ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1317.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1317/2017-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 12. 2017 o dovolání obviněného P. K. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 10 To 98/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 11/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dovoláním napadená rozhodnutí
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014, byl obviněný P. K. v bodě 1. uznán vinným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 2. zločinem pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3. zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve zněním účinném do 31. 7. 2014, v bodě 4. přečinem ohrožování východy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 5. přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 6. přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku, a v bodě 7. přečinem výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 2014.
2. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §185 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Rovněž bylo podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku rozhodnuto o zabrání věci.
3. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 10 To 98/2015, proti němuž nyní podané dovolání směřuje, rozhodl na podkladě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, tak, že z podnětu odvolání obviněného podaného proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně [pod bodem 3.] zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 2014 a při nezměněném výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně [pod bodem 6.] přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku rozsudku soudu prvního stupně obviněného P. K. odsoudil za tyto trestné činy, a dále za zločin znásilnění podle §185 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku [bod 1.], za zločin pohlavního zneužití podle §187 odst. 1 tr. zákoníku [bod2.], za přečin ohrožování východy dítěte podle §201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečin svádění k pohlavnímu styku podle §202 odst. 1 tr. zákoníku [bod 4.], za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku [bod 5.], jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014, a za přečin výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle §192 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 2014 (jímž byl uznán vinným pod bodem II. rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 10 To 98/2015, [bod 7. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014], a jejichž vina nebyla dotčena rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, podle §185 odst. 3 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon obviněného podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce podle §265b odst. 1 písm. b), g), k) tr. ř. dovolání, protože odvolací soud porušil pravidla spravedlivého procesu, pro nesprávné právní hodnocení činů pod body 3. a 6. (označení podle rozsudku soudu prvního stupně), s pro nesprávné obsazení soudu a chybějící výrok.
5. Obviněný s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II ÚS 669/05, a nález ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, k nedostatkům spatřovaným v porušení zásad spravedlivého procesu vytýkal, že se soudy nevypořádaly s jeho návrhy na doplnění dokazování a nereagovaly na jeho námitky, a zdůraznil, že tak soudy činily přesto, že ve svých opakovaných podáních i při veřejném zasedání poukazoval na nutnost provést jím navrhované důkazy. Za nesprávné považoval, že nebyly opětovně vyslechnuty svědkyně YYYYY *) a ZZZZZ *) . Všechny odposlechy opatřené v trestním řízení nebyly nikdy předloženy obviněnému, ale mělo je k dispozici pouze státní zastupitelství, čímž byla porušena zásada „rovnosti zbraní“ v trestním řízení, neboť státní zastupitelství si vybralo ty odposlechy, které podporovaly jeho verzi událostí, a zbytek nechalo utajený. Skutečnost, že se mimo spis nachází část odposlechů, vyplývá i ze žádosti předsedy senátu prvního stupně ze dne 15. 6. 2016 na č. l. 2994 a odpovědi státního zastupitelství ze dne 20. 6. 2016. Opomenuté důkazy přitom měly vyvrátit naplnění subjektivní stránky trestných činů, které jsou obviněnému kladeny za vinu, tedy že měl v úmyslu, aby byly poškozené osoby následně užity k pohlavnímu styku nebo k jiným formám sexuálního zneužívání či prostituci. Ve smyslu judikatury Ústavního soudu se tak jedná o tzv. pominuté důkazy, které zakládají nejenom nepřezkoumatelnost napadených rozhodnutí, ale také jejich protiústavnost (nálezy Ústavního soudu 18. 3. 2010, sp. zn. III ÚS 3320/09, a ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96). Tím, že pochybení soudu prvního stupně neodstranil ani soud odvolací, došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 Úmluvy (nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. IV ÚS 802/02).
6. Za vadu obviněný ve vztahu k použité právní kvalifikaci považoval, že byl uznán vinným zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve zněním účinném do 31. 7. 2014 (viz bod 3. rozsudku soudu prvního stupně) a přečinem kuplířství podle §189 odst. 1, alinea první a druhá tr. zákoníku (viz bod 6. rozsudku soudu prvního stupně), neboť u žádného z popsaných skutků nebyla naplněna subjektivní stránka. Vytknul rovněž, že tato právní kvalifikace byla nesprávná i proto, že skutek popsaný v první odrážce bodu 3. rozsudku soudu prvního stupně nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu.
7. Ze skutkových zjištění podle dovolatele plyne, že poškozená ZZZZZ *) nevykonávala prostituci ani pohlavní styk nebo jiný sexuální styk na základě iniciativy obviněného, ale ze své vlastní vůle, neboť, jak sama uváděla, mnohdy tak činila i jemu navzdory. To je patrné i z existujících a provedených důkazů, včetně odposlechů, a platí to i v případě poškozené XXXXX *) a YYYYY *) . Obviněný nejednal se záměrem svést poškozené na cestu prostituce. Vždy se jednalo o jejich iniciativu, on se jim to snažil rozmluvit. Ve vztahu k trestným činům podle §168 a §189 tr. zákoníku tak není dáno jeho zavinění.
8. Ohledně činu v rozsudku soudu prvního stupně označeném v bodě 3. posouzeném podle §168 tr. zákoníku namítal, že pro naplnění znaků trestného činu obchodování s lidmi je nezbytná absence projevu vůle poškozeného. Proto je tento znak vyjádřen v trpném rodě „bylo užito“, tj. formou pasivního přistoupení poškozeného na zjednání, svedení, zlákaní, apod. pachatelem bez souhlasu nebo dobrovolného zapojení ze strany poškozeného, což odpovídá i objektu citovaného trestného činu, kterým je ochrana osobní svobody, a zařazení trestného činu do hlavy druhé trestního zákoníku. Naopak v případě trestného činu kuplířství poškozený provozuje prostituci sám o své vůli a tuto vůli také realizuje, ze strany pachatele se tak jedná nanejvýše o prvotní impulz k jejímu provozování, se kterým poškozený souhlasí a dobrovolně a bez nátlaku ho akceptuje.
9. Podle obviněného bylo třeba vycházet i u trestného činu podle §189 tr. zákoníku z toho, a tuto právní kvalifikaci bylo nutné aplikovat i v případě poškozeného, který je dítětem, protože jde o jednání vůči „jinému“, nikoli vůči „osobě jiné, než je dítě“. Pokud by měl zákonodárce v úmyslu vyloučit aplikaci §189 tr. zákoníku vůči dětem, pak by mohl použít formulaci, kde by bylo uvedeno přímo dítě. Protože se tak nestalo, je třeba vycházet z toho, že trestný čin podle §189 tr. zákoníku lze spáchat i vůči dítěti, a rozdíl oproti §168 tr. zákoníku je podle názoru dovolatele výlučně v míře dobrovolnosti a srozumění poškozeného s jeho sexuální aktivitou případně jím vykonané prostituci.
10. U skutkového zjištění pod bodem 3. u útoku v první odrážce nedošlo k naplnění znaků žádného trestného činu, jak o tom správně rozhodl Vrchní soud ve svém prvním rozsudku. Obviněný opakovaně uváděl, že zejména podle výpovědi svědků a poškozených se jednalo o iniciativu poškozené XXXXX *) a svědka P. V., jednání ze strany poškozené XXXXX *) bylo dobrovolné a bez iniciativy obviněného. Pro absenci znaku nedobrovolnosti nebo vůle ze strany poškozené XXXXX *) nemohlo jít o obchodování s lidmi podle §168 tr. zákoníku, ale ani o kuplířství podle §189 tr. zákoníku, protože je zde nedostatek znaku provozování prostituce jako pohlavního styku za úplatu provozovanou poškozenou XXXXX *) .
11. V další části dovolání obviněný vytýkal vady na podkladě důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., který spatřoval v tom, že soudce JUDr. Zdeněk Šulc jako předseda senátu, jenž rozhodoval jako soud prvního stupně, v přípravném řízení nařídil některé sledovací akce vůči obviněnému, a byl tak v souladu s §30 odst. 2 tr. ř. per analogiam vyloučen z vykonávání úkonů tohoto trestního řízení. V rámci nařízení sledovacích akcí vůči odsouzenému se tento soudce musel seznámit ještě před zahájením hlavního líčení v projednávané věci se soudním spisem, předběžně si učinit úsudek o meritu věci včetně úsudku o vině obviněného. Nemohl proto následně s touto znalostí a s již učiněným názorem jako člen senátu v meritu věci nestranně rozhodovat a posuzovat správnost a oprávněnost nařízení jím nařízených sledovacích akcí. Smyslem ustanovení §30 odst. 2 tr. ř. je vyloučení možnosti vzniku pochybností o nestrannosti soudu a dále zajištění, aby soudce vždy vycházel z bezprostředního hodnocení důkazů provedených v jednací síni při hlavním líčení, a nikoli z hodnocení důkazů učiněných ještě před zahájením dokazování v meritu věci, což bylo uvedeným postupem popřeno. Tato skutečnost nebyla v řízení brána v potaz ani přes to, že obviněný na ni upozorňoval.
12. Výhrady obviněného podle důvodu §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. se týkaly výroku rozsudku odvolacího soudu, jenž je nyní přezkoumáván, a jeho neúplnost spatřoval v tom, že neobsahuje jasné vymezení skutku, u něhož byl uznán vinným zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve zněním účinném do 31. 7. 2014 a přečinem kuplířství podle §189 odst. 1, alinea první a druhá tr. zákoníku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným. Tím bylo porušeno pravidlo v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., podle kterého musí výrok, jímž se obžalovaný uznává vinným, nebo jímž se obžaloby zprošťuje, obsahovat přesné označení trestného činu, jehož se výrok týká, a to nejen zákonným pojmenováním a uvedením příslušného zákonného ustanovení, nýbrž i uvedením, zda jde o zločin nebo přečin, a místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i uvedením jiných skutečností, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, jakož i uvedením všech zákonných znaků včetně těch, které odůvodňují určitou trestní sazbu.
13. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 10 To 98/2017, ve výroku, jímž byl uznán vinným v bodě 3. a 6. rozsudku soudu prvního stupně, zrušil, jakož i v této části rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014, a aby tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
14. K podanému dovolání se v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství, která poukázala na předchozí rozsudek Nejvyššího soudu v této věci. S ohledem na něj zdůraznila, že je dovolací soud na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí v téže věci oprávněn přezkoumávat pouze ty výroky napadeného rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání (srov. rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr.). Připomněla, že právním názorem vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu je v téže věci vázán nejen ten orgán činný v trestním řízení, jemuž byla věc dovolacím soudem přikázána k novému projednání a rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.), ale i sám soud dovolací.
15. Podle těchto principů bylo možné podávat dovolání i v této věci, která navazovala na předcházející rozhodnutí, v němž Nejvyšší soud část dřívějšího rozsudku odvolacího soudu zrušil a vyložil zákonné znaky zejména skutkové podstaty trestného činu obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu kuplířství podle §189 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku. V uvedeném rozsahu je tak podle státní zástupkyně názor Nejvyššího soudu ve smyslu §265s odst. 1 tr. ř. právním názorem závazným, který nemůže být žádným způsobem v dalším řízení korigován.
16. Předmětem dovolání v posuzované trestní věci může být pouze odvolacím soudem původně vypuštěná část skutku původně popsaná v bodě 3. rozsudku soudu prvního stupně v první odrážce. Pokud byl i v této části nyní obviněný uznán vinným, jde o správné rozhodnutí, protože bylo důkazy prokázáno, že poškozená přivolila a přistoupila k souloži s P. V., nikoli však z vlastního svobodného rozhodnutí, ale na žádost obviněného, který neměl v úmyslu s poškozenou navázat hlubší partnerský vztah, protože se poškozené chtěl zbavit, neboť na něj údajně žárlila a dělala mu scény, dokonce kontaktovala jeho partnerku, a obviněný ji tedy nabízel jiným mužům. Poškozená byla vmanipulována do situace, kdy na podkladě falešných předpokladů a očekávání souhlasila s tím, že se podrobí pohlavnímu styku s cizí osobou. Obviněný ji dopravil na místo a vydal ji jinému muži k pohlavnímu styku, aniž bral zřetel na to, že není zletilá, přičemž poškozená pouze proto, aby mu vyhověla, souložila s neznámým mužem.
17. Dovolání podle §265b odst. 1 písm. b) a k) tr. ř. státní zástupkyně označila za nepřípustné, neboť obviněný uplatnil jiné dovolací důvody, než ve svém prvním dovolání, podané výlučně z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a zpochybnil tu část řízení, která již byla ze strany Nejvyššího soudu v rámci dovolacího řízení přezkoumána. Opětovné přezkoumání výroků a řízení, které vydání dřívějšího rozhodnutí dovolacího soudu předcházely a jež zůstaly nedotčeny, by totiž znamenalo jejich nepřípustnou revizi.
18. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
19. Vyjádření Nejvyššího státního zastupitelství bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, kterou však Nejvyšší soud do okamžiku konání neveřejného zasedání o podaném dovolání neobdržel.
III. Přípustnost dovolání
20. Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
21. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud již jednou v této věci o dovoláních obviněného i státního zástupce rozhodoval, a dovolání obviněného odmítl, kdežto z podnětu nejvyššího státního zástupce rozsudkem ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, dříve přezkoumávané rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, byl nyní oprávněn přezkoumávat jen tu část řízení, která následovala po předchozím rozhodnutí o dovolání. V rámci svého současného přezkumu byl vázán zásadou, že opětovné přezkoumávání správnosti řízení by znamenalo nepřípustnou revizi, což zákon ani na podkladě nového dovolání nepřipouští [srov. §265n tr. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2003, sp. zn. 6 Tdo 1407/2003 (uveřejněné pod č. 29/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
22. Z hlediska těchto zásad Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání bylo podáno proti té části řízení a přezkoumávaného rozhodnutí, která následovala po rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, a zda uplatněné důvody podle §265b odst. 1 písm. b), g), k) tr. ř. s jejich zákonným vymezením korespondují.
IV. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř.
23. Dovolání lze podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. podat, když ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.
24. Jestliže uvedený dovolací důvod podle jeho zákonného vymezení předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, je třeba uvést, že splněna byla druhá z nich, neboť obviněnému jako osobě, která dovolání podala již v původním řízení, byla skutečnost o možné podjatosti soudce známa, a také ji před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítl, a to dne 28. 5. 2014 (viz č. l. 2526), podáním adresovaným odvolacímu soudu.
25. Z obsahu dovolání lze zmínit, že obviněný namítal podjatost soudce JUDr. Zdeňka Šulce, který předsedal senátu ve věci 1 T 11/2014, v níž byl vynesen rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, nyní přezkoumávaný. Důvod spatřoval ve smyslu §30 odst. 2 tr. ř., protože v přípravném řízení tento soudce nařídil některé sledovací akce uskutečněné vůči obviněnému.
26. Podle povahy této námitky je zřejmé, že nesměřuje proti řízení, které následovalo poté, co rozhodl v této věci Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016 (srov. rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr.), ale týká se podjatosti soudce soudu prvního stupně, která podle obviněného nastala v době, kdy soudu prvnímu stupně napadla obžaloba a věc byla předložena senátu 1 T, a k vyřízení JUDr. Zdeňku Šulcovi. Přestože byla uvedená okolnost dovolateli známa již v době podání prvního dovolání, jak z obsahu spisu plyne, stejně tak z původně přezkoumávaného dovolání, jakož i reakce na dovolací námitky obviněného v rozsudku Nejvyššího soudu, tato námitka jím v prvním dovolání vznesena nebyla (srov. část D bod 25. až 32. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016). Z těchto důvodů Nejvyšší soud není oprávněn se touto skutečností nyní, když o dovolání obviněného rozhoduje již podruhé a jde o podjatost soudce na počátku soudního řízení, zabývat.
27. I přesto jen pro úplnost lze uvést, že šlo o iniciativu předsedy senátu JUDr. Zdeňka Šulce, který vyjádřil obavu o své podjatosti usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 1 T 11/2014, shledávanou podle §30 odst. 1 tr. ř. (č. l. 2101 až 2102). Za důvod označil skutečnost, že v této věci vydal příkazy k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jehož uživatelem účastnické stanice byl obviněný, a rovněž rozhodnutí o povolení sledování osob a věcí, které se týkalo e-mailové adresy, na které byl taktéž obviněný, a proto podle soudce mohly tyto úkony zpochybnit do určité míry jeho nestrannost. Byla to státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, která proti tomuto usnesení podala stížnost, jíž Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 12. 2014 usnesení soudu prvního stupně zrušil a podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. nově rozhodl, že předseda senátu Krajského soudu v Hradci Králové JUDr. Zdeněk Šulc není podle §30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného P. K. (č. l. 2108 až 2110). Tento závěr stížnostní soud opřel o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 598/2012, s tím, že důvody pro jeho vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení podle §30 odst. 1 tr. ř. nebyly dány, přičemž krajský soud sám konstatoval, že nejsou naplněny ani důvody zmiňované v §30 odst. 2 tr. ř.
28. Je tedy zřejmé, že se otázka podjatosti vyřešila již v době, než jmenovaný soudce ve věci vedl řízení před soudem prvního stupně, které skončilo i nyní přezkoumávaným rozsudkem. Je vhodné zmínit, že i když JUDr. Zdeněk Šulce v přípravném řízení vydal příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, nebyl po podání obžaloby bez dalšího vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, protože jeho vystupování v přípravném řízení, není obecně samo o sobě důvodem vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení ve stadiu po podání obžaloby, protože nešlo o taxativně stanovené důvody podle §30 odst. 2 tr. ř. Ze souvislostí, které vyplývající z obsahu usnesení, jímž svou podjatost soudce vyslovil, je třeba uvést, že neuváděl žádné skutečnosti, z nichž by bylo zřejmé, že byl ovlivněn tak, aby u něho vznikly důvodné pochybnosti, že nemůže nestranně rozhodovat, a to ve smyslu §30 odst. 1 tr. ř. [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2006, sp. zn. 7 Tdo 1182/2006-I (uveřejněné v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 965), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. 7 Tdo 630/2005, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 598/2012].
29. Nejvyšší soud proto i přesto, že šlo o námitku, již nyní obviněný uplatňovat nemohl, shledal, že taková překážka, jíž se obviněný domáhal v přezkoumávaném řízení, ani objektivně nenastala. Z uvedených skutečností obviněný důvod podle §2165b odst. 1 písm. b) tr. ř. uplatnil v rozporu s okolnostmi, za nichž takovou námitku mohl v rámci nyní podaného dovolání uplatnit.
V. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
a) Obecně k možnosti jeho uplatnění
30. Dovolání na podkladě důvodu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Pro další formální podmínky jeho uplatnění postačí odkaz na body 21. až 24. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, kde jsou všechna rozhodná hlediska rozvedena, neboť mají platnost i pro tento přezkum, a není proto nutné je opět opakovat.
31. Argumenty obviněného podřazené pod důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou zčásti uplatněné v rozporu s tím, že již o předchozím jeho dovolání bylo rozhodováno, a proto se nelze zabývat výhradami, jimiž namítal provedení jen některých odposlechů, existenci opomenutých důkazů, nebo jinak brojil proti správnosti učiněných skutkových zjištění. Touto skupinou námitek jen opakoval své požadavky na procesní stránku věci, zejména na rozsah provedeného dokazování, jíž vytýkal porušení svého práva na spravedlivý proces již ve svém v pořadí prvním podaném dovolání. Nejvyšší soud výhrady obviněného obdobné povahy přezkoumával a v rozsudku ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016 se s nimi vypořádal, přičemž je shledal, byť byly podány mimo označený dovolací důvod, neakceptovatelnými. Podrobněji úvahy o procesním postupu soudů nižších stupňů při dokazování a zjišťování skutkového stavu věci rozvedl v části D zmíněného rozhodnutí, kde konstatoval, že přezkoumávaná rozhodnutí vytýkanými nedostatky netrpí (srov. body 27 až 32 rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016).
32. Z těchto důvodů lze shrnout, že Nejvyšší soud nemůže v tomto řízení se zřetelem na podmínky vyjádřené v rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr. (viz výše bod 21) posuzovat výhrady obviněného proti nedostatečnému rozsahu provedeného dokazování neprovedeným důkazům, anebo nesprávnému posouzení věrohodnosti důkazů, které byly podkladem pro skutkové a právní závěry soudů nižších stupňů v bodech 1., 2., 4., 5., 6., 7., jak byly učiněny v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014, soudem prvního stupně. Nejvyšší soud po svém předchozím přezkumu v části D. a E. rozsudku sp. zn. 8 Tdo 439/2016 vysvětlil, proč považoval přezkoumávaná rozhodnutí z podnětu obdobných námitek po skutkové stránce za správná.
33. Za jedinou vadu, avšak toliko se zřetelem na její procesní povahu Nejvyšší soud v části F. rozsudku sp. zn. 8 Tdo 439/2016, považoval v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 10 To 98/2015, za vadný jen postup ohledně bodu 3., to, že z něj odvolací vypustil dílčí útok pod první odrážkou, a s ohledem na tam vyložené výhrady odvolacímu soudu uložil další procesní postup (srov. bod 66. rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016).
34. Z tohoto důvodu, jestliže obviněný nyní v této části namítal, nedostatky ohledně neúplnosti provedeného dokazování, mohl v tomto směru dovolání podat, protože jde o řízení, které následovalo po rozhodnutí Nejvyšším soudem ve věci sp. zn. 8 T do 439/2016. Ve vztahu k nim je avšak třeba připomenout, že pokud jde o výhrady procesní povahy, na jím označený důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nedopadají, protože tento dovolací důvod slouží jen k přezkumu vad právní povahy.
35. I přesto, že obviněný uvedenými výhradami označený důvod dovolání nenaplnil, Nejvyšší soud považuje za vhodné zmínit, že odvolací soud v nyní přezkoumávaném rozsudku o vině obviněného pod bodem 3. rozhodl „při nezměněném výroku o vině zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 2014“. Tím vyjádřil svůj respekt k pokynům plynoucím z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, a znovu původně vypuštěnou část skutku pod bodem 3. ponechal v původní podobě, jak o ní rozhodl v rozsudku soud prvního stupně.
36. Rozhodl proto o tomto skutku ve znění, že „ obviněný v období od jara 2012 do května 2013 na různých místech okresu N., Královéhradecký kraj, a na dalších přesně nezjištěných místech dopravil, zlákával pod příslibem finančního zisku a sváděl nezletilé dívky k pohlavním stykům s jinými osobami zdarma i za úplatu a takto,
- v přesně nezjištěný den jara 2012 vzbudil svým návrhem v nezletilé poškozené XXXXX *) , jejíž věk znal, neboť mu jej sdělila, rozhodnutí vykonat s jeho kamarádem P. V., soulož, kterou sám se jmenovaným domluvil, a k níž následně došlo v obci B., okres N., kam obviněný nezletilou přivezl,
- v období od září do prosince 2012 na blíže nezjištěných místech opakovaně pod příslibem finančního zisku nabízel nezletilé poškozené XXXXX *) , jejíž věk znal, neboť mu jej sdělila, nafocení jejích erotických fotografií a následné založení internetového profilu, který by byl jím spravován a který by sloužil k zajišťování klientů pro účely poskytování pohlavních styků za úplatu nezletilou, která by mu předávala jednu třetinu svého výdělku, přičemž nezletilá jeho návrhy odmítla,
- v přesně nezjištěné době v měsících květnu či červnu a na podzim 2013 na autobusovém nádraží v B., okres N., a na nezjištěném místě okresu N., vše Královéhradecký kraj, nejméně ve dvou případech pod příslibem finančního zisku nabízel nezletilé poškozené YYYYY *) , jejíž věk znal, neboť mu jej k jeho dotazu sdělila, že jí zajistí klienty pro účely poskytování pohlavních styků za úplatu, přičemž nezletilá jeho návrhy odmítla,
- v přesně nezjištěné době v měsíci květnu 2013 na blíže nezjištěném místě doporučoval nezletilé poškozené ZZZZZ *) , jejíž věk znal, aby za účelem snadného finančního zisku poskytovala pohlavní styky za úplatu a aby si pro tyto účely založila internetový profil, s jehož založením a úpravou jí posléze pomohl tím, že jí sdělil, na jaké internetové adrese jej má vytvořit, jakým způsobem se má zaregistrovat a vložit fotografie, a pomáhal jí s úpravou popisků, a následně poté, co nezletilá ve dvou případech poskytla pohlavní styky za peníze v bytě, který obýval v ulici Ž. v T., Královéhradecký kraj, od ní inkasoval částky 100 a 300 Kč . Odvolací soud tak do popsaného činu zahrnul dílčí útok spočívající v tom, že obviněný - v přesně nezjištěný den jara 2012 vzbudil svým návrhem v nezletilé poškozené XXXXX *) , jejíž věk znal, neboť mu jej sdělila, rozhodnutí vykonat s jeho kamarádem P. V., soulož, kterou sám se jmenovaným domluvil, a k níž následně došlo v obci B., okres N., kam obviněný nezletilou přivezl. Uvedený skutkový a na něj navazující i právní závěr odvolací soud v nyní napadeném rozsudku vysvětlil tím, že k vypuštění útoku alinea prvá bodu 3. ho nevedla neúplnost či nesprávnost skutkových zjištění, ale toliko odlišný názor na právní kvalifikaci posuzovaného jednání. Přitom, když posoudil všechny rozhodné skutečnosti a respektoval pokyny Nejvyššího soudu, došel k závěru, že původní rozhodnutí soudu prvního stupně bylo správné, a proto rozhodl nyní v souladu s ním (srov. strany 14 až 16 nyní přezkoumávaného rozsudku odvolacího soudu).
37. K tomu Nejvyšší soud zmiňuje, že odvolací soud nyní nepochybil, pokud skutkový stav, který zjistil soud prvního stupně, považoval za správně zjištěný. Lze jen znovu zdůraznit, že odvolací soud akceptoval názory a pokyny, jež Nejvyšší soud v předchozím rozhodnutí v části F. rozsudku sp. zn. 8 Tdo 439/2016 uvedl, čímž zjištěné procesní vady napravil. Popsal rovněž i důvody, pro které skutková zjištění považoval i v bodě 3. za správná. Nejvyšší soud podle těchto závěrů, jež odvolací soud v přezkoumávaném rozhodnutí vyjádřil, neshledal v procesním postupu soudů vady, které by svědčily o nepřezkoumatelnosti nyní uvedené části rozsudku odvolacího soudu, ale naopak skutková zjištění ve vztahu k bodu 3. shledal řádně objasněna. Přezkoumávaná rozhodnutí jsou odůvodněna v této části v souladu se zákonnými hledisky s důrazem na skutkový stav zjištěný na základě řetězce navzájem si neodporujících nepřímých důkazů (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2013, sp. zn. IV. ÚS 2228/2012).
38. Z hlediska právního posouzení uvedeného skutku v bodě 3. Nejvyšší soud své závěry vyjádřil v předchozím rozhodnutí, a pokud nyní i původně vypuštěný dílčí útok se stal nyní rovněž jeho součástí, jde o závěry zcela správné ve smyslu zásad o pokračování v trestném činu.
39. Jestliže obviněný totiž ve vztahu k dílčímu útoku pod bodem 3. spočívajícím v tom, že obviněný - v přesně nezjištěný den jara 2012 vzbudil svým návrhem v nezletilé poškozené XXXXX *) , jejíž věk znal, neboť mu jej sdělila, rozhodnutí vykonat s jeho kamarádem P. V., soulož, kterou sám s jmenovaným domluvil a k níž následně došlo v obci B., okres N., kam obviněný nezletilou přivezl - vytýkal, že se o trestné jednání nejedná, namítal, že toto jednání nenaplňuje znaky skutkové podstaty žádného trestného činu, neboť z jeho výpovědi a výpovědi svědků a poškozených a dalších okolností vyplynulo, že se jednalo o výlučnou iniciativu poškozené XXXXX *) a P. V., a že veškeré jednání bylo ze strany poškozené dobrovolné a bez iniciativy obviněného.
40. Obviněný tyto výhrady zaměřil proti jiným skutkovým okolnostem, než které byly soudy obou stupňů prokázány a v uvedené části skutkových zjištěních popsány. Tím obviněný nerespektoval, že podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně, přičemž Nejvyšší soud jimi učiněná skutková zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak ani v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. IV. ÚS 564/02 (N 108/30 SbNU 489), a dále přiměřeně usnesení ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu)].
41. Přestože Nejvyšší soud nemohl z ohledem na takto stanovené zásady uvedenou část dovolání obviněného přezkoumávat, je vhodné jen stručně uvést, že se soudy na objasnění toho, za jakých okolností k činu došlo, v rámci prováděného dokazování zabývaly všemi rozhodnými skutečnostmi, a znak nedobrovolnosti, tak i vůle poškozené XXXXX *) zkoumaly. Soud prvního stupně konstatoval, že obviněný si vybíral dívky mladší, které měly nějaké problémy, ať již ve svém vlastním životě nebo se svou rodinou, tyto vyslechl, věc s nimi prodiskutoval a příp. i poradil, čímž si u nich získal značnou důvěru, která u většiny z nich přerostla v lásku. Soud prvního stupně vzal v potaz i to, že u XXXXX *) znalec z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, se specializací dětská klinická psychologie PhDr. Karel Nosek zjistil její snadnou manipulovatelnost a odevzdanost vůči sexuálním požadavkům opačného pohlaví. Obviněný poškozené naváděl, přesvědčoval je či jim vysvětloval princip prostituce, k XXXXX *) se jako k prostitutce i choval (strany 31, 33, 34, 35 rozsudku soudu prvního stupně).
b) K námitkám proti právnímu hodnocení
42. Pokud obviněný v dovolání vytýkal nedostatky právní povahy, které zásadně korespondují s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je třeba zdůraznit i v této souvislosti, že jde již o druhé dovolání, a že obviněný v něm brojí proti právním závěrům, které odvolací soud učinil na podkladě pokynu Nejvyššího soudu v jeho předchozím rozhodnutí, a směřuje proti trestným činům, podle nichž byly právně posouzeny skutky pod body 3. a 6. Obviněný totiž v dovolání vytýkal, že byl v uvedené části přezkoumávaných rozhodnutí uznán vinným zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 2014 pod bodem 3. výroku rozsudku soudu prvního stupně, a při nezměněném výroku o vině přečinem kuplířství podle §189 odst. 1 alinea první a druhá tr. zákoníku pod bodem 6., když je tato právní kvalifikace odvolacím soudem nyní použita plně v souladu s právními hledisky, která v rozsudku ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016, rozvedl a vyjádřil Nejvyšší soud v části E. Obviněný proto nebyl oprávněn znovu tuto právní kvalifikaci zpochybňovat, neboť právní názor, který k této otázce Nejvyšší soud vyjádřil, je závazný jak pro soud, tak i pro obviněného [přim. srov. §265s odst. 1 tr. ř. a usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004 (publikováno v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. T 686, svazek 5/2004)].
43. Z uvedených důvodů byly mimo uvedená pravidla uplatněny výhrady obviněného proti tomu, že neměla být použita právní kvalifikace uvedeného jednání jako trestného činu obchodování s lidmi podle §168 tr. zákoníku a že nepřipadá v úvahu ani posouzení jako trestného činu kuplířství podle §189 tr. zákoníku, nebo že schází naplnění znaku provozování prostituce, jako provozování pohlavního styku poškozenou za úplatu.
44. Jen pro úplnost Nejvyšší soud v souladu se svým předcházejícím rozhodnutím připomíná, že odvolací soud nepochybil, pokud posoudil jednání, jak je shora popsáno pod bodem 3. rozsudku soudu prvního stupně jako zločin obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaný, dílem ukončený ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve znění účinném do 31. 7. 2014, a když dříve vypuštěný dílčí útok nyní ponechal jako součást pokračujícího trestného činu (§116 tr. zákoníku). Jde o čin, který korigován závazným právním názorem Nejvyššího soudu vychází z toho, že poškozená má status dítěte ve smyslu §126 tr. zákoníku, proto při respektu k pokynům Nejvyššího soudu shledal, že její jednání skutečně naplňuje všechny formální znaky trestného činu obchodování s lidmi z hlediska výkladu učiněného Nejvyšším soudem. Odvolací soud nyní správně uvedl, že další jednání popsaná v ostatních alineách téhož bodu výroku naplňují znaky trestného činu učinil závěr i o společenské škodlivosti, a o tom, že nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu (strany 15 a 16 rozsudku odvolacího soudu).
45. Ze všech těchto důvodů námitky obviněného směřující proti právnímu posouzení skutků v bodech 3. a 6. v rozsudku soudu prvního stupně, jak ho nyní v přezkoumávaném rozsudku učinil odvolací soud, jsou zcela nedůvodné.
VI. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř.
46. Důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. slouží k nápravě vad v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O tento důvod se jedná, když určitý výrok nebyl vůbec učiněn, a tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, což znamená, že výrok v napadeném rozhodnutí není obsažen, přestože jej soud měl podle zákona nebo podle návrhu některé ze stran pojmout do výrokové části rozhodnutí (typicky např. neexistence výroku o tom, jak bylo rozhodnuto o některém z více souběžně podaných opravných prostředků, o nichž rozhodoval soud druhého stupně v rozhodnutí napadeném dovoláním). Druhou alternativou je, že určitý výrok sice byl v napadeném rozhodnutí učiněn, ale není úplný. Neúplným je takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. je-li v případě výroku o vině uvedena právní kvalifikace skutku jenom zákonným pojmenováním trestného činu včetně příslušného zákonného ustanovení, ale není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu (srov. ŠÁMAL, P. a kol.: Trestní řád II. §157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck 2013, s. 3174, 3175).
47. Obviněný prostřednictvím tohoto důvodu vytýkal, že odvolací soud neuvedl ve výroku přezkoumávaného rozsudku popis skutku s uvedením místa, času a způsobu spáchání, popřípadě i jiné skutečnosti, jichž je třeba k tomu, aby skutek nemohl být zaměněn s jiným, a to u skutku, pro nějž ho uznal vinným zločinem obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a) alinea první a odst. 1 alinea druhá, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ukončeným ve stádiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku ve zněním účinném do 31. 7. 2014 a přečinem kuplířství podle §189 odst. 1, alinea první a druhá tr. zákoníku.
48. Nejvyšší soud k této námitce obviněného shledal, že s ohledem na její obsah na uvedený dovolací důvod dopadá, protože obviněný jejím prostřednictvím brojil proti neúplnosti výroku, jímž odvolací soud o odvolání rozhodl, avšak ji shledal zcela nedůvodnou, neboť se o chybějící ani neúplný výrok nejedná.
49. Přezkoumávaným rozsudkem ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 10 To 98/2015 odvolací soud rozhodoval poté, co mu byla věc vrácena rozhodnutím Nejvyššího soudu, jímž byl jeho předchozí rozsudek z 10. 11. 2015 zrušen ve výroku o vině pod bodem I. Tímto rozhodnutím se věc vrátila odvolacímu soudu, aby v uvedené části znovu o odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové jako soudu prvního stupně ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 1 T 11/2014, rozhodl.
50. Tím se řízení ohledně skutku pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně vrátilo do stadia po podání odvolání, o němž měl odvolací soud rozhodnout, a to podle pokynů, které mu dal Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 16. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 439/2016. Tím byl odvolací soud v pozici, že přezkoumával uvedený výrok tak, jak o něm rozhodl soud prvního stupně.
51. Napadeným rozsudkem odvolací soud znovu rozhodoval o vině obviněného pouze u skutků pod body 3. a 6., a to tak, že skutková zjištění, jež soud prvního stupně učinil, neměnil, ale ponechal je beze změny a na jejich podkladě znovu tyto činy právně posoudil. Tento postup je plně v souladu s §259 odst. 3 tr. ř. Rozhodoval sám rozsudkem na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn, nebyl jím nijak měněn, vycházel z důkazů provedených před soudem prvního stupně. V takovém případě zcela správně skutkové zjištění znovu ve svém rozsudku nekonstatoval.
52. Jen pro úplnost je třeba zdůraznit, že skutková zjištění jsou uvedena v rozsudku soudu prvního stupně, který trestné činy popsal v bodech 3. a 6. výroku o vině svého rozsudku, plně v souladu s požadavky uvedenými v §120 odst. 3 tr. ř., kde popsal místo a čas i způsob spáchání činů, a to dostatečným způsobem tak, aby skutky nemohly být zaměněny s jinými, přitom v popisu těchto skutků vyjádřil dostatečně všechny okolnosti, významné z hlediska naplnění znaků trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, a to nejen ohledně základní skutkové podstaty, ale i pro závěr o okolnostech podmiňujících použití vyšší trestní sazby.
53. Rozhodnutí odvolacího soudu je proto nejen správné, ale i úplné a netrpí vadou ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., protože se o chybějící ani neúplný výrok v přezkoumávaném rozsudku odvolacího soudu nejedná.
VII. Závěr
54. Ze všech těchto důvodů, když Nejvyšší soud v projednávané trestní věci shledal, že soudy obou stupňů na základě zjištěných skutkových okolností při respektu k předchozímu rozhodnutí Nejvyššího soudu a tam uvedených závazných právních názorů řádně posoudily všechny významné procesní i právní otázky, a to i z hlediska obviněným vznesených námitek, dovolání obviněného jako celek neshledal důvodným. Vzhledem k tomu, že tento závěr mohl učinit na základě napadených rozhodnutí a příslušného spisu, z nichž je patrné, že napadená rozhodnutí ani jim předcházející řízení netrpí vytýkanými vadami, dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 12. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 45/2013 Sb.