ECLI:CZ:NS:2024:28.CDO.3029.2023.3
sp. zn. 28 Cdo 3029/2023-863
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Zdeňka Sajdla a soudců Mgr. Petra Krause a JUDr. Michaela Pažitného, Ph.D., ve věci žalobkyň: a) H. B. , b) K. Č. , a c) K. S. , všechny zastoupeny Mgr. Martinem Mládkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, proti žalované: Česká republika – Státní pozemkový úřad , IČO 01312774, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupená doc. JUDr. Janem Brodcem LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 2, Rubešova 162/8, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 103/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2023, č. j. 24 Co 53/2023-739, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 8. června 2023, č. j. 24 Co 53/2023-739, se ve výrocích II., IV., V. a VI. ruší ; současně se ve výroku II. – s výjimkou části týkající se převodu pozemků parc. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY – a ve výroku IV. ruší i rozsudek Okresního soudu v Rakovníku ze dne 20. prosince 2022, č. j. 6 C 103/2022-428, a věc se v uvedeném rozsahu vrací Okresnímu soudu v Rakovníku k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. 6. 2023, č. j. 24 Co 53/2023-739, částečně zastavil odvolací řízení (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), rozsudek Okresního soudu v Rakovníku (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 12. 2022, č. j. 6 C 103/2022-428, změnil ve výroku III. tak, že se nahrazuje projev vůle žalované uzavřít s žalobkyněmi smlouvu o bezúplatném převodu geometrickým plánem vymezeného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o výměře 3 274 m 2 (výrok II. rozsudku odvolacího soudu), a ve výroku II. tak, že žalobu o nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu pozemků parc. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY zamítl (výrok III. rozsudku odvolacího soudu), současně rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části výroku II., v níž byl nahrazen projev vůle žalované uzavřít smlouvu o bezúplatném převodu (v příslušných spoluvlastnických podílech) pozemků parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY a č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY, parc. č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyně (výroky IV. a V. rozsudku odvolacího soudu), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok VI. rozsudku odvolacího soudu).
2. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že žalovaná při uspokojování restitučního nároku žalobkyň na vydání náhradních pozemků za pozemky, jež jim pro zákonné překážky nebylo lze vydat (§11 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen – „zákon o půdě“), postupovala liknavě a svévolně. Dovozuje, že žalobkyněmi požadované náhradní pozemky parc. č. XY, č. XY, č. XY a č. XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY nejsou vhodné k převodu coby náhradní pozemky, žalobu v této části zamítl. Současně uzavřel, že převodu geometrickým plánem vymezeného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o výměře 3 274 m 2 , jakož i dalších pozemkových parcel označených ve výroku II. rozsudku soudu prvního stupně nebrání zákonné překážky (§6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů) ani jiné důvody, přičemž jejich hodnota – určená na základě znaleckých posudků (č. 499/7/2018 a č. 584/15/2022) vypracovaných prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, Ph.D. – nepřevyšuje uplatněný restituční nárok. Žalobě o bezúplatný převod těchto pozemků do vlastnictví žalobkyň za účelem uspokojení jejich restitučního nároku proto v uvedeném rozsahu vyhověl.
3. Rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním žalovaná. Kladla otázku vhodnosti převodu geometrickým plánem vymezeného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY o výměře 3 274 m 2 na žalobkyně, argumentujíc jeho funkční souvislostí se stavbami na sousedních pozemcích v situaci, kdy je zde zřízena studna sloužící jejich zásobování vodou. Měla za to, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 28 Cdo 899/2020, ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, a ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 907/2018, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5144/2017. Předestřela dále otázku závaznosti ocenění odňatých a posléze nevydaných pozemků plynoucího z pravomocného rozhodnutí o žalobě na nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona o půdě v jiných řízeních vedených mezi týmiž účastníky stran náhradního „pozemkového“ uspokojení zbývající části restitučního nároku. Měla za to, že odvolací soud v rozporu s nálezy Ústavního soudu ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97 (publikovaný pod č. 76/1997 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), a ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. I. ÚS 116/05 (publikovaný pod č. 108/2006 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu), vyšel při ocenění restitučních nároků žalobkyň – odkazuje na výsledky předcházejících pravomocně skončených řízení vedených mezi týmiž účastníky – toliko ze znaleckých posudků ze dne 15. 6. 2018, č. 499/7/2018, případně též ze dne 25. 10. 2022, č. 584/15/2022, vypracovaných prof. Ing. Renátou Schneiderovou Heralovou, PhD., aniž hodnotil oponentní znalecký posudek ze dne 13. 5. 2021, č. 044/2021, obchodní korporace Grant Thornton Appraisal services a.s. či vyslechl znalce podílející se na zpracování řečených posudků. Vytýkala rovněž, že odvolací soud nehodnotil ani revizní znalecký posudek Ing. Zdeňka Bureše (č.1803-21/2023 ze dne 14. 2. 2023) vypracovaný za účelem ocenění náhradních pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY a důsledně nerespektoval její právo vyjádřit se k procesním návrhům protistrany a provedeným důkazům. Namítala, že zákonné předpoklady vyhovění žalobě o vydání náhradních zemědělských pozemků naplněny nejsou. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (žalovanou) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř., je Nejvyšší soud shledal přípustným (podle §237 o. s. ř.) pro řešení otázky závaznosti ocenění odňatých a posléze nevydaných pozemků plynoucího z pravomocného rozhodnutí o žalobě na nahrazení projevu vůle směřujícího k bezúplatnému převodu náhradních zemědělských pozemků v režimu zákona o půdě v jiných řízeních vedených mezi týmiž účastníky stran náhradního „pozemkového“ uspokojení zbývající části restitučního nároku, kterou odvolací soud vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz judikaturu dále citovanou).
5. Nejvyšší soud se proto dále zabýval tím, zda je dán důvod vymezený dovoláním, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem v hranicích dovoláním vymezené otázky.
6. O nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
7. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn odvolacím soudem, nemohl být dovoláním zpochybněn, proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
8. Z předběžného charakteru otázek ocenění náhradních pozemků či stanovení zbývající výše restitučního nároku, řešených v řízeních o žalobách na vydání náhradních pozemků za pozemky podle zákona o půdě nevydané, vyplývá, že závěry o těchto otázkách vyslovené v pravomocných rozhodnutích o uvedených typech žalob nejsou pro jejich účastníky v jiném řízení (týkajícím se uspokojení téhož restitučního nároku, resp. jeho zbývající části) závazné (srov. přiměřeně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 4004/2011, a ze dne 22. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3619/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1462/2016). Z uvedeného důvodu může dle ustálené rozhodovací praxe na straně oprávněné osoby vzniknout bezdůvodné obohacení též tehdy, budou-li na ni (bez ohledu na výsledky předcházejících řízení o vydání náhradních pozemků) v rámci restitučního řízení převedeny náhradní pozemky v hodnotě vyšší, než odpovídající skutečné hodnotě jejího restitučního nároku (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, ze dne 3. 7. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3388/2012, či ze dne 7. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5721/2017). Případné spory účastníků řízení ohledně zbývající výše restitučního nároku pak soudní praxe připouští řešit formou určovacích žalob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, ústavní stížnost proti němuž byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2018, sp. zn. II. ÚS 3785/18, a dále rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4271/2010, ze dne 22. 2. 2012, sp. zn. 28 Cdo 2400/2011, a ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3284/2011).
9. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků (§125, §127 o. s. ř.), který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle ustanovení §132 o. s. ř., od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené hodnocení soudem podle zásad §132 o. s. ř. nepodléhají. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To však neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem, že jej musí bez dalšího převzít. Má-li soud pochybnosti o věcné správnosti znaleckého posudku, nemůže jej nahradit vlastním názorem, nýbrž musí znalci uložit, aby podal vysvětlení, posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek, nebo musí ustanovit jiného znalce, aby věc znovu posoudil a vyjádřil se ke správnosti již podaného posudku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2014, sp. zn. 28 Cdo 589/2014, či obdobně rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, ze dne 6. 1. 2010, sp. zn. 30 Cdo 5359/2007). Povinnost soudu vypořádat se se vším, co vyšlo v řízení najevo, neznamená, že by soud nemohl učinit zjištění týkající se určité pro posouzení věci významné skutečnosti pouze z toho důkazu, jenž shledá nejobjektivnějším a nejpřesvědčivějším, vypořádá-li se zároveň ve svém rozhodnutí náležitě s tím, proč své úvahy založil právě na tomto důkazu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4556/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 915/2019).
10. Rozhodovací praxe dovolacího soudu je přitom ustálená v tom smyslu, že zákon (§127 odst. 2 o. s. ř.) nestanoví předpoklady pro nařízení vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; jeho vypracování bude přicházet do úvahy zejména tam, kde soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 2824/2011, a ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1008/2015, a ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5391/2014).
11. Odvolací soud citovanou judikaturu důsledně nerespektoval. Své závěry o ceně odňatých, oprávněným osobám v režimu zákona o půdě posléze nevydaných pozemků, totiž odůvodnil výsledky již pravomocně skončených řízení vedených mezi týmiž účastníky o žalobách na vydání jiných náhradních pozemků, aniž v souladu s uvedenou judikaturou hodnotil za řízení před soudem prvního stupně (při jednání konaném dne 27. 9. 2022) k důkazu provedený oponentní znalecký posudek ze dne 13. 5. 2021, č. 044/2021, obchodní korporace Grant Thornton Appraisal services a.s.; v odůvodnění svého rozhodnutí nevysvětlil, které skutečnosti má tímto důkazem za prokázané, případně z jakého důvodu z tohoto důkazu skutková zjištění stran ocenění odňatých pozemků nečerpal a měl za to, že není ani namístě přikročit k výslechu znalců či vypracování revizního znaleckého posudku (nehodnotil přesvědčivost podaných posudků co do jejich úplnosti ve vztahu k zadání, formálních náležitostí, posouzení, zda jejich závěry jsou náležitě odůvodněny a podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů). Obdobně nepodává se z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ani hodnocení znaleckého posudku Ing. Zdeňka Bureše (č.1803-21/2023 ze dne 14. 2. 2023) vypracovaného za účelem ocenění náhradních pozemků parc. č. XY a XY v k. ú. XY a parc. č. XY v k. ú. XY; v souladu s ustálenou judikaturou je přitom náhradní pozemky třeba oceňovat dle cenových předpisů účinných ke dni 24. 6. 1991, avšak dle stavu (se zřetelem k platné územně plánovací dokumentaci), jaký mají v okamžiku jejich vydání oprávněné osobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2857/2018, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 755/2019). Konkluze odvolacího soudu o tom, že cena nárokovaných náhradních pozemků nepřevyšuje stávající (dosud neuspokojený) restituční nárok žalobkyň, jsou tudíž se zřetelem ke shora vyřčenému zjevně předčasné, a tudíž nesprávné.
12. Za této procesní situace byla by pak další dovolatelkou vznesená otázka – vhodnosti převodu geometrickým plánem vymezeného pozemku parc. č. XY v k. ú. XY na žalobkyně – řešena toliko akademicky (bez přímého vlivu na výsledek řízení), pročež se dovolací soud nastolenou otázkou více nezabýval.
13. Z výše rozvedených důvodů Nejvyšší soud, shledávaje dovolání opodstatněným, dle §243e odst. 1 a odst. 2, věty první a druhé, o. s. ř. přistoupil ke zrušení výroků II., IV., V. a VI. rozsudku odvolacího soudu. Jelikož se důvody, pro něž byl rozsudek odvolacího soudu zrušen, vztahují i na výroky II. a IV. rozsudku soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v příslušném rozsahu i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243g odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.).
14. Soudy nižšího stupně budou ve smyslu §243g odst. 1, části věty první za středníkem, o. s. ř. ve spojení s §226 o. s. ř. v dalším průběhu řízení vázány právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými; neopomenou přitom šetřit procesních práv účastníků řízení (práva vyjádřit se k procesním stanoviskům a prováděnému dokazování).
15. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rámci nového rozhodnutí o věci (§243g odst. 1, věta druhá, o. s. ř.).
16. Shora citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – vydaná po 1. lednu 2001 – jsou dostupná na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz . Rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na internetových stránkách https://nalus.usoud.cz .
Poučení: Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 1. 2024
Mgr. Zdeněk Sajdl
předseda senátu