ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1093.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1093/2019-523
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2019 o dovolání obviněného I. R., nar. XY na Ukrajině, státního příslušníka Ukrajiny, trvale bytem XY, XY, Ukrajina, v České republice XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 9 To 278/2018, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 16 T 30/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného I. R. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-východ ze dne 22. 6. 2018, sp. zn. 16 T 30/2018, byl obviněný I. R. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §283 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců.
2. Podle skutkových zjištění Okresního soudu Praha-východ se obviněný dopustil trestné činnosti spočívající v tom, že:
v blíže neurčeném období od června roku 2015 do měsíce února roku 2016 v jím tehdy obývané stavbě na pozemku parcelní číslo XY v obci XY, okres Praha-východ, nejméně ve dvou případech prodal v množství po 1 gramu R. Č., nar. XY, sypký materiál obsahující psychotropní látku metamfetamin, aniž mu byla taková činnost povolena.
3. O odvolání obviněného I. R. proti výše citovanému rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 9 To 278/2018, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný I. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Ve svém mimořádném opravném prostředku, poté, co v podrobnostech zrekapituloval dosavadní průběh řízení před soudy obou stupňů, obviněný rozebírá ze svého pohledu důkazní situaci a shrnuje své úvahy ohledně hodnocení důkazů jak nalézacím, tak i odvolacím soudem. Namítá, že soud prvního stupně nevěnoval jedinému usvědčujícímu důkazu - výpovědi svědka R. Č., takovou pozornost, která je v obdobných případech podle nálezu Ústavního soudu ze dne 5. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 1624/2009, nezbytná. Rovněž odvolací soud ignoroval řadu jeho dalších námitek spočívajících v neurčitosti časového vymezení spáchání předmětného skutku, v nejasnostech o okolnostech navázání jeho kontaktu se svědkem R. Č. a ohledně jím tvrzeného množství poskytnutého pervitinu, jakož i frekvenci jeho poskytování. Poukazuje na nedůvěryhodnost tohoto svědka, když z jeho osamocené výpovědi s četnými rozpory závěr o jeho vině, navíc při absenci jakéhokoli jiného usvědčujícího důkazu, učinit nelze. Ani z látky, kterou R. Č. vydal policii dne 1. 8. 2016, tedy více než šest měsíců poté, co se měl obviněný posuzovaného jednání dopustit, nelze seznat, jakou souvislost mělo mít toto zjištění se závěry o jeho vině, když se vztahuje ke zcela jinému období, než je skutek časově vymezen.
6. Oba soudy se rovněž nevyjádřily k namítaným rozporům v tvrzení svědka R. Č. a k jeho důvěryhodnosti, ani nereflektovaly na jeho návrhy na doplnění dokazování znaleckým posudkem z odvětví psychiatrie a klinické psychologie ohledně jeho věrohodnosti a odmítnut byl rovněž výslech svědkovy matky. Odmítnuta byla též navrhovaná fotorekognice M. P, a J. S., ačkoliv mohla vést k identifikaci osob opakovaně se vyskytujících v domě čp. XY ve XY jako tzv. „vařičů“, neboť předmětný dům byl často navštěvován, a to nejen v době jeho opakované nepřítomnosti, o níž měl v protějším domě bydlící R. Č. perfektní přehled, i dalšími neznámými osobami. Přestože se tak v daném případě jedná o flagrantní případ tzv. „opomenutých důkazů“, soudy jeho výhrady bez jakéhokoli zdůvodnění odmítly. Pakliže soud prvního stupně seznal, že dalšího dokazování není třeba, bylo namístě rozhodnout v jeho prospěch a obžaloby jej zprostit.
7. Rovněž má za to, že došlo k porušení zásady nullum crimen sine lege, resp. zásady zákonnosti uvedené v §12 odst. 1 tr. zákoníku, neboť závěry ohledně místa, kde mělo ke spáchání trestného činu dojít, jsou vadné. Na parcele č. XY v obci XY, okres Praha-východ, se žádná stavba nenachází ani se in tempore criminis nenacházela. Pakliže neexistuje místo, kde se měl skutek odehrát, nemohlo na takovém místě dojít ke spáchání trestného činu. Odvolací soud přesto toto zcela zjevné pochybení soudu prvního stupně žádným způsobem nenapravil ani se k této jeho námitce nevyjádřil, čímž došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Napadené rozhodnutí stejně jako řízení mu předcházející tak trpí podstatnými vadami a to zejména nerespektováním základních zásad trestního řízení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci i zásad při hodnocení důkazů.
8. Závěrem obviněný navrhl aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2018 sp. zn. 9 To 278/2018 a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která po připomenutí zákonného vymezení dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že zásah do skutkových zjištění je možné připustit v určitém rozsahu i v rámci řízení o dovolání, avšak zejména tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudu na straně druhé, který však v dané věci není dán. Je tak namístě vycházet ze skutkových závěrů popsaných ve výroku o vině rozsudku Okresního soudu Praha - východ a rozvedených v jeho odůvodnění, resp. i v odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v nichž soudy jasně a srozumitelně objasnily, jak jednotlivé důkazy hodnotily, a proč uznaly obviněného vinným přisouzeným přečinem. Soud prvního stupně se rovněž pečlivě zabýval posouzením věrohodnosti svědka R. Č. a jeho hodnocení akceptoval i soud odvolací. Výpověď tohoto svědka přitom nebyla jediným usvědčujícím důkazem proti obviněnému, když bylo prokázáno, že v jím obývaném domě se nacházely prostředky a nádoby používané na výrobu pervitinu, a byť se nepodařilo prokázat, zda byl pervitin přímo v tomto domě vyráběn a kým, zjevně obviněný přístup k této droze měl.
10. Za nedůvodnou označila státní zástupkyně námitku obviněného, že nepřesné určení parcelního čísla u stavby, v níž mělo ke spáchání trestného činu dojít, odůvodňuje závěr, že k jeho spáchání nemohlo dojít. Poukázala, že z katastru nemovitostí vyplývá, že dům č. 9 obývaný obviněným, v němž mělo ke spáchání trestného činu dojít, se v obci XY nachází na parc. čísle XY, nikoli XY. Na č. XY se nachází budova bez čísla popisného nebo evidenčního – zemědělská stavba. Obě tyto stavby jsou potom součástí jednoho komplexu budov téhož vlastníka – M. P., přičemž sám obviněný uvedl, že pobýval v domě F. P. Pokud obviněný namítá, že se na parcele č. XY nikdy žádná stavba nenacházela, má tím zřejmé na mysli pozemkovou (nikoli stavební) parcelu č. XY v obci XY, která je skutečně vedena jako zahrada bez stavby a je ve vlastnictví obce XY. Z popisu skutku uvedeného ve výroku předmětného rozsudku je nicméně dostatečně patrné, že se jedná o parcelu stavební, tedy takovou, na které se nachází stavba. Byť tedy popis místa spáchání skutku trpí drobnou nepřesností, je zcela zřejmé, kde ke spáchání trestného činu došlo, neboť stavba na pozemku parc. č. XY existuje a fakticky náleží k domu č. XY v obci XY.
11. Rovněž doba páchání trestné činnosti byla stanovena na základě provedeného dokazování, přičemž nebylo možné již přesně stanovit data ani přesný počet případů, kdy mělo k prodeji drogy dojít; nalézací soud vzal nicméně za prokázanou verzi pro obviněného nejpříznivější, tedy že k prodeji drogy svědku R. Č. došlo v nejméně dvou případech s tím, že časové rozmezí stanovil s přihlédnutím k tomu, kdy obviněný prokazatelně pobýval v zahraničí na Ukrajině.
12. Státní zástupkyně uzavřela, že ačkoliv dovolání obviněného formálně deklaruje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiných důvodů, než jsou vyjmenovány v §265b tr. ř.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
14. Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněný dovolací důvod považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
15. Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
16. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle kterého lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, a č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 298.
17. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolání obviněného je sice formálně opřeno o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na shora uvedené je z obsahu dovolání zřejmé, že namítané vady pod uplatněný dovolací důvod nelze podřadit. Obviněný ve skutečnosti námitkami, jimiž napadá soudy učiněná skutková zjištění a brojí proti rozsahu dokazování, hodnocení důkazů a vůbec vůči postupu soudů v důkazním řízení, uplatňuje námitky, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. V dovolání tak mimo jiné rozebírá celkovou důkazní situaci a nabízí své vlastní hodnocení provedených důkazů (zejména tvrzením, že neexistují žádné důkazy o tom, že by pervitin R. Č. prodával, že soudy učinily závěr o jeho vině toliko na základě rozporných výpovědí tohoto svědka, jehož věrohodnost i s poukazem na jeho drogovou minulost zpochybňuje, že o jeho nevině svědčí skutečnost, že není uživatelem drog, pokud odmítá tvrzení soudů, že jeho vina byla nepřímo prokázána i výpovědí jeho manželky R. R., a poukazuje na neexistenci stavby, v níž mělo k trestné činnosti dojít atd.), a celkově vytýká nedostatečně zjištěný skutkový stav věci (zejména tvrzením, že nebylo prokázáno, zda R. Č. vydaný pervitin dne 1. 8. 2016 policii pocházel od něj, že nebylo vyhověno jeho návrhům na doplnění dokazování výslechem matky R. Č., znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie a provedením fotorekognice M. P. a J. S.). Tím vším se však obviněný primárně domáhá změny skutkových zjištění obou soudů a až teprve sekundárně, na podkladě této změny, usiluje o změnu právního posouzení skutku v tom smyslu, že se trestné činnosti kladené mu za vinu, nedopustil. Zmíněné námitky tedy obsahově nenaplňují nejen deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani žádný jiný z důvodů dovolání, jak jsou v zákoně taxativně zakotveny.
18. V souvislosti s předkládáním vlastní verze průběhu skutkového děje obviněným považuje Nejvyšší soud pro úplnost za vhodné zmínit rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, kde tento uvedl, že právo na spravedlivý proces není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
19. Nejvyšší soud zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu namístě proto, aby byl dán průchod ústavně garantovanému právu na spravedlivý proces. Rozhodnutí obecného soudu by bylo nutné považovat za vydané v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces např. v případech, kdy zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co bylo obsahem dokazování apod. (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, nález Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2004, sp. z. I. ÚS 4/04). Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy na jedné straně a skutkovými zjištěními na straně druhé je patrná logická návaznost.
20. Nejvyšší soud v obecné poloze rovněž konstatuje, že námitky týkající se neprovedení obviněným navrhovaných důkazů výslechem matky R. Č., vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie a psychiatrie a provedením fotorekognice M. P. a J. S., nejsou svojí povahou námitkami hmotněprávního charakteru. Zásadu spravedlivého procesu vyplývající z čl. 36 Listiny základních práv a svobod je nutno v tomto ohledu vykládat tak, že v řízení před obecnými soudy musí být dána jeho účastníkovi také možnost navrhnout důkazy, jejichž provedení pro prokázání svých tvrzení pokládá za potřebné. Tomuto procesnímu právu účastníka pak odpovídá povinnost soudu nejen o navržených důkazech rozhodnout, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak obecný soud neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů, ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s čl. 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. nebo §134 odst. 2 tr. ř. (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 51/96, sp. zn. III. ÚS 402/05).
21. Dle názoru Nejvyššího soudu však při respektování výše uvedených obecných předpokladů je v konkrétní věci s ohledem na stav a výsledky provedeného dokazování zřejmé, že v posuzovaném případě se o tzv. opomenuté důkazy nejedná, neboť za opomenuté nelze označit důkazní návrhy, jimiž se soud prvního stupně řádně zabýval, avšak rozhodl, že dalšího dokazování či jeho doplnění již není zapotřebí, neboť skutkový stav věci byl náležitě zjištěn ostatními v řízení provedenými důkazy a obviněným navrhované důkazy by neměly na posouzení skutkového stavu věci žádný vliv. V tomto směru odvolací soud přiléhavě ve svém usnesení uvedl, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu potřebném pro řádné zjištění skutkového stavu, o němž není důvodných pochyb (§2 odst. 5 tr. ř.), skutkové závěry, ke kterým dospěl, jsou přesvědčivé a mají svůj podklad v obsahu provedených důkazů. Rovněž se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, který neprovedení některých důkazů navrhovaných obhajobou přesvědčivě odůvodnil, když z jeho pohledu by z nich nemohl zjistit nic významného pro rozhodování o vině či nevině dovolatele, přičemž provádění těchto důkazů by bylo nadbytečné. I podle odvolacího soudu se v žádném případě nejednalo o tzv. opomenuté důkazy, jak je obviněným namítáno (str. 6 bod 12 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a str. 2 bod 5 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
22. Nejvyšší soud připomíná, že soudy hodnotí shromážděné důkazy podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Účelem dokazování v trestním řízení je zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.). Je pak plně na úvaze soudu, jak vyhodnotí jednotlivé důkazy a jakými důkazními prostředky bude okolnosti významné pro zjištění skutkového stavu objasňovat. Soudy svá rozhodnutí řádně odůvodnily, přičemž v souladu s požadavky na odůvodnění svých rozhodnutí vždy náležitě uvedly, které skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřely, jakými úvahami se řídily při hodnocení provedených důkazů i jak se vypořádaly s obhajobou.
23. Lze dodat, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha-východ, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Praze na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, rozhodně nejedná o extrémní rozpor, jenž by odůvodňoval zásah Nejvyššího soudu do soudy učiněných skutkových závěrů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 125/04 a I. ÚS 55/04 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014). Na základě obsahu spisu je zřejmé, že soud prvního stupně své skutkové závěry opřel o konkrétní zjištění učiněná na základě provedených důkazů. Z předmětné trestné činnosti byl obviněný usvědčován zejména výpověďmi svědka R. Č., kterým soudy věnovaly patřičnou pozornost, a který popsal nejen okolnosti, za kterých se s obviněným setkal, ale také kdy, v jakém množství, případně za jakou protihodnotu pervitin od něj získal. Soud prvního stupně se rovněž přesvědčivě vypořádal s rozpory v tvrzeních svědka R. Č. z přípravného řízení a v hlavním líčení, který množství obviněným mu poskytnutého pervitinu oproti přípravnému řízení změnil. Logicky též zdůvodnil, proč tento rozdíl vyhodnotil ve prospěch obviněného, přičemž dospěl k závěru, že obviněnému byly prokázány nejméně dva případy prodeje pervitinu R. Č. za období červen 2015 až únor 2016, když při svých závěrech přihlédl i k době, kdy obviněný pobýval na Ukrajině. Odvolací soud se ztotožnil též se závěry soudu prvního stupně, pokud shledal za účelový argument obviněného, že pervitin, který R. Č. vydal dne 1. 8. 2016 Policii České republiky, nepocházel od něj. Ani tvrzení, že se trestné činnosti nedopustil, neboť sám drogy vůbec neužívá, není podle soudů pro posouzení věci směrodatné a jej vyviňující. Soudy nebyly shledány důvodnými ani námitky obviněného, směřující do hodnocení věrohodnosti výpovědi svědka R. Č., neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nich by bylo možno dovodit jeho motivaci k nepravdivému obvinění dovolatele ani motiv případné msty, když ani skutečnost, že tento byl za drogovou trestnou činnost pravomocně odsouzen, nesnižuje věrohodnost jeho výpovědí v pozici svědka. Rovněž výpověď manželky obviněného R. R., že obviněný neměl stálé zaměstnání v České republice, přispíval jí na bydlení, přivydělával si rozvozem osob, nasvědčuje závěru, že si prodejem pervitinu snažil opatřovat finanční prostředky. Citovaná svědectví jsou též podporována i dalšími, zejména listinnými důkazy. Stran tvrzení obviněného, že s ohledem na neexistenci stavby č. XY na pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, obci XY, v níž mělo k předmětné trestné činnosti dojít, se této nemohl dopustit, Nejvyšší soud poukazuje na podrobnou argumentaci státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání, s níž se plně ztotožnil. Lze konstatovat, že ačkoliv z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že předmětný dům č. XY v obci XY, v němž mělo ke spáchání trestného činu dojít, se nachází na parc. č. XY, nikoli na parc. č. XY náležející obci XY, na této se nacházející budova - zemědělská stavba bez čísla popisného nebo evidenčního nicméně s domem čp. XY tvoří jeden komplex budov, který náleží témuž vlastníkovi – M. P. (č. l. 270 – 272 spisu). Lze podotknout, že nakonec i sám obviněný uvedl, že pobýval v domě F. P. V rozsudku formulované skutkové závěry, z nichž je dostatečně patrné, že se jedná o parcelu stavební, tak i přes drobnou nepřesnost v popisu místa spáchání skutku, nezavdávají žádné pochybnosti o existenci, na této se nacházející stavby č. XY, obývané obviněným, v níž mělo k jeho trestné činnosti dojít. Z dalších listinných důkazů lze též zmínit protokol o ohledání domu čp. XY v obci XY s fotodokumentací a zprávu Hasičského záchranného sboru Středočeského kraje, které dokumentují stav domu obývaného obviněným po požáru dne 27. 11. 2016, a které jako příčinu vzniku požáru uvádí vzplanutí par hořlavých kapalin. Konstatují též nález chemikálií a dalších prostředků užívaných pro výrobu pervitinu, když i ze závěrů odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví chemie vyplývá, že v nalezených věcech byla prokázána přítomnost metamfetaminu a chemikálií určených pro výrobu pervitinu.
24. Soudy si byly vědomy tvrzení obviněného, že se předmětného jednání nedopustil, a již proto postupovaly při hodnocení důkazů velmi obezřetně. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje s jejich skutkovými zjištěními, není dovolacím důvodem. Podle názoru Nejvyššího soudu se oba soudy ve svých rozhodnutích vypořádaly s hodnocením provedených důkazů v intencích ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. a nelze jim vytýkat nějakou svévoli, nelogičnost, rozporuplnost, jednostrannost hodnotících úsudků apod. Jimi učiněná skutková zjištění tak korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, a důkazy byly vyhodnoceny v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Společně tak vytvářejí podklad pro spolehlivý závěr, že obviněný svým jednáním po objektivní i subjektivní stránce naplnil skutkovou podstatu přečinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku. K podrobnostem lze také odkázat na odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou z vad, s nimiž obviněný spojoval nesprávné právní posouzení předmětného skutku. Postupem obou ve věci činných soudů rovněž nebyly porušeny ani žádné zásady související se spravedlivým procesem, jak je zakotven v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod či čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jak je obviněným namítáno.
IV.
Závěrečné shrnutí
25. S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud dovolání obviněného I. R. proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v §265b tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu