ECLI:CZ:NSS:2022:7.AZS.26.2022:24
sp. zn. 7 Azs 26/2022 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: G. M., zastoupen
Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, advokátem se sídlem Přemyslovská 848/2, Praha,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. 1. 2022,
č. j. 33 A 35/2021 - 54,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna ustanoveného advokáta Mgr. Bc. Filipa Schmidta, se u rču je částkou
4 114 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Rozhodnutím Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, Přijímací středisko cizinců
Zastávka ze dne 24. 4. 2021, č. j. CPR-1228-43/ČJ-2020-931200-SV (dále též „prvostupňové
rozhodnutí“) bylo žalobci podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3. a 4. zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění ke dni vydání
prvostupňového rozhodnutí (dále též „zákon o pobytu cizinců“), uloženo správní vyhoštění
a stanovena doba zapovídající vstup na území členských států Evropské unie v délce jednoho
roku. Žalobce napadl prvostupňové rozhodnutí odvoláním, které žalovaný zamítl rozhodnutím
ze dne 20. 9. 2021, č. j. MV-117133-3/OAM-2021, a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
II.
[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále též
„krajský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Plné znění rozsudku krajského
soudu je přístupné na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost odkazuje
III.
[3] Rozsudek krajského soudu napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížností z důvodů obsahově podřaditelných pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“),
tedy z důvodu nesprávného právního posouzení, a dále z důvodu vad v řízení před žalovaným
a v řízení před krajským soudem. Zejména namítal, že v řízení před žalovaným a návazně
před krajským soudem nebyly řádně vypořádány všechny uplatněné námitky a zohledněny
všechny okolnosti věci. Podle stěžovatele nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí
o vyhoštění. Jeho nelegální pobyt byl vyvolán mimořádnými okolnostmi (k tomu zmínil důsledky
pandemie Covid-19). Podle stěžovatele nadto nebyly náležitě posouzeny dopady vyhoštění
do jeho soukromého a rodinného života. V tomto ohledu akcentoval existenci partnerského
vztahu a narození dcery. Polemizoval s odůvodněním krajského soudu k přiměřenosti zásahu
do soukromého a rodinného života. Navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a rozhodnutí
žalovaného.
IV.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na rozsudek krajského soudu a navrhl
zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost, případně její odmítnutí pro nepřijatelnost.
V.
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Nejvyšší správní soud předně zkoumal podmínky přijatelnosti kasační stížnosti.
Podle §104a odst. 1 s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 4. 2021) totiž platí, že za podmínky, kdy
před krajským soudem rozhodoval o věci specializovaný samosoudce, a tato kasační stížnost
svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní
soud jako nepřijatelnou (změna na základě novely soudního řádu správního zákonem
č. 77/2021 Sb.).
[7] Nejvyšší správní soud shledal, že se uvedená právní úprava na nyní projednávanou věc
užije. Krajský soud rozhodl po nabytí účinnosti označené novely, přičemž se jedná o věc
ve smyslu §31 odst. 2 s. ř. s., tedy o věc, ve které rozhoduje specializovaný samosoudce (srov.
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 9 As 83/2021,
sp. zn. 10 Azs 196/2021, sp. zn. 10 Azs 184/2021, sp. zn. 9 Azs 110/2021,
sp. zn. 9 As 144/2021, sp. zn. 10 Azs 225/2021, sp. zn. 9 Azs 213/2021 atp.).
[8] Návazně se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud
vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS.
Ačkoli se v tomto usnesení vyjádřil ve vztahu k předcházející právní úpravě nepřijatelnosti, která
pamatovala pouze na posuzování ve vztahu k mezinárodní ochraně, závěry plynoucí z této
judikatury jsou uplatnitelné i po výše uvedené novele (srov. rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu ve věcech sp. zn. 1 Azs 172/2021, sp. zn. 9 As 83/2021, 1 As 124/2021,
sp. zn. 9 Azs 84/2021, sp. zn. 9 Azs 110/2021, sp. zn. 4 As 156/2021, sp. zn. 10 As 222/2021,
sp. zn. 9 As 144/2021, sp. zn. 1 As 148/2021, sp. zn. 10 Azs 225/2021, sp. zn. 6 Azs 242/2021,
sp. zn. 9 Azs 213/2021 atp.).
[9] Podle označené judikatury se o přijatelnou kasační stížnost může jednat v následujících
typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec
či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká
právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude
přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných
a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud
správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[10] Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost nepřijatelnou.
[11] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[12] K namítané nepřezkoumatelnosti lze odkázat na rozsudky Nejvyššího správního soudu
ve věcech sp. zn. 2 Azs 47/2003, sp. zn. 4 As 5/2003 - 52, sp. zn. 2 Azs 391/2004,
sp. zn. 3 As 51/2007, sp. zn. 7 As 28/2008, sp. zn. 9 As 71/2008, sp. zn. 7 As 92/2012,
sp. zn. 3 As 111/2013 - 25 atp. Podle názoru Nejvyššího správního soudu rozhodnutí správních
orgánů dostála požadavkům uvedené judikatury. Správní orgány důkladně a srozumitelně
vypořádaly nosnou argumentaci stěžovatele. Důkladně se zabývaly splněním podmínek
pro vydání rozhodnutí o vyhoštění, přičemž náležitě posoudily i tvrzený zásah do soukromého
a rodinného života stěžovatele, resp. důsledky vyhoštění pro stěžovatele a jeho rodinu (viz např.
rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 9 As 5/2010, sp. zn. 2 Azs 343/2020).
Krajský soud pak k žalobním námitkám jejich argumentaci náležitě přezkoumal (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 8 Afs 75/2005, sp. zn. 9 Azs 13/2013 atp.). Úvahy
krajského soudu o rodinných poměrech stěžovatele, o možnosti vycestování atp. nejsou
ve vzájemném rozporu. Krajský soud uvedl (logicky) možné varianty společného života
stěžovatele, jeho partnerky a dcery.
[13] K vadám ve smyslu §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. odkazuje soud rovněž na svou
konstantní judikaturu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech
sp. zn. 5 Azs 24/2003, sp. zn. 3 Azs 23/2004, sp. zn. 5 Azs 162/2004, sp. zn. 6 Azs 235/2004,
sp. zn. 2 Azs 45/2008, sp. zn. 2 Azs 91/2008 atp.). Skutkový stav byl řádně zjištěn. V řízení bylo
jednoznačně prokázáno, že stěžovatel pobýval na území České republiky neoprávněně;
nedisponoval vízem ani povolením k pobytu (srov. rozhodnutí ve věcech sp. zn. 6 Azs 346/2020,
sp. zn. 7 Azs 319/2020, sp. zn. 5 Azs 384/2019). Stěžovatel ostatně uvedené ani nezpochybňuje.
V řízení nedošlo ani k žádným zásadním vadám. Správní orgány reflektovaly veškeré relevantní
okolnosti. Neopomenuly zohlednit i skutečnosti tvrzené stěžovatelem (vč. doby nelegálního
pobytu stěžovatele na území České republiky a jeho přístup k věci).
[14] V souladu s právní úpravou a judikaturou postupovaly správní orgány a návazně i krajský
soud i při posuzování zásahu do soukromého a rodinného života (srov. §119a zákona o pobytu
cizinců a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 6 Azs 409/2020,
sp. zn. 7 Azs 305/2019, sp. zn. 9 Azs 94/2018, sp. zn. 4 Azs 121/2017, sp. zn. 2 Azs 50/2017,
sp. zn. 5 Azs 209/2016, sp. zn. 6 Azs 90/2015, sp. zn. 1 Azs 140/2014, sp. zn. 1 Azs 174/2014,
sp. zn. 8 As 109/2013, sp. zn. 3 As 46/2012 atp.). Za nepřiměřené nelze považovat rozhodnutí
o vyhoštění osoby, jejíž rodinný život byl založen až poté, co dotčené osoby věděly, že jejich
imigrační status je takový, že jejich rodinný život je v dané zemi od počátku nejistý (vedle výše
uvedené judikatury srov. i judikaturu Evropského soudu pro lidská práva - např. rozsudek ze dne
26. 1. 1999, ve věci Jerry Olajide Sarumi proti Spojenému království, stížnost č. 43279/98, rozsudek
ze dne 22. 5. 1999, ve věci Andrey Sheabashov proti Lotyšsku, stížnost č. 50065/99). Obdobně je
nutno nahlížet také na situace, v nichž cizinec sice rodinné vazby naváže ještě v době svého
legálního pobytu, nicméně jejich další utužování a prohlubování probíhá již v době, kdy je jeho
pobyt dále nelegální. V takových případech bude vyhoštění cizince nesouladné s čl. 8 Úmluvy
pouze výjimečně (srov. např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva ze dne 24. 11. 1998,
ve věci Mitchell proti Spojenému království, stížnost č. 40447/98, nebo ze dne 22. 6. 1999, ve věci
Ajayi a další proti Spojenému království, stížnost č. 27663/95, nebo ze dne 31. 1. 2006, ve věci
Rodrigues da Silva a Hoogkamer proti Nizozemsku, stížnost č. 50435/99).
[15] Jak správně uvedl krajský soud, správní vyhoštění vždy představuje určitý zásah
do soukromého a rodinného života dotčené osoby. Z hlediska možnosti jeho uložení je nicméně
podstatné, zda se s ohledem na individuální okolnosti případu (zejména délka pobytu, věk,
zdravotní stav, rodinná situace, sociální integrace v zemi pobytu apod.) jedná o zásah přiměřený.
Ohledně vztahu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod
upravujícím právo na soukromý a rodinný život lze uvést, že obecně v judikaturní praxi lze tyto
instituty účelně propojit, což ukazuje zejména Evropský soud pro lidská práva. Svůj význam
ve vztahu k nezletilým dětem a jejich nejlepšímu zájmu má toto propojení zejména tam, kde jde
o možné narušení rodinných vazeb (vycestování rodiče či dítěte) anebo ekonomické zajištění
rodiny s malými dětmi (viz rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 28. 6. 2011,
Nunez proti Norsku, stížnost č. 55597/09, či rozsudek velkého senátu ze dne 18. 10. 2006, Üner
proti Nizozemsku, stížnost č. 46410/99). V předmětné věci však nejde o posouzení podmínek
pro udělení mezinárodní ochrany ani o otázky přiměřeného zadostiučinění v důsledku
nesprávného úředního postupu orgánu veřejné moci, k čemuž se váže citovaná judikatura.
V dané věci se jedná o posouzení podmínek pro udělení správního vyhoštění za nelegální pobyt
(viz výše). Nejvyšší správní soud dodává, že ze spisu zjistil, že stěžovatel v České republice žil
se svou partnerkou a dcerou pouze omezenou dobu, přičemž všichni disponují gruzínským
státním občanstvím, což jim umožňuje, aby společně žili v Gruzii (kde žijí i rodiče stěžovatele).
Není vyloučeno ani to, aby stěžovatele jeho partnerka i dcera v zemi původu navštěvovaly
do doby, než uplyne jednoroční doba uloženého správního vyhoštění, tj. doba vyhoštění uložená
při spodní hranici zákonné sazby. Ani v tomto ohledu tedy nelze shledat nepřiměřenost
vyhoštění. Podrobněji odkazuje soud na rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného,
které se důkladně věnují i dalším aspektům zásahu do rodinného a soukromého života. Krajský
soud se nedopustil ani nepřípustné relativizace existence soukromého, resp. rodinného života
stěžovatele. Vyšel z tvrzení stěžovatele uplatněných v rámci správního a soudního řízení a ta
objektivně hodnotil (podpůrně viz rozsudky Nejvyššího správního soudu sp. zn. 6 Azs 142/2016,
sp. zn. 2 Azs 72/2018, sp. zn. 2 Azs 142/2021, sp. zn. 1 Azs 172/2021 atp.). V souladu
s východisky právní úpravy a konstantní judikatury nahlížel žalovaný a krajský soud
i na argumentaci stran omezení plynoucích z pandemie Covid-19. Nejvyšší správní soud souhlasí
s krajským soudem, že tvrzené okolnosti nebránily stěžovateli v tom, aby včas řešil svou
pobytovou situaci, přičemž ty nic nemění na zákonnosti rozhodnutí o vyhoštění. Rozhodnutí
o vyhoštění má plnou oporu v právní úpravě a judikatuře (vedle výše uvedené judikatury srov.
i rozsudky Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 9 As 5/2010, sp. zn. 2 Azs 343/2020).
[16] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou
podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[17] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s §60 odst. 1,
větou první, s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne
25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá
právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů
řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
[18] Stěžovateli byl krajským soudem ustanoven zástupce - Mgr. Bc. Filip Schmidt, advokát.
Podle §35 odst. 10, věty poslední, s. ř. s. zástupce ustanovený v řízení před krajským soudem,
je-li jím advokát, zastupuje navrhovatele i v řízení o kasační stížnosti. Podle věty první téhož
ustanovení zástupci stěžovatele, který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí
hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovenému zástupci náleží v souladu s §7, §9
odst. 4, a §11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby (kasační stížnost) ve výši
3 100 Kč a dále náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle §13 odst. 4 advokátního tarifu.
Zástupce stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty (rozhodnutí ve věci
sp. zn. 1 Azs 27/2017, sp. zn. 7 Azs 240/2020), na náhradě na dani z přidané hodnoty mu proto
přísluší částka 714 Kč. Náhrada nákladů za řízení o kasační stížnosti tedy činí celkem 4 114 Kč
a bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto
rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. července 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu