ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.1162.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 1162/2019-594
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 9. 2019 o dovolání obviněného M. B., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Pardubice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 6 To 41/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 13 T 76/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. B. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 13 T 76/2016, byl obviněný M. B. uznán vinným zvlášť závažným zločinem výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Uherském Hradišti se obviněný shora uvedené trestné činnosti dopustil tím, že:
dne 20.07.2015 v 19:00 hod. v obci XY, Zlínský kraj, v osobním motorovém vozidle tov. značky Škoda Octavia r.z. XY přechovával celkem 230 blistrů léčiva Cirrus, které obsahovaly dohromady 3220 ks tablet, které koupil za částku 68.000,- Kč od T. D., nar. XY, v provozovně autoservisu nacházející se na adrese XY, XY, Zlínský kraj, přičemž tento medikament obsahuje pseudoefedrin, který je prekursorem pro výrobu metamfetaminu, přičemž by z takového množství bylo možno vyrobit při 75% účinnosti nelegální výroby metamfetaminu z pseudoefedrinu množství 266,7 gramů metamfetaminu hydrochloridu, který podle zákona č. 167/1998 Sb. patří mezi psychotropní látky zařazené do přílohy č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb.
2. Za výše uvedené jednání a za sbíhající se přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. 34 T 258/2015, byl obviněný citovaným rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti podle §286 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Okresní soud v Uherském Hradišti ve svém rozsudku současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z výše citovaného trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které bylo rozsudkem Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 6 To 41/2019, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný M. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání do výroků obou napadených rozhodnutí, vztahujících se k jeho osobě. Ve svém dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť napadené rozhodnutí dle dovolatele spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení věci. Toto nesprávné hmotněprávní posouzení dle obviněného spočívá v tom, že daný skutek tak, jak byl soudem zjištěn, nemohl být kvalifikován jako zvlášť závažný zločin specifikovaný pod bodem 4) výroku o vině napadeného rozhodnutí, tedy jako výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný rovněž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, neboť již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, nicméně i přes tuto skutečnost bylo jeho odvolání Krajským soudem v Brně – pobočkou ve Zlíně v důsledku chybného postupu soudu zamítnuto.
5. Obviněný výše uvedené závěry vyvozuje na základě své dovolací argumentace, jíž zpochybňuje naplnění formálních znaků objektivní a subjektivní stránky trestného činu. Tuto ovšem opakovaně staví na svých tvrzeních, kterými rozporuje nižšími soudy zjištěný skutkový stav. Stěžejní je přitom argumentace obviněného, který stejně jako v předchozím řízení zpochybňuje vypovídací hodnotu zajištěných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, přičemž k těm, jež ho mají podle závěrů soudů usvědčovat, podává jejich vlastní výklad. Dle dovolatele přitom provedené důkazy nepostačují k přesvědčivému závěru o jeho vině, jelikož tyto neprokazují, že věděl, co je v kufru jím řízeného motorového vozidla, stejně jako nebylo zjištěno, že by mezi ním a spoluobviněným T. D. byla uzavřena kupní smlouva na nákup léčiv obsahujících prekursory za částku 68.000 Kč. Odvolací soud navíc dle obviněného pochybil, když se zcela nevypořádal s jeho obhajobou a námitkami obsaženými v jím podaném odvolání.
6. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný v důsledku výše uvedeného namítá porušení práva na spravedlivý proces s ohledem na existenci rozporu mezi provedenými důkazy a skutkovými závěry učiněnými nižšími soudy, neboť nižší soudy podle jeho názoru vadně zhodnotily provedené důkazy, když z těchto vyvodily nesprávné závěry, čímž svá rozhodnutí zatížily vážnou vadou, a dále nerespektovaly zásadu in dubio pro reo.
7. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil výrok III. rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 18. 4. 2019, sp. zn. 6 To 41/2019, jakož i výroky rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 13 T 76/2016, které se jeho osoby přímo dotýkají, a následně věc vrátil Okresnímu soudu v Uherském Hradišti k novému projednání a rozhodnutí.
8. K dovolání obviněného se písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (viz podání ze dne 12. 9. 2019, sp. zn. 1 NZO 887/2019-13), jenž předně konstatoval, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a tudíž ani pod důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. V daném případě totiž obviněný sice formálně prohlašuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ve skutečnosti však nikterak nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku či jiného hmotněprávního posouzení, jelikož podstatou jeho dovolací argumentace je pouze tvrzení o údajné absenci usvědčujících důkazů a zpochybnění informací plynoucích ze zajištěných odposlechů. Uvedené námitky obviněného tak směřují pouze do hodnocení důkazů a proti skutkovým zjištěním. Nalézací soud přitom provedl dokazování řádně a v rozsahu nezbytném pro náležité objasnění věci, přičemž své úvahy a zjištěné závěry také dostatečně rozvedl, stejně jako vymezil ty důkazy, které obviněného usvědčují a jež odůvodňují naplnění všech znaků skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Svým povinnostem se pak nezpronevěřil ani Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, který odvolání obviněného řádně přezkoumal a vyjádřil se ke všem jeho výhradám. V daném případě tedy nebyly porušeny základní zásady trestního řízení a práva náležející obviněným v trestním řízení. Závěrem pak státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání obviněného bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
11. S ohledem na obviněným uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, nebo ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
12. Případy na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je dle dovolacích námitek napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno (mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019) dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
13. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je tento dovolací důvod dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu, aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené tr. řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. řádu s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným. V předmětné věci obviněný citovaný dovolací důvod uplatnil ve druhé z výše uvedených alternativ.
14. Nejvyšší soud tak v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria jím uplatněných či jiných dovolacích důvodů. Po prostudování předmětného spisového materiálu přitom dospěl k závěru, že námitky obviněného uplatněným, ale ani žádným jiným v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu taxativně uvedeným dovolacím důvodům, neodpovídají. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný v podaném dovolání domáhá.
15. Ve vztahu k námitce obviněného stran nesprávného posouzení naplnění objektivní a subjektivní stránky trestného činu, jímž byl uznán vinným, tedy zákonných znaků příslušné skutkové podstaty, je třeba s ohledem na obsah přezkoumávaných rozhodnutí uvést, že soud prvního stupně za účelem zjištění skutkového stavu a posouzení naplnění zákonných znaků skutkové podstaty zvlášť závažného zločinu výroby a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu podle §286 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k obviněnému vyslechl řadu svědků, a to včetně policistů, kteří mohli podat svědectví o průběhu jednotlivých úkonů trestního řízení, jakož i dalších podstatných skutečnostech. Soud dále doplnil dokazování listinnými důkazy, především protokolem o vydání hmotné věci (č. l. 160), dle kterého obviněný dne 20. 7. 2015 vydal policii 23 balíčků po 10 kusech plat léku Cirrus, protokolem o ohledání místa činu (č. l. 161-170), odborným vyjádřením (č. l. 173), jímž bylo deklarováno, že ze zajištěného množství léku Cirrus by bylo možno vyrobit 266,7 g drogy metamfetamin, jakož i protokolem o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (č. l. 178-180).
16. Jak soud prvního stupně, tak soud odvolací se vypořádali s tvrzením obviněného, který se od počátku omezil pouze na popření vědomí o přítomnosti léčiva v jím řízeném vozidle, a tedy popření skutečnosti, že by se dopustil předmětného trestného činu. Soud prvního stupně v bodě 5. odůvodnění svého rozhodnutí, a v návaznosti na podané odvolání i soud odvolací v bodech 13. a 15. odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, totiž dospěly k závěru, že obhajoba obviněného, která je v přímém rozporu s provedenými důkazy listinné a jiné povahy, především odposlechy a záznamy o uskutečněném telekomunikačním provozu, je plně vyvrácena právě obsahem těchto odposlechů mobilních telefonů užívaných obviněnými M. B. a T. D. Z odposlechu jejich hovorů totiž vyplývá, že obviněný o přítomnosti léků v kufru jím řízeného motorového vozidla věděl, když jejich koupě byla předem domluvena, a to včetně množství a ceny těchto látek. Dále bylo z komunikace vedené mezi spoluobviněným T. D. a třetí osobou zjištěno, že na tuto koupi si obviněný B. obstaral od této třetí osoby část finančních prostředků. Za tohoto důkazního stavu tak nelze postupu nižších soudů ničeho vytknout, neboť oba nižší soudy své výše uvedené závěry přesvědčivým a logickým způsobem rozvedly v odůvodnění napadených rozhodnutí. Jak bylo již výše uvedeno, v hodnocení provedených důkazů, tak jak bylo učiněno soudem prvního stupně a poté stvrzeno i rozhodnutím soudu odvolacího, nebyl Nejvyšším soudem shledán jakýkoli rozpor s jejich objektivně zjištěným obsahem, natož rozpor extrémní ve smyslu shora citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, a také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1145/2006.
17. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že postup soudů obou nižších stupňů v dané věci nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. řádu, neboť soudem prvního stupně učiněná skutková zjištění, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací, jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, které bylo realizováno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se všemi zákonnými požadavky. Nejvyšší soud tak mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné, a právními závěry na straně druhé, neshledal žádné, natož extrémní rozpory. Za tohoto stavu lze konstatovat, že z pohledu obviněným uplatněných dovolacích důvodů jsou jím vznesené námitky jen pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů prvního a druhého stupně, se kterými se dovolatel zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů ve smyslu §265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako nepřípadné.
18. Nedůvodnou byla shledána rovněž námitka obviněného spočívající v tvrzení, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť z jeho odůvodnění není nikterak jasné, kterak se odvolací soud vypořádal s obhajobou a námitkami obviněného uplatněnými v jím podaném odvolání. K tomu Nejvyšší soud uvádí, že ačkoli rozhodnutí odvolacího soudu není v reakci na odvolací námitky obviněného nejobsáhlejší, rozhodně je vyhovující zákonným hlediskům uvedeným v §134 odst. 2 tr. řádu. Sama stručnost odůvodnění napadeného rozhodnutí, jež je ve vztahu k osobě dovolatele obsaženo v bodech 13. a 15., ještě neznamená, že by jejím prostřednictvím docházelo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, a to zejména v situaci, kdy se s namítanými skutečnostmi již v dostatečném rozsahu vypořádalo odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně. Z odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí je přitom zcela zřejmé, že se odvolací soud plně ztotožnil se skutkovým stavem tak, jak jej zjistil soud prvního stupně, s tím, že obsah uskutečněných telefonních hovorů a zpráv, jenž byl zjištěn pomocí pořízených odposlechů, považuje krajský soud za jednoznačně usvědčující. Za takovéto situace je v zásadě dostačující, pokud odvolací soud v rámci svého rozhodnutí na skutkové a právní závěry obsažené v jemu předcházejícím rozhodnutí nalézacího soudu, jež považuje za správné a úplné, ve stručnosti toliko odkáže.
19. Za daného stavu je třeba zdůraznit, že oba soudy nižších stupňů se v přezkoumávané věci nezpronevěřily přísnému pravidlu prokázání viny obviněného mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost, a dbaly o dosažení co nejvyšší možné jistoty ohledně závěru vyplývajícího z jednotlivých důkazů. K tomu lze jen doplnit, že obecně platí, že procesní předpisy ponechávají, pokud jde o hodnocení důkazů, volnou úvahu rozhodujícímu soudu. Volné uvážení však nemůže být zcela absolutní. Naopak, ochrana skrze ústavně zaručená základní práva vztahující se k postavení obviněného v trestním řízení nepochybně tvoří rámec, který je třeba i při volném uvážení respektovat. Existují proto určité základní a podstatné zásady, které je třeba při nakládání s důkazem respektovat (viz nález Ústavního soudu ze dne 15. 2. 2016, sp. zn. I. ÚS 368/15).
20. Ze všech výše uvedených důvodů Nejvyšší soud neshledal v postupu nižších soudů porušení principu presumpce neviny, neboť v přezkoumávané věci byla dodržena pravidla vyslovená mimo jiné i judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Oba nižší soudy totiž nevycházely z předem pojatého přesvědčení, že obviněný spáchal čin, který je mu kladen za vinu, nýbrž logickým způsobem vysvětlily, na základě jakých skutečností mají za to, že obhajoba obviněného nemůže ve světle důkazů, jež byly provedeny a následně hodnoceny soudem prvního stupně v souladu s §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, obstát (srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1806/09; dále rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci L. proti Lotyšsku ze dne 28. 11. 2002, č. 58442/00, §125; rozsudek ve věci M. a B. proti České republice ze dne 24. 7. 2008, č. 35450/04, §49; rozsudek pléna Evropského soudu pro lidská práva ve věci B., M. a Ja. proti Španělsku ze dne 6. 12. 1988, č. 10590/83, §77; srov. též Kmec, J., Kosař, D., Kratochvíl, J., Bobek, M. Evropská úmluva o lidských právech. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, s. 789).
21. V souvislosti s obviněným uplatněnými dovolacími námitkami považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout mimo jiné právní závěr obsažený v usnesení Ústavního soudu dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možné vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám stěžovatele. Uvedeným právem je zajišťováno pouze právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.
22. Závěrem lze proto shrnout, že obviněným vytýkané vady mají výlučně povahu vad skutkových, resp. procesních, nikoli hmotněprávních, pročež nejsou způsobilé založit žádný ze zákonem vymezených důvodů dovolání podle §265b tr. řádu. Nejvyšší soud přitom neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu (k tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
V.
Závěr
23. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný M. B. veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve před oběma soudy nižších stupňů a na základě toho se domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
24. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
25. Jelikož Nejvyšším soudem nebylo na podkladě podaného dovolání a obsahu příslušného spisového materiálu v napadených rozhodnutích soudů nižších stupňů ani v jim předcházejícím postupu shledáno porušení zákona ve smyslu dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu, zejména práva obviněného na spravedlivý proces, nebyly shledány ani zákonné podmínky §265h odst. 3 tr. řádu pro případný odklad či přerušení výkonu rozhodnutí, které bylo podaným dovoláním obviněného napadeno.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 26. 9. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík