ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1448.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1448/2018-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 1. 2019 o dovolání obviněného M. H. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa k doručování XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, sp. zn. 6 To 27/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 22/2013, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2016, sp. zn. 20 T 22/2013, bylo o vině obviněného M. H. rozhodnuto tak, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku byl zrušen výroku o vině, trestu a o ochranném opatření z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 17 T 57/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013, jakož i další výroky, které mají v uvedených výrocích svůj podklad, a byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku pod body 1), 7), 11), 12), 17), 18), 19), 21), 22), 30) až 32), a ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku pod body 2) až 6), 8) až 10), 13) až 16), 20), 23) až 30), kterých se dopustil tím, že
jako jednatel obchodní společnosti HH, se sídlem XY (dále „společnost HH“), ke škodě
1) avala fyzické osoby S. M. , nar. XY, v úmyslu obohatit společnost HH, v období od 10. 10. 2006 do 14. 6. 2007 na dosud přesně nezjištěném místě vyplnil blankosměnku číslo 2249/98 vystavenou dne 5. 1. 1998 v XY obchodní společností C − LEASING, s. r. o., Turnov, tehdy se sídlem Sobotecká 1589, Turnov, (dále také „společnost C-L, s. r. o.,“) na řad INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, akciová společnost (a. s.), tehdy se sídlem Senovážné nám. 32, Praha 1 (dále „společnost IPB“), tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 15.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "patnáctmilionůkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě o postoupení pohledávek č. 6724/2004 uzavřené dne 13. 8. 2004 mezi společností HH a Československou obchodní bankou, a. s., se sídlem Praha 5, Radlická 333/150 (dále „ČSOB“), jako postupitelem a společností HH jako postupníkem (dále jen „Smlouva ze dne 13. 8. 2004“), zejména z Dohody o směnečném zajištění smlouvy o postoupení pohledávek a o vyplňovacím oprávněním blankosměnky učiněné písemně dne 6. 2. 1998 mezi společnostmi IPB a C-L, s. r. o. (dále "Dohoda"), může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 596.866,73 Kč a datum splatnosti nejpozději k 2. 11. 1999;
přičemž S. M. opakovaně sám či prostřednictvím osob zjednaných k vymáhání pohledávek společnosti HH vyzval i za použití takto doplněné směnky k úhradě dluhu, a to při úmyslném zamlčení neoprávněnosti do směnky doplněných údajů, a takto doplněnou směnku poskytl rovněž právnímu zástupci společnosti HH, JUDr. Vladimíru Krčmovi se sídlem Hradec Králové, Střelecká č. p. 437 (dále „JUDr. Krčma“), jako jeden z důkazů o výši pohledávek společnosti HH za S. M. pro podání odporové žaloby ze dne 14. 6. 2007 u Okresního soudu v Jindřichově Hradci (původně sp. zn. 4 C 189/2007) podle §42a občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, jíž se společnost HH jako žalobce domáhala proti žalovanému L. Z., nar. XY, vyslovení neúčinnosti kupní smlouvy k nemovitostem ze dne 4. 5. 2007 uzavřené mezi L. Z. a S. M. vůči společnosti HH; následně dne 7. 5. 2009 v 11. 21 hod. v insolvenčním řízení úpadce S. M. vedeném u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 25 INS XY, podal přihlášku pohledávky ve výši jistiny 15 mil. Kč z takto podvodně doplněné směnky, přičemž úmyslně zamlčel neoprávněnost do směnky doplněných údajů; v důsledku uplatnění neoprávněně vyplněné směnky hrozilo S. M. způsobení škody ve výši 14.403.133,27 Kč, přičemž k podvodnému obohacení k jeho škodě nedošlo, neboť neakceptoval výzvy k úhradě a obžalovaným iniciovaná soudní řízení neskončila ve prospěch společnosti HH, případně dosud nebyla ukončena;
2) avala fyzické osoby M. B. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 129/95 , vystavenou dne 31. října 1995 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "pětmilionůkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 20. 11. 1995 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 349.086,64 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 11. 1998,
3) avala fyzické osoby M. B. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 130/95 , vystavenou dne 31. 10. 1995 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 20. 11. 1995 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 349.086,64 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 11. 1998,
4) avala právnické osoby BOHEMIA PETROL, a. s. , Most, se sídlem Most, Moskevská 1/14 (dále jen „BOHEMIA PETROL, a. s.,“), avala fyzické osoby P. A. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2004 do 1. 6. 2006 vyplnil blankosměnku číslo 1123/97 , vystavenou dne 16. 1. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "pětmilionůkorunčeských",
ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 20. 3. 1997 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 1.372.975,90 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 1998,
5) avala fyzické osoby M. Š. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 3066/97 , vystavenou dne 1. 4. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 12. 5. 1997 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 372.856,84 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 1999,
6) avala fyzické osoby R. M. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2126/97 , vystavenou dne 17. 4. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 706.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "sedmsetšesttisíckorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 12. 5. 1997 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 492.612,14 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 8. 1999,
7) avala fyzické osoby M. M. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006 vyplnil blankosměnku číslo 3089/97 , vystavenou dne 30. 6. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 2.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "dvamilionykorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 24. 7. 1998 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 329.386,61 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 7. 1998,
8) avala fyzické osoby M. H. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2004 do 1. 6. 2006 vyplnil blankosměnku číslo 1232/97 , vystavenou dne 18. 7. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "pětmilionůkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 29. 8. 1997 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 252.856,35 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 10. 2000,
9) avala právnické osoby ALMEDA, a. s., Neratovice, se sídlem Neratovice, Alšova 462 (dále jen „ALMEDA, a. s.,“) avala fyzické osoby P. K. , nar. XY a avala fyzické osoby F. F. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2178/97 , vystavenou dne 14. 8. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 40.107,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "čtyřicettisíc-stosedmkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 10. 9. 1997 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti ALMEDA, a. s., byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
10) avala právnické osoby ALMEDA, a. s. , avala fyzické osoby P. K. , nar. XY, a avala fyzické osoby F. F. , nar. XY v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2179/97 , vystavenou dne 14. 8. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 4.048,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "čtyřitisícečtyřicetosmkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 10. 9. 1997 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti ALMEDA, a. s., byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
11) avala právnické osoby PRO FITNESS ACTIVE, spol. s r.o., Hořice , se sídlem Hořice, Husova 1560 (dále jen „PRO FITNESS ACTIVE spol. s r.o.“), a avala fyzické osoby R. S. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 4045/97 , vystavenou dne 12. 10. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 15.965,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "patnácttisícdevětset-šedesátpětkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 17. 10. 1997 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti PRO FITNESS ACTIVE, s. r. o., byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
12) avala fyzické osoby D. S. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 3130/97 , vystavenou dne 15. 10. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 15.588,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "patnácttisícpětset-osmdesátosmkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 3. 11. 1997 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce podnikatele podnikajícího podle živnostenského zákona D. S. byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
13) avala fyzické osoby A. G. , nar. XY, a avala fyzické osoby M. I. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006 vyplnil blankosměnku číslo 1398/98 , vystavenou dne 4. 3. 1998 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 308.135,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "třistaosmtisícsto-třicetpětkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 6. 4. 1998 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 95.585,65 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 2002,
14) avala právnické osoby KAVOZ, a. s. , Karviná, naposledy se sídlem Karviná, Hranice, Rudé armády 1820/37 (dále jen „KAVOZ, a. s.,“), která byla z obchodního rejstříku vymazána dne 5. 1. 2010, a avala fyzické osoby Z. O. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 3239/98 , vystavenou dne 28. 4. 1998 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 6.622,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "šesttisícšetsetdvacetdvakorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 9. 6. 1998 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti KAVOZ, a. s., byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
15) avala právnické osoby SOFISH TRADING, s. r. o. , Soběslav, naposledy se sídlem Soběslav, Wilsonova 800/III. (dále jen „SOFISH TRADING, s. r. o.,“), která byla z obchodního rejstříku vymazána dne 9. 10. 2007, avala fyzické osoby F. K. , nar. XY a avala fyzické osoby O. K. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2320/98 , vystavenou dne 1. 6. 1998 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "pětmilionůkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 22. 10. 1998 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 438.422,94 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 5. 1999,
16) avala právnické osoby SOFISH TRADING, s. r. o. , avala fyzické osoby F. K. , nar. XY a avala fyzické osoby O. K. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2321/98 , vystavenou dne 1. 6. 1998 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "pětmilionůkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 22. 10. 1998 mezi IPB a společností C L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 576.401,55 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 5. 1999,
17) avala fyzické osoby J. V. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2259/98 , vystavenou dne 8. 6. 1998 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "pětmilionůkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 2. 9. 1998 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 394.843,73 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 2. 1999,
18) avala fyzické osoby P. T. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, v XY dne 11. 10. 2005 vydal L. Z. pokyn k doplnění blankosměnky číslo 3285/98 , vystavené dne 29. 6. 1998 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že rukou psaným písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 52.265,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2005" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "padesátdvatisícedvěstěšedesátpětkorunčeských",ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 20. 7. 1998 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce P. T. byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
19) avala fyzické osoby P. M. , nar. XY a avala fyzické osoby L. V. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v době od 22. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 3316/98 , vystavenou dne 29. 8. 1998 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 905.649,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "devětsetpěttisícšestsetčtyřicetdevětkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 2. 10. 1998 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 132.067,26 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 2000,
20) avala právnické osoby H.W.DŘEVO , spol. s r.o., Horní Brusnice, se sídlem Horní Brusnice, okr. Trutnov (dále jen „H.W.DŘEVO, spol. s r.o.“), avala fyzické osoby M. P. , nar. XY a avala fyzické osoby P. M. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v době od 30. 12. 2004 do 23. 5. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2354/98 , vystavenou dne 13. 10. 1998 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 1.200.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "jedenmiliondvěstětisíckorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 30. 10. 1998 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 122.815,48 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 9. 1999,
21) avala fyzické osoby V. L. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v době od 10. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2308/98 , vystavenou dne 10. 6. 1998 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 2.500.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "dvamilionypětset-tisíckorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 6. 7. 1998 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., může na blankosměnce vyplnit směnečnou sumu ve výši 186.060,25 Kč a datum splatnosti nejpozději ke dni 2. 3. 2001,
22) avala právnické osoby Nemocnice s poliklinikou Uherské Hradiště, příspěvková organizace , která byla vymazána z obchodního rejstříku dne 14. 3. 2006, zastoupené M. R., avala fyzické osoby M. R. , nar. XY a avala fyzické osoby S. V. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v době od 29. 12. 2004 do 23. 5. 2006 vyplnil blankosměnku číslo 2219/97 , vystavenou dne 7. 11. 1997 v XY obchodní společností C-L, s. r. o., na řad IPB tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 265.095,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "dvěstěšedesátpěttisíc-devadesátpětkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dohody učiněné písemně dne 10. 12. 1997 mezi IPB a společností C-L, s. r. o., nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť ze strany leasingového nájemce společnosti Nemocnice s poliklinikou Uherské Hradiště byly všechny platby leasingových splátek uhrazeny,
takto podvodně doplněnou směnku uplatnil u avala S. V., kterému úmyslně zamlčel neoprávněnost do směnky doplněných údajů a na kterého následně již vyplněnou směnku indosoval za částku 50.000 Kč, kterou S. V. uhradil v hotovosti dne 4. 12. 2006 k rukám obžalovaného M. H.,
když ve výroku rozsudku pod body 7), 11), 12), 17), 18), 19), 21) a 22) takto podvodně doplněné směnky v následujícím období od 2. 6. 2006 nejméně do konce května 2008 sám, či prostřednictvím právního zástupce JUDr. Krčmy nebo dalších osob zjednaných k vymáhání pohledávek společnosti HH uplatnil u avalů M. M., PRO FITNESS ACTIVE, spol. s r. o., Hořice – R. S., D. S., J. V., P. T., P. M.– L. V., V. L. a S. V. , jimž úmyslně zamlčel neoprávněnost do směnek doplněných údajů, přičemž aval R. S. (PRO FITNESS ACTIVE, spol. s r. o., Hořice) uhradil v květnu 2008 společnosti HH částku 15.965 Kč a aval S. V. , uhradil v hotovosti dne 4. 12. 2006 k rukám obžalovaného částku 50.000,00 Kč (obviněný následně podvodně vyplněnou směnku na jmenovaného avala indosoval), takže dokonaným podvodným jednáním byla způsobena škoda celkem 65.965,00 Kč,
v případech dalších jmenovaných avalů, kteří byli vyzváni k úhradě částek vyplývajících z podvodně doplněných směnek, nedošlo ke způsobení škod na jejich majetku, neboť odmítli akceptovat výzvy k úhradě, a v případech uvedených pod body 2)-6), 8)-10), 13)-16) a 20) si obžalovaný popsaným podvodným doplněním směnek přizpůsoboval prostředky ke spáchání zvlášť závažného zločinu,
přičemž v případě dokonání záměru obžalovaného hrozilo způsobení škody M. B. ve výši 9.301.826,72 Kč , obchodní společnosti BOHEMIA PETROL, a. s., a P. A. ve výši 3.627.024,10 Kč , M. Š. ve výši 4.627.143,16 Kč , R. M. ve výši 213.387,86 Kč, M. M. ve výši 1.670.613,39 Kč , M. H. ve výši 4.747.143,65 Kč , obchodní společnosti ALMEDA, a. s., P. K. a F. F. ve výši 44. 155,00 Kč , D. S. ve výši 15.588,00Kč , A. G. a M. I. ve výši 212.549,35 Kč , obchodní společnosti KAVOZ, a. s., a Z. O. ve výši 6.622,00 Kč , obchodní společnosti SOFISH TRADING, s. r. o., F. K. a O. K. ve výši 8.985.175,51 Kč , J. V. ve výši 4.605.156,27 Kč , P. T. ve výši 52.265,00 Kč , P. M. a L. V. ve výši 773.581,74 Kč , obchodní společnosti H.W.DŘEVO, spol. s r. o., M. P. a P. M. ve výši 1.077.184,52 Kč , V. L. ve výši 2.313.939,75 Kč , Nemocnici s poliklinikou Uherské Hradiště, příspěvková organizace a M. R. výši 265.095,00 Kč , a dále tím že jako jednatel obchodní společnosti HH, se sídlem XY jednal:
23) ke škodě výstavce podnikatelky – fyzické osoby a současně avala fyzické osoby – občana L. M. (v době vystavení směnky B.), nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2004 pravděpodobně do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2329/98 , vystavenou dne 1. 12. 1999 v XY podnikatelkou – fyzickou osobou L. B., na řad obchodní společnosti C - LEASING Turnov, a. s., tehdy se sídlem Žižkova 544, Turnov (dále také "C-L, a. s.,"), tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 2. 500.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "dvamilionypětsettisíckorunčeských",
ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004 mezi společností HH a ČSOB, k této pohledávce č. 18011/67/98, zejména z Dodatku č. 2 ze dne 1. 12. 1999 k leasingové smlouvě č. 2329/98, na základě kterého je pokračováno v této leasingové smlouvě, a to jak v nájemním vztahu, užívání předmětu pronájmu, tak i v plnění „Smluvních podmínek pronájmu – podmínek leasingu k leasingové smlouvě č. 2329/98“ novým nájemcem, podnikatelkou – fyzickou osobou L. B., dále z předávacího protokolu směnek ze dne 10. 12. 2004 (převzetí směnek indosovaných na společnost HH na základě Smlouvy ze dne 13. 8. 2004), zejména z Dohody, dále z předávacího protokolu odebrání předmětu leasingu ze dne 10. 8. 2000, kde jako přebírající je uvedena obchodní společnost A U R I D, spol. s r. o., jakož i z výsledku dražby dobrovolné podle §31 zák. č. 26/2000 Sb. uskutečněné dražebníkem, společností A U R I D, spol. s r. o., dne 10. 10. 2000, jakož i z korespondence mezi nájemcem B. a společností C-L, a. s., že na uvedené směnce nemůže vyplnit žádné datum splatnosti ani žádnou směnečnou sumu,
24) ke škodě avala právnické osoby – obchodní společnosti PREMIUM, spol. s r. o. , avala fyzické osoby – občana) V. P. , nar. XY, a avala fyzické osoby – občana J. P. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 30. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2144/97 , vystavenou dne 1. 5. 1997 v XY obchodní společností C-L a. s., na řad IPB, tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 10.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "desetmilionů-korunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, nejméně z Přílohy č. 1 - Pohledávky postupované na základě Rámcové smlouvy č. 67/1994 (dále také „Příloha č. 1“) Smlouvy ze dne 13. 8. 2004, dále z listin uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dodatku č. 2 ze dne 1. 5. 1999 k leasingové smlouvě č. 2144/97, na základě kterého je pokračováno v této leasingové smlouvě, a to jak v nájemním vztahu, užívání předmětu pronájmu, tak i v plnění „Smluvních podmínek pronájmu – podmínek leasingu k leasingové smlouvě č. 2144/97“ novým nájemcem, obchodní společností PREMIUM PLAST, s. r. o., a z další listinné dokumentace předané k této pohledávce č. 13817/67/97, jakož i ze směnečného řízení vedeného Krajským soudem v Hradci Králové, sp. zn. 34 Sm 229/2003 (změna na sp. zn. 34 Cm 28/2004) a z obchodněprávního řízení u Krajského soudu v Brně, sp. zn. 19 Cm 89/2004, sp. zn. 19 Cm 283/2004 a u Městského soudu v Brně, sp. zn. 56 Ro 2502/2004, že na této blankosměnce nemůže vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti,
25) ke škodě avala fyzické osoby – občana J. L. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 1269/97 , vystavenou dne 1. 10. 1997 v XY obchodní společností C–L, s. r. o., na řad IPB, tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 2. 193,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "dvatisícestodevadesáttřikorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, nejméně z Přílohy č. 1 Smlouvy ze dne 13. 8. 2004, dále z listin uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z Dodatku č. 3 k leasingové smlouvě č. 1269/97 platného od 31. 3. 2001, kterým všechna práva a povinnosti a leasingové splátky přebírá společnost hooper-tooper, s. r. o., na základě kterého je pokračováno v této leasingové smlouvě, a to jak v nájemním vztahu, užívání předmětu pronájmu, tak i v plnění „Smluvních podmínek pronájmu – podmínek leasingu k leasingové smlouvě č. 1269/97“ novým nájemcem, obchodní společností hooper-tooper, s. r. o., dále z oznámení novému nájemci o postoupení pohledávky ze dne 31. 3. 2001 k leasingové smlouvě č. 1269/97, z čl. IV. odst. 4 poslední věta Smluvních podmínek pronájmu – podmínek leasingu, z další listinné a elektronické dokumentace předané k této pohledávce č. 15153/67/97, především z databázového souboru (databáze MS access), že na této blankosměnce nemůže vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti,
26) ke škodě avala fyzické osoby – občana J. M. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 29. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 1355/98 , vystavenou dne 1. 1. 1998 v XY obchodní společností C–L, s. r. o., na řad IPB, tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 1. 200.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "jedenmiliondvěstětisíckorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, nejméně z Přílohy č. 1 Smlouvy ze dne 13. 8. 2004, dále z listin uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z listinné a elektronické dokumentace předané k této pohledávce č. 16196/67/98, především z databázového souboru (databáze MS access), kde je uvedena aktualizace hodnoty postupované pohledávky se stavem ke dni 2. 12. 2004, jakož i z osobního kontaktu s J. M. na základě plné moci udělené dne 8. 6. 2000 společností C-L, a. s., společnosti A U R I D, spol. s r. o., při řešení pohledávek vzniklých z leasingových smluv, že na této blankosměnce nemůže vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti,
27) ke škodě avala fyzické osoby – občana P. M. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 30. 12. 2004 do pravděpodobně 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 3414/99 , vystavenou dne 15. 2. 1999 v XY P. M. jednajícím jménem obchodní společnosti S. P. H., (od 4. 5. 2007 změna názvu na L. H. I.) na řad C–L, s. r. o., tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 36.811,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "třicetšettisíc-osmsetjedenáctkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, nejméně z Přílohy č. 1 Smlouvy ze dne 13. 8. 2004, dále z listin uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z listinné a elektronické dokumentace předané k této pohledávce č. 19625/67/99, především z databázového souboru (databáze MS access), jakož i z čl. IX. odst. 4 „Smluvních podmínek pronájmu – podmínek leasingu k leasingové smlouvě č. 3414/99“, že na této blankosměnce nemůže vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti, neboť nedošlo k odstoupení od leasingové smlouvy (viz také fotokopie shodné směnky),
28) ke škodě avala fyzické osoby – občana M. J. , nar. XY (zemřel 2. 1. 2003) a avala fyzické osoby – občana A. J. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2004 do 23. 5. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 4171/99 , vystavenou dne 15. 7. 1999 v XY podnikatelem – fyzická osoba – nezapsaný v obchodním rejstříku M. J.– D.H.J., na řad C-L, a. s., tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.884,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "pěttisícosmsetosmdesátčtyřikorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, nejméně z Přílohy č. 2 - Pohledávky postupované na základě Rámcové smlouvy č. 24/1999 (dále také „Příloha č. 2“) Smlouvy ze dne 13. 8. 2004, dále z listin uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 29. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z listinné a elektronické dokumentace předané k této pohledávce č. 22226/24/99, především z databázového souboru (databáze MS access), jakož i z čl. IX. odst. 4 „Smluvních podmínek pronájmu – podmínek leasingu k leasingové smlouvě č. 4171/99“ a z listin uvedených v Předávacím protokolu (převzetí směnek indosovaných na společnost HH, na základě Smlouvy o postoupení pohledávky č. 6724/2004 – dále také „předávací protokol směnek“) ze dne 29. 12. 2004, zejména z Dohody o vyplňovacím oprávnění blankosměnky, že na této blankosměnce nemůže vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádné datum splatnosti,
29) ke škodě avala fyzické osoby – občana K. K. , nar. XY, v úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 2546/99 , vystavenou dne 17. srpna 1999 v XY podnikatelem – fyzická osoba – nezapsaný v obchodním rejstříku K. K.– L., na řad, C-L a. s., tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 5.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "pětmilionůkorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, nejméně z Přílohy č. 2 Smlouvy ze dne 13. 8. 2004, dále z listin uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 29. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z listinné a elektronické dokumentace předané k této pohledávce č. 23491/24/99, především ze Všeobecných smluvních podmínek – podmínek leasingu, dále z databázového souboru (databáze MS access), listin uvedených v předávacím protokolu směnek ze dne 10. 12. 2004, zejména z Dohody o vyplňovacím oprávnění blankosměnky a z důvodu absence Odstoupení od leasingové smlouvy, že na této blankosměnce nemůže vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádné datum splatnosti,
30) ke škodě výstavce fyzické osoby – podnikatele R. Č. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 30. 12. 2004 do 1. 6. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 1706/00 , vystavenou dne 18. 2. 2000 v XY podnikatelem – fyzická osoba – nezapsaný v obchodním rejstříku R. Č., na řad C-L, a. s., bez uvedení údajů v části „Jako aval za výstavce“, tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 2.000.000,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. červen 2006" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil "dvamilionykorunčeských", ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, nejméně z Přílohy č. 2 Smlouvy ze dne 13. 8. 2004, dále z listin uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 29. 12. 2004 ke Smlouvě ze dne 13. 8. 2004, zejména z listinné a elektronické dokumentace předané k této pohledávce č. 29223/24/00, především z obsahu Všeobecných smluvních podmínek – podmínek leasingu, dále z databázového souboru (databáze MS access), listin uvedených v předávacím protokolu směnek ze dne 10. 12. 2004, zejména ze Splátkové dohody uzavřené mezi ČSOB, a. s., a dlužníkem R. Č. dne 13. 6. 2003, resp. dne 20. 6. 2003, konkrétně z čl. VII. odst. 3 písm. a), že nemůže na blankosměnce vyplnit žádnou směnečnou sumu výši ani žádné datum splatnosti,
31) ke škodě výstavce podnikatelky – fyzické osoby D. A. , nar. XY, a avala – fyzické osoby J. C. Š. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 10. 12. 2006 do 23. 5. 2006, vyplnil blankosměnku číslo 3622/00 , vystavenou dne 26. 4. 2000 v XY podnikatelkou - fyzickou osobou D. A., avalovanou fyzickou osobou - občanem (s uvedením rodného čísla) J. Š. na řad obchodní společnosti C-L, a. s., tím způsobem, že strojovým písmem vyplnil v části směnečná suma částku „Kč 425. 424,00“, v části datum splatnosti vyplnil datum „30. červen 2006“ a v části směnečná suma slovy vyplnil „čtyřistadvacetpěttisícčtyřistadvacetčtyři korun českých“, ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, nejméně z Přílohy č. 2 Smlouvy 6724/2004 ze dne 13. 8. 2004 a z listinné dokumentace uvedené v předávacím protokolu dokladů ze dne 29. 12. 2004 k cesi č. 30628/24/00, že na základě Odstoupení od leasingové smlouvy doručené nájemci D. A. dne 21. 2. 2001 a úhrady všech dlužných splátek dne 1. 3. 2002 neuhrazených k datu odebrání předmětu leasingu (6. 4. 2001) nemůže na blankosměnku vyplnit žádnou směnečnou sumu, tedy ani žádný datum splatnosti;
takto vyplněná směnka byla řadou indosamentů za dosud nezjištěné úplaty indosována ze společnosti HH na společnost AIRNET, s. r. o., dne 23. 5. 2006, dále zpět ze společnosti AIRNET, s. r. o., na společnost HH dne 12. 11. 2006, dále ze společnosti HH na společnost NEFIO, a. s., dne 12. 11. 2006 a bez data indosace (v intervalu od 02. 6. 2007 do podzimu 2007) ze společnosti NEFIO, a. s., až na kyperskou společnost Graceport Investments Limited, se sídlem Kypr, která podala návrh na vydání směnečného platebního rozkazu Krajskému soudu v Hradci Králové, který dne 21. 7. 2009 vydal směnečný platební rozkaz č. j. 39 Cm 344/2009-15, který nabyl právní moci dne 6. 3. 2010, ponechaného v platnosti rozsudkem téhož soudu ze dne 3. 2. 2010 pod č. j. 39 Cm 344/2009-69, na jehož základě D. A. a J. C. Š. byly povinny zaplatit směnečnou sumu ve výši 425.424,00 Kč s příslušenstvím společnosti Graceport Investments Limited;
dne 27. 7. 2010 usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 pod č. j. 38 EXE 1296/2010-25 byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného společnosti Graceport Investments Limited proti povinným D. A. a J. C. Š. v částce 425.424,00 Kč s příslušenstvím a s náklady exekuce;
usnesením exekutorského úřadu Plzeň-město ze dne 22. 7. 2011, č. j. 134/EX 09714/10-160, byla zastavena exekuce v rozsahu exekučního řízení proti povinné J. C. Š. z důvodu uzavření dohody o zaplacení dluhu ze dne 14. 7. 2011, usnesení nabylo právní moci dne 22. 8. 2011;
32) ke škodě avala fyzické osoby P. Š. , nar. XY, v podvodném úmyslu obohatit společnost HH, na dosud přesně nezjištěném místě, v období od 22. 12. 2004 do blíže nezjištěné doby podzimu roku 2007, vyplnil blankosměnku číslo 2453/99 , vystavenou dne 3. 5. 1999 v XY obchodní společností Computer City, a. s., tehdy se sídlem Praha 4, Nuselská 65 na řad obchodní společnosti C-L, tím způsobem, že rukopisným písmem vyplnil v části "směnečná suma" částku "Kč 51. 319. 140,-", v části "datum splatnosti" vyplnil datum "30. 6. 2007" a v části "směnečná suma slovy" vyplnil částku "padesátmilionůtřistadevatenáct-tisícstočtyřicet", takto vyplněnou směnku bez data indosací v nezjištěné době převedl na jím, v postavení jednatele společnosti HH, majetkově ovládanou obchodní společnost NEFIO, a. s., se sídlem 182 00 Praha 8 – Libeň, Pod Vlachovkou 1269/5, následně v druhé polovině roku 2007 ze společnosti NEFIO, a. s., za dosud nezjištěnou úplatu indosoval na zahraniční společnost Graceport Investments Limited, HE 201097, se sídlem Kleomenous 1, Akritas Tover, Office 603, 1060 Nicosia, Kypr,
ačkoli věděl, že podle listinných materiálů, týkajících se tohoto obchodního případu, nejméně z Přílohy č. 1 Smlouvy ze dne 13. 8. 2004, dále z listin uvedených v předávacím protokolu dokladů ze dne 20. 12. 2004 k uvedené Smlouvě a z další listinné dokumentace předané k této cesi č. 20353/67/99, jakož i z konkurzního řízení společnosti Computer City, a. s., vedeného Krajským soudem v Brně, sp. zn. 32 K 4/2001, že na blankosměnce nemůže vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádný datum splatnosti;
a následně bylo v případě z neoprávněně vyplněných blankosměnky č. 1706/00 a 3622/00 částečně plněno, popř. bylo plněno na základě uzavřené dohody v exekučním řízení, čímž R. Č. byla způsobena škoda ve výši 73.000,00 Kč a J. C. Š. ve výši 212.712,00 Kč, tedy jednáním popsaným pod body 30) až 31 ) byla způsobena škoda ve výši 285.712,00 Kč, a ve spojení s dalšími útoky popsanými v tomto rozsudku pod body 11) a 22 ) (původně obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, č. j. 17 T 57/2011 – 8261 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8.2013, č. j. 4 To 38/2013-8401, pod body B. II./10) a 21) pak škoda v celkové výši nejméně 351.677,00 Kč ,
dále pak jednáním popsaným pod body 31) a 32 ) bezprostředně hrozilo způsobení škody D. A. ve výši 212.712,00 Kč a P. Š. ve výši 50.319.140,00 Kč , celkem tedy přímo hrozilo způsobení škody ve výši 50.531.852 Kč, a ve spojení s dalšími útoky popsanými pod body 1) , 7), 12), 17), 18), 19) a 21) tohoto rozsudku (původně obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, č.j. 17 T 57/2011 – 8261, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2013, č.j. 4 To 38/2013-8401, pod body B. I., II./6), 11), 16), 17), 18), 20) hrozilo způsobení škody v celkové výši nejméně 74.631.224,42 Kč,
a naposledy jednáním popsaným pod body 23) až 30 ), které záleželo v úmyslném vytváření podmínek pro spáchání zvlášť závažného zločinu, zejména přizpůsobováním prostředků k jeho spáchání, přičemž v případě jeho dokonání, hrozilo způsobení škody L. M. ve výši 2.500.000,00 Kč obchodní společnosti PREMIUM spol. s r. o., V. P. a J. P. ve výši 10.000.000,00 Kč , J. L. ve výši 2.193,00 Kč , J. M. ve výši 1.200.000,00 Kč , P. M. ve výši 36.811,00 Kč , M. J. a A. J. ve výši 5.884,00 Kč , K. K. ve výši 5.000.000,00 Kč a R. Č. ve výši 1.927.000,00 Kč , tedy celkem hrozilo způsobení další škody ve výši nejméně 20.671.888,00 Kč ,
přičemž ve spojení s dalšími útoky popsanými pod body 2) až 6), 8) až 10), 13) až 16), 20) tohoto rozsudku (původně obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, č. j. 17 T 57/2011–8261, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2013, č. j. 4 To 38/2013-8401, pod body B. II. 1) až 5), 7) až 9), 12) až 15), 19) přímo hrozilo způsobení v celkové výši nejméně 53.514.099,87 Kč ,
2. Za uvedený zločin byl obviněný odsouzen podle §209 odst. 5 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku a za použití §58 odst. 5 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest, a to 500 denních sazeb, přičemž jedna denní sazba činila 3. 500 Kč, tedy peněžitý trest v celkové výši 1.750.000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, mu byl podle §69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody na jeden rok a šest měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či jeho člena, prokuristy, osoby zmocněné k obchodnímu vedení v obchodních korporací či družstev na dobu devíti roků. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku též trest zabrání věci, a to originálů 31 směnek v rozsudku soudu prvního stupně specifikovaných. Současně bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací
I. z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušil ve výroku o trestu.
II. Podle §259 odst. 3 tr. ř. obviněného odsoudil podle §209 odst. 5, §45 odst. 1 a §58 odst. 5 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu pěti roků. Podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku mu uložil peněžitý trest ve výměře 500 denních sazeb se stanovenou výší denních sazeb 4. 200 Kč, tj. 2. 100.000 Kč. Podle §69 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému pro případ, že by peněžitý trest ve stanovené lhůtě nebyl vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu či jeho člena, prokuristy a osoby zmocněné k obchodnímu vedení v obchodních korporací či družstev na dobu devíti roků.
III. Odvolání obviněného odvolací soud podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Z dovolání obviněného
4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, pro porušení práva na spravedlivý proces pro nepřezkoumatelnost výroku o vině, pro libovůli při ukládání peněžitého trestu, a též pro nesprávnost naplnění znaků skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 tr. zákoníku, resp. přípravy podle §20 tr. zákoníku.
5. Použitou právní kvalifikaci obviněný shledal užitou v rozporu s judikaturou Ústavního soudu, zejména s nálezem Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. I ÚS 541/10, podle kterého excesivní uplatnění směnky nelze pokládat bez dalšího za trestný čin podvodu, a účastníci směnečného vztahu, mezi nimiž existuje spor, mají dostatek možností vyřešit spor prostředky směnečného práva cestou občanskoprávního soudního řízení. V tomto smyslu označil uvedené myšlenky za obecně závazné (viz článek 89 odst. 2 Ústavy a nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. I. ÚS 491/15).
6. Obviněný spatřoval závěr o své vině v rozporu i s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 4 Tdo 1487/2017, protože z výroku rozsudku, jímž byl uznán vinným, neplyne, v jakém úkonu nebo řetězu na sebe navazujících důkazů soud spatřuje naplňování jeho podvodného záměru, kdo byl jeho jednáním uveden v omyl, kdo měl provést majetkovou dispozici učiněnou v jím vyvolaném omylu, v čem měla majetková dispozice spočívat a ke škodě koho se obviněný chtěl neoprávněně obohatit. Podle obviněného nejsou uvedené znaky v rozhodnutí uvedeny, natož vyargumentovány, byť se jedná o stadium přípravy. I příprava je trestná pouze ve vztahu k individuálně určitému trestnému činu, jehož znaky musí být vystiženy ve skutkové větě. Podle obviněného absentuje naplňování podvodného záměru. Pokud by to měli být účastníci (výstavci či rukojmí), nelze hovořit o podvodu s ohledem na citovanou judikaturu Ústavního soudu, když podvedeným nemůže být ani soud řešící případný spor [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 11 Tdo 229/2004 (publikovaný ve Sbírce soudních usnesení a stanovisek pod č. 24/2006)].
7. Za porušení zásady zákonnosti obviněný považoval, že přezkoumávané rozhodnutí je učiněno v rozporu s uvedenou judikaturou soudů, což podle něj má za důsledek, že když soudy v této kauze zaujaly výklad, který nerespektuje názor Ústavního soudu, že pouhé excesivní uplatnění směnky nelze bez dalšího pokládat za trestný čin podvodu, stalo se tak až ex post , tedy poté, kdy již k tomu obviněný nemohl přizpůsobit své jednání a zachovat se v souladu s normou vyžadovaným jednání. Za důvod, že právní mínění zastávané soudy nižších stupňů v této a předchozí věci představuje přelom, označil, že si toto rozhodnutí „jako zajímavé“ vyžádal předseda jednoho z trestních senátů Městského soudu v Praze (přípis na č. l. 8700). Nepředvídatelnost změny právního náhledu na legalitu jednání obviněného je velice důležitá pro jeho trestní odpovědnost, když obviněný věřil, že v žádném jednání s dotčenými směnkami si nepočíná protiprávně. Nečekaná změna judikaturní praxe představuje v případě obviněného in eventum právní omyl.
8. Nepřezkoumatelnost výroku o vině spatřoval obviněný v tom, že soudy nevyjádřily, jakou konkrétní úvahou dovodily existenci omylu, tedy rozporu určitého údaje s pravým stavem věci. Poukázal na to, že pod body 23) až 26) a 28) až 32) je jen uvedeno, že obviněný v rozporu s vypočtenými smluvními a jinými dokumenty vyplnil určitou směnečnou sumu a datum splatnosti, ačkoli měl vědět, že nemůže vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádné datum splatnosti, chybí však zdůvodnění, proč tak nemohl učinit, jak je tomu např. u bodu 23), kde nejsou uvedeny dostatečné skutečnosti ve výroku ani v odůvodnění.
9. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry spatřoval obviněný v bodě 24) pro nejasnost ohledně tvrzení soudu prvního stupně v jeho rozsudku, že měl být seznámen s tím, že žádnou směnečnou sumu ani datum splatnosti nemohl do blankosměnky vyplnit, neboť nedošlo k účinnému odstoupení od leasingové smlouvy, kdežto odstoupení od leasingové smlouvy je datováno ke dni 1. 10. 2010. Poukázal na to, že nalézací soud ve výroku uvedl, že obviněný nebyl oprávněn vyplnit žádné datum splatnosti, ale v odůvodnění na straně 66 pouze shrnul, že není zřejmé, na základě jakých podkladů bylo datum splatnosti směnky (30. 6. 2006) stanoveno s tím, že neodpovídá datu odstoupení od leasingové smlouvy, které je datováno dnem 14. 11. 2011. Obviněný poukázal na to, že tyto úvahy odporují právnímu závěru, že nebyl oprávněn vyplnit žádné datum splatnosti. Nalézací soud přehlížel, že podle bankou poskytnutého přehledu splácení by banka využila oprávnění vyplnit blankosměnku z důvodu prodlení, což však podle argumentace soudu není právně možné. Podle vyjádření ČSOB banka při uvedení tohoto údaje omylem vycházela ze standardního znění podmínek pro vyplnění blankosměnky (vyjádření ČSOB z 18. 4. 2011). Existenci tohoto omylu však soud nijak nezohlednil při svých závěrech o možnostech vyplnit blankosměnku.
10. Podle obviněného soudy ignorovaly jeho obhajobu soustředěnou na obsahovou stránku směnečného práva, kterou podpořil právním rozborem zpracovaným advokátem JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., a opíral se o právní rozbor zpracovaný prof. JUDr. Janem Dědičem, JUDr. Vlastimilem Piherou, Ph.D., a Mgr. Josefem Křížem z advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík. Z obou právních rozborů se podle obviněného podává, že mohl volit mezi vyplňovacími právy z dohody o směnečném vyplňovacím právu a smluvními podmínkami pronájmu. Odvolací soud však tyto právní rozbory odbyl s odkazem na právní zásadu iura novit curia , aniž by se jimi věcně zabýval z hlediska obsahu a relevance. Nemohl však přehlížet právní argumentaci vznesenou obviněným. Jde o popření práva na obhajobu a smyslu existence těch opravných prostředků, jejichž smyslem je náprava právních vad napadených rozhodnutí. Ad absurdum by totiž absolutizovaná zásada iura novit curia znamenala, že se žádný soud nemůže ve svém právním náhledu mýlit, a tudíž jej ani nelze napravit. Soudy musí v odůvodnění dostatečným způsobem vysvětlit své právní úvahy s případnou citací publikované judikatury nebo názorů právní vědy. Argumentuje-li strana řízení názory právní vědy nebo judikatury, musí se soud s názory v těchto pramenech uvedenými argumentačně vypořádat, případně i vysvětlit, proč je nepovažuje pro danou věc za relevantní (viz nález Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2005, sp. zn. I. ÚS 403/03). To soudy v posuzované věci neprovedly, a tím zatížily svá rozhodnutí vadou, pro kterou měla být s ohledem na porušení práva na spravedlivý proces zrušena.
11. Za libovůli při ukládání peněžitého trestu obviněný považoval, že odvolací soud svévolně k odvolání státního zástupce tento trest zpřísnil, a to tak, že zachoval počet denních sazeb, ale zvýšil jejich výši na 4. 200 Kč, což odůvodnil tím, že nalézacím soudem uložený peněžitý trest nedostatečně vystihuje společenskou škodlivost činu. Uvedená úvaha neodpovídá hmotněprávní úpravě pro ukládání peněžitého trestu. Kategorie povahy a závažnosti činu neurčuje výši denní sazby, ale jejich počet (věta první §68 odst. 3 tr. zákoníku). Výše denní sazby se stanoví se zřetelem k aktuálním osobním a majetkovým poměrům (věta druhá §68 odst. 3 tr. zákoníku). Odvolací soud zvedl výši denní sazby, aniž by se vůbec zabýval zákonnými kritérii pro její stanovení. Namísto toho bez jakékoliv argumentace zvýšení peněžitého trestu, a tedy výrazný zásah do majetkových práv obviněného zdůvodnil nezákonným kritériem, které je určujícím pro určení počtu denních sazeb. Zvýšení trestu s poukazem na jeho údajnou přílišnou mírnost, s ohledem na společenskou škodlivost činu, působí svévolně i z toho důvodu, že ani jeden ze soudů nižších stupňů své hodnocení povaze a závažnosti činu nevysvětluje.
12. V závěru svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek i předcházející rozsudek soudu prvního stupně a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl.
III. Z vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství
13. K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která zdůraznila, že s obdobnými námitkami se již soudy prvního a druhého stupně vypořádaly (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu).
14. K výhradě proti peněžitému trestu státní zástupkyně zmínila, že obviněný namítl nepřiměřenost jeho uložení, což neodpovídá uvedenému důvodu a není možné ji podřadit ani pod žádný jiný dovolací důvod. V posuzované trestní věci je zřejmé, že obviněnému byl za rozsáhlou trestnou činnost ukládán mimořádně snížený trest odnětí svobody podle §58 odst. 5 tr. zákoníku, který zohlednil, že obviněný se dopustil zvlášť závažného zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku ve stadiu přípravy a pokusu, takže mu byl uložen ještě podmíněný trestní odnětí svobody. Obviněnému byly uloženy i trest peněžitý a trest zákazu činnosti, aby byla vystižena společenská škodlivost jeho jednání. Tyto tresty pak reagovaly na to, že hlavním motivem pro páchání předmětné trestné činnosti byla zištnost a že obviněný se dopustil podvodu v rámci výkonu funkce statutárního orgánu obchodní společnosti, v níž zjevně zneužil svého postavení. Uložený trest není v extrémním rozporu s povahou a závažností trestného činu a je slučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe.
15. Státní zástupkyně podpořila správnost závěru o pokračujícím charakteru dílčích útoků v bodech 23) až 32) k trestné činnosti, pro kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 17 T 57/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013 (viz §116 tr. zákoníku). Pro úplnost poukázala na určité zvláštnosti bodů 23) až 32), na něž soud prvního stupně upozornil a zdůraznil, v čem se liší od trestné činnosti, pro niž byl ukládán společný trest. V případě prvního rozsudku se jednalo o zneužití blankosměnek, které byly ve všech případech vystaveny společností C-L, s. r. o., na řad IPB, kdy jako aval za výstavce byly uvedeny právnické nebo fyzické osoby, a doplnit blankosměnky bylo možné výhradně podle Dohody o vyplňovacím oprávnění, kterou uzavřela společnost C-L, s. r. o., jako výstavce směnky a IPB. V případě bodů 23) až 32) to byla buď společnost C-L, s. r. o., na řad IPB, případně šlo o blankosměnky, které byly vystaveny přímo leasingovými nájemci na řad C-L, a. s., které byly po uzavření smluv o postoupení pohledávek indosovány bez data indosace z C-L, a. s., na IPB, a dále ve dvou případech byla leasingovým nájemcům vystavena původně blankosměnka na řad C-L, s. r. o., která byla po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek indosována bez data indosace na IPB. Uvedené skutečnosti nic nemění na podstatě trestné činnosti obviněného, která spočívala v excesivním vyplnění blankosměnky v rozporu s vyplňovacím právem.
16. Výhrady dovolatele, že nebylo objasněno uvedení v omyl, státní zástupkyně odmítla s tím, že bylo prokázáno, že obviněný byl veden podvodným úmyslem, protože ČSOB jako nástupce IPB předala obviněnému blankosměnky a veškeré doklady k nim za jasných podmínek, co a jakým způsobem má do směnky doplnit. Obviněný však svévolně všechny neúplné směnky doplnil způsobem odporujícím vyplňovacímu právu, takže se z formálního hlediska staly směnkami skutečnými, přičemž některé z nich uplatnil u soudu a některé předvedl na jiné majitele. Nechal na sebe převést nevyplněnou směnku, věděl, jak má být doplněna, avšak jeho cílem bylo zneužít takovou listinu doplněním nesprávným, tedy excesivním. Podnikání obviněného sledovalo osud nevydařených leasingových obchodů, kdy pronajímatelé nesplnili své závazky plynoucí z leasingových smluv, neboť založil i obchodní firmu A., která se zabývala vymáháním pohledávek u jednotlivých leasingových nájemců z obchodních případů. Při odkupu souboru pohledávek od ČSOB obviněný vzal na vědomí, že pohledávky mohou trpět vadami, což vyplývalo také z ceny, když nominální hodnota celého souboru postupovaných pohledávek byla určena řádově částkou 260.000.000 Kč, a obviněný za tento soubor zaplatil 6.000.000 Kč. V omyl byli uváděni avalové tím, že obviněný do blankosměnek vyplnil nepravdivé okolnosti. Obohacena měla být společnost obviněného HH. Jednání obviněného považovala státní zástupkyně za záměrné a cílené a to v 32 případech. Z pozice majitele blankosměnek zneužil svého postavení a se znalostí všech rozhodných okolností doplnil zcela záměrně nepravdivě a v rozporu se všemi ujednanými pravidly sumy, které odporovaly všem dostupným smluvním ustanovením a podkladům.
17. Státní zástupkyně se neztotožnila ani s výhradami směřujícími proti bodu 23) a 29), protože obviněný věděl, že nejméně z důvodu absence účinnosti data odstoupení od leasingové smlouvy do blankosměnky nemůže vyplnit žádné datum splatnosti a žádnou směnečnou sumu. V bodě 24) byl rovněž seznámen se všemi podklady a věděl, že blankosměnku vystavenou dne 1. 5. 1997 nemůže vyplnit žádnou směnečnou sumou ani žádným datem splatnosti, neboť nedošlo k účinnému odstoupení od úvěrové smlouvy. V tomto případě jako aval za výstavce byla uvedena obchodní společnost PREMIUM, spol. s r. o., a fyzická osoba V. P. V bodě 29), kdy blankosměnka mohla být doplněna pouze podle směnečné dohody uzavřené mezi C–L, a. s., a leasingovým nájemcem K. K.– L., ani v tomto případě nedošlo k účinnému odstoupení od leasingové smlouvy. Podle Smluvních podmínek pronájmu i v případě konkurzu bylo třeba jednostranné odstoupení od leasingové smlouvy realizovat odstoupením.
18. S ohledem na uvedené závěry státní zástupkyně shledala naplněnými znaky zločinu podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a tedy vyloučila možnost postupovat podle §12 odst. 2 tr. zákoníku. Poukázala i na další řízení vedené proti obviněnému, pro něž byl pravomocně odsouzen, a to na základě usnesení Rady Policie ČR – Národní centrály proti organizovanému zločinu SKPV, Expozitury České Budějovice ze dne 29. 9. 2017 č. j. NCOZ-8175-173/TČ-2016-417203-TŘI-P.
19. Námitku o jednání v právním omylu negativním podle §19 odst. 1 tr. zákoníku považovala za nedůvodnou. Při vyplňování blankosměnek se obviněný neřídil žádnými z pravidel občanského zákoníku ani ujednáním smluvních stran. Ignoroval především smluvní podmínky, směnky vyplňoval libovolně údaji, které neodpovídaly žádnému jeho právu, kdy cílem jeho jednání bylo vymoci z poškozených více, než bylo možné na základě oprávnění vzniklých podle Smlouvy o postoupení pohledávek z roku 2004, kterou uzavřel s ČSOB. Jednal minimálně v eventuálním úmyslu spáchat trestný čin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, k jehož dokonání nedošlo.
20. Nalézací soud podle státní zástupkyně věci věnoval potřebnou pozornost, mimo jiné i obhajobě obviněného, kterou vyvrátil rozborem konkrétních písemných materiálů, a proto nedošlo k porušení práva na spravedlivý proces. Nejednalo se v této věci ani o ignorování právních názorů specialistů na právo cenných papírů. Naopak se ztotožnila s názorem odvolacího soudu, který ve svém rozhodnutí upozornil na právní zásadu iura novit curia , ze které vyplývá, že soud si nemůže nechat v otázkách práva zpracovávat znalecké posudky, neboť je sám subjektem, který nalézá právo. Soud neprovádí dokazování v otázkách právních, ale pouze skutkových. Soud musí při svém rozhodování vždy věc právně zhodnotit sám. Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby bylo dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
21. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno k replice obhájci obviněného, přičemž Nejvyšší soud repliku z její strany do konání neveřejného zasedání neobdržel.
IV. Přípustnost a další podmínky dovolání
22. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Posuzoval též, zda obviněným uplatněné argumenty obsahově naplňují jím zvolený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože napadené rozhodnutí může být podrobeno věcnému přezkumu jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z dovolacích důvodů zakotvených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů přitom nestačí, neboť důvod dovolání musí být v tomto mimořádném opravném prostředku skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
23. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vymezen tak, že na jeho podkladě je možné dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Takto vyjádřená právní úprava určuje, že ve vztahu ke zjištěnému skutku lze dovoláním vytýkat výlučně vady právní, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Uvedený důvod neslouží k nápravě jiných vad, které nemají podklad v hmotněprávních vadách, a proto se jeho prostřednictvím nelze domáhat nápravy procesních nedostatků.
24. S odkazem na uvedený dovolací důvod nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení, protože důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení ovšem nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 396 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
25. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), a dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Uvedené zásady však není možné vykládat restriktivně [srov. například nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04 (N 42/32 SbNU 405), ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 (N 114/34 SbNU 187), či usnesení ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05 (U 22/38 SbNU 579), aj.], protože ve výjimečných případech je připuštěn zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění, a to při shledání extrémního nesouladu mezi skutkovými závěry a právním posouzením věci, o nějž by se jednalo tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a nález Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/05 (N 167/42 SbNU 407)], což může být za situace, že je zjištěna zjevná absence srozumitelného odůvodnění rozsudku, kardinální logické rozpory ve skutkových zjištěních a z nich vyvozených právních závěrech, opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů atp. [viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99 (N 69/18 SbNU 115), dále ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257), ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95 (N 79/4 SbNU 255) nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03 (U 1/32 SbNU 451)].
26. V souladu s těmito zásadami Nejvyšší soud v posuzované věci měl na paměti, že je povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, a to včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeno jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněno pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR). V té souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně v uvedeném stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz §54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci J. a ostatní proti České republice ze dne 13. 10. 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 citovaného stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR].
V. K námitkám obviněného
27. Podle obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný jím napadal nesprávné právní posouzení věci a porušení práva na spravedlivý proces, což jsou výhrady, které lze podrobit přezkumu Nejvyšším soudem, neboť na nedostatky použité právní kvalifikace dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně dopadá, a u práva na spravedlivý proces, pod nějž lze podřadit výhrady proti extrémním rozporům mezi skutkovými zjištěními a právními závěry, je právem Nejvyššího soudu posoudit, zda je učiní předmětem svého přezkumu, a to zejména se zřetelem na principy vyjádřené zejména stanoviskem pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl.ÚS-st. 38/14, vyhlášeného jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněného pod st. č. 38/14 ve sv. 72 Sb. nál. a usn. ÚS ČR. Z těchto důvodů Nejvyšší soud posuzoval, zda jsou tyto námitky dotýkající se celého dosavadního trestního řízení a v něm učiněných právních závěrů opodstatněné.
VI. K porušení práva na spravedlivý proces
a) nepřezkoumatelnost výroku o vině
28. Obviněný poukazoval na nepřezkoumatelnost výroku o vině poukazem na nedostatek úvahy, podle níž soudy dovodily existenci omylu, tedy rozporu určitého údaje s pravým stavem věci v bodech 23) až 26) a 28) až 32), protože podle něj chybí jakékoli zdůvodnění, proč by nemohl vyplnit žádnou směnečnou sumu ani žádné datum splatnosti.
29. Této námitce nebylo možné přisvědčit především proto, že neodpovídá stavu věci ani obsahu odůvodnění zejména rozsudku soudu prvního stupně, a nedopadá na vady, které jsou významné ve smyslu porušení zásad spravedlivého procesu, jenž je třeba vykládat z hlediska posouzení správnosti viny obviněného, a toho, zda mu v důsledku toho bylo upřeno právo na dostatečnou soudní ochranu [srov. nález sp. zn. III. ÚS 505/98 ze dne 8. 7. 1999 (N 99/15 SbNU 25)]. Jen taková vada obecně zakládá porušení práva na soudní ochranu zakotveného v článku 36 odst. 1 Listiny a v článku 6 Úmluvy (srov. rozsudek ESLP ze dne 21. 1. 1999 ve věci García Ruiz vs. Španělsko, stížnost č. 30544/96, §26, v němž bylo vysloveno, že podle ustálené judikatury musí soudní rozhodnutí uvádět důvody, na nichž jsou založená, v dostatečné míře). O porušení práva na spravedlivý proces, jde tehdy, když je zanedbána povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat i s argumenty uplatněnými účastníky řízení [srov. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. I. ÚS 3184/07 (N 71/49 SbNU 61)]. Jedním z principů představujících součást práva na řádný proces a vylučujících libovůli při rozhodování je mimo jiné právě povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit, a to v trestním řízení způsobem zakotveným v §125 a §134 odst. 2 tr. ř. [srov. nález Ústavního soudu ze dne 20. 2. 2004, sp. zn. IV. ÚS 219/03 (N 25/32 SbNU 225)].
30. Nedůvodnost obviněným vytýkané vady, že soud nezdůvodnil, z čeho soudy dovodil existenci omylu, vychází z celého obsahu rozsudku soudu prvního stupně, který nejprve na straně 18 až 20 popsal genezi celé situace spojené s povinnostmi leasingových obchodů a z nich pramenících povinností leasingových dlužníků, na straně 21 vysvětlil podmínky pro uzavření smluv o postoupení pohledávky mezi IPB na straně postupníka a C-L, a. s., na straně postupitele a vysvětlil i hlediska pro uvedená smluvní ujednání, včetně jejich obsahu. Poukázal na Smluvní podmínky pronájmu – podmínek leasingu, a na straně 22 popsal skutečnosti rozhodné pro vyplnění blanskosměnky. Tím odvolací soud stanovil rámec, na nějž odkazoval u každého z dílčích útoků u bodu 23) až 32). Kromě toho, u každého tohoto jednotlivého dílčího útoku na stranách 54 až 74 vysvětlil, v čem spočívala podstata podvodného jednání obviněného. Tento výklad lze považovat za dostačující a plně vyhovující podmínkám stanoveným pro odůvodnění rozsudku podle §125 odst. 1 tr. ř. O porušení práva na spravedlivý proces se v tomto případě nejedná, protože rozhodnutí jsou ve zmíněném směru dostatečně odůvodněna a vysvětlují úvahy, jimiž se soudy při tvoření právních závěrů, řídily.
b)extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právními závěry
31. Obviněný považoval za rozporná skutková zjištění pod body 23), 24), 29) a 30), která nepovažuje za řádně objasněna z hlediska argumentů soudy uvedených v odůvodnění přezkoumávaných rozhodnutích. V tomto směru vytýkal, že na rozdíl od skutkového zjištění u bodu 24) je v odůvodnění na straně 57 se podává, že nedošlo k účinnému odstoupení o leasingové smlouvy, přestože na straně 56 je uvedeno, že odstoupení od leasingové smlouvy je datováno dnem 1. 10. 2000 (nikoliv 2010, jak tvrdí v dovolání obviněný). Je třeba zdůraznit, že toto tvrzení obviněného je jen vytržením jednoho detailu z kontextu celého výsledku provedeného dokazování, protože z logiky konkrétně provedených důkazů plyne, že tvrzené odstoupení od leasingové smlouvy k uvedenému datu nekoresponduje s obsahem výpovědi V. a J. P. jako oprávněných osob, že by k odstoupení došlo. Proto také důvodně soud prvního stupně na straně 57 rozsudku, v zájmu stručnosti konstatoval, že „nedošlo k účinnému odstoupení od leasingové smlouvy“. O obviněným namítaný rozpor se proto nejedná.
32. Obdobně ani v případě dílčího útoku pod bodem 29) nejde o obviněným uváděný rozpor, protože je argumentováno daty, která se týkají dne 14. 11. 2011, což je skutečnost, kterou soud uvedl se zřetelem na průběh celé situace po spáchání činu obviněného, jenž byl dokonán v době vymezené ve skutkovém zjištění. Tímto argumentem soud pouze dokresluje důsledky, které po činu obviněného nastaly. Nejde proto u této úvahy soudu o skutečnosti odporující právnímu závěru, že obviněný nebyl oprávněn vyplnit žádné datum splatnosti. Ani výhrady proti bodu 23) nemají ve výsledcích provedeného dokazování podklad, protože nejde o rozpor, jenž obviněný shledal u vyjádření ČSOB z 18. 4. 2011 pod č. PRA/711/2011, neboť pro posouzení trestného jednání není rozhodné, z jakých podmínek vycházela ČSOB pro vyplňování blankosměnky, protože její vyplňovací právo s tím, co je obviněnému kladeno za vinu, vůbec nesouvisí.
33. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud neshledal v postupech soudů obou stupňů žádné vady, které by mohly svědčit o existenci extrémního nesouladu. Způsob, jakým soudy své závěry vysvětlily, v posuzované věci plně koresponduje s pravidly vymezenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §125, resp. §134 tr. ř., učiněné skutkové a z nich pramenící právní závěry jsou logické, ucelené, obsahují racionální zhodnocení a reagují na všechna zjištění, jež se ve věci nabízela, ať již z výpovědi poškozeného, obviněného nebo dalších svědků, či vyplynula z dalších provedených, zejména listinných důkazů. Všechny tyto skutečnosti, jež soudy ve svých rozhodnutích dostatečně jasně a srozumitelně ve vzájemných souvislostech posuzovaly, svědčí o správnosti jejich závěrů skutkových i právních, jež v odůvodnění svých rozhodnutí v potřebné míře zjistily i vysvětlily podle pravidel stanovených v §125 a 134 tr. ř.
c) ignorování obhajoby obviněného k právní podstatě obvinění
34. Obviněný za ignorování své obhajoby považoval, že odvolací soud nepřisvědčil jeho argumentaci o právním náhledu na směnečné právo, kterou podložil právními rozbory zpracovanými odborníky dlouhodobě se tomuto právnímu odvětví věnujícími, konkrétně jde o právní rozbory zpracované JUDr. Radimem Chalupou, Ph.D., a JUDr. Janem Dědičem, JUDr. Vlastimilem Piherou, Ph.D., a Mgr. Josefem Křížem, ze kterých podle obviněného vyplývalo, že mohl volit mezi vyplňovacími právy z dohody o směnečném vyplňovacím právu a smluvních podmínek pronájmu.
35. K této námitce je třeba uvést, že se s ní již odvolací soud vypořádal tak, že vysvětlil v bodě 16. odůvodnění svého rozsudku, že soud prvního stupně pochybil, pokud jmenované odborníky vyslechl jako svědky s odůvodněním, že takový postup příkře odporuje právní zásadě iura novit curia (soud zná právo) , ze které vyplývá, že předmětem dokazování soudu nejsou právní normy České republiky, pokud jsou uveřejněny nebo registrovány ve Sbírce zákonů České republiky, a proto soud ani nemůže být vázán žádnými důkazy při výkladu a použití těchto norem (rozhodnutí č. 53/1989-II., Sb. rozh. tr.). Výjimku tvoří cizozemské právní normy, které je nutné dokazovat (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 8. 1996, sp. zn. 1 Tzn 16/96, publikované ve Sb. rozh. tr. pod č. 40/1997-I.).
36. Nejvyšší soud se s takto vysloveným názorem ztotožnil. Považuje za nutné jen pro úplnost i v souladu s vyjádřením nejvyšší státní zástupkyně zdůraznit, že postoj odvolacího soudu nelze považovat za porušení práva obviněného na obhajobu, protože soud prvního stupně splnil požadavky obviněného, i když nebyly plně v souladu se zásadou iura novit curia, a jmenované osoby vyslechl. Pro takový postup však skutečně nebyly dány podmínky §89 odst. 2 tr. ř. a násl. tr. ř., protože svědek je osoba, která vypovídá o skutečnostech důležitých pro trestní řízení, jež sama vnímala svými smysl, tedy viděla, slyšela atd. Jeho postavení je vytvořeno situací, kterou pozoroval, vnímal. Za takovou osobou nelze považovat advokáty, případně teoretiky v oblasti práva, kteří mají podat odborné vysvětlení k právní problematice. Pro výklad právních předpisů soudem platí sice zásada iura novit curia , avšak náležité uplatnění této zásady vyžaduje respektovat základní zásady dokazování v trestním řízení shodně jako při dokazování kterékoli jiné skutečnosti. Pro náležitý výklad právního předpisu musí soud použít všech dostupných metod výkladu včetně výkladu autentického. Tento výklad podává orgán, který normu vydal, přičemž je povinností soudu v pochybnostech obstarat důkaz o autentickém výkladu ať již dožádáním, nebo výslechem zástupce příslušného orgánu (nikoliv tedy svědectvím teoretiků v oblasti práva) (srov. odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 1989, sp. zn. 1 Tzf 7/1988, uveřejněné pod č. 53/1989-II., Sb. rozh. tr.). Je však třeba upřesnit, že v přezkoumávané věci se nejednalo o nutnost podávat výklad k zákonu směnečnému a šekovému č. 191/1950 Sb., protože pro objasnění trestného jednání obviněného žádný výkladový problém v tomto směru nevznikal, ale šlo jen o snahu obviněného podpořit svou obhajobu, že se činu nedopustil.
37. Právní argumentaci obviněného věnovaly oba soudy podstatnou část svých rozhodnutí (viz strany 77 až 82 rozsudku soudu prvního stupně a body 20 až 25 rozsudku odvolacího soudu), avšak všechny podmínky výkladu uvedené právní normy, jenž sám soud pro potřebu právního posouzení trestného činu obviněného považoval za nutný, a to v rámci své pravomoci rozhodovat o vině a trestu za trestné činy (článek 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), odvolací soud zcela akceptoval. Soudy ctily zásadu, že soud je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (článek 95 odst. 1 Ústavy). Analogicky lze poukázat na §107 tr. ř., podle něhož znalci nepřísluší provádět hodnocení důkazů a řešit právní otázky, kdy i toto ustanovení je také projevem zásady iura novit curia .
38. Ze všech těchto důvodů porušení práva obviněného na obhajobu nedošlo.
VII. K nesprávnému hmotněprávnímu posouzení
a) K excesivnímu vyplnění blankosměnek
39. Obviněný v dovolání vyslovil nesouhlas s právní kvalifikací, neboť s odkazem na judikaturu Ústavního a Nejvyššího soudu namítal, že nelze bez dalšího pokládat excesivní uplatnění směnky za trestný čin podvodu a že z výroku rozsudku nejsou jednoznačně patrné znaky trestného činu podvodu, zejména v jakém úkonu nebo řetězu úkonů spatřují naplňování podvodného záměru a kdo měl být jednáním obviněného uváděn v omyl.
40. Pro posouzení správnosti právních závěrů je podstatné, že jednání obviněného pod body 23) až 32) přezkoumávaného rozsudku je součástí pokračujícího skutku zahrnujícího i část dílčích útoků uvedených pod body 1) až 22), které byly k sobě spojeny za podmínek ukládání společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku. Uvedenými dílčími útoky v bodech 1) až 22) nyní přezkoumávaného rozsudku soudu prvního stupně se Nejvyšší soud již zabýval ve svém usnesení ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 361/2014, jimž rozhodl o dovolání podaném proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 17 T 57/2011 tak, že ho podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Následně podanou ústavní stížnost, Ústavní soud usnesením ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2471/14, odmítl, a ve vztahu k použité právní kvalifikaci s ohledem na body 1) až 22) konstatoval k možnosti vyplnění předmětných blankosměnek na základě obsahu Smluvních podmínek nebo Dohody, že obviněný přehlížel, že rozhodnutí nalézacího, odvolacího i dovolacího soudu jsou založena na (skutkovém) závěru, že vyplnil tyto blankosměnky způsobem, jenž nevyplýval ani z obsahu Smluvních podmínek, ani z obsahu Dohody. Námitky obviněného neoznačil za relevantní, neboť se dovolací soud s námitkami vypořádal ústavně konformním způsobem.
41. Pokud tedy Nejvyšší soud v předchozím rozhodnutí dne 9. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 361/2014, podrobně vysvětlil, v čemž spatřoval podvodné jednání obviněného, přičemž skutky označené body 1) až 22) jsou ve vzájemném vztahu pokračování, neboť byly vedené jednotným záměrem a naplňují, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku (§116 tr. zákoníku; bod 24 rozsudku odvolacího soudu a strany 18 a 19 rozsudku soudu prvního stupně), lze obdobné závěry učinit ve vztahu k dílčím útokům pod body 23) až 32) nyní přezkoumávaným, neboť právní názor, který k této otázce Nejvyšší soud vyjádřil, je závazný jak pro soud, tak i pro obviněného [přiměřeně srov. §265s odst. 1 tr. ř. a usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004 (publikováno v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 686, svazek 5/2004)]. I když v této části trestného jednání obviněného nyní dovoláním napadeného jde na rozdíl od bodů 1) až 22) o zneužití blankosměnek, které byly vystaveny společností C-L, s. r. o., na řad IPB, u bodů 23) až 32) se jedná o situaci buď obdobnou, anebo zdánlivě změněnou, protože šlo o blankosměnky vystavené přímo leasingovými nájemci na řad C-L, a. s., které byly po uzavření SOPP indosovány bez data indosace z C-L, a. s., na IPB, případně řádně byla leasingovým nájemcům vystavena původně blankosměnka na řad C-L, s. r. o, po uzavření SOPP byla indosována bez data indosace na IPB, v zásadně se právní pohled na celou trestnou činnost obviněného nemění, neboť ta má stále stejné schéma a její struktura vychází se shodných hmotněprávních hledisek.
42. Z uvedených důvodů lze v obecném pohledu ve vztahu k námitkám obviněného o posouzení způsobu vyplňování blankosměnek odkázat na výklad, jenž Nejvyšší soud podal v odůvodnění usnesení ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 361/2014, v němž podrobně, k obdobným námitkám obviněného, který se též s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, zejména nález ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 541/2010 (shodně jako v nyní přezkoumávaném dovolání) domáhal své beztrestnosti, vyložil, že podstata blankosměnky je upravena v §10 zákona č. 191/1950 Sb. Jde o směnku, která není v celém rozsahu vyplněna. Obsahuje bílá místa (blank, bianco – bílý), tedy taková místa, na která mají být později vepsány další údaje, a to jak charakteru podstatných obsahových náležitostí směnky, tak případně i zápisů nepodstatných, vedlejších. Jde o nehotovou směnku a tento název vyjadřuje, že ve skutečnosti se ještě nejedná o směnku. Je to vlastně teprve určitý zárodek směnky budoucí, protože blankosměnka by nemohla být zejména uplatněna u soudu. Mezi pojmové znaky blankosměnky patří to, že jednak musí obsahovat alespoň jeden podpis, jednak listina musí být určena k použití jako směnka a musí dojít k záměrnému vydání blankosměnky, takže ten, kdo vydává blankosměnku, musí mít tento úmysl a musí udělit někomu vyplňovací právo. Jím se rozumí právo nabyvatele blankosměnky vyplnit určité chybějící náležitosti, tj. ten, kdo nabývá směnku, která není vyplněna ve všech částech, musí k ní nabýt i právo vyplnit tuto směnku. Blankosměnku lze tedy definovat jako listinu, která je záměrně vydána v nehotové formě tím, kdo se na tuto listinu podepsal a kdo při vydání směnky udělí nabyvateli směnky tzv. směnečné právo vyplňovací (viz Kovařík, Z. Renesance směnky VI. Blankosměnka. 2. Vyplňovací právo směnečné. Právní praxe v podnikání č. 4/1993, s. 18). Podstata tohoto práva leží v oprávnění majitele blankosměnky svým úkonem, tj. doplněním chybějících částí, a to jak náležitostí podstatných, tak i doložek fakultativních, přeměnit nehotový zárodek směnky na skutečný cenný papír, tj. na úplnou směnku. Vyplňovací právo směnečné totiž není právem věcným, vyplývajícím z vlastnictví směnky, ale jde o zvláštní, se směnkou ovšem těsně související právo, které přísluší majiteli směnky. Toto právo nevzniká přímo z titulu vlastnictví směnky, musí být zvláště vydavatelem takové směnky nabyvateli nehotové směnky uděleno. Není právem obligačním, je to speciální majetkové právo. Jeho výkon je jednostranný. Při tom až jeho výkonem zakládají se teprve skutečné vztahy směnečně právní. Vyplněním směnky teprve stává se blankosměnka skutečnou směnkou. Odtud teprve vznikají skutečná práva směnečná. Ovšem vždy bylo uznáváno, že se tak děje s účinností ex tunc k datu, kdy byla blankosměnka podpisatelem vydána. Toto právo bylo vždy považováno za neodvolatelné. Toto právo se zakládá na úmluvě mezi osobou, která tuto směnku podepsala, a osobou, která blankosměnku přejímá. Velmi časté použití blankosměnky jako krycího prostředku k úvěru spočívalo v tom, že dlužník bance předal blankosměnku bez uvedené směnečné sumy a banka ji vyplnila sumou, která nebyla k určitému okamžiku ještě splacena. Vyplňovací právo je co do rozsahu určeno jednak prázdným obsahem směnky a dále ujednáním mezi podepsaným a osobou, která od něj směnku jako její první majitel přejímá (viz Kovařík, Z. Renesance směnky VI. Blankosměnka. 2. Vyplňovací právo směnečné. Právní praxe v podnikání č. 4/1993, s. 18). Je-li blankosměnka doplněna v rozporu s vyplňovacím právem, zakládá tato skutečnost námitku dlužníka. Taková listina proto nenabývá povahy neplatné směnky. Z hlediska směnečného práva nejde ani o pozměňování listiny či o její padělání (viz Sotolář A., Šámal, P., Púry, F., Štenglová, I., Sovák, Z. a kol. Trestná činnost na českém kapitálovém trhu a v bankovní sféře. Praha: Institut Ministerstva spravedlnosti pro další vzdělávání soudců a státních zástupců, 1998, svazek 58, s. 51) [srov. strany 16, 17 usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 4. 2014, sp. zn. 8 Tdo 361/2014].
43. K námitce, že se nejednalo o uvedení v omyl, je vhodné zmínit, že uvedení v omyl je jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, jež nejsou v souladu se skutečným stavem věci, jde o rozpor mezi představou u podváděné osoby a skutečností. Uvedení v omyl může být spácháno konáním (srov. rozhodnutí č. 45/1996, 13/1981, 44/1999 Sb. rozh. tr.), opomenutím, anebo konkludentním jednáním (srov. rozhodnutí č. 57/1978 nebo č. 46/1981 Sb. rozh. tr.). Uvést v omyl lze lstí, ale může jít i jen o pouhou nepravdivou informaci, zvláště, když v běžném životě není zvykem si ověřovat pravdivost podávaných informací. V žádném případě se nevyžaduje nějaká zvláštní rafinovanost. Mezi omylem u podváděné osoby a majetkovou dispozicí, kterou provede oklamaný a na jejím základě vzniklou škodou u poškozeného a obohacením pachatele, popř. jiné osoby, musí být příčinná souvislost.
44. Tato obecná hlediska obviněný naplnil, protože pokud by chtěl poctivě realizovat právo na vyplnění blankosměnky, musel by respektovat povinnosti vyplývající z listinných dokumentů u každého jednotlivého dílčího útoku, a jen v souladu s nimi mohl nevyplněné údaje o datu splatnosti a výši sumy, jež je aval povinen zaplatit, na každé z blankosměnek vyplnit. Obviněný však taková pravidla nerespektoval a nevyplněné údaje záměrně s možností získat takto neoprávněný zisk, uvedl do směnek zcela v rozporu s pravidly výše uvedenými, a navíc i v rozporu se smluvním ujednáním, podle něhož toto své oprávnění mohl realizovat. Blankosměnky tak doplnil způsobem, jímž poškozené uváděl v omyl, jak soudy ve skutkových zjištěních správně shledaly, a to zcela odlišně a v rozporu s vyplňovacími podmínkami a se skutečnostmi vyplývajícími z obsahu připojených podkladů, dohod a smluv, jež byl povinen prověřit a respektovat. S ohledem na to, že se jednalo ze strany obviněného o záměr popsaný v bodech 23) až 32), tyto údaje uváděl tak, aby zavázal dlužníky k úhradě vysokých částek. Činil tak proti jejich vědomí, čímž je uváděl v omyl, přestože věděl, že jsou zcela odlišné od těch, než které by měl podle svého oprávnění do směnky vyplnit. Fyzické i právnické osoby uvedl tímto vědomým a chtěným jednáním v omyl, protože předstíral v rozporu s realitou, že avalové jsou dlužníky uvedených jím svévolně stanovených částek, ač tomu tak ve skutečnosti nebylo. Obviněný s ohledem na svůj podvodný úmysl vedený záměrem vymoci prostřednictvím blankosměnek na leasingových dlužnících majetkový prospěch a jim způsobit škodu, vyplnil do nich údaje, které nekorespondovaly s žádným jeho právem, ale byly jím stanovené jen na základě jeho libovůle ve snaze vymoci na poškozených více, než bylo možné z jemu stanovených oprávnění dovodit. Soudy proto v souladu se všemi řádně učiněnými zjištěními dospěly ke správnému závěru o tom, že obviněný jednal zcela záměrně mimo obchodní pravidla a jeho čin je kriminálním jednáním, při němž ve snaze domoci se prospěchu dané obchodněprávní vztahy jen zneužil.
45. Pokud se obviněný i v nyní přezkoumávaném dovolání s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. I. ÚS 541/10, snažil zbavit trestní odpovědnosti za posuzované jednání, je třeba poukázat na to, že citovaný nález konstatoval, že „excesivní uplatnění směnky nelze pokládat bez dalšího za trestný čin podvodu, a to ani v případě, že k němu došlo s nepravdivým uvedením kauzy závazku. Účastníci směnečného vztahu, mezi nimiž existuje obchodněprávní spor, tak mají dostatek možností, jak vyřešit tento spor prostředky směnečného práva a cestou občanského soudního řízení. V daném případě se jedná o tzv. hypertrofii trestní represe, neboť obecné soudy nerespektováním principu ultima ratio neproporcionálně omezily základní práva a svobody stěžovatelky garantované čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod“. Ústavní soud však vycházel ze zcela jiné skutkové situace, kterou není možné aplikovat na projednávaný případ, neboť, na rozdíl od ní, obviněný v této trestní věci sám vytvořil podmínky pro to, aby zcela mimo předchozí smluvní ujednání zneužil prvotní povahy směnky jako zajišťovacího instrumentu u leasingové smlouvy, a zcela mimo podmínky, za nichž byl oprávněn směnku vyplnit, na úkor poškozených tak učinil.
46. Způsob, jakým soudy v bodech 23) až 32) vyjádřily v přezkoumávaných rozhodnutích skutečnost, že obviněný poškozené uvedl v omyl, žádné pochybnosti nevzbuzuje a je plně odpovídající pro závěr o trestnosti jednání obviněného a záměrném zneužití směnečného práva k jeho zištným úmyslům.
b) K porušení zásady zákonnosti
47. Pokud obviněný v rámci svých námitek poukazoval na to, že z regulativních a subsidiárních funkcí trestního práva plyne, že musí poskytovat řádné varování ohledně toho, které jednání je trestné, a které nikoliv, s tím, že pouhé excesivní uplatnění směnky nelze bez dalšího pokládat za trestný čin podvodu, je třeba uvést, že jde o výhradu, která s ohledem na skutková zjištění učiněná v bodech 1) až 32) nemá žádné opodstatnění. Nejedná se v daných souvislostech ani o rozpor s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 4 Tdo 1487/2017, protože se soudy zabývaly v dostatečné míře i otázkou společenské škodlivosti jednání obviněného a důvodně shledaly toto jednání za natolik společensky škodlivé, že se u něj o beztrestnost ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku nejedná (srov. bod 24. rozsudku soudu prvního stupně).
48. Nejvyšší soud připomíná, že čin, o který se jedná, musí být zkoumán ze všech určujících hledisek podle §13 odst. 1 tr. zákoníku, tj. protiprávní je čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně, a §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle něhož lze trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zásadně tedy platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem, a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr však platí jen v případě méně závažných trestných činů, u nichž je korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku, podle níž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Zvláštnost materiálního korektivu spočívajícího v použití subsidiarity trestní represe vyplývá z toho, že se jedná o zásadu, a nikoli o konkrétní normu, a proto je třeba ji aplikovat nikoli přímo, ale v zásadě jen prostřednictvím právních institutů a jednotlivých norem trestního práva. Podstatné je, že společenská škodlivost není zákonným znakem trestného činu, neboť má význam jen jako jedno z hledisek pro uplatňování zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu §12 odst. 2 tr. zákoníku. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v §39 odst. 2 tr. zákoníku, a to ve vztahu ke všem znakům zvažované skutkové podstaty trestného činu a dalším okolnostem případu. Úvaha o tom, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty (srov. I. až II. větu stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2012, uveřejněné pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr.).
49. Námitkám obviněného nelze v projednávaném případě přisvědčit, naopak je třeba souhlasit se soudy nižších stupňů, které správně shledaly nutnost vůči obviněnému aplikovat prostředky trestního práva, neboť represe podle jiného právního předpisu by vzhledem k charakteru jednání obviněného nepostačovala. Obviněný úmyslně navodil situaci, z níž chtěl na úkor velkého počtu poškozených profitovat a získat tak pro sebe značný majetkový prospěch. Ignoroval při tom smlouvy, kterými byl zavázán, a to za situace, kdy právní obrana poškozených byla velice obtížná, čehož si musel být obviněný vědom. Význam má i komplexnost jeho jednání, které vyžaduje značné znalosti a orientaci ve směnečném právu, čehož též obviněný využil, aby si pro sebe opatřil neoprávněný zisk (byť k tomu nedošlo). Ve svém usnesení ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. II. ÚS 2471/14, Ústavní soud potvrdil, že do souzené věci nedopadají obviněným akcentované závěry nálezu ve věci sp. zn. I. ÚS 541/10, a uvedl, že sama skutečnost, že stěžovatel nepodal v souvislosti s žádnou z inkriminovaných blankosměnek návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, trestněprávní charakter jeho jednání nikterak nezpochybňuje, neboť v daném kontextu zjevně představuje relevantní trestněprávní okamžik již sama prezentace předmětných směnek příslušným avalům.
50. V jednání obviněného je tak třeba shledat všechny znaky skutkové podstaty zločinu podvodu §209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stadiu přípravy podle §20 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž společenská škodlivost jednání obviněného neumožňuje postupovat podle §12 odst. 2 tr. zákoníku, neboť je nutné vůči obviněnému aplikovat represivní prostředky trestního práva.
VIII. K peněžitému trestu
51. Námitky obviněného směřovaly i proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o uložení peněžitého trestu podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku ve výměře 500 denních sazeb se stanovenou výší denních sazeb 4. 200 Kč, tedy v celkové výši 2. 100.000 Kč, v čemž spatřoval projev libovůle, neboť šlo o navýšení denních sazeb z 3500 Kč, a to s argumentem, že nalézacím soudem vyměřený trest nedostatečně vystihuje společenskou škodlivost činu. Tyto úvahy podle obviněného neodpovídají hmotněprávní úpravě pro ukládání peněžitého trestu. Systém denních sazeb a jejich určení podle dvou odlišných kategorií se liší. Počet denních sazeb není určen povahou a závažností činu, ale jejich výše se stanoví se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům podle §68 odst. 3 tr. zákoníku. Pokud odvolací soud zvedl výši denní sazby, aniž by se vůbec zabýval zákonnými kritérii pro její stanovení, nerespektoval zákonné podmínky, za nichž lze peněžitý trest ukládat. Z těchto důvodů zvýšení trestu s poukazem na údajnou přílišnou mírnost a společenskou škodlivost činu podle obviněného působí svévolně.
52. Vzhledem k tomu, že obviněný tyto námitky uplatnil prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba uvést, že k nápravě vad ve výroku o trestu slouží dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten však obviněný neuvedl , ač podle něj lze vytýkat, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.) či rozhodnutí ze dne 21. 5. 2004, sp. zn. 11 Tdo 575/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu roč. 2004, seš. 6, č. T 701-1.)].
53. Výrok o trestu může být napaden dovoláním i podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde však o případy týkající se nesprávného hmotněprávního posouzení, např. pochybení při ukládání souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
54. S ohledem na výhrady obviněného, které se dotýkají důvodů, za kterých došlo k uložení peněžitého trestu, a námitky obviněného, že pro zvýšení denní sazby odvolací soud použil kritérium v rozporu se zákonným vymezením v §68 odst. 3 tr. zákoníku, považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že v projednávané věci byl obviněný rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 8. 2016 odsouzen mimo jiné podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v 500 denních sazbách, přičemž jedna denní sazba činila 3.500 Kč, tedy v celkové výši 1.750.000 Kč. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2018, byl uvedený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích z podnětu odvolání státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu, a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř., tento soud rozhodl o celém trestu znovu. Pokud jde o peněžitý trest, uložil ho podle §67 odst. 1 a §68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku ve výměře 500 denních sazeb se stanovenou výší denní sazby 4.200 Kč, tedy v celkové výměře 2.100.000 Kč. V odůvodnění rozsudku v bodě 28. uvedl, že tak učinil v souladu s podaným odvoláním státního zástupce, protože shledal, že pokud byl obviněnému v rámci ukládaného společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku nyní oproti předchozímu rozsudku, Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 17 T 57/2011, ve znění rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013, zvýšen peněžitý trest o 250.000 Kč, jde o zpřísnění, které nedostatečně vystihuje zvýšení stupně společenské škodlivosti pokračujícího trestného činu, a to v souvislosti s tím, že společný trest je nově ukládán vedle původních dvaceti dvou za dalších deset dílčích skutků. K majetkovým poměrům obviněného uvedl pouze to, že byť si je vědom jeho zhoršených majetkových poměrů, přihlížel k tomu, že po postupném výkonu dříve uloženého peněžitého trestu 1.500.000 Kč, nezjistil konkrétních překážek pro výkon zbývající části peněžitého trestu ve výši navržené v odvolání státního zástupce, byť ve splátkách.
55. Nejvyšší soud toto odůvodnění odvolacího soudu považuje za nevhodně formulované, avšak skutečnosti odvolacím soudem uvedené neshledal za natolik zásadní, aby bylo nutné uvedený výrok o peněžitém trestu rušit, protože odvolací soud zásadně neporušil podmínky, za nichž lze společný trest za pokračování v trestném činu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku uložit. Podle úvah odvolacího soudu jej právě tyto podmínky vedly ke zpřísnění společného trestu, které se odrazilo v navýšení denní sazby peněžitého trestu, což odvolací soud odůvodnil nedostatečně vystiženým stupněm společné škodlivosti trestného činu obviněného s ohledem na navýšení rozsahu trestné činnosti, za níž nyní společný trest ukládal. Podle obsahu těchto úvah nelze zcela přisvědčit podanému dovolání, že takový argument se váže pouze na navýšení jedné denní sazby, neboť se dotýká obecně povahy trestného činu v rámci podmínek pro ukládání společného trestu. Je třeba též poukázat na to, že ve smyslu §68 odst. 2, 3 věta druhá tr. zákoníku denní sazba činí nejméně 100 Kč nejvíce 50.000 Kč. Počet denních sazeb soud určí s přihlédnutím k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu. Výši jedné denní sazby peněžitého trestu stanoví se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům pachatele. Přitom se vychází zpravidla z čistého příjmu, který pachatel má nebo by mohl mít průměrně za jeden den.
56. Odvolací soud při úvaze o majetkových poměrech obviněného bral do úvahy, že byl osobou solventní, a opíral se o zjištění, která již v předchozích rozhodnutích učinily soudy o projednávané trestné činnosti rozhodující (viz argumentace v bodě 28. přezkoumávaného rozsudku).
57. Nejvyšší soud připomíná, že v této věci nelze vycházet jen ze stručného zdůvodnění odvolacího soudu, ale je třeba vycházet z toho, že soud odvolací byl vázán podmínkami §45 odst. 1 tr. zákoníku, a tedy s ohledem na výši a druh trestu, který byl obviněnému uložen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 12. 2012, sp. zn. 17 T 57/2011, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. 4 To 38/2013, jenž současně zrušil, zvažoval celkový význam tohoto trestu. Odvolací soud tak bral do úvahy, že podle §45 odst. 1 tr. zákoníku při splnění dalších podmínek v tomto ustanovení uvedených, ukládá společný trest za pokračování v trestném činu tak, že trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a s ohledem na povahu a rozsah trestné činnosti bylo nutné i peněžitý trest navýšit. Základem pro úvahy odvolacího soudu byly proto též skutečnosti zaznamenané v rozsudku ze dne 6. 12. 2012 (viz jeho strana 49), na nějž navázal v nyní přezkoumávané věci soud prvního stupně v rozsudku ze dne 18. 8. 2016, jenž své úvahy rozvedl na straně 84, a to i k počtu a výši denních sazeb, které považoval za nutné uložit v přísnější výměře. Z tohoto kontextu nebylo možné vytrhávat jen část obviněným vytýkaných vad.
58. Nejvyšší soud z těchto důvodů shledal, že i přes nepříliš jasnou argumentaci odvolacího soudu v nyní přezkoumávaném rozsudku, s ohledem na podmínky §45 odst. 1 tr. zákoníku, za nichž byl peněžitý trest jako společný ukládán, byl peněžitý trest vyměřen v zásadě v souladu se zákonnými parametry a je trestem, který nevykazuje podstatné a zásadní nedostatky. Rozhodně se ze strany odvolacího soudu nejedná o nerespektování zákonných hledisek při jeho stanovení, jak v dovolání tvrdil obviněný, protože rozhodnutí o navýšení peněžitého trestu bylo plně v souladu se zákonem stanovenými hledisky, k odvolání podanému v neprospěch obviněného, a při respektu k zásadám o ukládání společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku. Lze tak konstatovat, že byť je argumentace odvolacího soudu nepřesná a nevýstižná, nejde o libovůli, neboť o tu by šlo jen, kdyby nebyly zřejmé důvody toho kterého rozhodnutí, přičemž zásada právního státu libovůli v rozhodování orgánů veřejné moci zakazuje [obdobně viz např. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 183/03 ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399), nález sp. zn. I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17), usnesení sp. zn. III. ÚS 529/06 ze dne 22. 3. 2007 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz ), nález sp. zn. I. ÚS 2568/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213)].
59. Na základě uvedených důvodů Nejvyšší soud shledal, že dovolání posouzené jako celek bylo nedůvodné, protože napadená rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. Jelikož tento závěr mohl Nejvyšší soud učinit toliko na podkladě napadeného rozhodnutí a obsahu spisu, dovolání jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 1. 2019
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu