ECLI:CZ:US:2019:4.US.4130.18.1
sp. zn. IV. ÚS 4130/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem, advokátem, sídlem Perucká 2483/9, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2018 č. j. 101 Co 242/2018-M 86 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 11. června 2018 č. j. 42 P 502/2012-M 3, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého O. P., v soudním řízení zastoupeného městem M. a 2. Ž. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval porušení základních práv stěžovatele chráněných čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny v důsledku vydání shora uvedených soudních rozhodnutí.
2. Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením zamítl návrh stěžovatele na nařízení předběžného opatření, na základě kterého by byl otec oprávněn stýkat se s vedlejším účastníkem 1. (dále též "nezletilý") o hlavních letních prázdninách v roce 2018 následovně: a) od 9. 7. 10.00 hodin do 15. 7. 18.00 hodin, b) od 23. 7. 10.00 hodin do 29. 7. 18.00 hodin, c) od 6. 8. 10.00 hodin do 12. 8. 18.00 hodin, d) od 20. 8. 10.00 hodin do 26. 8. 18.00 hodin s tím, že otec si nezletilého převezme ve stanovenou dobu v bydlišti vedlejší účastnice 2. (dále též "matka") a po ukončení styku předá nezletilého matce v bydlišti matky.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením k odvolání otce potvrdil usnesení okresního soudu, přičemž konstatoval, že styk otce s nezletilým je upraven rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 10. 2015 č. j. 42 P 502/2012-423. Je pravdou, že je upraven pouze běžný režim styku, avšak tento je nastaven bez přespání nezletilého u otce, a tímto způsobem dlouhodobě probíhá. Aktuálně je zpracováván znalecký posudek z klinické psychologie, v rámci něhož bude mimo jiné zkoumáno, jaký je vztah mezi nezletilým a otcem a naopak, z čehož lze posléze učinit závěr, v jakém rozsahu je vhodný styk nezletilého s otcem. Za současného stavu, kdy nezletilý u otce není zvyklý přespávat, není dle krajského soudu vhodné předběžným opatřením upravovat prázdninový styk nezletilého s otcem. K námitce otce, že v roce 2017 byl upraven prázdninový styk matce nezletilého, krajský soud dodal, že stěžovatel si musí uvědomit, že nezletilý je v péči matky, na její přítomnost je zvyklý, tudíž odjezd matky s nezletilým mimo domov na prázdniny není pro něj žádnou velkou změnou, ani psychickou zátěží.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jeho návrh byl zamítnut v podstatě jen z důvodu, že nezletilý u otce není zvyklý přespávat, přičemž stěžovatel tento důvod považuje za předsudečný. Byť přespání dítěte u někoho, u koho není zvyklé přespávat, by mohlo být pro dítě velkou změnou a nadměrnou psychickou zátěží, zrovna tak by ale mohlo být pro dítě i změnou jen malou, psychickým odlehčením nebo psychickou zátěží jen přiměřenou a vhodnou. Obecné soudy se ale možností, že by přespávání u otce nemuselo být pro nezletilého nijak zatěžující a mohlo by pro nezletilého být naopak přínosné, vůbec nezabývaly a prázdninový styk odmítly stanovit z nijak podložené obavy, že by takové přespávání pro nezletilého zatěžující bylo. Takový postup se stěžovateli jeví jako předsudečný a odporující úctě k základním právům otce i nezletilého přiznaných Ústavou a Listinou. Jestliže obecné soudy návrh zamítly jen z důvodu nezvyklosti dítěte přespat u otce, aniž by byly prokázány jakékoli skutečnosti napovídající, že přespání u otce by bylo proti zájmu dítěte, pak při svém rozhodování nevycházely z postulátu rovné rodičovské péče. K tomuto stěžovatel uvádí, že nezletilý byl na týdenním pobytu u sestry matky, tudíž je zřejmé, že nezletilý je zvyklý pobývat na týdenních prázdninových pobytech bez matky, nepředstavují pro něj nadměrné zatížení, a pokud nemá problém absolvovat takový týdenní pobyt se svou tetou, těžko by mohl být pro nezletilého problém absolvovat takový pobyt s vlastním otcem. Stěžovatel porušení citovaných zaručených práv spatřuje také v tom, že krajský soud nijak nereflektoval námitku stěžovatele uvedenou v odvolání, že návrhem nebyl okresní soud vázán a mohl stanovit styk jiný, kratší, okresní soud nijak neodůvodnil, proč neupravil styk jinak. Stěžovatel doplňuje, že stejně tak mohl postupovat i soud krajský. Stěžovatel podotýká, že pokud měly soudy obou stupňů obavu, jak bude nezletilý snášet celotýdenní pobyt s otcem včetně přespávání, nic jim nebránilo stanovit předběžným opatřením styk kratší, nebo postupně se prodlužující.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, kdyby řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. Ústavní soud předesílá, že v §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
8. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další]. Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno.
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 909/14]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 155/13 nebo ze dne 9. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 641/15].
10. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a rozhodnutích obecných soudů žádné shora popsané kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele či jeho nezletilého syna.
11. Nelze přehlédnout, že styk (dnes šestiletého) nezletilého s rodiči byl upraven rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 10. 2015 č. j. 42 P 502/2012-423, podle kterého je styk otce s nezletilým upraven v rozsahu každý čtvrtek od 15.00 hodin do 18.00 hodin a k tomu každý sudý týden v kalendářním roce vždy v příslušnou sobotu od 10.00 hodin do 17.00 hodin a v příslušnou neděli od 10.00 hodin do 17.00 hodin. Tímto rozsudkem sice nebyl upraven styk nezletilého s otcem během letních prázdnin odlišně od běžného styku, což však neznamená, že se otec s nezletilým nemohl v průběhu letních prázdnin stýkat - právě naopak, jelikož styk probíhal ve standardním rozsahu podle citovaného rozsudku, i když bez přespávání nezletilého u otce, přičemž mj. za tímto účelem (zjištění vztahu nezletilého s otcem) bylo zadáno zpracování znaleckého posudku z oboru klinické psychologie. Není proto důvodný odkaz stěžovatele na nález ze dne 7. 11. 2006 sp. zn. I. ÚS 618/05 (N 204/43 SbNU 279), kde byla skutková situace odlišná v tom ohledu, že hrozila ztráta kontaktu stěžovatele s nezletilým a ztráta vlivu na jeho výchovu. V přezkoumávaném opatrovnickém řízení je naopak patrné, že obecné soudy činí procesní kroky směřující k nalezení ideálního řešení nastavení styku s ohledem na nejlepší zájem nezletilého syna. Při posouzení argumentace obecných soudů (tak jak je shrnuta v bodě 3 tohoto usnesení) neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Naopak závěr obecných soudů, že pro šestileté dítě by mohlo být stresující spát u stěžovatele týden v kuse, na což není zatím navyklé, je srozumitelný a obhajitelný. Bylo by vhodné a v zájmu nezletilého, aby se stěžovatel namísto podávání opakovaných stížností v téměř nezměněné situaci soustředil na obnovení vztahu se svým synem, v čemž mu není bráněno.
12. Protože nic nenasvědčuje tomu, že by napadenými soudními rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak bylo stěžovatelem tvrzeno, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutí této ústavní stížnosti nijak nepředjímá další rozhodování soudů o úpravě výkonu rodičovských práv a povinností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu