ECLI:CZ:US:2019:4.US.4166.18.1
sp. zn. IV. ÚS 4166/18
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Filipa (soudce zpravodaje) a Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného Mgr. Ing. Ondřejem Kolářem, advokátem, sídlem Perucká 2483/9, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2018 č. j. 101 Co 243/2018-M 88 a usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. června 2018 č. j. 42 P 502/2012-M 9, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a 1. nezletilého O. P., v soudním řízení zastoupeného městem M. a 2. Ž. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Stěžovatel (dále též "otec") se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá toho, aby Ústavní soud konstatoval porušení základních práv stěžovatele chráněných čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 36 odst. 1 Listiny v důsledku vydání shora uvedených soudních rozhodnutí.
2. Okresní soud v Mělníku (dále jen "okresní soud") napadeným usnesením k návrhu vedlejší účastnice 2. (dále též "matka") uložil stěžovateli povinnost zdržet se styku s vedlejším účastníkem 1. (dále též "nezletilý") ve čtvrtek 5. 7. 2018 a 19. 7. 2018, přičemž konstatoval, že styk otce s nezletilým je upraven rozsudkem okresního soudu ze dne 15. 10. 2015 č. j. 42 P 502/2012-423, podle kterého je upraven pouze běžný režim styku (který není v době letních prázdnin odlišný), a to tak, že styk otce s nezletilým je upraven v rozsahu každý čtvrtek od 15.00 hodin do 18.00 hodin a k tomu každý sudý týden v kalendářním roce vždy v příslušnou sobotu od 10.00 hodin do 17.00 hodin a v příslušnou neděli od 10.00 hodin do 17.00 hodin. Matka ve svém návrhu na vydání předběžného opatření uvedla, že v termínu od 2. 7. 2018 do 8. 7. 2018 odjíždí nezletilý na letní prázdniny a ona s nezletilým odjíždí na dovolenou v době od 16. 7. 2018 do 22. 7. 2018. V těchto termínech jsou dva čtvrtky (5. 7. 2018 a 19. 7. 2018), ve kterých má otec s nezletilým upraven styk. Matka otci formou SMS nabídla za oba čtvrtky náhradní termín, otec ale na její nabídku neodpověděl. Za této procesní situace měl okresní soud za to, že návrh matky na vydání předběžného opatření je důvodný, jelikož je nepochybně v zájmu nezletilého, aby měl možnost prázdninového pobytu vždy celý týden bez přerušení. Matka dle okresního soudu nechce otce krátit na jeho rodičovských právech a navrhla mu vždy náhradní termín, který otci nepochybně nebude působit komplikace, když není v pracovním poměru.
3. Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") napadeným usnesením odmítl odvolání otce podle §220a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), jelikož krajskému soudu byla věc předložena 27. 7. 2018, tj. v době, kdy již pominuly účinky nařízeného předběžného opatření, přičemž uvedl, že by ani nebyl dán důvod pro zrušení napadeného usnesení okresního soudu.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že obecné soudy fakticky upravily zvláštní styk otce s nezletilým o letních prázdninách roku 2018, který umožňuje matce zvláštní prázdninový pobyt nezletilého i bez přítomnosti matky po téměř 11 dní bez přerušení (od 1. 7. 2018 18.00 hodin do 12. 7. 2018 15.00 hodin) a po dalších téměř 11 dní bez přerušení (od 15. 7. 2018 18.00 hodin do 26. 7. 2018 15.00 hodin), a přitom otci neumožňuje žádný zvláštní prázdninový styk s nezletilým synem (srov. také řízení vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 4130/18 - pozn. Ústavního soudu). A to když obecné soudy ani nekonstatovaly, že by prázdninový pobyt s otcem byl proti zájmu nezletilého, když je zřejmé, že nezletilý i týdenní prázdninové pobyty bez přítomnosti matky bez problémů zvládá. Za takové situace je stěžovatel přesvědčen, že obecné soudy při svém rozhodování nevzaly v úvahu možné pozitivní dopady na nezletilého v případě, že by stěžovateli byl umožněn zvláštní styk s nezletilým v době jeho prázdnin, nezvážily je s mírou naléhavosti potřeby takové změny. Stěžovatel podotýká, že návrhem matky obecné soudy nebyly vázány, a jestliže ve svých úvahách dospěly až k tomu, že je v zájmu nezletilého 7 až 11denní prázdninový pobyt i bez účasti matky, mohly mezi styky 14. 7. 2018 od 10.00 do 17.00 hodin a 15. 7. 2018 od 10.00 do 17.00 hodin vložit alespoň pouhé jedno přenocování (obdobně mezi styky 28. 7. 2018 od 10.00 do 17.00 hodin a 29. 7. 2018 od 10.00 do 17.00 hodin), a tak umožnit synovi prázdninový pobyt s otcem alespoň celé 2 dny bez přerušení, například u příbuzných nezletilého z otcovy strany, u přátel otce, v letním kempu apod. Stěžovatel je přesvědčen, že je zde nemalá pravděpodobnost, že prázdninový pobyt s otcem by pro nezletilého byl prospěšný.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky §29 až 31 zákona o Ústavním soudu, a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).
IV.
Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti
6. Ústavní soud v minulosti mnohokrát judikoval, že není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (čl. 83 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními nebo v nich neměly podklad, kdyby řízení jako celek nebylo spravedlivé a byla v něm porušena ústavně zaručená práva nebo svobody stěžovatele, anebo by napadené soudní rozhodnutí bylo nepřezkoumatelné, resp. postrádalo řádné, srozumitelné a logické odůvodnění [srov. nálezy ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 27. 8. 2013 sp. zn. II. ÚS 1842/12 (N 154/70 SbNU 425), či ze dne 27. 2. 2014 sp. zn. III. ÚS 1836/13 (N 24/72 SbNU 275); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].
7. Ústavní soud předesílá, že v §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu je rozeznávána zvláštní kategorie návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává zákon Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit přijatelnost návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.
8. K otázce způsobilosti předběžného opatření (jako opatření prozatímní povahy) zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení se Ústavní soud v rozhodovací praxi vyjádřil tak, že tuto způsobilost obecně vyloučit nelze; je však třeba zdůraznit, že předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek sporu. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27), usnesení ze dne 29. 3. 2000 sp. zn. IV. ÚS 488/99, ze dne 8. 11. 2000 sp. zn. IV. ÚS 115/2000, ze dne 14. 6. 2007 sp. zn. II. ÚS 44/06 a mnohá další]. Ústavní soud se tedy zpravidla necítí oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních, neboť jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem, nýbrž jde o opatření, jejichž trvání je zásadně časově omezeno.
9. Ústavní soud zdůrazňuje, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech případu [srov. nálezy ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171) nebo ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327), usnesení ze dne 3. 3. 2011 sp. zn. III. ÚS 3365/10, ze dne 28. 6. 2012 sp. zn. II. ÚS 2010/12 nebo ze dne 27. 3. 2014 sp. zn. III. ÚS 909/14]. Ústavnímu soudu tedy z hlediska ústavněprávního zásadně nepřísluší přehodnocovat názor obecných soudů stran důvodnosti návrhu na vydání předběžného opatření. Ústavní soud je povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a současně nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), usnesení ze dne 5. 2. 2013 sp. zn. III. ÚS 155/13 nebo ze dne 9. 3. 2015 sp. zn. I. ÚS 641/15].
10. V posuzované věci neshledal Ústavní soud v postupu a v rozhodnutích obecných soudů žádné shora popsané kvalifikované pochybení, jež by mohlo být z hledisek výše uvedených posuzováno jako porušení základních práv stěžovatele či jeho nezletilého syna.
11. Nelze přehlédnout, že odvolání otce proti usnesení okresního soudu bylo odmítnuto napadeným usnesením krajského soudu podle §220a odst. 1 o. s. ř., přičemž krajský soud neshledal důvod pro určení, že by bylo usnesení okresního soudu nezákonné, když se krajský soud zcela ztotožnil s posouzením věci ze strany okresního soudu. Na tomto procesním postupu krajského soudu nelze shledat nic neústavního. Stěžovatel pak ve své ústavní stížnosti přehlíží zejména ten fakt, že předmětem tohoto řízení je přezkum stanoveného předběžného opatření, týkající se jeho povinnosti zdržet se styku s nezletilým ve čtvrtek 5. 7. 2018 a 19. 7. 2018, nikoliv pak rozsah styku stěžovatele s nezletilým v období letních prázdnin roku 2018, což je předmětem řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 4130/18. Proto závěr obecných soudů v nyní přezkoumávané věci, že je dána naléhavost zatímní úpravy poměru účastníků, a tato úprava je v zájmu nezletilého, jelikož matka prokázala, že má nezletilý naplánovány letní prázdniny v určitém rozsahu, který zasahuje do termínů styku otce s nezletilým, přičemž však matka otci formou SMS nabídla za oba čtvrtky náhradní termín, otec ale na její nabídku neodpověděl, je řádně a logicky odůvodněný [viz nález ze dne 27. 3. 2012 sp. zn. IV. ÚS 3441/11 (N 61/64 SbNU 723)] a při posouzení argumentace obecných soudů (tak jak je shrnuta v bodě 2 usnesení) neshledal Ústavní soud žádné extrémní vybočení z výkladových pravidel s ústavní relevancí. Bylo by vhodné a v zájmu nezletilého, aby se stěžovatel namísto podávání opakovaných stížností v téměř nezměněné situaci soustředil na obnovení vztahu se svým synem, v čemž mu není bráněno.
12. Protože nic nesvědčí tomu, že by napadenými soudními rozhodnutími došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, jak bylo stěžovatelem tvrzeno, Ústavní soud jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Ústavní soud pro úplnost dodává, že odmítnutí této ústavní stížnosti nijak nepředjímá další rozhodování soudů o úpravě výkonu rodičovských práv a povinností.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 29. ledna 2019
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu