ECLI:CZ:NSS:2020:8.AZS.75.2020:45
sp. zn. 8 Azs 75/2020 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců
Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: M. N., zastoupený
Doc. JUDr. et Mgr. Janem Brázdou, Ph.D., LL.M., advokátem se sídlem Malá 43/6, Plzeň, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 18. 9. 2018, čj.OAM-421/ZA-ZA11-VL16-2018, o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2020, čj. 2 Az 59/2018-30,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal 15. 5. 2018 žádost o udělení mezinárodní ochrany.
Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o žádosti tak, že stěžovateli mezinárodní
ochranu podle §12, §13, §14, §14a, §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále „zákon
o azylu“) neudělil. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel žalobu, kterou Městský soud v Praze
shora uvedeným rozsudkem zamítl.
[2] V řízení o mezinárodní ochraně stěžovatel uvedl, že z Polska, kde se mu nepodařilo sehnat
práci, přijel v prosinci 2017 do České republiky. Původně sem přijel se svojí ukrajinskou přítelkyní
pouze navštívit její matku, která má v ČR udělen trvalý pobyt. S přítelkyní zde pobývali do ledna
2018, poté odjeli zpět na Ukrajinu. Následně však opět přijeli do ČR. Stěžejní důvod pro udělení
mezinárodní ochrany stěžovatel spatřoval v tom, že na Ukrajině v současné době probíhá
vnitrostátní ozbrojený konflikt a je tak dána důvodná obava, že v případě návratu do vlasti bude
žalobce nasazen ve válečném konfliktu, kde by byl reálně ohrožen na svém životě. S ohledem
na to pak stěžovatel vyslovil rovněž obavy o život své družky a dítěte, jež spolu čekají.
[3] Stěžovatel v žalobě zdůraznil, že jeho žádost nebyla motivována pouhou snahou vyhnout
se branné povinnosti, nýbrž byla podána z důvodu obav o život celé rodiny. Vyjádřil nesouhlas
se závěrem správního orgánu, že politická situace na Ukrajině je klidná a že mu nehrozí nasazení
ve válečném konfliktu. V této souvislosti uvedl, že je přesvědčen o opaku, přičemž tak dovozuje
ze skutečné, aktuální situace v jeho rodišti, z osudů jeho vrstevníků a kamarádů. Žádné jiné
písemné důkazy, doklady či dokumenty nevlastní a nemohl je tedy ani k žádosti doložit. Závěrem
namítal, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné z důvodu nesrozumitelnosti,
a že skutkový stav, jenž vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu
ve správním spise a je s ním v rozporu.
[4] Městský soud se s žalobou neztotožnil. Dospěl k závěru, že žalovaný veškeré své úvahy
a závěry dostatečným, srozumitelným a přezkoumatelným způsobem uvedl v odůvodnění svého
rozhodnutí, na něž proto nelze nahlížet jako na nepřezkoumatelné. Městský soud dále uvedl,
že žalovaný se dostatečně vypořádal s důvody pro neudělení mezinárodní ochrany stěžovateli
podle §12, §13, §14, §14a, §14b zákona o azylu. K námitkám stěžovatele o situaci v zemi jeho
původu pak městský soud konstatoval, že si žalovaný obstaral dostatek aktuálních, objektivních
a relevantních informací z respektovaných, nezávislých a nestranných zdrojů. Veškeré úvahy
a závěry žalovaného v napadeném rozhodnutí jsou pak podloženy právě těmito informacemi,
které, jak soud ověřil, jsou založeny ve správním spise a žalobce s nimi byl seznámen.
Z uvedených informačních zdrojů týkajících se aktuální bezpečnostní situace na Ukrajině
dle městského soudu vyplývá, že politická a bezpečnostní situace na Ukrajině se ve srovnání
s rokem 2014 v letech 2015 a 2016 stabilizovala a jako takovou ji lze charakterizovat i v roce
2017. Konfliktní situace se týká toliko Doněcké a Luhanské oblasti na východě Ukrajiny, tedy
dvou z celkových 24 oblastí Ukrajiny. Ve zbytku země je bezpečnostní situace nezměněná a zcela
stabilní, a to i v Záporožské oblasti, odkud žalobce pochází, a kde před svým odchodem ze země
žil. Přímo v Záporožské oblasti pak dle dostupných informací nedocházelo k žádným
bezpečnostním incidentům a oblast je pod kontrolou ukrajinské ústřední vlády.
[5] Ohledně vnitrostátního ozbrojeného konfliktu na Ukrajině dle městského soudu žalovaný
v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu dospěl ke správnému závěru,
že v zemi původu žalobce – na Ukrajině neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky
by bylo možno pokládat ve vztahu ke stěžovateli za azylově relevantní. Městský soud rovněž
dospěl k závěru, že je velmi nepravděpodobné a nic nenasvědčuje tomu, že žalobce bude
po návratu na Ukrajinu povolán do armády, ani že bude poslán do vojenského konfliktu
na východě Ukrajiny. Jeho obavy jsou v daném kontextu zcela bezpředmětné a žalovanému nelze
na jeho závěru ničeho vytknout. Městský soud uzavřel, že stěžovatelem tvrzené důvody
pro udělení mezinárodní ochrany (válka na Ukrajině, branná povinnost, eskalace násilí
ve vnitřním ozbrojeném konfliktu) byly žalovaným vyvráceny.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[6] Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel kasační stížnost. Kasační námitky
směřuje proti nedostatečně zjištěnému skutkovému ze strany žalovaného. Podle stěžovatele jeho
obavu z návratu na Ukrajinu nelze vyvrátit na základě zdrojů, jež si opatřil žalovaný. Žalovaný
dle jeho přesvědčení postupoval formálně, nezabýval se důvody na straně stěžovatele a vycházel
pouze ze zpráv zjištěných Ministerstvem zahraničních věcí. Z veřejně dostupných zdrojů
je dle stěžovatele zřejmé, že na Ukrajině, a to v podstatě na celém území, není standardní stav,
ale jedná se o polovojenský stav, který se sice v současné době řeší na úrovni politické, ale tato
situace je nestabilní a může kdykoliv přerůst ve válečný konflikt. Je pochopitelné, že stěžovatel
pro svá tvrzení a obavy nemá žádné důkazy, neboť ze země svého původu odcházel narychlo,
a proto si je nemohl opatřit. Nezákonnost napadeného rozsudku stěžovatel spatřuje v tom,
že městský soud postupoval zcela formálně a nezohlednil jeho stav a obavy, v důsledku čehož
nebylo zajištěno jeho právo na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby Nejvyšší správní soud
napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[7] Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti pro nepřijatelnost, popřípadě její zamítnutí
pro nedůvodnost. Podle žalovaného jsou jeho rozhodnutí i napadený rozsudek správné
a v souladu s právními předpisy. Kasační námitky stěžovatele žalovaný pokládá za nedůvodné,
neboť nevypovídají o žádném pochybení správního orgánu či městského soudu. Stěžovatel
ve své kasační stížnosti pouze opakuje důvody, které ho vedly k podání žádosti o udělení
mezinárodní ochrany, s nimiž se žalovaný i městský soud dostatečně vypořádal. Žalovaný
nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že se jím uvedenými azylovými důvody nezabýval. V průběhu
správního řízení bylo dle žalovaného objasněno, že důvodem žádosti o udělení mezinárodní
ochrany je snaha o legalizaci dalšího pobytu na území ČR, což nelze považovat za azylově
relevantní. V této souvislosti žalovaný odkázal na své rozhodnutí a na správní spis.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[8] Jelikož jde o věc mezinárodní ochrany, zabývá se Nejvyšší správní soud v souladu
s §104a s. ř. s. otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele. Není-li tomu tak, odmítne ji jako nepřijatelnou. K podrobnějšímu vymezení institutu
přijatelnosti kasační stížnosti ve věcech mezinárodní ochrany (azylu) Nejvyšší správní soudu
pro stručnost odkazuje na své usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb.
NSS. Sám stěžovatel netvrdí, v čem okolnosti jeho případu splňují podmínky přijatelnosti
ve smyslu tímto usnesením vymezených kritérií.
[9] Nejvyšší správní soud v projednávané věci neshledal přesah vlastních zájmů stěžovatele,
protože kasační stížnost pouze opakuje tvrzení o problematické situaci na Ukrajině, což má být
zřejmé z veřejně dostupných zdrojů, jež však stěžovatel nekonkretizuje. S uvedenými tvrzeními
se na základě judikatury Nejvyššího správního soudu přesvědčivě vypořádal městský soud,
především v bodě 15 a 16 napadeného rozsudku. Přijatelnost kasační stížnosti tedy předně
nezakládá námitka stěžovatele, že se městský soud dostatečně nezabýval důvody a obavami
uváděnými stěžovatelem, ani odkaz na nedostatečně odůvodněný rozsudek městského soudu.
Městský soud se totiž situaci na Ukrajině podrobně věnoval. Na žalobní body městský přiléhavě
reagoval a odpovídajícím způsobem je vyvrátil. Městský soud se tak v řízení nedopustil zásadního
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně-právního postavení stěžovatele.
[10] Otázka politické situace na Ukrajině spočívající ve vnitřním ozbrojeném konfliktu je pak
dosavadní judikaturou zdejšího soudu řešena jednoznačně a není důvod k judikatornímu
odklonu. Podle této judikatury konflikt na Ukrajině nelze klasifikovat jako totální, tedy takový,
který by každého civilistu vystavoval reálnému nebezpečí vážné újmy (například usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 1. 2015, čj. 7 Azs 265/2014-17, ze dne 31. 3. 2015,
čj. 4 Azs 15/2015-28, ze dne 30. 4. 2015, čj. 9 Azs 13/2015-69, ze dne 17. 6. 2015,
čj. 6 Azs 86/2015-31, ze dne 8. 8. 2018, čj. 10 Azs 80/2018-40, ze dne 19. 8. 2020,
čj. 6 Azs 216/2020-22, či ze dne 19. 8. 2020, čj. 6 Azs 230/2020-24). Shodné závěry plynou
i z rozhodnutí, na něž v bodě 15 napadeného rozsudku odkázal městský soud. Z tohoto pohledu
je stěžejní skutečnost, že stěžovatel pochází z města Záporoží v Záporožské oblasti,
kde má i poslední uváděné místo bydliště v zemi původu. Uvedená oblast je Českou republikou
považována za bezpečnou oblast (viz §2 bod 24. vyhlášky Ministerstva vnitra č. 328/2015 Sb.,
kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, ve znění vyhlášky
č. 68/2019 Sb., vydané na základě zmocnění v §86 odst. 4 zákona o azylu).
[11] Co se týče obav stěžovatele z možné mobilizace v případě jeho návratu na Ukrajinu
lze taktéž odkázat na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího správního soudu, který brannou povinnost
posoudil jako azylově irelevantní, není-li její odmítání spojeno s reálně projeveným politickým
či náboženským přesvědčením (rozsudky ze dne 29. 3. 2004, čj. 5 Azs 4/2004-49 a ze dne
7. 8. 2012, čj. 2 Azs 17/2012-44, či usnesení ze dne 25. 5. 2017, čj. 10 Azs 79/2017-32), a dospěl
též k závěru, že ji ani při mobilizaci nelze považovat za ohrožení svévolným násilím
vyplývající z ozbrojeného konfliktu (usnesení čj. 6 Azs 86/2015-31, ze dne 22. 7. 2015,
čj. 2 Azs 160/2015-43, nebo usnesení ze dne 10. 9. 2015, čj. 2 Azs 175/2015-34). Stěžovatel
ani v řízení nenamítal či jinak hodnověrně nedoložil, že by vojenskou službu odmítal
z politických či náboženských důvodů. Ostatně, jak stěžovatel sám uvedl v rámci pohovoru
k žádosti o udělení mezinárodní ochrany, základní vojenskou službu již absolvoval v letech 2015
až 2016.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele.
Proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 větu první s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 18. listopadu 2020
Petr Mikeš
předseda senátu