ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.642.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 642/2019-353
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 6. 2019 o dovolání obviněného P. S. , nar. XY v XY, bytem XY, XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Nové Sedlo, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2018, č. j. 4 To 371/2018-310, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 158/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. S. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Obviněný P. S. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 8. 2018, č. j. 2 T 158/2018-285, uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že:
v období od 10. 6. 2017 do 7. 9. 2017 v garáži č. XY v XY za bývalým rybníkem A., okres Teplice, kterou si za tím účelem pronajal, ve dvou případech, naposledy dne 5. 9. či 6. 9. 2017, vyráběl drogu označovanou jako pervitin, a to v prvním případě z tablet léku Cirrus s obsahem pseudoefedrinu, kdy v prvním případě vyrobil okolo 50 gramů pervitinu, a podruhé vyráběl pervitin z nezjištěných prášků obsahujících pseudoefedrin za pomoci baněk, teploměru, vařiče, kanystrů, skleněných tálů a dalších věcí a za užití chemikálií kyseliny fosforečné a chlorovodíkové, jódu, červeného fosforu, acetonu, toluenu a hydroxidu sodného, a to tak, že z prášků vylouhoval pseudoefedrin, z něhož pak opět další extrakcí vyrobil látku o váze 136,2 gramu s obsahem báze metamfetaminu o váze 108,21 gramu, tedy 79,45 %, kdy první výroba se obžalovanému S. nedařila, kdy před každým varem jel obžalovaný S. s A. S., nar. XY, jehož trestná činnost je vedena odděleně, do Ústí nad Labem, kde ve společnosti V. na S. živnostenský list koupil obžalovaný S. potřebné chemikálie k výrobě pervitinu jako aceton, toluen, fosfor, kyseliny fosforečnou a chlorovodíkovou a hydroxid sodný a jód, kdy chemikálie vždy hradil obžalovaný S., a A. S. za svou službu dostal v průběhu léta roku 2017 pár dní po varu minimálně ve dvou případech vždy 1 až 2 gramy pervitinu od obžalovaného S., kdy dne 7. 9. 2017 měl obžalovaný S. k výrobě v předmětné garáži prekurzory, látky a předměty sloužící k výrobě pervitinu jako teploměr, baňky, sklenice, plastové kanystry, mísy z varného skla, plastové láhve, pH papírky a gumové rukavice, kdy předměty obsahovaly zmíněné chemikálie, kdy z charakteru některých stop je zřejmé, že byly použity při izolaci pseudoefedrinu z léčiv, k čištění surového pseudoefedrinu a k výrobě metamfetaminu, kdy další předměty určené k výrobě pervitinu jako skleněné láhve, plastové láhve, dózy a nádoby a sáčky měl obžalovaný S. od blíže nezjištěné doby do 21. 11. 2017 u sebe doma ve svém tehdejším bydlišti, kdy uvedené věci obsahovaly chemikálie určené k výrobě pervitinu jako toluen, hydroxid sodný a další, kdy některé věci sloužily k izolaci pseudoefedrinu,
kdy dále dne 20. srpna 2017 okolo 01.00 hodin měl u sebe schované v kalhotách v obci S., na ulici L., okres Nymburk, plastový sáček s bílou krystalickou látkou o hmotnosti 19,8 gramu s obsahem báze metamfetaminu o váze 15,726 gramu čistého metamfetaminu (79,42 %), kdy část drogy měl pro svou vlastní potřebu, ale minimálně částečně s ohledem na množství drogy měl pervitin určen i pro další osoby,
a tohoto jednání se obviněný dopustil přesto, že byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec, ze dne 10. října 2011 č. j. 54 T 9/2011-181 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 19. prosince 2011 č. j. 11 To 113/2011 - 201, odsouzen pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odstavec 1, odstavec 2 písmeno b), písmeno c) trestního zákoníku k trestu odnětí svobody na čtyři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, za současného uložení trestu propadnutí věci a dne 16. ledna 2015 byl z výkonu trestu usnesením Okresním soudem v Mostě sp. zn. 33 Pp 310/2014 podmíněně propuštěn a na zbývající část trestu 212 dnů mu byla stanovena zkušební doba na 3 roky, t. j. 16. 01. 2018,
kdy látka označovaná jako pervitin obsahuje metamfetamin, což je psychotropní látka uvedená v příloze č. 5 Nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v účinném znění,
kdy (pseudo)efedrin je pro účely zákona č. 167/1998 Sb. o návykových látkách uveden jako prekurzor v přílohách přímo použitelného předpisu Evropských společenství, a to Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 273/2004 a Nařízení rady (ES) č. 111/2005,
kdy toluen a kyselina chlorovodíková jsou uvedeny jako látka pomocná v citovaných předpisech Evropských společenství, a kdy toluen, kyselina chlorovodíková a fosforečná a červený fosfor a jód jsou látky běžně používané při výrobě metamfetaminu,
a k nakládání s těmito látkami obžalovaný P. S. neměl příslušné zákonné oprávnění.
2. Za uvedený trestný čin soud prvního stupně odsoudil obviněného podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 5 (pěti) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Současně soud prvního stupně, vedle uvedeného trestu, podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému trest propadnutí věcí, a to konkrétně:
- 1× skleněné lahve s červeným víčkem zn. Lach:ner s částí neznámé kapalné látky,
- 1× skleněné baňky – 250 ml,
- 1× plastové lahve obsah 1 litr s obsahem neznámé kapalné látky – nápis Hydroxid Sodný,
- 1× nálevky zelené barvy,
- 1× plastové nádoby,
- 1× plastové dózy s neznámou látkou utěsněné gumovou rukavicí,
- 2× plastové sáčky s neznámou červenou látkou,
- 1× prázdné plastové lahve 1,5 litru,
- 1× plastového kanystru bílé barvy se zbytky neznámé látky,
- 1× plastového barelu se zbytky neznámé látky se dvěma držadly černé barvy
- klíče od vozidla Škoda se dvěma klíči zamykání řadicí páky, kartou Construct a štítkem č. 92028505
- klíče od vozidla Škoda se dvěma klíči zamykání řadicí páky, kartou Construct a štítkem č. 92028667,
- 1 ks sáčku platového s přítlačnou lištou o velikosti 10 × 7 cm obsahující bílou krystalickou látky v celkové hmotnosti 20,80 g//19,85 g bez obalu//,
- 1 ks mobilního telefonu, zlaté barvy, zn. myPhone Pocket IMEI XY, bez Sim karty,
- 1 ks mobilního telefonu černo-stříbrné barvy, zn. myPhone Classic IMEI XY, se SIM kartou XY a SIM kartou XY.
3. Pouze na okraj Nejvyšší soud dodává, že týmž rozsudkem soud prvního stupně zprostil obžaloby obviněného D. F., nar. XY v XY, bytem XY, XY, pro skutek, v němž státní zástupce spatřoval pomoc ke zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle 24 odst. 1 písm. c) k §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, a to do všech výroků napadeného rozsudku, a státní zástupce, a to v neprospěch obviněného do výroku o trestu, odvolání, na jehož podkladu Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 22. 10. 2018 č. j. 4 To 371/2018-310, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu zrušil z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek ohledně obviněného ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud nově rozhodl tak, že obviněného, při nezměněném výroku o vině zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku, odsoudil podle §283 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného odvolací soud podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
II.
Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Stran naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněný tvrdí, že soudy nižších stupňů nesprávně právně posoudily shora popsaný skutek jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a c) tr. zákoníku a dále řádně neprokázaly rozsah jeho jednání v tom smyslu, že svým jednáním „naplnil citovaná ustanovení trestního zákoníku“. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu pak obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud (nesprávně) zamítl jako nedůvodné jím podané odvolání v situaci, kdy pro zjištění skutkového stavu tento nevyčerpal všechny důkazní prostředky, a sice obviněným navržený výslech M. V. V návaznosti na uvedené obviněný poukazuje na §2 odst. 5 tr. řádu a zde zakotvenou zásadu materiální pravdy (zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností), jejíž porušení tímto – zřejmě –namítá.
6. Třetí námitka obviněného se vztahuje k porušení jeho práva na spravedlivý proces, k čemuž odkazuje na závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04. Porušení tohoto ústavně zaručeného základního práva obviněný spatřuje jednak v postupu odvolacího soudu, který neprovedl jím navrhovaný důkaz svědeckou výpovědí M. V., a dále v tom, že odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je „naprosto vágní, obecné, paušální a konečně tedy nepřezkoumatelné.“
7. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek zrušil a přikázal věc odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, a současně mu nařídil provést úkony a doplnění (zejména svědeckou výpovědí svědka M. V.).
8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství – po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného – sdělil, že se k němu Nejvyšší státní zastupitelství nebude věcně vyjadřovat. Současně státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu.
III.
Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnou osobou ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti tohoto mimořádného opravného prostředku upravené v §265f tr. řádu. Nejvyšší soud konstatuje, že dovolání obviněného splňuje veškeré shora uvedené zákonné náležitosti.
10. Jelikož dovolání lze podat jen z důvodů taxativně uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze obviněným uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
11. Obviněný v rámci dovolání uplatnil jednak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a dále podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotněprávního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotněprávní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže Nejvyšší soud změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. řádu, není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. §147 až §150 a §254 až §263 tr. řádu, a taktéž přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03, ze dne 7. 1. 2004 sp. zn. II. ÚS 651/02, či ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V této souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. řádu, přičemž tento postup ve smyslu §254 tr. řádu přezkoumává odvolací soud (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, nebo ze dne 30. 11. 1995 sp. zn. III. ÚS 166/95, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 376/03).
12. Zásah Nejvyššího soudu do skutkových zjištění soudů nižších stupňů je v rámci řízení o dovolání zcela výjimečně přípustný, avšak pouze tehdy, učiní-li dovolatel předmětem svého dovolání tzv. extrémní nesoulad právního posouzení skutku s učiněnými skutkovými závěry, popř. skutkových závěrů s provedenými důkazy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K problematice extrémního nesouladu srov. také nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, anebo ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05.
13. Co se týče druhého, obviněným uplatněného, dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu platí, že podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu.
14. Nejvyšší soud i při respektování shora uvedeného interpretuje a aplikuje podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a Listinou základních práv a svobod. Je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele (obviněného), včetně jeho práva na spravedlivý proces (k tomu srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14).
IV.
Důvodnost dovolání
15. Nejvyšší soud po prostudování spisového materiálu dospěl k závěru, že obviněným uplatněné dovolací námitky neodpovídají žádnému ze zákonných dovolacích důvodů; obviněný dále předmětem svého dovolání neučinil námitku extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a jejich právním posouzením, pročež se touto otázkou Nejvyšší soud nemohl zabývat. Současně Nejvyšší soud již na tomto místě pouze stručně uvádí, že v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádné pochybení, které by zasahovalo do práva obviněného na spravedlivý proces.
16. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku – odkazujíc na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu – předně namítá, že jeho jednání nelze právně kvalifikovat jako zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, a dále, že nebyl řádně prokázán rozsah jeho skutku v tom smyslu, aby mohl naplnit označená zákonná ustanovení.
17. Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že takové dovolací námitky obviněného jsou prakticky nezpůsobilé pro vytvoření dostatečného podkladu pro přezkum napadeného rozhodnutí krajského soudu, neboť obviněný jejich prostřednictvím neuplatňuje žádnou konkrétní hmotněprávní argumentaci. Jak se přitom podává z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, je důsledně vyžadováno, aby v dovolání uplatněný dovolací důvod byl nejen skutečně tvrzen, ale rovněž odůvodněn konkrétními vadami (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2018 sp. zn. 4 Tdo 408/2018). Nejvyšší soud je totiž povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. řádu, neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05).
18. Nad rámec výše uvedeného Nejvyšší soud – což ničeho nemění na jeho závěru, že obviněným uplatněné námitky nelze podřadit pod jím proklamovaný důvod dovolání – toliko konstatuje, že shora vymezený skutek naplňuje veškeré znaky skutkové podstaty zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným. V tomto směru Nejvyšší soud zcela kvituje právní posouzení shora popsaného skutku učiněné soudem prvního stupně, s nímž se plně ztotožnil i soud odvolací. Z citované skutkové věty se zcela zjevně podává, že obviněný neoprávněně vyrobil, jinak jinému opatřil a pro jiného přechovával psychotropní látku (metamfetamin), a čin spáchal, ač byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, a zároveň spáchal takový čin ve značném rozsahu. Pokud jde o rozsah, v němž obviněný daný trestný čin spáchal, je třeba říci, že značným rozsahem se ve smyslu stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2014, sp. zn. Tpjn 301/2013, uveřejněného pod č. 15/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, části trestní, rozumí stonásobek množství většího než malého, jež u metamfetaminu činí více než 1,5 gramu, přičemž nejmenší množství účinné psychotropní látky (metamfetaminu ve formě volné báze), které musí zároveň daná látka obsahovat, činí 0,5 gramu.
19. Jestliže tedy dle skutkových zjištění soudu prvního stupně obviněný jednak vyrobil látku o hmotnosti 136,2 gramu s obsahem účinné látky ve výši 79,45 %, odpovídající 108,21 gramům metamfetaminu ve formě volné báze, a dále u něj byl dne 20. 8. 2017 zajištěn platový sáček obsahující bílou krystalickou látku o hmotnosti 19,8 gramu s obsahem účinné látky ve výši 79,42 %, odpovídající 15,276 gramům metamfetaminu ve formě volné báze, pak je zjevné, že okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby zakotvenou v §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku svým jednáním obviněný naplnil. Sluší se dodat, že ačkoliv samo množství zajištěné látky obsahující účinnou psychotropní látku metamfetamin hranici značného rozsahu přesahuje jen nepatrně, množství samotné účinné psychotropní látky – metamfetaminu ve formě volné báze – v ní obsažené je více než dvojnásobné ve srovnání se shora uvedeným minimálním množstvím psychotropní účinné látky ve formě volné báze, kterou musí daná látka (obsahující takovou účinnou psychotropní látku) obsahovat.
20. Tvrdí-li dále obviněný, že „nebyl řádně prokázán rozsah jeho skutku v tom smyslu, aby mohl naplnit citovaná ustanovení trestního zákoníku“ , brojí v podstatě proti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, resp. proti hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž dané námitky nelze – až na výjimku již zmíněného případu extrémního nesouladu – podřadit pod jím uplatněný (ani žádný jiný) dovolací důvod. Jak totiž Nejvyšší soud připomenul již výše, podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
21. Nejvyšší soud proto toliko dodává, že rozhodnutí soudů nižších stupňů, jakož i řízení jim předcházející, a to včetně procesu dokazování, plně odpovídají účelu trestního řízení – jímž je v prvé řadě zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností, a to v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí příslušného orgánu činného v trestním řízení (tj. zjištění materiální pravdy ) –, formulovaným v ustanoveních §2 odst. 5 a §2 odst. 6 tr. řádu.
22. Obviněný dále v rámci dovolání uplatnil i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Nejvyšší soud v tomto směru připomíná, že zmíněný dovolací důvod spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
23. K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu Nejvyšší soud uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu. K tomu je třeba říci, že již z výrokové části rozsudku odvolacího soudu (jakož i z korespondujícího odůvodnění daného rozhodnutí) je zřejmé, že odvolací soud svým postupem neupřel obviněnému právo na meritorní přezkum rozsudku soudu prvního stupně, když jeho odvolání neodmítl, ani nezamítl, z některého z důvodů uvedených v §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. řádu, nýbrž jej poté, co jej neshledal (věcně) důvodným ve smyslu §256 tr. řádu, zamítl. Pouze na okraj považuje Nejvyšší soud za vhodné dodat, že obviněný v odůvodnění svého dovolání tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu ani blíže nekonkretizuje.
24. Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, považuje Nejvyšší soud za adekvátní – vzhledem k tomu, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se obviněný pokouší uplatnit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu – odkázat na tu část odůvodnění tohoto usnesení, v níž se dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu již zabýval.
25. Nejvyšší soud konečně neoslyšel ani zbývající výhrady obviněného, jež sice nelze subsumovat pod žádný z jím uplatněných dovolacích důvodů, avšak lze je podřadit pod ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Jak totiž připomněl Ústavní soud ve shora citovaném stanovisku jeho pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, platí, že závaznými kompetenčními normami jsou i pro Nejvyšší soud čl. 4, 90 a 95 Ústavy zavazující soudní moc k ochraně základních práv. Nejvyšší soud je tedy povinen v rámci dovolání posoudit, zda nebyla v předchozích fázích řízení porušena základní práva dovolatele, včetně jeho práva na spravedlivý proces. Každá důvodná námitka porušení ústavních práv je podkladem pro zrušení napadeného rozhodnutí v řízení o dovolání.
26. V duchu těchto závěrů Ústavního soudu se proto Nejvyšší soud zabýval další námitkou obviněného spočívající v neprovedení výslechu M. V., neboť uvedená námitka souvisí s problematikou tzv. opomenutých důkazů a zajištěním práva na spravedlivý proces. Z uvedeného práva přitom ve vazbě na důkazní návrhy účastníků řízení vyplývá požadavek, aby (ne pouze trestní) soud o těchto nejen rozhodl, ale také (pokud návrhu na jejich provedení nevyhoví) ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl. Jestliže tak neučiní, zatíží své rozhodnutí nejen vadami spočívajícími v porušení obecných procesních předpisů (srov. např. §125 odst. 1 či §134 odst. 2 tr. řádu), ale současně postupuje v rozporu se zásadami vyjádřenými v Hlavě páté Listiny základních práv a svobod a v důsledku toho též s článkem 95 Ústavy České republiky. Takzvané opomenuté důkazy, tedy důkazy, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud podle zásady volného hodnocení důkazů nezabýval, založí nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. Ačkoliv tedy soud není povinen provést všechny navržené důkazy, z hlediska práva na spravedlivý proces musí jeho rozhodnutí i v tomto směru respektovat zásadní požadavek na náležité odůvodnění přijatého rozhodnutí ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 nebo §134 odst. 2 tr. řádu (k tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 51/96, a ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02).
27. Nejvyšší soud je nucen konstatovat, že ani tato námitka obviněného není důvodná. Je tomu tak proto – a v tomto směru se Nejvyšší soud plně ztotožňuje s důvody rozsudku odvolacího soudu (srov. bod 15. jeho odůvodnění) –, že důkaz výpovědí M. V., resp. přečtením úředního záznamu o podání vysvětlení této osoby ve smyslu §158 odst. 3 a 6 tr. řádu, byl dne 30. 7. 2018 v hlavním líčení, které se v dané trestní věci obviněného konalo, proveden, a to procesně bezvadným způsobem. Jak se totiž podává z ustanovení §211 odst. 6 tr. řádu, se souhlasem státního zástupce a obžalovaného lze v hlavním líčení číst (mimo jiné) i úřední záznamy o vysvětlení osob. Dle obsahu protokolu o hlavním líčení konaném dne 30. 7. 2018 (č. l. 273) pak s postupem podle §211 odst. 6 tr. řádu vyslovili souhlas jak státní zástupce, tak i obviněný, a k danému důkazu žádná ze stran neučinila žádné vyjádření ani nevznesla žádnou připomínku, přičemž obviněný byl v tomto hlavním líčení zastoupen svým obhájcem. Danou námitku obviněného týkající se údajného neprovedení jím navrženého výslechu M. V. jakožto svědka, nemohl Nejvyšší soud akceptovat, když důkaz přečtením protokolu o podání vysvětlení dané osoby byl (se souhlasem obviněného a bez výhrad proti jeho obsahu jak z jeho strany, tak ze strany jeho obhájce) v hlavním líčení před soudem prvního stupně proveden. Označení následně navrženého výslechu této osoby jako svědka, ve veřejném zasedání v odvolacím řízení, jehož se obviněný posléze domáhal, odvolacím soudem za nadbytečný, považuje Nejvyšší soud za zcela důvodné.
28. Konečně se Nejvyšší soud nemohl ztotožnit ani s poslední výhradou obviněného dotýkající se jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces, totiž údajného „naprosto vágního, obecného, paušálního a konečně tedy nepřezkoumatelného“ odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Odvolací soud se naopak v souladu s §125 odst. 1 tr. řádu dílčími námitkami obviněného stran hodnocení důkazů soudem prvního stupně dostatečně pečlivě zabýval, což je patrné z bodů 14 až 18 odůvodnění jeho rozsudku, přičemž není úlohou Nejvyššího soudu, aby zde opětovně rekapituloval argumentaci soudu odvolacího. Nejvyšší soud proto uzavírá, že odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu se nijak nevymyká zákonným (§125 odst. 1 tr. řádu), ani judikaturním (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. III. ÚS 532/01, anebo usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 6. 2008, sp. zn. III. ÚS 1285/08) požadavkům na něj kladeným a danou námitku obviněného tedy nelze označit za důvodnou.
VI.
Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
29. Nejvyšší soud konstatuje, že na základě shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 10. 2018, č. j. 4 To 371/2018-310, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 8. 2018, č. j. 2 T 158/2018-285, nevykazuje takové vady, pro které by musel z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu přistoupit k jeho zrušení. Na tomto základu proto nezbylo než uzavřít, že dovolání obviněného P. S. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu, a proto je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání odmítl [§265r odst. 1 písm. a) tr. řádu].
| Poučení:
| Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
|
V Brně dne 25. 6. 2019
|
JUDr. Antonín Draštík
|
|
předseda senátu
|
|
Vypracoval:
|
|
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
|
|