ECLI:CZ:NS:2019:11.TDO.803.2019.1
sp. zn. 11 Tdo 803/2019-1764
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 7. 2019 o dovolání obviněných 1. M. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, přechodně bytem XY, a 2. L. P. , nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 50 To 480/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 16 T 89/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněných M. P. a L. P. odmítají.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 10. 2018, č. j. 16 T 89/2018-1593, byl obviněný M. P. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon mu byl v souladu s §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Současně mu byl v souladu s §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši 500 Kč, tedy v celkové výši 50.000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento peněžitý trest vykonán, stanovil okresní soud v souladu s §69 odst. 1 tr. zákoníku náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců.
2. Týmž rozsudkem byl obviněný L. P. uznán vinným přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 1 tr. zákoníku za užití §43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon mu byl v souladu s §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Současně mu byl v souladu s §67 odst. 2 písm. a) a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb ve výši 120 Kč, tedy v celkové výši 12.000 Kč. Pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl tento peněžitý trest vykonán, stanovil okresní soud v souladu s §69 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku okresní soud obviněnému uložil rovněž trest propadnutí věci, a to věcí podrobně specifikovaných ve výrokové části rozsudku. Podle §43 odst. 2 tr. zákoníku okresní soud současně zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 16 T 86/2018, který nabyl právní moci dne 15. 6. 2018, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
3. Pro úplnost je vhodné dodat, že výše uvedeným rozsudkem byli z téže trestné činnosti uznáni vinnými i spoluobvinění M. C. a M. T.
4. Rozsudek soudu prvého stupně právní moci nenabyl, neboť proti němu obvinění M. P. a L. P. podali odvolání. O těchto řádných opravných prostředcích rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 12. 2. 2019, č. j. 50 To 480/2018-1687, tak, že obě odvolání podle §256 tr. řádu jako nedůvodná zamítl.
5. Podle skutkových zjištění okresního soudu se obvinění M. P. a L. P. (společně s obviněným M. T.) dopustili shora uvedeného přečinu tím, že:
od přesně nezjištěné doby v roce 2016 do 09. 11. 2017, v obci XY, v garážovém prostoru na adrese XY, obviněný M. T. za použití nainstalovaných závěsných svítidel simulujících denní a noční dobu a nainstalovaných ventilátorů cirkulujících vzduch a za pomoci různých hnojiv a chemických přípravků podporujících růst rostlin pod umělým osvětlením, které mu dodali obvinění M. P. a L. P., v rozporu s ustanovením §24 odst. 1 písm. a) zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, opakovaně nejméně ve 4 pěstebních cyklech, bez povolení, pro jiného za účelem prodeje pěstoval rostliny konopí ze sazenic, které mu prodávali obvinění M. P. a L. P., vzrostlé rostliny, následně obviněný M. T. specifickým způsobem zpracovával do stavu způsobilého k získání v nich obsaženého delta-9-tetrahydrocannabinolu, přičemž tento výsledný produkt, tzv. marihuanu, obvinění M. P. a L. P. od obviněného M. T. odkupovali, a v objektu byl dne 9. 11. 2017 zajištěn vlhký rostlinný materiál, který obsahoval po vysušení celkem 599,2 gramů toxikomanicky využitelné drti obsahující 20,37 gramů čistého delta-9-tetrahydrocannabinolu, tedy 3,4 % této účinné látky,
přičemž konopí je omamnou látkou, zařazenou do Seznamu IV podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhlášené pod č. 47/1965 Sb., ve znění Protokolu o změnách Jednotné úmluvy o omamných látkách, vyhlášeného pod č. 458/1991 Sb., jeho účinná látka delta-9-tetrahydrocannabinol je psychotropní látkou, zařazenou do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb., k nakládání s takovou látkou je třeba zvláštního povolení podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, kterým, jak věděli, nedisponovali.
Kompletní popis skutkového děje, včetně trestné činnosti spoluobviněných, kteří nepodali mimořádný opravný prostředek, obsahuje výroková část citovaného rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih.
II.
Dovolání a vyjádření k nim
6. Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2019, č. j. 50 To 480/2018-1687, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 10. 2018, č. j. 16 T 89/2018-1593, podal obviněn ý M. P. prostřednictvím svého obhájce dovolání. V něm napadl rozhodnutí krajského soudu v celém rozsahu, a zprostředkovaně v celém rozsahu i rozhodnutí okresního soudu. Ve svém dovolání pak odkázal na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně pak dovolatel uvedl, že obě rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou z hlediska právního posouzení skutku nesprávná a vzhledem k prezentovaným závěrům také nepřezkoumatelná.
7. Obviněný podotkl, že již v průběhu přípravného řízení byly policejním orgánem provedeny chyby, když např. sušina konopí nebyla při zajištění zvážena, v důsledku čehož ani není jasné její množství. Pytel se sušinou byl navíc otevřen na policejní služebně bez přítomnosti obviněného nebo jeho obhájce. Podstatnější jsou však výhrady k provedeným skutkovým zjištěním Okresního soudu Plzeň-jih, když dovolatel poukázal především na to, že spoluobviněný T. přiznal, že ke své výpovědi v přípravném řízení byl naveden policií. U soudu pak odmítl vypovídat, ten však jeho výpověď z přípravného řízení vyhodnotil jako pravdivou. Dovolatel však o věrohodnosti této výpovědi stále pochybuje, neboť obviněný T. na rozdíl od dovolatele nebyl vzat do vazby, ačkoli dle jeho mínění důvod předstižného vazebního důvodu svědčil více u jeho osoby. Dále dle obviněného nebylo nikterak prokázáno, že on (tj. M. P.) je tím, kdo s marihuanou obchodoval, či ji nějakou formou distribuoval.
8. V následující fázi trestního řízení Krajský soud v Plzni konstatoval, že řízení u soudu prvého stupně, stejně jako přípravné řízení, netrpí žádnými podstatnými vadami, načež jeho odvolání zamítl. Dovolatel však poukázal na to, že odvolací soud např. nesprávně uvedl, že spoluobviněný T. jej v přípravném řízení označil za toho, koho lépe znal a kdo byl vůči němu aktivnější, zatímco ve skutečnosti na policii uvedl, že se lépe znal s obviněným L. P. Ohledně distribuce marihuany pak dovolatel dodal, že není zřejmé, na základě jakých důkazů odvolací soud dovodil, že spoluobviněný T. měl marihuanu prodávat jemu a jeho bratru L. Z těchto důvodů má tedy dovolatel za to, že soud jeho vinu řádně neprokázal.
9. Pokud jde o uložený peněžitý trest, má dovolatel za to, že soud nikterak nezdůvodnil důvody vedoucí k jeho uložení, když nebylo prokázáno, že by předmětnou činností získal nebo se snažil získat majetkový prospěch. O tom svědčí i to, že soud nerozhodl o propadnutí při domovní prohlídce zajištěné finanční částky 169.500 Kč. Taktéž odvolací soud toto pochybení nikterak nezhojil a rozsudek soudu prvého stupně potvrdil, v čemž dovolatel spatřuje pochybení podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
10. Vzhledem k výše uvedenému obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2019 č. j. 50 To 480/2018-1687, a poté postupoval podle §265k odst. 1 tr. řádu za použití ustanovení §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu a přikázal odvolacímu soudu, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
11. Obviněný L. P. podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2019, č. j. 50 To 480/2018-1687 (ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 10. 2018, č. j. 16 T 89/2018-1593), které napadl v celém jeho rozsahu. V rámci podaného mimořádného opravného prostředku odkázal na dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, neboť má za to, že napadené rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a dále namítl, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle jeho názoru soudy prvého i druhého stupně hodnotily provedené důkazy nesprávně a v jeho neprospěch.
12. V prvé řadě dovolatel namítl pochybnosti stran způsobu získání výpovědi spoluobviněného T., který de facto uvedl, že jeho výpověď byla policií ovlivněna tím, že mu za ni bylo slíbeno, že nebude stíhán vazebně. Stejně tak i svědkyně L. P. do protokolu o svém výslechu uvedla, že policie na ni při výslechu vyvinula psychický nátlak. Z tohoto důvodu se dovolatel domnívá, že spoluobviněný T. skutečně nemusel vypovídat podle pravdy. Dále dovolatel uvedl, že spoluobviněný T. mohl svoji výpověď podat procesně použitelným způsobem již v dopoledních hodinách, avšak z důvodu pracovní vytíženosti obhájců jeho výslech proběhl až v pozdních odpoledních hodinách, z čehož je tedy zřejmé, že policejní složky měly dostatek času, aby na tohoto obviněného náležitým způsobem působily.
13. S odkazem na standardní judikaturu Ústavního soudu (např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000, sp. zn. III. ÚS 464/99) pak dovolatel zdůraznil, že k hlavním zásadám trestního řízení patří i zásada volného hodnocení důkazů, podle které dokazování nesmí být projevem svévole orgánů činných v trestním řízení. Jedním z klíčových kritérií je nutnost důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a přesvědčivým způsobem odůvodnit. Věrohodnost výpovědi spoluobviněného T. je tak dle dovolatele nutné hodnotit v kontextu výpovědi svědkyně L. P., pročež by bylo za dané situace namístě, aby odvolací soud spoluobviněného T. předvolal k vysvětlení jeho rozporných výpovědí.
14. K provedenému dokazování obviněný dále doplnil, že ačkoli byli spoluobvinění značnou dobu odposloucháváni, nepodařilo se ani přes tuto skutečnost policii získat usvědčující důkaz, což dle dovolatele svědčí pro verzi obhajoby, která nebyla přijatelným způsobem vyvrácena. Za tohoto stavu věci tak mělo být postupováno v duchu zásady in dubio pro reo, neboť v řízení před soudem nebylo uspokojivým způsobem prokázáno, že by dovolatel spáchal trestnou činnost, která je mu kladena za vinu.
15. Vzhledem k výše uvedenému dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 2. 2019, č. j. 50 To 480/2018-1687, jakož i rozsudek Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 11. 10. 2018, č. j. 16 T 89/2018-1593, a poté postupoval podle §265k odst. 1 tr. řádu za použití §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu a přikázal odvolacímu soudu, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
16. K tomuto dovolání zaslal státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) pouze stručné prohlášení ze dne 30. 5. 2019, pod sp. zn. 1 NZO 579/2019-13, ve kterém uvedl, že po seznámení se s obsahem obou dovolání nevyužívá svého oprávnění podle §265h odst. 2 tr. řádu, pročež se k nim nebude věcně vyjadřovat. V souladu s §265r odst. 1 písm. c) tr. řádu pouze vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaných dovoláních učinil v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost dovolání
17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda jsou obě dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu, tedy zda byla podána v souladu s §265a odst. 1, 2 tr. řádu, zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě a na příslušném místě v souladu s §265e odst. 1, 3 tr. řádu, jakož i oprávněnými osobami ve smyslu §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. řádu. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že oba obvinění výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, pročež jimi podaná dovolání vyhodnotil jako přípustná a vyhovující všem ustanovením trestního řádu.
18. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. řádu, musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze oběma obviněnými uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
IV.
Důvodnost dovolání
19. V souvislosti s oběma obviněnými uplatněným dovolacím důvodem Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán tehdy, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Skutečnosti, které lze podřadit pod uvedený dovolací důvod, jsou již zcela jednoznačně uvedeny v judikatuře Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 11 Tdo 661/2017, ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 5 Tdo 104/2017, ze dne 9. 11. 2016, sp. zn. 4 Tdo 1258/2016) a Ústavního soudu (např. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03, ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03, ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03).
20. Nejvyšší soud na základě tohoto dovolacího důvodu zásadně nepřezkoumává a nehodnotí správnost a úplnost zjištění skutkového stavu, ani neprověřuje úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 5 a 6 tr. řádu (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03). Situace, na něž dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je třeba odlišovat od případů, kdy je napadené rozhodnutí založeno na nesprávných skutkových zjištěních. Jak bylo deklarováno mimo jiné i v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2019, sp. zn. 11 Tdo 74/2019, dovolací soud je vždy povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je i vyjádřen zejména ve výrokové části odsuzujícího rozsudku, přičemž jeho povinností je zjistit, zda nižšími soudy provedené právní posouzení skutku je s ohledem na zjištěný skutkový stav v souladu se způsobem jednání, který je vyjádřen v příslušné skutkové podstatě trestného činu.
21. V případě dovolání opírajícího se o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu tak zákon vyžaduje, aby podstatu výhrad a obsah jím uplatněných dovolacích námitek tvořilo tvrzení, že nižšími soudy zjištěný skutkový stav věci, jenž je popsán v jejich rozhodnutí, není takovým trestným činem, za který jej soudy pokládaly, neboť jimi učiněná skutková zjištění nevyjadřují naplnění všech zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu, jenž byl dovolateli přisouzen. S poukazem na tento dovolací důvod je oprávněn relevantně namítnout, že dotčený skutek buď vykazuje znaky jiného trestného činu, anebo není vůbec žádným trestným činem. K této problematice srov. též usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. 15 Tdo 574/2006, jakož i rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 36/2004 Sb. rozh. tr.
22. Nejvyšší soud tedy v duchu výše citované judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu zkoumal, zda dovolání obou dovolatelů splňují kritéria jimi uplatněných dovolacích důvodů, či jiného důvodu dovolání, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
23. Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud dospěl k závěru, že vznesené dovolací námitky uplatněnému dovolacímu důvodu (v případě obviněného L. P. dovolacím důvodům) neodpovídají, neboť je oba dovolatelé znovu zaměřili výhradně proti provedeným důkazům, které je z trestné činnosti usvědčily, přičemž váhu svých tvrzení se snažili účelově podepřít tvrzením o porušení jejich práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však v postupu orgánů činných v trestním řízení neshledal žádné pochybení, tím méně extrémní, které by jej opravňovalo k výjimečnému zásahu do skutkových, a v návaznosti na to i do hmotněprávních, závěrů soudů prvého a druhého stupně.
V.
Dovolání obviněného M. P.
24. Obviněný M. P. ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zpochybnil věrohodnost výpovědi spoluobviněného M. T., věrohodnost hodnocení důkazů v otázce jeho obchodování s marihuanou, a nedostatečné odůvodnění důvodů vedoucích k uložení peněžitého trestu. Z toho plyne, že celé své dovolání v podstatě postavil na odmítnutí všech klíčových skutkových zjištění, které vedly k závěru o jeho vině. Tímto způsobem fakticky usiloval o prosazení vlastní skutkové verze, ve které uvádí v pochybnost, že by spoluobviněnému M. T. dodával jakékoli zařízení k provozu indoor pěstírny (tj. závěsná svítidla, ventilátory, různá hnojiva) a že by od něho následně odkupoval hotovou marihuanu k následné distribuci.
25. Podstatnou však zůstává skutečnost, že jím podané dovolání neobsahuje žádnou relevantní námitku, na základě které by obviněný vytkl soudům nižších stupňů nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich plynoucími skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, resp. nesoulad mezi skutkovými závěry popsanými v tzv. skutkové větě a zákonnými znaky přečinu podle §283 odst. 1 tr. zákoníku.
26. Ačkoli dovolatel namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud z jeho námitek takovýto zásadní exces nedovodil. Takto závažný rozpor je dán pouze tehdy, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení z provedených důkazů nevyplývají, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna. Je sice pravdou, že dovolatel formálně vytkl vadné hodnocení provedených důkazů, avšak nevznesl žádnou konkrétní námitku, ze které by takový extrémní rozpor fakticky vyplynul. Existenci takto zásadního nesouladu provedených důkazů a skutkových zjištění navíc nelze nikdy dovozovat z paušálního zpochybnění všech klíčových důkazů.
27. Na podkladě předloženého spisového materiálu lze konstatovat, že v projednávaném případě vzal soud prvého stupně zcela správně za základ skutkových zjištění především výpověď spoluobviněného M. T. (učiněnou v rámci přípravného řízení), dále protokoly o provedení domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a pozemků, jakož i odborná vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie. Z těchto důkazů pak byla vina obviněného M. P. bez jakýchkoli důvodných pochybností jednoznačně prokázána.
28. K dovolatelem zpochybňované výpovědi spoluobviněného M. T. z přípravného řízení, ve které se doznal ke spáchání předmětné trestné činnosti a popsal v ní i účast obviněných M. a L. P., Nejvyšší soud ověřil, že žádná skutečnost nenasvědčuje tomu, že by k ní byl skutečně naveden policií, v důsledku čehož by vědomě vypovídal dle tzv. policejní verze, a to výměnou za příslib, že nebude vzat do vazby. Z protokolu o jeho výslechu ze dne 23. 11. 2017 je naopak zřejmé, že tato výpověď je spontánní, souvislá, bez logických chyb, dostatečně podrobná a zcela konzistentní (č. l. 1093), navíc koresponduje i se skutkovými zjištěními, které vyplynuly z dalších výše uvedených důkazů, jež byly v řízení před soudem provedeny. O věrohodnosti této výpovědi přitom svědčí i to, že spoluobviněný T. se z projednávané trestné činnosti nesnažil nikterak vyvinit, nýbrž zcela otevřeně přiznal, že se na trestné činnosti podílel nejvyšší měrou, a teprve poté popsal míru spoluúčasti dovolatele a jeho bratra L. Rovněž z odpovědí na otázky přítomných obhájců je zjevné, že spoluobviněný vypovídal zcela jasně a přirozeně. Žádné skutečnosti tedy nesvědčí pro závěr, že by měl spoluobviněný T. svoji výpověď předem naučenou. Pominout přitom nelze ani přítomnost tří obhájců obviněných na tomto procesním úkonu, pročež lze důvodně předpokládat, že za situace, kdy by policie na spoluobviněného T. skutečně vyvíjela nepřiměřený nátlak nebo by mu pokládala sugestivní otázky, tito přítomní obhájci by proti takovémuto postupu jistě zasáhli, což se však nestalo. Dovolatel je dobře obeznámen rovněž s důvodem, pro který došlo k výslechu spoluobviněného T. až v odpoledních hodinách, kdy se jednalo o vytíženost příslušných obhájců. Tvrzení, že by právě v dopoledních hodinách, tedy ještě před samotným výslechem, byl na spoluobviněného T. ze strany policejního orgánu vyvíjen jakýkoli nátlak, nelze hodnotit jinak, než jako ničím nepodloženou spekulaci.
29. Dovolatel následně zpochybnil v podstatě celé důkazní řízení, když namítl, že nebylo prokázáno, že by s marihuanou obchodoval či ji jakýmkoli způsobem distribuoval, resp. mu není zřejmé, na základě jakých důkazů odvolací soud dovodil, že spoluobviněný T. měl marihuanu prodávat dovolateli a jeho bratru. Vyjma toho, že daná námitka je ryze skutkového charakteru, pročež ji nelze podřadit pod obviněným uplatněný dovolací důvod, platí, že je rovněž neopodstatněná, neboť výše uvedený skutkový závěr jasně vyplynul z výpovědi spoluobviněného M. T. učiněné v rámci přípravného řízení, již soudy obou nižších stupňů správně vyhodnotily jako věrohodnou, a to mimo jiné pro její soulad s listinnými důkazy, zejména s protokoly o provedených domovních prohlídkách a prohlídkách jiných prostor, jakož i odbornými vyjádřeními. Všechny tímto způsobem zjištěné skutečnosti tak, na rozdíl od dovolatelovy obhajoby, zapadly do vzájemného kontextu.
30. Dle Nejvyššího soudu je třeba přisvědčit odvolacímu soudu rovněž stran jeho závěru, že řízení u soudu prvého stupně, stejně jako přípravné řízení, netrpí žádnými podstatnými vadami. Je sice pravdou, že Krajský soud v Plzni na straně 8 odůvodnění svého rozhodnutí chybně uvedl, že vůči spoluobviněnému T. byl aktivnější obviněný M. P., se kterým se lépe znal, byť se správně jedná o obviněného L. P., nicméně z kontextu předmětného rozhodnutí je zřejmé, že se jedná toliko o písařskou chybu, ke které došlo nejspíše díky podobnosti jmen obou bratrů. Z obsahu spisového materiálu jasně plyne, že spoluobviněný T. ve své výpovědi učiněné v rámci přípravného řízení uvedl, že „M. moc nezná, spíše jen od vidění“, a „postupně mi L. začal vozit věci k pěstování, zejména lampy, truhlíky zeminu a tak, veškeré věci, které jsem potřeboval na pěstování, přivezl L. a asi jen jednou nebo dvakrát u mě s tím byl M.“. V daném případě se však nejedná o vadu podstatnou, která by měla jakkoli zásadní vliv na správnost výsledného rozhodnutí odvolacího soudu. Rovněž další námitky obviněného vztahující se k přípravnému řízení nelze relevantně podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož prostřednictvím lze namítat nesprávné hmotněprávní posouzení, nehledě na skutečnost, že se jedná o námitky pozdní a nekonkrétní.
31. Ve vztahu k uloženému trestu dovolatel v rámci odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku rovněž namítl, že v dané věci nebylo nikterak prokázáno, že by získal nebo se snažil získat majetkový prospěch, pročež nelze souhlasit s tím, že mu byl uložen peněžitý trest, když nižší soudy ani nezdůvodnily důvody vedoucí k jeho uložení. Ani tato námitka však není podřaditelná pod obviněným uplatněný dovolací důvod, neboť její podstata opět spočívá v negaci skutkových zjištění. Je sice pravdou, že soud prvého stupně mohl ve vztahu k uložení peněžitého trestu v rámci odůvodnění svého rozsudku uvést více rozhodných skutečností, nicméně i tak z provedeného dokazování vyplynulo, že obviněný byl k trestné činnosti motivován zejména finančními důvody. Taktéž z logiky věci je zřejmé, že investoval-li obviněný společně s bratrem L. určité finanční prostředky do zařízení pěstírny a podle dohody měli od spoluobviněného T. následně odkoupit veškerou sušinu, lze konstatovat, že zcela jistě očekávali, že tato jejich „podnikatelská“ aktivita nebude ztrátová. Samotnou výši peněžitého trestu pak okresní soud odvodil, jak sám ve svém rozhodnutí uvedl, s ohledem na zajištěnou finanční hotovost, jakož i zjevnou snahu získat majetkový prospěch (strana 15 odůvodnění rozsudku).
32. Nejvyšší soud tak závěry soudu prvého, jakož i druhého stupně považuje za jednoznačně správné, neboť vina obviněného M. P. byla výše uvedenými důkazy bez jakýchkoli pochybností prokázána. Zcela správně pak oba nižší soudy odmítly i ryze účelovou obhajobu obviněného, založenou pouze na prosté negaci relevantních skutkových závěrů, kterými se obviněný snažil z projednávané trestné činnosti vyvinit, resp. dosáhnout zrušení napadených rozhodnutí a poté i nového projednání této věci.
V.
Dovolání obviněného L. P.
33. Taktéž obviněný L. P. se ve svém dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zaměřil nejprve na zpochybnění hlavního usvědčujícího důkazu, kterým je výpověď spoluobviněného M. T., aby posléze zobecnil své výhrady proti hodnocení všech důkazů, včetně následného odůvodnění celého dokazování, které považuje za nepřesvědčivé. Tím však prezentoval, že setrvává na svém tvrzení, že se na spáchání projednávaného skutku nikterak nepodílel, resp. že nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu, přestože se soudy obou nižších stupňů s jeho obhajobou dostatečně vypořádaly.
34. Jak bylo naznačeno výše, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu musí být v dovolání nejen formálně uveden, ale především musí být odůvodněn konkrétními relevantními hmotněprávními vadami, a teprve v návaznosti na taková tvrzení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (např. k jiné právní kvalifikaci, která měla být podle názoru dovolatele použita). Dovolatel L. P. však v rámci výše uvedených výhrad předložil své pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, aby v reakci na to znovu akcentoval, že se projednávaného skutku nikterak neúčastnil. Tímto postupem však subsumoval uplatněné námitky pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pouze formálně. Ačkoli namítl, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, Nejvyšší soud takový zásadní exces, který by odůvodnil jeho mimořádný zásah do skutkových zjištění, v dané věci nedovodil.
35. Dovolatelův poukaz na údajný nátlak ze strany policejního komisaře na osobu spoluobviněného M. T. Nejvyšší soud výše odmítl z toho důvodu, že takto formulovaná námitka není podřaditelná pod jím uplatněný dovolací důvod, přičemž není ze strany obviněného ani nikterak podložená. Na rozdíl od obviněného M. P. dovolatel v této souvislosti navíc namítl, že podobný přístup vyvinula policie i na svědkyni L. P. Nejvyšší soud však v návaznosti na předložený spisový materiál ověřil, že ani v jejím případě není zřejmý jakýkoli psychický nátlak, který by měl být na její osobu ze strany policejního orgánu vyvíjen. Naopak, policejním orgánem byla akceptována skutečnost, že jmenovaná svědkyně pečuje o malé dítě, pročež se spokojil s jejím vyjádřením v neprocesní formě, načež již tuto svědkyni nikterak neomezoval, v důsledku čehož je její vyjádření učiněné v rámci přípravného řízení procesně zcela nepoužitelné.
36. Z podaného dovolání je však zjevné, že obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku záměrně ignoruje důkazy, které jej z trestné činnosti usvědčily, když např. zmínil, že z provedených odposlechů telekomunikačního provozu se policii nepodařilo získat usvědčující důkaz, aby poté shrnul, že soudy provedené důkazy vyhodnotily nesprávně. Dané tvrzení tak nesvědčí o jeho případné nevině, nýbrž o jeho selektivní práci s provedenými důkazy a následném účelovém zpochybňování skutkových zjištění, které vyznívají v jeho neprospěch a vyzdvihování důkazů, ze kterých nevyplynula žádná usvědčující materie. Takový postup je sice z pohledu obhajoby možný, nemohl však být akceptován ze strany soudů. Právě v případě, že by soudy nižších stupňů takto výběrově postupovaly při hodnocení provedených důkazů, dopustily by se oné svévole, již obviněný v rámci podaného dovolání tak razantně odmítá.
37. Soudy obou nižších stupňů však hodnotily všechny řádně provedené důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností jednotlivě i v jejich souhrnu. Jak okresní soud, tak soud krajský hodnotily provedené důkazy velmi pečlivě a v duchu zásady in dubio pro reo. Skutkový stav tak byl zcela zjevně zjištěn způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neboť učiněná skutková zjištění jednoznačně korespondují s výsledky provedeného dokazování, které bylo vykonáno v dostatečném rozsahu, jakož i v souladu se zákonnými požadavky. Nejvyšší soud mezi skutečnostmi, které vyplynuly z provedených důkazů a skutkovými závěry na straně jedné a právními závěry na straně druhé neshledal žádné rozpory či nedostatky. Z pohledu uplatněného dovolacího důvodu jsou dovolatelovy námitky pouhou polemikou se skutkovými závěry soudů obou nižších stupňů, se kterými se obviněný zjevně neztotožnil. Obsahově však neodpovídají žádnému ze zákonem stanovených dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu, pročež byly Nejvyšším soudem vyhodnoceny jako zcela irelevantní.
38. Mimo to obviněný L. P. ve svém dovolání odkázal rovněž na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to v jeho druhé alternativě, neboť má za to, že v řízení, které předcházelo zamítavému rozhodnutí krajského soudu ve vztahu k jeho odvolání, byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Nejvyšší soud však na podkladě příslušného spisového materiálu ověřil, že v obou napadených rozhodnutích nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu k porušení zákona, pročež i nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
39. V souvislosti s uplatněnými námitkami obou obviněných považuje Nejvyšší soud za vhodné odkázat mimo jiné na názor obsažený v usnesení Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle kterého právo na spravedlivý proces není možno vykládat tím způsobem, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám dovolatele. Uvedeným právem je zajišťováno „pouze“ právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Nejvyšší soud však neshledal žádný důvod k zásahu do skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, a to při plném respektování práva obviněného na spravedlivý proces ve smyslu relevantní judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, který v projednávaném případě rozhodně nebyl porušen. (K tomu srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2005, sp. zn. I. ÚS 125/04, nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 11 Tdo 1453/2014).
V.
Závěr
40. Jelikož v napadeném rozhodnutí nedošlo ve smyslu oběma obviněnými uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu k porušení zákona, Nejvyšší soud dovolání obviněných M. a L. P. s odkazem na §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl, neboť jejich dovolání byla zjevně podána z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu Nejvyšší soud toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 10. 7. 2019
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval
JUDr. Tomáš Durdík