ECLI:CZ:NSS:2022:7.AZS.350.2021:65
sp. zn. 7 Azs 350/2021 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců
Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Q. V. T., bytem
V Hranicích 483, Dolní Břežany, zastoupen JUDr. Lucií Strakovou, advokátkou se sídlem
Babická 2379/1, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3,
Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne
22. 10. 2021, č. j. 48 Az 14/2020 - 23,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Odměna ustanovené advokátky JUDr. Lucie Strakové se ur č uj e částkou
12 342 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 9. 2020, č. j. OAM-327/ZA-ZA11-HA13-2020,
rozhodl o neudělení azylu žalobci podle §12, §13 a §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu, o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o azylu“).
II.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze (dále též
„krajský soud“), který ji zamítl shora označeným rozsudkem. Rozsudek krajského soudu (stejně
jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je dostupný
na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.
III.
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost
z důvodů obsahově podřaditelných pod §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Předně poukazoval
na nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku i rozhodnutí žalovaného, neboť soud ani žalovaný
se nezabývali všemi uplatněnými námitkami. V dalším stížním bodě poukazoval na vady v řízení
a nedostatečně zjištěný stav věci. Je názoru, že mu v případě návratu do domovské země hrozí
(s ohledem na jeho vztah k režimu v domovské zemi a účast na demonstraci) pronásledování,
resp. vážná újma. Dovozoval nutnost udělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany. Dodal,
že v České republice žije řádným životem, nemá žádné dluhy atp. Navrhl zrušení rozsudku
krajského soudu, jakož i zrušení rozhodnutí žalovaného.
IV.
[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[5] Jednou z podmínek věcného přezkumu kasační stížnosti ve věci mezinárodní ochrany
je její přijatelnost. Přesahem vlastních zájmů, který ve věcech azylu jedině vede k meritornímu
projednání kasační stížnosti, je jen natolik zásadní a intenzivní situace, v níž je, kromě ochrany
veřejného subjektivního práva jednotlivce, pro Nejvyšší správní soud také nezbytné vyslovit
právní názor k určitému typu případů či právních otázek. To znamená, že přesah vlastních zájmů
stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec
konkrétního případu. O přijatelnou kasační stížnost se tak prakticky může jednat v případě,
že se kasační stížnost týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře
Nejvyššího správního soudu nebo byly řešeny rozdílně. Přijatelná může být kasační stížnost také
tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení,
které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O takové pochybení se může
jednat především tehdy, nerespektoval-li krajský soud ustálenou judikaturu, a nelze navíc vyloučit,
že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním
případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. K tomu srov. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2007, č. j. 2 Azs 21/2006 - 59, č. 1143/2007 Sb. NSS,
ze dne 22. 5. 2013, č. j. 6 Azs 11/2013 - 18, ze dne 19. 6. 2013, č. j. 7 Azs 13/2014 - 52, a ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS. Uvedené závěry jsou aplikovatelné
i po novele soudního řádu správního zákonem č. 77/2021 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 - 28, ze dne 5. 8. 2021,
č. j. 10 Azs 196/2021 - 30, ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 Azs 184/2021 - 36, ze dne
15. 7. 2021, č. j. 9 Azs 110/2021 - 30, ze dne 27. 8. 2021, č. j. 9 As 144/2021 - 31, ze dne
24. 9. 2021, č. j. 10 Azs 225/2021 - 34, ze dne 14. 10. 2021, č. j. 2 Azs 171/2021 - 47, atp.).
[6] Lze tedy shrnout, že o přijatelnou kasační stížnost se může jednat v následujících
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec nebo plně
v judikatuře Nejvyššího správního soudu řešeny; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou v judikatuře řešeny rozdílně; (3) bude třeba učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném
rozhodnutí krajského (krajského) soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít
dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[7] V dané věci nevyvstala žádná právní otázka, která by dosud nebyla v judikatuře
Nejvyššího správního soudu řešena, popř. byla řešena rozdílně. Rovněž tak Nejvyšší správní soud
neshledal důvod, pro který by bylo nutno učinit judikaturní odklon. Krajský soud se nedopustil
ani zásadního pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
Krajský soud posoudil věc v souladu s konstantní judikaturou, od které neshledal Nejvyšší
správní soud důvod se odchýlit.
[8] Ve vztahu k námitkám poukazujícím na nepřezkoumatelnost odkazuje soud
např. na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 - 26,
ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 - 51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne
13. 4. 2004, č. j. 3 Azs 18/2004 - 37, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 - 62, ze dne
21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 - 76, ze dne 21. 5. 2015, č. j. 7 Afs 69/2015 - 45,
ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 - 75, publ. pod č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005,
č. j. 2 Afs 24/2005 - 44, publ. pod č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004,
č. j. 4 As 5/2003 - 52). Zdejší soud je názoru, že jak rozhodnutí správního orgánu,
tak i rozhodnutí krajského soudu požadavkům této judikatury plně dostála. Nesouhlas stěžovatele
s jejich věcnými závěry nepředstavuje důvod pro zrušení napadeného rozsudku, resp. správního
rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013,
č. j. 2 As 47/2013 - 30, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010 - 163, atd.).
[9] I otázkou zjišťování skutkového stavu se opakovaně zabývala judikatura zdejšího soudu,
srov. např. rozhodnutí ze dne 20. 11. 2003, č. j. 2 Azs 27/2003 - 59, ze dne 18. 12. 2003,
č. j. 5 Azs 24/2003 - 48, ze dne 17. 6. 2004, č. j. 3 Azs 23/2004 - 65, ze dne 25. 10. 2004,
č. j. 5 Azs 162/2004 - 43, ze dne 21. 12. 2005, č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008,
č. j. 2 Azs 45/2008 - 67, ze dne 27. 1. 2009, č. j. 2 Azs 91/2008 - 66. Žalovaný postupoval
v souladu s touto judikaturou. Rozhodnutí žalovaného má plnou oporu ve správním spisu,
přičemž při zjišťování skutkového stavu věci nedošlo k žádným podstatným vadám s vlivem
na výsledek daného řízení. Postup žalovaného odpovídal i zásadám správního řízení vč. těch
obsažených v §2 odst. 4, §3 a násl. správního řádu. Lze dodat, že žalovaný a následně i krajský
soud se dostatečně zabývali tvrzeními stěžovatele o jeho protirežimní činnosti, vztahu k orgánům
domovského státu atp. a tyto posoudily komplexně a ve všech souvislostech (srov. rozsudky
Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 47/2007 - 60, ze dne 9. 6. 2008,
č. j. 5 Azs 18/2008 - 83, ze dne 25. 4. 2019, č. j. 5 Azs 207/2017 - 36, atp.). Důkladně zkoumali
i otázku pronásledování z důvodu zastávání politických názorů a i na tyto nahlíželi v souladu
s východisky judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. ze dne 21. 12. 2005,
č. j. 6 Azs 235/2004 - 57, ze dne 13. 8. 2008, č. j. 2 Azs 45/2008 - 67 ze dne 27. 1. 2009,
č. j. 2 Azs 91/2008 - 66, atp.). Stěžovatel přitom nikterak nezpochybnil ani stěžejní závěr,
že předmětné protirežimní demonstrace se měl účastnit před více než 20 lety, přičemž
v posledních letech opakovaně navštívil domovskou zemi a následně se bez potíží vrátil zpět
do České republiky. Ani tvrzené absolvování výslechu nelze bez dalšího považovat za důvod
pro udělení azylu. Je třeba, aby k tomu přistoupily i další skutečnosti (rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 20. 4. 2004, č. j. 3 Azs 64/2004 - 58, č. 642/2005 Sb. NSS a na něj
navazující rozsudky). Ty však stěžovatel ani netvrdil. I jeho další argumentace byla obecná.
Stěžovatel nezpochybňoval zcela konkrétní argumentaci obsaženou ve správním rozhodnutí
a rozsudku krajského soudu. Řízení o kasační stížnosti je přitom ovládáno zásadou dispoziční.
Obsah, rozsah a kvalita kasační stížnosti předurčují obsah, rozsah a kvalitu následného soudního
rozhodnutí. Je-li tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah
přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Soud není povinen ani oprávněn
domýšlet argumenty za stěžovatele. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím
sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008 - 78, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne
15. 2. 2012, č. j. 1 Afs 57/2011 - 95, ze dne 22. 4. 2014, č. j. 2 Ads 21/2014 - 20, ze dne
27. 10. 2010, č. j. 8 As 22/2009 - 99, ze dne 18. 6. 2008, č. j. 7 Afs 39/2007 - 46, ze dne
17. 12. 2008, č. j. 7 As 17/2008 - 60, atp.).
[10] Žalovaný se důkladně zabýval i otázkou možného udělení humanitárního azylu
a doplňkové ochrany. I v tomto ohledu postupoval v souladu s právní úpravou a judikaturou.
Humanitární azyl je ze své povahy výjimečný institut, který se uděluje například osobám těžce
postiženým, těžce nemocným, či osobám, které pocházejí z oblastí, jež jsou významně zasaženy
humanitární katastrofou, a je koncipován jako dobrodiní státu, a nikoli jako právo na přiznání
azylu (viz rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55,
ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009 - 65, ze dne 17. 9. 2010, č. j. 2 Azs 14/2010 - 92, ze dne
29. 2. 2012, č. j. 2 Azs 38/2011 - 47, ze dne 22. 9. 2016, č. j. 6 Azs 167/2016 - 31). Stran
doplňkové ochrany lze rovněž odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu,
např. na rozhodnutí ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 463/2004 - 43, ze dne 17. 2. 2011,
č. j. 1 Azs 31/2010 - 69, ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 - 82, ze dne 21. 5. 2008,
č. j. 2 Azs 48/2007 - 71, ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70, ze dne 13. 3. 2009,
č. j. 5 Azs 28/2008 - 68 atp. Nejvyšší správní soud dodává, že neshledává postup žalovaného
ani v rozporu s rozsudkem ze dne 12. 3. 2015, č. j. 7 Azs 260/2014 - 44.
[11] Žalovaný i krajský soud se důkladně zabývali i tvrzeními stran zásahu do rodinného
a soukromého života stěžovatele a i ty vypořádaly v souladu s judikaturou (srov. rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu ve věcech sp. zn. 5 Azs 46/2008, sp. zn. 9 Azs 5/2009,
sp. zn. 9 Azs 3/2010). Nejvyšší správní soud dodává, že prostřednictvím azylového řízení nelze
žádat o legalizaci pobytu v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád České
republiky jiné nástroje, konkrétně instituty podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. 7 Azs 117/2004 - 57).
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu
tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní
soud neshledal žádné další důvody pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto
kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a odst. 1 s. ř. s.
[13] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §60 odst. 1 věty první s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle kterých, nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný
úspěch, právo na náhradu nákladů řízení, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci
úspěch neměl (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021,
č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4., usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2021,
č. j. 9 Azs 32/2021 - 32). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady nad rámec
běžné úřední činnosti v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Z uvedených důvodů soud rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
[14] Stěžovateli byla v řízení o kasační stížnosti ustanovena zástupkyně - advokátka
JUDr. Lucie Straková. V takovém případě hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát
(§35 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal ustanovené zástupkyni odměnu za tři úkony právní
služby [první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b)
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, porada s klientem přesahující jednu hodinu
podle §11 odst. 1 písm. c) advokátního tarifu a dále kasační stížnost podle §11 odst. 1 písm. d)
advokátního tarifu] v celkové výši 9 300 Kč [§7 bod 5 ve spojení s §9 odst. 4 písm. d)
advokátního tarifu] a 900 Kč jako paušální náhradu výdajů spojených s těmito úkony (§13 odst. 4
advokátního tarifu). Jelikož zástupkyně doložila, že je plátcem DPH, zvýšil soud odměnu o 21 %.
Celkem tedy odměna ustanovené advokátky činí částku ve výši 12 342 Kč, která jí bude vyplacena
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. května 2022
JUDr. Tomáš Foltas
předseda senátu