ECLI:CZ:US:2021:3.US.1965.21.1
sp. zn. III. ÚS 1965/21
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Vojtěcha Šimíčka a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Tomáše Čermáka, advokáta, sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. května 2021 č. j. 3 To 164/2021-288, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí
1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozhodnutí, neboť je přesvědčen, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadené rozhodnutí zrušil.
2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že usnesením Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 3. 2021 č. j. 18 T 102/2019-274 bylo rozhodnuto v trestní věci odsouzeného P. T. tak, že podle §151 odst. 3 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) se ustanovenému obhájci Mgr. Tomáši Čermákovi přiznává odměna a náhrada hotových výdajů v celkové částce 18 513 Kč. Ve výroku byly jednotlivé úkony právní služby dále specifikovány. Okresní soud přitom nepřiznal odměnu ve výši 1 200 Kč a paušální částku 300 Kč za jeden úkon právní služby, účtovaný za nahlédnutí do spisu dne 10. 4. 2019, s tím, že se nejedná o úkon dle advokátního tarifu.
3. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12. 5. 2021 č. j. 3 To 164/2021-288 byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení okresního soudu jako nedůvodná.
II.
Argumentace stěžovatele
4. Stěžovatel uvádí, že byl jako advokát ustanoven klientovi P. T. jako obhájce ex offo z důvodu nutné obhajoby. Předmětné nahlédnutí do spisu bylo pro obhajobu důležité, aby mohla být zpracována případná stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Tu následně také, po seznámení se se spisem, podal. Za provedené nahlédnutí mu ovšem, navzdory nezbytnosti jeho provedení, nebyla přiznána odměna. Jelikož s tímto postupem nesouhlasí, podává ústavní stížnost. Je přesvědčen, že pokud nahlédnutí do spisu realizoval účelně, v rámci řádného a zodpovědného vedení obhajoby, měl by být za to po právu odměněn.
5. Stěžovatel poznamenává, že si je vědom, že jde o bagatelní částku, nicméně rozporovaná situace je součástí dlouhodobě restriktivního přístupu soudů, které různými způsoby, včetně např. právě nepřiznáváním odměn za nahlížení do spisu, omezují odměny a náhrady advokátům. Stěžovatel má za to, že je na místě tento trend zvrátit.
6. Stěžovatel shledává podobnost své věci s případem řešeným v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021 sp. zn. I. ÚS 3906/17.
III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem
7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je advokát, pročež podle stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 8. 10. 2015 sp. zn. Pl. ÚS-st. 42/15 (ST 42/79 SbNU 637, č. 290/2015 Sb.) nemusí být zastoupen advokátem, jak vyžaduje §30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.
IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti
8. Ústavní soud konstatuje, že posuzovaná ústavní stížnost se týká nepřiznání odměny a náhrady řízení ve stěžovatelem požadované výši 1 500 Kč.
9. S ohledem na to Ústavní soud připomíná, že již opakovaně judikoval, že v případě žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšující částku 50 000 Kč podle §238 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu jde o případy tzv. bagatelní, kdy ústavní stížnost je, byť s výhradou nutnosti individuálního posouzení v některých extrémních případech flagrantních pochybení s intenzivními reálnými následky do sféry určité osoby, v podstatě vyloučena (a důvod k jiným závěrům Ústavní soud neshledává ani v případech, kdy jde o obdobné částky v jiných typech řízení). Ústavní soud tak např. ve svém usnesení ze dne 3. 5. 2016 sp. zn. II. ÚS 918/16 (všechna jeho rozhodnutí jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz) uvedl, že částky do 50 000 Kč "již s ohledem na svou výši nejsou schopny představovat porušení základních práv a svobod. Tento výklad nelze chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsensu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv."
10. Obdobně v usnesení ze dne 29. 4. 2010 sp. zn. I. ÚS 2599/09 Ústavní soud uvedl, že "v případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozhodnutí vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde jde o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod." Podobně lze odkázat např. na odůvodnění usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1. 2010 sp. zn. III. ÚS 3119/09, ze dne 4. 10. 2011 sp. zn. I. ÚS 2763/11, ze dne 1. 3. 2012 sp. zn. II. ÚS 508/12, ze dne 13. 3. 2013 sp. zn. I. ÚS 4071/12, ze dne 7. 8. 2013 sp. zn. IV. ÚS 2294/13, ze dne 25. 2. 2014 sp. zn. II. ÚS 3687/13, ze dne 6. 1. 2015 sp. zn. II. ÚS 3079/14, ze dne 15. 9. 2015 sp. zn. II. ÚS 886/15 nebo ze dne 30. 1. 2018 sp. zn. III. ÚS 512/17.
11. Ústavní soud má za to, že posuzovaná věc je bagatelní povahy a zároveň nejsou dány ani žádné výjimečné důvody, které by navzdory tomu odůvodňovaly nutnost jeho zásahu. Stěžovatel ani nezmiňuje, že by se snad nacházel v nějaké obtížné sociální situaci, vzhledem ke které by i částka nedosahující výše 50 000 Kč (ba ani 10 000 Kč) pro něj představovala nějakou vysokou zátěž. Nemohlo tedy jít o zásah do jeho práv s intenzitou dosahující ústavněprávní roviny.
12. Pro úplnost Ústavní soud považuje za vhodné k argumetnaci stěžovatele dodat, že jestliže, jak uvádí, soudy i v jiných případech rovněž nepřiznávají odměny za nahlížení do spisu, nijak to samo o sobě nesvědčí o důvodnosti ústavní stížnosti, když soulad s dlouhodobou praxí obecně spíše naopak napovídá, že k vybočení z mezí ústavnosti nedošlo. Co se týče nálezu sp. zn. I. ÚS 3906/17, tento se týkal stížnosti nikoliv advokáta, nýbrž osoby původně obviněné, a to z účastenství na vraždě, žádající nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), k vyrovnání finanční částky, kterou již za obhajobu uhradila obhájci, a to v situaci, kdy bylo ke stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání toto usnesení zrušeno a trestní stíhání bylo ukončeno odložením věci, a nebyla tak přiznána odměna za prostudování spisu při skončeném vyšetřování. V této konstelaci Ústavní soud dospěl k závěru, že s ohledem na okolnosti případu bylo namístě úkon nahlížení do spisu považovat za samostatný úkon právní služby, a nepřiznání náhrady škody považovat za porušující ústavně zaručená práva tehdejšího stěžovatele. Nyní však jde o stížnost advokáta a ke zrušení příslušného usnesení vedoucího k ukončení řízení nedošlo, a pro tyto a další rozdíly tak jde o situaci odlišnou (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 8. 2021 sp. zn. IV. ÚS 314/21 či ze dne 30. 8. 2021 sp. zn. I. ÚS 2126/21).
13. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. října 2021
Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu