ECLI:CZ:NS:2023:8.TDO.30.2023.1
sp. zn. 8 Tdo 30/2023-144
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2023 o dovolání obviněného S. P. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, adresa pro doručování XY, XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 5 To 225/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 3 T 45/2022, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného S. P. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 14. 7. 2022, sp. zn. 3 T 45/2022, byl obviněný S. P. uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tak, že
dne 11. 10. 2021 minimálně v době od 20:29 hodin do 20:48 hodin, z obce XY, okres Praha-západ, po silnici číslo 102 ve směru na Prahu, do ulice XY v Praze 5, kde zastavil a byl následně na základě oznámení svědka L. P. kontrolován a zadržen přivolanou hlídkou Policie České republiky, řídil vlastní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Transporter, registrační značky XY, červené barvy, ačkoliv před jízdou požil větší množství alkoholických nápojů a byl si vědom, že v důsledku opilosti není schopen motorové vozidlo bezpečně ovládat, když po zastavení na semaforech opakovaně ve vozidle usnul, během jízdy kličkoval v jízdním pruhu, a po zjištění, že je sledován oznamovatelem, opakovaně zastavil, šel k jeho vozidlu, nadával mu a snažil se dostat do jeho vozidla, přičemž následně provedenými orientačními dechovými zkouškami na přístroji Dräger ve 21:21 hodin, ve 21:27 hodin a ve 21:32 hodin bylo v jeho dechu zjištěno 1,73, 1,91 a 1,77 promile alkoholu, a ve vzorku jeho moči, který poskytl téhož dne ve 23:46 hodin během lékařského vyšetření v Nemocnici Na Bulovce, kde odmítl odběr krve a podrobil se další orientační dechové zkoušce na alkohol s výsledkem 1,47 promile alkoholu v dechu, bylo následným toxikologickým vyšetřením zjištěno 2,14 g/kg alkoholu.
2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a §67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a §68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu vymezenému 50 denními sazbami v hodnotě jedné 600 Kč, tj. ve výši 30.000 Kč, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na dvacet čtyři měsíců.
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 21. 9. 2022, sp. zn. 5 To 225/2022, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Z dovolání obviněného
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu obviněný podal prostřednictvím obhájce z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. dovolání. K těmto důvodům kromě jejich zákonného vymezení uvedl, že skutek popsaný v obžalobě doznal a prohlásil vinu. Konstatoval, že jednání, jehož se dopustil, moc lituje a má z něj velké výčitky. Nezlehčuje to, co provedl, ani čin neobhajuje a je mu velmi líto, co se stalo. Jednalo se o nerozvážné jednání a je připraven nést následky.
5. Obviněný poukázal na obsah odvolání, v němž zdůrazňoval, že při hlavním líčení žádal snížení trestu, čemuž nebylo vyhověno. Stále má za to, že trest zákazu činnosti vyměřený na dvacet čtyři měsíců je nepřiměřeným potrestáním, a proto navrhl, aby Nejvyšší soud výrok o trestu zrušil, a sám znovu rozhodl tak, že sníží trest zákazu činnosti, s možností mírného navýšení peněžitého trestu.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
6. Státní zástupce k tomuto dovolání (§265h odst. 2 tr. ř.) poukázal na kusé odůvodnění a absenci v něm uvedené relevantní argumentace. Protože dovolání směřuje jen proti výroku o trestu, zmínil, kdy proti němu lze námitky uplatnit podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. s tím, že o takovou vadu v posuzované věci nejde, protože trest je spíše mírný, a to s ohledem na výměru, která je jen mírně nad horní hranicí stanovenou u správní sankce pro korespondující přestupek [podle §125c odst. 1 písm. c), odst. 5 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu]. Trest zákazu činnosti byl uložen v rámci zákonem stanovené sazby u tohoto druhu trestní sankce. Nepřiměřenost trestu navíc nemůže založit názor obviněného, že by za přiměřený považoval trest mírnější. K označenému důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. sloužícímu k nápravě vad ve skutkových zjištěních zmínil, že v obsahu dovolání není uveden, a tedy ani patrný žádný náznak námitky odpovídající tomuto dovolacímu důvodu, a je i v rozporu s tvrzením obviněného, že se k činu doznal. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. podle obsahu podaného dovolání svědčí o tom, že jej obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, tedy že byl zamítnut jeho řádný opravný prostředek, přestože v předchozím řízení byl dán jiný důvod dovolání. S ohledem na obsah námitek a obviněným tvrzené prohlášení viny však nebyl žádný prostor k mimořádnému zásadu do výroku o trestu ani na podkladě důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016 a ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 8 Tdo 1404/2016).
7. Z uvedených důvodů státní zástupce shledal, že dovolání obsahově nenaplňuje žádný z nejen z obviněným označených dovolacích důvodů, ale vůbec žádný důvod uvedených v ustanovení §265b tr. ř., a proto navrhl, aby je Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
8. Obhájce obviněného na toto vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství do dne konání neveřejného zasedání písemně nereagoval.
IV. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno oprávněnou osobou podle §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
V. Obecně k důvodům dovolání
10. Nejvyšší soud je pro rozsah přezkumné povinnosti vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozhodnutí z vlastní iniciativy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). Aby mohl zkoumat důvodnost dovolání, je povinen nejprve posoudit, zda výhrady uplatněné na podkladě §265b odst. 1 písm. g), h), i), m) tr. ř. odpovídají jejich zákonnému vymezení, protože dovolání lze podat pouze s odkazem na některý z důvodů uvedených v §265b odst. 1, 2 tr. ř.
11. Podle §265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze namítat, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Z obsahu podaného dovolání, a též vzhledem k tomu, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle §254 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumal, je zřejmé, že obviněný použil uvedený dovolací důvod v jeho druhé alternativě, neboť se domáhal nápravy i podle důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), h), i) tr. ř.
12. Důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
13. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jeho prostřednictvím lze namítat zásadně vady právní povahy, především, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Takové námitky však obviněný nevznesl, protože je zaměřil výhradně proti výroku o trestu, vůči němuž je možno považovat za jiné nesprávné hmotně právní posouzení ve smyslu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Ani takové výhrady však obviněný neuplatnil, a proto je třeba připomenout, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. podle nějž obviněný též dovolání podal. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
14. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. i) tr. ř. je určen k nápravě vad, byl-li uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v §52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj., pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Může jít i o případ kumulace dvou nebo více druhů trestů, které podle zákona nelze vedle sebe uložit, nebo o takový druh trestu, jenž nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu. Za uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu se považuje případ, kdy u odstupňovatelných druhů trestu, které mají určitou sazbu vymezenou trestním zákoníkem, se vyměří trest, jenž zákonnou maximální hranici přesahuje. U trestu zákazu činnosti podle §73 odst. 1 tr. zákoníku lze v případě, že není mezi trestným jednáním, pro něž byl obviněný odsouzen, a zakázanou činnost shledána souvislost, považovat za uložení trestu mimo zákonem stanovenou trestní sazbu porušení nesplnění některé ze zákonem stanovených podmínek uvedených v §73 odst. 1 tr. zákoníku.
VI. K nepřiměřenosti trestu
15. Obviněný ve velice stručném dovolání vytýkal jen to, že mu neměl být trest zákazu činnosti ukládán na tak dlouhou dobu, jak rozhodl soud prvního stupně, což je námitka, která neodpovídá žádnému ze shora uvedených důvodů, když dovolání neobsahuje žádnou jinou konkrétní argumentaci. Je třeba zdůraznit, že obviněným užité dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. jsou určené k tomu, aby jimi byly napraveny vady ve výroku o vině, vůči jehož správnosti však dovolatel žádné konkrétní výhrady nevznesl. Pro úplnost lze uvést, že i když obviněný směřoval své odvolání do výroku o trestu, odvolací soud nepřihlédl k jím tvrzenému prohlášení viny, a ani nebylo přistoupeno k dohodě o vině a trestu, neboť soud mimo jiné dovodil, že obviněný je podmiňoval uložením mírného trestu zákazu činnosti.
16. Při absenci konkrétních výhrad obviněného objasňujících jeho tvrzení, Nejvyšší soud vycházel ze zásady, že není oprávněn dotvářet za dovolatele argumentaci a spekulovat o tom, co a jak chtěl vyjádřit, neboť odpovědnost za formulaci obsahu dovolání leží primárně na obviněném (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2014, sp. zn. 8 Tdo 791/2014, ze dne 6. 3. 2014, sp. zn. 6 Tdo 263/2014, či usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07).
17. Posouzením výhrad obviněného lze shledat, že dovolání směřoval pouze proti uložení trestu zákazu činnosti, který považuje za příliš tvrdý, a tedy nepřiměřený, což jsou námitky, které z hlediska pravidel pro dovolání nenaplňují žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1, 2 tr. ř.
18. Nejvyšší soud připomíná, že jeho zásah do věci i bez splnění uvedených zákonných podmínek je výjimečně možný jen tenkrát, pokud je napadeným rozhodnutím uložený trest trestem extrémně přísným, zjevně nespravedlivým a nepřiměřeným. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Proto Nejvyšší soud i přes to, že obviněný žádný dovolací důvod nenaplnil, se zřetelem na nutnost vyloučení možných excesů se uvedenou věcí zabýval na podkladě článku 6 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod a článků 36 a 38 Listiny základních práv a svobod, a to zejména z hlediska principů pro proporcionální a spravedlivé ukládání trestu, jeho správnost v posuzované věci posoudil (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, a usnesení ze dne 5. 2. 2013, sp. zn. II. ÚS 4809/12, atd.).
19. K uvedeném Nejvyšší soud dodává, že účelem trestu zákazu činnosti podle §73 odst. 1 tr. zákoníku je na časově omezenou dobu (jeden rok až deset let) zamezit pachateli, aby mohl vykonávat určité zaměstnání, povolání nebo funkci nebo takovou činnost, k níž je zapotřebí zvláštního povolení, nebo jejíž výkon upravuje zvláštní předpis, a to v případech, kdy pachatel toho zneužil ke spáchání trestné činnosti. Jestliže pachatel spáchal trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku jako řidič motorového vozidla, je třeba zpravidla uložit trest zákazu činnosti řídit motorové vozidlo (viz rozhodnutí č. 15/1977 Sb. rozh. tr.).
20. Obviněnému byl za jízdu motorovým vozidlem pod vlivem alkoholu uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvaceti čtyř měsíců, což je v daném zákonném rozpětí (podle §73 odst. 1 tr. zákoníku) trest uložený při spodní hranici uvedené trestní sazby. K tomuto trestu byl obviněný odsouzen za riskantní jízdu v opilosti ohrožující jiné účastníky silničního provozu, k němuž soud prvního stupně v rozsudku vysvětlil úvahy, jimiž byl pro jeho vyměření veden, především s ohledem na existenci výjimečných okolností (obviněný při jízdě usínal, nebyl schopen své vozidlo udržet v jízdním pruhu). Zkoumal poměry obviněného a podle nich určil, že není odkázán na dopravu automobilem, a tudíž se nejedná o trest likvidační (srov. bod 15. a 17. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud se k námitkám obviněného uloženým trestem zákazu činnosti rovněž zabýval a ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně. Tvrzením obviněného, že vozidlo potřebuje k výkonu své pracovní činnosti, případně k dovážení syna do školky a na jiné aktivity, nepřikládal větší váhu, protože je zřejmé, že nemožnost vykonávat tyto standardní činnosti, je běžným důsledkem uvedeného trestu. Navíc v této trestní věci nemožnost užívat vlastní motorové vozidlo nebrání obviněnému ve výkonu jeho práce, kam může dojíždět jiným alternativním způsobem (srov. bod 11. usnesení odvolacího soudu).
21. Nejvyšší soud v uvedených závěrech i úvahách neshledal žádné mimořádné vybočení z běžných skutečností, jak tomu bývá u srovnatelných trestných věcí. Naopak z učiněných zjištění plyne, že soudy respektovaly podmínky, za kterých se trest zákazu činnosti ukládá podle §73 osdt. 1 tr. zákoníku (srov. přiměřeně např. nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06 a ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12). Braly do úvahy proporcionalitu trestu vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, individuální možnost nápravy pachatele a jeho poměry, a to se zřetelem na rizika ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/2012).
22. Shora uvedené zásady soudy nižších stupňů respektovaly a své rozhodnutí uložit obviněnému i trest zákazu činnosti zvažovaly s ohledem na všechny jimi zjištěné okolnosti, v této trestní věci.
23. Závěrem lze pouze zdůraznit, že uložený trest zákazu činnosti není, zejména s ohledem na okolnosti, za kterých byl čin spáchán, exemplární či nespravedlivý, protože je odrazem jednání obviněného, jenž se dopustil úmyslného trestného činu. Uložený trest se jeví spíše mírným při uvážení množství alkoholu v krvi v obviněného v době jízdy na frekventované silnici a ohrožování jiných účastníků silničního provozu, jak důvodně připomenul státní zástupce ve svém písemném vyjádření. Bylo proto nutné na obviněného působit právě takto zvolenou trestní sankcí, jejíž uložení soudy dostatečně a přesvědčivě odůvodnily.
VII. Závěr
24. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů, a že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vymezeny v §265b tr. ř., toto dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu