ECLI:CZ:US:2019:3.US.1492.18.1
sp. zn. III. ÚS 1492/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. J., zastoupeného Mgr. Lenkou Drápalovou, advokátkou, sídlem Horní náměstí 12, Vsetín, proti usnesení Okresního státního zastupitelství ve Zlíně ze dne 28. února 2018 sp. zn. 0 ZN 4401/2017, za účasti Okresního státního zastupitelství ve Zlíně jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Policie České republiky, Územní odbor Zlín, Obvodní oddělení policie Zlín (dále jen "policie"), provádí prověřování podezření ze spáchání přečinu zpronevěry dle §206 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník (dále jen "trestní zákoník"), jehož se měl dopustit stěžovatel tím, že ve Zlíně - Vršavě dne 16. 12. 2017 okolo 22.00 hodin, odmítl vydat oprávněné osobě obchodní společnosti LEVAN CZ s.r.o. finanční hotovost ve výši 29 700 Kč, kterou získal jako tržbu za prodej vánočních stromků pro tuto společnost na základě s ní uzavřené dohody o provedení práce, čímž jí měl způsobit škodu v uvedené výši.
3. Policie v průběhu prověřování věci vyzvala stěžovatele k vydání předmětné finanční hotovosti ve výši 29 700 Kč a této výzvě stěžovatel dne 11. 2. 2018 vyhověl a předmětnou finanční hotovost jí v plné výši vydal. Následně policie téhož dne rozhodla usnesením dle §80 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, o vydání předmětné finanční hotovosti ve výši 29 700 Kč společnosti LEVAN CZ
s. r. o., jako subjektu, o jehož právu k této finanční hotovosti není pochyb.
4. Proti usnesení policie stěžovatel podal stížnost, ve které tvrdil, že finanční hotovost neměla být vydána společnosti LEVAN CZ s. r. o., jelikož toliko využil zadržovací právo a započtení pohledávek, a mělo tak být rozhodnuto o vrácení finanční hotovosti jemu. Dále rozporoval, že ve věci vůbec neměly být zahájeny úkony trestního řízení podle §158 odst. 3 trestního řádu, jelikož od počátku bylo jasné, že nedošlo ke spáchání trestného činu. Policii též vytkl, že ho vyzvala k vydání předmětné finanční hotovosti jako věci, která má sloužit pro důkazní účely, ačkoli obratem rozhodla o jejím vydání poškozené společnosti. Takový postup se stěžovateli jevil být nezákonný, jelikož finanční hotovost nesloužila k důkazním účelům.
5. Ústavní stížností napadeným usnesením Okresního státního zastupitelství ve Zlíně (dále jen "státní zastupitelství") ze dne 28. 2. 2018 sp. zn. 0 ZN 4401/2017 byla tato stěžovatelova stížnost zamítnuta jako nedůvodná. Státní zastupitelství uvedlo, že je standardní činností policejního orgánu, že vyzve osobu podezřelou ze spáchání trestné činnosti k vydání věcí, které taková osoba měla prověřovanou trestnou činností získat. Policejní orgán takto zajišťuje jak věci, které slouží k důkazním účelům, tak i věci, které jsou nástrojem či výnosem z trestné činnosti. Může být sporné, zda předmětná finanční hotovost ve výši 29 700 Kč měla být zajištěna k důkazním účelům či jako výnos z prověřované trestné činnosti, v každém případě však byl postup policejního orgánu spočívající ve výzvě k vydání věci věcně správný, když není možné připustit situaci, že by věc pocházející z prověřované trestné činnosti zůstala v dispozici podezřelého. Pojem věci sloužící k důkazním účelům je ve vztahu k §78 trestního řádu pojmem relativně novým, zavedeným novelou trestního řádu a není dosud zcela jasně postaveno a judikováno, jaké věci pod uvedenou alternativu podřadit. Předmětná finanční hotovost ale může sloužit třeba jen k důkazu, že ji podezřelý nespotřeboval pro svoji potřebu a má ji k dispozici. O každé zajištěné věci je třeba následně rozhodnout a z hlediska správnosti rozhodnutí je bezpředmětné, zda se tak stane za několik minut, hodin, nebo později.
6. Státní zastupitelství se dále ztotožnilo s názorem policie, že předmětná finanční hotovost již není třeba k dalšímu řízení, nepřichází v úvahu její propadnutí nebo zabrání a není pochyb o tom, že právo k ní náleží společnosti LEVAN CZ s. r. o., když byla tržbou za zboží v majetku této společnosti. Tvrzení stěžovatele, že k zadržení svěření finanční hotovosti byl oprávněn, pak nutno odmítnout, neboť pokud vyvozoval tuto oprávněnost z §1395 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku, pak podmínkou uplatnitelnosti tohoto ustanovení je, že dlužník prohlásí, že dluh nesplní, což se nestalo, a s ohledem na předchozí dobré vzájemné zkušenosti stěžovatel ani neměl důvod se domnívat, že k nestandardnímu kroku ze strany společnosti LEVAN CZ s. r. o., jaký naznačuje, dojde. Kromě toho dle §346d odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce zaměstnavatel ani zaměstnanec nesmějí zadržet movitou věc druhé smluvní strany k zajištění dluhu vzniklého ze základního pracovněprávního vztahu. Jelikož stěžovatel byl v pracovněprávním vztahu se společností LEVAN CZ s. r. o., nesměl zadržet převzatou tržbu za účelem zajištění svého nároku na odměnu za vykonanou práci.
II.
Argumentace stěžovatele
7. Stěžovatel uvádí, že jeho zaměstnavatel, pro kterého prodával vánoční stromky, se vůči němu nechoval v některých ohledech korektně, včetně toho, že mu neposkytoval zákonnou dobu odpočinku a neplatil za něj sociální pojištění a pan Z. H., přítomný předávání pracoviště stěžovatelem, se zmínil, že stěžovatel nemá počítat s tím, že by dostal svoji mzdu. Podmínky pro zadržení dle §1395 tak byly naplněny; zaměstnavateli dále zaslal oznámení o započtení pohledávek, byť toto se vrátilo s poznámkou pošty, že společnost je na uvedené adrese neznámá. Policie jej následně vyzvala k vydání předmětné částky, aby ji vzápětí vydala obchodní společnosti LEVAN CZ s. r. o. Takovýto postup napovídá tomu, že výzva k vydání peněz byla nezákonná, když finanční hotovost neměla sloužit pro důkazní účely. A i kdyby zákonná byla, platí, že uplatňuje-li na věc právo třetí osoba, má být vydána tomu, o jehož právu není pochyb. O právu obchodní společnosti LEVAN CZ s. r. o. však zcela nepopiratelně pochyby byly, když došlo k započtení pohledávek. Policejní orgán měl proto společnost LEVAN CZ s. r. o. vyzvat, aby na peníze uplatnila nárok v řízení ve věcech občanskoprávních.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný, přičemž stěžovatel je právně zastoupen v souladu s §29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
9. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká částky 29 700 Kč.
10. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že u žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, jakož i v situacích, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení, jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena. Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 918/16 (všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv."
11. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09 Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09, ze dne 4. 10. 2011 sp zn. I. ÚS 2763/11, ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12, ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12, ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13, ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13, ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14, ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 nebo ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17.
12. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ani nezmiňuje, že by se snad nacházel v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč pro něj představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.
13. Jen pro úplnost Ústavní soud poznamenává, že ústavní stížností napadené rozhodnutí nevykazuje znaky libovůle, když obsahuje řádné odůvodnění úvah, na kterých jsou v něm vyslovené závěry založeny (viz i jejich rekapitulace výše).
14. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. dubna 2019
Josef Fiala v.r.
předseda senátu