/2021, dále srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. 28 Cdo 2121/2022, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2022, sp. zn. 28 Cdo 3118/2022), přitom vyplývá, že relevantním měřítkem umožňujícím rozlišit, které z oprávněných osob svědčí k vybranému náhradnímu zemědělskému pozemku „lepší“ právo, je – a to v zájmu právní jistoty oprávněných osob a zamezení sporů konkurentů usilujících o totožný náhradní zemědělský pozemek – zásadně okamžik uplatnění nároku na vydání sporného náhradního zemědělského pozemku (podáním žaloby či zde i žádosti o převod pozemku z veřejné nabídky dle §11a zákona č. 229/1991 Sb.), nejsou-li zde jiné, svou povahou mimořádné okolnosti obzvlášť intenzívně působící ve prospěch uspokojení nároku jiné oprávněné osoby. V dané souvislosti sluší se připomenout, že prodlení České republiky – Státního pozemkového úřadu s uspokojením restitučního nároku (dokreslované marnou snahou – aktivitou – oprávněné osoby) je typickou okolností doprovázející soudní řízení o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu náhradního zemědělského pozemku, jež může být dána nejenom na straně osob domáhajících se převodu pozemku v jiném soudním řízení, ale i dalších oprávněných osob, jež postupují zákonem zásadně předpokládaným postupem, tj. uplatněním práva na převod pozemku z veřejné nabídky pozemkového úřadu (dle §11a zákona č. 229/1991 Sb.) a jež své právo prosazují v konkurenci s dalšími oprávněnými osobami a vznikl jim nárok na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku.
26. Protože rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o vydání pozemků parc. č. XY, parc. č. XY, a parc. č. XY v k. ú. XY žalobci, není správný (neboť spočívá na neúplném a tím i nesprávném právním posouzení věci, jde-li o závěr o vhodnosti a převoditelnosti předmětných pozemků k uspokojení žalobcem uplatňovaného nároku) a protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, Nejvyšší soud jej v takto dotčeném rozsahu zrušil, včetně závislých nákladových výroků II. a III. (srov. §243e odst. 1 o. s. ř.), a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
27. Ve zbylé části (v situaci, kdy se nesprávné posouzení otázky vhodnosti, potažmo převoditelnosti zbylých pozemků netýká, zatímco otázku potenciality uspokojení nároku převodem pozemků mimo veřejnou nabídku odvolací soud vyřešil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu; §237 o. s. ř.) Nejvyšší soud – z důvodů již shora vyložených – dovolání jako nepřípustné odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
28. V dalším řízení je odvolací soud vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
29. V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto i o náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
30. O návrhu dovolatelky na odložení právní moci dovoláním napadeného rozhodnutí (§243 písm. b/ o. s. ř.), podaném současně s dovoláním, bylo již dříve rozhodnuto samostatným rozhodnutím (v intencích nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16).
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 5. 2023
Mgr. Petr Kraus
předseda senátu