ECLI:CZ:US:2008:3.US.751.08.1
sp. zn. III. ÚS 751/08
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. H., zastoupeného JUDr. Pavlem Reiserem, advokátem se sídlem v Plzni, Mikulášská 9, proti jiným zásahům orgánů veřejné moci - postupům v konkursní věci vedené Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 27 K 34/2004 a v exekuční věci vedené Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. Nc 2634/2002, Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 18 Co 455/2004 a soudní exekutorkou JUDr. Emilií Čenovskou pod sp. zn. 10 EX 117/02, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností napadl stěžovatel "postupy" ve výše uvedených řízeních, vedených obecnými soudy. Navrhl, aby Ústavní soud 1/ "vydal nález, který zakáže Krajskému soudu v Plzni, aby ve věci konkurzního řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 27 K 34/2004 dále porušoval právo stěžovatele na rozhodnutí ve věci, rychlé projednání jeho věci bez zbytečných průtahů a odstranění kolize zájmů v osobě správce konkurzní podstaty", a 2/ "zakázal soudnímu exekutoru JUDr. Emilii Čenovské a Okresnímu soudu v Klatovech pod sp. zn. Nc 2634/2002, aby porušovali právo stěžovatele na spravedlivé řízení ve věci exekuce na jeho majetek exekučním prodejem tohoto majetku hluboko pod cenou tržní".
V jednotlivostech stěžovatel poukázal na to, že:
1. Krajský soud v Plzni v konkursním řízení vedeném pod sp. zn. 27 K 34/2004 je "naprosto nečinný, když po zrušení usnesení o nařízení konkurzu Vrchním soudem v Praze nebylo ve věci nijak dále rozhodováno a po čtyři roky je stěžovatel, jeho rodina, věřitelé i dlužníci ve značné právní nejistotě".
2. V exekuční věci vedené Okresním soudem v Klatovech pod sp. zn. Nc 2634/2002 je jako zástupce oprávněného opakovaně uváděn JUDr. Josef Šťastný, advokát v Horažďovicích, Sevčíkova 38, který byl současně Krajským soudem v Plzni dne 24. listopadu 2004 jmenován konkurzním správcem v jeho věci, čímž podle stěžovatele "dochází ke kolizi".
3. V "této exekuční věci" byla JUDr. Emilií Čenovskou, soudní exekutorkou se sídlem ve Strakonicích, Heydukova 349, "mj. vydána dražební vyhláška pod č.j. 10 EX 117/02-90 ze dne 24. 8. 2004 a dále usnesení o nařízení dražebního jednání pod č.j. 10 EX 117/02-113", přičemž "dražené nemovitosti byly oceněny hluboko pod svojí tržní cenou".
4. O "realizaci dražby" bylo rozhodnuto v průběhu konkurzního řízení vedeného na jeho majetek, a tedy "zcela v rozporu se zákonem", jestliže konkurzní řízení je překážkou pro provedení exekuce.
5. Výkon rozhodnutí je podle stěžovatele "i v rozporu s právním stavem", neboť na základě dohody o vypořádání SJM, která "byla sepsána v době, když nikdo z jejich účastníků ani nikdo z pozdějších věřitelů nemohl namítat její účelovost", je jediným vlastníkem předmětných nemovitostí jeho bývalá manželka.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")].
Je třeba mít na zřeteli, že Ústavnímu soudu nepřísluší reagovat na každou (zdánlivou nebo i existující) odchylku od podústavním právem zakotvených pravidel; jeho pravomoc je i zde založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněné práva nebo svobody. Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, na něž obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva; jejich porušení, a to až porušení zjevné a intenzivní, jmenovitě v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s konsensuálně akceptovanými zásadami výkladu obecného práva, je pak způsobilá založit i porušení práv nebo svobody základních, chráněných ústavním pořádkem.
Z hlediska ústavněprávního může být proto posouzena pouze otázka, zda postupy (rozhodnutí) Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu v Klatovech a soudní exekutorky JUDr. Emilie Čenovské nepředstavují zásah orgánu veřejné moci, kterým by mohlo být porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Tak tomu - ve smyslu uvedeného výkladu - zásadně být nemůže tehdy, jestliže obecné soudy a soudní exekutorka postupovaly v souladu s rozhodnými právními předpisy [zejména příslušnými ustanoveními občanského soudního řádu, zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů], resp. aniž by se od nich relevantně odchýlily, a současně dbaly základních zásad civilního procesu; v takovém případě nemůže Ústavní soud činit závěr, že konkursní řízení a exekuční řízení byla vedena způsobem, který ve svém důsledku zasáhl do základních ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele.
K pojmovému vymezení "jiného zásahu orgánu veřejné moci" ve smyslu §87 odst. 1 písm. d) Ústavy se ve svých rozhodnutích vyslovil Ústavní soud opakovaně; výklad tohoto pojmu je obsažen kupříkladu v jeho nálezu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 62/95, N 78/4 SbNU 243, dle něhož je nutno jej chápat tak, že "zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici ochrana daná celým právním řádem".
K námitkám navrhovatele pod body 1. a 2. se patří uvést, že ústavní stížností (s poukazem na právo na spravedlivý proces) lze napadnout pouze aktuální, trvající zásah orgánu veřejné moci a stěžovatel tímto zásahem musí být - již nebo ještě - postižen (srov. nález Ústavního soudu ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96, N 62/8 SbNU 119; dále též usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 26/03, IV. ÚS 145/03, II. ÚS 443/03, III. ÚS 373/04, II. ÚS 532/04, III. ÚS 451/05, III. ÚS 450/06, III. ÚS 991/07, III. ÚS 1687/07, III. ÚS 432/08).
Pak je významné, že Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 27. 6. 2008, č.j. 27 K 34/2004-254, prohlásil na majetek stěžovatele konkurs a správcem konkursní podstaty ustanovil Miroslavu Šafránkovou MBA.
Ve vztahu k podanému výkladu je tím očividné, že "průtahy" a "kolize" již nelze v rámci ústavněprávního přezkumu efektivně vytýkat.
Stěžovatel nenamítá, že by jimi byla porušena jiná jeho základní práva než právo na spravedlivý proces (zahrnující podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod právo na projednání věci bez zbytečných průtahů), a že toto porušení by mohlo mít objektivně průmět do obsahu obecnými soudy - posléze - vydaných rozhodnutí.
Ve všeobecné rovině lze dodat, že námitka již odeznělých průtahů v řízení by mohla být relevantní až pro posouzení případné odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem podle §13 zákona č. 82/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. IV. ÚS 391/07); Krajský soud v Plzni přitom v usnesení ze dne 27. 6. 2008, č.j. 27 K 34/2004-254, podrobně vyložil, v čem spatřuje zavinění stěžovatele na procesních průtazích.
Ve vztahu k vyloženým principům ústavněprávního přezkumu je namístě uzavřít, že existence relevantního zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele - v "konkursní věci" - doložena nebyla, a tento závěr lze mít za zřejmý.
Byť stěžovatel námitky pod body 3. - 5., které se týkají "exekuční věci", identifikuje s jinými zásahy orgánů veřejné moci, návrh v této části nemůže než - obsahově - směřovat proti pravomocným rozhodnutím vydaným v řízení, jehož byl účastníkem; konkrétně proti dražební vyhlášce ze dne 24. 8. 2004, č.j. 10 EX 117/02-90, resp. proti usnesení o nařízení dražebního jednání ze dne 19. 12. 2007, č.j. 10 EX 117/02-113.
Ze spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. Nc 2634/2002 a spisu soudní exekutorky JUDr. Emilie Čenovské sp. zn. 10 EX 117/02, resp. z doručenek založených u č.l. 32 a 113 verte se podává, že stěžovateli bylo usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 3. 2005, č.j. 18 Co 455/2004-27, kterým byla výše uvedená dražební vyhláška (v odvoláním napadených odstavcích) jako věcně správná potvrzena (§219 o. s. ř.), doručeno dne 1. 4. 2005 a usnesení o nařízení dražebního jednání dne 20. 12. 2007.
Podle §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.
Jelikož byla ústavní stížnost podána až dne 25. 3. 2008, v této části je evidentně opožděná.
Jen na vysvětlenou stěžovateli je namístě zaznamenat následující.
Námitkami ohledně ceny dražených nemovitostí se zabýval již Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 8. 3. 2005, č. j. 18 Co 455/2004-27, na jehož odůvodnění postačí odkázat.
"Překážka pro provedení exekuce", jež měla spočívat v probíhajícím konkursním řízení vedeném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 27 K 34/2004 [srov. §14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb., bod XXVI. stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 6. 1998, sp. zn. Cpjn 19/98, uveřejněného pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek], odpadla rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2005, č. j. 1 Ko 243/2005-27, kterým bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 2. 2005, č. j. 27 K 34/2004-13, o prohlášení konkursu na majetek stěžovatele; stěžovatel netvrdí, že by tato "překážka" (co do provedení exekuce) nebyla předtím respektována, resp. že je tomu tak poté, co Krajský soud v Plzni vydal dne 27. 6. 2008 usnesení č. j. 27 K 34/2004-254.
Ve vztahu k vytýkanému porušení vlastnického práva bývalé manželky stěžovatele J. H. (postižením nemovitostí v jejím - tvrzeném - vlastnictví) včetně jejích práv procesní povahy, platí coby rozhodné, že zákon o Ústavním soudu nepřipouští podání ústavní stížnosti ve prospěch osoby od stěžovatele odlišné, a nelze jí tedy namítat porušení ústavně zaručených práv třetích osob (srov. sp. zn. III. ÚS 649/06, IV. ÚS 743/07, III. ÚS 2962/07 a III. ÚS 317/08).
Z procesního spisu Okresního soudu v Klatovech sp. zn. Nc 2634/2002 se ostatně podává, že J. H. podala excindační žalobu, jež je vedena u téhož soudu pod sp. zn. 4 C 12/2008, o které dosud nebylo rozhodnuto.
Shrnutím řečeného je namístě závěr, že ústavní stížnost stěžovatele je návrhem zčásti zjevně neopodstatněným a zčásti opožděným, který Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) a §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu v senátě mimo ústní jednání usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. října 2008
Jiří Mucha
předseda senátu