ECLI:CZ:NS:2020:8.TDO.214.2020.1
sp. zn. 8 Tdo 214/2020-8220
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 6. 2020 o dovoláních obviněných L. B. , nar. XY v XY, trvale bytem XY , M. D. , nar. XY v XY, trvale bytem XY , M. J. , nar. XY v XY, trvale bytem XY , R. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY , M. N. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, J. P. , nar. XY ve XY, trvale bytem XY, L. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, P. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, M. R. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, M. S. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, a A. V. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 31 To 108/2019, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 97/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných L. P., P. P., M. S. a A. V. odmítají .
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných L. B., M. D., M. J., R. N., M. N., J. P. a M. R. odmítají .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 3 T 97/2016, byli obvinění uznáni vinnými:
L. B. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku [ad II. 2)], M. D. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad III. 2)], a přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad III. 6)], M. J., přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku [ad II. 12)], R. N. zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku [ad III. 9)], M. N. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, dílem dokonaným [ad III. 3)], dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad III. 2)], J. P. zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku [ad III. 9)], L. P. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku [ad III. 8)], P. P. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku [ad I.], M. R. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku [ad III. 1)], M. S. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku [ad I.], zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad II. 1)–15)], a zločinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku [ad III. 1)–9)], a A. V. přečinem pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku [ad III. 1)].
2. Za to byli odsouzeni:
obviněný L. B. podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, obviněný M. D. podle §210 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, obviněný M. J. , podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, obviněná R. N. podle §210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, obviněný M. N. podle §210 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, obviněný J. P. podle §210 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, obviněný L. P. podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, obviněná P. P. podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku, obviněný M. R. podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku; dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání na pozici technika likvidace pojistných událostí, likvidátora pojistných událostí, pojišťovacího zprostředkovatele a dále zákazu činnosti zahrnující poradenskou a konzultační činnost a zpracování odborných studií a posudků související s pojišťovnictvím v trvání jednoho roku; obviněný M. S. podle §210 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let; dále mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání na pozici technika likvidace pojistných událostí, likvidátora pojistných událostí, pojišťovacího zprostředkovatele a dále zákazu činnosti zahrnující poradenskou a konzultační činnost a zpracování odborných studií a posudků související s pojišťovnictvím v trvání osmi let; a obviněný A. V. podle §210 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.
3. Naproti tomu byli obvinění M. N. a M. S. podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěni obžaloby pro skutky, v nichž byly spatřovány: v případě M. N. přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, v případě M. S. přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, a zločin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že se skutky, pro něž byli obvinění stíháni, staly. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných A. B., H. Č., I. H., L. P., M. P., L. S., R. S., R. S., R. S. a R. Ž., o zproštění obžaloby spoluobviněných H. Č., P. F., E. Ch., M. J. a V. M. a o nároku poškozené K. p., V. I. G., IČ XY, se sídlem XY, na náhradu škody. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost nahradit označené poškozené na náhradě škody tyto částky: M. S. 484 714 Kč, M. S. a P. P. společně a nerozdílně 100 323 Kč, M. S. a L. B. společně a nerozdílně 110 789 Kč, M. S. a H. Č. společně a nerozdílně 69 620 Kč, M. S. a L. S. společně a nerozdílně 202 980 Kč, M. S. a R. S. společně a nerozdílně 514 471 Kč, M. S., A. V. a M. R. společně a nerozdílně 220 980 Kč, M. S. a M. N. společně a nerozdílně 73 492 Kč, M. S. a R. Ž. společně a nerozdílně 35 289 Kč, M. S. a L. P. společně a nerozdílně 61 847 Kč, M. S., J. P. a R. N. společně a nerozdílně 1 892 836 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená stran skutků, pro něž byli obvinění zproštěni obžaloby, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 3 T 97/2016, napadli odvoláními obvinění A. B., L. B., H. Č., M. D., I. H., M. J., R. N., M. N., J. P., L. P., P. P., L. P., M. R., L. S., R. S. , R. S. , M. S., R. S. a A. V. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 31 To 108/2019, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušen ohledně obviněných H. Č. a L. S. ve výrocích o vině a trestu, ve výrocích o trestu ohledně obviněných M. N. a M. S. a dále ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněným M. S. a H. Č. podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit poškozené společně a nerozdílně škodu ve výši 69 620 Kč a jímž byla obviněným M. S. a L. S. uložena povinnost nahradit poškozené společně a nerozdílně škodu ve výši 202 980 Kč. Podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto o vině a trestu obviněných H. Č. a L. S. a dále tak, že obviněný M. N. byl podle §210 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců, a obviněný M. S. byl podle §210 odst. 5 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání padesáti měsíců, přičemž podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu zaměstnání na pozici technika likvidace pojistných událostí, likvidátora pojistných událostí, pojišťovacího zprostředkovatele a dále zákazu činnosti zahrnující poradenskou a konzultační činnost a zpracování odborných studií a posudků související s pojišťovnictvím v trvání osmi let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená odkázána se svým nárokem na náhradu škody ve výši 69 620 Kč vůči obviněným M. S. a H. Č. a ve výši 202 980 Kč vůči obviněným M. S. a L. S. na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných A. B., L. B., M. D., I. H., M. J., R. N., J. P., L. P., P. P., L. P., M. R., R. S. , R. S. , R. S. a A. V. zamítnuta.
5. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně spočívala trestná činnost obviněných v tom, že:
I.
obvinění M. S., P. P. a V. N.
po předchozí vzájemné domluvě za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3800507493, uzavřené mezi společností K. p., a obviněnou P. P., jejímž předmětem bylo pojištění domácnosti a pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v běžném občanském životě, v XY, dne 12. 3. 2010 nahlásila obviněná P. P. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3100016870, k níž mělo dojít tak, že dne 10. 3. 2010 v XY, ul. XY v panelovém domě č. p. XY, v bytě, který pronajímala obviněnému V. N., praskla hadička u umyvadla, v důsledku čehož došlo k vytopení bytu, následně se dne 22. 3. 2010, i s obviněným V. N., který uplatnil nárok na pojistné plnění v souvislosti s nahlášenou pojistnou události, účastnila prohlídky nahlášené škodní události, prováděné jejím přítelem, obviněným M. S., zaměstnancem společnosti K. p. na pozici technika likvidace pojistných událostí, který provedl fotodokumentaci pojistné události a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku pojistné události, včetně rozsahu poškození; přičemž zápis o prohlídce podepsali, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 100 323 Kč převodem na bankovní účet obviněné P. P. č. XY a ve výši 50 445 Kč převodem na účet obviněného V. N. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
II.
1) obviněný M. S.
v XY, dne 30. 5. 2011, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3801419711, kterou uzavřel se společností K. p., jejímž předmětem bylo, mimo jiné, i pojištění domu a domácnosti, nahlásil společnosti K. p. vznik pojistné události, evidované jako PU 3110022746, k níž mělo dojít tak, že dne 26. 5. 2012 v obci XY, v rodinném domě č. p. XY, během bouřky došlo k poškození spotřebičů, tj. televizoru zn. Samsung LE 32B450C4W, černé barvy, v. č. XY, DVD rekordéru zn. Samsung, HDD DVD rekordéru, v. č. XY, monitoru Fujitsu Siemens, v. č. XY, wifi routeru TP Link, v. č. XY, a stolního PC, černé barvy, 2C370KILN11105100603, následně pořídil fotodokumentaci poškozených spotřebičů, opatřil revizní zprávy deklarující jejich nenávratné poškození a neopravitelnost s tím, že tyto dokumenty předložil pojišťovně pro potřeby likvidace škodní události, ačkoliv věděl, že k deklarované události nikdy nedošlo; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 53 271 Kč převodem na jeho bankovní účet č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
2) obvinění M. S. a L. B.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 8930136616 uzavřené mezi společností K. p., a společností L. b., IČ: XY, zastoupené jednatelem L. B., jejímž předmětem bylo pojištění podnikatelských rizik – pojištění odpovědnosti za škodu, v XY dne 1. 6. 2011 nahlásil obviněný M. S. prostřednictvím administrativní pracovnice S. V., nar. XY, společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 4113033413, k níž mělo dojít tak, že dne 12. 5. 2011 na zahradě domu č. p. XY v obci XY, během terénních úprav pozemku, bagr společnosti L. b., najel na zeminu v blízkosti jímky, přičemž došlo k proražení stěny jímky kameny a zeminou, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; dne 6. 6. 2011 M. R., technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p. provedl prohlídku nemovitosti, sepsal zápis o prohlídce a pořídil fotodokumentaci a obviněný L. B., který uplatnil nárok na pojistné plnění v souvislosti se vznikem nahlášené pojistné události, předložil pojišťovně listiny, které měly deklarovat reálnost pojistné události a mechanismus vzniku poškození; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 110 789 Kč převodem na bankovní účet M. S. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
3) obviněný M. S.
v Liberci dne 10. 8. 2011, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3801419711, kterou uzavřel se společností K. p., jejímž předmětem bylo, mimo jiné, i pojištění domu a domácnosti, nahlásil společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3110035478, k níž mělo dojít tak, že dne 31. 7. 2011 v důsledku porušení pojistného ventilu na přívodu vody, díky unikající vodě došlo k poškození zařízení domu č. p. XY v obci XY, ačkoli věděl, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklaroval, následně dne 23. 8. 2011 V. M., technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., prohlédl nemovitosti, sepsal zápis o prohlídce a pořídil fotodokumentaci; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 431 443 Kč převodem na bankovní účet společnosti M. s., IČ XY, č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
4) obvinění M. S. a R. S.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3800874799 uzavřené mezi společností K. p., a R. S., jejímž předmětem bylo i pojištění rodinného domu a pojištění domácnosti, dne 14. 10. 2011 nahlásil obviněný R. S. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3110045486, k níž mělo dojít tak, že dne 11. 10. 2011 v domě na adrese XY u XY č. p. XY, praskla pancéřová hadička umyvadla v koupelně, a v důsledku unikající vody došlo k vytopení domu, následně dne 24. 10. 2011 obviněný M. S., jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, přičemž obviněný R. S., který byl prohlídce přítomen, zápis podepsal, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 238 096 Kč převodem na bankovní účet č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
5) obvinění M. S. a H. Č.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3801505328, uzavřené mezi společností K. p., a H. Č., jejímž předmětem bylo i pojištění domácnosti, dne 2. 3. 2012 nahlásila obviněná H. Č. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3120010384, k níž mělo dojít tak, že dne 1. 3. 2012 v domě na adrese XY, ul. XY č. p. XY, praskla pancéřová hadička v kuchyňské lince, a v důsledku několik hodin unikající vody došlo k vytopení domu, následně dne 6. 3. 2012 obviněný M. S., jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, přičemž obviněná H. Č., která byla prohlídce přítomna, zápis podepsala, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 70 665 Kč poštovní poukázkou, zaslanou na adresu obžalované H. Č., XY, XY č. p. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
6) obvinění M. S. a R. S.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3800866019, uzavřené mezi společností K. p., a R. S., jejímž předmětem bylo i pojištění rodinného domu a pojištění domácnosti, dne 3. 4. 2012 nahlásil obviněný R. S. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3120015384, k níž mělo dojít tak, že dne 2. 4. 2012 v domě na adrese XY, ul. XY, č. p. XY, praskla pancéřová hadice v koupelně ve druhém nadzemním patře, a v důsledku několik hodin unikající vody došlo k vytopení části druhého nadzemního patra, stejně jako prvního patra, následně dne 10. 4. 2012 obviněný M. S., jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, přičemž obviněný R. S., který byl prohlídce přítomen, zápis podepsal, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 135 008 Kč na bankovní účet obviněného R. S. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
7) obvinění M. S. a J. J.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 33800739394 uzavřené mezi společností K. p., a J. J., jejímž předmětem bylo i pojištění rodinného domu a pojištění domácnosti, dne 26. 3. 2012 nahlásil obviněný J. J. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3120013990, k níž mělo dojít tak, že dne 24. 3. 2012 v domě na adrese XY č. p. XY, praskla vodovodní hadice na WC ve druhém nadzemním patře domu, a v důsledku unikající vody došlo k vytopení druhého nadzemního patra s tím, že voda protekla i do prvního patra domu, následně dne 11. 4. 2012 obviněný M. S., jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, přičemž obviněný J. J., který byl prohlídce přítomen, zápis podepsal, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 167 701 Kč převodem na bankovní účet obviněného J. J. č. XY ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
8) obvinění M. S. a L. S.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3260073758 uzavřené mezi společností K. p., a L. S., jejímž předmětem bylo i pojištění rodinného domu a pojištění domácnosti, dne 3. 5. 2012 nahlásila obviněná L. S. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3120019435, k níž mělo dojít tak, že dne 25. 4. 2012 v domě na adrese XY č. p. XY, prasklo vodovodní potrubí ve stěně mezi koupelnou a obývacím pokojem, a v důsledku toho pak k vytopení přízemí domu, následně dne 7. 5. 2012, obviněný M. S., jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, přičemž obviněná L. S., která byla prohlídce přítomna, zápis podepsala, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 202 980 Kč převodem na bankovní účet obviněné L. S. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
9) obvinění M. S. a A. B.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3801411362 uzavřené mezi společností K. p., a A. B., jejímž předmětem bylo i pojištění rodinného domu a pojištění domácnosti, dne 24. 5. 2012 nahlásil obviněný A. B. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3120022653, k níž mělo dojít tak, že dne 23. 5. 2012 v domě na adrese XY, XY č. p. XY, praskla plastová hadička u nádržky WC, a v důsledku unikající vody došlo k vytopení patra domu, následně dne 28. 5. 2012, obviněný M. S., jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, přičemž obviněný A. B., který byl prohlídce přítomen, zápis podepsal, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 131 380 Kč poštovní poukázkou zaslanou na adresu obviněného A. B. v XY, XY č. p. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
10) obvinění M. S. , V. N. a M. P.
po předchozí vzájemné domluvě za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 8602818558, uzavřené mezi společností K. p., a obviněným M. P., jejímž předmětem bylo pojištění podnikatelských rizik – pojištění odpovědnosti za škodu, dne 8. 6. 2012 nahlásil obviněný M. P. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 4123033165, k níž mělo dojít tak, že dne 2. 9. 2012, při provádění řemeslnických prací v rodinném domě obviněného V. N., na adrese XY, ul. XY č. p. XY, navrtal vodovodní trubku ve zdi, v důsledku čehož došlo k vytopení domu, následně se dne 15. 6. 2012 obviněný V. N., který uplatnil nárok na pojistné plnění v souvislosti s nahlášenou pojistnou události, účastnil prohlídky nahlášené škodní události, prováděné obviněným M. S., technikem likvidace pojistných událostí společnosti K. p., který provedl fotodokumentaci pojistné události a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku pojistné události, včetně rozsahu poškození; přičemž zápis o prohlídce obviněný V. N. podepsal, ačkoliv všichni věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 287 798 Kč převodem na bankovní účet obviněného V. N. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
11) obvinění M. S. a R. S.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 8602894804 uzavřené mezi společností K. p., a R. S., jejímž předmětem bylo pojištění podnikatelských rizik, včetně doplňkového živelného pojištění v rozsahu vodovod pro fit centrum a solárium, dne 14. 6. 2012 nahlásil obviněný R. S. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 4123034324, k níž mělo dojít tak, že dne 14. 6. 2012 v prostorách posilovny na adrese XY, XY č. p. XY, praskl spoj pancéřových hadiček pod barovým pultem, kde byly umístěny zásoby, a v důsledku unikající vody došlo k vytopení sálu posilovny, včetně skladu, následně dne 18. 6. 2012, obviněný M. S., jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p. zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, přičemž obviněný R. S., který byl prohlídce přítomen, zápis podepsal, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 514 471 Kč převodem na bankovní účet obviněného R. S. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
12) obvinění M. S. , K. R. a M. J.
po předchozí vzájemné domluvě za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 8602715220, uzavřené mezi společností K. p., a obviněným K. R., jejímž předmětem bylo pojištění podnikatelských rizik – pojištění odpovědnosti za škodu, dne 18. 6. 2012 nahlásil obviněný K. R. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 4123034488, k níž mělo dojít tak, že dne 13. 6. 2012, po výměně rohového ventilu v koupelně ve druhém nadzemním patře domu obviněného M. J. na adrese XY č. p. XY, došlo k přetažení či poškození pancéřové hadičky přívodu vody k vodovodní baterii, což se projevilo až po několika hodinách, kdy došlo k nekontrolovanému úniku vody, a v důsledku toho k vytopení koupelny a části chodby ve druhém nadzemním patře domu, následně se dne 18. 6. 2012 obviněný M. J., který uplatnil nárok na pojistné plnění v souvislosti s nahlášenou pojistnou události, účastnil prohlídky nahlášené škodní události, prováděné obviněným M. S., technikem likvidace pojistných událostí společnosti K. p., který provedl fotodokumentaci pojistné události a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku pojistné události, včetně rozsahu poškození; přičemž zápis o prohlídce obviněný M. J. podepsal, ačkoliv všichni věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 63 388 Kč převodem na bankovní účet společnosti L. b., IČ: XY, která vystavením faktury č. 12115 deklarovala, že k provedení oprav došlo, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
13) obvinění M. S. a M. O.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3801536088 uzavřené mezi společností K. p., a M. O., jejímž předmětem bylo i pojištění domácnosti, dne 24. 6. 2012 nahlásil obviněný M. O. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3120027491, k níž mělo dojít tak, že dne 23. 6. 2012 v bytě na adrese XY, XY č. p. XY, praskla hadička u přívodu k WC a v důsledku několik hodin vytékající vody došlo k vytopení bytu, následně dne 2. 7. 2012 obviněný M. S., jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, přičemž obviněný M. O., který byl prohlídce přítomen, zápis podepsal, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 98 849 Kč převodem na bankovní účet obviněného M. O. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
14) obvinění M. S. a I. H.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3801231572, uzavřené mezi společností K. p., a I. H., jejímž předmětem bylo i pojištění rodinného domu a pojištění domácnosti, dne 10. 7. 2012 nahlásila obviněná I. H. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3120031615, k níž mělo dojít tak, že dne 6. 7. 2012 v obci XY č. p. XY, po přívalových deštích byla splaškovou vodou zaplavena mateřská škola, nacházející se v prvním nadzemním patře nemovitosti, dne 10. 7. 2012, ještě před nahlášením pojistné události obviněný M. S., jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vniku události, včetně rozsahu poškození, přičemž obviněná I. H., která byla prohlídce přítomna, zápis podepsala, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 220 507 Kč převodem na bankovní účet obviněné I. H. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY.
15) obviněný M. S.
po předchozí vzájemné domluvě s H. V., nar. XY, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3800709965 uzavřené mezi společností K. p., a H. V., jejímž předmětem bylo i pojištění domácnosti, dne 11. 7. 2012, jako technik likvidace pojistných událostí společnosti K. p., zadokumentoval pojistnou událost evidovanou jako PU č. 3120030305, k níž mělo dojít dne 6. 7. 2012 v bytovém domě na adrese XY, XY č. p. XY, tak, že praskl kohout u přívodu vody za pračkou a v důsledku vytékající vody došlo k vytopení bytu v prvním nadzemním patře, ačkoliv pomocí tlakového rozprašovače postříkal stěny bytu vodou, následně provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, i když věděl, že k nahlášené škodní události nedošlo deklarovaným způsobem; pojistné plnění ve výši 138 528 Kč nebylo společností K. p., IČ XY, pro pochybnosti o vzniku pojistné události vyplaceno,
III.
1) obvinění M. S., A. V. a M. R.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3270053743 uzavřené mezi společností K. p., a A. V., jejímž předmětem bylo i pojištění rodinného domu a pojištění domácnosti, obviněný A. V., instruován obviněným M. S., dne 28. 12. 2012 nahlásil obviněný A. V. společnosti K. p., vznik pojistné události, evidované jako PU č. 3120058206, k níž mělo dojít tak, že dne 27. 12. 2012 v domě na adrese XY, ul. XY č. p. XY, došlo k prasknutí hadice v koupelně a následnému zatopení pokojů v domě, když nejprve dne 28. 12. 2012 obviněný M. S. pojistnou událost na místě naaranžoval, obviněného A. V. instruoval, jakým způsobem má vznik pojistné události nahlásit a jaké skutečnosti má uvést s tím, že si od něho nechal zaslat číslo, pod jakým je pojistná událost zaevidovaná, poté s obviněným M. R., regionálním technikem společnosti G. E., IČ: XY, domluvil termín prohlídky na 2. 1. 2013, které se účastnil i s obviněným A. V.; obviněný M. R. pak zadokumentoval pojistnou událost tak, že provedl fotodokumentaci a sepsal zápis o prohlídce, obsahující popis vzniku události, včetně rozsahu poškození, na čemž se obviněný M. S. podílel, a obviněný A. V. zápis podepsal, ačkoliv všichni věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo deklarovaným způsobem; poté obviněný M. S. aktivně sledoval průběh likvidace pojistné události a obviněného A. V. informoval o vypočtené výši pojistného plnění, které bylo po provedení likvidace pojistné události vyplaceno ve výši 220 980 Kč převodem na bankovní účet obviněného A. V. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
2) obvinění M. S., M. N. a M. D.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 8454279957, uzavřené mezi společností K. p., a společností P. a s., IČ: XY, zastoupenou jednatelem M. D., jejímž předmětem bylo i živelné pojištění, obviněný M. D., jednatel společností P. a s.., IČ: XY, a obviněný M. N., předseda představenstva společnosti M. G., IČ: XY, pověřili obviněného M. S., aby společnosti K. p., nahlásil vznik pojistné události, což skutečně dne 17. 1. 2013 učinil, evidované jako PU č. 4134003439, k níž mělo dojít tak, že v XY, ul. XY č. p. XY, během bouřky v letním období, po zásahu blesku, došlo k poškození rozvaděče vyhřívání podlahy mrazíren a následnému zdvihnutí podlahy mrazírny o 30–50 cm, následně obviněného M. S. pověřili účastí na prohlídkách škodní události a vyřizování veškeré komunikace s pojišťovnou stran likvidace pojistné události, přičemž obviněný M. D. tak učinil částečně sám a částečně prostřednictvím obviněného M. N., který s obviněným M. S. dále domluvil demontáž a ukrytí rozvaděče, který měl být poškozen, aby znemožnil jeho ohledání pracovníky pojišťovny, jakož i instruoval zaměstnance v místě pojistné události, jaké nepravdivé informace mají, v případě potřeby, pojišťovně sdělovat; obviněný M. S. pak vyřizoval veškerou komunikaci týkající se nahlášené pojistné události, přičemž při jejím nahlášení uvedl telefonický kontakt na svou osobu č. XY, rovněž se jako údajný zaměstnanec společnosti P. a s., dne 14. 1. 2013 a dne 8. 2. 2013, účastnil prohlídek, sepsání zápisů o prohlídkách a pořízení fotodokumentace, prováděných pracovníkem společnosti K. p.; všichni tři obvinění takto postupovali, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo deklarovaným způsobem; pojistné plnění ve výši do 500 000 Kč nebylo kvůli pochybnostem o vzniku pojistné události společností K. p., IČ XY, vyplaceno,
3) obvinění M. S. a M. N.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 8454280004, uzavřené mezi společností K. p., a společností M. G., IČ: XY, zastoupenou předsedou představenstva M. N., jejímž předmětem bylo i pojištění elektronických zařízení, obviněný M. N. pověřil obviněného M. S., aby společnosti K. p., nahlásil vznik pojistné události, evidované jako PU č. 4134003440, k níž mělo dojít tak, že v sídle společnosti M. G., v XY, ul. XY č. p. XY, neznámou příčinou došlo k poškození počítačů; následně obviněný M. S. opatřil potvrzení od společnosti P., které osvědčovalo poškození počítačové techniky v důsledku přepětí, o čemž obviněný M. N. věděl; oba obvinění takto postupovali s vědomím, že k nahlášené škodní události nedošlo deklarovaným způsobem, tedy v důsledku přepětí; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 73 492 Kč převodem na bankovní účet společnosti M. G., č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
4) obvinění M. S. a H. Č.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3801690582 uzavřené mezi společností K. p., a O. Č., nar. XY, jejímž předmětem bylo i pojištění bytového domu, obviněný M. S. instruoval obviněnou H. Č., aby společnosti K. p., nahlásila vznik pojistné události, což dne 4. 1. 2013 učinila s tím, že pojistná událost byla evidovaná pod č. 4133000538 a mělo k ní dojít tak, že dne 26. 12. 2012 v domě na adrese XY, ul. XY č. p. XY, praskla vodovodní trubka a v důsledku unikající vody došlo k vytopení pokojů v přízemí domu, obviněný M. S. dále aktivně sledoval průběh likvidace pojistné události, od obviněné H. Č. si nechal zaslat číslo pojistné události a dne 8. 1. 2013 se společně účastnili prohlídky, kterou obviněný M. S. domluvil s K. P., nar. XY, regionálním technikem společnosti G. E., IČ: XY, a podílel se na sepsání záznamu o prohlídce, který, včetně popisu vzniku pojistné události a rozsahu poškození, vypracoval, stejně jako fotodokumentaci, K. P., přičemž obviněná H. Č. zápis podepsala, ačkoliv věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo způsobem, který deklarovali; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 69 620 Kč převodem na bankovní účet O. Č. č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
5) obvinění M. S. a R. Ž.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3800229138, uzavřené mezi společností K. p., a V. Ž., nar. XY, jejímž předmětem bylo i pojištění rodinného domu a pojištění domácnosti, obviněný M. S. dne 7. 4. 2013 nahlásil společnosti K. p. vznik pojistné události, evidované jako PU č. 4133014852, k níž mělo dojít na domě č. p. XY v obci XY, ul. XY č. p. XY, tak, že vlivem sněhu a ledu došlo k poškození žlabů střechy, přičemž obviněný M. S. aktivně sledoval průběh likvidace pojistné události, pro potřeby samotné likvidace, zcela zištně, vypracoval nadhodnocenou cenovou kalkulaci oprav, předloženou pojišťovně a instruoval obviněného R. Ž., který tímto způsobem dodal fotodokumentaci škodní události, jaké nepravdivé informace pojišťovně sdělit; přitom oba věděli, že k nahlášené škodní události nedošlo deklarovaným způsobem a obviněný R. Ž. si byl rovněž vědom toho, že předložená kalkulace stran opravy střechy je nadhodnocená, neodpovídající rozsahu jím uváděného poškození ani materiálu střechy; po provedení likvidace pojistné události došlo k vyplacení pojistného plnění ve výši 35 289 Kč převodem na bankovní účet č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
6) obvinění M. S. a M. D.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 380143312, uzavřené mezi společností K. p., a M. D., jejímž předmětem bylo i pojištění domácnosti, obviněný M. S. s vědomím obviněného M. D., aby zajistil důkazy o násilném vniknutí do objektu a za účelem splnění pojistných podmínek, opatřil násilně poškozenou zámkovou vložku, která byla předána Policii České republiky v rámci prověřování trestného činu krádeže, spočívajícího v odcizení jízdního kola z garáže domu č. p. XY v obci XY, v majetku obviněného M. D., který byl motivován vidinou likvidace pojistné události a vyplacení pojistného plnění, a kdy bylo policejním orgánem rozhodnuto o odložení věci podle §159a odst. 5 tr. řádu, obviněný M. N. pověřil obviněného M. S., aby společnosti K. p., nahlásil vznik pojistné události, což obviněný M. S. v XY dne 28. 1. 2014 učinil a pojistná událost byla evidovaná jako PU č. 4143004009, přičemž k ní mělo dojít tak, že došlo k odcizení jízdního kola zn. Scott Foil, vlastníka obviněného M. D., z garáže u domu č. p. XY v obci XY; tímto způsobem jednali, ačkoliv věděli, že k násilnému vniknutí do garáže nedošlo, společností K. p., IČ XY, nebylo pojistné plnění ve výši 148 759 Kč kvůli pochybnostem o vzniku pojistné události vyplaceno,
7) obvinění M. S. a L. P.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 7720689191 uzavřené mezi společností K. p., a společností P., IČ: XY, zastoupenou jednatelem L. P., jejímž předmětem bylo i živelní pojištění, a po dohodě se zaměstnankyní obviněného L. P. D. B. H., nar. XY, uplatnil obviněný L. P. nárok na pojistné plnění v souvislosti s pojistnou událostí, kterou dne 11. 7. 2013 v XY nahlásil p. K., obviněný M. S., přičemž k pojistné události, evidované jako PU č. 4134041062, mělo dojít v XY, ul. XY č. p. XY, v provozovně společnosti P., v souvislosti s živelnou událostí, a to požárem, následně se obviněný M. S., po domluvě s K. P., regionálním technikem společnosti G. E., IČ: XY, osobně zúčastnil prohlídky a po dohodě s obviněným L. P. nechal do záznamu o prohlídce zapsat, že k události došlo proto, že D. B. H. položila plastovou bedýnku na rozpálenou varnou desku; ačkoliv věděli, že k pojistné události nedošlo způsobem, který uvedli do záznamu o prohlídce; pojistné plnění ve výši 40 500 Kč nebylo společností K. p., a. s, IČ: XY, vyplaceno,
8) obvinění M. S. a L. P.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3801808203 uzavřené mezi společností K. p., a L. P., jejímž předmětem bylo i pojištění domácnosti, obviněný L. P., na základě instrukcí od obviněného M. S., dne 12. 8. 2013 nahlásil p. K. vznik pojistné události, evidované jako PU č. 4133047691, k níž mělo dojít tak, že dne 7. 8. 2013 v XY, ul. XY č. p. XY, vlivem živelní události, tedy blesku během bouřky, kdy došlo k přepětí a v důsledku toho k poškození televize zn. Samsung s/n: Z5EL3STS200065E, lednice zn. Samsung s/n: 96394EBD600035J a notebooku zn. Sony Vaio PCG-3131M, přičemž obviněný M. S. pořídil fotodokumentaci takto poškozených spotřebičů a opatřil servisní zprávy a servisní protokol, deklarující poškození spotřebičů v souvislosti s přepětím při bouřce, přepětím v síti a nerentabilnost jejich opravy, které pak zaslal pojišťovně pro potřeby likvidace pojistné události, přičemž oba obvinění věděli, že k nahlášené škodní události a k poškození spotřebičů nikdy nedošlo; po provedení likvidace pojistné události bylo pojistné plnění ve výši 61 847 Kč převodem vyplaceno na bankovní účet obviněného L. P. č. XY, vedený u Air Bank, a. s., ke škodě společnosti K. p., IČ XY,
9) obvinění M. S., J. P. a R. N.
po předchozí vzájemné domluvě, za účelem zisku pojistného plnění ze smlouvy č. 3801315159, uzavřené mezi společností K. p., a R. N., jejímž předmětem bylo i pojištění nemovitosti, obviněný M. S. instruoval obviněnou R. N., jakým způsobem, za součinnosti obviněného J. P., uplatnit nárok na doplatek pojistného plnění u společnosti K. p., evidované jako PU č. 3110000773, kdy obviněná R. N. v XY, ul. XY, v době od 30. 11. 2013 do 30. 1. 2014 na Centru likvidace pojistných událostí společnosti K. p., pak skutečně nárok na doplatek pojistného plnění v souvislosti s pojistnou události evidovanou jako PU č. 3110000773, požárem nemovitosti – rodinného domu v XY, ul. XY č. p. XY, uplatnila, ačkoliv vši tři obvinění věděli, že opravy nemovitosti neprovedla obviněná R. N., jako pojistník, na svoje náklady a ze svých prostředků, nýbrž že je provedl nový majitel nemovitosti obviněný J. P., tudíž obviněná R. N. neměla na doplatek pojistného plnění nárok; obviněný M. S. dále prostřednictvím obviněného J. P. obviněnou R. N. instruoval, aby provedení oprav nemovitosti pojišťovně deklarovala čestným prohlášením a tvrzením, že opravy nemovitosti prováděla sama na své náklady a ze svých prostředků, obdobně instruoval obviněného J. P., aby rovněž formou čestného prohlášení deklaroval pojišťovně provedení oprav nemovitosti před jejím zakoupením původní majitelkou obviněnou R. N., to vše za účelem splnění podmínek k vyplacení pojistného plnění; obviněný M. S. poté aktivně sledoval způsob likvidace pojistné události pomocí své komunikace s pracovníky p. K. a díky takto získaným informacím, které předával obviněnému J. P. a obviněné R. N., tito koordinovali svůj postup vůči pojišťovně při likvidaci pojistné události, zejména stran postupu při předkládání dokladů a listin, způsobu uplatnění nároku na doplatek pojistného plnění, včetně již zmiňovaných čestných prohlášení, rovněž pak společně všichni obvinění domlouvali další postup tak, aby nebylo zmařeno a ničím ohroženo vyplacení pojistného plnění; doplatek pojistného plnění ve výši 1 892 836 Kč byl vyplacen převodem na bankovní účet V. M., dcery obviněné R. N., č. XY, ke škodě společnosti K. p., IČ XY.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 31 To 108/2019, podali obvinění L. B., M. D., M. J., R. N., M. N., J. P., L. P., P. P., M. R., M. S. a A. V. prostřednictvím svých obhájců v zákonné lhůtě dovolání.
7. Obviněný L. B. odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Byl toho mínění, že soudy učinily vadný závěr týkající se jeho zavinění. Chybně dovodily, že o nepravdivosti informací spoluobviněného M. S. musel vědět, a že tedy jednal úmyslně. Jak k tomu ale dospěly, nevysvětlily. On přitom nevěděl, že sdělení spoluobviněného nejsou pravdivá, navíc předpokládal, že pojišťovna provede řádné šetření pojistné události, přičemž zjistí-li, že k pojistné události nedošlo, nebude ji likvidovat. Nebylo prokázáno, že by byl se spoluobviněným dohodnut na tom, že se společně dopustí žalovaného skutku, listinné důkazy uvedené nedokládají. Uzavřel, že soud nerespektoval zásadu „v pochybnostech ve prospěch“, a navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
8. Obviněný M. D. odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a namítl, že pro rozhodnutí odvolacího soudu, pro zamítnutí odvolání, nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem a současně že v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle mínění obviněného soud druhého stupně neměl reálnou možnost provést řádný věcný přezkum odvoláním napadeného rozhodnutí. Rozsudek nalézacího soudu nebyl náležitě odůvodněn, a protože byl věcně nepřezkoumatelný, měl být odvolacím soudem zrušen a věc měla být nalézacímu soudu vrácena. Legitimovat nedbalý přístup nalézacího soudu k zákonnému požadavku na řádné odůvodnění rozsudku je nepřípustné. Obviněný má právo vědět, co soud vedlo k jeho rozhodnutí, proč byl uznán vinným. Absence náležitého odůvodnění rozsudku měla vliv i na samotný obsah řádného opravného prostředku, když obviněný musel reagovat na nevyřčené úvahy nalézacího soudu. Odvolací soud pak pochybil, pokud vadu rozsudku nalézacího soudu odstraňoval tím, že sám přistoupil k hodnocení důkazů. Aniž by provedl jakýkoliv důkaz, odůvodnění rozsudku nalézacího soudu nahradil. Uvedené odvolacímu soudu nepřísluší, navíc z důkazů vyvodil jiná skutková zjištění než nalézací soud, v důsledku čehož výrok o vině, jenž ve vztahu k dovolateli zůstal beze změny, s jeho přijatými skutkovými závěry v několika bodech významně koliduje. I rozhodnutí odvolacího soudu považoval obviněný za nepřezkoumatelné, měl za to, že teprve v okamžiku vyhlášení tohoto rozhodnutí zjistil, co je na základě zajištěné telefonické komunikace shledáno závadovým a usvědčujícím. Do té doby mu nebylo známo, co má vysvětlovat a jaké úvahy orgánů činných v trestním řízení má vyvracet. Byl přesvědčen, že byla zkrácena jeho práva na obhajobu. Doplnil, že ani jeden ze soudů nižších stupňů se nevěnoval právní kvalifikaci, proto mu není známo, jakým konkrétním jednáním naplnil objektivní stránku přečinu pojistného podvodu, jímž byl uznán vinným. Vytkl, že úvaha soudu prvního stupně na str. 64 jeho rozsudku neodpovídá právní větě ani použité právní kvalifikaci. Namítl i tzv. extrémní rozpor, přičemž ve zbývající části svého mimořádného opravného prostředku se podrobně zabýval polemikou se skutkovými zjištěními učiněnými soudy.
9. Pokud jde o skutek pod bodem III. 2), nalézací soud neoznačil žádné konkrétní hovory, které měly být usvědčujícím důkazem, ani nespecifikoval, jakých uváděných skutečností si měli být obvinění vědomi. Odvolací soud se některým hovorům věnoval, učinil z nich však chybné závěry, jež nekorespondovaly se skutkovou větou. Z telefonních hovorů vyplynulo, že v předmětné věci je třeba odlišovat samotné poškození podlah spočívající v jejich zvednutí od poškození podlahového vytápění, které se pod těmito podlahami nacházelo. Zatímco jak obviněnému, tak i spoluobviněnému M. N. byla od počátku známa příčina zvednutí podlah, která spočívala právě v tom, že „odešlo“ podlahové vytápění – oba o tom se spoluobviněným M. S. na předestřených záznamech hovořili, ani jeden z nich nevěděl, proč přestalo podlahové vytápění fungovat. Závěr, že k tomu mohlo dojít v důsledku bouřky (blesku), což bylo udáváno pouze jako pravděpodobná příčina, neučinil ani dovolatel, ani spoluobviněný M. N., nýbrž spoluobviněný M. S., který takto usoudil na základě svých dlouholetých zkušeností. Obviněný tedy dodnes neví, jaký vědomě nepravdivý či hrubě zkreslený údaj byl při oznámení dané události uveden. Odmítl úvahu soudu týkající se demontáže rozvaděče. Závěr, že k demontáži rozvaděče došlo proto, aby nemohl být jako příčina vzniku pojistné události vyloučen blesk, je naprosto zcestný, neboť pojišťovna, přestože věděla, že původní, v průběhu šetření pojišťovny již demontovaný rozvaděč je stále k dispozici, nikdy nepřistoupila k tomu, aby společnost P. & s., vyzvala k jeho poskytnutí, resp. umožnění jeho zkoumání, což zcela koresponduje s tím, že podle znalce Ing. Jiřího Kutáče by jeho vlastní prohlídka na jeho znaleckém posouzení nic nezměnila. Navíc pokud by bylo záměrem spoluobviněných M. N. a M. S. znemožnit vyloučení blesku jako příčiny předmětné události demontáží rozvaděče, nabízelo by se spíše rozvaděč ihned po jeho vybourání hodit do „šrotu“ a nikoliv ho převážet z XY do 171 km vzdálené XY a zde ho uskladňovat. Obviněný zdůraznil, že se ze záležitosti nesnažil „vycouvat“. O celé kauze uplatňování pojistného plnění v souvislosti se zvednutím podlah v mrazírně v XY věděl v rozhodné době jen velmi málo. Obrátil se na spoluobviněného M. S. jako na osobu, která i pro společnost P. & s. vyřizovala všechny záležitosti týkající se pojištění. Nebýt toho, že spoluobviněný M. S. s ním chtěl zkonzultovat požadavek P. P., který by stál společnost P. & s. zbytečné peníze, zřejmě by se o tom, že znalec jako příčinu poškození vytápění blesk vyloučil, dozvěděl mnohem později, pokud vůbec. Podle názoru obviněného je logické, že v okamžiku, kdy byla tato příčina na základě odborného posouzení vyvrácena, nebyly ze strany společnosti P. & s. činěny kroky, které by měly za cíl úspěšnou likvidaci předmětné události.
10. Co se týče skutku pod bodem III. 6), akcentoval, že telefonní hovor se netýkal toho, jestli si spoluobviněný M. S. dával pozor na směr, když poškozoval zámek za použití tzv. planžety, nýbrž toho, zda věděl, kde je přední a zadní část, když zámkovou vložku vracel zpět do dveří. Závěr odvolacího soudu, že je zřejmé, že se jednalo o tutéž vložku, byl pro obviněného velkým překvapením, neboť neodpovídal onomu jedinému nalézacím soudem v odůvodnění jeho rozsudku konstatovanému zjištění, že se se spoluobviněným M. S. domlouvali na tom, že mu spoluobviněný dodá zámkovou vložku, která byla následně předána Policii České republiky. Porovnáním fotografie zámkové vložky, která byla podrobena mechanoskopickému zkoumání, s fotografií z ohledání místa činu, chtěl prokázat, že se jednalo o tutéž vložku, kterou byly osazeny dveře v okamžiku, kdy zjistil odcizení kola. Nalézací soud sice uvedený důkazní návrh akceptoval, projevil tedy snahu tvrzení obviněného ověřit, nicméně stejně rozhodl ve znění obžaloby. Odvolacím soudem učiněný závěr, že se jednalo o jednu vložku, je správný, je ovšem v rozporu nejen s obžalobou, ale i s rozsudkem nalézacího soudu, v důsledku čehož logicky nekoresponduje ani s popisem trestněprávně relevantního jednání, který je obsažen ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku. Nesouhlasil s argumentací odvolacího soudu, že mu bylo vyplaceno pojistné plnění. Do současné doby k ničemu takovému nedošlo. Dále vytkl, že nepovažuje za nic závadového na tom, když jej jeho pojišťovací makléř informuje o tom, jaké jsou podmínky a předpoklady, za nichž bude pojistné plnění vyplaceno. Právě proto s ním spolupracuje.
11. Dovolatel uzavřel, že své odsouzení považuje za nespravedlivé, že se vnímá jako oběť chování spoluobviněného M. S., který ne vždy postupoval zcela v mezích zákona. Cítil se být dotčen přístupem orgánů činných v trestním řízení, které poté, co se objevilo podezření na nekalé počínání spoluobviněného M. S. při likvidaci škod, začaly odposlouchávat jeho telefonní hovory a k hovorům, které spoluobviněný vedl se svými klienty, už nebyly ochotny přistupovat nestranně a nezaujatě. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 31 To 108/2019, ve výroku o zamítnutí jeho odvolání podle §256 tr. ř., podle §265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
12. Obviněný M. J. odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Brojil proti naplnění subjektivní stránky stíhaného přečinu. Soud zjevně dovodil, že jednal v úmyslu přímém, nicméně tento svůj závěr nikterak nezdůvodnil; úmysl mu nebyl prokázán. Navíc nereflektoval, že K. R., obkladač a instalatér na stavbě dovolatelova domu, neprováděl jen spornou opravu z roku 2012, nýbrž i subdodávku na stavbě koupelny. Je tedy přirozené, že pokud dovolatel reklamoval u svého dodavatele, tj. u společnosti pana B., poškození koupelny, ten na místo odeslal subdodavatele, tj. K. R., z jehož pojistné smlouvy se situace řešila. Dovolatel nemohl vědět, kdo za škodní událost odpovídá, když oba subjekty – jak B., tak R.– se na výstavbě jeho domu podílely. Škodní událost po pravdě ohlásil a počítal s tím, že dojde k prověření situace. Za případné pochybení pojišťovny, která neprovedla řádné šetření a vyplatila pojistné plnění, nemůže odpovídat. Uvedl, že by bylo nelogické, aby si bezdůvodně nechal rozkopat koupelnu, vyměnit dlažbu a strpěl další stavební úpravy. Nalézací soud akcentuje předchozí dohodu mezi dovolatelem a panem R. nebo spoluobviněným M. S. učiněnou za účelem zisku pojistného plnění. Odvolací soud nicméně nic podobného nekonstatuje. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
13. I obviněná R. N. odkázala na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a vytkla nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Namítla rovněž tzv. extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními. Vyjádřila přesvědčení, že odvolací soud nedostál své přezkumné povinnosti zakotvené v ustanovení §254 tr. ř. Podle jejího mínění provedené důkazy nevedly k uznání viny. Na její vinu neukazovaly výslechy svědků, odposlechy ani další důkazy. Konstatovala, že se v žádném případě nechtěla a nemohla dopustit trestného činu pojistného podvodu a vždy postupovala v souladu se zákonem a všeobecnými pojistnými podmínkami. Měla za to, že celá záležitost je pouhým nedorozuměním. Její trestná činnost spočívala podle zjištění soudů nižších stupňů v tom, že se se spoluobviněnými M. S. a J. P. domluvili na zisku pojistného plnění za dům v XY ulici v XY. Všichni tři měli vědět, že opravy nemovitosti neprovedla na své náklady ona jako pojistník, nýbrž je provedl ve své režii spoluobviněný J. P. Za této situace neměla nárok na výplatu pojistného plnění ve výši 1 892 836 Kč. K tomuto závěru soudy dospěly na základě výpovědí svědků, kteří ale na druhou stranu uvedli, že dům prohlédli a museli konstatovat, že nejpozději do první poloviny roku 2013 měl vyměněná okna, byl vyklizen a došlo u něj i k výměně některých součástí a k provedení terénních úprav. Tyto skutečnosti navíc vyplývají i ze znaleckých posudků. Podle názoru obviněné je zřejmé, že k původní škodní události opravdu došlo a že jí bylo vyplaceno pojistné plnění v základní částce. Zde se jednalo o cenu časovou. Ona však měla nemovitost pojištěnu na cenu novou a jde pouze o to, zda byly splněny podmínky pro výplatu celého pojistného plnění. Odpověď na tuto otázku lze získat ze Všeobecných pojistných podmínek, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. Podle článku XXIII. odst. 7, byla-li nemovitost pojištěna na novou cenu a oprávněná osoba neprokáže, že poškozenou nebo zničenou nemovitost opravila nebo znovu pořídila nebo, že tak učiní, je pojistitel povinen poskytnout plnění v časové ceně. Zbývající část pojistného bude splatná tehdy, když oprávněná osoba prokáže, že pojištěnou věc opravila, případně znovu pořídila. Obviněná konstatovala, že uvedené ustanovení neuvádí, že by pojistník byl povinen nemovitost opravit nebo znovu pořídit na své náklady a ze svých prostředků. Ona pojistiteli plně prokázala, že k opravě nemovitosti došlo. Tuto situaci fakticky upravovala dohoda se spoluobviněným J. P., který pro opravu poskytl své prostředky, přičemž průběh transakce je zachycen v provedených odposleších. Také převod nemovitosti do vlastnictví jmenovaného spoluobviněného byl v pořádku, neboť byl proveden na základě řádné smlouvy a samotná pojišťovna o něm věděla, o čemž svědčí i korespondence mezi pojišťovnou a spoluobviněným. Pokud jde o účast spoluobviněného M. S., ten v rozhodné době již nebyl zaměstnancem pojišťovny a působil pouze jako pojišťovací makléř. Obviněná namítla, že podstatou každého pojistného podvodu je vznik a existence škody. Uvedené ale v daném případě chybí, neboť dům byl opraven, pojišťovna provedla příslušné kontroly, a dokonce i znalecký posudek, na základě kterého pak vyplatila pojistné. Nemohlo proto dojít k naplnění skutkové podstaty trestného činu, a to jak po objektivní stránce, tak ani po stránce subjektivní. Závěrem vytkla, že odvolací soud nevyhověl jejímu důkaznímu návrhu v podobě znaleckého posudku Ing. Tomáše Klose, který se zabýval tím, zda bylo pojistné plnění vyplaceno v souladu s pojistnou smlouvou. Podle názoru soudu tento znalecký posudek řešil pouze právní otázky celé záležitosti, což znalci nepřísluší. Obviněná poznamenala, že v průběhu trestního řízení nesprávná realizace důkazního řízení vedla k porušení jejích základních práv a svobod ve smyslu dotčení základních požadavků spravedlivého procesu, zejména pokud jde o práva garantovaná článkem 36 odst. 1 a článkem 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 31 To 108/2019, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 3 T 97/2016, v části její osoby se týkající, podle §265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Obviněný M. N. odkázal na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. Vytkl, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a že pro rozhodnutí, jímž byl ve vztahu k jeho osobě změněn pouze výrok o trestu a ve zbytku, pokud jde o výrok o vině v bodech III. 2) a III. 3) a výrok o náhradě škody, zůstal rozsudek nedotčen, nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takový způsob rozhodnutí. Podle mínění obviněného soud druhého stupně neměl reálnou možnost provést řádný věcný přezkum odvoláním napadeného rozhodnutí. Rozsudek nalézacího soudu nebyl náležitě odůvodněn, a protože byl věcně nepřezkoumatelný, měl být odvolacím soudem zrušen a věc měla být nalézacímu soudu vrácena. Legitimovat nedbalý přístup nalézacího soudu k zákonnému požadavku na řádné odůvodnění rozsudku je nepřípustné. Obviněný má právo vědět, co soud vedlo k jeho rozhodnutí, proč byl uznán vinným. Absence náležitého odůvodnění rozsudku měla vliv i na samotný obsah řádného opravného prostředku, když obviněný musel reagovat na nevyřčené úvahy nalézacího soudu. Odvolací soud pak pochybil, pokud vadu rozsudku soudu prvního stupně odstraňoval tím, že sám přistoupil k hodnocení důkazů. Aniž by provedl jakýkoliv důkaz, odůvodnění rozsudku nalézacího soudu nahradil. Uvedené mu nepřísluší, navíc z důkazů dovodil jiná skutková zjištění než nalézací soud, v důsledku čehož výrok o vině, jenž ve vztahu k dovolateli zůstal beze změny, s jeho přijatými skutkovými závěry v několika bodech významně koliduje. I rozhodnutí odvolacího soudu považoval obviněný za nepřezkoumatelné, měl za to, že teprve v okamžiku vyhlášení tohoto rozhodnutí zjistil, co je na základě zajištěné telefonické komunikace shledáno závadovým a usvědčujícím. Do té doby mu nebylo známo, co má vysvětlovat a jaké úvahy orgánů činných v trestním řízení má vyvracet. Byl přesvědčen, že byla zkrácena jeho práva na obhajobu. Doplnil, že ani jeden ze soudů nižších stupňů se nevěnoval právní kvalifikaci, proto mu není známo, jakým konkrétním jednáním naplnil objektivní stránku přečinu pojistného podvodu, jímž byl uznán vinným. Vytkl, že úvaha nalézacího soudu na str. 64 jeho rozsudku neodpovídá právní větě ani použité právní kvalifikaci. Namítl i tzv. extrémní rozpor, přičemž ve zbývající části svého mimořádného opravného prostředku se podrobně zabýval polemikou se skutkovými zjištěními učiněnými soudy.
15. Pokud jde o skutek pod bodem III. 2), vytkl, že soud prvního stupně neoznačil žádné konkrétní hovory, které měly být usvědčujícím důkazem, ani nespecifikoval, jakých uváděných skutečností si měli být obvinění vědomi. Odvolací soud se některým hovorům věnoval, učinil z nich však chybné závěry, jež nekorespondovaly se skutkovou větou. Z telefonních hovorů vyplynulo, že v předmětné věci je třeba odlišovat samotné poškození podlah spočívající v jejich zvednutí od poškození podlahového vytápění, které se pod těmito podlahami nacházelo. Zatímco jak obviněnému, tak i spoluobviněnému M. D. byla od počátku známa příčina zvednutí podlah, která spočívala právě v tom, že „odešlo“ podlahové vytápění – oba o tom se spoluobviněným M. S. na předestřených záznamech hovořili, ani jeden z nich nevěděl, proč přestalo podlahové vytápění fungovat. Závěr, že k tomu mohlo dojít v důsledku bouřky (blesku), což bylo udáváno pouze jako pravděpodobná příčina, neučinil ani dovolatel, ani spoluobviněný M. D., nýbrž spoluobviněný M. S., který takto usoudil na základě svých dlouholetých zkušeností. Obviněný tedy dodnes neví, jaký vědomě nepravdivý či hrubě zkreslený údaj byl při oznámení dané události uveden. Odmítl úvahu soudu týkající se demontáže rozvaděče. Závěr, že k demontáži rozvaděče došlo proto, aby nemohl být jako příčina vzniku pojistné události vyloučen blesk, je naprosto zcestný, neboť pojišťovna, přestože věděla, že původní, v průběhu šetření pojišťovny již demontovaný rozvaděč je stále k dispozici, nikdy nepřistoupila k tomu, aby společnost P. & s., vyzvala k jeho poskytnutí, resp. umožnění jeho zkoumání, což zcela koresponduje s tím, že podle znalce Ing. Jiřího Kutáče by jeho vlastní prohlídka na jeho znaleckém posouzení nic nezměnila. Navíc pokud by bylo záměrem obviněných znemožnit vyloučení blesku jako příčiny předmětné události demontáží rozvaděče, nabízelo by se spíše rozvaděč ihned po jeho vybourání hodit do „šrotu“ a nikoliv ho převážet z XY do 171 km vzdálené XY a zde ho uskladňovat. Podle názoru obviněného je logické, že v okamžiku, kdy byl blesk jako příčina poškození podlahového vytápění na základě odborného posouzení vyvrácena, nebyly ze strany společnosti P. & s. činěny kroky, které by měly za cíl úspěšnou likvidaci předmětné události. Připustil, že na nepatrnou chvíli uvažoval o tom, zda neexistuje cesta, jak prokázat, že příčinou poškození byl skutečně blesk, a pronesl nahlas nápad, který by mohl být v případě jeho realizace považován za uvádění nepravdivých skutečností při likvidaci pojistné události. Samotná myšlenka však není trestná a z navazujícího jednání, resp. nekonání, je naprosto evidentní, že nebyly učiněny žádné kroky vedoucí k jejímu naplnění. Že se nevybíravým způsobem vyjadřoval o zaměstnancích mrazírny, plynulo z toho, že nikoho neinformovali o tom, že pravým důvodem návštěvy zástupců pojišťovny nebyla kontrola za účelem revize uzavřených pojistných smluv, ale právě šetření dané pojistné události, a šetření i bez přítomnosti spoluobviněného M. S., který byl řešením pojistné události pověřen, umožnili.
16. Co se týče skutku pod bodem III. 3), poznamenal, že již v závěrečné řeči upozorňoval na pochybnosti, které vyvolával popis skutku v obžalobě, kdy na jednu stranu bylo uvedeno, že pověřil spoluobviněného M. S., aby nahlásil vznik pojistné události, k níž mělo dojít tak, že neznámou příčinou došlo k poškození počítačů, na druhou stranu bylo konstatováno, že takto postupovali se spoluobviněným M. S. s vědomím, že k nahlášení škodní události nedošlo deklarovaným způsobem, tedy v důsledku přepětí. Nalézací soud však navzdory výhradám, že není zjevné, jak přesně byla objektivní stránka skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku naplněna, popis skutku převzal z obžaloby v nezměněné podobě. Navíc nalézací soud uzavřel, že trestněprávně relevantní jednání spočívalo v tom, že obvinění jako příčinu poškození počítačů označili přepětí, ačkoliv věděli, že počítače přepětím poškozeny nebyly, přičemž odvolací soud dovodil, že lhali v tom, že příčinu zkoumali a zjišťovali, a dále v tom, že ke škodě došlo dne 15. 1. 2013, ačkoliv k ní došlo jindy. Je evidentní, že konstatování odvolacího soudu, že příčina nebyla zkoumána, přímo odporuje závěru nalézacího soudu, že věděli, že přepětí příčinou poškození počítačů nebylo. Jako naprosto nové, v popisu skutku ani neuvedené, je pak konstatování odvolacího soudu týkající se času, kdy mělo k poškození dojít. K tomu, že nepravdivým a hrubě zkresleným údajem mělo být tvrzení, že ke škodě došlo dne 15. 1. 2013, obviněný podotkl, že oznámení vyplňoval spoluobviněný M. S. a on neměl důvod pochybovat o tom, kdy bylo poškození počítačů zjištěno. Na celou věc si pamatuje pouze mlhavě a k tomu, kdy k poškození počítačů došlo, se v rámci trestního řízení nevyjadřoval. Není nic divného na tom, že v hlášení pojistné události bylo uvedeno, že k poškození počítačů došlo neznámou příčinou. Příčinu poškození se obviněný dozvěděl následujícího dne po hlášení od svědka M. P., který provedl diagnostiku počítačů. Správně interpretovaná výpověď svědka neponechává žádný prostor pro závěr, že příčina poškození byla uvedena jen na základě sdělení spoluobviněného M. S. Navíc je v naprosté shodě s tím, co bylo uvedeno v potvrzení pro pojišťovnu. Vědomě nepravdivé nahlášení pojistné události vyvrací skutečnost, že svědek byl požádán, aby počítače uchoval pro potřeby pojišťovny – aby byla zachována možnost revize odborného závěru. Obviněný doplnil, že vzhledem k povaze činností pojišťovacího makléře pro klienta, kdy je fakticky jakýmsi prostředníkem mezi pojišťovnou a klientem, není nic zvláštního na tom, že svědek vnímal spoluobviněného M. S. jako zástupce pojišťovny. K údajnému předkládání posudků společnosti P. G. poznamenal, že s ním neměl nic společného. Než došlo k zahájení trestního stíhání, na záležitost s poškozenými počítači si nepamatoval a potvrzení společnosti P. G., viděl poprvé až ve spisu. Podle jeho mínění je nepochopitelné, že došlo k jeho odsouzení, když původně spoluobviněný P. F., jehož aktivní podíl na celém skutku byl zjevně vyšší (i když podle názoru obviněného rovněž naprosto nezávadový, když pouze sděloval to, co plyne z pojistných podmínek), byl obžaloby zproštěn.
17. Uzavřel, že své odsouzení považuje za nespravedlivé, že se vnímá jako oběť chování spoluobviněného M. S., který ne vždy postupoval zcela v mezích zákona. Cítil se být dotčen přístupem orgánů činných v trestním řízení, které poté, co se objevilo podezření na nekalé počínání spoluobviněného M. S. při likvidaci škod, začaly odposlouchávat jeho telefonní hovory a k hovorům, které spoluobviněný vedl se svými klienty, už nebyly ochotny přistupovat nestranně a nezaujatě. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 31 To 108/2019, ve vztahu k jeho osobě, podle §265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
18. Obviněný J. P. odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, resp. na nesprávném hmotněprávním posouzení. Upozornil na důvody, které vedly odvolací soud k odmítnutí důkazního návrhu v podobě znaleckého posudku Ing. Tomáše Klose. Dále uvedl, že zákonným znakem trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku je škoda na cizím majetku, přičemž v posuzované věci k žádné škodě na cizím majetku, tj. na majetku společnosti K. p., nedošlo. Podle mínění obviněného soudy mylně vyložily Všeobecné pojistné podmínky, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy č. 3801315159 ze dne 20. 10. 2010, kterou uzavřela spoluobviněná R. N. jako pojistník s pojistitelem K. p., a.s., a dále pak i jednotlivá ustanovení zákona č. 37/2004, Sb., o pojistné smlouvě. Podle obviněného z §3 zákona č. 37/2004, Sb., o pojistné smlouvě, vyplývá, že oprávněnou osobou – osobou, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění – byla do doby převodu vlastnického práva, tedy do dne 21. 5. 2012, R. N. (a to za podmínky, že započala rekonstrukce/znovuobnovení nemovitosti, přičemž nebylo nutné, aby se tak událo nějakým zásadním způsobem) a od doby převodu vlastnického práva, tedy ode dne 21. 5. 2012, byl touto osobou obviněný (a to za podmínky, že znovuobnovení bude provedeno nejpozději do tří let ode dne pojistné události). Naproti tomu soudy obou stupňů tvrdily, že oprávněnou osobou mohl být výlučně pojištěný (terminologicky správně pojistník), což je osoba, která uzavřela pojistnou smlouvu, avšak za předpokladu, že by znovuobnovení provedla vlastním nákladem maximálně do tří let ode dne pojistné události, v tomto konkrétním případě však maximálně do dne převodu vlastnického práva na obviněného. K závěru, kdo je oprávněnou osobou, lze dospět i výkladem Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku a odpovědnosti občanů M-100/05. Podle článku III. (Změny účastníků pojištění) odst. 1, pokud se pojistník stane vlastníkem nebo spoluvlastníkem věci, ke které se vztahuje sjednané pojištění, pojištění nezaniká. Práva a povinnosti ze sjednaného pojištění přecházejí z vlastníka, který přestal být pojištěným, na pojistníka. Obviněný měl za to, že se v tomto případě jedná o situaci, kdy osoba, která uzavřela pojistnou smlouvu, není vlastníkem pojištěné věci, nicméně tuto uzavřela ve prospěch vlastníka, takže v případě pojistné události by plnění obdržel vlastník, ačkoliv není pojistník. Nicméně logicky, pakliže vlastník převede na pojistníka svá vlastnická práva, neznamená to, že v případě pojistné události by měl bývalý vlastník inkasovat pojistné plnění, ale že toto plnění bude inkasovat nový vlastník, původní pojistník. Podle odst. 3 citovaného ustanovení, změní-li se vlastník nebo spoluvlastník věci, k níž se vztahuje sjednané pojištění, a tento vlastník nebo spoluvlastník nebyl pojistníkem, pak pojištění touto smlouvou nezaniká. Práva a povinnosti ze sjednaného pojištění přecházejí z vlastníka, který přestal být pojištěným, na nového nabyvatele věci. Uvedené platí pouze v případě, že pojištěná věc či soubor věcí se nachází stále v místě, ke kterému se sjednané pojištění vztahuje. Podle mínění obviněného je toto ustanovení nutno vykládat tak, že změní-li se vlastník nebo spoluvlastník věci, k níž se vztahuje pojištění, a tento nový vlastník či spoluvlastník nebyl pojistníkem, pak pojištění touto změnou nezaniká. Není totiž vůbec logické, že pokud by původní vlastník byl zároveň pojistníkem, pojištění by zaniklo, a pokud by naopak nebyl pojistníkem, pojištění by nezaniklo. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že pokud bylo započato s rekonstrukcemi, a tyto byly dokončeny do původního stavu (znovuobnovení) do tří let od pojistné události, stal se oprávněnou osobou, tj. osobou, která může nárokovat doplatek pojistného plnění, a to splněním těchto podmínek: převzetím vlastnického práva, uskutečněním rekonstrukcí (dokončením znovuobnovení). Pokud tyto podmínky splněny byly, nelze výplatu pojistného plnění v žádném případě posuzovat jako škodu, která by vznikla pojistiteli. Jestliže nedošlo ke vzniku škody na straně pojistitele, nemohlo dojít k naplnění zákonného znaku skutkové podstaty, kterým je „škoda na cizím majetku“, v tomto případě škoda ve výši 1 892 836 Kč, tedy škoda značná, nebo se nemohlo jednat o dokonaný trestný čin. Podle názoru obviněného je pouze otázkou, která ze zúčastněných osob, zda on či obviněná R. N., měla nárokovat pojistné plnění a za jaké období. Nárok sice vznesla R. N. a jí bylo pojistné plnění vyplaceno, nicméně ona i obviněný jednali ve shodě a o pojistné plnění se podělili. Je zřejmé, že obviněný i obviněná uváděli pojistiteli v souvislosti s dolikvidací pojistného plnění nepravdivé údaje – viz obsah čestných prohlášení. Je ovšem třeba mít na zřeteli, že dolikvidace pojistné události se vlekla, a teprve poté, co již bylo pojišťovně vše předloženo a co se uskutečněna prohlídka nemovitosti se zjištěním, že došlo ke znovuobnovení, pojišťovna nakonec požadovala čestná prohlášení. V té chvíli do celé záležitosti zásadním způsobem vstoupil bývalý pracovník pojistitele obviněný M. S. a radil, jaký má být obsah čestných prohlášení, aby došlo k výplatě pojistného plnění. Teprve od tohoto okamžiku, tedy ode dne předložení nepravdivých čestných prohlášení likvidátorce pojišťovny, lze uvažovat o eventuálních trestně právních úmyslech. Kdyby se však dovolateli a obviněné R. N. dostalo relevantních informací o tom, kdo a odkdy je oprávněnou osobou (z provedeného dokazování je zřejmé, že pojistitel věděl, že došlo ke změně vlastnického práva), zcela určitě by z jejich strany nedošlo k uvádění nepravdivých údajů. Je proto otázkou, zda z jejich strany nedošlo k naplnění skutkové podstaty zločinu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, ovšem toliko ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, tedy bez vzniku škody, když k dokonání samotného trestného činu nemohlo dojít pro skutkový omyl ve smyslu §18 odst. 3 tr. zákoníku, když nárok na doplatek pojistného plnění zde byl, a tím pádem ke vzniku škody nedošlo. V této chvíli však není zřejmé, zda dovolatel a R. N. jednali předložením čestných prohlášení v úmyslu dosáhnout pojistného plnění, o kterém by byli přesvědčeni, že na něj nemají nárok. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 31 To 108/2019, zrušil a podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodnul.
19. Obviněný L. P. odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l ) tr. ř. a vytkl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Vyjádřil přesvědčení o existenci vady v podobě tzv. extrémního rozporu a o tom, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Dále měl za to, že odvolací soud porušil ustanovení §258 odst. 1 písm. b) tr. ř., když nezrušil rozsudek nalézacího soudu, který trpěl vadami a byl nepřezkoumatelný. Brojil proti celému trestnímu řízení. Podle něj už od přípravného řízení orgány činné v trestním řízení nedostatečně zmapovaly skutkový stav a nezajistily důkazní prostředky, přičemž soudy namísto toho, aby k tomu přihlédly a ve věci rozhodovaly v souladu s principy a zásadami trestního řízení, způsobily další vady, čímž došlo k porušení práva na obhajobu nejen jeho, ale i ostatních obviněných. Z popisu skutku vyplynulo, že nikdy nedošlo k poškození spotřebičů, a tudíž ani ke vzniku nahlášené škodní události. Nicméně nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku připustil, že k poškození lednice mohlo dojít, neboť společnost D. by jen stěží přijala zpět spotřebič, který by nebyl poškozen, a vracela zpět kupní cenu. Nalézací soud namítal, že zpráva společnosti I. L. o převzetí lednice k posouzení je v rozporu se zprávami společnosti D. a společnosti B. s., z nichž vyplynulo, že lednice byla společností D. vyzvednuta již dne 12. 8. 2013, dovezena do skladu této společnosti a na začátku října 2013 ekologicky zlikvidována. Jen stěží tedy mohla být dne 11. 10. 2013 přijata do opravy I. L. Odůvodnění o nepoškození dalších spotřebičů, tj. televize a notebooku, pak v rozhodnutí soudu zcela absentuje. Odvolací soud považoval za nepravdivý údaj informaci, že dne 7. 8. 2013 došlo bouřkovou činností k poškození lednice, televize a notebooku. Ani odůvodnění jeho rozhodnutí tedy nekoresponduje s popisem skutku. Podle názoru obviněného, pokud jde o lednici, mohou existovat pochybnosti o naplnění skutkové podstaty stíhaného přečinu, pokud jde o televizi a notebook, tyto pochybnosti zcela jednoznačně existují. Ani jeden ze soudů nevysvětlil, jaké nepravdivé údaje byly v případě těchto spotřebičů uvedeny. Nelze dovodit, zda podle nich nebyly vůbec poškozeny či zda nebyly poškozeny v důsledku bouřkové činnosti. Obviněný byl toho mínění, že televize a notebook se tzv. „svezly“ s lednicí, že ve vztahu k nim nebylo prováděno žádné dokazování. Akcentoval, že zprávou Českého hydrometeorologického ústavu ze dne 15. 12. 2015 bylo prokázáno, že v obci XY byla ze dne 6. na 7. 8. 2013 intenzivní bouřková činnost. Zprávami společnosti I. L. byl následně prokázán vznik škody jak na televizi, tak na notebooku. K obsahu těchto listin navrhoval obviněný výslech zaměstnance společnosti I. L., a to jak před soudem prvního stupně, tak před soudem stupně druhého (tam v rámci podaného odvolání). Soud prvního stupně zamítnutí tohoto důkazního návrhu v odůvodnění svého rozsudku nikterak nezdůvodňoval a soud druhého stupně se s daným návrhem vypořádal tak, že v odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že výslech zaměstnanců jednotlivých společností (BMK, D. a I. L.) by s ohledem na dobu, která od skutku uplynula, nemohl přinést nic nového, neboť se jednalo o skutečnosti vyplývající z jejich pracovní činnosti a je nepravděpodobné, že by si téměř po šesti letech byli schopni vzpomenout. Soud připustil vhodnost zajištění svědeckých výpovědí osob, které vystavily doklady I. L., v rámci přípravného řízení, nicméně poznamenal, že tento nedostatek již nelze napravit. Jinými slovy tedy nerozporoval, že vyjma zprávy Českého hydrometeorologického ústavu o bouřkové činnosti a zpráv společnosti I. L., neexistovaly k televizi a k notebooku žádné jiné důkazy, měl ale za to, že jiné důkazy nepotřeboval, poněvadž skutkový stav byl z listinných důkazů zjištěn. Přitom z těchto listinných důkazů bylo zjištěno, že k bouřce došlo a uvedené dva spotřebiče byly v jejím důsledku poškozeny. Svůj mimořádný opravný prostředek uzavřel obviněný konstatováním, nechť jsou součástí přezkumu dovolacího soudu i všechny další právní závěry odvolacího soudu a soudu nalézacího, které ve svém souhrnu vedly k vydání nesprávného rozhodnutí, kdy odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně bylo důvodné a odvolací soud je nesprávně vyhodnotil. Legitimní úsilí státu potírat závažnou, společensky nebezpečnou a nežádoucí kriminalitu (§1 odst. 1 tr. ř.) nemůže být realizováno tak, že orgány činné v trestním řízení učiní k dosažení tohoto účelu cokoliv, co považují v danou chvíli z hlediska chtěného a předsevzatého cíle za vhodné. Vždy je třeba neztrácet ze zřetele, že účelem trestního řízení není jenom „spravedlivé potrestání pachatele“, nýbrž i „fair“ proces. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 31 To 108/2019, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 6. 2018, 3 T 97/2016, zrušil a věc vrátil zpět k Okresnímu soudu v Liberci.
20. Obvinění P. P. a M. S. podali společné dovolání, v němž odkázali na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. a namítli, že dovoláním napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozsudek nalézacího soudu spočívají na nesprávném hmotněprávním posouzení a na porušení zákonných norem, konkrétně §105 odst. 2, 3 tr. ř. ve vztahu k §11 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, v platném znění. Vytkli, že právní posouzení předmětné věci bylo opřeno o závěry znaleckého posudku společnosti ALB expert, s. r. o., která pro poškozenou p. K. provádí ze 40 % práce při stanovení výše škod z pojistných událostí. Jestliže orgánům činným v trestním řízení přísluší právo postihovat porušování zákonů, pak ovšem jen za předpokladu naprosto přesného a důsledného dodržování zákonů jimi samými. V posuzované věci zjevné porušení výše uvedených ustanovení trestního řádu a zákona č. 36/1967 Sb. svědčí o pohrdání zákonným textem. Na provázanost společností ALB expert, s. r. o., a K. dovolatelé upozorňovali již v přípravném řízení, následně podali návrh na předběžné projednání obžaloby, v němž uvedené pochybení namítali, nicméně soud na jejich podání nereagoval. Předsedkyně senátu odvolacího soudu při ústním zdůvodňování rozhodnutí odvolacího soudu poznamenala, že k porušení zákona nedošlo a že poté, co to přednesl obhájce dovolatelů, se s tím ztotožnili ostatní obhájci. Obhájce dovolatelů ovšem na nic takového upozorňovat nemusel, poněvadž v okamžiku, kdy to uvedli P. R. a Z. K., musel k tomu soud přihlédnout z úřední povinnosti (platí-li zásada iura novit curia ). Při nepochybně pečlivém studiu trestního spisu musel přeci i odvolací senát zjistit, že P. R., jednatel ALB expert, s. r. o., u hlavního líčení kvantifikoval spolupráci ústavu, v němž působil, s poškozenou p. K. až na 40 %. Sdělil také, že s p. K. spolupracuje již mnoho let, a tudíž některé pracovníky zná víc a některé méně. Jestliže prof. JUDr. Jan Musil, CSc., ve stati Hodnocení znaleckého posudku v bodě 3.1., právní korektnost důkazu, vymezuje hrubé právní závady, které mohou vést k nicotnosti a nepoužitelnosti důkazu, a přímo uvádí, že excesy vedou k porušení práva na spravedlivý proces, pak použití s poškozeným spolupracujícího znaleckého ústavu je jednou z nejhrubších právních závad. Podle mínění dovolatelů lze analogicky poukázat na rozhodování Evropského soudu pro lidská práva a na tzv. „teorii zdání“, podle níž nestačí subjektivní nestrannost, ale musí to být v očích účastníků řízení vidět. Dovolatelé ve svých podáních a návrzích poukazovali na podstatné vady znaleckého posudku, při jehož zpracování nebyl zohledněn celý obsah škodních spisů, v důsledku čehož byly u všech škod pominuty kompletní likvidační zprávy, ze kterých by jasně vyplývalo, jak došlo k výsledné částce plnění. Zcela byl pominut postup spočívající v tom, že technik prohlíží škodu, likvidátor zodpovídá za plnění a revidující kontroluje práci likvidátora – bez revize škoda nemůže být vyplacena. Od roku 2013 byl zařazen ještě jeden stupeň kontroly, a to revidující technik, který kontroloval práci technika u zakázek nad 50 000 Kč, 100 000 Kč nebo 200 000 Kč podle nastavení v G. E. (dceřiné společnosti K.). U řady věcí chybí fotodokumentace, chybí údaje o tom, kdo provedl kontrolní výpočet, chybí také kontrolní výpočet technika, škodní spisy jsou neúplné (jde o škodní události například S., J.–R., P., S., Č., P. atd.). Ostatně Ing. Jiří Jareš, CSc., jeden ze znalců ALB expert, s. r. o., u hlavního líčení prohlásil, že nikoho z K. nezná. Pouhým nahlédnutím do protokolu o hlavním líčení ze dne 15. 5. 2017 však lze zjistit, že to není pravda. Z. K., tehdejší zástupce ředitele oddělení likvidace p. K. uvedl, že jak P. R., tak J. J. zná dlouho, a to i osobně. Dovolatelé uzavřeli, že zproštění obžaloby pro řadu skutků může zdánlivě působit jako objektivní postup soudu. Nicméně každý, kdo se s obsahem spisu opravdu řádně seznámí, nemůže pominout vnitřní rozpornost úvah nalézacího soudu, kdy na jednu a tutéž okolnost je u shodných věcí nahlíženo rozdílně. Navrhli, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 31 To 108/2019, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 6. 2018, sp. zn. 3 T 97/2016, jakožto rozhodnutí spočívající na nesprávném hmotněprávním posouzení skutku, a porušující tak článek 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a článek 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zrušil a Okresnímu soudu v Liberci přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. Současně navrhli, aby bylo postupováno ve smyslu §265h odst. 3 tr. ř., tedy aby bylo navrženo odložení výkonu rozhodnutí a bez zbytečného odkladu byly spisy s příslušným návrhem na takový postup předloženy Nejvyššímu soudu.
21. Obviněný M. R. odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a namítl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Byl toho mínění, že soudy učinily vadný závěr týkající se jeho zavinění. Aniž by disponovaly hodnověrným důkazem, dovodily, že jednal v přímém úmyslu a že musel být se spoluobviněnými M. S. a A. V. domluven. Odvolací soud poukazoval na obsah telefonních hovorů mezi ním a spoluobviněnými, z těchto hovorů však žádná dohoda o úmyslném vylákání pojistného plnění nevyplynula, obviněný si se spoluobviněným A. V. toliko sjednával prohlídku a domlouval se, kdy k ní dojde a kde se spoluobviněným setkají. Z pouhé přítomnosti spoluobviněného M. S., tehdejšího spolupracovníka obviněného, při řešení předmětné pojistné události nelze činit závěr o nekalém jednání a o vině. Obviněný akcentoval, že při prohlídce neměl šanci odhalit, že zasažení domu spoluobviněného A. V. vodou bylo naaranžováno. Pravdivě zaznamenal, co viděl, a uvedl vyjádření spoluobviněného A. V. stran stavu před prohlídkou. Protože byl přesvědčen, že napadený rozsudek je vadný, navrhl, aby jej Nejvyšší soud zrušil a věc Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
22. Obviněný A. V. odkázal na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a i on namítl, že rozhodnutí soudů obou stupňů bylo vydáno na základě nesprávného právního posouzení skutku. S právním posouzením skutku zásadně nesouhlasil. Podle něj nebylo prokázáno, že se skutek stal a že se jej dopustil. Soud svůj závěr postavil v podstatě jen na vyjádření znalce Ing. Jiřího Jareše, CSc., ze znaleckého ústavu ALB expert, s. r. o., který vycházel pouze z dílčí a ne příliš kvalitní fotodokumentace pořízené po škodní události, k níž nepochybně došlo. Že ke škodě v rodinném domě dovolatele skutečně došlo (což ostatně ani znalec nepopírá), bylo zjištěno jednak z uvedené fotodokumentace a dále z předložené a v rámci dokazování provedené cenové nabídky na opravu poškozeného vybavení domu, včetně faktury za provedené opravy a dokladu o její úhradě. Ke vzniklé škodě se vyjádřili i vyslechnutí svědci J. S. a L. V., přičemž to, že si svědek J. S. nepamatoval detaily týkající se oprav, je pochopitelné s ohledem na dobu uplynuvší od škodní události. Reprodukované odposlechy, stran jejichž legálnosti byly při hlavním líčení vysloveny pochybnosti, absolutně neprokázaly, že by se dovolatel dopustil trestného jednání, jež je mu kladeno za vinu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, zprostil jej obžaloby a poškozeného s jeho nárokem na náhradu škody odkázal v plném rozsahu na občanskoprávní řízení.
23. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovoláním uvedl, že námitky obviněných lze rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří ty námitky, které nelze podřadit pod žádný ze zákonných dovolacích důvodů, eventuálně pouze za určitých, výjimečných okolností, které však v řešeném případě nenastaly (např. výtka extrémních rozporů či opomenutých důkazů). Dovolací důvody jsou taxativně vymezeny v §265b tr. ř., přičemž z jejich dikce vyplývá, že jejich výchozím předpokladem jsou určitá vymezená pochybení procesně právní či hmotněprávní povahy. Odhlédneme-li od dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 2 tr. ř. (uložení doživotního trestu), který zde vůbec nepřichází v úvahu, lze v trestní věci obviněných teoreticky uvažovat o naplnění dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až l ) tr. ř. Výtky obviněných, jež směřují proti hodnocení důkazů soudy a proti skutkovým závěrům soudů (zejména tvrzení, že se nedopustili předmětné trestné činnosti, že důkazy jsou nedostatečné a jejich vina z nich nevyplývá, usvědčující důkazy jsou nevěrohodné, trpí, zejména znalecký posudek, vadami apod.), vůči údajnému porušení procesních principů (zásada presumpce neviny, pravidlo in dubio pro reo apod.), proti údajné nedostatečnosti odůvodnění dotčených soudních rozhodnutí včetně tvrzeného nedostatku vypořádání se s argumenty obviněných, proti údajnému ignorování důkazů a skutečností svědčících ve prospěch obviněných atd., však pod žádný z předmětných dovolacích důvodů nemohou být přiřazeny Bezpředmětné jsou podle mínění státního zástupce rovněž ty výtky, na jejichž podkladě obvinění konstruují svá vlastní skutková zjištění, když teprve na podkladě své vlastní konstrukce skutkového děje, tedy až sekundárně, dospívají k odlišným právním závěrům, než ke kterým došly soudy. Platí totiž, že dovolací soud je zásadně vázán skutkovými zjištěními, jež učinily soudy dříve ve věci činné, resp. že podkladem pro dovolací přezkum je zásadně ten skutkový stav, jenž byl zjištěn nalézacím či odvolacím soudem. K námitkám, jež vycházejí z jiného skutkového stavu, se v dovolacím řízení zásadně nepřihlíží, jsou bezpředmětné, byť by se jednalo o námitky, které čistě formálně pod zákonné dovolací důvody podřadit lze. Takovéto námitky totiž primárně směřují do oblasti skutkových zjištění či hodnocení důkazů.
24. Státní zástupce je navíc nepovažoval za důvodné. Měl za to, že soudy postupovaly v souladu s pravidly zakotvenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř., přičemž odůvodnění jejich rozhodnutí splňují požadavky zakotvené v §125 odst. 1 tr. ř. a jako taková jsou plně přezkoumatelná. Porušeno nebylo ani pravidlo in dubio pro reo , neboť obvinění byli usvědčování vždy alespoň dvěma na sobě nezávislými důkazy, soudy se zároveň dostatečně vypořádaly s podstatnými námitkami obhajoby a obhajobě byl dán dostatečný prostor. Není porušením práva na spravedlivý proces, jestliže soudy nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení) jednotlivě vznesených námitek, pokud proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná [srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08 (N 26/52 SbNU 247), či usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. III. ÚS 3122/09, resp. ze dne 1. 4. 2014, sp. zn. I. ÚS 162/13, a ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. IV. ÚS 750/14]. Onen ucelený argumentační systém je přitom v dotčených rozhodnutích obsažen – je dobře patrné, jaké jednání je obviněným kladeno za vinu, jaký delikt je v něm spatřován i na základě jakých důkazů se tak stalo. To je podstatné a přezkoumatelné. Že soudy nereagovaly na každou dílčí výhradu vyčerpávajícím způsobem, není porušením práva na spravedlivý proces. Řízení též netrpí žádnými procesními vadami, které by z materiálního hlediska mohly mít vliv na správnost přezkoumávaných soudních rozhodnutí, princip jeho zákonnosti porušen nebyl, postup soudů trestnímu řádu plně odpovídá, a to včetně postupu při provádění důkazů. Vzhledem k tomu, že podstatná část dovolacích námitek míří vůči odůvodnění přezkoumávaných soudních rozhodnutí, státní zástupce odkázal též na §265a odst. 4 tr. ř., podle něhož je dovolání proti důvodům rozhodnutí nepřípustné. K žádnému extrémnímu rozporu podle něj v posuzované věci nedošlo. Klíčová skutková zjištění soudů lze na podkladě provedených důkazů v konečném důsledku učinit. Vazba skutkových zjištění na provedené důkazy existuje a dotčená rozhodnutí vnitřními rozpory netrpí, a už vůbec ne rozpory extrémními, viz zejména zjištění plynoucí z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, listinné důkazy, výpovědi některých svědků, posudek znaleckého ústavu atd. Doplnil, že obviněným jde na podkladě jejich argumentace jen o to, aby prosadili svou, pro ně příznivější verzi skutkového děje, resp. aby prosadili svůj vlastní způsob hodnocení důkazů. Pokud jde o případné opomenuté důkazy, konstatoval, že o všech relevantních důkazních návrzích bylo soudy rozhodnuto. Byly-li zamítnuty, tak v zásadě proto, že je soudy označily za nadbytečné, což je relevantní důvod (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 733/01). Neprovedení nadbytečného důkazu vadu opomenutých důkazů nezakládá.
25. Co se týče druhé skupiny dovolacích námitek, tu představují výtky podřaditelné pod zákonné dovolací důvody, nicméně v konkrétním případě nedůvodné. Jedná se především o výhrady, že nebyly naplněny formální znaky trestných činů, jež jsou obviněným kladeny za vinu, zejména znak škody či uvádění nepravdivých údajů v souvislosti s likvidací pojistné události jako složek objektivní stránky či úmyslu coby prvku subjektivní stránky, nebo s tím související výhrady, že trestná činnost měla být kvalifikována jen v základní skutkové podstatě či jen jako pokus. Relevantně uplatněné jsou rovněž výhrady týkající se výkladu pojistných podmínek. Pokud jde o tvrzený nedostatek naplnění formálních znaků trestných činů, jež jsou obviněným kladeny za vinu, státní zástupce poznamenal, že tzv. skutková věta obsahuje veškeré formální znaky trestných činů, které jsou jednotlivým obviněným kladeny za vinu. O tom, že probíhala likvidace pojistných událostí, není sporu. Bez důvodných pochybností však bylo v rámci trestního řízení zjištěno i to, že obvinění v rámci likvidace uváděli nepravdu. V čem lživé informace spočívaly, soudy vysvětlily ve výrokové části rozhodnutí a blíže popsaly ve vztahu k jednotlivým útokům v odůvodnění dotčených rozhodnutí, na která státní zástupce co do podrobností odkázal. Pochybnosti nepanovaly ani ohledně toho, že vznikla škoda. Její výše je vyčíslena v tzv. skutkové větě a má oporu v provedených důkazech, přičemž do právní kvalifikace jednání obviněných byla výše škody promítnuta adekvátně v souladu s §138 tr. zákoníku. Tzv. skutková věta je dostatečná i z hlediska subjektivní stránky předmětné trestné činnosti. Pokud bylo prokázáno, že obvinění si počínali vědomě tak, že uváděli nepravdivé údaje, je zřejmé, že je na jejich straně dán zlý úmysl, a to i ve vztahu ke vzniku škody na straně poškozené společnosti. Co se týče výkladu všeobecných pojistných podmínek (obvinění J. P. a R. N.), státní zástupce se ztotožnil s názorem krajského soudu, že výklad činěný obviněnými je účelový a nesprávný, obviněným nárok na výplatu pojistného plnění nevznikl. Uzavřel, že soudy zjištěné jednání jednotlivých obviněných vykazuje veškeré znaky deliktů, které jsou jim kladeny za vinu, právní kvalifikace je přiléhavá a plně koresponduje s učiněnými skutkovými zjištěními.
26. Konstatoval, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn, naplněn nebyl ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. zmíněný obviněnými M. S. a P. P., když tito v podstatě ani neuvedli relevantní argumenty, ze kterých by bylo možno naplnění tohoto dovolacího důvodu, byť jen formálně, dovozovat. Uvedené dovolací důvody nebyly naplněny ani ve spojení s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Navrhl podaná dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. Dovolání obviněných M. N., M. D., L. P., A. V., M. S. a P. P. navrhl odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť byla podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
27. Obvinění M. D. a M. N. v reakci na vyjádření státního zástupce poznamenali, že uvedené je dalším příkladem zjevně paušalizovaného přístupu orgánů činných v trestním řízení, který provází danou trestní věc od jejího samotného počátku. Setrvali na svém přesvědčení o porušení práva na spravedlivý proces, měli za to, že poukazem na rozsáhlost projednávané kauzy je legitimována absence individuálního přístupu k jednotlivým obviněným a skutkům jimi spáchaným. Podle nich se individuální přístup státního zástupce k podaným dovoláním projevil pouze v reprodukci obsahu mimořádných opravných prostředků, neboť v části obsahující zdůvodnění závěrečného návrhu není uveden ani jeden argument týkající se některého z dovolatelů. Posteskli si nad tím, že před soudem prvního stupně za účelem vyloučení věci ze společného řízení nejednali obstrukčně. Jedině tím by totiž docílili individuálního posouzení. Vyjádřili přesvědčení o tom, že státní zástupce, který dospěl k závěru, že ve věci není dán tzv. extrémní rozpor, pravděpodobně neměl k dispozici kompletní trestní spis. Dovozovali to jednak z toho, že spis se od jeho vrácení odvolacím soudem nacházel u Okresního soudu v Liberci, jednak z toho, že argumentace státního zástupce je obecná a neurčitá. Podle jejich názoru nelze stran skutkových zjištění vycházet z rozsudků soudů nižších stupňů, neboť reprodukce provedených důkazů, zejména záznamu telekomunikačního provozu, kterou soudy učinily, je nesprávná. Za situace, kdy jsou odsouzeni za trestný čin pojistného podvodu, jehož objektivní stránka spočívá v úmyslném uvádění nepravd pojišťovně, tj. v určitém verbálním projevu, je naprosto nezbytné reprodukovat relevantní hovory, které mezi zúčastněnými osobami probíhaly, velmi pozorně, detailně a hlavně věrně. Pokud tedy státní zástupce neměl faktickou možnost seznámit se s obsahem jednotlivých hovorů, na které oba dovolatelé poukazovali, skutečně jen těžko mohl posoudit, zda je výtka týkající se extrémního rozporu relevantní či nikoliv. Podotkli, že si nedokážou vysvětlit konstatování státního zástupce, že nebylo porušeno pravidlo in dubio pro reo , protože obvinění jsou usvědčováni vždy alespoň dvěma na sobě nezávislými důkazy. Dovolatelé si nejsou vědomi žádného dalšího důkazu, který je měl vedle odposlechů telekomunikačního provozu (soudy nesprávně hodnocených) usvědčovat z jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině. Uzavřeli, že s obsahem vyjádření státního zástupce zásadně nesouhlasí, svá dovolání stále považují za opodstatněná a mají za to, že byly naplněny jimi uváděné dovolací důvody.
III. Přípustnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání jsou podle §265a tr. ř. přípustná, že je podaly včas oprávněné osoby a že splňují náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání obviněných L. B., M. D., M. J., R. N., M. N., J. P. a M. R. jsou zjevně neopodstatněná a že dovolání obviněných L. P., P. P., M. S. a A. V. byla podána z jiných důvodů, než je uveden v §265b tr. ř.
IV. Důvodnost dovolání
29. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Dále také není od věci upozornit, že dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
30. Obvinění v dovolání odkázali na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), h), l ) tr. ř. S odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 pod písmeny a) až k) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. tedy spočívá ve třech různých okolnostech (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3174–3175):
1) řádný opravný prostředek byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §148 odst. 1 písm. a) a b) tr. ř. nebo podle §253 odst. 1 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. stížnost nebo odvolání podala oprávněná osoba nikoli opožděně, ale včas; odvolání podal obviněný sice opožděně, ale jen v důsledku nesprávného poučení – viz §253 odst. 2 tr. ř.),
2) odvolání bylo odmítnuto pro nesplnění jeho obsahových náležitostí podle §253 odst. 3 tr. ř., ačkoli oprávněná osoba nebyla řádně poučena nebo jí nebyla poskytnuta pomoc při odstranění vad odvolání (viz §253 odst. 4 tr. ř.),
3) řádný opravný prostředek byl zamítnut z jakýchkoli jiných důvodů, než jsou důvody uvedené výše pod bodem 1), ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
31. Existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uplatněného v alternativě spadající pod shora uvedené body 1) a 2) spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek (odvolání nebo stížnost). Podstatou alternativy dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. uvedené pod bodem 3) je pak skutečnost, že dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
32. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, že buď byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
33. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
34. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
35. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
36. Dovolací soud konstatuje, že v projednávané trestní věci neshledal žádný, už vůbec ne extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (body 173.–204., str. 47–62 rozsudku nalézacího soudu, body 31.–101., str. 34–67 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi jimi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a v odůvodnění svých rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněných a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatelů, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení pravidla in dubio pro reo či obecně zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje. Presumpce neviny (§2 odst. 2 tr. ř., §40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) a z ní plynoucí pravidlo in dubio pro reo , jejichž použití se obvinění většinově explicitně či implicitně domáhají, jsou pilířem spravedlivého trestního řízení. Pravidlo in dubio pro reo znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Platí také, že jakkoli vysoký stupeň podezření sám o sobě není s to vytvořit zákonný podklad pro odsuzující výrok (nález Ústavního soudu ze dne 13. 5. 1998, sp. zn. IV. ÚS 36/98). Jinak řečeno, trestní řízení vyžaduje v tomto ohledu ten nejvyšší možný stupeň jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, alespoň na úrovni obecného pravidla „prokázání mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost“ (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 260/05, ze dne 12. 1. 2009, sp. zn. II. ÚS 1975/08, ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11 aj.). Existence rozporů mezi důkazy však sama o sobě neznamená, že by nebylo možné uznat obviněného vinným trestným činem a že by jakékoli rozpory mezi důkazy musely nutně vést k uplatnění pravidla in dubio pro reo , tj. k rozhodnutí v pochybnostech ve prospěch obviněného. I přes rozpory mezi důkazy může soud podle konkrétní důkazní situace dospět ke spolehlivému závěru o spáchání trestného činu obviněným. Rozhodnout ve prospěch obviněného lze toliko za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. Pravidlo in dubio pro reo je namístě použít jen tehdy, jsou-li pochybnosti o vině důvodné, tj. rozumné a v podstatných skutečnostech, takže v konfrontaci s nimi by výrok o spáchání trestného činu nemohl obstát. Podaří-li se pochybnosti odstranit tím, že budou důkazy hodnoceny volně podle vnitřního přesvědčení a po pečlivém, objektivním a nestranném uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, pak není důvodu rozhodovat ve prospěch obviněného, svědčí-li důkazy o jeho vině, třebaže jsou mezi nimi určité rozpory (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 5 Tz 37/2001). Soudy nepochybily, neaplikovaly-li pravidlo in dubio pro reo , jelikož v posuzovaném případě nebyly přítomny důvodné pochybnosti o vině obviněných. Souhrn provedených důkazů totiž tvořil logickou a ničím nenarušovanou soustavu vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících důkazů, které ve svém celku spolehlivě prokazují všechny okolnosti předmětných skutků, objektivní i subjektivní stránku označeného přečinu a usvědčují z jejich spáchání obviněné (k tomu srov. př. rozhodnutí č. 38/1968-IV., č. 38/1970-I. Sb. rozh. tr.).
37. V kontextu projednávané trestné činnosti je zapotřebí v obecné rovině připomenout, že trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku se dopustí, kdo uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s likvidací pojistné události. Způsobí-li tímto činem větší škodu, spáchá trestný čin podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku. Způsobí-li tímto činem značnou škodu, spáchá trestný čin podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Větší škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 50 000 Kč, značnou škodou se rozumí škoda dosahující částky nejméně 500 000 Kč (§138 odst. 1 tr. zákoníku). Objektem trestného činu pojistného podvodu podle §210 je podobně jako u podvodu podle §209 tr. zákoníku cizí majetek. Objektivní stránka skutkové podstaty podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku spočívá v tom, že pachatel uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí v souvislosti s likvidací pojistné události. Především je třeba zdůraznit, že k trestní odpovědnosti pachatele za trestný čin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 tr. zákoníku není nutné, aby pojišťovna (pojistitel) jednala v omylu, resp. aby jednání pachatele (např. pojistníka) vedlo k omylu pojišťovny (pojistitele), na základě kterého by poskytla pojistné plnění. K trestnosti tohoto činu se rovněž nevyžaduje, aby pachatel skutečně vylákal plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění (pojistné plnění), na něž mu nevznikl nárok. Pokud však pachatel vyláká pojistným podvodem takové pojistné plnění, může jít podle jeho výše o způsobení škody, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby ve smyslu §210 odst. 4, odst. 5 písm. c) nebo odst. 6 písm. a) tr. zákoníku (srov. č. 9/2004 Sb. rozh. tr). Za nepravdivé se považují údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace, a to byť jen o některé důležité skutečnosti pro uzavření nebo změnu pojistné smlouvy nebo pro likvidaci pojistné události nebo pro poskytnutí plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění. Za hrubě zkreslené údaje považujeme takové, které mylně nebo neúplně informují o podstatných a důležitých okolnostech pro uzavření nebo změnu pojistné smlouvy, což může vést k zásadně nesprávným závěrům o skutečnostech rozhodných pro uzavření nebo změnu pojistné smlouvy nebo pro likvidaci pojistné události nebo pro poskytnutí plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění. U nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů zákon nevyžaduje, aby šlo o údaje podstatné, neboť v tomto směru jakýkoli nepravdivý nebo hrubě zkreslený údaj, který je sdělován, a to ať už v souvislosti s uzavíráním nebo změnou pojistné smlouvy, v souvislosti s likvidací pojistné události nebo při uplatnění práva na plnění z pojištění nebo jiné obdobné plnění, může podstatně ovlivnit rozhodování druhé strany. V souvislosti s likvidací pojistné události takovými údaji mohou být zejména nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje o vzniku a průběhu pojistné události, údaje uváděné při šetření takové události apod. Likvidací pojistné události se rozumí soubor činností spojených s vyřizováním pojistné události, který počíná zahájením šetření nutného ke zjištění povinnosti pojišťovny plnit a rozsahu této povinnosti a končí stanovením výše pojistného plnění.
38. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin. Trestný čin je spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem [§15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku], nebo věděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, a pro případ, že je způsobí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Jestliže pachatel rozhodné skutečnosti nechce ani s nimi není srozuměn, není tu žádný volní vztah. Jak složka vědění, tak i složka volní nemusí zcela přesně odpovídat objektivní realitě, nemusí vždy zcela přesně odrážet skutečnosti příslušnými ustanoveními zvláštní části trestního zákona předpokládané a nemusí se vztahovat ke všem podrobnostem, které jsou pro daný čin charakteristické. Postačí, když skutečnosti spadající pod zákonné znaky skutkové podstaty uvedené ve zvláštní části trestního zákona jsou zahrnuty v představě pachatele alespoň v obecných rysech. V případě úmyslného zavinění je třeba konstatovat, že pro oba druhy úmyslu je společné, že intelektuální složka zahrnuje u pachatele představu rozhodných skutečností alespoň jako možných, rozdíl je v odstupňování volní složky. U přímého úmyslu pachatel přímo chtěl způsobit porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem, u nepřímého úmyslu byl pro případ, že takový následek způsobí, s tímto srozuměn. Na srozumění pachatele, které vyjadřuje aktivní volní vztah ke způsobení následku relevantního pro trestní právo, je možno usuzovat z toho, že pachatel nepočítal s žádnou konkrétní okolností, která by mohla zabránit následku, který si pachatel představoval jako možný (k uvedené problematice subjektivní stránky viz ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 221, 222). K trestní odpovědnosti za trestný čin podle §210 odst. 1 tr. zákoníku, na rozdíl od obecného trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, není třeba vznik škody, a to jak majetkové, tak případně nemajetkové povahy. Proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě spočívající zejména ve vylákání pojistného plnění směřovat, i když zpravidla tomu tak bude.
39. Ve vztahu k obviněnému L. B. je nutno ve shodě s odvolacím soudem poukázat na listinu označenou jako „popis vzniku škody“ (viz č. listu 699), jejímž obsahem je podepsané a orazítkované prohlášení obviněného jakožto jednatele společnosti L. B. o tom, že pojistnou událost způsobil zaměstnanec společnosti při úpravě terénu budoucího záhonu. Přestože obviněný v hlavním líčení vypověděl, že o škodní události byl informován spoluobviněným M. S. a že spoluobviněného vyřízením pojistné události pověřil, a ačkoliv potvrdil, že na místě, kde mělo k poškození jímky dojít, ani on, ani nikdo jiný ze společnosti L. B., nebyl, resp. uvedené místo a údajnou škodu nebyl nikdo ze společnosti zkontrolovat, v prohlášení poskytl poměrně konkrétní popis způsobu poškození jímky, a tedy deklaroval, jak přesně ke škodě došlo. Navíc v prohlášení uvedl, že škodu způsobil zaměstnanec společnosti, přičemž v hlavním líčení sdělil, že jejich společnost si bagristy zásadně najímá. Za této situace je evidentní, že s plánovaným pojistným podvodem byl seznámen a že s jeho průběhem byl ztotožněn. Kooperace ve věci pojistného podvodu byla prokázána. Jestliže spoluobviněný M. S. nerozporoval, že nahlásil pojistnou událost, k níž ve skutečnosti nikdy nedošlo, je zjevné, že obviněný L. B., který mu s úspěšnou likvidací pojistné události poskytnutím dotčeného prohlášení fakticky pomohl, musel být v celé záležitosti zainteresován a aktivně se na její realizaci podílel. Podle tzv. právní věty výroku o vině obviněný uvedl nepravdivé údaje v souvislosti s likvidací pojistné události a způsobil takovým činem větší škodu. Pokud obviněný L. B. poskytl spoluobviněnému M. S. za účelem vyřízení fiktivní škodní události, tj. likvidace pojistné události, své prohlášení obsahující nepravdivé údaje, jejichž nepravdivosti si byl s ohledem na shora nastíněné vědom, je zjevné, že jednal v úmyslu nepřímém, poněvadž věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem na ochraně cizího majetku, a pro případ, že jej ohrozí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
40. K dovolání obviněného M. D. je třeba poznamenat, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. byl uplatněn relevantně, namítl-li obviněný, že „v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatel odkázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
41. Dále je nezbytné zdůraznit, že dovolací soud ani v konkrétním případě neshledal žádný extrémní rozpor. Pokud jde o skutek pod bodem III. 2) výroku o vině, soudy nižších stupňů správně vycházely ze znaleckého posudku Ing. Jiřího Kutáče (č. listu 2238–2256) a zajištěné telefonické komunikace (č. listu 2347–2357). Znalec Ing. Jiří Kutáč uvedl, že z hlediska fyzikálního působení blesku a přepětí nemohlo dojít k ničivým účinkům působení bleskového proudu na topení ochrany základů proti promrznutí mrazicích boxů společnosti P. & s., a to nejen ze sítě nízkého napětí, ale také z hromosvodní ochrany (č. listu 2255). Telefonická komunikace mezi obviněným M. D. a spoluobviněnými M. N. a M. S. jako celek pak jednoznačně dokládá, byť to obviněný rozporuje, záměr obviněných předstírat, že příčinou poškození podlahového topení, které mělo za následek zvednutí podlahy v mrazírně, byl úder blesku. Úder blesku byl jako příčina poškození nahlášen pojišťovně (č. listu 2217) a do okamžiku, než byl úder blesku znalcem vyloučen, byly obviněnými činěny kroky vedené snahou neznevěrohodnit jimi tvrzený vznik škodní události. V tomto kontextu považuje dovolací soud za významnou demontáž a ukrytí rozvaděče, který měl být údajně poškozen, nelibost obviněných nad přítomností soudního znalce na místě škodní události, jejich roztrpčení z chování zaměstnanců společnosti P. & s. při kontrole mrazírny ze strany pojišťovny a obava, že pracovníkům pojišťovny sdělili informace, které by mohly nezapadat do příběhu pojišťovně obviněnými prezentovanému. Ve světle těchto skutečnosti pak nelze na jednání obviněných, kteří se po zjištění, že hromosvod ani místo, kde mělo dojít k poškození, nejeví známky úderu blesku, rozhodli z uplatnění pojistného plnění vycouvat, nahlížet jako na jednání zcela nevinné, nesvědčící o jejich povědomí o tom, že v souvislosti s likvidací pojistné události zjevně neuvedli údaje, o jejichž pravdivosti by byli přesvědčeni. Interpretace telefonické komunikace mezi obviněnými provedená soudy nižších stupňů je z pohledu dovolacího soudu zcela správná a umožňující ve spojitosti s dalšími důkazy učinit závěr, že obvinění si byli vědomi, že pojišťovně nahlašují smyšlenou příčinu vzniku poškození podlahového topení. Trestněprávně relevantní jednání obviněného spočívalo právě v uvedení nepravdivých údajů v rámci likvidace pojistné události, resp. v pokusu tyto údaje uvést a získat tak neoprávněně pojistné plnění v uplatňované výši (podle soudu prvního stupně do výše 500 000 Kč – č. listu 58 rozsudku). Uvedenými nepravdivými byly údaje o příčině vzniku pojistné události – příčině poškození podlahového topení. Pochybení nalézacího soudu, který na str. 64 svého rozsudku v rozporu s právní větou konstatoval (a to ve vztahu ke všem obviněným, které uznal vinnými), že obviněný při jednání s pojišťovnou ohledně uplatnění nároku na pojistné plnění z pojistných smluv uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, sice dovolací soud vnímá, nicméně je nepovažuje za natolik významné, aby na základě něj musel vyvozovat jakékoliv důsledky. Podle právní věty výroku o vině se obviněný dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k uvedení nepravdivých údajů v souvislosti s likvidací pojistné události a způsobení takovým činem větší škody, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, když k jeho dokonání nedošlo. Byť tedy v této právní větě není obsaženo i uvedení hrubě zkreslených údajů, o němž nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí hovořil, podstatné je, že konstatoval uvedení nepravdivých údajů, což je závěr korespondující se skutkovou větou výroku o vině.
42. Co se týče skutku pod bodem III. 6), dovolací soud považuje za klíčové, že z výpovědí svědků J. M. (č. listu 6859) a J. Z. (č. listu 6859–6860), kteří jako zasahující policisté ohledávali místo činu, a rovněž z protokolu o ohledání místa činu (č. listu 2810) vyplynulo, že vložka zámku nejevila známky poškození. Známky tzv. „planžetování“, tj. úkonu, který by svědčil o násilném vniknutí do objektu, v němž se nacházelo jízdní kolo, na základě jehož odcizení mělo dojít k výplatě pojistného plnění, byly na vložce nalezeny až v rámci mechanoskopického zkoumání (č. listu 2819–2820). K mechanoskopickému zkoumání byla ovšem vložka poskytnuta policejnímu orgánu nikoliv bezprostředně po ohledání místa činu, nýbrž později – poté, co s ní manipuloval spoluobviněný M. S., který předtím obviněnému M. D. radil, jak dosáhnout výplaty pojistného plnění za odcizené kolo, a který mu opakovaně zdůrazňoval, že výplata pojistného plnění je podmíněna násilným vniknutím. Odvolacím soudem učiněný závěr, že se jednalo o jednu a tutéž vložku, není podle mínění dovolacího soudu v rozporu s odůvodněním rozsudku nalézacího soudu ani s popisem skutku. Z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu, podle něhož se obvinění domlouvali na tom, že spoluobviněný M. S. dodá obviněnému M. D. zámkovou vložku, která následně byla předána Policii České republiky, a z formulace popisu skutku, že spoluobviněný M. S. s vědomím obviněného M. D. opatřil násilně poškozenou zámkovou vložku, která byla předána Policii České republiky, nutně nevyplývá, že ve věci existovaly dvě zámkové vložky. Uvedené nevylučuje to, co odvolací soud z provedených důkazů evidentně dovodil – že obviněný M. D. spoluobviněnému M. S. předal zámkovou vložku z místa činu a ten mu ji následně za účelem předání Policii České republiky „pozměněnou“ vrátil. Stran vyplacení/nevyplacení pojistného plnění je nezbytné zdůraznit, že obviněný byl uznán vinným pokusem přečinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku, tudíž je evidentní, že mu pojistné plnění vyplaceno nebylo, což plně odpovídá skutkové i právní větě výroku o vině a také právnímu posouzení jednání jako pokusu přečinu pojistného podvodu podle §21 odst. 1, §210 odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku. Konstatování odvolacího soudu v odůvodnění jeho rozhodnutí, že obviněnému pojistné plnění vyplaceno bylo, je zřejmě reakcí na oznámení pojišťovny o poskytnutí pojistného plnění ze dne 18. 2. 2014 (č. listu 2779).
43. Pokud jde o obviněného M. J. , z provedených důkazů jednoznačně vyplynulo, že dovolatel škodní událost neohlásil, jak tvrdí, po pravdě. Je zjevné, že ve věci pojistného podvodu byl zainteresován, že v souvislosti s likvidací pojistné události uvedl nepravdivé údaje a způsobil takovým činem větší škodu, jak se podává z právní věty výroku o vině. Z výpovědi spoluobviněného K. R. vyplynulo (č. listu 6428), že v rodinném domě dovolatele nebyla škoda způsobena při opravě rohového ventilu. Spoluobviněný uvedl, že poté, co se do domu dovolatele dostavil, zjistil únik vody a odstranil závadu na rohovém ventilu. Sdělil, že podlaha v té době už byla poškozena. Podle znaleckého posudku ALB, resp. jeho doplňku (č. listu 1732–1758) je vyloučeno, aby v důsledku mechanismu vzniku škody obviněnými popisovaným došlo k poškození dlažby a podlahového topení. Krátkodobé zaplavení podlahy koupelny, kdy se voda dostala pouze do části chodby, aniž by došlo k poškození plovoucí podlahy, nemohlo způsobit odfouknutí dlažby na podlaze a keramických obkladů stěn a poškodit podlahové topení pod dlažbou. Pokud by voda skutečně vytekla, vznikla by škoda nejdříve na zaplavené plovoucí podlaze. Na té ovšem uplatněna nebyla. Za situace, kdy je zjevné, že škoda nebyla způsobena spoluobviněným K. R. při opravě rohového ventilu, nelze než na jednání obviněného M. J., který svým podpisem stvrdil zápis o prohlídce obsahující lživý popis vzniku pojistné události (č. listu 1414) a který po spoluobviněném K. R. požadoval náhradu škody za údajně špatně vykonanou práci (č. listu 1431), nahlížet jako na jednání podvodné. Jestliže byla uvedená dokumentace uplatněna v rámci likvidace smyšlené pojistné události, je zjevné, že obviněný věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem na ochraně cizího majetku, a pro případ, že jej ohrozí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku]. Společná dohoda je nezpochybnitelná, neboť z logiky věci je vyloučeno, aby obviněný, který v rozporu se skutečností písemně deklaroval, že k poškození dlažby a podlahového topení v jeho vlastním domě došlo následkem opravy realizované spoluobviněným K. R., nebyl na podvodném jednání předem dohodnut.
44. V souvislosti s mimořádným opravným prostředkem obviněné R. N. je nezbytné znovu zmínit, že žádný extrémní rozpor není ve věci dán a že ani dovolací soud nezjistil vady, jejichž důsledkem by bylo porušení základních práv a svobod dovolatelky a zásad spravedlivého procesu. Obviněná je z jednání popsaného ve výroku o vině pod bodem III. 9) usvědčována výpověďmi svědků J. S. ml. (č. listu 6466–6467), P. D. (č. listu 6511), V. Ch. (č. listu 6511–6512), V. K. (č. listu 6512), P. R. (č. listu 6512–6513), R. H. (č. listu 6513) a V. M. (č. listu 7154) ve spojení s listinnými důkazy, zejména s žádostí o doplacení pojistného plnění (č. listu 4137), čestným prohlášením (č. listu 4154), kupní smlouvou (č. listu 4193–4200), návrhem na vklad (č. listu 4190–4191) a telefonickou a SMS komunikací mezi spoluobviněnými J. P. a M. S. a svědky L. H. a H. F. (č. listu 4231–4252). Dovolací soud se ztotožňuje s nalézacím soudem, že v řízení bylo prokázáno, že opravu rodinného domu v XY realizoval, objednával i financoval spoluobviněný J. P., a nikoliv obviněná R. N.. Bylo postaveno najisto, že obviněná a spoluobvinění J. P. a M. S. se za účelem zisku pojistného plnění, resp. jeho doplatku, dohodli na tom, že poškozené pojišťovně bude nahlášen opak, tedy to, že investorem oprav byla obviněná. Dovolací soud stejně jako soudy nižších stupňů nezpochybňuje, že k pojistné události došlo. Nerozporuje, že dům vyhořel a původní žádost o vyplacení pojistného plnění podle tzv. časové ceny byla oprávněná. Ve shodě se soudy nižších stupňů však konstatuje, že obviněná se domáhala doplatku pojistného plnění do ceny nové formou obcházení pojistných podmínek, neboť dům opravil spoluobviněný J. P. na své náklady poté, co na něj přešlo vlastnické právo k domu. Argumentaci obviněné, že k pojistnému podvodu nedošlo, neboť z pojistných podmínek nevyplývá povinnost opravit pojištěnou nemovitost na náklady oprávněného, nelze v žádném případě přisvědčit. V prvé řadě je zapotřebí podotknout, že dovolací soud názor obviněné stran možnosti opravit nemovitost na náklady osoby odlišné od oprávněného nesdílí. Nedomnívá se, že by formulace (viz čl. XXIII odst. 7 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku a odpovědnosti občanů): „… byla-li nemovitost pojištěna na novou cenu a oprávněná osoba neprokáže, že poškozenou nebo zničenou nemovitost opravila nebo znovupořídila nebo že tak učiní ve lhůtě uvedené čl. XIII. odst. 5 (tři léta), je pojistitel povinen poskytnout plnění v časové ceně. Zbývající část pojistného plnění se stane splatnou teprve poté, kdy oprávněná osoba prokáže, že pojištěnou věc opravila případně znovupořídila. Pokud oprávněná osoba tyto skutečnosti do tří let po vzniku pojistné události neprokáže, pojistitel zbývající část pojistného plnění neposkytne...“ , něco takového umožňovala . Navíc považuje za stěžejní, že obviněná nejednala s vědomím, že postupuje v souladu s pojistnými podmínkami. Tento svůj nyní předkládaný názor pojišťovně v rozhodné době nesdělila, nediskutovala s ní o správnosti výkladu pojistných podmínek. Naopak – jakmile zjistila, že pojišťovna výplatu zbývající části pojistného plnění podmiňuje prokázáním skutečnosti, že nemovitost opravila na svůj náklad, učinila všechny kroky vedoucí k uspokojení požadavků pojišťovny, a to navzdory tomu, že věděla, že těmito kroky zastírá reálný stav věci. Jakmile zjistila, že pojišťovna vyžaduje doložení čestného prohlášení o tom, že nově zcela zrekonstruovala a opravila dům, uvedené jí zaslala. Právě tímto se však dopustila stíhaného trestného činu, neboť v souvislosti s likvidací pojistné události uvedla nepravdivý údaj. Nemovitost nebyla opravena před jejím prodejem a obviněnou, nýbrž spoluobviněným J. P. a poté, co na něj přešlo vlastnické právo k nemovitosti. Odvolací soud relevantně upozornil, že spoluobviněný M. S. byl informován o průběhu oprav a o celé situaci a bylo mu sděleno, že obviněná vzhledem k tomu, že nemovitost prodala, nebude mít nárok na doplatek pojistného plnění. Proto tedy spoluobviněnému J. P. poradil, jakým způsobem lze doplatek získat, přičemž spoluobviněný J. P. s plánem, jak dosáhnout doplatku pojistného plnění, seznámil obviněnou, která pak v souladu s tímto plánem postupovala a pojišťovně předložila čestné prohlášení obsahující lživé informace. Že svým jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině naplnila znaky zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, proto nelze s ohledem na výši způsobené škody (1 892 836 Kč) pochybovat.
45. Obviněná také vytkla, že odvolací soud nevyhověl jejímu důkaznímu návrhu v podobě znaleckého posudku Ing. Tomáše Klose. K případnému opomenutí důkazů je vhodné nejprve v obecné rovině poznamenat, že ani podle judikatury Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 20. 5. 1997, sp. zn. I. ÚS 362/96, usnesení ze dne 25. 5. 2005, sp. zn. I. ÚS 152/05) není soud v zásadě povinen vyhovět každému důkaznímu návrhu. Právu obviněného navrhnout důkazy, jejichž provedení v rámci své obhajoby považuje za potřebné, odpovídá povinnost soudu nejen o důkazních návrzích rozhodnout, ale také, pokud jim nevyhoví, vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Ústavní soud v řadě svých nálezů (např. ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02 a další) podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a požadavky, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit třemi důvody: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Z obsahu trestního spisu se podává, že odvolací soud důkazní návrhy usnesením zamítl, čímž o nich výslovně rozhodl (č. listu 7910). Své rozhodnutí také řádně zdůvodnil, když uvedl, že co se týče znaleckého posudku Ing. Tomáše Klose, který byl předložen v rámci veřejného zasedání, ze zadávaných otázek, ale i z obsahu znaleckého posudku je patrné, že tento řeší právní otázky celé záležitosti, tedy to, zda byly splněny podmínky pro výplatu do tzv. nové ceny, zda bylo pojistné plnění vyplaceno v souladu s pojistnou smlouvou a zda došlo jednáním obviněných ke vzniku škody na straně pojišťovny. Navíc obhájkyně pak uvedené právní zhodnocení užila při přednášení závěrečného návrhu, přičemž odvolací soud se s těmito otázkami ve svém rozhodnutí vypořádal (srov. str. 66 rozsudku odvolacího soudu). Dovolací soud tedy vzhledem k explicitnímu rozhodnutí o důkazním návrhu a s ohledem na řádné odůvodnění postupu odvolacího soudu konstatuje, že v konkrétním případě nedošlo k žádnému opomenutí důkazu a v důsledku toho k porušení práva na spravedlivý proces.
46. V souvislosti s mimořádným opravným prostředkem obviněného M. N. je zapotřebí zdůraznit, že k relevantnímu uplatnění dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nemohlo dojít, neboť odvolání obviněného nebylo zamítnuto, už vůbec ne z formálních důvodů, když odvolací soud na jeho podkladě věcně přezkoumal napadený rozsudek a řízení mu předcházející a na základě toho jej podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně obviněného ve výroku o trestu. V takovém případě je přiléhavý odkaz na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což obviněný učinil.
47. Pokud jde o výtky vztahující se k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konkrétně výhrady proti skutku pod bodem III. 2), nelze než odkázat na příslušnou argumentaci dovolacího soudu týkající se spoluobviněného M. D., který se jednání popsaného pod bodem III. 2) výroku o vině dopustil společně s obviněným M. N. a rovněž se spoluobviněným M. S. (srov. bod 41. tohoto usnesení Nejvyššího soudu). Jde-li o relevantně uplatněnou výhradu vůči absenci řádného odůvodnění právního posouzení, dovolací soud opakuje již řečené ve vztahu ke spoluobviněnému M. D., že trestněprávně významné jednání obviněného spočívalo právě v uvedení nepravdivých údajů v rámci likvidace pojistné události, resp. v pokusu tyto údaje uvést a získat tak neoprávněně pojistné plnění v uplatňované výši (podle soudu prvního stupně do výše 500 000 Kč – č. listu 58 rozsudku). Uvedenými nepravdivými byly údaje o příčině vzniku pojistné události – příčině poškození podlahového topení. Pochybení nalézacího soudu, který na str. 64 svého rozsudku v rozporu s právní větou konstatoval (a to ve vztahu ke všem obviněným, které uznal vinnými), že obviněný při jednání s pojišťovnou ohledně uplatnění nároku na pojistné plnění z pojistných smluv uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje, sice dovolací soud vnímá, nicméně je nepovažuje za natolik významné, aby na základě něj musel vyvozovat jakékoliv důsledky. Podle právní věty výroku o vině se obviněný dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k uvedení nepravdivých údajů v souvislosti s likvidací pojistné události a způsobení takovým činem větší škody, jehož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, když k jeho dokonání nedošlo. Byť tedy v této právní větě není obsaženo i uvedení hrubě zkreslených údajů, o němž nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí hovořil, podstatné je, že konstatoval uvedení nepravdivých údajů, což je závěr korespondující se skutkovou větou výroku o vině.
48. Co se týče námitek namířených proto výroku o vině pod bodem III. 3), nutno poznamenat, že dovolací soud nepovažuje odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů za zmatečná, ve vzájemném nesouladu a neumožňující učinit závěr, jaké jednání je obviněnému kladeno za vinu. Telefonická a SMS komunikace mezi obviněným a spoluobviněným M. S. a mezi spoluobviněným M. S. a P. F. a M. P. (č. listu 2441–2468) dokládá, že informace sdělené pojišťovně v rámci hlášení škodní události (k němuž došlo 17. 1. 2013, týká se škodní události ze dne 15. 1. 2013 a je jistým nedostatkem, že tento údaj ve výroku o vině není obsažen) a dokumentace založená ve spisu a poskytnutá pojišťovně za účelem uplatnění pojistného plnění byly smyšlené a neodpovídající skutečnosti. Odvolací soud, který úvahy soudu nalézacího soudu relevantně doplnil, správně poznamenal, že již z prvního telefonátu mezi obviněnými M. N. a M. S. bez pochybností vyplývá, že ačkoliv ani jeden z nich neznal skutečnou příčinu poškození počítačů, které již byly nefunkční, dohodli se, že jako důvod poškození uvedou přepětí. Dovolací soud má ve shodě s ním za to, že z kontextu jejich rozhovoru se podává, že již dříve byli dohodnuti na uplatnění pojistné události z důvodů přepětí, přičemž obviněný se této dohody dovolával a spoluobviněnému sděloval, že by chtěl získat pojistné plnění ve výši 100 000 Kč. Spoluobviněný proto za účelem dodržení uvedené dohody opatřil potvrzení deklarující, že k poškození počítačů došlo smluveným způsobem. Jelikož ale skutečná příčina nebyla obviněným známa a datum, kdy mělo k poškození dojít, bylo smyšlené, nutno považovat závěr, že obviněný M. N., jehož primárním cílem byl zisk pojistného plnění ve výši 100 000 Kč a který věděl o jednání spoluobviněného M. S. a byl s ním ztotožněn, uvedl v souvislosti s likvidací pojistné události nepravdivé údaje a způsobil takovým činem škodu 73 492 Kč, neboť dosáhl výplaty pojistného plnění v této výši. Bylo-li za těchto okolností jednání obviněného M. N. pod body III. 2), 3) právě kvalifikováno jako přečin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, nelze mu též se zřetelem k zásadě zákazu reformationis in peius ničeho vytknout.
49. Ani dovolací argumentaci obviněného J. P. nemůže dovolací soud přiznat opodstatněnost. Obviněný sice připustil, že v souvislosti s dolikvidací pojistného plnění uváděl nepravdivé údaje, nicméně současně akcentoval, že tato dolikvidace „se vlekla“ a že kdyby se jemu a spoluobviněné R. N. dostalo relevantních informací o tom, kdo a odkdy je oprávněnou osobou, zcela určitě by z jejich strany k žádnému obdobnému jednání nedošlo. Jak již bylo v kontextu dovolání spoluobviněné R. N. naznačeno, v případě skutku pod bodem III. 9) je významné, že ani obviněný J. P. nejednal v rozhodné době s vědomím, že postupuje v souladu s pojistnou smlouvou, pojistnými podmínkami či případně zákonem č. 37/2004, Sb., o pojistné smlouvě. Svůj názor prezentovaný v rámci dovolací argumentace a uplatněný rovněž v rámci řízení před soudy nižších stupňů pojišťovně v době, kdy se řešila předmětná dolikvidace pojistného plnění, nesdělil, nerozporoval jí podávaný výklad pojistných podmínek, proti postupu pojišťovny nikterak nebrojil. Naopak – za účelem vyhovění požadavku kladenému pojišťovnou, ve shodě s instrukcemi ze strany spoluobviněného M. S., který zjišťoval informace vedoucí k zisku pojistného plnění, se nezdráhal předstírat, že nemovitost opravila na svůj náklad spoluobviněná. Stejně jako spoluobviněná učinil všechny kroky vedoucí k uspokojení požadavků pojišťovny, a to navzdory tomu, že věděl, že těmito kroky zastírá reálný stav věci. Jakmile zjistil, že pojišťovna vyžaduje doložení čestného prohlášení o tom, že tím, kdo nově zrekonstruoval a opravil dům, byla spoluobviněná, uvedené jí zaslal. V rámci komunikace se svědkyní H. F., likvidátorkou předmětné pojistné události, lživě uvedl, že dům opravila spoluobviněná před jeho prodejem, přičemž on prováděl jen dokončovací práce, například malování, úpravy zahrady atd. (č. listu 4158). Nic takového však nebyla pravda, poněvadž spoluobviněná mu prodala nezrekonstruovanou nemovitost. Právě tímto se dopustil stíhaného trestného činu, neboť v souvislosti s likvidací pojistné události uvedl nepravdivý údaj. Nemovitost nebyla opravena před jejím prodejem a spoluobviněnou, nýbrž obviněným po prodeji a na jeho náklad. Stejně jako v případě dovolání spoluobviněné R. N. nutno zdůraznit, že spoluobviněný M. S. byl informován o průběhu oprav a o celé situaci a bylo mu sděleno, že obviněná vzhledem k tomu, že nemovitost prodala, nebude mít nárok na doplatek pojistného plnění. Proto tedy obviněnému poradil, jakým způsobem lze doplatek získat, přičemž obviněný s plánem, jak dosáhnout doplatku pojistného plnění, seznámil spoluobviněnou, která pak v souladu s tímto plánem postupovala a stejně jako obviněný pojišťovně předložila čestné prohlášení obsahující lživé informace. Že svým jednáním popsaným ve skutkové větě výroku o vině naplnil znaky zločinu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. c) tr. zákoníku, proto není pochyb. V posuzované věci obviněný svůj čin dokonal. Tím, že likvidátorce předmětné pojistné události předložil čestné prohlášení obsahující informace, které nebyly v souladu se skutečným stavem věci, a že jí lživě sdělil, že na nemovitosti prováděl toliko dokončovací práce, v souvislosti s likvidací pojistné události uvedl nepravdivé údaje, čímž naplnil všechny znaky trestného činu pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku. Vzhledem k tomu, že od poškozené pojišťovny ve spolupráci se spoluobviněnými vylákal pojistné plnění ve výši 1 892 836 Kč, na něž neměl ani on, ani spoluobviněná nárok, způsobil svým jednáním značnou škodu, a naplnil tak znaky kvalifikované skutkové podstaty podle §210 odst. 5 písm. c) tr. zákoníku. Doplatek pojistného plnění v označené výši byl vyplacen na bankovní účet dcery spoluobviněné R. N., a to ke škodě pojišťovny Kooperativa, přičemž přesně o to všichni tři obvinění (J. P., R. N. a M. S.) usilovali a za tím účelem po celou dobu jednali. Tvrzení, že k dokonání trestného činu nemohlo dojít pro skutkový omyl (§18 odst. 3 tr. zákoníku), když nárok na doplatek pojistného plnění zde byl, a tím pádem ke vzniku škody nedošlo, dovolací soud neshledává správným. Podle §18 odst. 3 tr. zákoníku, kdo při spáchání činu mylně předpokládá skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu, bude potrestán za pokus tohoto přísnějšího trestného činu. Není pravdou, že by obvinění mylně předpokládali skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky přísnějšího úmyslného trestného činu. Obvinění usilovali o zisk pojistného plnění, o němž byli s ohledem na informace poskytnuté spoluobviněným M. S. přesvědčeni, že na ně nemají nárok, a na které také ve skutečnosti nárok neměli. Věděli, že podle podmínek pojišťovny, s nimiž byli seznámeni a které v dané době nerozporovali, by na pojistné plnění, resp. jeho doplatek, měli, resp. spoluobviněná R. N. měla, nárok pouze v případě, že by předmětnou nemovitost opravila na svůj náklad předtím, než ji převedla na obviněného. Informace, na základě nichž v rozhodné době činili kroky, navíc byly správné, neboť spoluobviněná na doplatek pojistného plnění v situaci, kdy na obviněného převedla nezrekonstruovanou nemovitost, reálně nárok neměla. Netřeba opakovat podrobnou argumentaci odvolacího soudu (str. 67 a 68 jeho rozsudku), který přesvědčivě vyložil důvody, proč měla právo na pojistné plnění či jeho případný doplatek pouze oprávněná osoba, což byl výlučně pojištěný – osoba uvedená v pojistné smlouvě, tj. spoluobviněná R. N. (viz také vyjádření společnosti K. na č. listu 7859). Jak je patrné ze shora citovaného čl. XXIII odst. 7 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění majetku a odpovědnosti občanů, opravu musí provádět jenom pojištěný, což se v tomto případě nestalo. Aplikace skutkového omylu a kvalifikace jednání jako „pouhého“ pokusu, proto nepřichází v úvahu. Závěrem je nezbytné poznamenat, že konstatování dovolatele, že není zřejmé, zda on a spoluobviněná jednali předložením čestných prohlášení v úmyslu dosáhnout pojistného plnění, o kterém byli přesvědčeni, že na něj nemají nárok, je liché, když se shora popsaného evidentně vyplývá, že obvinění věděli, že na pojistné plnění nemají nárok, a přesto se je prostřednictvím nepravdivých sdělení a lživé dokumentace snažili získat.
50. K mimořádnému opravnému prostředku obviněného L. P. je nezbytně nutné v prvé řadě poznamenat, že k relevantnímu uplatnění dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. nedošlo, vytkl-li dovolatel, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. V posuzované trestní věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto z tzv. formálních důvodů podle §253 odst. 1 tr. ř., aniž by odvolací soud v opravném řízení napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející věcně přezkoumával. Bylo zamítnuto podle §256 tr. ř., když odvolací soud po řádném přezkumu dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byl-li v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou obviněný odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v dovolání nekonkretizoval žádnou námitku podřaditelnou pod tento dovolací důvod.
51. V souvislosti s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný vytkl, že jeho jednání bylo neprávně právně posouzeno jako trestný čin pojistného podvodu podle §210 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku a že ve věci je dán tzv. extrémní rozpor. Svoje tvrzení o vadnosti právní kvalifikace nicméně nepodpořil žádnou argumentací, tudíž dovolací soud se přezkumem právního posouzení skutku nezabýval. Pokud jde o tzv. extrémní rozpor, ten dovolací soud ve věci neshledal. Že byla informace o příčině závady elektrických spotřebičů smyšlená, že byla uměle vykonstruovaná pouze za účelem vyřešení situace v domácnosti obviněného L. P. a rovněž za účelem zisku pojistného plnění, jednoznačně vyplývá z telefonické a SMS komunikace mezi obviněným a spoluobviněným M. S. Z této se podává, že dne 8. 8. 2013 obviněný spoluobviněnému sdělil, že mu přestala fungovat lednice, která je v záruce, že by se mu ovšem hodilo vyřešit situaci jiným způsobem než reklamací, neboť se bude stěhovat, do nového prostoru se mu současná lednice nevejde, navíc si s manželkou vyhlídli novou kuchyňskou linku, součástí níž již lednice byla. Spoluobviněný, přítel obviněného, se tudíž zeptal, zda nebyla u obviněného bouřka, a když obviněný odvětil, že ano, řekl, že „se to napíše na to“ a že se na to musí přijet podívat. Obviněný mu sdělil, že by bylo dobré, aby přijel dřív než pracovník D. Následně se domluvili na termínu setkání. Dne 3. 12. 2013 spoluobviněný obviněného informoval, že „přijde 61 a něco“, přičemž v reakci na odpověď obviněného: „OK, tak se někdy přijeď podívat na náš novej bejvák“, odvětil, že si přijede pro „vejplatu“. Dne 12. 12. 2013 obviněný spoluobviněnému v reakci na vyjádření spoluobviněného, že se těšil na „love“, řekl, ať mu sdělí číslo účtu, že mu peníze pošle (č. listu 4039–4046). Za nastíněné situace je tak evidentní, že bouřková činnost jako příčina poruchy lednice byla, jak přiléhavě uvedl odvolací soud, pouhou legendou. Jestliže byla toliko legendou v případě lednice, je nepochybné, že byla pouhou legendou i v případě televize a notebooku, k jejichž poškození mělo údajně dojít téhož dne jako k poškození lednice. Pokud jde o servisní zprávy společnosti I. L. (č. listu 3989 a 3990), dovolací soud sdílí názor soudů nižších stupňů týkající se jejich nevěrohodnosti. Jestliže byla lednice dne 8. 10. 2013 naskladněna na vratkový sklad společnosti Samsung a následně ekologicky zlikvidována (č. listu 4017–4018), nemohla být dne 11. 10. 2013 do servisu společnosti I. L. přijata, jak je ve zprávě této společnosti uvedeno. Byla-li shledána jedna ze servisních zpráv lživou, stěží muže být druhá považována za pravdivou. Dovolací soud uzavírá, že pokud obviněný v rámci hlášení škodní události deklaroval, že k poškození spotřebičů došlo dne 7. 8. 2013 v důsledku bouřkové činnosti (č. listu 3979), přičemž tuto příčinu poškození spotřebičů mu poradil spoluobviněný M. S., je zjevné, že v souvislosti s likvidací pojistné události uvedl nepravdivé údaje.
52. Pokud jde o naznačované opomenutí důkazů, z obsahu trestního spisu se podává, že odvolací soud o důkazních návrzích explicitně rozhodl, když je usnesením zamítl (č. listu 7910). V odůvodnění svého rozhodnutí pak přiléhavě poznamenal (str. 63 a 64 rozsudku), že výslech zaměstnanců jednotlivých společností by s ohledem na dobu, která od skutku uplynula, nemohl přinést nic nového, neboť se jednalo o skutečnosti vyplývající z jejich pracovní činnosti a je nepravděpodobné, že by si po téměř šesti letech byli schopni vzpomenout. Připustil, že v průběhu přípravného řízení bylo zajištění svědeckých výpovědí osob, které vystavily doklady I. L. vhodné, nicméně konstatoval, že tento nedostatek již nelze napravit, navíc nalézací soud měl k dispozici všechny listinné podklady příslušných společností a na základě těchto a zajištěné komunikace mohl rekonstruovat skutkový stav bez důvodných pochybností. Podle odvolacího soudu proto bylo další dokazování nadbytečné. Dovolací soud považuje postup odvolacího soudu za správný a nepříčící se právu obviněného na spravedlivý proces. Soud o důkazních návrzích explicitně rozhodl, přičemž své zamítavé rozhodnutí také řádně zdůvodnil. Jeho argumentace je logická, přesvědčivá a jako taková způsobilá v rámci přezkumu dovolacího soudu obstát.
53. K dovolání obviněných P. P. a M. S. je nezbytně nutné v prvé řadě poznamenat, že co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., k jeho relevantnímu uplatnění nemohlo dojít, neboť s odkazem na něj lze namítat, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Z obsahu posuzovaného mimořádného opravného prostředku přitom vyplývá, že obvinění proti výroku o trestu vůbec nebrojili, své výhrady zaměřili výlučně na výrok o vině, resp. na provedené důkazy, jež byly pro výrok o vině podkladem. Proto se dovolací soud dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. vůbec nezabýval. Odkázali-li dovolatelé též na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jeho existenci nedoložili žádnou konkrétní námitkou.
54. Pokud jde o otázku případné procesní nepoužitelnosti znaleckého posudku společnosti ALB expert, s. r. o., je zapotřebí předeslat, že jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 129/2000 , ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. III. ÚS 190/01 , ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 291/2000 , a další). Dovolací soud nesdílí přesvědčení obviněných o nepoužitelnosti vytýkaného znaleckého posudku. Ve shodě se soudy nižších stupňů má za to, že znalecký posudek znaleckého ústavu nevykazuje namítané vady. Obvinění v dovolání shodně vytkli jednak provázanost znaleckého ústavu ALB expert, s. r. o., s poškozenou p. K., a v důsledku toho porušení ustanovení §105 odst. 2, 3 tr. ř. a §11 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 36/1967 Sb.“), jednak poukazovali na to, že při zpracování posudku nebyl zohledněn celý obsah škodních spisů. Taktéž se domnívali, že orgány činné v trestním řízení se jejich námitkami upozorňujícími na uvedená pochybení vůbec, potažmo dostatečně nezabývaly.
55. Podle §105 odst. 1 tr. ř., je-li k objasnění skutečnosti důležité pro trestní řízení třeba odborných znalostí, vyžádá orgán činný v trestním řízení odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující, přibere orgán činný v trestním řízení znalce. V přípravném řízení přibírá znalce ten orgán činný v trestním řízení, jež považuje znalecký posudek za nezbytný pro rozhodnutí, pokud byla věc vrácena k došetření, státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu. O přibrání znalce se vyrozumí obviněný a v řízení před soudem též státní zástupce. Jiná osoba se o přibrání znalce vyrozumí, je-li k podání znaleckého posudku třeba, aby tato osoba něco konala nebo strpěla. Podle §105 odst. 2 tr. ř. při výběru osoby, která má být jako znalec přibrána, je třeba přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Při vyžadování odborného vyjádření orgán činný v trestním řízení zváží, zda osoba, od níž odborné vyjádření vyžaduje, s ohledem na svůj poměr k obviněnému, jiným osobám zúčastněným na trestním řízení nebo poměr k věci není podjatá. Podle odst. 3 citovaného ustanovení proti osobě znalce lze vznést námitky z důvodů, které stanoví zvláštní zákon. Vedle toho lze vznést námitky proti odbornému zaměření znalce nebo proti formulaci otázek položených znalci. V přípravném řízení důvodnost takových námitek posoudí státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu soudu, před kterým se v době oznámení námitek vede řízení; jsou-li námitky uplatněny v rámci opravného prostředku, posoudí je orgán, kterému přísluší o opravném prostředku rozhodnout. Vyhoví-li tento orgán námitkám a důvody pro vyžádání znaleckého posudku trvají, učiní opatření k vyžádání znaleckého posudku buď jiným znalcem, nebo podle jinak formulovaných otázek; v opačném případě oznámí osobě, která námitky vznesla, že neshledal k takovému postupu důvody. Stanovisko k námitkám uplatněným v rámci opravného prostředku zpravidla tvoří součást odůvodnění rozhodnutí o takovém opravném prostředku.
56. Podle §110 odst. 1 tr. ř. ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může policejní orgán nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu přibrat státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem. Podle §110 odst. 2 tr. ř. ten, kdo byl přibrán k podání znaleckého posudku nebo k přezkoumání posudku podaného znalcem podle odstavce 1, podá posudek písemně. V něm označí osobu nebo osoby, které posudek vypracovaly a mohou být v případě potřeby jako znalci vyslechnuty; pokud bylo třeba přibrat znalce dva (§105 odst. 4 tr. ř.), uvede nejméně dvě takové osoby. Podle odst. 3 citovaného ustanovení při výběru osob uvedených v odstavci 2 je třeba přihlížet k důvodům, pro které podle zvláštního zákona je znalec z podání znaleckého posudku vyloučen. Podle odst. 4 ustanovení §105 odst. 3 tr. ř. se při vyžadování posudku ústavu užije obdobně.
57. Podle §11 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. znalec (tlumočník) nesmí podat posudek (provést tlumočnický úkon), jestliže lze mít pro jeho poměr k věci, k orgánům provádějícím řízení, k účastníkům nebo k jejich zástupcům pochybnost o jeho nepodjatosti. Podle odst. 2 citovaného ustanovení jakmile se znalec (tlumočník) dozví o skutečnostech, pro které je vyloučen, oznámí to neprodleně; stejnou povinnost mají i účastníci řízení. O tom, zda znalec (tlumočník) je vyloučen, rozhoduje orgán, který jej pro podání posudku (tlumočnický úkon) ustanovil. Podle odst. 3 o tom, kdy znalec (tlumočník) může odepřít podání posudku (překladu) a kdy mu nemůže být podání posudku (překladu) uloženo, platí pro jednotlivé druhy řízení obdobně ustanovení o svědcích.
58. Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí (srov. str. 37 jeho rozsudku) uvedl, že předmětný znalecký posudek považuje za bezvadný, vypracovaný řádně, po řádném poučení podle §106 tr. ř., kde byl znalecký ústav poučen mimo jiné o povinnosti bezodkladně oznámit skutečnosti, pro které by byl vyloučen nebo které by jinak bránily být ve věci činný. Dále byl znalec poučen o významu znaleckého posudku z hlediska obecného zájmu a o trestních následcích křivé výpovědi a podání vědomě nepravdivého znaleckého posudku ve smyslu §346 tr. zákoníku. Zástupce znaleckého ústavu Ing. Jiřího Jareše, CSc., taktéž při svém výslechu u hlavního líčení uvedl, že právě z důvodu možných námitek předmětný znalecký posudek zpracovávala nikoliv liberecká pobočka znaleckého ústavu, ale pobočka v Brně, aby bylo zamezeno i jen potencionálnímu ovlivnění a právě uvedeným námitkám. Podle soudu přitom nebylo relevantní, která pobočka znaleckého ústavu konkrétní znalecký posudek zpracovala, když opatřením byl přibrán znalecký ústav jako takový. K námitce podjatosti však poznamenal, že znalecký ústav ALB expert, s. r. o., nepovažuje v projednávaném případě za jakkoliv podjatý, když je evidentní, že tento je jeden z nemnoha znaleckých ústavů, které se zabývají posuzováním pojistných událostí jak pro soukromé zadavatele (např. pojišťovny), tak i pro státní a veřejné orgány. Nelze tedy žádný znalecký ústav a priori diskvalifikovat ze zadání, resp. zpracování znaleckého posudku jen proto, že v minulosti s jednou ze stran spolupracoval a že se jeho zástupce se zástupci této strany stýkal, když je zřejmé, že se nejednalo o nijak intenzivní styky. Dospěl proto k závěru, že uvedený znalecký posudek je bezvadný, řádně zodpovídal položené otázky, které mohly být, popř. byly doupřesněny stranami či soudem při hlavním líčení, kde Ing. Jiří Jareš, CSc., resp. policejní orgán, vyprecizoval i materiály (včetně fotografií), ze kterých znalecký ústav při svém posuzování vycházel. Nutno doplnit, že soud jako nepoužitelný důkaz shledal samostatný znalecký posudek předmětného znaleckého ústavu, který byl ovšem vypracován ve vztahu ke skutku ad II. 2) zprošťující části rozsudku. Důvod nepoužitelnosti spočíval podle soudu v tom, že posudek byl zpracován přímo v rámci prošetřování nahlášené škodní události poškozenou pojišťovnou, byl zadaný poškozenou pojišťovnou, a nikoliv policejním orgánem v rámci projednávaného trestního řízení, od čehož se odvíjely i položené a zodpovídané dotazy, které navíc strany neměly možnost znalci sporovat či upřesňovat.
59. Odvolací soud se s argumentací nalézacího soudu ztotožnil, přičemž dodal (srov. bod 27., str. 31–32 jeho rozsudku), že výtka obhajoby, že nejpozději ve stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání byly vzneseny námitky proti znaleckému ústavu a o těchto nebylo rozhodnuto v průběhu přípravného řízení a ani soud prvního stupně se s nimi nevypořádal a vadu přípravného řízení nezhojil, není důvodná. Upozornil, že podle §105 odst. 3 tr. ř. o námitkách proti osobě znalce či znaleckému ústavu rozhoduje orgán, který ho přibral, přičemž jak je patrné z obsahu spisového materiálu, poté, co byl znalecký ústav přibrán, žádné námitky vzneseny nebyly. Explicitně nebyly vzneseny ani v průběhu celého přípravného řízení, a pokud obviněný M. S. vznášel námitky ke znaleckému posudku, vždy se týkaly obsahu a hodnocení znaleckých závěrů, nikoliv osoby znaleckého ústavu. Připustil, že námitky lze vznést v průběhu celého trestního řízení (není to tedy omezeno lhůtou), tj. i v rámci řízení před soudem. Orgán posuzující důvodnost těchto námitek (v přípravném řízení státní zástupce, v řízení před soudem předseda senátu) buď námitkám vyhoví, jsou-li důvodné, a v tom případě vydá nové opatření (nová osoba znalce či znaleckého ústavu), anebo nevyhoví a pak o tom nerozhoduje, pouze to osobě, která námitky vznesla, oznámí (forma není určena). Vzhledem k tomu, že v průběhu přípravného řízení nebyly námitky vzneseny výslovně, policejní orgán a potažmo státní zástupkyně dali svým postojem (ukončení fáze přípravného řízení a zamítnutí návrhů na doplnění dokazování) srozumitelně najevo, že přibrání nového znalce, potažmo znaleckému posudku, považují za nadbytečné. V průběhu řízení před soudem již námitky proti znaleckému ústavu explicitně vzneseny byly a okresní soud v tomto směru prováděl dokazování (nejen výslechem zpracovatele znaleckého posudku, ale též výslechem Ing. Petra Rendla, Z. K. a H. F.) a na základě takto provedeného dokazování dospěl k závěru, že přibrání jiného znaleckého ústavu (eventuálně znalce) není namístě, neboť znalecký posudek znaleckého ústavu nevykazuje namítané vady. S tímto závěrem se přitom odvolací soud plně ztotožnil. Podotkl, že i v rámci opravného prostředku se k námitce původně vznesené jen obhájcem obviněného M. S. připojili téměř všichni obvinění, kteří byli z trestné činnosti usvědčováni mj. zmíněným znaleckým posudkem, přičemž on o takových námitkách nebude rozhodovat, ale uvede, z jakých důvodů je považuje za nedůvodné. V tomto kontextu poznamenal, že jak vyplývá i z odůvodnění napadeného rozsudku, předmětný znalecký ústav je jedním z nemnoha znaleckých ústavů, které se zabývají posuzováním škod uplatněných v rámci pojistných plnění se specializací na nemovitosti. Jak se podává z výpovědí Z. K. a H. F., poškozená společnost spolupracuje s různými znalci a znaleckými ústavy a předmětný znalecký ústav je jen jedním z mnoha (svědkyně H. F. uvedla, že pro p. K. vypracovávají znalecké posudky desítky znalců a ústavů). S tím pak koresponduje i výpovědi Ing. Jiřího Jareše, CSc., a Ing. Petra Rendla, kteří uvedli, že znalecké posudky vypracovávají jak pro soudy, tak pro policii, pro většinu pojišťoven v rámci celé republiky. Nepracují výhradně pro poškozenou společnost (pracují jen na větších odbornějších škodách) a nemají s ní žádnou smlouvu. Odvolací soud dále konstatoval, že předmětný znalecký ústav má dvě pracoviště – dva samostatné subjekty, a to v Liberci a v Brně. Navzdory tomu, že ani Ing. Petr Rendl, vedoucí pracoviště Liberec, se ve věci necítil podjatý (uvedl, že osoby z poškozené společnosti většinou osobně nezná, zná je jen podle jména), předmětný znalecký posudek právě s ohledem na možnou podjatost zpracovávalo pracoviště v Brně. Jak uvedl Ing. Jiří Jareš, CSc., vedoucí pracoviště Brno, v Brně nikoho z předmětné společnosti, kdo by byl ve věci nějak zainteresován, neznají, vypracovali za svou existenci již 3000 znaleckých posudků pro různé organizace a je zcela nedůvodné, že by měli být s ohledem na to, že v minulosti vypracovali nějaký znalecký posudek, vyloučeni. Obvinění namítali ekonomickou propojenost se znaleckým ústavem, ta však podle odvolacího soudu nebyla prokázána. Ing. Petr Rendl se (ovšem výlučně za pracoviště Liberec) zmínil o tom, že v minulosti pro poškozeného vypracovávali větší množství znaleckých posudků (což ovšem souvisí s tím, že se v případě znaleckého ústavu jedná o specialisty na nemovitosti a předmětem pojišťovací činnosti poškozeného jsou také pojištění nemovitostí), ovšem množství vypracovaných znaleckých posudků bylo různé – v minulosti (před rokem 2010) šlo někdy až o 40 % z celkového množství, někdy se jednalo jen o pár posudků ročně. Z výše uvedeného tedy podle mínění odvolacího soudu nevyplývalo, že by pracoviště znaleckého ústavu v Brně mělo jakoukoliv významnou ekonomickou nebo jinou spojitost s poškozenou společností (s ohledem na to, že pojišťovně vypracovávají znalecké posudky desítky znalců a ústavů a s ohledem na potřebnou specializaci na nemovitosti by tyto námitky byly uplatitelné prakticky u většiny znalců či znaleckých ústavů) a námitky vznesené ke znaleckému ústavu důvodné nebyly. Podle názoru odvolacího soudu nebyly důvodné ani námitky týkající se výběru jednotlivých fotografií, poněvadž ve spise byla založena kompletní fotodokumentace, která byla pořízena při zápisu o prohlídce a která byla k dispozici (pokud poškozená opakovaně sdělila, že fotodokumentace z kontrolní prohlídky není k dispozici, nelze již dokazování v tomto směru doplnit) a se kterou se znalecký ústav při vypracování znaleckého posudku seznámil. Znalecký posudek by přitom činilo nepřehledným, pokud by do něj byly převzaty všechny pořízené fotografie, proto bylo pochopitelné, že znalec vybral jen ty, které nejnázorněji dokumentují jeho závěry.
60. Dovolací soud má za to, že k obviněným vytýkanému pochybení stran znaleckého posudku znaleckého ústavu ALB expert, s. r. o., v posuzované věci nedošlo. Argumentace soudů nižších stupňů reagující na námitky týkající se znaleckého posudku je přesvědčivá, dostatečná a má oporu v trestním spise. Odvolací soud správně akcentoval, že poté, co byl znalecký ústav přibrán (č. listu 1663–1664), žádné námitky explicitně nebyly vzneseny, přičemž explicitně nebyly vzneseny ani v průběhu celého přípravného řízení. Obviněný M. S. sice v rámci odůvodnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání (č. listu 3919–3920) uvedl, že již dříve opakovaně namítal, že je nepřípustné, aby znalecký posudek vypracovával znalecký ústav, který velmi úzce spolupracuje s poškozenou společností, nicméně uvedené vyjádření působí spíše jako konstatování než jako námitka ve smyslu §105 odst. 3 tr. ř. Při výslechu v přípravném řízení pak policejnímu orgánu předal písemně zpracované výhrady zaměřené proti znaleckému posudku (č. listu 3958 ve spojení s č. listu 3960–3965), jejich obsahem je však polemika se závěry znalce, tedy opět nikoliv námitka podřaditelná pod ustanovení §105 odst. 3 tr. ř. Dovolací soud reflektuje, že obviněný svůj návrh na předběžné projednání obžaloby podepřel námitkami proti znaleckému ústavu a jím zpracovanému znaleckému posudku (č. listu 6027), domnívá se ovšem, že s těmito, jak výše naznačeno, se nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku na základě provedeného dokazování dostatečně vypořádal. S těmito námitkami uplatněnými v rámci opravného prostředku (č. listu 7654–7655) se pak zcela vypořádal i odvolací soud, tudíž nelze než uzavřít, že soudy nižších stupňů dostály požadavkům kladeným §105 odst. 3 tr. ř. Důvody, na základě nichž pak soudy odmítly tvrzení o provázanosti znaleckého ústavu a poškozené společnosti, považuje dovolací soud za relevantní a v tomto směru na podrobná, snad dokonce i vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů plně odkazuje. Pro úplnost je snad vhodné jen doplnit, že skutečnost, že Z. K., pracovník společnosti K., v hlavním líčení připustil, že Ing. Petra Rendla a Ing. Jiřího Jareše, CSc., zná dlouho „jako firmu“, zná je i osobně, ostatně jako další lidi (č. listu 6458), nesvědčí o nezbytnosti vyloučení znaleckého ústavu z důvodu podjatosti. Uvedené ani bez dalšího nesvědčí o případné nevěrohodnosti výpovědi znalce Ing. Jiřího Jareše, CSc., který v hlavním líčení vypověděl, že pokud jde o K., ví, kdo byl generální ředitel a ředitel likvidace, ale že by se s nimi osobně stýkal, to ne (č. listu 6489). Dovolací soud proto ve vztahu k dovolání obviněných P. P. a M. S. uzavírá, že v řízení nedošlo k použití nepoužitelného důkazu, přičemž s ohledem na absenci námitek podporujících přesvědčení o nesprávném hmotněprávním posouzení nemohlo dojít k přezkumu přisouzené právní kvalifikace.
61. K výtkám obviněného M. R. je zapotřebí uvést, že dovolací soud sdílí argumentaci odvolacího soudu vztahující se k prokázání viny obviněného. Nelze než zopakovat, že znalecký posudek ALB (č. listu 1667–1728) ve spojení se zprávou Severočeských vodovodů a kanalizací (č. listu 3480), podle níž nebyl zaznamenán výkyv ve spotřebě vody (ačkoliv mělo dojít k zaplavení dvou pater až do výše deseti cm), a dále ve spojení s komunikací mezi spoluobviněnými A. V. a M. S. (viz např. č. listu 2155) poskytují spolehlivý závěr o tom, že škodní událost byla fiktivní, naaranžovaná. Pokud k pojistné události nedošlo tvrzeným způsobem a spoluobvinění A. V. a M. S. byli předem domluveni na záměru podvodně vylákat pojistné plnění, nemůže být role obviněného M. R., který s nimi v souvislosti se smyšlenou škodní událostí spolupracoval, čistě náhodná. Odvolací soud správně akcentoval, že obviněný spoluobviněnému M. S. sdělil, že zakázka mu byla přidělena, a oznámil mu, kdy se má uskutečnit prohlídka (č. listu 2156). Přestože se této prohlídky účastnili společně, obviněný účast spoluobviněného v zápisu o prohlídce a rozsahu škody k pojistné události (č. listu 5126) neuvedl. V tomto dokumentu navíc deklaroval poškození, která viditelně neodpovídala tvrzené škodě, což s ohledem na svou odbornost musel zaznamenat. Pokud jde o úmysl, jestliže obviněný jakožto pracovník společnosti G. E., která pro poškozenou společnost K. zajišťovala technické úkony související s likvidací pojistných událostí, zadokumentoval pojistnou událost tak, že ji vyfotil a sepsal zápis o prohlídce obsahující lživý popis vniku události a rozsahu poškození, je zjevné, že věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem na ochraně cizího majetku, a pro případ, že jej ohrozí, byl s tím srozuměn [§15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku].
62. Pokud jde o obviněného A. V. , závěr, že se skutek stal a že jej tento obviněný spáchal, se podává ze shora naznačených důkazů v podobě znaleckého posudku ALB, zprávy Severočeských vodovodů a kanalizací a komunikace mezi obviněným a spoluobviněným M. S.. Z uvedeného znaleckého posudku a z výslechu znalce Ing. Jiřího Jareše, CSc., vyplývá, že ačkoliv měla být škoda podle technika pojišťovny osm dní po jejím vzniku vizuálně prokazatelná, z přiložených fotografií je zřejmý pouze narušený lak na příčných spojích plovoucích podlah, k čemuž mohlo dojít i nesprávným ošetřováním těchto podlah. V konkrétním případě byl ale na podlaze koberec, který nebyl ani osm dní po jeho zaplavení odstraněn, a v tom případě by poškození podlahy bylo daleko výraznější. Znalec dále akcentoval, že je vyloučeno, aby se voda stékající po dřevěném schodišti dostala ke zdivu nad schodnici (č. listu 6484). Z komunikace mezi obviněným a spoluobviněným M. S. je třeba upozornit zejména na dotaz obviněného – majitele domu, kde došlo ke škodě – vůči spoluobviněnému – makléři reprezentujícímu pojišťovnu, zda mohla voda téct i po schodišti a jak dlouho tekla, a na následnou odpověď spoluobviněného, že to vidí na několik málo hodin a mohla téct i na schody. Bez povšimnutí nelze v daném kontextu ponechat bezprostřední reakci obviněného, že je vše nahlášeno, a rovněž další dotaz obviněného, zda by byla možnost udělat to i v Praze pro jeho známého, který má ČSOB, a odpověď spoluobviněného, že nebyla (viz č. listu 2155, 2167). Co se týče argumentace obviněného poukazující na cenovou nabídku na opravu poškozeného vybavení domu, fakturu za provedené opravy a doklad o její úhradě (č. listu 6263–6265), odvolací soud přiléhavě poznamenal, že cenová nabídka neobsahuje žádné datum, přičemž datum uskutečnitelného plnění je stejně jako datum vystavení faktury až dne 1. 7. 2013. Vzhledem k tomu, že svědek J. S. si na celou záležitost nepamatoval, nelze konstatovat, že vystavená a uhrazená faktura souvisí s ohledem na datum uskutečnitelného plnění se škodní událostí. Ani tento obviněný, byť odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nespecifikoval žádnou námitku i jen formálně podřaditelnou pod tento důvod dovolání.
63. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněných L. P., P. P., M. S. a A. V. byla podána z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustnými ustanovení §265b tr. ř., a proto je podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Dovolání obviněných L. B., M. D., M. J., R. N., M. N., J. P. a M. R. jsou zjevně neopodstatněná, a proto je odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
64. Dovolací soud nerozhodoval o návrhu obviněných P. P. a M. S., aby předseda senátu před rozhodnutím o dovolání odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (§265o odst. 1 tr. ř.). Obvinění nejsou osobami oprávněnými k podání takového návrhu, proto bylo jejich podání hodnoceno jako podnět k takovému postupu, čemuž nic nebrání. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně však spis s příslušným návrhem nepředložila a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. 6. 2020
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu