ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1482.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1482/2018-63
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 1. 2019 o dovolání obviněného P. P. , nar. XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rapotice, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 8 To 203/2018, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 91 T 5/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. P. odmítá .
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2018, sp. zn. 91 T 5/2018, byl obviněný P. P. uznán vinným přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl podle §205 odst. 3 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §226 písm. c) tr. ř. byl zproštěn obžaloby pro skutky, v nichž byly spatřovány dílčí útoky přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku a přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že tyto skutky spáchal obviněný P. P. V dalším bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných D. M., R. H. a G. S. a o nárocích vyjmenovaných poškozených na náhradu škody podle §228 odst. 1, §229 odst. 1, 2 tr. ř.
2. Proti označenému rozsudku podali odvolání obvinění P. P., D. M., R. H. i G. S. a dále též L. L.– otec obviněného P. P. a J. M.– sestra spoluobviněného D. M. Všichni obvinění a rovněž L. L. a J. M. brojili proti výrokům o vině a trestu, obvinění D. M. a G. S. protestovali i proti výrokům o náhradě škody. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 8 To 203/2018, byl napadený rozsudek soudu prvního stupně z podnětu odvolání obviněné G. S. podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu ve vztahu k této obviněné a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněné byl při nezměněném výroku o vině uložen nový trest odnětí svobody. Podle §256 tr. ř. byla odvolání obviněných P. P., D. M., R. H. a rovněž odvolání otce obviněného P. P. L. L. a sestry obviněného D. M. J. M. zamítnuta.
3. Podle skutkových zjištění soudů se obviněný P. P. přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku (ad 8, 11–12, 16–18, 21–23, 26–35), přečinu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 1 tr. zákoníku (ad 11, 17, 18, 21–23, 26–31) a přečinu poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku (ad 27, 28, 34) dopustil tím, že:
se spoluobviněným D. M. a s dosud neustanovenou osobou
8)
dne 23. 8. 2017, v době od 17:15 do 17:20 hodin, ve XY, na ulici XY, v herně XY, využili nepozornosti poškozeného, který nechal věci volně položené na stole a odešel na toaletu, a tomuto odcizili černou tašku na notebook, ve které se nacházel černý notebook zn. HP Elitebook Folio 9470m, obálka s finanční hotovostí ve výši 40 000 Kč a klíč od osobního automobilu zn. Citroen Xsara Picaso, r. z. XY, čímž osobě V. O., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 48 790 Kč,
se spoluobviněným R. H.
11)
dne 28. 8. 2017, v době od 14:50 do 15:05 hodin, v XY, na ulici XY, na parkovišti před prodejnou XY, odcizili ze zde bílého zaparkovaného a neuzamčeného dodávkového vozidla zn. Citroen Jumper, r. z. XY, na sedadle spolujezdce položenou pánskou peněženku zn. Pull a Bear, ve které se nacházel občanský a řidičský průkaz, průkazka pojištěnce České průmyslové zdravotní pojišťovny, finanční hotovost ve výši 300 Kč a bezkontaktní platební karta vydaná bankou Era, čímž osobě J. S., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 540 Kč,
se spoluobviněným R. H. a se dvěma dosud neustanovenými osobami
12)
dne 29. 8. 2017, v době od 12:55 do 13:00 hodin, v XY, na ulici XY, v objektu čerpací stanice OMV, odcizili krabici s 22 ks kartónů různých druhů cigaret, která byla položená na zemi u vstupu za obslužní pult, čímž firmě V. V., IČ: XY, se sídlem XY, způsobili škodu odcizením ve výši 17 254 Kč,
s dosud neustanovenou osobou
16)
dne 5. 9. 2017, v době kolem 15:15 hodin, v XY, na ulici XY, v restauraci XY, jeden z nich zabavil provozní restaurace a druhý odcizil z pořadače na bankovky a mince, sloužícího jako pokladna, který byl volně položený na policii za barem, finanční hotovost ve výši 2 000 Kč, čímž osobě V. M., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 2 000 Kč,
sám
17)
dne 7. 9. 2017, v době od 12:20 do 12:45 hodin, v XY, na ulici XY, odcizil ze zadního nosiče jízdního kola hnědou dámskou kabelku, ve které se nacházela peněženka s barevným potiskem, ve které se nacházel občanský průkaz, průkazka pojištěnce Všeobecné zdravotní pojišťovny, úvěrová platební karta vydaná společností Home Credit, a. s., platební karta vydaná Českou spořitelnou, a. s., finanční hotovost ve výši 300 Kč a mobilní telefon. zn. Nokia, čímž osobě H. N., nar. dne 29. 6. 1955, způsobil škodu odcizením ve výši 1 040 Kč,
18)
dne 7. 9. 2017, v době od 12:37 do 12:39 hodin, v XY, na ulici XY, za použití bezprostředně předtím odcizené úvěrové karty č. XY spol. Global Payments Europe, s. r. o. (viz bod 17), odcizil z bankomatu č. S1DS1929 společnosti Moneta Boney Bank ve dvou případech finanční částku v celkové výši 20 000 Kč a v čase kolem 12:39 hodin téhož dne za použití stejné úvěrové karty a ze stejného bankomatu se pokusil ve dvou případech odcizit finanční částku v celkové výši 15 000 Kč, což se mu z důvodu překročení finančního limitu nepodařilo, a dále v čase 12:36 až 12:41 hodin téhož dne, ze stejného bankomatu, za použití bezprostředně předtím odcizené platební karty Visa Class de PayWave č. XY České spořitelny, a. s., se pokusil odcizit ve třech případech finanční částku v celkové výši 15 000 Kč, což se mu nepovedlo z důvodu nesprávně zadaného PIN kódu, čímž osobě H. N., nar. XY, způsobil škodu odcizením ve výši 20 000 Kč a mohl způsobit další škodu odcizením ve výši 30 000 Kč,
s dosud neustanovenou osobou
21)
dne 20. 9. 2017, v době kolem 18:00 hodin, v obci XY, před objektem Mlékárna O., vnikli přes nezajištěné dveře do kabiny zde zaparkovaného bílého nákladního vozidla zn. MAN, r. z. XY, ze kterého odcizili pánskou příruční tašku, ve které se nacházel občanský a řidičský průkaz, průkazka pojištěnce Zdravotní pojišťovny Metal Aliance, debetní platební karta vydaná ČSOB, a. s., svazek 5 ks klíčů FAB s klíčenkou modré barvy, svazek 4 ks klíčů od vozidla s přívěskem ve tvaru loga Škoda, 1 ks univerzálního klíče od zemědělských strojů s přívěskem, autonavigace zn. TomTom, typ PRO 7250 TRUCK, v pouzdru černé barvy, 2 ks plastových složek s příkazy k jízdám, autonabíječka na USB pro mobilní telefony a 2 ks kabelů pro nabíjení mobilních telefonů, čímž osobě J. K., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 9 900 Kč, škoda poškozením nevznikla,
se spoluobviněným D. M.
22)
dne 25. 9. 2017, době kolem 15:15 hodin, na dálnici D1 v úseku 185 km ve směru jízdy na Prahu, k. ú. XY, na parkovišti u čerpací stanice Shell, odcizili z nezajištěné kabiny nákladní soupravy, složené z tahače značky Mercedes, r. z. XY, MPZ ,,H“, a přívěsu značky Lohr, r. z. XY, černou peněženku, ve které se nacházel občanský a řidičský průkaz, mezinárodní zdravotní průkaz, platební karta vydaná CIB Bank, platební karta MasterCard vydaná Erste Bank, finanční hotovost ve výši 5 Euro a 1 000 HUF, čímž osobě A. M., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 452 Kč a dále platební karta Visa nezjištěné vydavatelské banky, čímž způsobili společnosti RÉVÉSZ AUTOMOTIVE TRANS KFT., se sídlem KLAPKA GY. 18, 4441 SZORGALMATOS (MAĎARSKO), škodu ve výši 200 Kč, přičemž P. P. v době 15:45 hodin téhož dne na ulici XY, za použití bezprostředně předtím odcizené platební karty MasterCard vydané Erste Bank Hungary, u bankomatu č. S1AW2147 společnosti Air Bank, provedl pokus o zjištění zůstatku a v době 15:47 hodin u stejného bankomatu za pomoci platební karty Visa, neznámého vydavatele z Maďarska, provedl rovněž jeden pokus o zjištění zůstatku na účtu.
sám
23)
dne 28. 9. 2017, v době od 12.00 do 14.00 hodin, v komplexu motorestu XY v k. ú. XY, vnikl otevřenými dveřmi do zadní části restaurace XY, kde následně z police regálu odcizil mobilní telefon zn. Nokia 3 v modrém vyklápěcím pouzdru zn. Nokia, čímž osobě V. M., nar. XY, způsobil škodu odcizením ve výši 4 280 Kč, a dále z dámské kabelky, položené na podlaze vedle regálu, odcizil dámskou peněženku, ve které se nacházel občanský průkaz, platební karta vydavatelské banky Česká spořitelna, platební karta od Komerční banky, průkazka pojištěnce České průmyslové pojišťovny a měsíční jízdenka MHD DPMB, čímž osobě K. J., nar. XY, způsobil škodu odcizením ve výši 810 Kč,
se spoluobviněným D. M.
26)
dne 4. 10. 2017, v době kolem 10:55 hodin, v XY, v areálu XY, na ulici XY, na parkovišti před hypermarketem XY, využili nepozornosti poškozené při nakládání nákupu do zavazadlového prostoru a z neuzamčeného šedého osobního motorového vozidla zn. Peugeot, r. z. XY, odcizili ze zadního pravého sedadla volně položenou dámskou kabelku, ve které se nacházela peněženka, občanský průkaz, řidičský průkaz, průkaz evropského zdravotního pojištění, platební karta VISA, finanční hotovost ve výši 3 500 Kč, mobilní telefon zn. Nokia, deštník a dioptrické brýle, čímž osobě M. M., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 4 660 Kč,
se spoluobviněným D. M. a s dosud neustanovenou osobou
27)
dne 4. 10. 2017, v době od 12:40 do 13:10 hodin, v obci XY, před domem číslo XY, se na parkovací ploše nezjištěným nástrojem rozbili skleněnou výplň okna dveří u spolujezdce a vnikli do zde zaparkovaného a řádně uzamčeného osobního motorového vozidla zn. VW Polo 9N, r. z. XY, ze kterého odcizili servisní knihu vozidla spolu s osvědčením o technickém průkazu vozidla a mobilní telefon. zn. Nokia 3310, čímž osobě D. O., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 1 850 Kč a poškozením části vozidla ve výši 2 500 Kč, a dále z vozidla odcizili dámskou kabelku zn. O'NEIL, ve které se nacházela dámská peněženka, finanční hotovost ve výši 700 Kč, náhradní doklad za občanský průkaz, cestovní pas, 3 ks průkazek pojištěnce Všeobecné zdravotní pojišťovny a platební kartu vydanou Fio Bankou, čímž osobě V. V., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 2 280 Kč,
s dosud neustanovenou osobou
28)
dne 4. 10. 2017, v době od 8:00 do 14:10 hodin, v XY, na ulici XY, na parkovišti u prodejny XY, se po rozbití skleněné výplně okna u dveří na straně spolujezdce, vloupali do zde zaparkovaného a řádně zajištěného stříbrného osobního motorového vozidla zn. Peugeot, r. z. XY, kde z prostoru mezi předními sedadly odcizili peněženku, ve které se nacházel občanský a řidičský průkaz, průkazka pojištěnce Zdravotní pojišťovny MV a platební karta vydaná Air Bank, a. s., čímž osobě M. P., nar. XY, způsobili škodu poškozením části vozidla ve výši 4 150 Kč a škodu odcizením ve výši 240 Kč,
sám
29)
dne 4. 10. 2017, v době kolem 14:13 hodin, v XY, na ulici XY, za použití bezprostředně předtím odcizené úvěrové karty MasterCard č. XY spol. Air Bank, a. s. (viz bod 28), se pokusil z bankomatu č. 6361 společnosti Česká spořitelna, a. s., odcizit ve dvou případech finanční částku v celkové výši 8 000 Kč, což se mu nepovedlo z důvodu nesprávně zadaného PIN kódu, čímž osobě M. P., nar. XY, mohl způsobit další škodu odcizením ve výši 8 000 Kč,
se spoluobviněným D. M. a s dosud neustanovenou osobou
30)
dne 4. 10. 2017, v době od 14.00 do 15.30 hodin, v obci XY, na ulici XY, v zázemí prodejny pekařství, odcizili na stole volně položený mobilní telefon zn. LG a dámskou peněženku, ve které se nacházela finanční hotovost výši 20 Kč, občanský průkaz, 2 ks průkazek pojištěnce Všeobecné zdravotní pojišťovny, platební karta vydaná Komerční bankou, a. s., a platební karta vydaná společností Air Bank, a. s., čímž osobě Z. K., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 830 Kč,
sám
31)
dne 4. 10. 2017, v době kolem 15:46 hodin, v obci XY, na ulici XY, za použití bezprostředně předtím odcizené platební karty č. XY Komerční banky, a. s. (viz bod 30), odcizil z bankomatu č. S1AC2281 společnosti ČSOB, a. s., finanční částku ve výši 4 500 Kč, dále se ve třech případech pokusil odcizit finanční částku v celkové výši 30 000 Kč, což se mu nepovedlo z důvodu zamítnutí pro nedostatek finančních prostředků, a dále ve stejný čas a na stejném místě, za pomoci bezprostředně předtím odcizené platební karty MasterCard č. XY vydané Air Bank, a. s., odcizil ve třech případech ze stejného bankomatu finanční částku v celkové výši 14 500 Kč a pokusil se ve třech případech odcizit finanční částku ve celkové výši 25 500 Kč, což se mu nepovedlo z důvodu překročení limitu výběru, čímž osobě Z. K., nar. XY, způsobil škodu odcizením ve výši 19 000 Kč a mohl způsobit další škodu odcizením ve výši 55 000 Kč,
se spoluobviněným D. M. a s dosud neustanovenou osobou
32)
dne 5. 10. 2017, v době kolem 19:30 hodin, na čerpací stanici XY, která se nachází při dálnici D46, v prostoru km 3,5 ve směru jízdy na XY, odcizili z prodejny 10 ks čokoládových variací zn. Merci 250g a ze stojanu umístěného před prodejnou 2 ks motorového oleje zn. Dynamic Max 10W-40 1L, čímž společnosti MOL Česká republika, s. r. o., se sídlem Purkyňova 2121/3, Praha 1, způsobili škodu odcizením ve výši 2 488 Kč,
se spoluobviněným D. M.
33)
dne 6. 10. 2017, v době kolem 11:45 hodin, dne 6. 10. 2017, v obci XY, na XY, ve volně přístupných veřejných prostorách recepce wellness centra hotelu XY, odcizil z nezajištěné zásuvky recepčního pultu elektronickou pokladnu, ve které se nacházela finanční hotovost ve výši 5 000 Kč a nabitá wellness karta do výše 2 200 Kč, čímž společnosti Hotel Č. H., se sídlem XY, způsobil škodu odcizením ve výši 9 234 Kč,
34)
dne 6. 10. 2017, v době od 12:45 do 13:30 hodin, v obci XY, se pokusili vloupat do červeného osobního motorového vozidla zn. JEEP Grand Cherokee WK, r. z. XY, které bylo zaparkováno na parkovišti u místního zámku, a to tím způsobem, že do bočního skla u dveří řidiče opakovaně udeřili nezjištěným předmětem, a způsobili tak praskliny po celé ploše bočního skla, přičemž do vozidla se jim vniknout nepodařilo, čímž osobě J. M., nar. XY, způsobili poškozením části vozidla škodu ve výši 22 265 Kč,
35)
dne 9. 10. 2017, v době kolem 10:10 hodin, v obci XY, na ulici XY, v objektu obchodního domu XY, v prodejně XY, využili nepozornosti poškozené a této z prodejního pultu odcizili volně odložený modrý mobilní telefon zn. Honor 8 Dual Sim, čímž osobě V. P., nar. XY, způsobili škodu odcizením ve výši 9 200 Kč,
přičemž obviněný P. P. jednáními v bodech 27,28,34 způsobil celkovou škodu poškozením ve výši 28 915 Kč
v bodech 8,11–12,16–18,21–23,26–35 způsobil celkovou škodu odcizením ve výši 155 048 Kč a mohl způsobit další škodu odcizením ve výši 93 000 Kč, kdy jeho jednání v uvedených bodech tedy bezprostředně směřovalo ke způsobení celkové škody odcizením ve výši 248 048 Kč,
a těchto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 13 T 125/2016, ze dne 25. 7. 2017, který nabyl právní moci dne 31. 7. 2017, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací v trvání 300 hodin, které doposud nevykonal, a trestním příkazem Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 3 T 58/2017, ze dne 5. 5. 2017, který nabyl právní moci dne 23. 5. 2017, odsouzen mimo jiné pro přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu obecně prospěšných prací v trvání 250 hodin.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 8 To 203/2018, podal obviněný P. P. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání, v němž odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g), l ) tr. ř. Vytkl, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř.
5. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., předeslal, že nenamítá, že by on sám neměl v trestním řízení obhájce. Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje ve vztahu ke spoluobviněnému D. M., který v rámci své výpovědi u hlavního líčení hovořil v několika případech v jeho neprospěch. Nerozporoval, že spoluobviněný byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově omezen ve svéprávnosti stran samostatného nakládání a hospodaření s nemovitým majetkem, jakož i s movitými věcmi a s finančními částkami v hodnotě nad 100 Kč a stran uzavírání dohod o hmotné odpovědnosti a jiných smluv či dohod majetkové povahy. Zdůraznil však, že z odůvodnění uvedeného rozsudku vyplynulo, že spoluobviněný se nebyl schopen o sebe starat, byl vyšetřován na psychiatrické ambulanci v Prostějově, jeho intelekt se nacházel na hranici těžké debility až imbecility a v jeho anamnéze byly poruchy chování, analfabetismus a impulsivní stavy, což ostatně potvrdily i závěry znaleckých posudků, které spoluobviněného zkoumaly. Podle obviněného, jestliže je spoluobviněný omezen v souvislosti s hospodařením s finanční částkou nad 100 Kč a není schopen uzavírat dohody o hmotné odpovědnosti, nelze u něj logicky spatřovat dostatečnou kapacitu ve smyslu udělení plné moci obhájci JUDr. Oldřichu Ševčíkovi. V této souvislosti upozornil, že žádné plné moci, kterou by za spoluobviněného udělila jeho opatrovnice J. M., si není vědom. Měl za to, že plná moc mezi spoluobviněným a JUDr. Oldřichem Ševčíkem je neplatná, a že tedy spoluobviněný neměl po celou dobu trestního řízení řádného obhájce, a to i za situace, kdy u něj byla dána nutná obhajoba. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 9. 2009, sp. zn. 4 Zt 58/2009, z něhož vyplynulo, že pokud trestní stíhání obviněného, jehož způsobilost k právním úkonům je omezena, proběhlo v přípravném řízení bez účasti jeho zákonného zástupce nebo opatrovníka, pak je řízení zatíženo závažnou procesní vadou, která spočívá v porušení obhajovacích práv obviněného realizovaných jeho zákonným zástupcem, případně opatrovníkem, a kterou nelze odstranit v řízení před soudem. V takovém případě soud prvního stupně podle §188 odst. 1 písm. e) tr. ř. a odvolací soud podle §260 tr. ř. v návaznosti na ustanovení §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. vrátí věc státnímu zástupci k došetření. Předmětné rozhodnutí též zdůrazňuje, že v této souvislosti nemůže obstát případná námitka, že po celou dobu trestního stíhání byla zajištěna obhajoba obviněného jeho obhájcem, jelikož ten působí vždy nezávisle na zákonném zástupci, nehledě již na skutečnost, že mezi práva zákonného zástupce patří právě volba obhájce obviněného.
6. K naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podle něj došlo v důsledku procesních pochybení, která mohla mít vliv na následné správné právní posouzení skutku nebo na jiné hmotněprávní posouzení věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 3 Tdo 992/2016, či judikatura Ústavního soudu). Podle přesvědčení dovolatele došlo k porušení jeho základních práv a svobod garantovaných Listinou základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces, na právní pomoc v řízení před soudem, na zákonného soudce, na obhajobu a na informační sebeurčení ve smyslu zásahu do práva na tajemství jiných písemností a záznamů, tajemství zpráv podávaných telefonem a práva na respektování soukromého a rodinného života.
7. V prvé řadě namítal místní nepříslušnost soudu prvního stupně, místní nepříslušnost Městského státního zastupitelství v Brně a místní nepříslušnost policejního orgánu, který konal v dané věci vyšetřování.
8. Odmítl argumentaci soudů nižších stupňů, zejména tu, že nesprávně interpretoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 422/2000. Opětovně připomněl, že podle §18 tr. ř. řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Jednání popsaného v prvním bodu obžaloby se měl dopustit spoluobviněný D. M. dne 2. 8. 2017 v XY. První bod obžaloby, který byl kladen za vinu obviněnému, byl bod 4), obsahující popis jednání, k němuž mělo dojít dne 8. 8. 2017 a rovněž ve XY. V okrese XY mělo být spácháno celkem 8 trestných činů a na území města Brna mělo dojít pouze ke spáchání jednoho skutku, a to popsaného v bodu 12) obžaloby, který se měl stát až dne 29. 8. 2017. Vzhledem k tomu, že první případy krádeží měly být spáchány v XY, místně příslušným k projednání obžaloby měl být Okresní soud ve Vyškově. Další případy krádeží jsou pokračováním v trestné činnosti ve smyslu §116 tr. zákoníku . Podle akcentovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu v případech, kdy je příslušných několik soudů, které si jsou postaveny naroveň, se při řešení místní příslušnosti vychází ze zásad, že při objektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu, při subjektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení o nejtěžším trestném činu, a při kombinaci objektivní a subjektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení proti obviněnému jako pachateli nejtěžšího z posuzovaných trestných činů. V projednávané věci nejtěžší útok – útok, při němž byla způsobena nejvyšší škoda [ad bod 8) obžaloby] ve výši 48 790 Kč – se měl stát v XY. Sám poškozený V. O. se připojil k trestnímu řízení s návrhem na náhradu škody ve výši 51 800 Kč. Dovolatel je tak přesvědčen, že policejní orgán měl být vázán výší škody, kterou poškozený v rámci svého návrhu na náhradu škody požadoval, a měl tak jednání kvalifikovat podle §205 odst. 3 tr. zákoníku. Ve věci měla být dána místní příslušnost Okresního soudu ve Vyškově, kde bylo spácháno nejvíc trestných činů. Pouze jeden bod obžaloby se týkal okresu Brno-město. Při součtu všech bodů pokračujícího trestného činu ve vztahu k příslušnosti Okresního soudu ve Vyškově pak škoda naprosto jasně překračovala částku 50 000 Kč.
9. Místní příslušnost nebyla dodržena ani v případě policejního orgánu a v návaznosti na to nebyla správně stanovena ani v případě státního zastupitelství. Místní příslušnost policejního orgánu vyplývá ze závazného pokynu policejního prezidenta ze dne 21. 4. 2009, o plnění úkolů v trestním řízení, podle něhož místně příslušným je policejní orgán, v jehož územním obvodu byl trestný čin spáchán, není-li dále stanoveno jinak, přičemž trestní řízení ve věci pokračujícího trestného činu spáchaného v územních obvodech dvou nebo více policejních orgánů koná policejní orgán, v jehož územním obvodu bylo spácháno nejvíce dílčích útoků proti zákonem chráněnému zájmu, anebo není-li rozdíl v četnosti útoků, tak útok nejzávažnější. Dovolatel v této souvislosti uvedl, že pokud jde o počet dílčích útoků a o útok nejzávažnější, odkazuje na svou shora naznačenou argumentaci vztahující se k místní příslušnosti Okresního soudu ve Vyškově.
10. Dále konstatoval, že v souvislosti s vyšetřováním jeho trestní věci došlo k zásadnímu procesnímu pochybení, na něž soudy nižších stupňů patřičně nereagovaly. Vytkl, že ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení a ani z dalších podkladů ze spisu z doby vyšetřování není zřejmé, jak policejní orgán dospěl k tomu, že právě on je osobou podezřelou, na kterou by měl být nařízen příkaz k zadržení a která by měla být trestně stíhána. Postup policejního orgánu nebyl řádně zaznamenáván, ačkoliv např. o telefonátech jeho otce s policejním orgánem záznamy činěny byly. Policejní orgán nemohl činit závěry o osobní znalosti dovolatele, když dovolatel se s pracovníky brněnského policejního orgánu do doby svého zadržení nikdy nesetkal. Uvedené je podporováno opisem z evidence rejstříku trestů, podle něhož byl dovolateli, jenž byl dosud 4x trestán, trest uložen vždy Okresním soudem v Prostějově. Osobní znalost, resp. neznalost dovolatele policejním orgánem lze dovodit i z vyhodnocení kamerového záznamu, z něhož je zřejmé, že stran identifikace dovolatele učinil policejní orgán nejednoznačné, či dokonce protichůdné závěry. Dovolatel vyjádřil obavu, že policejní orgán v rámci úvodních kroků postupoval nezákonným způsobem a možná jej i sledoval, aniž by k tomu byl na základě čehokoliv oprávněn. Kladl si otázku, zda neměl policejní orgán při vědomí, že ze strany dovolatele dochází k páchání trestné činnosti, zakročit dříve, ochránit tak majetek dalších poškozených a zamezit zahájení trestního stíhání podle §205 odst. 3 tr. zákoníku.
11. Obviněný poukázal na podle jeho názoru nezákonný příkaz Městského soudu v Brně k zjištění údajů o telekomunikačním provozu ze dne 15. 11. 2017, č. j. 70 Nt 8349/2017-224, a na nezákonné vydání navazujících dokumentů, zejména úředního záznamu PČR ze dne 12. 12. 2017, jehož předmětem bylo vyhodnocení záznamů z telekomunikačního provozu včetně vyhotovení tabulkových výpisů a zakreslení do map a který byl nezákonně opatřen a posléze použit jako důkaz v souvislosti s jednáním pod bodem 8) výroku o vině. Pokud jde o samotný příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu, podotkl, že se důvodně domnívá, že v něm není dostatečně odůvodněn závěr, že jeho vydání je nezbytně nutné pro získání skutečností významných pro předmětné trestní řízení a že objasnění těchto skutečností nelze dosáhnout jinými způsoby. V důsledku vydání příkazu přitom došlo, jak už výše naznačil, k omezení jeho práva na informační sebeurčení a k zásahu do práva na tajemství jiných písemností a záznamů, tajemství zpráv podávaných telefonem a dále práva na respektování soukromého a rodinného života (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2007, sp. zn. II. ÚS 789/06). Oprávnění orgánů činných v trestním řízení zjistit údaje o telekomunikačním provozu nemůže být s ohledem na míru zásahu do uvedených práv považováno za běžný prostředek prevence a odhalování trestné činnosti, a takový postup tedy lze použít pouze v odůvodněných případech, kdy pro dosažení tohoto účelu není možné uplatnit postupy jiné, k dotčeným základním právům šetrnější. Použití zmíněného oprávnění je třeba náležitě odůvodnit (zároveň je třeba objasnit nemožnost použití jiných postupů), k čemuž v posuzované věci nedošlo, když bylo toliko konstatováno, že „sledovaného účelu nelze dosáhnout jinými způsoby a vydání příkazu k zajištění uvedených údajů je nezbytně nutné pro získání skutečností významných pro trestní řízení“.
12. Domnívá se, že Městský soud v Brně neměl při vydání předmětného příkazu k dispozici celý spisový materiál, neboť jak vyplývá z návrhu na jeho vydání, tento nebyl ve své kompletní podobě předložen z důvodu rozsáhlosti. Soud prvního stupně měl k dispozici jen usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř., koncept návrhu na podání obžaloby, výpis provedený PČR, výpisy z evidencí dostupných PČR a výpis z evidence CDO, což jsou dokumenty, které pouze jednostranně prezentují názory orgánů činných v trestním řízení. V těchto dokumentech jsou navíc uvedeny mnohé nepravdy, zejména pak tvrzení, že dovolatel je pracovníkům brněnského policejního orgánu osobně znám z minulosti (viz výše). Dovolatel namítl, že s ohledem na urychlené vydání příkazu (návrh státního zastupitelství je ze dne 9. 11. 2017 a příkaz byl vydán dne 15. 11. 2017) a jeho nedostatečné odůvodnění je namístě pochybnost, zda se Městský soud v Brně před jeho vydáním se spisovým materiálem vůbec dostatečně seznámil.
13. Stran uvedeného příkazu nelze přehlédnout ani to, že telefonní číslo, pro které byl příkaz mj. vydán, nepatřilo dovolateli, nýbrž jeho otci. Dovolatel nebyl vlastníkem SIM karty s uvedeným číslem, a zjištěné údaje proto postrádají patřičnou relevanci. Ke zjištění údajů o telekomunikačním provozu daného telefonního čísla došlo pouze na základě skutečnosti, že jej dovolatel uvedl jako kontaktní číslo na služebně PČR. O tom, že dovolatel nebyl výlučným uživatelem předmětného telefonního čísla, svědčí i doplnění vyjádření jeho otce L. L. ze dne 12. 2. 2018, který uvedl, že má dvě telefonní čísla – jedno pracovní a jedno osobní, přičemž právě osobní bylo předmětem příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu. K tomuto osobnímu číslu přitom uvedl, že jej nechával v autě, aby měl kontakt se svým známým, kterému mnohokrát půjčoval své vozidlo AUDI A6, r. z. XY, a to v období od jeho koupě až do listopadu 2017. Toto také následně potvrdil u hlavního líčení.
14. Dovolatel setrval na svém přesvědčení, že se soudy nesprávně vypořádaly s jeho drogovou závislostí, na kterou v trestním řízení opakovaně upozorňoval. Ostatně i z obsahu trestního spisu vyplynulo, že v rámci vazby navštěvoval psychoterapii pod vedením Společnosti Podané ruce, z jejíž zprávy ze dne 24. 1. 2018 se podává, že necelé dva roky užíval heroin, na kterém se stal závislým. Ztrácel kontrolu nad svým jednáním, nejednal v souladu s hodnotami, které do té doby uctíval, narušilo to vztahy s jeho rodinou a posléze se dostal do konfliktu se zákonem. Soudy jeho drogovou závislost zlehčovaly a absolutně se nezabývaly možností, že by v době trestné činnosti mohl být ve stavu nepříčetnosti, což měly automaticky zkoumat. Dovolatel si nyní zpětně uvědomuje, že se v době závislosti na drogách choval jinak, než by jednal nyní s ohledem na úspěšnou odvykací kúru.
15. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., konstatoval, že řádný opravný prostředek byl zamítnut přesto, že řízení napadenému rozhodnutí předcházející je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody podle §265 odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
16. Obviněný P. P. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 6. 2018, sp. zn. 8 To 203/2018, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2018, sp. zn. 91 T 5/2018, podle §265k odst. 2 tr. ř. aby zrušil i další rozhodnutí na tato rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §265 l odst. 1 tr. ř., resp. §265 l odst. 3 tr. ř. věc vrátil státnímu zástupci k došetření. Aby rozhodl o tom, že se věc přikazuje Okresnímu státnímu zastupitelství ve Vyškově a poté případně k místně příslušnému Okresnímu soudu ve Vyškově, přičemž dodal, že je přesvědčen, že věc není možné spravedlivě projednat a rozhodovat „v původním složení“.
17. Současně obviněný navrhl s podrobným zdůvodněním, aby Nejvyšší soud do doby, než o dovolání rozhodne, přerušil výkon napadených rozhodnutí, a to zejména ve vztahu k výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody a též ve vztahu k povinnosti nahradit poškozeným škodu.
18. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále též jen „státní zástupce“) ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný v podstatě jen opakuje námitky vytýkané v předchozích stadiích trestního řízení, s nimiž se obecné soudy vypořádaly. Státní zástupce měl navíc za to, že námitky obviněného nelze pod vytýkané ani žádné jiné dovolací důvody podřadit, a že tudíž posuzované dovolání bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
19. Dále poznamenal, že výhrada, že spoluobviněný D. M. neměl v řízení obhájce, ač jej podle zákona mít měl, je pod vytýkaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. nepodřaditelná. Nadto je i lichá, neboť jmenovaný spoluobviněný byl po celou dobu trestního řízení řádně zastoupen obhájcem JUDr. Oldřichem Ševčíkem, který ho zastupoval na základě plné moci a trestního řízení se aktivně účastnil. K porušení práva na obhajobu tak nemohlo dojít, přičemž poukazuje-li obviněný na omezení svéprávnosti spoluobviněného, zcela pomíjí rozsah záležitostí, pro které tak opatrovnický soud učinil. Omezení svéprávnosti ve smyslu §55 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, neznamená, že by jedinec nemohl činit žádné právní úkony. Státní zástupce odkázal na argumentaci odvolacího soudu, podle níž vymezení oblastí života, v nichž byla svéprávnost spoluobviněného omezena, udělení plné moci obhájci nijak nebránilo. To tím spíš, pokud se tak stalo za aktivní účasti jeho opatrovnice J. M.
20. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., připomněl, že uvedený důvod opravňuje Nejvyšší soud pouze k přezkoumání otázek hmotněprávních, nikoliv procesních, a v jeho rámci proto nelze napadat proces dokazování (§2 odst. 5, 6 tr. ř.), a v návaznosti na to ani rozporovat skutková zjištění, která soudy na základě provedeného dokazování učinily. Z nich je naopak dovolací soud povinen vycházet a pouze v jejich rámci může zvažovat právní posouzení skutku. Z obsahu podaného dovolání je nicméně patrno, že obviněný netvrdí, že soudy zjištěné a ve skutkové větě popsané jednání nenaplnilo znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Jeho dovolání je založeno pouze na námitkách proti procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, proti hodnocení důkazů soudy a v podstatě i proti rozsahu dokazování, tedy na výtkách tomuto či jakémukoliv jinému dovolacímu důvodu neodpovídajících. Přesto se i jimi státní zástupce věcně zabýval.
21. Co se týče problematiky zpochybňované místní příslušnosti Městského soudu v Brně, zdůraznil, že oba soudy se k ní v průběhu trestního řízení opakovaně vyjadřovaly, přičemž správně dovodily, že není pravdou, že by Městský soud v Brně nebyl k projednání posuzované trestní věci soudem místně příslušným (viz odstavec 59. odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně, potažmo první odstavec na straně 15 rozsudku Krajského soudu v Brně). Dovolatelovu interpretaci usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001 sp. zn. 4 Nd 422/2000, označil za chybnou, nadto akcentoval, že námitka místní nepříslušnosti soudu nemůže založit ani uplatněný, ani žádný jiný dovolací důvod, a to ani obviněným výslovně nezmíněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který může založit jen vada spočívající v tom, že napadené rozhodnutí vydal věcně nepříslušný soud. Pokud pak jde o námitku údajné místní nepříslušnosti státního zástupce, tato nemůže založit žádný dovolací důvod, neboť s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř. lze napadnout jen nepříslušnost – a to nepříslušnost věcnou – soudu, který o věci rozhodoval.
22. Zcela mimo rámec jakéhokoliv dovolacího důvodu jsou podle státního zástupce i pochybnosti obviněného ohledně toho, jak dospěl policejní orgán k závěru, že se stíhané trestné činnosti dopustil právě on. Uvedl, že se tak evidentně stalo na podkladě v té době dostupných důkazů (výpovědí, listinných materiálů a kamerových záznamů), které odůvodňovaly postup podle §160 odst. 1 tr. ř., navíc připomněl, že o vině obviněného nerozhodl policejní orgán či státní zástupce, ale nalézací soud, a to po dokazování provedeném při plném respektování pravidel vymezených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. V této souvislosti zmínil, že obviněný se u hlavního líčení k trestné činnosti – vyjma dvou skutků – sám doznal (byť své doznání v posléze podaném odvolání účelově, a to mj. s poukazem na údajnou podjatost samosoudce, počal zpochybňovat) a v případě dvou nedoznaných skutků byl usvědčen kamerovými záznamy, výpovědí spoluobviněného D. M. a výpovědí svědkyně J. K. Ve zbytku odkázal na odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně, kde je k jednotlivým skutkům přehledně a srozumitelně zaznamenáno, které konkrétní důkazy toho či onoho obviněného usvědčují.
23. Podle mínění státního zástupce se s jakýmkoliv dovolacím důvodem zcela míjí rovněž námitky o údajné nezákonnosti příkazu Městského soudu v Brně ke zjištění údajů o uskutečněném telekomunikačním provozu ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 70 Nt 8349/2017, které jsou navíc nesprávné, neboť při jeho vydání byly splněny všechny zákonné předpoklady (k tomu blíže viz třetí odstavec na straně 15 rozsudku odvolacího soudu). Pod žádný dovolací důvod nelze podle něj podřadit ani výhradu obviněného, že soudy nijak nehodnotily jeho drogovou závislost. I v tomto směru totiž dovolatel v podstatě jen napadá rozsah dokazování (pravděpodobně vytýká absenci znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, event. i psychologie) a hodnocení provedených důkazů. Státní zástupce nicméně dodal, že konzumace návykových látek automaticky neznačí sníženou či dokonce vymizelou příčetnost uživatele a sama o sobě neodůvodňuje zkoumání zdravotního stavu pachatele např. znaleckým posudkem (stejně tak okolnost, že pachatel návykové látky neužívá, ještě neznamená, že s přihlédnutím k jiným zjištěním nevyvstane potřeba jeho duševní stav posoudit). Pokud tedy orgány činné v trestním řízení v této konkrétní trestní věci na podkladě provedených důkazů – a dlužno dodat, že s obviněným byly v kontaktu, vyslýchaly ho, pozorovaly jeho chování jak osobně, tak i na kamerových záznamech z míst činů, a zohlednily i to, že běžně používá automobil – neshledaly pochybnosti o duševním stavu dovolatele, neměly ani důvodu zkoumat jeho duševní stav znalecky. Koneckonců, obviněný sám ani prostřednictvím svého obhájce v řízení před nalézacím soudem, u kterého je především soustředěno dokazování, žádnou takovou výhradu a návrh na doplnění dokazování nevznesl.
24. Státní zástupce uzavřel, že k obviněným tvrzenému porušení práva na spravedlivý proces, práva na obhajobu či jiného práva zaručeného Listinou základních práv a svobod nedošlo. Jelikož uplatněné námitky nejsou dovolacími důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Z toho důvodu považoval za bezpředmětnou také žádost obviněného o přerušení výkonu trestu.
25. Obviněný v reakci na vyjádření státního zástupce uvedl, že pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., setrvává na svém přesvědčení o neplatnosti plné moci udělené spoluobviněným D. M. obhájci JUDr. Oldřichu Ševčíkovi. Byť si je vědom právní úpravy, která jedince omezené ve svéprávnosti nezbavuje všech možností právně jednat, v případě zmíněného udělení plné moci šlo o situaci, která z mezí, v rámci kterých byl spoluobviněný způsobilým právně jednat, vybočovala. Skutečnost, že podle rozhodnutí opatrovnického soudu nebyl schopen nakládat s finanční částkou vyšší než 100 Kč, implikuje jeho neschopnost činit jednání s důsledky, jaké má udělení plné moci pro trestní řízení. V této souvislosti opětovně poukázal na závěry znaleckých posudků, z nichž vyplynulo, že intelekt spoluobviněného je na hranici těžké debility až imbecility.
26. Co se týče dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., konstatoval, že nesouhlasí se státním zástupcem, že pod uvedený důvod zahrnul toliko pochybení procesní povahy. Ve svém dovolání totiž namítal, že se soudy nedostatečně zabývaly existencí duševní poruchy, kterou mohl v důsledku své drogové závislosti trpět a která v době činu mohla způsobit částečné či úplné vymizení schopností rozpoznávacích či ovládacích. Otázka příčetnosti, resp. zmenšené příčetnosti, je otázkou hmotného práva, nehledě na to, že v rámci uplatněného dovolacího důvodu lze namítat rovněž jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Pro úplnost připomněl, že v důsledku zásadních procesních pochybení, která mohla mít vliv na správnost následného právního posouzení skutku, došlo k porušení jeho základních práv a svobod garantovaných Listinou základních práv a svobod.
27. Protože měl stále za to, že odvolací soud rozhodl o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozsudku nalézacího soudu, přestože byly v řízení mu předcházejícím dány dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř., zopakoval, že ve věci je dána existence i dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
28. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání je podle §265a tr. ř. přípustné, že je podala včas oprávněná osoba a že splňuje náležitosti obsahu dovolání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Shledal však, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
IV. Důvodnost dovolání
29. Nejvyšší soud úvodem připomíná, že ve vztahu ke všem důvodům dovolání platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Obviněný P. P. v dovolání odkázal na dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. c), g) a l ) tr. ř. Podle §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Odvolání obviněného bylo zamítnuto poté, co odvolací soud na jeho podkladě meritorně přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně. Dovolání je v tomto případě možné podat, jen byly-li v řízení napadenému rozsudku předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V souladu s touto podmínkou dovolatel odkázal na důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř.
30. S odkazem na §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze namítat, že obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Obviněný naplnění citovaného dovolacího důvodu spatřuje ve skutečnosti, že obhájce neměl, ač jej podle zákona – tj. vzhledem k nutné obhajobě – mít měl spoluobviněný D. M. Podle jeho názoru je s ohledem na omezenou svéprávnost spoluobviněného plná moc, kterou spoluobviněný udělil svému obhájci JUDr. Oldřichu Ševčíkovi, neplatná. Současně rozporuje, že by plnou moc uvedenému obhájci udělila opatrovnice spoluobviněného J. M. Dovolací soud však ve shodě se státním zástupcem konstatuje, že popsaná argumentace obviněného se s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. naprosto míjí. V rámci tohoto dovolacího důvodu nelze namítat porušení ustanovení o nutné obhajobě, k němuž mělo dojít u osoby od obviněného – dovolatele odlišné (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2011, sp. zn. 8 Tdo 550/2011, uveřejněné pod č. 26/2012 Sb. rozh. tr.). Navíc, jak již naznačili odvolací soud a státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, výtky obviněného jsou v konkrétním případě zcela liché, neboť omezení svéprávnosti spoluobviněného D. M. se nevztahovalo na udělování plné moci k zastupování, resp. k obhajobě v trestním řízení, tudíž dotčená plná moc (č. listu 215, 1746) je platná. Za této situace není podstatné, zda plnou moc obhájci JUDr. Oldřichu Ševčíkovi udělila rovněž opatrovnice spoluobviněného D. M. J. M.
31. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Výklad tohoto ustanovení v kontextu dalších důvodů dovolání obsažených v ustanovení §265b tr. ř. standardně vychází z úvahy, že dovolání je opravným prostředkem mimořádným a odpovídají tomu i zákonem stanovené podmínky rozhodování o něm. Dovolání je zákonem určeno k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., není (a ani nemůže být) další instancí přezkoumávající skutkový stav v celé šíři. Procesněprávní úprava řízení před soudem prvního stupně a posléze před soudem odvolacím poskytuje dostatečný prostor k tomu, aby se skutkovou stránkou věci nemusel (a vzhledem k právní úpravě rozhodování o dovolání ani neměl) zabývat Nejvyšší soud v řízení o dovolání.
32. V mezích uplatněného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Proto je též dovolací soud vázán skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, eventuálně soudu odvolacího, a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
33. Nejvyšší soud však připouští, že se zásada, s níž jako dovolací soud přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně, a to v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení má za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení zásadních požadavků spravedlivého procesu. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu se rozhodování o mimořádném opravném prostředku nemůže ocitnout mimo rámec ochrany základních práv jednotlivce a tato ústavně garantovaná práva musí být respektována (a chráněna) též v řízení o všech opravných prostředcích (k tomu viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 25. 4. 2004, sp. zn. I. ÚS 125/04, ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04, ze dne 31. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 554/04, stanovisko pléna ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14). Ústavní soud vymezil taktéž zobecňující podmínky, za jejichž splnění má nesprávná realizace důkazního řízení za následek porušení základních práv a svobod ve smyslu dotčení postulátů spravedlivého procesu. Podle Ústavního soudu tak lze vyčlenit případy důkazů opomenutých, případy důkazů získaných, a tudíž posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a konečně případy svévolného hodnocení důkazů provedeného bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu (k tomu např. nálezy Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, aj.).
34. Pochybení podřaditelná pod výše uvedené vady dovolací soud v projednávané věci neshledal.
35. K otázce případné procesní nepoužitelnosti příkazu soudce Městského soudu v Brně k zjištění údajů o telekomunikačním provozu ze dne 15. 11. 2017, č. j. 70 Nt 8349/2017-224 (č. listu 224–226), a úředního záznamu Policie České republiky ze dne 12. 12. 2017 (č. listu 293–296), jehož předmětem bylo vyhodnocení záznamů z telekomunikačního provozu včetně vyhotovení tabulkových výpisů a zakreslení do map, je zapotřebí předeslat, že jako procesně nepoužitelný je v souladu s judikaturou Ústavního soudu označován důkaz, resp. informace v něm obsažená, která není získána co do jednotlivých dílčích fází procesu dokazování procesně přípustným způsobem, a tudíž musí být soudem vyloučena z předmětu úvah směřujících ke zjištění skutkového základu věci (srov. kupř. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2000, sp. zn. I. ÚS 129/2000 , ze dne 1. 11. 2001, sp. zn. III. ÚS 190/01 , ze dne 11. 6. 2002, sp. zn. II. ÚS 291/2000 , a další).
36. Podle §88 a odst. 1 tr. ř., je-li třeba pro účely trestního řízení vedeného pro úmyslný trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně tři roky, pro trestný čin porušení tajemství dopravovaných zpráv ( §182 trestního zákoníku ), pro trestný čin podvodu ( §209 trestního zákoníku ), pro trestný čin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací ( §230 trestního zákoníku ), pro trestný čin opatření a přechovávání přístupového zařízení a hesla k počítačovému systému a jiných takových dat ( §231 trestního zákoníku ), pro trestný čin nebezpečného vyhrožování ( §353 trestního zákoníku ), pro trestný čin nebezpečného pronásledování ( §354 trestního zákoníku ), pro trestný čin šíření poplašné zprávy ( §357 trestního zákoníku ), pro trestný čin podněcování k trestnému činu ( §364 trestního zákoníku ), pro trestný čin schvalování trestného činu ( §365 trestního zákoníku ), nebo pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, zjistit údaje o telekomunikačním provozu, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství anebo na něž se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovacích dat a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené, nařídí v řízení před soudem jejich vydání soudu předseda senátu a v přípravném řízení nařídí jejich vydání státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu soudce na návrh státního zástupce. Příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu musí být vydán písemně a odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje. Vztahuje-li se žádost ke konkrétnímu uživateli, musí být v příkazu uvedena jeho totožnost, je-li známa.
37. Obviněný tvrdí, že telefonní číslo, pro které byl příkaz mj. vydán, nepatřilo jemu, nýbrž jeho otci, dále namítá, že v tomto příkazu není dostatečně odůvodněn závěr, že jeho vydání je nezbytně nutné pro získání skutečností významných pro předmětné trestní řízení a že objasnění těchto skutečností nelze dosáhnout jinými způsoby, a konečně vytýká, že soudce Městského soudu v Brně neměl při vydání předmětného příkazu k dispozici celý spisový materiál a že se se spisovým materiálem, který k dispozici měl, pravděpodobně dostatečně neseznámil.
38. Z obsahu trestního spisu vyplývá, že v předmětném příkazu bylo právnickým osobám provozujícím telekomunikační činnost na území České republiky nařízeno, aby policejnímu orgánu sdělily údaje, které jsou předmětem telekomunikačního tajemství nebo na které se vztahuje ochrana osobních a zprostředkovaných dat, a to výpis aktivních a pasivních telefonních hovorů, výpis odeslaných a přijatých SMS, MMS a užitých datových služeb, včetně ustanovení majitelů volaných a volajících stanic, uskutečněných prostřednictvím uvedených telefonních čísel, zjištění zeměpisných názvů buněk (včetně azimutů), přes které byl hlasový i datový provoz přenášen, za období od 1. 7. 2017 do 25. 10. 2017 pro v příkazu specifikovaná telefonní čísla, jež se měla týkat uživatelů P. P., D. M. a R. H.. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně, který návrh na vydání označeného příkazu na základě podnětu příslušného policejního orgánu (č. listu 220−221) podal (č. listu 222–223), konstatoval, že v době zadržení měl u sebe mobilní telefon pouze obviněný P. P., přičemž podle zjištěného IMEI byl proveden výpis vložených SIM karet za předmětné období a bylo zjištěno, že bylo použito více telefonních čísel. Zdůraznil, že P. P., D. M. a R. H. v návrhu uvedená čísla prokazatelně používali, neboť je uváděli na služebnách PČR v rámci výslechu k jiné trestné činnosti.
39. Pokud jde o telefonní číslo obviněného P. P. č. XY, nutno akcentovat, že P. P. je uvedl jako kontaktní i v rámci trestního řízení v posuzované trestní věci, a to při výslechu osoby zadržené (č. listu 113) a při výslechu osoby obviněné (č. listu 1296, 1300). Dále nelze přehlédnout vyjádření obviněného, že si telefony a telefonní čísla pravidelně měnil a že telefon s číslem XY byl součástí automobilu, který si půjčoval od otce, a že toto číslo – měl-li otcův automobil půjčený – používal (č. listu 1658). Naznačené skutečnosti ve spojení s výpovědí svědka L. L., otce obviněného, podle níž se jeho syn mezi městy, v nichž se dopouštěl trestné činnosti, pravděpodobně přepravoval jeho autem, a podle níž měl jeho syn jeho telefonní číslo XY převážně k dispozici (č. listu 1661), neposkytují prostor k pochybám, že příkaz k zjištění údajů o telekomunikačním provozu byl vydán pro číslo, které obviněný P. P. používal, a že tedy výstup předmětného příkazu v podobě úředního záznamu Policie České republiky ze dne 12. 12. 2017 obsahuje informace vztahující se k výskytu obviněného v době páchání trestné činnosti.
40. K druhé výtce obviněného je zapotřebí poznamenat, že v příkazu je uvedeno, že sledovaného účelu, usvědčení pachatelů trestné činnosti a dalších osob na trestné činnosti se podílejících, respektive zjištění dalších skutků, kterých se obvinění dopustili, nelze v daném případě dosáhnout jinými způsoby, přičemž vydání příkazu k zjištění požadovaných údajů je nezbytně nutné pro získání skutečností významných pro trestní řízení, kdy bez navrhovaného úkonu by mohlo dojít k podstatnému ohrožení dalšího postupu trestního řízení. Získané údaje mohou vést k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení, zejména k prokázání přítomnosti všech tří obviněných na místě činu či v jeho nejbližším okolí v době spáchání trestného činu, k prokázání jejich vzájemné komunikace na místě, případně před činem a po činu, a tedy mohou vést k usvědčení pachatele či pachatelů rozsáhlé úmyslné trestné činnosti, jejíž nebezpečnost je v daném případě vysoká. Zájem společnosti na jejím objasnění zde převažuje nad zájmem jednotlivce na ochraně jeho soukromí, kdy zásah do osobnostních práv je minimalizován a nelze jej označit za nepřiměřený.
41. Dovolací soud považuje takovou argumentaci za logickou, přiléhavou a v konkrétním případě i za zcela dostatečnou. Závěr, že získané údaje mohly vést k objasnění skutečností důležitých pro trestní řízení a že sledovaného účelu nebylo možné dosáhnout jinak, byl správný a měl oporu ve zjištěných skutečnostech. Soudce Městského soudu v Brně relevantně poukázal na trestní stíhání obviněných P. P., D. M. a R. H. pro přečiny krádeže (přičemž krádeže se měli dopustit ve 28 případech), poškození cizí věci a neoprávněné opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a na to, že policejní orgán t. č. prověřoval skupinu pachatelů, která se na území města Brna, Jihomoravského a Olomouckého kraje a Kraje Vysočina dopouštěla krádeží věcí z vozidel a z prodejen a rovněž krádeží na osobách. Naprosto příhodně podotkl, že zájem společnosti na objasnění trestné činnosti v daném případě převažuje nad zájmem jednotlivce na ochraně jeho soukromí, kdy zásah do osobnostních práv je minimalizován a nelze jej označit za nepřiměřený. Podle Nejvyššího soudu proto byly zákonem vymezené předpoklady pro vydání příkazu k zjištění údajů o telekomunikačním provozu v přezkoumávané věci splněny. Výhradu obviněného, že soudce Městského soudu v Brně neměl při vydání příkazu k dispozici celý spisový materiál, nezbývá než označit za bezpředmětnou. Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Brně v návrhu na vydání příkazu vysvětlil, že celý spisový materiál nemohl být předložen z důvodu rozsáhlosti, kdy se dosud jednalo o 28 skutků majetkové povahy, o 28 případů krádeží a pravděpodobně i další trestné činnosti, která byla t. č. teprve dokumentována. Námitku obviněného, že se soudce se spisovým materiálem, který k dispozici měl, pravděpodobně dostatečně neseznámil, pak nutno shledat ryze spekulativní a ničím nepodloženou.
42. Stejně jako nedošlo v řízení k použití nepoužitelného důkazu, nedošlo v něm ani k tzv. extrémnímu rozporu mezi výsledky provedeného dokazování a učiněnými skutkovými zjištěními. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (str. 19 až 43 rozsudku nalézacího soudu, str. 16 rozsudku odvolacího soudu) vyplývá přesvědčivý vztah mezi učiněnými skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů. Je zjevné, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů důsledně podle §2 odst. 6 tr. ř. a učinily skutková zjištění, která řádně zdůvodnily. Důkazy hodnotily podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu, a v odůvodnění rozhodnutí v souladu s požadavky §125 odst. 1 tr. ř. vyložily, jak se vypořádaly s obhajobou obviněného a proč jí neuvěřily. Není úkolem Nejvyššího soudu coby soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů a že své hodnotící závěry jasně a logicky vysvětlily. To, že způsob hodnocení provedených důkazů nekoresponduje s představami dovolatele, není dovolacím důvodem a samo o sobě závěr o porušení zásad spravedlivého procesu a o nezbytnosti zásahu Nejvyššího soudu neopodstatňuje.
43. Jedinou námitkou, kterou lze s jistou tolerancí pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. subsumovat (její podstata je totiž skutková), je ta, jejímž prostřednictvím obviněný zpochybňuje svou příčetnost, V souvislosti s ní nutno podotknout, že příčetnost není v trestním zákoníku definována. Obecně ji však lze vymezit jako způsobilost být pachatelem trestného činu, pokud závisí na duševních schopnostech (srov. JELÍNEK, J. a kol.: Trestní právo hmotné. 1. vydání. Praha: Leges, 2009, str. 185). Trestní zákoník uvádí důvody, které příčetnost, a tedy i trestní odpovědnost, vylučují. Podle §26 tr. zákoníku kdo pro duševní poruchu v době spáchání činu nemohl rozpoznat jeho protiprávnost nebo ovládat své jednání, není za tento čin trestně odpovědný. Z této legální definice vyplývá, že pachatel jednal v nepříčetnosti, jestliže trpěl duševní poruchou (viz §123 tr. zákoníku), v důsledku níž v době činu ztratil schopnost rozpoznat protiprávnost svého jednání nebo své jednání ovládnout. Pro učinění závěru o nepříčetnosti pachatele postačí, pokud v době činu v důsledku duševní poruchy absentovala i jen jedna z uvedených schopností. Současně je ale zapotřebí připomenout, že příčetnost se presumuje a teprve tehdy, nasvědčují-li konkrétní okolnosti, že obviněný může trpět duševní poruchou, která v době činu mohla vylučovat nebo snižovat jeho příčetnost, musí být tato možnost v trestním řízení ověřena a otázka duševního zdraví obviněného objasněna, a to přibráním znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 1968, sp. zn. 11 Tz 13/68, uveřejněný pod č. 7/1968 Sb. rozh. tr.). O takovou situaci se ale v projednávané věci nejednalo.
44. Obviněný v přípravném řízení v rámci výslechu osoby zadržené uvedl, že je uživatelem omamných a psychotropních látek (č. listu 114). V hlavním líčení vypověděl, že byl uživatelem drog, a tudíž měnil telefony a telefonní čísla, že užíval drogy, poněvadž se dostal do špatné party, že trestnou činnost páchal proto, že byl drogově závislý a ve špatné partě, že potřeboval peníze na drogy a že si drogy za peníze získané trestnou činností kupoval (č. listu 1658–1661).
45. Uvedené skutečnosti samy o sobě nesvědčí o tom, že obviněný mohl trpět duševní poruchou, která v době činů mohla vylučovat jeho příčetnost. Ani případná existence duševní poruchy by bez dalšího nezpůsobovala pochyby o příčetnosti obviněného ve vztahu ke skutkům, pro něž na něj byla podána obžaloba. Drogová závislost obviněného není automatickým důvodem pro přibrání znalce (§105 odst. 1 tr. ř.), který by pro účely zkoumání příčetnosti vyšetřil jeho duševní stav (§116 tr. ř.). Orgán činný v trestním řízení by se k takovému postupu uchýlil tehdy, pokud by se na podkladě učiněných skutkových zjištění domníval, že případná drogovou závislostí způsobená duševní porucha mohla negativně ovlivnit příčetnost obviněného v době činů. K ničemu takovému ovšem v posuzované věci nedošlo. Vzhledem k záznamům v rejstříku trestů obviněného (č. listu 1642) by bylo absurdní uvažovat o tom, že by obviněný – navzdory několika předchozím odsouzením, kdy se co do trestné činnosti zaměřoval zejména na majetkové trestné činy – nebyl, třebaže v důsledku duševní poruchy, schopen pochopit protiprávnost tohoto druhu trestné činnosti. Že si byl vědom, že se dopouští činů nedovolených a ve společnosti právem zakázaných, je ostatně zřejmé i ze způsobu, jakým si na místech činů počínal (jednal rychle a pokud možno i opatrně, snažil se být nenápadný a využíval nepozornosti poškozených a jejich aktuální absence tam, kde se nacházel jejich majetek). Co se týče možné pochybnosti o existenci schopnosti ovládací v době činu, skutečnost, že trestnou činnost páchal soustavně po dobu několika měsíců, v mnoha případech i ve spolupráci s ostatními pachateli, záměrně za účelem zisku finančních prostředků, nevypovídá o tom, že svoje jednání činil bezmyšlenkovitě, zcela neschopen je svými duševními schopnostmi regulovat. Ze skutkových zjištění soudů tedy nevyplývají jakékoliv náznaky, že by je, třebaže v důsledku duševní poruchy, nemohl ovládnout.
46. V souvislosti s námitkou týkající se údajné místní nepříslušnosti orgánů činných v posuzovaném trestním řízení lze konečně konstatovat, že uvedenou nelze v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani v rámci jiného dovolacího důvodu úspěšně vznášet. Jak správně upozornil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, v dovolacím řízení lze vytýkat nedostatek věcné příslušnosti, a to s odkazem na obviněným neuplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) tr. ř., který ovšem navíc může založit toliko vada spočívající v nedostatku věcné příslušnosti soudu, nikoliv státního zastupitelství či policejního orgánu. Navzdory absenci relevantních námitek však lze ve shodě se soudy nižších stupňů a státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství poznamenat, že není pravdou, že by Městský soud v Brně nebyl k projednání předložené trestní věci soudem místně příslušným (str. 44 rozsudku nalézacího soudu, str. 15 rozsudku odvolacího soudu).
47. Podle §18 odst. 1 tr. ř. řízení koná soud, v jehož obvodu byl trestný čin spáchán. Podle §20 odst. 1 věty první tr. ř. proti všem obviněným, jejichž trestné činy spolu souvisí, o všech útocích pokračujícího nebo hromadného trestného činu a o všech částech trvajícího trestného činu se koná společné řízení, pokud tomu nebrání důležité důvody. Podle §21 odst. 2 tr. ř. společné řízení koná soud, který je příslušný konat řízení proti pachateli trestného činu nebo o nejtěžším trestném činu. Podle §22 tr. ř., je-li podle předchozích ustanovení dána příslušnost několika soudů, koná řízení z těchto soudů ten, u něhož podal státní zástupce obžalobu, návrh na potrestání, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo jemuž byla věc přikázána nadřízeným soudem.
48. Podmínky pro konání společného řízení jsou určovány souvislostí trestních věcí, a to souvislostí subjektivní, tj. v osobě, kdy se téže osobě klade za vinu více trestných činů (vícečinný souběh), a souvislostí objektivní, tj. ve věci, kdy trestné činy více osob spolu vzájemně souvisí (např. spolupachatelství). Při kombinaci objektivní a subjektivní souvislosti koná řízení soud, který je příslušný konat řízení proti obviněnému jako pachateli nejtěžšího z posuzovaných trestných činů, přičemž nejtěžším trestným činem je trestný čin s nejpřísnější trestní sazbou. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 1. 2001, sp. zn. 4 Nd 422/2000, na něž obviněný opakovaně upozorňuje, vyplývá, že byl-li skutek naplňující skutkovou podstatu několika souvisejících trestných činů postupně páchán na různých místech republiky a více osobami, je k projednání a rozhodnutí o podané obžalobě příslušný ten soud, v jehož obvodu se kterýkoli z pachatelů dopustil nejtěžšího trestného činu.
49. V projednávané trestní věci se nejtěžšího ze spáchaných trestných činů, a to přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, resp. přečinu krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), d), odst. 2, 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, dopustili obvinění P. P. a D. M. Dopustili se jej několika útoky na několika místech spadajících do obvodů několika soudů, v důsledku čehož byla dána místní příslušnost Okresního soudu ve Znojmě, Městského soudu v Brně, Okresního soudu Brno-venkov, Okresního soudu v Blansku, Okresního soudu ve Vyškově, Okresního soudu v Prostějově a Okresního soudu v Olomouci. Za této situace měl konat řízení ten ze soudů, u něhož podal státní zástupce obžalobu (srov. §22 tr. ř.), tj. Městský soud v Brně, který toto řízení také konal. Proto je evidentní, že k žádnému porušení pravidel pro určování místní příslušnosti v trestní věci vedené proti obviněnému nedošlo.
50. Nejvyšší soud uzavírá, že dovolání obviněného bylo dílem podáno z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustnými ustanovení §265b tr. ř., a dílem relevantně uplatněnými námitkami dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplněn nebyl. V důsledku vzájemné podmíněnosti dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. c), g) a l ) tr. ř. nemohl být naplněn ani dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř. Dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a Nejvyšší soud je proto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Učinil tak v neveřejném zasedání za splnění podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
51. Dovolací soud nerozhodoval o návrhu obviněného, aby předseda senátu před rozhodnutím o dovolání přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno (§265o odst. 1 tr. ř.). Obviněný není osobou oprávněnou k podání takového návrhu, proto bylo jeho podání hodnoceno jako podnět k takovému postupu, čemuž nic nebrání. Předseda senátu soudu prvního stupně však spis s příslušným návrhem nepředložil a předsedkyně senátu Nejvyššího soudu důvody pro případný postup podle §265o odst. 1 tr. ř. neshledala.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. 1. 2019
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu