ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.302.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 302/2019-818
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 3. 2019 o dovolání obviněného P. V., nar. XY v XY, trvale bytem XY, okres XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Vinařice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 11. 2018, sp. zn. 13 To 311/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 1 T 33/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. V. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 10. 9. 2018, sp. zn. 1 T 33/2018, byl obviněný P. V. uznán vinným jednak zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (jednání pod bodem 1), dále přečinem nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 2), přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 3), zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (jednání pod bodem 4), přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 5), přečinem vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 6) a zločinem vydírání podle §175 odst. 1, odst. 2 písm. e) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku (jednání pod bodem 7). Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že:
1) ve XY, okres Ústí nad Orlicí, a na dalších místech v přesněji nezjištěné době nejméně od začátku roku 2015 do konce října 2017 neoprávněně ve značném rozsahu prodával nebo jiným způsobem opatřoval dalším osobám drogu pervitin – metamfetamin, která je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, ve znění pozdějších předpisů, jako psychotropní látka zařazená do seznamu 5 psychotropních látek, a to:
- K. M. v přesně nezjištěné době 1/2 roku do října 2012 prostřednictvím R. Č. jednou za dva dny prodal přesně nezjištěné množství pervitinu, vždy na jednu dávku (přepočtem celkem nejméně 78 dávek), a dalším období do konce roku 2012 jí ve 3 případech za částky 200 nebo 400 Kč prodal přesně nezjištěné množství pervitinu na jednu nebo dvě dávky (přepočtem celkem nejméně 82 dávek pervitinu, při přepočtu 0,2 gramu pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 16,4 gramu pervitinu),
- Z. H. v přesně nezjištěné době od jara 2014 po dobu 1,5 roku každý týden prodal za částky 1 300 Kč anebo zadarmo poskytl pokaždé 2,5 gramu pervitinu (přepočtem celkem nejméně 195 gramu pervitinu),
- L. P. v přesněji nezjištěné době v letech 2013 a 2014 nejméně ve 4-5 případech poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu vždy na jednu nebo dvě dávky, a v průběhu roku 2017 jí nejméně ve 2 případech za částky 400 Kč prodal přesně nezjištěné množství pervitinu vždy na jednu dávku (přepočtem celkem nejméně 6 dávek pervitinu, při přepočtu 0,2 gramu pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 1,2 gramu pervitinu),
- R. T. v přesněji nezjištěné době v průběhu roku 2016 v 10-20 případech prodal za částky 500 Kč nebo zadarmo poskytl přesně nezjištěné množství pervitinu na jednu nebo dvě dávky (při přepočtu 0,2 gramu pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 2 gramy pervitinu),
- R. Š. v přesně nezjištěné době po dobu asi 1,5 roku od začátku roku 2016 přibližně jednou za měsíc prodal za částky 500 Kč přesně nezjištěné množství pervitinu vždy na jednu dávku (přepočtem celkem nejméně 18 dávek pervitinu, při přepočtu 0,2 gramu pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 3,6 gramu pervitinu),
- R. G. v přesněji nezjištěné době nejméně 5 let do léta 2017 přibližně jednou týdně prodal za částky 500 Kč přesně nezjištěné množství pervitinu vždy na jednu dávku (přepočtem celkem nejméně 260 dávek pervitinu, při přepočtu 0,2 gramu pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 52 gramu pervitinu),
- R. F. prostřednictvím R. G. v přesněji nezjištěné době v průběhu 1,5 roku do léta 2017 přibližně jednou za měsíc prodal za částky 500 Kč přesně nezjištěné množství pervitinu vždy na jednu dávku (přepočtem celkem nejméně 18 dávek pervitinu, při přepočtu 0,2 gramu pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 3,6 gramu pervitinu),
- E. D. prostřednictvím R. G. v přesněji nezjištěné době v průběhu 3 let do března 2017 jednou nebo dvakrát za měsíc prodal za částky 500 Kč přesně nezjištěné množství pervitinu vždy na jednu dávku (přepočtem celkem nejméně 18 dávek pervitinu, při přepočtu 0,2 gramu pervitinu na jednu dávku celkem nejméně 3,6 gramu pervitinu),
- F. D.prostřednictvím R. G. v přesně nezjištěné době v létě 2014 v jednom případě prodal za částku 500 Kč přesně nezjištěné množství pervitinu na jednu dávku,
2) ve XY, okres Ústí nad Orlicí, dne 25. 8. 2017 v době kolem 07:30 hodin v budově mateřské školky na ulici XY vulgárně urážel svoji bývalou družku L. M., poté před budovou mateřské školky jí chytil za ruce, začal s ní cloumat a přitom ji znovu vulgárně urážel a vyhrožoval jí, že skončí na vozíku, že ji nechá zabít a s ohledem na předchozí agresivní jednání v ní toto jednání vzbudilo důvodnou obavu, že tyto výhružky uskuteční,
3) ve XY, okres Ústí nad Orlicí, dne 28. 8. 2017 v době kolem 11:40 hodin před sázkovou kanceláří Ch. na ulici XY u nemovitosti čp. XY, bezdůvodně fyzicky napadl L. M., kterého silně udeřil pěstí do obličeje tak, že napadený upadl na zem, a když vstával ze země, tak se ho pokusil kopnout do těla a tímto jednáním poškozený utrpěl poranění - pohmoždění bederní krajiny zad, které si vyžádalo lékařské ošetření na chirurgickém oddělení ve XY nemocnici s omezením na obvyklém způsobu života spočívajícím v bolesti bederní krajiny zad, omezením hybnosti a potížemi s dýcháním a pracovní neschopností trvající do 10. 9. 2017,
4) ve XY, okres Ústí nad Orlicí, dne 10. 9. 2017 v době kolem 22:00 hodin v restauraci XY na ulici XY vyhledal L. M., po kterém chtěl, aby za ním vyšel ven z restaurace, což jmenovaný odmítal z důvodu obavy z dalšího napadení, a když za ním L. M. nešel, tak na něho zařval slova a nutil ho "stáhni to, jak to nestáhneš, tak tě zmlátím, zlikviduju tě, nechám tě zastřelit, zabiju tě", což v napadeném vzbudilo důvodnou obavu, že by tyto výhružky mohl uskutečnit s ohledem na předchozí napadení, které oznámil na policii,
5) ve XY, okres Ústí nad Orlicí, dne 11. 9. 2017 v době kolem 06:45 hodin u dětského hřiště v blízkosti ulice XY, přiběhl k L. M., která místem procházela do zaměstnání, na kterou křikl něco ve smyslu "ty kundo, ty mě budeš vyhrožovat policajtama" a přitom napadené vylil do obličeje moč, kterou si přinesl v PET láhvi,
6) ve XY, okres Ústí nad Orlicí, dne 14. 9. 2017 v době kolem 06:40 hodin v šatně mateřské školky na ulici XY, bezdůvodně fyzicky napadl L. M., kterou chytil pod krkem, škrtil ji a namáčkl jí na šatní skříňku, a během tohoto jednání ji nutil, aby jejich dcera AAAAA (pseudonym) měla u sebe telefon, aby se jí mohl dovolat a při tomto jednání utrpěla L. M. drobná poranění, které si nevyžádalo lékařské ošetření,
7) ve XY, okres Ústí nad Orlicí, dne 28. 10. 2017 nejprve v době kolem 20:30 hodin v pivnici XY, opakovaně sprostě urážel L. M. a jeho rodinu a následně v době kolem 23:00 hodin v baru E. přišel k L. M., chytil ho jednou rukou pod krkem a slovy "stáhni to" opakovaně ho nutil, aby na policii stáhnul oznámení předchozího fyzického napadení s tím, že pokud toto oznámení nestáhne, tak zažije peklo, a když se napadený z držení vytrhnul, tak byl jednou udeřen do obličeje, následně po několika minutách se k L. M. vrátil a se slovy "takže to nestáhneš" ho fyzicky napadl jedním úderem do obličeje a začal mu opakovaně vyhrožovat slovy "není problém, zlikviduju tě, skončíš na vozejku nebo zaplatím, dám cikánům drogy a nechám tě zastřelit", poté z místa odešel a když se po chvíli k L. M. vrátil, tak mu znovu opakovaně vyhrožoval slovy "tenhle teror, co máte teď, sestra a ty, bude to pětkrát horší, jakmile to nestáhneš", a když na to L. M. nereagoval, tak ho fyzicky napadl jedním úderem do obličeje.
2. Za to byl obviněný P. V. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za užití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně byla obviněnému podle §228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR, regionální pobočce Hradec Králové, pobočce pro Královéhradecký a Pardubický kraj, na náhradě škody částku ve výši 3.938 Kč.
3. Rozsudek okresního soudu napadl obviněný odvoláním, které však bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 11. 2018, sp. zn. 13 To 311/2018, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítnuto.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný P. V. prostřednictvím zvoleného obhájce dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku obviněný namítá, že se soudy nižších stupňů neřídily ustanoveními §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, §38 odst. 1, 2 tr. zákoníku a §39 odst. 1 tr. zákoníku, pročež napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení projednávaného skutku. K jednání, jímž byl pod bodem 1) uznán vinným, dovolatel namítá, že drogy nikdy nikomu neposkytoval, přičemž celá věc je postavena na snaze diskriminovat jej ze strany jeho bývalé partnerky L. M. a R. H. V této souvislosti provádí obviněný vlastní rozbor provedených důkazů v podobě jednotlivých svědeckých výpovědí, u nichž poukazuje na údajné četné vnitřní rozpory a nesrovnalosti, které tak do značné míry potvrzují jím prezentovanou verzi. Nižší soudy se přitom dle obviněného nikterak nevypořádaly se vzájemnými vztahy jednotlivých svědků, což činí napadená rozhodnutí fakticky nepřezkoumatelnými. Provedené důkazy přitom nejen že nepotvrzují verzi předestřenou soudem, ale nepřímo ji dle obviněného vyvracejí, a to zejména za situace, kdy všichni slyšení svědci jsou osoby závislé na drogách, všichni se vzájemně znají a společně dogy užívají. Dovolatel se současně pozastavuje nad skutečností, že za situace, kdy měl dle obžaloby po dlouhou dobu distribuovat větší množství drog, policie jeho jednání neodhalila dříve, a to zejména za situace, kdy k této distribuci mělo údajně docházet v relativně malém městě, ve velkém rozsahu a vůči velkému množství osob. K této skutečnosti pak měli být dle obviněného v procesním postavení svědků slyšeni příslušní policisté provádějící dokumentaci jeho protiprávního jednání. V další části svého dovolání obviněný namítá, že v řízení před soudem prvního stupně mu byla prakticky odňata možnost řádně se vyjádřit ke všem výpovědím svědků, jež měly být dle rozhodnutí soudu stěžejním důkazem svědčícím o jeho vině. Oba soudy nižších stupňů se současně nevypořádaly ani s vadami přípravného řízení, zejména s faktem, že v průběhu přípravného řízení nebyla provedena domovní prohlídka či prohlídka nebytových prostor, nebyla zajištěna jeho komunikace s údajnými odběrateli drog a po jeho převzetí orgány Vězeňské služby u něho ani nebyl proveden test na přítomnost drog, byť se jedná o důkazy v totožných věcech běžně prováděné. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem tak měl být dovolatel ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 1) s přihlédnutí k zásadě in dubio pro reo zproštěn podané obžaloby.
5. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 2) rozsudku okresního soudu obviněný, po provedení vlastního rozboru výsledků provedeného dokazování, namítá, že soudem užitá právní kvalifikace není pro tento skutek přiléhavá, neboť zde proti sobě stojí tvrzení o průběhu jednání ze strany dovolatele a ze strany poškozené s tím, že s ohledem na účelovost výpovědi poškozené vyvstávají velmi významné pochybnosti. Za daného stavu provedeného dokazování tak měl být i ve vztahu k tomuto skutku zproštěn podané obžaloby. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 3) pak obviněný poukazuje na rozpory ve výpovědi poškozeného k samotnému průběhu skutkového děje s tím, že sám jej napadl toliko jedním úderem otevřenou dlaní. Dovolatel současně namítá, že v daném případě neexistuje žádný objektivní důkaz, který by hodnotil rozsah zranění poškozeného, na jehož podkladě by bylo možné předmětný skutek kvalifikovat jako přečin ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Rovněž ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 4) obviněný po shrnutí výsledků provedeného dokazování namítá, že v daném případě neexistuje žádný přímý důkaz prokazující protiprávnost jeho jednání, přičemž soudy nižších stupňů se nikterak nevypořádaly ani s charakterem vzájemného vztahu poškozeného a jeho osoby, zejména pak s tím, že poškozený je bratrem jeho bývalé partnerky, pročež nelze vyloučit účelovost jednání poškozeného.
6. V další části podaného dovolání obviněný po vlastní rekapitulaci skutkových zjištění vztahujících se k jednání popsanému pod bodem 5) rozsudku soudu prvního stupně namítá, že toto jednání nedosáhlo potřebného stupně společenské nebezpečnosti tak, aby mohlo být posuzováno jako přečin, pročež je možno jej kvalifikovat toliko jako jednání přestupkové. Rovněž v případě jednání popsaného pod bodem 6) obviněný provádí vlastní shrnutí výsledků provedeného dokazování, na jejichž podkladě vyvstávají pochybnosti o průběhu celého jednání, zejména pak o tom, zda k žalovanému skutku vůbec došlo. Za tohoto důkazního stavu má dovolatel za to, že za užití zásady in dubio pro reo měl být zproštěn podané obžaloby. Ve vztahu k jednání popsanému pod bodem 7) rozsudku okresního soudu pak dovolatel po opětovném shrnutí výsledků provedeného dokazování a jejich vlastní interpretaci namítá, že se soudy nižších stupňů v nedostatečném rozsahu zabývaly motivací svědků, resp. možnou účelovostí jejich svědeckých výpovědí, když se vesměs jedná o osoby, které měly důvod jednostranně vypovídat v jeho neprospěch. Za obviněným interpretovaného stavu dokazování nebylo u tohoto skutku dle jeho názoru ani řetězcem nepřímých důkazů prokázáno, že by se uvedeného protiprávního jednání dopustil.
7. V závěru podaného dovolání obviněný namítá, že se soud prvního stupě ani soud odvolací v dané trestní věci nezabývaly celou řadou důkazů svědčících v jeho prospěch a tyto důkazy nikterak nehodnotily při svých úvahách o vině, případně o výši ukládaného trestu, byť jsou k tomu ze zákona povinovány. Z provedených důkazů nelze dle dovolatele bez porušení principu presumpce neviny učinit závěr o tom, že se dopustil skutků popsaných v rozsudku soudu prvního stupně. Existence výše naznačených pochybností totiž zcela zásadním způsobem narušuje koherenci argumentu o logicky propojeném řetězci nepřímých důkazů. Dle dovolatele tak nebylo provedenými důkazy jednoznačně a s nejvyšším možným stupněm jistoty, který lze od lidského poznání požadovat, prokázáno, že by se dopustil jednání, jimiž byl napadenými rozhodnutími nižších soudů uznán vinným. V neposlední řadě obviněný poukazuje na skutečnost, že přípravné řízení bylo v dané věci stiženo několika vadami, a to jednak ustanovením obhájce až s odstupem sedmnácti dnů po jeho vzetí do vazby, což v něm vyvolalo stav silné psychické nevyváženosti a rozrušení, a jednak absencí podrobnějšího, resp. opakovaného znaleckého zkoumání rozsahu zachování jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností. Závěrem pak obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc vrátil krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.
8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného sdělila, že s přihlédnutím k povaze obviněným uplatněných námitek se k němu nehodlá věcně vyjadřovat.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu.
10. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. V souvislosti s obviněným uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Dovolací soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřehodnocuje skutkové závěry, jež byly učiněny soudy v napadeném rozhodnutí. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu (např. I. ÚS 55/04, III. ÚS 177/04), která zdůrazňuje, že v případech tzv. extrémního nesouladu právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry řízení o dovolání nemůže pominout právo obviněného na spravedlivý proces, aplikační praxe dovolacího soudu posuzuje důvodnost tohoto dovolacího důvodu též z těchto aspektů (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2007, sp. zn. 3 Tdo 668/2007, ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 Tdo 1273/2007). Nejvyšší soud tedy zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje kritéria uplatněného dovolacího důvodu či jiného důvodu dovolání.
IV.
Důvodnost dovolání
12. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným P. V. uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě předesílá, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal takové pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces, a ve věci tak nebyl dán ani důvod pro přezkum skutkových zjištění nižších soudů, jak se toho obviněný domáhal.
13. Ve vztahu k námitce obviněného stran chybného posouzení jednotlivých skutků, jimiž byl rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu uznán vinným, a to zejména v kontextu jednotlivých svědeckých výpovědí, jakož i výsledků ostatních provedených důkazů, Nejvyšší soud připomíná, že není oprávněn k revizi skutkových zjištění a hodnocení důkazů, čehož se však obviněný prostřednictvím této své námitky fakticky domáhá. Současně je třeba konstatovat, že se s identickými námitkami, včetně posouzení otázky věrohodnosti výpovědi jednotlivých svědků, jakož i poškozených L. M. a L. M., na pozadí jejich případného užívání omamných a psychotropních látek či jejich vzájemných vztahů k osobě obviněného, vypořádal již odvolací soud (a to zejména na stranách 4 až 5 odůvodnění napadeného rozhodnutí), jakož i soud nalézací (především v bodech 3., 4., 6. až 12. odůvodnění svého rozhodnutí), když podrobně rozvedly, jakým způsobem dospěly ke skutkovým závěrům stran naplnění všech zákonných znaků skutkových podstat jednotlivých trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, přičemž dané námitky neshledaly nikterak důvodnými. Identické námitky obviněného stran nedostatečného posouzení věrohodnosti slyšených svědků, včetně nevypořádání se s případnými vnitřními rozpory mezi jednotlivými vyjádřeními svědků, které uplatnil v podaném odvolání, a jež z hlediska jejich obsahu směřovaly vůči skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, přitom nebyly odvolacím soudem shledány způsobilými zpochybnit správnost a důkazní podloženost skutkových závěrů učiněných nalézacím soudem. K tomuto lze odkázat na stranu 4 napadeného rozhodnutí, kde krajský soud ve třetím odstavci konstatoval, že „těžko lze uvěřit, že by M. s H. měli takový vliv na takové množství svědků s tím, že by dokázali všechny (a to jen z důvodu vlastních sporů s obžalovaným) přesvědčit, aby vypovídali křivě. Svědci byli při všech výsleších zákonně poučeni o povinnosti vypovídat pravdu a nic nezamlčovat a případné rozpory ve výpovědích dostatečně vysvětlili …“. V pátém odstavci na téže straně odůvodnění napadeného rozhodnutí pak odvolací soud k odvolacím námitkám, které obviněný posléze zopakoval i v podaném dovolání, dodává, že „ze žádného důkazu nevyplynulo ani nepřímé ovlivnění svědků ze strany M. či H. … žádný důkaz nesvědčí ani o tom, že by se jednotliví svědci obžalovanému mstili z důvodů, které obžalovaný uvedl jak u soudu okresního, tak i v rámci podaného odvolání.“. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se v rámci dovolacího řízení ze strany obviněného jedná toliko o opětovnou snahu domoci se revize skutkových zjištění dle jeho vlastních představ.
14. V souvislosti s dovolatelem tvrzeným nedostatečným prokázáním viny logicky propojeným (uceleným) řetězcem nepřímých důkazů ve vztahu k jednotlivým skutkům, jimiž byl pravomocně uznán vinným, je třeba konstatovat, že Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedeným dokazováním, natož rozpor extrémní ve smyslu výše citované judikatury Ústavního soudu. Naopak oba nižší soudy postupovaly při hodnocení důkazů, včetně hodnocení výpovědí slyšených svědků a poškozených, obrazového záznamu zachycujícího průběh jednání popsaného pod bodem 3), či znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie zpracovaného k posouzení duševního stavu obviněného, důsledně podle ustanovení §2 odst. 6 tr. řádu, tzn. že je hodnotily podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a učinily skutková zjištění, která lze zcela akceptovat. Odvolací soud na stranách 4 až 5 odůvodnění napadeného usnesení řádně vysvětlil, z jakých důvodů se ztotožnil s argumentací soudu prvního stupně vztahující se ke skutkovým otázkám, již považuje za pečlivou a přiléhavou, načež sám provedl stručnou rekapitulaci výsledků provedených důkazů ve vztahu k závěrům o vině jednotlivými skutky, pro které byl obviněný odsouzen, jež v kontextu uplatněných odvolacích námitek zcela vyvracejí tvrzení prezentovaná obviněným. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů je přitom zřejmé, jaké skutečnosti vzaly za prokázané, o které důkazy opřely svá skutková zjištění a kterak postupovaly při hodnocení vzájemně si nekorespondujících důkazů, včetně tvrzení samotného obviněného o tom, že drogy nikomu neposkytoval, vše je proti němu naopak zinscenováno jeho bývalou partnerkou L. M. a svědkem R. H., s níž měl vleklé spory, přičemž poškozeného L. M. udeřil toliko otevřenou dlaní ruky s tím, že jeho jednání popsané pod bodem 5) by mělo být pro nedostatek společenské škodlivosti posouzeno pouze jako přestupek. Soud prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se soud odvolací plně ztotožnil, přitom v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě vyložil, z jakého důvodu považuje obhajobu obviněného založenou na výše uvedených tvrzeních za vyvrácenou, a jaké prokázané skutečnosti jej vedou k závěru o naplnění zákonných znaků skutkové podstaty jednotlivých trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným, aniž by bylo v tomto ohledu třeba jakýmkoli způsobem doplňovat provedené dokazování. S přihlédnutím k obsahu odůvodnění rozhodnutí obou soudů nižších stupňů tak nelze přisvědčit námitce dovolatele, že hodnocení důkazů tak, jak bylo provedeno nižšími soudy, je porušením práva na spravedlivý proces, neboť z provedených důkazů, které údajně netvoří logicky propojený řetězec nepřímých důkazů, nelze bez porušení principu presumpce neviny učinit jednoznačný závěr o tom, že se dopustil skutků kladených mu za vinu. Za tohoto stavu tedy Nejvyšší soud uzavírá, že v daném případě nebyl shledán tzv. extrémní rozpor mezi skutkovými závěry a provedenými důkazy, včetně výpovědí jednotlivých svědků a poškozených, pročež lze v tomto směru plně odkázat na přesvědčivé závěry vyplývající z odůvodnění napadených rozhodnutí obou soudů nižších stupňů.
15. Přisvědčit přitom nelze ani námitce obviněného, že se soud prvního stupně ani soud odvolací nezabývaly důkazy svědčícími v jeho prospěch a tyto nikterak nehodnotily při výši ukládaného trestu, neboť již odvolací soud na straně 4 napadeného rozhodnutí v souvislosti se skutkovými závěry vážícími se k jednání popsanému pod bodem 1) konstatoval, že „v rámci odsuzujícího rozsudku okresní soud při odlišně uváděných množstvích drogy vycházel z množství nižšího, což je postup pro obžalovaného výhodnější …“ Rovněž na straně 5 napadeného rozhodnutí, tentokrát v souvislosti s druhem a výší uloženého trestu, odvolací soud konstatoval, že „okresní soud důvodně přihlédl k absenci významnější polehčující okolnosti …“. Za tohoto stavu je tedy zřejmé, že v postupu soudů nižších stupňů nelze spatřovat porušení práva obviněného na spravedlivý proces, neboť soudy učiněné skutkové závěry a v tomto řízení provedené důkazy vzájemně nevykazují žádných rozporů.
16. K námitce obviněného stran neprovedení důkazu opakovaným znaleckým zkoumáním jeho ovládacích a rozpoznávacích schopností Nejvyšší soud předně připomíná, že Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, vymezil zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Přitom v tomto kontextu vymezil tři skupiny případů, kdy se jako první vyčleňují případy tzv. opomenutých důkazů. Jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení jejího skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03 a další).
17. Nejvyšší soud však v posuzované věci neshledal existenci podmínek vymezených ve shora citovaném nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2014, sp. zn. III. ÚS 177/04, (konkrétně případ tzv. opomenutého důkazu), při jejichž splnění vede nesprávná realizace důkazního řízení k porušení základních práv a svobod ve smyslu práva obviněného na spravedlivý proces, neboť v daném případě obviněný ve vztahu k opakovanému či podrobnějšímu znaleckému zkoumání svého duševního stavu žádný takovýto důkazní návrh v řízení před soudem prvního stupně ani v rámci odvolacího řízení nevznesl, pročež se nejedná o důkaz tzv. opomenutý. Samotné otázce zkoumání duševního stavu obviněného přitom byla v rámci nalézacího řízení věnována patřičná pozornost, což je zřejmé mimo jiné z provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, k jehož přečtení byl dán podle §211 odst. 5 tr. řádu obviněným (za účasti jeho obhájce), jakož i přítomným státním zástupcem v rámci hlavního líčení konaného dne 10. 9. 2018 výslovný souhlas. Obviněnému byla současně ze strany nalézacího soudu dána možnost se k tomuto důkazu po jeho provedení podle §214 tr. řádu řádně vyjádřit, čehož však nevyužil. Rovněž ve vztahu k dalším důkazům, které obviněný ve svém dovolání označil s tím, že dle jeho názoru měly být v původním řízení provedeny, což se však nestalo (tj. výslech příslušníků Policie ČR - OOP XY, příslušníků Policie ČR - OŘ Ústí nad Orlicí, SKPV, pracovníků odboru OSPOD Městského úřadu XY či pracovníků centra NOMIA z. s. z Hradce Králové) je třeba konstatovat, že se dílem jedná o důkazy, jejichž provedení nebylo v průběhu nalézacího ani odvolacího řízení obviněným nikterak navrženo, nebo jde o důkazní návrhy (výslech příslušníků Policie ČR - OOP XY D. a H., výslech vedoucího odboru OSPOD Městského úřadu XY T. S.), které byly soudem prvního stupně v rámci hlavního líčení konaného dne 10. 9. 2018 zamítnuty. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že se v daném případě nejedná o důkazy opomenuté, nýbrž o důkazy, jejichž provedení nebylo v rámci původního řízení vůbec navrženo, nebo jež byly navrženy obhajobou obviněného již v rámci nalézacího řízení, načež se důvodností a potřebností jejich provedení za účelem náležitého objasnění skutkového stavu řádně zabýval soud prvního stupně, který je shledal nadbytečnými a jako takové je podle §2 odst. 5 tr. řádu zamítl, přičemž toto své rozhodnutí již v rámci hlavního líčení náležitě odůvodnil.
18. Za tohoto stavu tak nelze provedené dokazování považovat za neúplné, neboť respektování zásad spravedlivého procesu je dáno tím, že účastníku řízení musí být dána nejen možnost vyjádřit se k provedeným důkazům (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), ale též označit a navrhnout důkazy, jejichž provedení považuje za potřebné k prokázání svých tvrzení. Současně však platí, že soud není povinen každému takovému návrhu vyhovět, a pakliže tak učiní, je ve svém rozhodnutí povinen vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Právu obviněného navrhnout důkazy totiž odpovídá povinnost soudu o důkazních návrzích rozhodnout a odůvodnit své případné zamítavé stanovisko na doplnění dokazování, což již soud prvního stupně v dané věci také řádně učinil (k tomu srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 8. 2001, sp. zn. IV. ÚS 463/2000 a usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09). Nejvyšší soud proto ve shodě se soudem odvolacím považuje rozsah dokazování v trestní věci obviněného P. V. z hlediska meritorního rozhodnutí za dostatečný a plně vyhovující též stanovisku Ústavního soudu v otázce tzv. opomenutých důkazů.
19. S ohledem na shora uvedené Nejvyšší soud uzavírá, že obviněný P. V. veškerými svými námitkami uplatněnými v podaném dovolání v podstatě jen opakuje svoji obhajobu užitou již dříve v rámci odvolacího řízení, s níž se přitom krajský soud náležitým způsobem vypořádal, a na základě toho se fakticky domáhá přehodnocení provedených důkazů a revize skutkových zjištění ve vztahu k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestných činů, jimiž byl pravomocně uznán vinným, včetně společenské škodlivosti jednání popsaného pod bodem 5) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný naopak nevznesl žádnou relevantní námitku směřující vůči hmotněprávnímu posouzení dotčených skutků, kterou by bylo možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod, ani pod žádné jiné zákonem taxativně stanovené důvody dovolání ve smyslu §265b tr. řádu.
20. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nedošlo. Dovolání obviněného P. V. bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, pročež Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu a jím podané dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 3. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík