| spisová značka |
datum rozhodnutí |
význam | právní věta |
|
IV. ÚS 1788/23 (méně než 10 dnů) |
10. 4. 2024 | Nesprávné použití tarifní hodnoty při určení nákladů řízení může znamenat porušení základního práva na soudní ochranu a zásahu do legitimního očekávání vlastnického práva (čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). | |
|
III. ÚS 1565/23 (méně než 10 dnů) |
10. 4. 2024 | K porušení práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dojde tehdy, pokud soudy svůj závěr o tom, že dostatečným zadostiučiněním podle čl. 36 odst. 3 Listiny ve spojení s §31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, za nepřiměřeně dlouhé kompenzační řízení je konstatování porušení práva, nepodloží konkrétními okolnostmi. | |
|
I. ÚS 1958/23 (méně než 10 dnů) |
10. 4. 2024 | Z práva na ochranu vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyplývá u závažných zásahů do majetkových práv kriminální povahy povinnost státu vést účinné trestní vyšetřování, která zahrnuje procesní povinnost tzv. náležité péče, avšak nikoli povinnost ve vztahu k jeho výsledku. Účinné vyšetřování tak nezaručuje žádný konkrétní výsledek, nýbrž pouze řádný průběh postupu daného orgánu. Podle Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) je třeba přitom zohlednit praktické potíže, kterým příslušné orgány při vedení vyšetřování pravidelně čelí, a potřebu upřednostnit vyšetřování závažnějších trestných činů před trestnými činy méně závažnými, jakými jsou například právě trestné činy majetkové povahy. Stát proto podle ESLP poruší své povinnosti vést účinné vyšetřování a tím konstituuje zásah do ústavně zaručeného práva na ochranu majetku pouze u vad a pochybení extrémní povah ... | |
|
I. ÚS 1238/23 (méně než 10 dnů) |
10. 4. 2024 | Změní-li odvolací soud v řízení o odvolání jediného účastníka řízení rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení před soudem prvního stupně v neprospěch tohoto účastníka, rozhodne v rozporu se zásadou zákazu reformace in peius, která byť není výslovně vyjádřena zákonem, platí v občanském soudním řízení jako důsledek zásady dispoziční platící pro podání odvolání a navazující řízení, dovoluje-li to povaha řízení a konkrétní procesní situace. Nerespektování této zásady bez náležitého důvodu představuje porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a to zejména za situace, zvýhodní-li se bez náležitého důvodu postavení účastníka řízení, který odvolání řádně nepodal. | |
|
Pl. ÚS 10/24 (méně než 10 dnů) |
3. 4. 2024 | 2 | Ke konfiskacím podle dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. docházelo ex lege nabytím účinnosti dekretu (dnem 23. 6. 1945). Tyto konfiskace přitom nelze posuzovat z hlediska současných právních standardů. Mimo rámec restitučních předpisů soudům nepřísluší přezkoumávat konfiskační výměry vydané k provedení dekretu presidenta republiky č. 12/1945 Sb. Musejí z nich vycházet a otázky jimi řešené si nemohou posoudit jinak. |
|
Pl. ÚS 35/23 (méně než 10 dnů) |
3. 4. 2024 | 2 | Vyloučení stand-still doktríny u hmotněprávní úrovně ochrany základních práv a nezbytná míra prostoru pro zákonodárce při úpravě práv vymezených v čl. 41 odst. 1 Listiny se promítají též do prostoru pro exekutivu při stanovení dílčích technických parametrů regulace obsažené v podzákonných předpisech. Jednou stanovené dílčí technické parametry konkrétní podzákonné regulace nepředstavují nepodkročitelnou a ústavně relevantní mez zabraňující případné změně právní úpravy (byť snižující standard ochrany) do budoucna. Vymezuje-li zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, že předmětem zákonné úpravy je „snižování hluku“, „ochrana veřejného zdraví“ či „zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva“, jde o obecné cíle zákona a vymezení předmětu jeho regulace. Z těchto obecných pojmů nelze dovozovat, že by prováděcí předpisy připouštěly jedinou možnost změny spočívající pouze ve zpřísnění již vymezených limitů, parametrů ... |
|
II. ÚS 237/24 (méně než 10 dnů) |
3. 4. 2024 | Při rozhodování o vrácení zajištěných finančních prostředků (věcí) podle §81a trestního řádu za použití §80 a §81 trestního řádu nelze pomíjet skutečnost, že si na zajištěné peněžní prostředky činí nárok více osob. Za účelem zamezení následku, že bude mít věc (původně zajištěné peněžní prostředky) v dispozici jiná osoba než ta, o jejímž právu na věc není pochyb (např. vlastník věci), stanoví §80 odst. 1 trestního řádu povinnost orgánů činných v trestním řízení zkoumat, zda v případě, kdy právo k věci uplatňuje i jiná osoba než ta, která věc vydala nebo které byla odňata (resp. jí byla zajištěna podle §79a trestního řádu – viz §81a trestního řádu), lze zjistit vlastníka věci či osobu mající k ní právo bez rozumných pochybností. Pokud by tyto pochybnosti existovaly, věc musí být předána do úschovy a osoby uplatňující k ní své právo se upozorní, aby jej uplatnily v řízení ve věcech občanskoprávních. Úlohou orgánů činných v trestním řízení v takovém případě není postavit najisto, kdo ze su ... | |
|
IV. ÚS 1929/23 (méně než 10 dnů) |
3. 4. 2024 | Při rozhodování podle §262 trestního řádu, musí být brán zřetel na to, že institut zákonného soudce je důležitým prvkem právní jistoty, jejíž prolomení je nutno chápat jako postup nestandardní a zcela výjimečný, byť v odůvodněných případech dovolený (srov. např. usnesení ze dne 18. 9. 2012 sp. zn. I. ÚS 2531/12 ). Použije-li odvolací soud §262 trestního řádu z důvodu opakovaného nerespektování jeho závazných pokynů pro odlišné hodnocení skutkového stavu soudem prvního stupně, je možno tento postup podle Ústavního soudu považovat za opodstatněný jen tehdy, byly-li pokyny dostatečně konkrétní a přezkoumatelně popsané (srov. nález ze dne 30. 9. 2021 sp. zn. IV. ÚS 839/21 ) a vyplývalo-li z nich, že soud prvního stupně nedostál požadavku hodnotit důkazy logicky správně a v souladu s jejich obsahem, jednotlivě a ve vzájemných souvislostech, vyplývajícímu z §2 odst. 6 trestního řádu [srov. nález ze dne 5. 3. 2013 sp. zn. II. ÚS 3564/12 (N 38/68 SbNU 391)]. Je však v rozporu s právem na soudn ... | |
|
III. ÚS 3085/23 (méně než 10 dnů) |
3. 4. 2024 | Dovolatel musí v dovolání specifikovat předpoklad přípustnosti dovolání. To zahrnuje uvedení otázky hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí (tj. rozhodnutí je na ní založeno) a zároveň formulaci některého ze zákonných případů přípustnosti dovolání. Závisí-li napadené rozhodnutí na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, z ustálené judikatury vyplývá, že z obsahu dovolání musí být patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Tento požadavek lze naplnit i srozumitelnou právní argumentací obsaženou v dovolání, bude-li z ní tato otázka zřejmá. Není nutné, aby byla v dovolání uvedena výslovně. | |
|
III. ÚS 3182/23 (méně než 10 dnů) |
3. 4. 2024 | 1. Požadavek řádného odůvodnění soudních rozhodnutí ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny se uplatní i ve vztahu k rozhodnutím o nákladech řízení. 2. Z ustálené judikatury plyne, že do vydání nové vyhlášky upravující paušální náhrady nebo do změny §151 odst. 2 o. s. ř. mají obecné soudy při určení výše odměny za zastupování advokátem vycházet z advokátního tarifu; nejsou-li v konkrétním případě dány výjimečné okolnosti, jež odůvodňují nutnost určení výše odměny jiným způsobem, tj. úvahou soudu, v jejímž rámci může být zohledněna mimo jiné i již zrušená přísudková vyhláška. 3. Očekával-li proto stěžovatel, že obecné soudy rozhodnou o náhradě nákladů řízení (odměně advokáta) v souladu s touto ustálenou judikaturou podle advokátního tarifu a krajský soud tak neučinil, aniž svoje rozhodnutí řádně odůvodnil, porušil tím právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
|
IV. ÚS 106/24 (méně než 10 dnů) |
27. 3. 2024 | Pokud se soud rozhodující o podmíněném propuštění z trestu odnětí svobody (§88 násl. trestního zákoníku) v odůvodnění rozhodnutí nevypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, ale odkáže jen na trestní minulost odsouzeného (a ostatní důležité okolnosti pomine), poruší právo odsouzeného na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). | |
|
I. ÚS 2831/23 (méně než 10 dnů) |
27. 3. 2024 | Ustanovení §92 odst. 4 trestního zákoníku výslovně předpokládá započtení doby, po kterou odsouzený vykonával povinnost zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí nebo jeho části, jež mu byla uložena podle §73 odst. 3 trestního řádu, do trestu pravomocně uloženého pro týž skutek. Postrádá-li toto ustanovení pravidlo pro případné stanovení poměru, v němž je doba, v rámci které se odsouzený podrobil dohledu probačního úředníka nahrazujícího vazbu, jenž byl spojen s omezujícím opatřením spočívajícím v jeho povinnosti zdržovat se ve stanoveném časovém období v určeném obydlí, způsobilá k zápočtu do uloženého trestu odnětí svobody, je třeba vycházet z obdobného užití pravidel obsažených v §92 odst. 1 až 3 trestního zákoníku, na něž §92 odst. 4 trestního zákoníku výslovně odkazuje, a nikoli jen z volné úvahy soudu o zkrácení doby, kdy byla vazba nahrazena dohledem probačního úředníka a po kterou se zdržoval převážně v domácím prostředí. Vyčíslil-li ale obecný soud v odůvodnění ... | |
|
I. ÚS 2859/23 (méně než 10 dnů) |
27. 3. 2024 | Právo na ušlý zisk jakožto aspekt práva na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné moci podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod zahrnuje právo na to, co by poškozený za běžných okolností reálně získal, nedošlo-li by k nezákonnému jednání orgánu veřejné moci. Dospějí-li soudy k závěru, že stěžovateli náleží náhrada výdělku, který mu ušel v důsledku nezákonného rozhodnutí, nemohou výši náhrady škody podstatně snížit jen proto, že se výdělek pouze z malé části skládal z platu a z velké části z náhrady zvýšených životních nákladů podle nařízení vlády č. 62/1994 Sb. Plní-li tato náhrada zvýšených životních nákladů funkci pravidelného měsíčního výdělku, je součástí toho, na co má stěžovatel podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod základní právo. Obecné soudy musejí při nalézání práva v každém jednotlivém případě vycházet z jeho individuálních okolností a rozměrů a vždy směřovat k řešení, které bude v mezích právního řádu co nejméně nespravedl ... | |
|
IV. ÚS 1736/23 (méně než 10 dnů) |
26. 3. 2024 | I. Čím déle řízení trvá, tím přísnější požadavky plynoucí z práva na projednání věci bez zbytečných průtahů (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) se na ně vztahují. Postup, který je ospravedlnitelný v kratším řízení, tudíž může u dlouhotrvajícího řízení představovat již neústavní průtah v řízení. II. U dlouhotrvajícího řízení může nečinnost vyvolaná vyčkáváním soudu na rozhodnutí v související věci a vrácení spisu představovat průtah v řízení rozporný s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. | |
|
III. ÚS 1034/23 (méně než 10 dnů) |
26. 3. 2024 | V nálezu sp. zn. IV. ÚS 68/94 ze dne 15. prosince 1994 (N 63/2 SbNU 189) bylo zdůrazněno, že to, zda existuje, nebo neexistuje zásadní překážka podle §11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, bránící ve vydání pozemku (zejména, zda stavba brání zemědělskému využití pozemku), musí být podrobena plnému ověření. Potřeba takového ověření nepochybně platí i tam, kde se posuzuje, zda existuje, či neexistuje překážka bránící vydání stavby podle §11 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, tedy to, zda stavba, patřící k původní zemědělské usedlosti, zásadní přestavbou ztratila svůj původní stavebnětechnický charakter tak, že již nesouvisí s předmětem zemědělské výroby. Zohlední-li soud při rozhodování účel užívání stavby uváděný v kolaudačním rozhodnutí nepřesně, nevysvětlí-li, proč stavby kolaudované jako výstavní hala a dílny popírají možnost zemědělské výroby, jak ... | |
|
II. ÚS 1969/23 (méně než 10 dnů) |
20. 3. 2024 | Uzavře-li soud, že stěžovatel dostatečně netvrdil a nedoložil své celkové aktuální osobní, majetkové a výdělkové poměry, přesto, že je tento závěr ve zjevném rozporu s obsahem kompletní spisové dokumentace, dojde k porušení práva stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a odst. 2 ve spojení s čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. | |
|
II. ÚS 1067/22 (méně než 10 dnů) |
20. 3. 2024 | I. Stanovení jednorázové náhrady podle zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), nevylučuje soukromoprávní ujednání mezi totožnými stranami, resp. nájemní smlouvu. II. Podle přechodného ustanovení čl. LV zákona č. 303/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím rekodifikace soukromého práva, nedojde-li mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla k dohodě o náhradě za užívání pozemku podle §59a vodního zákona do 24 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona č. 303/2013 Sb., rozhodne na návrh vlastníka pozemku nebo vodního díla o výši náhrady soud. Při rozhodování o výši náhrady podle vodního zákona by soud nepochybně zohlednil i ujednání mezi stranami. Služebnost podle §59a vodního zákona v tomto smyslu nevylučuje možnost jiné úpravy režimu peněžitého vyrovnání mezi vlastníkem pozemku a vlastníkem vodního díla. | |
|
III. ÚS 1200/23 (méně než 10 dnů) |
20. 3. 2024 | Při výkladu §42a občanského zákoníku z roku 1964 je třeba postupovat v souladu se zásadami soukromého práva a upřednostnit výklad, který nejlépe reflektuje právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod), smysl a účel institutu odporovatelnosti, jakož i obecné právo na soudní ochranu (čl. 36 Listiny). | |
|
IV. ÚS 2637/23 (méně než 10 dnů) |
20. 3. 2024 | Postup obecného soudu, který nepřizná uplatněný adhezní nárok, ač jsou pro to splněny zákonné podmínky, je porušením ústavně zaručeného práva oběti na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. | |
|
III. ÚS 3279/23 (méně než 10 dnů) |
20. 3. 2024 | 1. Je chybou, pokud obecný soud svoje úvahy, které by mohly být relevantní pro jeho rozhodnutí ve věci, nesdělil účastníkům přímo v rozhodnutí napadeném ústavní stížností, nýbrž teprve ve vyjádření k ní, a zpětně tak toto odůvodnění „dovysvětlil“. Ústavní soud je totiž „kasační soud“, který přezkoumává napadená rozhodnutí podle jejich obsahu a průběhu předchozího řízení a nezohledňuje proto případné další argumenty, které soudům byly známy již v době jejich rozhodování a pokud by tedy měly odpovídající relevanci, měly být zohledněny přímo v těchto rozhodnutích. 2. Z postulátu oprávněné důvěry v daný právní řád a v totožný postup orgánů veřejné moci ve skutkově a právně srovnatelných kauzách nevyplývá kategorická neměnnost výkladu či aplikace práva. Na druhou stranu je však nezbytné, aby případná změna od dříve provedeného výkladu a učiněných skutkových a právních závěrů byla přezkoumatelně odůvodněna a opírala se o přesvědčivé racionální a objektivní důvody, které logicky reagují i na ... | |
|
IV. ÚS 94/24 (méně než 10 dnů) |
20. 3. 2024 | Stížnostní soud je ve věci hodnocení trvání existence vazebních důvodů povinen se vypořádat s konkrétními námitkami uplatněnými obviněným ve stížnosti a řádně odůvodnit své rozhodnutí ponechat jej ve vazbě. Nesplněním této přezkumné povinnosti stížnostní soud poruší právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
|
IV. ÚS 1677/23 (méně než 10 dnů) |
19. 3. 2024 | I. Chce-li soud v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé překročit návrhy účastníků řízení ve smyslu §26 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, musí umožnit účastníkům řízení vyjádřit se ke všem skutkovým zjištěním a změnám právního hodnocení, zvlášť mohou-li vést k zásadním změnám dosavadního uspořádání péče. Jinak se soud v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod dopustí překvapivého rozhodnutí. II. Zjišťuje-li soud pro účely posouzení nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte názor nezletilého, musí vést pohovor tak, aby měl nezletilý úměrně svému věku a rozumové vyspělosti skutečnou možnost vyjádřit se ke všem uvažovaným formám péče. | |
|
Pl. ÚS 27/23 (méně než 60 dnů) |
13. 3. 2024 | 2 | I. Neurčitost ustanovení zákona může založit rozpor s principy právního státu (zejména principem právní jistoty a předvídatelnosti práva) až tehdy, nelze-li ustanovení zákona vyložit za použití standardních interpretačních metod a postupů. II. Zásady slušnosti jsou nedílnou součástí §2958 občanského zákoníku jako celku. Je-li soud povolán ke stanovení výše náhrady při ublížení na zdraví, je na jeho úvaze, jakým způsobem výši náhrady určí tak, aby odpovídala zásadám slušnosti a co nejvíce respektovala požadavek plné náhrady újmy. Je přitom vždy povinen přihlížet k okolnostem konkrétního případu tak, aby bylo dosaženo rozumného a spravedlivého posouzení. III. Ústavní soud nemůže zrušit ustanovení zákona jen z důvodu pochybností o způsobu vytvoření a využívání nezávazné interpretační pomůcky, která byla přijata právní praxí k výkladu tohoto ustanovení. |
|
II. ÚS 2457/23 (méně než 10 dnů) |
13. 3. 2024 | Obecné soudy jsou oprávněny nepřiznat bezplatnou obhajobu (§33 odst. 2 trestního řádu) i nemajetnému obviněnému, pokud je ten schopen si za rozumných podmínek opatřit peníze na úhradu obhájce od osob jemu blízkých. Obecné soudy jsou však v těchto případech povinny proporcionálně zohlednit všechny pro rozhodnutí důležité faktory (vymezení blízkých osob a jejich vztah k obviněnému, majetkové poměry blízkých osob, kontext majetkových vazeb mezi obviněným a blízkými osobami) tak, aby nepoškodily nejen právo obviněného na (bezplatnou) obhajobu, ale ani excesivně nezasáhly do vlastnických práv obviněnému blízkých osob. | |
|
III. ÚS 2606/23 (méně než 10 dnů) |
13. 3. 2024 | Pokud obecný soud neprokáže podmínku naléhavosti pro možnost vydání předběžného opatření, kterým měla být upravena péče o nezletilé, a postupuje v rozporu s požadavky §75c občanského soudního řádu, porušuje právo účastníků řízení na řádný proces. V naléhavé situaci při nařízení předběžného opatření mohou být ospravedlnitelné nižší nároky kladené na kvalitu odůvodnění rozhodnutí a komplexity posouzení, o něž se rozhodnutí opírá, ale alespoň základní úvahy, které obecný soud k nařízení předběžného opatření vedly, musí být uvedeny vždy. | |
|
III. ÚS 584/22 (méně než 10 dnů) |
13. 3. 2024 | Délka zajištění nemovitostí, čítající jen ve fázi přípravného řízení téměř deset let, je z hlediska dalšího omezování vlastnického práva stěžovatelky již nepřijatelná. Neúměrné prodlužování vyšetřování totiž takto dotčenou osobu postihuje nad rámec oprávnění daných ústavním pořádkem a zakládá neproporcionalitu předmětného zásahu a porušuje základního právo stěžovatelky podle čl. 11 Listiny základních práv a svobod. | |
|
IV. ÚS 2479/22 (méně než 60 dnů) |
13. 3. 2024 | Nekontaktoval-li stížnostní orgán stěžovatelku s tím, že jí navržená lhůta pro doplnění blanketní stížnosti je podle jeho názoru nepřiměřená, založil tím legitimní očekávání, že s rozhodnutím posečká na případné doplnění stížnosti v avizované lhůtě. | |
|
IV. ÚS 2124/23 (méně než 60 dnů) |
13. 3. 2024 | Trestní řád neukládá soudu prvního stupně povinnost zaslat poškozenému dovolání do výroku o náhradě škody (§265h odst. 2 trestního řádu a contrario) před předložením věci dovolacímu soudu, ale ukládá dovolacímu soudu, koná-li k projednání dovolání, které se týká práv poškozeného, veřejné zasedání, poškozeného o takovém zasedání vyrozumět a k vyrozumění mu dovolání připojit (§233 odst. 1 věta druhá a třetí trestního řádu). Současně trestní řád umožňuje dovolacímu soudu dovolání projednat v neveřejném zasedání namísto zasedání veřejného, souhlasí-li s tím obviněný a nejvyšší státního zástupce [§265r odst. 1 písm. c) trestního řádu], souhlas poškozeného se k tomu nevyžaduje. Jestliže se však veřejné zasedání na základě souhlasu obviněného a nejvyššího státního zástupce (případně i chybně bez takového souhlasu) k projednání dovolání, které se týká práv poškozeného, nekoná, a soud tak poškozeného s dovoláním neseznámí a neposkytne mu možnost se k dovolání vyjádřit ani v souvislosti s takový ... | |
|
III. ÚS 1723/23 (méně než 10 dnů) |
13. 3. 2024 | Rozhoduje-li soud o stížnosti odsouzené osoby proti usnesení o přiznání náhrady nákladů poškozenému, musí dát poškozenému možnost se k odůvodnění stížnosti vyjádřit, nerozhodne-li se jí zcela zamítnout či odmítnout. | |
|
IV. ÚS 2063/22 (méně než 60 dnů) |
13. 3. 2024 | 1) Jestliže český občan žádá (prostřednictvím soudu cizího státu) o uznání a výkon rozhodnutí soudu cizího státu, ukládající mu nepodmíněný trest odnětí svobody, s cílem vykonat tento trest na území České republiky, nemohou obecné soudy nepokračovat v uznávacím řízení bez dalšího pouze proto, že má odsouzený trvalý pobyt hlášen na obecním úřadu. V §299 odst. 1 písm. a) zákona mezinárodní soudní spolupráci obsaženou podmínku „obvyklého bydliště na území České republiky“ jsou totiž obecné soudy povinny vykládat ve prospěch odsouzeného a případně aktivně zjišťovat možnost jejího naplnění. Obvyklé bydliště se nemusí překrývat s místem trvalého pobytu, které má význam primárně administrativní. 2) Jestliže obecný soud přípisem informuje osobu (odsouzeného) o zahájení uznávacího řízení a určí mu lhůtu k volbě obhájce, není oprávněn ukončit věcné posuzování žádosti o uznání a výkon rozhodnutí jiného státu před uplynutím stanovené lhůty, aniž by obdržel vyjádření obhájcem zastoupené osoby (odso ... | |
|
III. ÚS 5/24 (méně než 60 dnů) |
6. 3. 2024 | V duchu tzv. doktríny zesílených důvodů pro trvání omezení osobní svobody musí být zřejmé, proč bylo k uvalení vazby přistoupeno a zda má dále trvat. Zároveň je třeba zvážit možnosti nahradit ji jiným vhodným opatřením podle trestního řádu. Obecné soudy musejí při posuzování trvání důvodů předstižné vazby vždy zhodnotit i osobní poměry obviněného a uvést konkrétní zdůvodnění, proč hrozí, že bude trestnou činnost opakovat. | |
|
III. ÚS 2897/23 (méně než 60 dnů) |
6. 3. 2024 | Pokud soud při rozhodování o žádosti o upuštění od výkonu trestu vyhoštění dle §350h odst. 4 trestního řádu postupuje dle právní úpravy dřívější, než je právní úprava účinná v době jeho rozhodování, přičemž novější právní úprava je pro odsouzeného výhodnější, porušuje jeho právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stejně tak poruší toto právo soud, pokud nesplní povinnost své rozhodnutí řádně odůvodnit. | |
|
IV. ÚS 102/24 (méně než 60 dnů) |
5. 3. 2024 | Porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je požadavek, aby instanční stížnost podle §143 odst. 1 trestního řádu byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí. | |
|
IV. ÚS 1638/23 (méně než 60 dnů) |
29. 2. 2024 | Právní názor vyslovený plénem ve stanovisku podle §23 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, či v rozhodnutí podle §13 věty druhé téhož zákona, kterým se plénum odchýlí od právního názoru vyjádřeného v nálezu, se uplatní ve všech řízeních, tedy i ve věci, v níž byl vydán kasační nález překonaný stanoviskem či rozhodnutím pléna. Odlišný přístup v závislosti na konkrétních okolnostech by mohl být výjimečně opodstatněn za předpokladu, že by u některého z účastníků řízení s ohledem na konkrétní okolnosti převážil ústavní požadavek právní jistoty, důvěry v právo či ochrany nabytých práv. | |
|
Pl. ÚS 36/23 (méně než 60 dnů) |
28. 2. 2024 | 2 | I. V řízení před zvláštním senátem podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, se vůči účastníkům tohoto řízení (§3 odst. 3 tohoto zákona) uplatní požadavky vyplývající z jeho základního práva na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). V zájmu zajištění rovného postavení účastníků řízení, jak to předpokládá čl. 37 odst. 3 Listiny i §36 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, který se použije podle §4 zákona o rozhodování některých kompetenčních sporů, je třeba, aby každému z nich byl doručen návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu. Jde o základní předpoklad uplatňování práv v řízení před zvláštním senátem, především práva vyjádřit se k návrhu. II. Rozhodování o rozdělení agendy správního soudnictví podle veřejnoprávní nebo soukromoprávní povahy vztahů, které jsou předmětem správního řízení, je věcí podústavního práva, a jsou k ní povolány obecné soudy, včetně zvláštního senátu. Z ... |
|
Pl. ÚS 34/23 (méně než 60 dnů) |
28. 2. 2024 | 2 | I. Základní parametry poplatků za obecní systém odpadového hospodářství (§10e násl. zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích) a za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (§10i až 10n téhož zákona) nelze kombinovat, neboť obec může zavést pro poplatkové období pouze jeden z poplatků (§10d odst. 2 téhož zákona). Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro zde přihlášené osoby (s trvalým pobytem na jejím území), kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené zákona o místních poplatcích, poruší tím §10d odst. 2, §10e a §10f zákona o místních poplatcích a čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. II. Upraví-li obec úlevu na poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro toho, kdo se v čestném prohlášení zaváže minimalizovat produkci odpadů z domácnosti, nejde bez dalšího o porušení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích. Takováto úleva to ... |
|
IV. ÚS 2699/23 (méně než 60 dnů) |
28. 2. 2024 | Při posuzování vzniku práva na odškodnění za nepřiměřenou délku řízení nelze zaměňovat hledisko významu určitého typu řízení, který je pro každého účastníka stejný a slouží k objektivnímu vyhodnocení (ne)přiměřené délky řízení daného typu, s hodnocením významu (konkrétního nepřiměřeně dlouhého) řízení pro konkrétního účastníka za účelem určení, v jaké míře (či zda vůbec) mu v důsledku nepřiměřené délky řízení vznikla nemajetková újma. Dovodí-li soud, že posuzované řízení nebylo z hlediska významu pro stěžovatele nepřiměřeně (ve smyslu nepřijatelně) dlouhé, a z téhož důvodu nezpůsobilo stěžovateli (žádnou) újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, nepřípustně ztotožní posouzení hlediska významu řízení při hodnocení jak nepřiměřené délky řízení (odpovědnostní titul/příčina), tak při vzniku újmy tím způsobené (následek). V přestupkovém řízení má institut zániku odpovědnosti za přestupek (a zastavení řízení z tohoto důvodu) satisfakční funkci a lze ji považovat za svého druhu zák ... | |
|
I. ÚS 306/24 (méně než 60 dnů) |
28. 2. 2024 | Povinností soudu rozhodujícího o dalším trvání vazby podle §72 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), a současně minimálním ústavněprávním standardem v těchto situacích, je sdělit obviněnému, že bude ve věci rozhodováno a zároveň mu vytvořit prostor pro účinné vznesení námitek, a to zejména tím, že soud obviněného poučí o jeho právu žádat konání vazebního zasedání (§73d odst. 3 trestního řádu). Z §33 odst. 1 a 5 i z §73d odst. 3 trestního řádu zároveň plyne povinnost seznámit obviněného s návrhem na rozhodnutí o prodloužení vazby. To vše je součástí principu tzv. kontradiktornosti řízení. Minimálním, ale rozhodně nikoli optimálním, naplněním principu kontradiktornosti řízení je stav, kdy obviněný alespoň byl poučen o právu žádat konání vazebního zasedání, a obhájkyně měla k návrhu na rozhodnutí o prodloužení vazby přístup. | |
|
I. ÚS 3399/23 (méně než 60 dnů) |
28. 2. 2024 | Neupraví-li soudy předběžným opatřením nově styk otce s dítětem v situaci, kdy se matka s dítětem nezákonně odstěhovala zhruba 475 km od původního bydliště celé rodiny, poruší základní práva otce na rodinný život a na péči o děti garantovaná v článku 10 odst. 2 a článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. | |
| Pl. ÚS 26/22 | 21. 2. 2024 | 2 | Limity činnosti územní samosprávy podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy České republiky ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod představují mimo jiné kogentní ustanovení zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, upravující jednotlivé základní parametry místních poplatků. Upraví-li obec obecně závaznou vyhláškou úlevu na místním poplatku za obecní systém odpadového hospodářství pro zde přihlášené osoby (s trvalým pobytem na jejím území), kterou narušuje základní parametry tohoto poplatku stanovené kogentními ustanoveními zákona o místních poplatcích, dochází k jejich porušení. Modifikuje-li obec výši poplatku podle kritéria trvalého pobytu, aniž tak činí z legitimního věcného důvodu a přiměřeně, nelze porušení těchto kogentních ustanovení zákona akceptovat jako ústavně chráněný projev práva na samosprávu a obec se ocitá mimo meze působnosti svěřené jejímu zastupitelstvu podle čl. 104 odst. 1 a 3 Ústavy ve spojení s čl. 11 odst. 5 Listiny. |
| Pl. ÚS 49/23 | 21. 2. 2024 | 2 | I. Vymezení prodejních míst ve smyslu §18 odst. 1 živnostenského zákona je obligatorní náležitostí tržního řádu, kterou musí vždy obsahovat, aby byl v souladu s příslušným zákonným zmocněním. Prodejní místa je třeba identifikovat přesným a nezaměnitelným popisem přímo v tržním řádu. II. Zákaz některých forem prodeje zboží nebo poskytování služeb podle §18 odst. 4 živnostenského zákona není obligatorní ani fakultativní částí tržního řádu; obec jej může stanovit zvláštním nařízením mimo tržní řád či jej upravit spolu s ním – v každém případě obstojí samostatně. III. Při stanovení rozsahu zákazu tzv. podomního a pochůzkového prodeje není přípustné mít odlišný právní režim pro druhově obdobné či shodné akce pouze na základě osoby pořadatele akce, aniž by pro takové odlišné zacházení existoval legitimní důvod. |
| II. ÚS 1487/23 | 21. 2. 2024 | Posuzuje-li obecný soud při rozhodování o trvání vyživovací povinnosti rodiče ke studujícímu zletilému dítěti, které při opakovaném studijním pokusu bezprostředně navazujícím na první neúspěšný pokus opět neuspěje, to, zda je takový opakovaný studijní pokus soustavnou a cílevědomou přípravou na povolání, čistě hlediskem výsledného neúspěchu takového pokusu, aniž přihlíží k dalším okolnostem, jako je dočasná zdravotní indispozice či to, že pro další pokus byly dosavadní studijní výsledky v nezanedbatelném rozsahu uznány a současně dítě plnilo i některé další studijní povinnosti, poruší právo studujícího dítěte na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Vyživovací povinnost, která rodiči vyplývá z občanského zákoníku (§910 a násl.) ke studujícímu zletilému dítěti, které by jinak bylo schopno se samo živit, představuje jednu z forem zákonného provedení práva takového dítěte na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, které je zaručené čl. 26 odst. 1 Lis ... | |
| III. ÚS 2748/23 | 20. 2. 2024 | I. Při posuzování běhu promlčecí doby podle §94 odst. 3 trestního zákoníku nelze bez dalšího a ve všech případech posoudit výkon jiného trestu odnětí svobody jako důvod stavení promlčecí doby. II. Aby se doba výkonu jiného trestu odnětí svobody do promlčecí doby nezapočítávala, musí být podle tohoto ustanovení reálnou překážkou, pro kterou nebylo možno trest vykonat. Opomenutí soudu při nařízení výkonu trestu není takovým druhem překážky, pro který by nebylo možno vykonat trest odnětí svobody, i když se odsouzený nachází ve výkonu trestu. | |
| Pl. ÚS 42/23 | 14. 2. 2024 | 2 | I. Obec může na základě §10c zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění po 1. 7. 2017, vydat obecně závaznou vyhlášku stanovící místní poplatek za zhodnocení stavebního pozemku nejpozději do konce kalendářního roku, ve kterém nabylo právní mocí kolaudační rozhodnutí (souhlas) k stavbě vodovodu nebo kanalizace. Poplatkovou povinnost však obec nemůže stanovit zpětně ke dni zhodnocení pozemku, ale pouze do budoucna. II. Nabyl-li kolaudační souhlas pro stavbu vodovodu a kanalizace právní moci 18. 5. 2017, mohla obec podle tehdejší právní úpravy (účinné do 30. 6. 2017) vydat obecně závaznou vyhlášku zavádějící poplatek jen do tohoto data. Pokud obec obecně závaznou vyhlášku do tohoto data nevydala, došlo k uzavření skutkového stavu. Pozdější vydání obecně závazné vyhlášky v listopadu 2017 do tohoto uzavřeného skutkového stavu zasáhlo k tíži dotčených osob tak, že s nimi vyhláška spojila jiné (nové) právní účinky – poplatkovou povinnost. To je pravá retroaktivita. III. Ve třetím ... |
| I. ÚS 2489/23 | 14. 2. 2024 | Jakkoliv si soud nemusí být vůbec vědom technických problémů na straně státu při doručování e-mailu, podstatné je z ústavněprávního hlediska, že postupoval-li účastník řízení „stanoveným postupem“ podle čl. 36 odst. 1 Listiny, není možné mu klást k tíži objektivně vzniklé pochybení – lhostejno, zda vzniklo na straně ministerstva, anebo u soudu. | |
| II. ÚS 2610/23 | 14. 2. 2024 | Jakkoliv si soud nemusí být vůbec vědom technických problémů na straně státu při doručování e-mailu, podstatné je z ústavněprávního hlediska, že postupoval-li účastník řízení „stanoveným postupem“ podle čl. 36 odst. 1 Listiny, není možné mu klást k tíži objektivně vzniklé pochybení – lhostejno, zda vzniklo na straně ministerstva, anebo u soudu. | |
| I. ÚS 1858/23 | 13. 2. 2024 | Zamítnou-li soudy návrh údajného biologického otce, který se domáhá provedení testu DNA za účelem zjištění svého biologického otcovství k tříletému dítěti, z důvodu, že v nejlepším zájmu tohoto tříletého dítěte — které žije ve fungující rodině s matkou, právním otcem a sourozenci — nyní není, aby soudy zjistily, zda je jeho biologickým otcem cizí muž, a případně upravily jejich styk, neporuší právo údajného biologického otce a tříletého dítěte na soukromý život podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. | |
| III. ÚS 2196/23 | 8. 2. 2024 | Je-li podána blanketní stížnost, v níž si stěžovatel vyhradil lhůtu pro její odůvodnění, lze na orgán rozhodující o stížnosti klást požadavek, aby buď upozornil stěžovatele na nepřiměřenost jím navržené lhůty a stanovil mu namísto toho lhůtu přiměřenou, nebo aby vyčkal doplnění stížnosti. Pouze výjimečně, kdy aktuální procesní situace jiný postup neumožňuje, může orgán o stížnosti rozhodnout bez dalšího. | |
|
II. ÚS 1578/21 (méně než 60 dnů) |
7. 2. 2024 | Na základě ustanovení čl. IX bodu 2 části sedmé zákona č. 258/2016 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o spotřebitelském úvěru, je třeba pod pojem „rozhodčí řízení“ analogicky zahrnout také řízení o zrušení rozhodčího nálezu ve smyslu §31 a následujících zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném do 30. 11. 2016. Pokud obecné soudy aplikují v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, který byl vydán na základě rozhodčí smlouvy uzavřené před 30. 11. 2016, zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění účinném od 1. 12. 2016, poruší tím právo spotřebitele na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a v důsledku toho i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. | |
| I. ÚS 1143/23 | 7. 2. 2024 | Součástí ochrany soukromého a rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je právo na přiměřeně vysoké finanční zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jehož výše musí dostatečně odrážet intenzitu zásahu této sféry. Základním principem odškodňování újmy na osobnostních právech je posouzení všech okolností věci a přiznání co možná nejvíce srovnatelných částek za objektivně podobné újmy. Z principu rovnosti, vyjádřeného v čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pak vyplývá, že uvedená východiska se musí uplatnit zásadně obdobně ve srovnatelných situacích. Tedy například jak u nároků na odčinění újmy na zdraví, tak na odčinění újmy ze smrti osoby blízké, protože tyto nároky vyplývají z práva na život a srovnatelně slouží k ochraně osobnostních práv, která je ústavně zaručena. Stanoví-li veřejná moc rozdílnou právní úpravu pro odškodnění újmy pozůstalých ve srovnatelných situacích nezaviněné smrti blízké osoby, musí pro to mít ospravedlnitelné důvody ... |