ECLI:CZ:NS:2021:11.TDO.848.2020.1
sp. zn. 11 Tdo 848/2020-5121
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 3. 2021 o dovoláních obviněných R. D. , narozeného XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Valdice, J. B. , rozeného H., narozeného XY v XY, trvale bytem XY, O. Č. , narozené XY v XY, trvale bytem XY, a V. Č. , narozené XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, č. j. 67 To 398/2019-4545, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 81/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných R. D., J. B., O. Č. a V. Č. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 17. 6. 2019, č. j. 2 T 81/2018-4083, pod bodem I. uznal obviněného R. D. vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku a obviněného J. B. vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Uvedených trestných činů se přitom obvinění podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustili společně s dalšími obviněnými S. I., J. S., D. B. a S. B. tím, že:
obvinění R. D., S. I., J. B., J. S., D. B. a S. B.
nejprve obviněný R. D. od přesně nezjištěného dne ke konci srpna 2016 do konce ledna 2017 sám, posléze od února 2017 pak ve vzájemné součinnosti s obviněnou J. S. prodávali na území hlavního města XY drogu heroin, přičemž obviněný R. D. v tomto období získával heroin z nezjištěného zdroje,
následně nejpozději od konce dubna 2017 začal obviněný R. D. získávat heroin od obviněného S. I., a to nejméně v čtyřech případech přímo od něj, nejpozději od začátku června 2017 pak v nejméně sedmi případech prostřednictvím obviněného J. B., přičemž obvinění S. I. a J. B. takto dodávali heroin obviněnému R. D. při vědomí toho, že ten je určen k další distribuci dalším odběratelům, obviněný B. současně věděl, že R. D. získává heroin určený k další distribuci též z jiných zdrojů,
přičemž obviněný R. D. takto získaný heroin buď sám prodával dalším uživatelům a odběratelům nebo dále s instrukcemi k následné distribuci předával obviněné J. S., která jej následně prodávala níže uvedeným osobám za níže uvedených okolností zčásti z pokynu obviněného R. D., zčásti na základě vlastního uvážení,
přičemž v období od 27. 4. 2017 do 18. 5. 2017 obviněný R. D. pověřil prodejem heroinu obviněného D. B. a obviněnou S. B., kteří společně obviněného R. D. v uvedeném období po předchozí domluvě s ním v prodeji a další distribuci heroinu zastupovali a heroin po přechozí telefonické domluvě prodávali dalším osobám za níže uvedených okolností, přičemž současně věděli, že v prodeji drogy s R. D. spolupracuje a na něm se podílí J. S.,
takto nejpozději od konce dubna 2017 s dílčí dělbou úkolů obvinění R. D., J. S., S. I., jednali jako členové organizované skupiny zaměřené na distribuci heroinu na území hl. města XY, nejpozději od začátku června 2017 se do činnosti skupiny zapojil obviněný J. B., a takto jednali až do 16. 9. 2017, přičemž v době od 27. 4. 2017 do 18. 5. 2017 se do činnosti této skupiny zapojili též obvinění D. B. a S. B.,
současně nejméně v jednom případě prodal obviněný S. I. heroin J. B., který jej následně prodal další osobě,
kdy takto docházelo k distribuci drogy heroinu za níže uvedených okolností:
obviněný R. D.
minimálně v období dubna 2017 v nezjištěném počtu případů a v celkovém množství nejméně 37,5g za cenu nejméně 30.000,- Kč prodal heroin J. M. , nar. XY, v některých případech mu však heroin fakticky předala obviněná J. S. , kterou tím obviněný D. pověřil,
dále dne 21. 4. 2017 po předchozí telefonické domluvě nabídl 200 gramů heroinu za cenu 650,- Kč za 1 gram osobě vystupující jako „ B.“ a užívající telefonní číslo XY.
dále R. K., nar. XY,
minimálně dne 21. 4. 2017 prodal 200 gramů heroinu,
dne 10. 6. 2017 nabídl 100 gramů heroinu,
dne 22. 7. 2017 nabídl 200 gramů heroinu
dne 23. 7. 2017 nabídl 240 gramů heroinu s tím, že teď je poslední a poté týden nebude
7. 8. 2017 nabídl 50 gramů heroinu,
dne 14. 8. 2017 nabídl 100 gramů heroinu
období od 22. do 23. 8. 2017 prodal 150 gramů heroinu,
a dne 16. 9. 2017 mu nabídnul 500 gramů heroinu za 650 Kč za gram,
dále osobě vystupující jako F. z XY
minimálně dne 25. 4. 2017 po předchozí telefonické domluvě nabídl 30 gramů heroinu za cenu 800,- Kč za 1 gram,
a dne 16. 9. 2017 mu nabídnul 40 gramů za celkem 32 tisíc korun (800 Kč za gram),
dále osobě A. L., nar. XY (vystupující jako Ž.)
dne 26. 4. 2017 po předchozí telefonické domluvě prodal 20 gramů heroinu, za cenu 10.000,- Kč,
dne 9. 6. 2017 mu nabídnul 30 gramů heroinu
dne 22. 7. 2017 mu nabídnul 10 gramů heroinu
dne 29. 7. 2017 mu nabídnul 14 gramů heroinu
5. 6. 2017 nabídnul osobě užívající číslo XY množství 10 gramů heroinu
dále osobě vystupující jako G.
dne 12. 6. 2017 osobě představující se jako G. nabídl nejméně 50 gramů heroinu za částku 800,- Kč za gram,
dále obviněné O. Č.
v přesně nezjištěných dnech v období od 9. 8. 2016 do března 2017 nejprve R. D. sám
prodal heroin obviněné O. Č., a to nejprve 5 gramů, po dalším přibližně týdnu jí prodal dalších 5 gramů, po asi čtrnácti dnech jí prodal 10 gramů, dále jí prodával vždy v rozpětí přibližně 14 dnů nejméně 10 gramů heroinu, přičemž v jednom případě v přesně nezjištěný den v březnu 2017 jí prodal 20 gramů heroinu,
dne 30. 3. 2017 prodal 9 gramů heroinu O. Č., která faktickým nákupem heroinu pověřila obviněnou V. Č.,
dne 12. 4. 2017 prodal nezjištěné množství heroinu O. Č., která faktickým nákupem heroinu pověřila obviněnou V. Č.,
dne 25. 4. 2017 po předchozí telefonické domluvě jí prodal v XY, v místě svého bydliště 20 gramů heroinu obviněné V. Č., kterou nákupem pověřila obviněná O. Č.,
dne 13. 6. 2017 okolo 17 hod. po předchozí telefonické domluvě s obviněnou O. Č. v XY, ulici XY, v místě svého bydliště prodal 50,387 gramů heroinu o koncentraci 10,4% heroinu báze, což odpovídá 5,2402 gramům heroinu báze, obviněnému L. F., který byl ke koupi a převzetí pověřen obviněnou O. Č.,
dne 16. 9. 2017 okolo 13:00 hod. po předchozí telefonické domluvě s obviněnou O. Č. v XY v XY v místě svého bydliště prodal 28,254 gramů heroinu o koncentraci 15,3% heroinu báze, což odpovídá 4,322 gramům heroinu báze E. Č., nar. XY, jehož nákupem heroinu pověřila obviněná O. Č.,
obvinění D. B. a S. B.
v období nejpozději od 27. 4. 2017 do 18. 5. 2017 obviněný R. D. pověřil prodejem heroinu obviněného D. B. a obviněnou S. B. tím způsobem, že jim prostřednictvím J. S. předal svůj pracovní telefon, váhy a dal jim minimálně 73 gramů heroinu k prodeji, ten v místě svého bydliště na XY, vždy po předchozí telefonické domluvě prodali a vyinkasované peníze předali obviněnému R. D., kdy takto: obviněný D. B.
dne 27. 4. 2017 prodal 3 gramy heroinu J. M., nar. XY,
dále osobě s přezdívkou „P.“ užívající telefonní číslo XY, dne 28. 4. 2017 prodal 5 gramů heroinu a dne 3. 5. 2017 pak nezjištěné množství heroinu,
ve dnech 27. 4., 1. 5., 3. 5., 5. 5., 8. 5. 2017 prodal vždy nejméně 5 gramů v každém jednotlivém případě obviněné O. Č., která samotným nákupem heroinu pověřila obviněného L. F.,
dne 18. 5. 2017 prodal 20 gramů heroinu A. L. (alias Ž.), nar. XY, přičemž obchod po telefonu zprostředkovala obviněná J. S.,
obviněná S. B. znala některé z odběratelů heroinu, předávala D. B. hovory týkající se distribuce drogy, věděla, kde je droga uložena a pokud D. B. nemohl drogu prodávat, tak prodeje drogy obstarala sama, kdy nejméně
dne 11. 5. 2017 prodala 15 gramů heroinu O. Č., která samotným nákupem heroinu pověřila obviněného L. F., kdy drogu L. F. S. B. předala prostřednictvím osoby označované jako „XY“,
dne 13. 5. 2017 prodala O. Č. sama 5 gramů heroinu, přičemž i v tomto případě drogu vyzvedával z pověření O. Č. L. F.,
dále pak S. B. dne 16. 5. 2017 telefonicky přislíbila L. F., že druhý den může přijet pro neurčité množství heroinu,
a dále nad rámec prodeje drogy pro obviněného R. D. pak obvinění D. B. a S. B. společně dne 27. 7. 2017 v čase od 18:00 hod. do 19:40 hod. u sebe (konkrétně obviněná B. ve svých útrobách) ve vozidle BMW, RZ XY, přechovávali za účelem další distribuce nejméně 10 gramů heroinu, přičemž heroin toho dne předtím zakoupili u obviněného R. D. v XY, ulici XY, a nákup zprostředkovala přes telefon obviněná J. S.,
obviněná J. S.
kromě výše uvedeného v blíže nezjištěné době od února do srpna 2017 centru XY, dále na XY a ve XY, zpravidla po předchozí telefonické domluvě, prodala heroin v nejméně 49 případech v celkovém množství nejméně 147 gramů osobě vystupující pod změněnou identitou J. Ž. (utajený svědek podle §55 odst. 2 trestního řádu),
a dále minimálně ve dvou případech v blíže nezjištěné době v období od 9. 8. 2016 do 16. 9. 2017 prodala minimálně 5 gramů obviněnému L. F., který byl na nákup vyslán obviněnou O. Č.,
obvinění S. I. a J. B.
obviněný S. I. dodával a prodal heroin, který získal z nezjištěného zdroje, obviněnému R. D., kdy ve dnech 22. 4. 2017, 24. 4. 2017, a 31. 7. 2017 mu prodal nezjištěné množství heroinu, dne 14. 8. 2017 mu prodal nejméně 100 gramů heroinu a takto mu heroin prodával při vědomí jeho následné distribuce obviněným D. mezi další odběratele,
a dále v níže uvedených dnech předal heroin obviněnému R. D. prostřednictvím obviněného J. B., kdy ve dnech 1. 6. 2017, 6. 6. 2017, 13. 6. 2017, 14. 6. 2017, 20. 6. 2017, 22. 6. 2017 předal J. B. nezjištěné množství heroinu, a dne 10. 6. 2017 mu pak předal nejméně 100 gramů heroinu a to při vědomí, že tento je určen pro obviněného D., přičemž obviněný J. B. takto převzatý heroin následně předal obviněnému R. D., a to též při vědomí jeho následné distribuce obviněným D. mezi další odběratele, přičemž na tomto postupu byli obvinění R. D., J. B. a S. I. vzájemně domluveni, kdy obviněný B. současně věděl, že obviněný R. D. získává heroin též i z jiných zdrojů,
dále v přesně nezjištěné době od 15. 9. 2017 do 16. 9. 2017 obviněný S. I. nabídl k prodeji obviněnému R. D. 500 gramů heroinu,
a dále obviněný S. I. prodal dne 1. 8. 2017 heroin v množství nejméně 31,383 gramů heroinu o koncentraci 11,4% heroinu báze, což odpovídá 3,58 gramům heroinu báze obviněnému J. B., který jej vzápětí v době kolem 11:45 hod v XY, ulici XY, prodal J. S., nar. XY, a obviněný R. D. se tohoto jednání dopustil při vědomí toho, že dne 9. 8. 2016 vykonal trest odnětí svobody v trvání čtyř (4) let uložený mu za zvlášť závažný zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. 4 T 96/2012, který nabyl právní moci dne 10. 10. 2013.
2. Soud prvního stupně uvedeným rozsudkem dále pod bodem II. uznal obviněné O. Č. a V. Č. vinnými ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Tohoto trestného činu se přitom obviněné podle skutkových zjištění soudu prvního stupně dopustily se spoluobviněným L. F. tím, že:
obvinění O. Č., V. Č. a L. F.
jako členové organizované skupiny s dílčí dělbou úkonů založené na vzájemné zastupitelnosti a ve vzájemné součinnosti v období od přesně nezjištěného dne měsíce března 2017 do 16. 9. 2017 v XY neoprávněně prodávali drogu heroin,
kdy obviněná O. Č. domlouvala nákup heroinu, v některých případech pro drogu jela sama, v některých případech na nákup drogy vyslala V. Č. nebo L. F., v jednom případě E. Č., rozhodovala, kdo pro heroin pojede, určovala cenu, za kterou bude heroin následně prodáván konečným uživatelům, rozhodovala, kdo bude drogu prodávat a kde,
obviněný L. F. jezdil z pověření O. Č. heroin nakupovat, a to při vědomí toho, že část takto jím kupovaného a pro O. Č. dováženého heroinu bude použita k prodeji dalším uživatelům drogy, informoval uživatele a zájemce o heroin, zda a kam si jej mohou dojít koupit, některým uživatelům drogu z pověření O. Č. předal,
V. Č. jezdila z pověření O. Č. pro heroin, a to při vědomí toho, že část takto jí kupovaného a pro O. Č. dováženého heroinu bude použita k prodeji uživatelům drogy, sama následně heroin na základě pokynů od O. Č. prodávala a pokud jej neprodávala, tak informovala uživatele a zájemce o heroin, zda a kam si jej mohou dojít koupit,
přičemž heroin O. Č. získávala z různých zdrojů, kdy jej obstarávala od obviněného R. D., kdy takto od něj získala
v přesně nezjištěný den v březnu 2017 množství 20 gramů heroinu,
dne 30. 3. 2017 množství 9 gramů, kdy faktickým nákupem drogy pověřila O. Č. obviněnou V. Č.,
dne 12. 4. 2017 nezjištěné množství heroinu, kdy faktickým nákupem drogy pověřila O. Č. obviněnou V. Č.,
dne 25. 4. 2017 po předchozí telefonické domluvě 20 gramů heroinu, který D. prodal na XY, v místě svého bydliště, obviněné V. Č., kterou nákupem pověřila obviněná O. Č.
dne 13. 6. 2017 v době kolem 17 hod. po předchozí telefonické domluvě 50,387 gramů heroinu o koncentraci 10,4% heroinu báze, což odpovídá 5,2402 gramům heroinu báze, který D. prodal v XY, v místě svého bydliště, obviněnému L. F., kterého nákupem drogy pověřila O. Č., kdy zakoupený heroin byl z většiny určen k další distribuci v XY pro tamní konečné uživatele, přičemž však L. F. byl toho dne zadržen a koupená droga u něj byla zajištěna,
dne 16. 9. 2017 v době kolem 13:00 hod. po předchozí telefonické domluvě 28,254 gramů heroinu o koncentraci 15,3% heroinu báze, což odpovídá 4,322 gramům heroinu báze, který D. prodal v XY, v místě svého bydliště E. Č., nar. XY, kterého nákupem drogy pověřila obviněná O. Č., kdy zakoupený heroin byl z většiny určen k další distribuci v XY pro tamní konečné uživatele, přičemž však E. Č. byl toho dne zadržen a koupená droga u něj byla zajištěna,
a dále od D. B. a S. B., kteří v době od 27. 4. 2017 do 18. 5. 2017 prodávali heroin pro R. D.
minimálně ve dnech 27. 4., 1. 5., 3. 5., 5. 5., 8. 5., a 13. 5. 2017 koupila O. Č. vždy nejméně 5 gramů, dne 11. 5. 2017 pak 15 gramů heroinu v každém jednotlivém případě kdy samotným nákupem heroinu pověřila obviněného L. F.,
a dále minimálně ve dvou případech v blíže nezjištěné době v období od 9. 8. 2016 do 16. 9. 2017 koupila O. Č. od J. S. minimálně 5 gramů heroinu, kdy samotným nákupem heroinu pověřila obviněného L. F.
dále pak, pokud jde o další zdroje heroinu, tak
dne 21. 5. 2017 koupili V. Č. a L. F. z pověření O. Č. nejméně 30 gramů heroinu od blíže neztotožněné osoby,
dále dne 27. 5. 2017 koupil z pověření O. Č. L. F. v XY heroin v množství 35 gramů od blíže neztotožněné osoby,
dne 29. 6. 2017 koupil z pověření O. Č. L. F. v XY nezjištěné množství heroinu od blíže neztotožněné osoby,
dne 5. 7. 2017 z pověření O. Č. koupili L. F. a V. Č. nezjištěné množství heroinu od neztotožněné osoby v XY,
dále obviněná O. Č. dne 30. 7. 2017 po předchozí telefonické domluvě zajistila nákup 50 gramů heroinu, který měl být určen pro odběratele v XY, u osoby vystupující jako „J. z XY“, kdy k převzetí heroinu pověřila obviněného L. F., který za tímto účelem dne 31. 7. 2017 vycestoval z XY do XY, odkud cestoval s „J. z XY“ pro heroin do XY, při zpáteční cestě téhož dne v 16.30 hod. byl zadržen v XY, v prostorách spodní haly Hlavního nádraží v XY s heroinem v množství 49,13 gramů s koncentrací 6,8% heroinu báze, což odpovídá 3,34 gramům heroinu báze,
a dále získávala heroin v nezjištěném množství v XY od R. K., nar. XY,
přičemž takto získaný heroin O. Č. částečně užila pro vlastní potřebu, částečně jej pro vlastní potřebu užila též V. Č., z většiny jej pak za součinnosti V. Č., která drogu i sama prodávala, a L. F., ale i dalších osob prodávala či jinak poskytovala (výměnou) na území XY, v různém množství jednotlivých případů, zpravidla v místě svého bydliště v XY, ulici XY, dále na místech označovaných jako XY, XY a dalších, zpravidla po předchozí telefonické domluvě
kdy konkrétně
v blíže nezjištěném počtu případů, nejméně však v osmi, nabídla heroin osobě vystupující jako J.,
v nezjištěném počtu případů, nejméně však ve čtyřech, nabídla nezjištěné množství heroinu osobě vystupující jako K.,
v blíže nezjištěném množství poskytla heroin ke kouření M. S., nar. XY,
v nezjištěném počtu případů prodala heroin M. K., nar. XY, přičemž minimálně ve 2 případech z toho jí heroin poskytla z pověření O. Č. obviněná V. Č.
v blíže nezjištěném množství nabídla heroin osobě vystupující jako M.,
nejméně ve třech případech v blíže nezjištěném množství nabídla heroin osobě vystupující jako R.,
nejméně ve dvou případech poskytla v nezjištěném množství heroin H. B., nar. XY, z toho v jenom případě jí drogu poskytla V. Č.,
nejméně ve čtyřech případech prodala heroin J. P., nar. XY, přičemž nejméně ve třech případech z toho jí drogu poskytla V. Č.,
minimálně v období od května 2017 do července 2017 opakovaně několikrát týdně v množství
nejméně 1 gram prodala heroin M. H. V., nar. XY,
dále pak v přesně nezjištěném počtu případů nabídla heroin osobám vystupujícím pod přezdívkami K., Z., Š., K., M., F., A., K., T., A., G., Z., L., P.,
V. Č. pak v jednom případě v XY poskytla heroin v blíže nezjištěném množství A. Z., nar. XY,
přičemž L. F. zpravidla osobám, které chtěli koupit heroin, sděloval, zda je mohou koupit, případně kdy a kde, shodně pak V. Č., pokud sama heroin nedistribuovala, tak odběratelům sdělovala, kdy a kde případně bude heroin k dispozici ke koupi.
3. Soud prvního stupně obviněnému R. D. za shora uvedený trestný čin uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti ve výši 258 000 Kč a 1 250 Eur, digitální váhy (stopa č. 2B-DP) a 1 360 gramů kofeinu, a podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku další trest propadnutí věci, a to 3,5 gramů heroinu. Obviněnému J. B. za výše konkretizovaný trestný čin uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) let a 6 (šesti) měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále mu podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti zajištěné podle §79a tr. řádu ve výši 48 000 Kč a digitální váhy (stopa č. 2C). Obviněné O. Č. za shora uvedený trestný čin uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 5 (pěti) let, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále jí podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti zajištěné podle §79a tr. řádu ve výši 12 000 Kč, dvou mobilních telefonů specifikovaných ve výroku o trestu týkajícím se této obviněné a dvou digitálních vah (stopy č. 6O a č. 7O), přičemž podle §70 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku jí uložil též další trest propadnutí věci, a to 27 gramů heroinu a 94,6133 gramů heroinu. Obviněné V. Č. za výše konkretizovaný trestný čin a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku, jehož spácháním byla uznána vinnou trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 2 T 126/2018, který jí byl doručen dne 18. 3. 2019 a právní moci nabyl téhož dne, uložil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 11. 2018, sp. zn. 2 T 126/2018, jakož i všech rozhodnutí na zrušovaný výrok o trestu obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, přičemž pro výkon tohoto trestu ji podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou.
4. Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně byli uznáni vinnými též spoluobvinění S. I., J. S., D. B., S. B. a L. F. a byly jim uloženy tresty, jak je v tomto rozsudku blíže specifikováno.
5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání jak státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 (učinila tak v neprospěch obviněných R. D., J. S., D. B., S. B., O. Č. a V. Č. z důvodů rozvedených v bodech 6. až 9. odůvodnění usnesení Městského soudu v Praze), tak obvinění R. D., S. I., J. B., O. Č. a V. Č. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) o nich rozhodl usnesením ze dne 21. 11. 2019, č. j. 67 To 398/2019-4545, tak, že podle §256 tr. řádu je všechna zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
6. Proti usnesení odvolacího soudu podávají nyní obvinění R. D., J. B., O. Č. a V. Č. prostřednictvím svých obhájců dovolání, přičemž obviněný R. D. tak činí prostřednictvím obhájce JUDr. Martina Dostála, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obviněný J. B. prostřednictvím obhájce JUDr. Milana Paláčka, advokáta, z důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), h) a l) tr. řádu, obviněná O. Č. prostřednictvím obhájce JUDr. Aleše Doubka, advokáta, z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a obviněná V. Č. prostřednictvím obhájce JUDr. Pavla Duriše, advokáta, z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu.
7. Obviněný R. D. v podrobnostech vytýká usnesení odvolacího soudu, že ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně spočívá na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení majícím za výsledek věcnou nesprávnost rozhodnutí a dále na závažných vadách v řízení majících intenzitu porušení jeho práva na spravedlivý proces. Je přesvědčen, že skutková zjištění v dané věci jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy, takže jeho jednání bylo chybně posouzeno podle kvalifikované skutkové podstaty zohledňující spáchání trestné činnosti jednak prostřednictvím organizované skupiny, jednak ve značném rozsahu. Ve vztahu k prvně jmenované okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby namítá, že v daném trestním řízení byla prokazována spíše existence distribuční sítě, nikoliv organizované skupiny, přičemž soudy obou stupňů neprokázaly, že by jakkoli ovlivňoval chování spoluobviněných osob v tom smyslu, že by těmto udílel pokyny. Má za to, že z „napojení“ těchto osob na něj z důvodu, že ho považovaly za jeden ze svých zdrojů omamné látky, nelze dovozovat, že se staly členy organizované skupiny, když ve vztahu k této zvlášť přitěžující okolnosti nebyla naplněna subjektivní stránka předmětného trestného činu ve formě úmyslu. Pokud jde o spáchání činu ve značném rozsahu, poukazuje na to, že množství zajištěného heroinu, který prokazatelně pocházel od něj a byl podroben znaleckému zkoumání, představuje pouhých 5 % celkového množství, a tudíž závěr o naplnění tohoto znaku daného trestného činu je podle jeho názoru v rozporu s provedenými důkazy; současně odkazuje na komentářovou literaturu a judikaturu týkající se otázky spáchání činu v úmyslu získat značný prospěch a zdůrazňuje, že v jeho případě nebylo ani zjištěno, jakou částku měl za distribuovanou drogu získat.
8. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tento dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 67 To 398/2019, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 2 T 81/2018, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Obviněný J. B. spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v tom, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, přestože v předchozím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, a naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu ve skutečnosti, že rozhodnutími soudů obou stupňů mu byl uložen takový druh trestu, který zákon v ustanovení §70 tr. zákoníku nepřipouští. Konkrétně pak nesouhlasí předně se závěrem obou soudů, že by trestný čin, jímž byl uznán vinným, spáchal jako člen organizované skupiny. V tomto směru (obdobně jako obviněný R. D.) přitom namítá, že soud prvního stupně ve svém rozsudku popisuje spíše distribuční síť, než organizovanou skupinu, a že ve vztahu k této zvlášť přitěžující okolnosti nebyla naplněna subjektivní stránka ve formě úmyslu; závěr o existenci organizované skupiny považuje za naprosto absurdní a tvrdí, že jednak spoluobvinění R. D. a O. Č. měli více zdrojů pro dodání heroinu, a dále, že v posuzovaném případě se jednalo o klasický obchodní vztah dodavatele a odběratele, kdy v případě prodeje drogy je zcela obvyklé, že odběratel drogu poskytuje dalším osobám, což však automaticky nezakládá organizovanou skupinu. Vyslovuje tedy názor, že provedené důkazy neposkytují dostatečný podklad pro závěr o existenci organizované skupiny a tento byl učiněn pouze z důvodu možnosti navýšení trestní odpovědnosti tak, aby každému z obviněných bylo možné klást za vinu vše, co údajně taková organizovaná skupina měla spáchat. Další výhradu vznáší ohledně znaku značného rozsahu, přičemž vytýká soudům obou stupňů, že k závěru o jeho naplnění dospěly pouze na základě provedených odposlechů, když měly za to, že pokud obviněný R. D. telefonoval (popřípadě vedl SMS komunikaci) s ním nebo s obviněným S. I., a následně měl k dispozici určité množství drog, tyto vždy získal od něj nebo obviněného S. I.
10. V dalším textu dovolání se jmenovaný obviněný podrobně zaměřuje na komunikaci zachycenou na základě odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Zpochybňuje přitom jednak postup soudu prvního stupně při přehrávání odposlechů a jednak způsob, jakým tento soud jednotlivé odposlechy (z nichž obsáhle cituje) hodnotil, a též správnost skutkových zjištění, jež na jejich podkladě učinil; v předmětných pochybeních soudu pak spatřuje porušení práva na spravedlivý proces. V této souvislosti konkrétně namítá, že soud prvního stupně se dopustil nezákonného postupu, neboť přehrával pouze tzv. zájmové hovory, kdy je evidentní, že takové označení učinil již policejní orgán, v důsledku čehož obvinění a obhájci neměli možnost se s obsahem všech odposlechů seznámit, když navíc neměli prostor se v nich orientovat, neboť odposlechy nebyly přehrávány ani v řádné časové posloupnosti, ani systematicky po jednotlivých účastnických číslech, přičemž u některých v době přehrávání nebyly k dispozici ani překlady do českého jazyka. Tvrdí dále, že z provedených důkazů nelze ani náznakem bez důvodných pochybností dovodit, že by v dubnu roku 2017 byl v kontaktu s obviněným R. D., s tímto se setkal, a již vůbec nebylo prokázáno, že by v tomto období předal nebo prodal jakoukoli drogu. Obdobně je v extrémním rozporu s provedenými důkazy skutkový závěr soudu, že by se po příletu obviněného S. I. do České republiky dne 16. 9. 2017 s tímto setkal a tento spoluobviněný nabízel drogy jemu či obviněnému R. D. Další výhrady pak setrvale vznáší (učinil tak již v řízení před soudem prvního stupně i v odvolání proti jeho rozsudku) vůči zákonnosti, a tedy procesní použitelnosti sledování jeho osoby a spoluobviněného S. I. V tomto směru vytýká, že protokoly o sledování jednak neobsahují zákonné náležitosti, jimž jsou údaje o osobách provádějících sledování, a dále to, že v rámci prostudování spisu po skončení vyšetřování byly před obhajobou zatajeny, neboť státní zástupkyně je do spisu založila až v závěrečné fázi trestního řízení; podle jeho názoru tak z protokolů o sledování ze dne 1. 2. 2019 a 18. 3. 2019 nelze jako z důkazu vycházet, nehledě na to, že z nich neplyne, že by byl zaznamenán kontakt mezi ním a obviněným S. I., a ani J. S.
11. Konečně s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu tento dovolatel považuje za nespravedlivé, že mu byl podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, a to finanční hotovosti zajištěné podle §79a tr. řádu ve výši 48 000 Kč a digitální váhy. Pokud jde o předmětnou peněžní částku uvádí, že v průběhu dokazování bylo zcela jasně prokázáno, že tyto peníze, jež si z větší části půjčila od paní J. K. a zčásti našetřila, patří jeho dceři L. B., a tudíž v žádném případě nejde o peníze náležející jemu, ani pocházející z jeho trestné činnosti či z trestné činnosti jiné osoby, a proto je ve smyslu §70 odst. 3 tr. zákoníku nepřípustné uložit mu takový druh trestu. Obdobný závěr činí i ve vztahu k digitální váze s tím, že tvrdí, že tuto nikdy nepoužil k vážení heroinu (navíc na ní byly nalezeny pouze mikrostopy, což svědčí o tom, že k vážení heroinu nebyla používána delší dobu), takže tato nebyla nástrojem trestné činnosti.
12. Z výše uvedených důvodů jmenovaný obviněný navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 67 To 398/2019, jakož i jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 2 T 81/2018, a přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně s ohledem na uplatněné dovolací námitky, obsah spisu a rovněž značné zdravotní problémy žádá, aby předseda senátu Nejvyššího soudu rozhodl podle §265o tr. řádu o odkladu nebo přerušení výkonu rozhodnutí, které dovoláním napadl.
13. Obviněná O. Č. ve svém mimořádném opravném prostředku taktéž nesouhlasí se závěrem, že by daný trestný čin spáchala jako člen organizované skupiny, aniž by však toto své tvrzení jakkoli blíže odůvodnila. Těžiště její dovolací argumentace pak spočívá v námitce porušení práva na spravedlivý proces, které dovozuje z postupu soudu prvního stupně (a předtím již i policejního orgánu) stran výpovědi svědka M. H. V. V tomto směru poukazuje především na to, že její obhájce nebyl v přípravném řízení o výslechu jmenovaného svědka vyrozuměn, když v předmětném vyrozumění byly uvedeny jiné osoby, jejichž výslech se měl konat, a tudíž se obhajoba nemohla na daný výslech jakkoli připravit. Vyslechnout tohoto svědka měl v úmyslu i soud prvního stupně, avšak vzhledem k tomu, že se nepodařilo jej kontaktovat na svědkem uvedené adrese v České republice a v zahraničí byl obtížně dosažitelný, využil soud možnosti dané ustanovením §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu a protokol o jeho výpovědi přečetl. Obviněná vyjadřuje setrvalé přesvědčení (učinila tak již v řízení před oběma soudy nižších stupňů), že důvod ke čtení tohoto protokolu podle citovaného zákonného ustanovení nebyl naplněn, neboť soud neučinil po uvedeném svědkovi dostatečně intenzivní pátrání (například prostřednictvím dotazů na komunitní centrum, kde se dočasně zdržoval, nebo telefonicky prostřednictvím jeho telefonního čísla známého z provedených odposlechů či písemně prostřednictvím jeho e-mailové adresy) tak, aby jej mohl ve smyslu daného ustanovení považovat za nezvěstného, a tudíž k takovému důkazu nemělo být v daném trestním řízení přihlíženo. V dalším textu se pak zaměřuje na odůvodnění své výhrady, že ve zmíněném vadném postupu soudu prvního stupně je třeba spatřovat porušení práva na spravedlivý proces. Nesouhlasí předně s tvrzením tohoto soudu, že obhájce měl možnost při předmětném výslechu v přípravném řízení klást svědkovi otázky, když zdůrazňuje, že obhájce se s ní nemohl předem poradit a ani jinak o svědkovi získat potřebné informace, a proto taková možnost byla pouze iluzorní. Dále se s poukazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva domnívá, že postup soudů obou stupňů neprošel třístupňovým testem uvedeného soudu, podle něhož tento soud posuzuje slučitelnost procesního postupu při použití výpovědi nepřítomného svědka s právem na spravedlivý proces; má za to, že v posuzovaném případě nebyl naplněn ani jeden z jeho tří bodů, neboť neexistoval závažný důvod nepřítomnosti svědka, neexistovaly faktory vyvažující ztížené podmínky obhajoby v důsledku připuštění čtení protokolu o výpovědi svědka a přestože daná výpověď nebyla rozhodujícím důkazem (jak předmětný test rovněž zkoumá), byla důkazem důležitým, a k porušení práva na spravedlivý proces tak došlo i z tohoto hlediska. Dovolatelka proto navrhuje (aniž cituje konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 67 To 398/2019, a přikázal tomuto soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
14. Obviněná V. Č. spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v tom, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo zamítnuto její odvolání přesto, že v předchozím řízení byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, když rozsudek soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku; dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu přitom vztahuje i k rozhodnutí odvolacího soudu, neboť má za to, že i toto, pokud odvolací soud neshledal důvod pro změnu či zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
15. Tato dovolatelka rozporuje též závěr soudů obou stupňů o naplnění znaku spáchání dané trestné činnosti organizovanou skupinou ve smyslu §283 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Vytýká soudu prvního stupně, že v tomto ohledu pouze obecně konstatoval, že má za prokázané, že jednala jako člen takové skupiny společně s obviněnými O. Č. a L. F., aniž by toto své přesvědčení konkrétně odůvodnil, a odvolacímu soudu, že se námitkou k naplnění tohoto znaku ve vztahu ke skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně (jenž měla spáchat s výše jmenovanými spoluobviněnými) nezabýval vůbec (když své přesvědčení o nedůvodnosti výhrady týkající se organizované skupiny vyjádřil toliko ve vztahu ke skutku pod bodem I., který spáchali obvinění R. D., S. I., J. B., J. S., D. B. a S. B.). Vyslovuje názor, že ve vztahu k této okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby není dán úmysl, neboť soudy dovozují její členství v organizované skupině pouze ze skutečnosti, že bydlela společně s obviněnými O. Č. a L. F. v jednom bytě a užívali společně drogy. Poukazuje na to, že dané jednání se však týkalo jen těchto dvou spoluobviněných a bylo na její vůli nezávislé s tím, že obviněný L. F. byl partnerem O. Č. a jezdil jí i pro drogu, a tudíž není dán ani znak organizované skupiny představovaný počtem (nejméně tří) osob, ani podmínka dělby úkolů, a pak ani plánovitosti a koordinovanosti jejich činnosti. Uzavírá, že jednala ze své vlastní vůle a drogy si opatřovala sama, stejně jako spoluobviněná O. Č., která si pro ně jezdila buď sama, nebo pro ně jezdil její přítel.
16. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil v celém rozsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 67 To 398/2019, a stejně tak v celém rozsahu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 6. 2019, sp. zn. 2 T 81/2018, a podle §265 l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
17. K dovoláním obviněných se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Předně konstatuje, že dovolatelé opakují obhajobu, kterou uplatnili již před soudem prvního stupně a shrnuli rovněž ve svých odvoláních proti jeho rozsudku, takže s jejich námitkami se již oba soudy nižších stupňů vypořádaly; s argumentací soudů se přitom ztotožňuje a v podrobnostech na ni odkazuje.
18. K dovolání obviněné O. Č. státní zástupce dále uvádí, že toto v části, v níž obviněná jedinou větou vyjadřuje nesouhlas se závěrem, že by trestný čin spáchala jako člen organizované skupiny, sice odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak pro absenci podrobnějšího odůvodnění je zjevně neopodstatněné. Co se týče její námitky porušení práva na spravedlivý proces z důvodu čtení výpovědi svědka M. H. V., poukazuje na to, že obviněná ani ve svém dovolání, tedy již s podrobnou znalostí důkazního stavu věci, nadále ani nenaznačuje, jaké otázky by jmenovanému svědkovi položila; proto, i kdyby snad při vyrozumívání obhájce o totožnosti svědka, který bude policejním orgánem vyslýchán, došlo k porušení procesních předpisů zajišťujících obhajobě přípravu na výslech svědka, se nemohlo jednat o porušení, které mělo praktický význam pro její obhajobu. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu (z níž podrobně cituje) dovozuje, že absencí označení vyslýchané osoby ve vyrozumění obhájce dojde k porušení zásad spravedlivého procesu jen tehdy, pokud taková absence má konkrétní a reálný negativní vliv na možnost uplatnění obhajoby obviněného; to považuje za materiální obsah dané vyrozumívací povinnosti. Při užití citované judikatury shrnuje, že v případě dovolatelky k porušení zásad spravedlivého procesu zjevně nedošlo, přičemž poukazuje zejména na skutečnost, že obviněná v dovolání jen povšechně uvádí, že absencí označení konkrétního svědka ve vyrozumění obhájce bylo porušeno její právo na obhajobu, aniž (a byla na to upozorněna již soudem prvního stupně) by konkrétně uvedla, jaké otázky by její obhájce svědkovi jinak položil, jak by jí to mohlo prospět, a v čem tedy byla její obhajoba skutečně krácena. Vzhledem k tomu uzavírá, že pak se jedná o pouhou procesní námitku proti průběhu dokazování, která žádný z dovolacích důvodů nemůže založit, a dovolací námitky této obviněné jsou dílem zjevně neopodstatněné a dílem neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu.
19. Co se týče dovolání obviněného R. D., jenž v něm brojí proti právnímu posouzení skutku, pokud soudy shledaly, že jednal jako člen organizované skupiny a skutek spáchal ve značném rozsahu, poukazuje státní zástupce na skutkové zjištění soudů, že činnost dané organizované skupiny skutečně měla spočívat ve vytvoření a „provozování“ distribuční sítě heroinu. K tomu konstatuje, že existence takové distribuční sítě nevylučuje, že se jedná o činnost organizované skupiny, neboť fungování této sítě je vnějším projevem činnosti organizované skupiny, které existenci organizované skupiny prokazuje, nikoliv vyvrací, jak se nesprávně domnívá jmenovaný dovolatel. Dále uvádí, že ve vztahu ke znaku značného rozsahu obviněný směšuje dva zcela odlišné pojmy, a to rozsah a prospěch; pro naplnění znaku značného rozsahu podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku přitom považuje za nerozhodné, zda pachatel drogy prodává se ziskem či je dokonce zdarma rozdává. Vyslovuje názor, že v uvedené části je dovolání tohoto obviněného zjevně neopodstatněné, a v části obsahující výhrady k prokázání jeho jednání a subjektivní stránky žádný z dovolacích důvodů nenaplňuje.
20. Následně se státní zástupce zabývá dovolací argumentací obviněného J. B. ohledně naplnění znaků organizované skupiny a značného rozsahu, a shledává ji zčásti zjevně neopodstatněnou a zčásti neodpovídající žádnému z dovolacích důvodů. K namítanému nerespektování zásady in dubio pro reo připomíná, že se jedná o zásadu procesní, nikoliv hmotněprávní, která, nevygraduje-li její porušení až do extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, stojí mimo rámec dovolacího přezkumu. Stran výhrady obviněného vůči protokolu o sledování z důvodu absence jeho zákonných náležitostí odkazuje plně na způsob, jakým se s touto námitkou vypořádal jak soud prvního stupně, tak soud odvolací; nadto konstatuje, že se jedná o procesní námitku nenaplňující žádný z dovolacích důvodů. Jestliže obviněný namítá extrémní rozpor spočívající v absenci jakéhokoliv důkazu, že by se s ním po svém příletu do České republiky setkal dne 16. 9. 2017 obviněný S. I. a tento mu nabízel drogy, poukazuje na popis skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, podle něhož není dovolateli kladeno za vinu žádné jednání uvedeného dne, při kterém by se setkal s obviněným S. I., tohoto dne se totiž mělo uskutečnit setkání mezi obviněnými S. I. a R. D. Ve vztahu k obviněným tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, v jehož rámci zpochybňuje přípustnost jemu uloženého trestu propadnutí věci – finanční hotovosti 48 000 Kč, konstatuje, že i touto otázkou se zabývaly soudy obou stupňů a přesvědčivě odůvodnily, proč odmítly nárok dcery dovolatele na uvedenou částku s tím, že takový nárok je krajně nevěrohodný. Dodává, že v této části by dovolání obviněného odpovídalo uplatněnému dovolacímu důvodu jen tehdy, pokud by bylo zjištěno, že předmětná částka skutečně dovolatelově dceři náležela; vzhledem k tomu, že takové skutkové zjištění však soudy neučinily, obviněný touto námitkou brojí pouze proti výsledku dokazování, a tudíž jde o výhradu procesní, neodpovídající žádnému dovolacímu důvodu. Uzavírá proto, že dovolání obviněného, popírá-li tento členství v organizované skupině, je dílem zjevně neopodstatněné a v ostatních částech podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
21. Konečně k dovolací námitce obviněné V. Č., jejímž prostřednictvím tato brojí proti závěru soudů, že spáchala daný trestný čin jako člen organizované skupiny, přičemž má za to, že úvahy odvolacího soudu stran této otázky v bodu 51. odůvodnění jeho usnesení se týkají toliko skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně spáchaného obviněnými R. D., S. I., J. B., J. S., D. B. a S. B. státní zástupce uvádí, že z textu tohoto bodu je zcela zřejmé, že znak organizované skupiny naplnili všichni obvinění, a tudíž zde uvedené úvahy se vztahují i na tuto dovolatelku. Vyslovuje tedy názor, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
22. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání všech obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná. Současně z hlediska §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu vyjadřuje souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
23. Vyjádření státního zástupce následně Nejvyšší soud zaslal obhájcům obviněných k jejich případným replikám. Repliku následně obdržel jen od obviněné O. Č. Jmenovaná obviněná v této nesouhlasí se závěry státního zástupce uvedenými v jeho vyjádření, přičemž k jeho výtce, že neuvedla konkrétní otázky, které by položila svědku M. H. V., konkretizuje, že by se zaměřila na rozpor mezi výpovědí tohoto svědka, z níž vyplýval vysoký objem nákupů heroinu tímto svědkem, oproti odposlechům, z nichž tato skutečnost nevyplývala. Objasněno mělo být rovněž to, zda čísla uváděná v odposleších představují gramy nebo psaníčka. Poukazuje i na to, že ne v každém případě musel být heroin skutečně prodán, a to z prostého důvodu nedostupnosti takového množství, jaké bylo předtím telefonicky domluveno. Dále uvádí, že měla zájem účastnit se hlavního líčení v den, kdy měl být tento svědek vyslechnut, též z důvodu, že mezi nimi byl poměrně dobrý vztah. K odkazu státního zástupce na judikaturu vztahující se ke změně právní kvalifikace v souvislosti s jeho tvrzením, že i případné porušení jejích práv nemělo na výsledek řízení negativní vliv, namítá, že citovaná judikatura není přiléhavá, neboť ve zmiňovaných případech byl skutkový stav řádně zjištěn, kdežto v dané věci mohl mít výslech jmenovaného svědka bezprostřední dopad na zjištěný skutkový stav. Pokud pak státní zástupce považuje existenci distribuční sítě za důkaz o existenci organizované skupiny, zdůrazňuje, že distribuční sítě existují v řadě případů, přičemž prodeji heroinu je zřejmě nejbližší prodej léčivých přípravků; přestože v tomto případě by se distribuční síť skládala z výrobce, distributora a výdejců léčivých přípravků (lékáren) a všechny osoby v ní úzce spolupracují, nejsou spojovány do nějaké organizované skupiny bez dalšího. Vyjadřuje přesvědčení, že za organizovanou skupinu by bylo možné články distribuční sítě považovat tehdy, pokud by některý z nich řídil nějaký aspekt (trestné) činnosti ostatních, což však až na výjimky nebylo prokázáno. S ohledem na výše uvedené skutečnosti uzavírá, že trvá na svém původním procesním návrhu.
III.
Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání obviněných R. D., J. B., O. Č. a V. Č. přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují i obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání všech obviněných splňují veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
25. Protože platí, že dovolání lze podat jen z některého z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. řádu, musel dále Nejvyšší soud posoudit, zda obviněnými uplatněnou argumentaci lze podřadit pod některý z dovolacích důvodů, jejichž existence je – mimo jiné – podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
26. Jak již bylo uvedeno, všichni obvinění své dovolání výslovně opírají o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, obvinění J. B. a V. Č. navíc o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu a obviněný J. B. uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Ve skutečnosti ale i v dovoláních obviněných R. D. a O. Č. lze vysledovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to ve vazbě na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Je tomu tak proto, že zde vyjmenované vady soudního rozhodnutí tito obvinění vztahují i k rozsudku soudu prvního stupně, jehož přezkumu se v dovolacím řízení lze zásadně domoci pouze skrze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
27. Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že odvolání všech obviněných podle §256 tr. řádu zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
28. Tímto dovolacím důvodem je pak jednak obviněným J. B. uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu (na tento bude zaměřena pozornost níže v té části odůvodnění tohoto usnesení, jež se týká dovolání jmenovaného obviněného) a dále všemi obviněnými uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
29. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je tak možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
30. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání přesto zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
31. Nejvyšší soud nadto i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
32. Poté, co se Nejvyšší soud seznámil s obsahem napadeného usnesení odvolacího soudu, jakož i s obsahem rozsudku soudu prvního stupně a rovněž s průběhem řízení, které předcházelo jejich vydání, konstatuje, že dovolací námitky obviněných neodpovídají jimi uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu [v případě obviněného J. B. ani dalšímu jím tvrzenému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu]. K tomu ve vztahu k dovoláním jednotlivých obviněných považuje Nejvyšší soud za potřebné – v souladu s dikcí §265i odst. 2 tr. řádu – zmínit následující.
33. Obviněný R. D. ve svém dovolání sice brojí proti právnímu posouzení skutku popsaného pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně jako zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), c) tr. zákoníku s tím, že zpochybňuje, že daný čin spáchal jako člen organizované skupiny a ve značném rozsahu, ovšem ve vztahu k naplnění citovaných znaků dané kvalifikované skutkové podstaty primárně rozporuje správnost skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů na podkladě provedených důkazů.
34. Tento dovolatel, pokud jde o znak organizované skupiny, totiž tvrdí, že soudy se zaměřily na prokázání existence jeho distribuční sítě, avšak neprokázaly, že by jakkoli ovlivňoval chování ostatních osob v tom smyslu, že by jim udílel pokyny, a tudíž se nejednalo o organizovanou skupinu, nýbrž o prosté napojení ostatních spoluobviněných na jeho osobu jakožto jeden z jejich zdrojů omamné látky. Jak je zřejmé již z popisu předmětného skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, tento soud však učinil skutkové zjištění odlišné od tvrzení obviněného, a to že obviněný heroin získaný od spoluobviněného S. I. či spoluobviněného J. B. buď sám prodával dalším uživatelům a odběratelům nebo „dále s instrukcemi k následné distribuci předával obviněné J. S., která jej následně prodávala níže uvedeným osobám … zčásti z pokynu obviněného R. D., zčásti na základě vlastního uvážení, přičemž v období od 27. 4. 2017 do 18. 5. 2017 … pověřil prodejem heroinu obviněného D. B. a obviněnou S. B., kteří společně obviněného … po předchozí domluvě s ním v prodeji a další distribuci heroinu zastupovali a heroin … prodávali dalším osobám … přičemž věděli, že v prodeji drogy s ním spolupracuje a na něm se podílí J. S. …“. Oba soudy nižších instancí se pak předmětnou otázkou podrobně zabývaly rovněž v odůvodnění svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil v bodech 40. až 43. a zejména v bodě 64. odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodě 51. odůvodnění svého usnesení. Ze zde rozvedených hodnotících úvah a skutkových závěrů obou soudů je zřejmé, že pojmové znaky organizované skupiny, za kterou se považuje sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé jeho členy a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu, a tím i jeho závažnost, resp. společenskou škodlivost (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník II. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 568, rozhodnutí Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 28. 5. 1976, sp. zn. 4 To 13/76, publikované pod č. 53/1976-II. Sb. rozh. tr., rozsudek Nejvyššího soudu České socialistické republiky ze dne 18. 7. 1985, sp. zn. 11 To 51/85, publikovaný pod č. 45/1986 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 8. 2010, sp. zn. 8 Tdo 940/2010, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 1325) byly v dané věci naplněny. Bylo totiž zjištěno, že obvinění R. D., S. I., J. B., J. S., D. B. a S. B. ve vzájemné součinnosti realizovali trestnou činnost spočívající v distribuci heroinu na území XY, přičemž dělba úkolů mezi ně byla rozdělena tak, že obviněný R. D., který odebíral heroin od obviněného S. I. přímo či prostřednictvím obviněného J. B., pověřoval jeho následnou distribucí obviněnou J. S., D. B. a S. B., přičemž za tímto účelem mezi nimi docházelo k předchozí domluvě, v rámci níž jim udílel potřebné pokyny. Jednalo se tak nepochybně (nejpozději od konce dubna roku 2017 do dne 16. 9. 2017) o kontinuální trestnou činnost, jíž se jmenovaní obvinění dopouštěli plánovitě, koordinovaně a na základě přidělených úkolů, přičemž uvedené okolnosti zvyšovaly pravděpodobnost jejího úspěšného provedení. Současně obvinění S. I. a J. B. věděli, že jimi dodávaný heroin obviněnému R. D. je určen k distribuci dalším odběratelům, přičemž na tomto postupu byli tito tři obvinění vzájemně domluveni a obviněný J. B. též věděl, že obviněný R. D. získává heroin i z dalších zdrojů, a obvinění D. B. a S. B. věděli, že v prodeji drogy spolupracuje s obviněným R. D. i obviněná J. S.; všichni obvinění si tedy byli vědomi existence skupiny soustředěné kolem obviněného R. D. a zaměřené na distribuci heroinu s tím, že každý z nich věděl nejméně o dalších dvou osobách za tímto účelem ve skupině působících.
35. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je zřejmé, že námitky obviněného, jejichž prostřednictvím zpochybňuje naplnění zvlášť přitěžující okolnosti „jako člen organizované skupiny“ a ve vztahu k ní i subjektivní stránku ve formě úmyslného zavinění, tak vycházejí z jeho vlastních skutkových tvrzení, a tudíž po věcné stránce jde o námitky skutkové, resp. procesní, jež z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze považovat za relevantně uplatněné.
36. Stejný charakter má rovněž výhrada tohoto obviněného směřující proti závěru soudů o spáchání daného činu ve značném rozsahu. I tato je totiž založena na tvrzení obviněného, že takový závěr je v rozporu s provedenými důkazy, když prokazatelně od něj pocházející heroin byl policejním orgánem zajištěn jen ve třech případech a představoval pouze 5 % jemu přisouzeného celkového množství drogy, přičemž pak takové její velmi malé množství bylo podrobeno znaleckému zkoumání. Obviněný v rámci dané argumentace s odkazem na komentářovou literaturu a judikaturu vytýká i to, že nebylo vůbec zjištěno, jakou částku měl za distribuovanou drogu získat, a tudíž ani to, zda získal značný prospěch. Je třeba poukázat na to, že v této části dovolání obviněný zjevně zaměňuje pojmy rozsah (jenž má vazbu na množství omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu a v návaznosti na to představuje rozsah činu) a prospěch (který vyjadřuje finanční částku, k jejímuž získání směřuje jednání pachatele vymezené v §283 odst. 1 tr. zákoníku), resp. směšuje dvě odlišné okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, jež spočívají ve spáchání trestného činu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku jednak ve značném rozsahu a jednak v úmyslu získat značný prospěch. Taková argumentace, již vzhledem k tomu, že obviněný nebyl uznán vinným spácháním předmětného činu v úmyslu získat značný prospěch, se však s deklarovaným dovolacím důvodem míjí.
37. V podstatě shodné námitky stran naplnění znaku organizované skupiny a ve vztahu k němu též ohledně naplnění subjektivní stránky ve formě úmyslného zavinění vznáší i obviněný J. B., přičemž poukazuje na další zdroje heroinu spoluobviněných R. D. a O. Č. a navíc tvrdí, že v dané věci se jednalo toliko o klasický obchodní vztah dodavatele a odběratele, který pak poskytoval drogu dalším osobám, což však nesvědčí o tom, že by se spoluobviněnými vytvářeli organizovanou skupinu; současně je přesvědčen, že takový závěr nemá oporu v provedených důkazech s tím, že zpochybňuje ve věci provedené odposlechy jakožto usvědčující důkazy, přičemž ze stejného důvodu rozporuje i spáchání činu ve značném rozsahu. Nejvyšší soud k uvedeným námitkám odkazuje na bod 34. odůvodnění tohoto usnesení týkající se obdobných výhrad obviněného R. D. a opakuje, že takto pojatými námitkami i tento dovolatel primárně napadá postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu věci, jak je upraven v ustanoveních §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, a snaží se tak zpochybnit správnost skutkových zjištění, o něž soudy opřely svůj závěr o naplnění jak znaku spáchání činu členem organizované skupiny, tak znaku značného rozsahu, a teprve v návaznosti na to (tedy až sekundárně) namítá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení předmětného skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
38. Pro úplnost je vhodné připomenout, že podle skutkových zjištění obou soudů tento obviněný zastával v dané skupině pozici prostředníka při dodávání heroinu mezi hlavním dodavatelem obviněným S. I. a hlavním odběratelem a současně distributorem obviněným R. D. při vědomí toho, že heroin je určen k distribuci dalším odběratelům, přičemž současně věděl, že obviněný R. D. získává heroin určený k distribuci též z jiných zdrojů, a jeho role nadto nabyla mimořádné důležitosti zejména v období, kdy se obvinění S. I. a R. D. obávali, že jsou monitorováni orgány činnými v trestním řízení.
39. Mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu stojí též další výhrady jmenovaného obviněného, jimiž zpochybňuje jednak postup soudu prvního stupně při přehrávání odposlechů a dále způsob, jakým tento soud jednotlivé odposlechy hodnotil, stejně jako správnost skutkových zjištění, jež na jejich podkladě učinil; daná pochybení soudu přitom podle jeho názoru založila porušení práva na spravedlivý proces.
40. Ve vztahu k prvně uvedené námitce obviněného týkající se nezákonného postupu soudu prvního stupně spočívajícího konkrétně v přehrání jen tzv. zájmových hovorů, navíc nesystematicky, bez řádné časové posloupnosti a za situace, kdy u některých v době přehrávání nebyly k dispozici ani překlady do českého jazyka, Nejvyšší soud nejenže shledal, že je výhradou procesní, směřující proti úplnosti provedeného dokazování, ale zejména, že jde o námitku nedůvodnou, jež tak není s to založit porušení práva obviněného na spravedlivý proces. V tomto směru je zapotřebí předně uvést, že danou výhradou se zabývaly již oba soudy nižších instancí a dostatečně a přesvědčivě se s ní vypořádaly. Soud prvního stupně tak učinil již v rámci hlavního líčení konaného dne 21. 1. 2019, kde někteří obhájci namítali nejen neúplnost odposlechů založených ve spise, ale i manipulaci s nimi, a dále v odůvodnění svého rozsudku v bodech 38. a 110., kde k osobě obviněného J. B., resp. ohledně jeho mobilního čísla označeného jako XY uvedl, že „pokud jde o hovory a SMS zprávy XY, zde byly přehrány všechny zaznamenané hovory a SMS zprávy. Hovory v romském jazyce byly přeloženy“ a že „ve vztahu k obviněnému J. B. byly přehrány všechny dostupné odposlechy a SMS zprávy … tedy ve vztahu k obviněnému B. žádný účelový výběr proveden nebyl“. Odvolací soud se s danou otázkou, resp. návrhem obviněného na přehrání veškerých ve věci zaznamenaných telefonních hovorů před tímto soudem zabýval v bodě 56. odůvodnění svého usnesení. Nejvyšší soud v této souvislosti pro úplnost a z důvodu ještě větší přesvědčivosti dodává, že z obsahu spisu je zjevné, že co se týče odposlechů zařízení tohoto obviněného, tyto byly přehrány u hlavního líčení konaného ve dnech 30. 4. 2019 a 21. 5. 2019, a to všechny, přičemž ty, u nichž chyběl překlad do českého jazyka v hlavním líčení dne 30. 4. 2019, pak byly přehrány s překladem dne 21. 5. 2019 (konkrétně šlo o hovory č. 902, 916, 478, 479, 38, 45 a 70).
41. Jestliže obviněný dále vytýká soudu prvního stupně jako nesprávný způsob hodnocení těchto odposlechů a chybná skutková zjištění učiněná na jejich podkladě, tj. taktéž vady skutkového charakteru, i v tomto případě se jedná o námitky jednak nenaplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a jednak nedůvodné, a tudíž ani nezakládající žádný, natož extrémní nesoulad mezi skutkovými závěry soudu prvního stupně a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy (odposlechy a též výpověďmi obviněných a svědků), jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé. Tento soud se v odůvodnění svého rozhodnutí na provedené důkazy podrobně zaměřil, dostatečně vyložil, jaké závěry z jednotlivých důkazů učinil (ve vztahu k obviněnému J. B. srov. zejména jeho body 40., 43., 59. až 63.) a řádně se zabýval i námitkami obhajoby (k výhradám obviněného J. B. srov. zejména jeho body 101. až 107, a body 109. až 112). S těmito hodnotícími úvahami a skutkovými závěry se ztotožnil i soud odvolací v odůvodnění svého usnesení (srov. jeho strany 15 až 21), přičemž i on se řádně zabýval odvolacími námitkami obviněných a dostatečně odůvodnil, proč přisvědčil skutkovým a právním závěrům soudu prvního stupně včetně jejich odůvodnění. Nejvyšší soud nemá, co by oběma soudům v tomto směru mohl vytknout, a s jejich hodnotícími úvahami a skutkovými a právními závěry se ztotožňuje.
42. Pokud obviněný dále tvrdí, že jednak z provedených důkazů nelze ani náznakem bez důvodných pochybností dovodit, že by v dubnu roku 2017 byl v kontaktu s obviněným R. D., s tímto se setkal, a již vůbec nebylo prokázáno, že by v tomto období předal nebo prodal jakoukoli drogu, a jednak že v extrémním rozporu s provedenými důkazy je skutkový závěr soudu, že by se po příletu obviněného S. I. do České republiky dne 16. 9. 2017 s tímto setkal a tento spoluobviněný nabízel drogy jemu či obviněnému R. D., lze dodat, že obviněnému je kladeno za vinu jednání, jehož se dopouštěl až od začátku června roku 2017 (nikoli již od dubna daného roku), a rovněž to, že soudy neučinily skutkové zjištění, že by se dne 16. 9. 2017 setkal s obviněným S. I., nýbrž že tento obviněný (po svém příletu zpět do České republiky) se setkal s obviněným R. D. a tomuto předal přivezený heroin (srov. část bodu 63. na straně 65 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně).
43. K otázce tzv. extrémního nesouladu při realizaci důkazního procesu lze s poukazem na aktuální judikaturu Ústavního soudu dodat a zdůraznit, že tento spočívá v racionálně neobhajitelném úsudku soudů o vztahu mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními, přičemž extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je dán zejména tehdy, kdy hodnocení důkazů a k tomu přijaté skutkové závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či logického excesu (vnitřního rozporu), resp. jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, anebo jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna. Za případ extrémního nesouladu nelze považovat situaci, kdy hodnotící úvahy soudů splňující požadavky formulované zněním §2 odst. 6 tr. řádu ústí do skutkových a právních závěrů, které jsou sice odlišné od pohledu obviněného, leč jsou z obsahu provedených důkazů odvoditelné postupy nepříčícími se zásadám logiky a požadavku pečlivého uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, jak je tomu z důvodů výše rozvedených v dané trestní věci (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. IV. ÚS 2243/20).
44. Za námitky procesní povahy neodpovídající žádnému z dovolacích důvodů je třeba považovat opakovaně tvrzené výhrady obviněného vůči zákonnosti sledování jeho osoby. K jeho výtkám o absenci zákonných náležitostí protokolů o sledování a jejich zatajení před obhajobou je nadto zapotřebí uvést, že i tyto nejsou důvodné; soud prvního stupně tuto problematiku podrobně rozebírá jednak v bodě 37. a dále v bodech 11. a 112. odůvodnění svého rozsudku, soud odvolací se jí zabývá opětovně v bodech 44. a 45. odůvodnění svého usnesení, přičemž Nejvyšší soud se s jejich podloženými a přesvědčivými závěry o tom, že dané protokoly obsahují veškeré zákonem vyžadované náležitosti a před obhajobou utajeny nebyly, plně ztotožňuje a (již z důvodu procesní ekonomie) na ně odkazuje.
45. Posledními námitkami tohoto obviněného jsou jeho výhrady uplatněné s poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu, jejichž prostřednictvím brojí proti uloženému trestu propadnutí věci podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku s tím, že tento druh trestu je ve smyslu §70 odst. 3 tr. zákoníku trestem nepřípustným. Argumentuje přitom konkrétně jednak tím, že bylo prokázáno, že finanční hotovost ve výši 48 000 Kč nebyla jeho majetkem, nýbrž náležela jeho dceři L. B., jež si její větší část vypůjčila od paní J. K. a z menší části si ji našetřila, a dále tvrdí, že digitální váhu nikdy nepoužil k vážení heroinu, když navíc na ní byly nalezeny jen mikrostopy svědčící o tom, že k vážení heroinu nebyla používána delší dobu, a tudíž tato nebyla nástrojem trestné činnosti.
46. Nejvyšší soud shledal, že takto formulované výhrady, které obviněný uplatnil již ve svém odvolání a předtím i v řízení před soudem prvního stupně, citovaný dovolací důvod obsahově nenaplňují. Jedná se totiž o námitky založené primárně na vlastních tvrzeních obviněného, jež neodpovídají skutkovým zjištěním učiněným soudy na podkladě provedených důkazů, z nichž tento až následně dovozuje, že jemu uložený trest propadnutí věci je pro rozpor s ustanovením §70 odst. 3 tr. zákoníku nepřípustným druhem trestu. K tomu lze odkázat na bod 118. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, v němž se nalézací soud podrobně zabýval jak otázkou vlastnictví specifikovaných finančních prostředků, tak účelem, k jakému sloužila předmětná digitální váha, a přesvědčivě vyložil, proč tvrzení obviněného a jeho dcery jak ohledně finančních prostředků, tak digitální váhy, neuvěřil, a dále na bod 67. usnesení odvolacího soudu, z něhož vyplývá, že tento soud skutkovým i právním závěrům soudu prvního stupně stran trestu propadnutí jak dané finanční částky, tak digitální váhy důvodně přisvědčil. Rovněž Nejvyšší soud nemá žádných pochybností o závěru soudů, že předmětné finanční prostředky náležely obviněnému a digitální váha byla nástrojem trestné činnosti, neboť sloužila k vážení heroinu, přičemž k tomu pro úplnost odkazuje rovněž na bod 35. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. znalecký posudek z oboru kriminalistika, odvětví chemie, daktyloskopie, genetika vypracovaný pplk. RNDr. Michalem Romanem, CSC. (založený na č. l. 739 až 749 spisu), z něhož je zřejmé, že na váze (označené jako stopa č. 2C) byly identifikovány zbytky (mimo jiné) heroinu.
47. Obviněná O. Č. ve svém dovolání sice stejně jako obviněný R. D. a J. B. namítla nesprávnost právního posouzení otázky, zda se daného trestného činu dopustila jako člen organizované skupiny, ovšem svou výhradu nijak blíže neodůvodnila. Za řádné odůvodnění nelze považovat její pouhé tvrzení, že „nesouhlasí se závěrem, že by trestný čin spáchala jako člen organizované skupiny“, neboť toto je natolik nekonkrétní, že z něj není patrné, z jakých důvodů tak činí, resp. co ve vztahu k takovému závěru učiněnému soudy obou stupňů vytýká. Takto pojatá námitka obviněné proto není způsobilá naplnit jí deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a tudíž ji nelze považovat za relevantně uplatněnou.
48. K charakteru takové výhrady obviněné považuje Nejvyšší soud navíc za potřebné uvést, že mu jako dovolacímu soudu nepřísluší jakkoli domýšlet, či dokonce dotvářet, případně nahrazovat dovolací argumentaci obviněné (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2007, sp. zn. I. ÚS 452/07, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2013, sp. zn. 6 Tdo 94/2013, či ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 6 Tdo 901/2014). Současně je třeba připomenout, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě nejzávažnějších právních vad, který klade zvýšené nároky zejména na jeho přesné obsahové náležitosti. Vzhledem k tomu je ve smyslu §265d odst. 2 tr. řádu dovolání obviněného účinně podáno jen tehdy, jestliže tak učinil obhájce v zastoupení obviněného. Povinnost podat dovolání jen prostřednictvím obhájce má nejen význam pro obviněného tak, aby právní složitost spojená s podáním dovolání a rozhodováním o něm nebyla na újmu možnosti využití tohoto opravného prostředku i těm obviněným, jež nemají potřebné právní znalosti, ale zároveň má zaručit dostatečně kvalifikovaný podnět k tomu, aby se věcí zabýval Nejvyšší soud již v třetí instanci a byla zachována rovnost přístupu všech obviněných k Nejvyššímu soudu bez ohledu na úroveň jejich právních znalostí.
49. Další, a to zásadní dovolací námitkou této obviněné je pak námitka porušení práva na spravedlivý proces, které obviněná spatřuje v nesprávném postupu jednak policejního orgánu, jenž nevyrozuměl jejího obhájce o konání výslechu svědka M. H. V., v důsledku čehož se obhájce na tento výslech nemohl připravit, a jednak soudu prvního stupně, který pochybil, pokud namísto výslechu tohoto svědka využil možnosti dané ustanovením §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu a k důkazu přečetl protokol o jeho výpovědi z přípravného řízení s odůvodněním, že se nepodařilo vypátrat jeho aktuální pobyt, a tudíž jej k podání svědecké výpovědi úspěšně obeslat. Je zapotřebí uvést, že uvedenou výhradu obviněná vznesla již před oběma soudy nižších instancí; soud prvního stupně se k této vyjádřil v bodě 115. odůvodnění svého rozsudku, odvolací soud v bodě 54. odůvodnění svého usnesení. Oba soudy přitom konstatovaly, že zákonné podmínky pro postup soudu podle §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu byly splněny, neboť soudu prvního stupně se opakovaně nepodařilo z důvodu neznámého místa pobytu (zřejmě v cizině, a to v Nizozemském království) tohoto svědka kontaktovat a předvolat k hlavnímu líčení, přičemž jeho výpovědi učiněné v přípravném řízení byl přítomen též obhájce obviněné, jenž měl možnost klást tomuto vyslýchanému otázky, avšak žádné nevznesl.
50. Nejvyšší soud k předmětné námitce především uvádí, že tato je námitkou procesní, směřující proti vedení dokazování, a tudíž nenaplňující žádný z dovolacích důvodů; za námitku relevantní by ji bylo třeba považovat jen tehdy, pokud by vady jejím prostřednictvím namítané měly negativní vliv na možnost řádného uplatnění práva obviněné na obhajobu, a tudíž by vedly k porušení zásad spravedlivého procesu. Nejvyšší soud však shledal, že v posuzovaném případě přečtením protokolu o výpovědi jmenovaného svědka podle §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu místo jeho výslechu soudem prvního stupně k takovému porušení nedošlo, přičemž v tomto směru odkazuje na výše zmíněné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů a dodává následující. Obviněné sice lze (jak vyplývá z obsahu spisu) přisvědčit v tom, že ve vyrozumění Policie České republiky ze dne 8. 11. 2017 (na č. l. 2561 spisu) byli obhájci všech obviněných vyrozuměni (mimo jiné) o tom, že dne 21. 11. 2017 proběhnou výslechy svědků J. M., D. B. a některého z odběratelů z XY, aniž by zde bylo uvedeno, že proběhne i výslech svědka M. H. V. Z protokolu o výslechu tohoto svědka uvedeného dne (na č. l. 1180 až 1184) je však zřejmé, že tomuto bylo přítomno šest obhájců obviněných z celkového počtu devíti, přičemž za obhájce obviněné JUDr. Aleše Doubka se k němu dostavil v substituci Mgr. Jan Pich. Je třeba zdůraznit, že tento obhájce (a ani žádný jiný z přítomných obhájců) ani před započetím výslechu svědka, ani po jeho skončení nevznesl k tomuto žádnou námitku a vyslýchanému nepoložil žádnou otázku. Za těchto okolností, když současně ani nepožádal o přesunutí termínu výslechu na jiný den za účelem řádné přípravy, je třeba konstatovat, že při daném procesním úkonu bylo právo obviněné na uplatnění její obhajoby plně zachováno. Jestliže se pak soud prvního stupně pokusil opakovaně bezvýsledně tohoto svědka předvolat k hlavnímu líčení, přičemž jej obesílal na jím uvedenou adresu pro účely doručování v České republice, a to i prostřednictvím Policie České republiky, a nebyla mu známa žádná jiná adresa jeho pobytu ani v České republice, ani v zahraničí, resp. v Nizozemském království, kam se měl podle dostupných informací vrátit zpět, nepochybil, pokud postupoval podle §211 odst. 2 písm. a) tr. řádu a přečetl předmětný protokol o jeho výpovědi z přípravného řízení, neboť zákonné podmínky pro takový postup byly splněny. S ohledem na tuto skutečnost nelze přisvědčit obviněné, pokud namítá procesní nepoužitelnost takového důkazu, když navíc lze pro úplnost dodat, že v dané trestní věci (jak ostatně uvádí sama obviněná) se nejednalo ani o důkaz jediný, ani rozhodující, a skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí o vině obviněné daným trestným činem, byl soudem prvního stupně spolehlivě zjištěn na podkladě dalších provedených důkazů (zejména odposlechů).
51. Pokud jde o dovolání obviněné V. Č., tato v něm vznáší v podstatě jedinou námitku vztahující se k nesprávnému právnímu posouzení skutku pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a to proti závěru soudů obou stupňů, že daný čin spáchala jako člen organizované skupiny. Uvedený závěr však obdobně jako ostatní dovolatelé rozporuje na podkladě nikoli soudy učiněných skutkových zjištění, nýbrž na základě vlastní skutkové verze, podle níž nemohla jednat jako člen organizované skupiny, neboť s obviněnými O. Č. a jejím přítelem L. F. toliko bydlela v jednom bytě a se jmenovanou obviněnou užívala drogy, avšak tyto si opatřovala sama, stejně jako si je nezávisle na její vůli opatřovala jmenovaná spoluobviněná v součinnosti s uvedeným spoluobviněným. Je tudíž zřejmé, že i tato dovolatelka zpochybňuje naplnění předmětného znaku skutkové podstaty trestného činu, jímž byla uznána vinnou, z důvodů skutkové povahy, které primárně míří proti správnosti skutkových zjištění učiněných soudy na podkladě provedených důkazů, přičemž až následně, na podkladě vlastních, odlišných tvrzení rozporuje existenci pojmových znaků organizované skupiny jak co do počtu osob, které takové sdružení tvoří, tak co do dělby úkolů mezi jeho jednotlivé členy a též plánovitosti a koordinovanosti jeho činnosti, tj. posouzení právní.
52. Jestliže tato obviněná vytýká soudům obou stupňů rovněž nedostatečnost odůvodnění jejich rozhodnutí ve vztahu k naplnění předmětného znaku skutkové podstaty, Nejvyšší soud považuje za potřebné zdůraznit, že veškeré podstatné skutkové okolnosti v tomto směru jsou součástí již samotného popisu skutku v tzv. skutkové větě pod bodem II. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, a dále pak rozvedeny v bodech 70., 89. až 90. a 92. jeho odůvodnění a rovněž v bodě 51. odůvodnění usnesení odvolacího soudu. Z těchto se jednoznačně podává, že obviněná jezdila pro heroin z pověření obviněné O. Č., přičemž věděla, že tento bude zčásti distribuován dalším odběratelům, sama jej následně na základě pokynů jmenované spoluobviněné prodávala dalším uživatelům, a pokud jej neprodávala, informovala zájemce o heroin o tom, zda a kam si jej mohou dojít koupit; věděla přitom, že obdobně z pověření obviněné O. Č. jednal obviněný L. F. Je tudíž zjevné, že se vědomě a aktivně podílela společně s obviněnými O. Č. a L. F. na činnosti organizované skupiny zaměřené na distribuci heroinu na území XY, v níž měla jasně přidělené úkoly s tím, že si byla vědoma jak účelu, tak způsobu jejího fungování založeného na koordinovanosti a plánovitosti se zřejmým cílem zvýšit pravděpodobnost úspěšného provedení dané trestné činnosti. Nelze se navíc ztotožnit s její výhradou, že odvolací soud se v bodě 51. odůvodnění svého usnesení vyjádřil stran znaku organizované skupiny toliko ve vztahu ke skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, který spáchali obvinění R. D., S. I., J. B., J. S., D. B. a S. B., neboť z jeho textu vyplývá, že námitkou o neexistenci organizované skupiny se zabýval ve vztahu ke všem obviněným s tím, že „zákonný znak organizované skupiny naplňují na základě prokázaného konkrétního jednání v projednávané věci všichni obvinění … v daném případě všichni obvinění věděli, že skupina osob působících kolem obviněného R. D. distribuuje heroin a bez ohledu na skutečnost, že se neznali navzájem, věděli každý nejméně o dalších dvou osobách ve skupině za tímto účelem působících“.
V.
K návrhu na odklad či přerušení výkonu napadeného rozhodnutí
53. Nejvyšší soud nepřehlédl, že obviněný J. B. v dovolání současně navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání podle §265o tr. řádu odložil nebo přerušil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí. K uvedenému návrhu Nejvyšší soud uvádí, že podle §265o odst. 1 tr. řádu před rozhodnutím o dovolání může předseda senátu Nejvyššího soudu odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání. Vydání rozhodnutí o takovém podnětu však není obligatorní. Aplikace uvedeného ustanovení by přicházela v úvahu toliko tehdy, jestliže by argumentace obviněného s určitou vyšší mírou pravděpodobnosti mohla svědčit závěru, že jeho dovolání bude vyhověno. Předseda senátu však důvody pro odklad či přerušení výkonu usnesení odvolacího soudu nezjistil, a proto, aniž by bylo zapotřebí o podnětu obviněného rozhodnout samostatným rozhodnutím, mu nevyhověl a samostatným (negativním) výrokem nerozhodl.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
54. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných R. D., J. B., O. Č. a V. Č. nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když dovolací argumentace obviněných neodpovídala jimi uplatněným dovolacím důvodům, ale ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněného na spravedlivý proces, Nejvyššímu soudu nezbylo, než dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnout, přičemž tak rozhodl v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. 3. 2021
JUDr. Tomáš Durdík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.