ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.968.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 968/2019-2364
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 10. 2019 o dovolání obviněných V. G., nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, a L. K. , nar. XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Opava, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 5 To 13/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 9/2018, takto:
I. Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněné L. K. odmítá.
II. Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného V. G. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 40 T 9/2018-2096, byli obvinění V. G. a L. K. pod bodem I. uznáni vinnými jednak zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dále přečinem ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), písm. b), písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku. Všechny tři trestné činy spáchali obvinění ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl obviněný V. G. odsouzen podle §168 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl odsouzen rovněž k trestu propadnutí věci v podobě věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části citovaného rozsudku krajského soudu.
2. Stejným rozsudkem byla obviněná L. K. uznána vinnou rovněž jednáním popsaným pod bodem IV. naplňujícím zákonné znaky přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Za toto jednání, jakož i jednání popsané pod bodem I. pak byla odsouzena podle §168 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.
3. Pro úplnost je vhodné dodat, že tímto rozsudkem byli odsouzeni také obvinění M. D. a D. B., když M. D. byl uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), d) tr. zákoníku, spáchaným dílem samostatně, dílem ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (skutky popsané pod body I., III., IV.), za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a k trestu propadnutí věci. Obviněná D. B. pak byla uznána vinnou spácháním přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, dílem samostatně, dílem samostatně a dílem ve formě spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku (skutky popsané pod body I. a II.), za což byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let a k trestu propadnutí věci.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání všichni čtyři obvinění. Vrchní soud v Olomouci podle §258 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněných V. G. a L. K. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobu jejich výkonu a za splnění podmínek uvedených v §259 odst. 3 tr. řádu obviněnému G. podle §168 odst. 3 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku nově uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou. Obviněné L. K. podle §268 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku Vrchní soud v Olomouci uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s ostrahou. Naproti tomu odvolání obviněných M. D. a D. B. odvolací soud jako nedůvodná zamítl.
5. Podle skutkových zjištění krajského soudu se obvinění V. G. a L. K. předmětné trestné činnosti dopustili tím, že:
I. obvinění V. G., L. K., D. B. a M. D.
v době od září 2015 do 6. 4. 2017 v XY, okres Znojmo, v objektu, který měla od 1. 9. 2015 od jeho vlastníka firmy Immobilia spol. s r. o. v nájmu S. G., zde obviněný V. G. na základě ústního zplnomocnění od své dcery S. G. provozoval noční klub S., v němž nejpozději od jara 2016 do podzimu 2016 působil jako tichý společník obviněný M. D., od poloviny září 2015 do počátku září 2016 jako barmanka obviněná L. K. a nejméně od poloviny prosince 2015 do počátku září 2016 se s ní střídala na pozici barmanky obviněná D. B., která zde pak sama jako barmanka působila až do 6. 4. 2017, kdy byl noční klub S. uzavřen, přičemž tento klub byl svojí vnitřní dispozicí zařízen a přizpůsoben k provozování prostituce, když na vnitřním chodu tohoto klubu se podíleli společně obvinění tak, že obvinění V. G. a M. D. zajišťovali zejména zásobování klubu nápoji, potravinami a dalšími spotřebními předměty, dále zajišťovali společně s obviněnou D. B. vhodné ženy jako společnice pro provozování prostituce, obviněný M. D. příležitostně zajišťoval i dopravu některých žen do tohoto klubu, obviněné L. K. a D. B. jako barmanky připravovaly nápoje pro zákazníky a jejich společnice, které v klubu působily, určovaly těmto společnicím a jejich zákazníkům konkrétní pokoje, hlídaly dodržování času zaplaceného zpravidla předem, na který byl zákazníkům a jejich společnicím pokoj poskytnut, vedly evidenci u každé společnice o počtu jejích zákazníků a konzumaci nápojů, a to pro účely vyplacení provizí za sexuální služby, které společnice zákazníkům poskytovaly a provizí za zkonzumované nápoje, přičemž každá ze společnic musela odevzdávat barmance částku vždy 20 Euro za hodinu nebo půl hodiny a 10 Euro za 20 minut poskytovaných sexuálních služeb, když takto získané finanční prostředky používali všichni obvinění pro svoji potřebu; kromě toho obviněná D. B. a obviněný M. D. prodávali společnicím v tomto baru psychotropní látku pervitin, který obviněný M. D. do klubu sám přivážel a v některých případech obviněný M. D., případně obviněný V. G. dávali společnicím pervitin zdarma; v uvedeném období zde sexuální služby za úplatu poskytovaly nejen zletilé společnice, ale také tři společnice, o nichž všichni obvinění věděli, že jim ještě není 18 let, přičemž obvinění jednali tak, že:
1. nejméně od jara 2016 do konce června 2016, přiměli nezletilou AAAAA (pseudonym),
nar. XY, o které věděli, že dosud nedosáhla věku 18 let, pracovat v tomto nočním klubu S., využili její finanční tísně, umožnili jí a případně sjednali poskytování placených sexuálních služeb, když obvinění D. B., M. D. a V. G. nezletilé AAAAA v době jejího pobytu nabídli a následně prodali psychotropní látku pervitin, a to tak, že obviněná D. B. jí prodala nejméně v 15 případech 0,2 g pervitinu v částce 250 Kč za 0,1 g, tj. celkově minimálně 3 g pervitinu za částku 7.500 Kč, obviněný M. D. jí prodal nejméně 1,5 g pervitinu za částku nejméně 200 Kč za 0,1 g, tj. celkově nejméně za částku 3.000 Kč, přičemž nejméně ve dvou případech jí byla částka odečtena z vydělaných peněz za poskytnuté sexuální služby v ten konkrétní den, a to ve prospěch obviněného M. D., když v jednom případě jí dávku cca 0,1 g pervitinu poskytl zdarma a obviněný V. G. jí prodal nejméně 1 g pervitinu, za který mu zaplatila mladistvá AAAAA zálohu ve výši 800 Kč,
2. v přesně nezjištěné od 6. 5. 2016 do 19. 6. 2016 přiměli nezletilou BBBBB (pseudonym), nar. XY, o které věděli, že dosud nedosáhla věku 18 let, pracovat v tomto nočním klubu S., a následně ji sem obviněný M. D. opakovaně dopravoval, zde jí umožnili, případně zejména obviněné D. B. a L. K. jí sjednávaly poskytování placených sexuálních služeb, když obviněný M. D. nezletilé BBBBB v době jejího pobytu v nočním klubu S. každý den nabídl a následně prodal psychotropní látku pervitin, a to v množství cca 0,1 g denně, tj. celkem 4 g pervitinu za částku nejméně 200 Kč za 0,1 g pervitinu, tj. celkově nejméně za 8.000 Kč, přičemž nezletilé BBBBB každý večer z peněz vydělaných za poskytnuté sexuální služby odečetl částku za ten den odebraný pervitin,
3. v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny května 2016 do konce června 2016, přiměli nezletilou CCCCC (pseudonym), nar. XY, o které věděli, že dosud nedosáhla věku 18 let, aby nejdříve docházela a později i bydlela v nočním klubu S., kdy využili její závislosti na užívání psychotropních látek, zejména pervitinu, umožnili jí a případně sjednali poskytování sexuálních služeb za úplatu a dále obviněný M. D. nezletilé CCCCC v době jejího pobytu v nočním klubu S. každý den nabídl a následně prodal psychotropní látku pervitin, a to v množství až 0,5 g pervitinu denně, za částku nejméně 100 Kč za 0,1 g pervitinu, tedy celkem nejméně 10 g pervitinu za celkovou částku nejméně 10.000 Kč, když v případě, že nezletilá CCCCC u sebe neměla potřebnou finanční hotovost odečetl jí cenu za ten den odebraného množství pervitinu z peněz, které vydělala za poskytnuté sexuální služby a dále obviněná D. B. nezletilé CCCCC prodala nejméně 1 g pervitinu za částku 200 Kč za 0,1 g, tedy celkově za částku nejméně 2.000 Kč a obviněný V. G. nezletilé poškozené CCCCC dal v jednom případě pervitin v množství 0,1 g,
a takto obvinění V. G. D. B., M. D. jednali přesto, že neměli povolení k disponování s omamnými a psychotropními látkami a s jedy,
a dále v tomto nočním podniku pracovalo od září 2015 do 6. 4. 2017, kdy byl podnik uzavřen, jako společnice poskytující sexuální služby za úplatu nejméně sedmnáct žen vyjmenovaných ve výroku rozsudku.
IV. obvinění M. D. a L. K.
v přesně nezjištěné době od září 2016 do května 2017 L. K., která v té době bydlela ve společné domácnosti s M. D., opakovaně, minimálně však jednou měsíčně, prostřednictvím mobilní aplikace Viber, kterou měla nainstalovanou ve svém mobilním telefonu, kontaktovala nebo byla kontaktována osobou R. C., nar. XY, občan Rakouské republiky, a to za účelem nákupu psychotropní látky pervitin od M. D., kdy veškerá komunikace probíhala prostřednictvím L. K., docházelo k prodeji psychotropní látky pervitin a ve "větrolamu", který se nachází směrem od XY do XY, M. D. osobě R. C. opakovaně prodal 5 g pervitinu za částku 1.200 Kč za gram, tedy minimálně 40 g pervitinu v celkové částce 48.000 Kč, a tyto peníze následně použil k financování společné domácnosti vedené s L. K., která si byla vědoma toho, jakým způsobem je M. D. získal, a uvedeného jednání se dopustili s vědomím, že se o takovou látku jedná, a to i přesto, že nedisponovali příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami.
V podrobnostech popisu průběhu skutkového děje Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek soudu prvního stupně.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. 5 To 13/2019-2229, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2018, č. j. 40 T 9/2018-2096, podali obvinění V. G. i L. K. prostřednictvím svých obhájců dovolání.
7. Obviněný V. G. napadl rozsudek vrchního soudu v celém jeho rozsahu, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Ve vztahu ke spáchání trestných činů obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b, c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku dovolatel vznesl celou řadu námitek, jež v podaném dovolání blíže rozvedl. V prvé řadě zdůraznil, že nepřiměl, nezjednal, nezlákal a ani nesvedl žádnou dívku k provozování prostituce, neboť mladé ženy přicházely do podniku S. zcela dobrovolně, a pokud se jim zde líbilo, tak sem přiváděly další své kamarádky. Nebylo proto nutné, aby se staral o přísun žen do klubu, a již vůbec ne pod fyzickým či psychickým nátlakem.
8. Dovolatel akcentoval, že bylo pouze na ženách přítomných v klubu, kterak se bavily s návštěvníky klubu a na čem se spolu domluvili. Některé z žen se věnovaly pouze návštěvníkům u baru, jiné s nimi chodily i na pokoj, za jehož použití platily poplatek ve výši 10 Eur nebo 20 Eur, a to v závislosti na čase zde stráveném. Tyto částky byly následně využity k úklidu pokoje a zajištění dalšího provozu. Těžiště činnosti podniku však spočívalo v provozování baru a v prodeji alkoholických nápojů, což bylo také jediným příjmem obviněných. Ceny byly vysoké, pročež ženy dostávaly z prodeje alkoholu určité provize. Taktéž dopravu do podniku a zpět si dívky zajišťovaly samy, jen výjimečně jim s odvozem obviněný pomohl.
9. Dle dovolatele nikdo z obviněných nevěděl, že se v klubu zdržují i ženy mladší než osmnáct let. O AAAAA se obviněný dozvěděl až v okamžiku, kdy zde slavila své osmnácté narozeniny, BBBBB nikdy neviděl, a pokud jde o CCCCC, ta vypadala na 20 let a o jejím skutečném věku se dozvěděl až po jejím odchodu z klubu. Dotčený klub navíc pravidelně kontrolovali příslušníci policie, kteří obviněnému nikdy nevytkli, že by se dopouštěl jakékoli protiprávní činnosti.
10. Mimo to se dovolatel v klubu zdržoval velmi sporadicky, neboť od září 2016 až do svého zadržení pracoval v Rakousku. Před touto dobou provozoval restaurace v XY, v XY, vinárnu v hotelu D. ve Znojmě a bar v XY. Celkově byla činnost klubu ztrátová, pročež jeho provoz vyrovnával z příjmů těchto dalších provozoven. Navíc dovolatel namítl, že byl odsouzen za distribuci drog, přestože aktivně bránil tomu, aby se v nočním podniku drogy objevovaly. I přesto mu byla distribuce pervitinu přisouzena, a to na základě dvou zcela ojedinělých tvrzení svědkyň AAAAA a CCCCC.
11. Dovolatel také s odkazem na §12 odst. 2 tr. zákoníku namítl, že i přesto, že soudy vyložily zjištěný skutkový stav způsobem, který odůvodňoval použité právní kvalifikace, přesto činnost obviněných byla v klubu prováděna tak, aby nedošlo k páchání trestných činů, které jsou mu kladeny za vinu. Kluby, jako byl S., v celé České republice zcela běžně fungují a ze strany orgánů činných v trestním řízení není v jejich činnosti nikterak bráněno, pouze ve výjimečných případech jsou jejich provozovatelé trestně stíháni. Dovolatel se svým dovoláním údajně nedomáhá nového hodnocení důkazů, ale nového hmotněprávního posouzení.
12. Závěrem tak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 4. 2019, č. j. 5 To 13/2019-2229, v celém jeho rozsahu, a aby tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
13. Obviněná L. K. napadla rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, a to v celém rozsahu. Odkázala přitom na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu, ježto má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a rovněž je přesvědčena o tom, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Konkrétně pak uvedla, že nesprávná realizace důkazního řízení měla za následek porušení jejích základních práv a svobod, především požadavků spravedlivého procesu.
14. Dovolatelka předně zdůraznila, že projednávanou trestnou činnost sama oznámila policistovi, který i v řízení před soudem potvrdil její aktivní spolupráci při odhalování předmětné trestné činnosti. K oběma dovolacím důvodům pak uvedla, že její postavení mělo být řešeno státním zástupcem, který věc dozoroval, a měla být vyslechnuta k možnosti stát se tzv. spolupracující obviněnou, k čemuž však nedošlo. To však považuje za procesní pochybení, které se mohlo projevit ve výši uloženého trestu.
15. Dále je obviněná přesvědčena, že v rámci nalézacího řízení byly porušeny základní zásady trestního řízení, a to jednak zásada zjištění skutkového stavu mimo rozumnou pochybnost (§2 odst. 5 tr. řádu), jakož i to, že orgány činné v trestním řízení se vůbec zabývaly jejím procesním postavením, ačkoli trestnou činnost oznámila, plně se k ní doznala a podstatnou měrou se podílela na jejím odhalení. I přesto, že stále apelovala na to, že chce získat postavení tzv. spolupracující obviněné, nebyla jí tato pozice přiznána. Za tohoto stavu tak má za to, že soudy nižších stupňů se důsledně nezabývaly všemi důkazy a skutečnostmi, ani tím, že po jejím poučení a výslechu mělo být rozhodnuto o jejím specifickém postavení. V návaznosti na to dovolatelka zdůraznila, že není možné, aby soudy některé důkazy opominuly a své rozhodnutí řádně neodůvodnily. Ve vztahu k uloženému nepodmíněnému trestu obviněná namítá, že oba nižší soudy měly vzít v úvahu její roli spolupracující osoby. Ačkoli si je dovolatelka dle svého tvrzení vědoma toho, že prostřednictvím dovolání nemůže vytýkat nedostatky ve skutkových zjištěních, upozorňuje v tomto smyslu na judikaturu Ústavního soudu, ze které vyplývá, že z neúplných skutkových zjištění nelze vyvodit správný právní závěr (srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 802/02 a sp. zn. ÚS 669/05), neboť v opačném případě se jedná o porušení jejího práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
16. Vzhledem k výše uvedenému obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, a poté ve věci sám rozhodl, a to tak, že podle §265l odst. 1 tr. řádu zrušuje napadené rozhodnutí o trestu uloženém její osobě a podle §265k odst. 1, 3 tr. řádu přikazuje provedení dalších důkazů v rámci nového projednání věci. Současně dovolatelka žádá, aby Nejvyšší soud rozhodl o jejím propuštění z výkonu trestu.
17. K oběma podaným dovoláním zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) své stanovisko ze dne 24. 9. 2019, sp. zn. 1 NZO 815/2019-19, když ve vztahu k dovolání obviněného V. G. uvedl, že ten ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu napadl především skutková zjištění soudů nižších stupňů. V rámci svých námitek pak odmítl, že by bylo prokázáno, že v nočním klubu docházelo k provozování prostituce, které poskytovaly nejen dospělé, ale i nezletilé dívky. Státní zástupce tyto skutkové námitky odmítl s tím, že nejsou relevantně podřaditelné pod obviněným uplatněný dovolací důvod, a poté se zabýval jen hmotněprávními námitkami dovolatele. Mezi ty patří snaha obviněného o zpochybnění správnosti právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku s odůvodněním, že nikoho k provozování prostituce nenutil. Tuto námitku obviněného však státní zástupce odmítl, neboť prokázanému jednání obviněného G. zcela odpovídá naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu, neboť ta není nikterak založena na páchání násilí nebo užití pohrůžek. Naopak k formám, kterými pachatel druhého přiměje k trestné činnosti, patří i prostá žádost či přemlouvání.
18. Podobně také státní zástupce odmítl námitku dovolatele stran vadné právní kvalifikace jeho jednání jako přečinu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, pokud tvrdí, že dívky provozující prostituci již byly mravně narušeny z doby, kdy nepracovaly v klubu, pročež je nemohl svádět k zahálčivému nebo nemravnému životu. Pro naplnění objektivní stránky tohoto trestného činu totiž dle státního zástupce postačí, aby pachatel svým působením utvrzoval poškozené dívky v jejich negativních návycích. Jelikož bylo prokázáno, že obviněný svým jednáním umožnil nezletilým dívkám získávat finanční prostředky prostitucí, a z toho kořistil, nepochybně svým jednáním naplnil zákonné znaky skutkové podstaty i tohoto trestného činu.
19. Ve vztahu k dovolání obviněné L. K. státní zástupce uvedl, že její námitky nelze podřadit ani pod jeden z jí uplatněných dovolacích důvodů, neboť obviněná nenapadla hmotněprávní posouzení skutků, kterými byla uznána vinnou, nýbrž údajně vadný procesní postup státního zástupce, který ji neoznačil za spolupracující obviněnou podle §178a tr. řádu. K tomu státní zástupce zdůraznil, že postup podle tohoto ustanovení je ryze fakultativní, pročež si jeho aplikaci nelze nárokovat. Mimo to v projednávaném případě nebyly pro postup podle tohoto ustanovení dány ani zákonné podmínky, neboť zločin, pro který byli všichni obvinění stíháni, nebyl spáchán členy organizované skupiny, v důsledku čehož ani nebylo možné postupovat podle §58 odst. 4 tr. zákoníku. Skutečnost, že v daném případě nebylo postupováno podle §178a tr. řádu, tak s přihlédnutím k výše uvedenému logicky nelze označit za chybějící nebo neúplný výrok ve smyslu §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu.
20. Vzhledem k výše uvedenému státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného V. G. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a dovolání obviněné L. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
21. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda obě podání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
22. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaných ustanoveních zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
23. V souvislosti s obviněnými uplatněnými dovolacími důvody Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
24. Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, tedy neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
25. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jež je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jež byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod tak obviněný namítá, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
26. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu lze relevantně vznést takové námitky, ve kterých dovolatel namítá, že ve věci některý výrok chybí nebo je neúplný. Tak je tomu v případech, kdy v napadeném rozhodnutí buď nebyl určitý výrok učiněn vůbec a jeho absence činí výrokovou část rozhodnutí neúplnou, anebo určitý výrok sice učiněn byl, avšak je neúplný. Za chybějící je přitom považován takový výrok, který není obsažen v rozhodnutí, přestože jej měl soud podle zákona do výrokové části pojmout. Neúplnost výroku pak spočívá v absenci či neúplnosti obligatorních náležitostí výrokové části rozsudku a jeho jednotlivých výroků, uvedených zejména v ustanoveních §120 odst. 1 písm. c), odst. 3, §121 až §124 tr. řádu nebo ve výrokové části usnesení uvedené v §134 odst. 1 písm. c) tr. řádu.
27. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněných V. G. a L. K. splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů či jiného důvodu dovolání.
V.
Dovolání obviněného V. G.
28. Nejvyšší soud po prostudování dovolání a připojeného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen částečně. Dovolatel totiž část svých námitek zaměřil proti provedeným důkazům, které jej z trestné činnosti usvědčily, a v návaznosti na to i proti uloženému trestu. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádné pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces.
29. Obviněný G. ve svém dovolání usiloval především o zpochybnění skutkového závěru, že v nočním klubu S. docházelo k provozování prostituce, když se hájil tím, že dívky pracovaly v klubu dobrovolně a bylo pouze na nich, na čem se s klientem domluvily. O tom, že v klubu pracují ženy mladší než osmnáct let, nevěděl, neboť se zde téměř nevyskytoval. Klub byl ztrátový a jediné, na čem profitoval, byl prodej alkoholických nápojů. Z výše uvedeného plyne, že obviněný své námitky znovu postavil na odmítnutí všech klíčových skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, které vedly k závěru o jeho vině. Tímto postupem však usiloval o opětovné prosazení vlastní skutkové verze, ve které tvrdí, že provoz klubu byl zcela legální, přičemž on sám pouze poskytoval podnikajícím společnicím prostory a sám profitoval toliko na provozu baru.
30. Takovéto námitky skutkové povahy jsou však v řízení před Nejvyšším soudem zcela irelevantní. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se nachází v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat toliko soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. řádu). Do skutkových zjištění soudů prvého a druhého stupně je pak oprávněn Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje reálně existující extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. O takovou situaci se však v nyní posuzované věci zcela zjevně nejedná.
31. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu Nejvyšší soud vyhodnotil jako relevantní jen ty námitky, ve kterých dovolatel zpochybnil naplnění skutkové podstaty trestného činu kuplířství podle §189 odst. 1 tr. zákoníku a trestného činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, s poukazem na to, že k provozování prostituce dívky (zletilé i nezletilé) nikterak nenutil a z jimi provozované prostituce neměl žádný finanční prospěch. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
32. Obecně platí, že objektivní stránka přečinu kuplířství podle §189 odst. 1 alinea 1 tr. zákoníku je naplněna tím, že pachatel poškozenou osobu přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce. Současně platí, že naplnění znaku „přiměje“ není nikdy založeno na násilném jednání kuplíře. Formy jednání, za pomoci kterých pachatel poškozenou osobu přiměje k prostituci, mají různé podoby, zpravidla jde o různé druhy přemlouvání, přesvědčování a žádostí. Vždy však jsou tyto aktivity prosté agresivních výhrůžek či násilného donucování. Pokud by bylo prokázáno použití násilí, byla by tímto jednáním pachatele naplněna skutková podstata trestného činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku. Také ke „zjednání“, „najmutí“ či „svedení“ jiného zcela postačuje konkludentní dohoda mezi kuplířem a osobou provozující prostituci, jejímž obsahem je právě provozování jakýchkoli sexuálních praktik za úplatu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 62/2010 Sb. rozh. tr.).
33. Objektivní stránka tohoto přečinu v rámci §189 odst. 1 alinea 2 je pak naplněna tím, že pachatel „kořistí z prostituce provozované jiným“. K naplnění tohoto znaku však zákon nevyžaduje, aby pachatel výslovně požadoval nebo si jakýmkoli způsobem vynucoval hmotný prospěch z poskytování sexuálních služeb. K naplnění tohoto znaku objektivní stránky zcela postačí, aby bylo prokázáno opakované přijímání úplaty za to, že provozování prostituce umožnil (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 11/1978 Sb. rozh. tr.).
34. V nyní projednávaném případě přitom z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že obviněný V. G. v klubu S. zastával pozici šéfa tohoto podniku, neboť (společně se spoluobviněným M. D.) činnost klubu fakticky organizoval. Jeho řídící funkce spočívala v tom, že zajišťoval vhodné ženy pro práci sexuálních společnic, a dále klub zásoboval vším, co bylo k jeho provozu nezbytné, přičemž příležitostně zde i sám pracoval jako barman. Jeho nabídku práce v nočním klubu u soudu potvrdila celá řada svědkyň (např. svědkyně U., D., B., K., N., H.). Svědkyně H. a K. uvedly i to, že obviněný G. je do klubu přijímal a svědkyni L. seznamoval s fungováním daného podniku. Svědkyně B., N. a N. pak potvrdily i to, že je obviněný G. ráno vyplácel. Z těchto důkazů tedy jednoznačně vyplynulo, že dovolatel aktivně vyhledával ženy a dívky, a ty formou nabídek a přesvědčování přiměl k práci společnice, často k tomu využívajíc jejich finanční tísně. O tom, že toto přesvědčování nebylo vždy seriózní, jak se dovolatel hájí, vypověděla mimo jiné svědkyně CCCCC, která přiznala, že byla k poskytování sexuálních služeb hrubě nucena i v období, kdy měla „ženské problémy“ a bylo jí špatně (viz č. l. 1959). Těmito svědectvími byla tedy jednoznačně vyvrácena obhajoba obviněného, že mladé ženy přicházely do klubu dobrovolně, a pokud se jim zde líbilo, tak sem přiváděly i své kamarádky, pročež nebylo vůbec nutné, aby se jakkoli staral o přísun žen do klubu.
35. Z provedených důkazů je zcela zjevná rovněž finanční zainteresovanost obviněného G. na provozu tohoto nočního podniku, neboť jednotlivé svědkyně (konkrétně svědkyně B., B., H., K., L., N., N., U., V., D.) shodně potvrdily předem stanovený ceník, jakož i skutečnost, že za každého klienta, kterému v pronajatém pokoji poskytly sexuální služby, odváděly klubu buď částku ve výši 10 Eur za 20 minut, nebo 20 Eur za půlhodinu až hodinu. Svědkyně BBBBB pak k tomu uvedla, že klient si na baru zaplatil pokoj na určitý čas a ona jej poté následovala. Výdělek pak inkasovala až druhý den ráno na baru a zahrnoval i provize ze zkonzumovaného alkoholu (viz č. l. 1956). Těmito svědectvími byla tedy zcela jednoznačně vyvrácena obhajoba obviněného, že z provozované prostituce nikterak nekořistil, resp. že tyto částky vybíral pouze za ubytování klientů a využíval je k úklidu pronajatého pokoje. Soud prvního stupně k tomu z hlediska formální logiky dodal, že pokud by si klient zaplatil pokoj na noc (tedy minimálně na 8 hodin), zaplatil by za pronájem částku převyšující 4.000 Kč, čemuž však rozhodně neodpovídal ubytovací standard. Příjmy obviněného G. přitom byly doloženy rovněž díky důsledné evidenci jednotlivých společnic a jejich klientů, což bylo úkolem barmanek, tj. spoluobviněných L. K. a D. B. Ty podle záznamů v tzv. knize ubytovaných prováděly na konci každé „směny“ vyúčtování. Tímto způsobem byla jako nevěrohodná vyhodnocena i další tvrzení obviněného, dle kterých pro něho bylo údajně výhodnější, když společnice seděly s klientem na baru a konzumovaly alkohol, resp. že provoz celého podniku byl ztrátový a obviněný jej musel dotovat z jiných jím provozovaných podniků.
36. Za neopodstatněnou vyhodnotil Nejvyšší soud i dovolatelovu námitku, ve které usiloval o zpochybnění naplnění skutkové podstaty trestného činu ohrožování výchovy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a), b), c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, když tvrdil, že nevěděl o tom, že společnice AAAAA, BBBBB a CCCCC byly nezletilé (ve smyslu zákonné dikce děti) a navíc je ani nemohl svádět k zahálčivému nebo nemravnému životu, neboť tyto dívky byly již mravně a morálně narušené z předchozího období svého života.
37. V souvislosti s těmito námitkami obviněného Nejvyšší soud připomíná obecně platné pravidlo, že objektivní stránka trestného činu ohrožování výchovy dítěte je naplněna tím, že pachatel prokazatelně ohrozil rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že jej svedl k zahálčivému nebo nemravnému životu a umožnil mu takový život vést, stejně jako mu umožnil, aby si opatřoval (pro sebe nebo pro jiného) prostředky trestnou činností nebo jiným zavrženíhodným způsobem. Ve vztahu k výše uvedené námitce obviněného je podstatné to, že naplnění objektivní stránky předmětného trestného činu není nikterak vyloučeno tím, že tři dívky mladší než osmnáct let, jež v klubu S. pracovaly jako společnice, již v minulosti vedly sexuální či nemravný život, tedy se dopouštěly takového jednání ještě před působením obviněného. Objektivní stránka tohoto trestného činu je totiž vždy naplněna i v případě, že pachatel svým jednáním tyto negativní návyky v dívkách utvrzoval a posiloval (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 65/1999 Sb. rozh. tr).
38. V nyní projednávaném případě přitom bylo dostatečně prokázáno (zejména výpověďmi spoluobviněné K., jakož i poškozených nezletilých dívek), že obviněný G. dobře věděl, že tři dívky pracující v jím provozovaném klubu jsou mladší než osmnáct let. Všechny společnice totiž na začátku svého působení předkládaly občanské průkazy a všechny byly vzhledem ke svému věku poučeny o tom, že tuto informaci nemají nikomu říkat, aby nebyly vyvolány jakékoli problémy. V případě, že by do klubu vstoupila policejní hlídka, pak měly hned utéci zadním vchodem mimo objekt (viz výpovědi svědkyně BBBBB na č. l. 1955, svědkyně CCCCC na č. l. 1959 a 1961, svědkyně AAAAA na č. l. 1964). Dovolatel tak využíval zkušeností nezletilých dívek ze závadného prostředí k jejich zapojení do provozu klubu, čímž pokračoval, resp. prohloubil jejich nežádoucí návyky k dalšímu vedení zahálčivého a nemravného života. K tomu přitom využil jejich finanční nezabezpečenosti, jakož i zkušenosti s občasným užíváním omamných látek. Podporování těchto škodlivých návyků potvrdila ve své výpovědi např. svědkyně CCCCC, když uvedla, že předtím, než pracovala v klubu S., brala pervitin cca 1x za měsíc, avšak po příchodu do klubu, když poskytovala sexuální služby za úplatu, což jak sama uvedla „psychicky nezvládala, hnusilo se jí to“, pročež musela brát pervitin každý den, aby mohla v poskytování sexuálních služeb pokračovat. V této souvislosti svědkyně dodala, že „když si dala pervitin, tak nebyla sama sebou a tolik nevnímala, že něco takového dělá“ (č. l. 1960). Podobně i svědkyně AAAAA užívala pervitin maximálně jednou do měsíce (č. l. 1963), avšak poté, co začala v klubu pracovat „si dala většinou před směnou, protože jinak by do toho asi nešla“ (č. l. 1964). Z těchto výpovědí je tak zcela zjevná intenzita, jakož i devastující charakter jednání, kterým dovolatel razantně zasáhl do citového, rozumového i mravního života nezletilých dívek, jež se v nočním klubu S. pohybovaly.
39. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že odmítl dovolatelovo tvrzení o tom, že byl odsouzen pro distribuci drog, ačkoli aktivně bránil tomu, aby se v klubu takové látky objevovaly. Dovolatel a jeho obhajoba patrně přehlédli, že ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy byli Krajským soudem v Brně uznáni vinnými pouze spoluobvinění M. D., D. B. a za pomoc k tomuto trestnému činu také spoluobviněná L. K. Mimo to Vrchní soud v Olomouci dovolateli svým rozsudkem snížil trest odnětí svobody z původně uložených devíti let na konečných sedm let, v souvislosti s čímž konstatoval, že obviněný V. G. se jako jediný nepodílel na výrobě a následné distribuci pervitinu, tedy na trestné činnosti popsané pod body II. až IV., na rozdíl od ostatních spoluobviněných.
IV.
Dovolání obviněné L. K.
40. Obviněná L. K. napadla rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně v celém rozsahu, přičemž své námitky podřadila pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu. Ve svém dovolání namítla, že předmětnou trestnou činnost sama oznámila policii, pročež měla být vyslechnuta k možnosti stát se tzv. spolupracující obviněnou. To, že se tak nestalo, je podle jejího názoru procesním pochybením, v důsledku kterého byly porušeny základní zásady trestního řízení, zejména její právo na spravedlivý proces. Mimo to obviněná dodala, že soudy se nezabývaly všemi důkazy a skutečnostmi, některé důkazy opominuly a svá rozhodnutí řádně neodůvodnily. Všechny tyto vady se pak dle obviněné projevily ve výši uloženého nepodmíněného trestu.
41. V prvé řadě je zřejmé, že dovolatelka své námitky podřadila pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze formálně, neboť v rámci zvolené dovolací argumentace ve své podstatě nenapadla hmotněprávní posouzení skutků, jimiž byla uznána vinnou, nýbrž procesní postup státního zástupce, který ji v probíhajícím řízení neoznačil za tzv. spolupracujícího obviněného. Ustanovení §178a tr. řádu však jednoznačně uvádí, že státní zástupce může v obžalobě v rámci v řízení o zločinu označit obviněného za spolupracujícího, pokud oznámí státnímu zástupci skutečnosti, které jsou způsobilé významně přispět k objasnění zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny a zaváže se podat (jak v přípravném řízení, tak i v řízení před soudem) úplnou a pravdivou výpověď, zároveň se dozná k činu, pro který je stíhán a prohlásí, že souhlasí se svým označením za spolupracujícího obviněného.
42. V nyní posuzované věci je klíčové, že na straně dovolatelky nebyly splněny všechny zákonem předepsané podmínky pro přiznání statusu tzv. spolupracující obviněné, a to zejména proto, že zločin, pro který byli všichni obvinění stíháni, nebyl spáchán členy organizované skupiny. Za tohoto stavu také nemohly soudy prvního a druhého stupně při ukládání trestu odnětí svobody postupovat v souladu s §58 odst. 4 tr. zákoníku, který upravuje podmínky ukládání trestu tzv. spolupracujícímu obviněnému. Vzhledem k zákonné definici institutu spolupracujícího obviněného také nelze dané označení obviněného u příslušného soudu jakkoli nárokovat, neboť postup podle §178a tr. řádu je ryze fakultativní, a tedy závislý toliko na úvaze státního zástupce, zda konkrétního obviněného jako spolupracujícího v podané obžalobě označí. Z uvedeného tak plyne, že dovolatelka nemohla být procesně úspěšná, pokud se před soudy nižších instancí dožadovala takovéhoto označení.
43. Pakliže obviněná v rámci provedeného dokazování namítla, že se soudy nižších stupňů nezabývaly všemi důkazy a skutečnostmi, některé důkazy opominuly a svá rozhodnutí řádně neodůvodnily, Nejvyšší soud tuto námitku odmítl hned z několika důvodů. V prvé řadě v rámci uplatněného dovolacího důvodu již nelze relevantně namítat procesní pochybení, neboť pro Nejvyšší soud je skutkový stav zjištěný v rámci nalézacího, popř. doplněný v rámci odvolacího řízení již daný. Dovolatelka přitom svojí námitkou stran porušení práva na spravedlivý proces de facto implicitně vznesla námitku tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými závěry na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé. Z jejích námitek však takový zásadní exces, který by odůvodnil výjimečný zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění nižších instancí, nebylo možné dovodit. Tak závažný rozpor je dán pouze tehdy, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Je sice pravdou, že dovolatelka formálně vytkla logicky vadné hodnocení důkazů provedených nižšími soudy, nicméně nevznesla žádnou konkrétní námitku, ze které by takovýto exces skutečně vyplynul.
44. Mimo to Nejvyšší soud odmítl námitku vadně provedeného dokazování i proto, že dovolatelka nikterak neupřesnila, které důkazy měly soudy nižších stupňů opomenout nebo v jaké části svého rozhodnutí své skutkové závěry dostatečně neodůvodnily. Za takové situace Nejvyšší soud není oprávněn si jakkoli domýšlet či odhadovat argumentaci obviněné. Studiem přiloženého spisového materiálu přitom ověřil, že výše vznesené výhrady jsou z pohledu uplatněného dovolacího důvodu pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se obviněná neztotožnila. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako námitky zcela irelevantní.
45. Ve vztahu k uloženému trestu odnětí svobody Nejvyšší soud především uvádí, že proti výroku o trestu lze vznášet výhrady pouze s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. řádu. Právě tento dovolací důvod předpokládá, že dovolatel namítne, že mu byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákoníkem. Na tento dovolací důvod však obviněná neodkázala. Především však Nejvyšší soud vyhodnotil postup Vrchního soudu v Olomouci zcela správným, když v souvislosti se svými úvahami stran druhu a výše ukládaného trestu oproti Krajskému soudu v Brně docenil, že dovolatelka z vlastní vůle oznámila páchání předmětné trestné činnosti, na které se sama podílela, policejním orgánům. Tímto postupem nejenže usvědčila z trestné činnosti spoluobviněné G., B. a D., ale usvědčila i sebe sama se všemi důsledky, které z toho vyplynuly pro ni i pro její dvě nezletilé děti. Současně nelze ignorovat ani to, že bez jejího oznámení by k odhalení trestné činnosti v dané chvíli nedošlo, neboť orgány činné v trestním řízení měly v tomto okamžiku stran předmětné trestné činnosti jen velmi málo indicií.
46. Přestože postavení spolupracujícího obviněného státní zástupce dovolatelce nepřiznal, Vrchní soud v Olomouci zcela správně zohlednil její významnou nápomoc při objasňování trestné činnosti jako okolnost hodnou zvláštního zřetele. Ačkoli byla obviněná L. K. reálně ohrožena sazbou trestu odnětí svobody v rozmezí od 5 do 12 roků, byl jí, a to s přihlédnutím k její aktivní spolupráci s orgány činnými v trestním řízení, jakož i méně významnému zapojení do trestné činnosti, dobrovolnému upuštění od dalšího páchání trestné činnosti po jejím oznámení, jakož i vzhledem k její rodinné situaci, vyměřen nový úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř let. V této souvislosti platí, že námitka směřující proti nepřiměřenosti trestu, který byl uložen ve prospěch obviněné pod dolní hranicí zákonné trestní sazby, není podřaditelná pod žádný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. řádu, a tedy ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Zejména však není pravdou tvrzení obviněné obsažené v jí podaném dovolání, že jí byl i Vrchním soudem v Olomouci uložen trest nepřiměřený, resp. nepřiměřeně přísný, neboť ve vztahu k její osobě odvolací soud s přihlédnutím ke všem okolnostem daného případu, jakož i jejím osobním poměrům aplikoval ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku o mimořádném snížení trestu odnětí svobody pod dolní hranici zákonné trestní sazby. S ohledem na výše uvedené tak Nejvyšší soud danou námitku obviněné jako zcela irelevantní odmítl.
47. Na existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. řádu, v rámci kterého lze relevantně namítnout, že v napadeném rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, dovolatelka odkázala pouze proto, že se nesmířila s tím, že oba soudy nižších instancí nepostupovaly podle §178a tr. řádu a nepřiznaly jí status tzv. spolupracující obviněné. Jelikož však v nyní posuzované věci nebyly splněny všechny formální podmínky předpokládané tímto ustanovením, oba soudy nižších stupňů podle tohoto zákonného ustanovení zcela správně nepostupovaly a při ukládání trestu odnětí svobody osobě obviněné správně neaplikovaly §58 odst. 4 tr. zákoníku. Za tohoto stavu tak Nejvyšší soud námitku obviněné, že výrok napadeného rozhodnutí je neúplný díky absentujícímu odkazu na ustanovení §178a tr. řádu, odmítl jako zcela nepřípadnou.
V. Závěr
48. V souvislosti s uplatněnými námitkami obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, a to při plném respektování práva obou obviněných na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, který v projednávaném případě rozhodně nebyl porušen. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
49. Nejvyšší soud po přezkumu napadeného rozhodnutí v rozsahu podaných mimořádných opravných prostředků dospěl k jednoznačnému závěru, že ve věci dovolání obviněného V. G. nedošlo ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, pročež bylo toto dovolání, opírající se zčásti o námitky hmotněprávního charakteru, v souladu s §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Ve věci obviněné L. K. pak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ani v jejím případě nedošlo ve smyslu jí uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a k) tr. řádu k porušení zákona. Jelikož však bylo její dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, Nejvyšší soud její dovolání odmítl, a to v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. O odmítnutí obou dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 9. 10. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík