ECLI:CZ:NS:2019:8.TDO.1528.2018.1
sp. zn. 8 Tdo 1528/2018-38
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 1. 2019 o dovolání obviněného T. K. , nar. XY, trvale bytem XY, adresa k doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 3 To 726/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 27/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 6 T 27/2017, byl obviněný T. K. uznán vinným v bodě 1) přečinem výtržnictví podle §358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, v bodě 2) přečiny porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, nebezpečného vyhrožování podle §353 odst. 1 tr. zákoníku a ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku, v bodě 3) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku.
2. Za uvedené trestné činy byl podle §272 odst. 1 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 trestního zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na pozemních komunikacích v trvání pěti let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný zproštěn obžaloby skutkem, v němž byly spatřovány pokusy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku.
4. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 3 To 726/2017, odvolání obviněného podané proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný podal prostřednictvím obhájce z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání s tvrzením, že na základě výsledků provedeného dokazování byly učiněny nesprávné skutkové závěry, které jsou v extrémním rozporu se skutečným stavem věci a provedenými závěry, jakož i nesprávným právním posouzením ohledně všech trestných činů, jež mu jsou v bodech 2) a 3) kladeny za vinu. Poté, co obviněný podal stručný přehled dosavadního průběhu trestního řízení, uvedl, že i když s právními závěry soudů ohledně právní kvalifikace činů uvedených v bodech 1) a 2) nesouhlasí, dovolání proti nim nezaměřil, ale vady vytýká pouze rozhodnutí soudů ve vztahu ke zločinu obecného ohrožení podle §272 odst. 1 tr. zákoníku.
6. S právním posouzením činu v bodě 3) jako zločinu obecného ohrožení obviněný nesouhlasil, neboť skutkové závěry spolehlivě nelze činit z výpovědi jednotlivých svědků, které jsou rozporuplné, nekorespondují se záznamy kamer, chodci na chodníku nebyli v žádném případě nijak ohroženi a nemohou být zařazeni mezi osoby, které byly vydány v nebezpečí smrti těžké újmy na zdraví.
7. Obviněný vyložil v obecné rovině znaky přečinu obecného ohrožení a za přiléhavé nepovažoval, pokud soudy odkázaly na rozhodnutí č. 39/1982 Sb. rozh. tr., a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2012, sp. zn. 7 Tdo 218/2012, protože nemůže popřít, že motorové vozidlo řídil přes soudem vyslovený zákaz.
8. Výhrady obviněný vztáhl ke způsobu, jakým soud hodnotil otázku jeho duševního stavu, neboť soud prvního stupně vycházel ze závěru znaleckého posudku především MUDr. Moniky Gärtnerové, kdežto obviněný přibral znalce MUDr. Ivana Davida, Csc., který na rozdíl od znalkyně MUDr. Moniky Gärtnerové konstatoval organické poškození mozku perinentálním traumatem s následným dušením, jež se projevilo ve školním věku poruchami koncentrace, pozornosti, a poukázal na těžkou meningitidu v deseti letech a později také mnohočetné úrazy hlavy s kontuzemi a vnitřním krvácením. Tyto organické poruchy podle názoru znalce MUDr. Ivana Davida, Csc., změnily osobnost obviněného, přičemž procesy, které vedly k organickému poškození mozku, MUDr. Monika Gärtnerová nebrala v úvahu. Obviněný odvolacímu soudu vytkl, že přes tyto rozpory neshledal potřebu doplnit dokazování ohledně subjektivní stránky, znalecké posudky hodnotil pouze jako jeden z podkladů pro vytvoření přesvědčení soudu o otázce příčetnosti, a odkázal na zpracované znalecké posudky v předchozích trestních věcech. Obviněný postup, jímž se odvolací soud vypořádal s rozpory ve znaleckých posudcích, nepovažoval za správný.
9. Soudy se tak podle obviněného nezabývaly subjektivní stránkou z pohledu znaleckého posudku MUDr. Ivana Davida, Csc., který připouštěl, že projev chování obviněného je ovlivněn organickým poškozením mozku, neboť nejde pouze o osobnostní poruchu. Obviněný rovněž vytýkal, že popis skutkového děje nekoresponduje s průběhem celé události a důkazy nejsou hodnoceny s ohledem na kvalifikaci jako zločinu obecného ohrožení. Skutková zjištění rozvedená v usnesení odvolacího soudu považoval za extrémně rozporná s provedenými důkazy ve vztahu k tomu, jak je popisován způsob jeho jízdy. Vytkl, že ve skutkových zjištěních je vynechána zvuková signalizace, která dávala najevo osobám, jež se na místě vyskytují, že probíhá neobvyklá událost, a též že nebylo v popisu skutku uvedeno ohrožení žádné konkrétní osoby. Za porušení práv spravedlivého procesu označil zamítnutí, resp. neprovedení důkazu ústavním znaleckým posudkem z oboru psychiatrie, jenž byl navržen proto, že se znalecké posudky dosud ustanovených znalců liší.
10. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. 3 To 726/2017, a rozhodl ve věci podle §265m odst. 1 tr. ř. tak, že věc vrátí Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí podle §265l odst. 1 tr. ř.
III. Vyjádření k dovolání
11. K podanému dovolání ve vyjádření podaném v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. státní zástupkyně působící u Nejvyššího státního zastupitelství poukázala na to, že obsah námitek uplatněných v dovolání koresponduje s obhajobou obviněného uplatňovanou od počátku trestního řízení a zabýval se jimi jak soud prvního stupně, tak soud odvolací. Plně se ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že jízdu obviněného charakterizovala živelnost a neovladatelnost, přičemž celkový dopad na ostatní účastníky silničního provozu nebyl evidentně závislý jen na jednání obviněného, ale i na dalších nahodilých okolnostech. Popsala způsob jízdy obviněného i dopad na ostatní účastníky silničního provozu a chodce s tím, že si obviněný byl vědom i pohybu chodců v okolí ulic, jimiž projížděl. Státní zástupkyně z uvedených důvodů neshledala právní závěr odvolacího soudu o naplnění znaků skutkové podstaty podle §272 odst. 1 tr. zákoníku vadným, ani to, že se ho obviněný dopustil v nepřímém úmyslu.
12. Jelikož podle státní zástupkyně meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání, přičemž deklarovaný důvod v dovolání naplněn nebyl, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
13. Vyjádření státní zástupkyně bylo zasláno k replice obhájkyni obviněného, přičemž Nejvyšší soud repliku z její strany do konání neveřejného zasedání neobdržel.
IV. Přípustnost a další podmínky dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dále zkoumal, zda dovolání obsahuje takové výhrady, které naplňují označený dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů taxativně vypočtených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání.
15. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. umožňuje dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu lze namítat zásadně vady právní povahy, tedy to, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Na jeho podkladě nelze proto přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotněprávních. Tento dovolací důvod slouží zásadně k nápravě právních vad, které vyplývají buď z nesprávného právního posouzení skutku, anebo z jiného nesprávného hmotněprávního posouzení. Uvedená zásada je spojena s požadavkem, aby označený důvod byl skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění. Pro naplnění uvedeného dovolacího důvodu nepostačuje pouhý formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů, aniž by byly řádně vymezeny hmotněprávní vady v napadených rozhodnutích spatřované, což znamená, že dovolací důvod musí být v dovolání skutečně obsahově tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen v napadeném rozhodnutí, a teprve v návaznosti na takové tvrzené a odůvodněné hmotněprávní pochybení lze vytýkat i nesprávná skutková zjištění (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 9. 2004, sp. zn. II. ÚS 279/03).
16. Za naplnění uvedeného důvodu není možné považovat ani takové výhrady, v nichž jsou tvrzeny pochybnosti o správnosti skutkových zjištění a s ohledem na obhajobu obviněného jinak hodnoceny důkazy již provedené, když na základě těchto skutkových vad je dovozováno, že obviněný se činu, jímž byl uznán vinným, nedopustil, protože uvedený dovolací důvod neumožňuje takové vady zaměřené proti nesprávnosti posuzovaného skutkovým zjištěním namítat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002).
17. Vzhledem k velice úzkému zaměření tohoto dovolacího důvodu na právní problematiku bez výslovné možnosti posuzovat správnost skutkových zjištění, od nichž se odvíjí i správnost právního posouzení, je možné tyto zásady prolomit, avšak jen v případě existence extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Proto Nejvyšší soud může sám přezkoumávat skutkový stav věci, pouze při zjištění takového extrémního nesouladu, což je tehdy, kdyby byly zjištěny a prokázány takové vady a nedostatky, které by svědčily o zásadním zjevném nerespektování zásad a pravidel, podle nichž mají být uvedené postupy realizovány. Jen v takovém případě by mohlo dojít k průlomu do uvedených kritérií vymezujících dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2005, sp. zn. III. ÚS 578/04, a ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. I. ÚS 553/2005). Není-li však zjištěn extrémní nesoulad, na podkladě tohoto dovolacího důvodu nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve smyslu ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních, a nikoliv hmotněprávních ustanovení.
18. Podkladem pro posouzení správnosti právních otázek ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu je skutkový stav zjištěný soudy prvního, příp. druhého stupně [srov. přiměřeně usnesení Ústavního soudu např. ve věcech ze dne 9. 4. 2003, sp. zn. I. ÚS 412/02, ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. III. ÚS 732/02, ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. II. ÚS 760/02, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. III. ÚS 282/03 (U 23/31 SbNU 343), ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 449/03 (U 22/33 SbNU 445), aj.]. Důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotněprávní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění [srov. srovnávací materiál Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněný pod č. 36/2004, s. 298, 299 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2002, sp. zn. 3 Tdo 68/2002 (uveřejněné pod č. 16/2002 – T 369 v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu.
19. Nejvyšší soud může jen ve výjimečných případech připustit přezkum skutkových zjištění, avšak pouze mimořádně, když jsou zjištěny kardinální procesní nedostatky nebo libovůle při hodnocení a provádění důkazů [srov. např. nálezy Ústavního soudu − ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 55/04 (N 114/34 SbNU 187), ze dne 5. 9. 2006, sp. zn. II. ÚS 669/05 (N 156/42 SbNU 275), ze dne 29. 9. 2003, sp. zn. IV. ÚS 565/02 (N 113/31 SbNU 21), apod.]. Tato zásada je však limitována případy, kdy dovolatel namítá porušení práva na spravedlivý proces v oblasti dokazování, neboť v takovém případě je na základě článků 4, 90 a 95 Ústavy České republiky vždy povinností Nejvyššího soudu řádně zvážit a rozhodnout, zda dovolatelem uváděný důvod je či není dovolacím důvodem [srov. stanovisko Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14 (ST 38/72 SbNU 599), uveřejněné pod č. 40/2014 Sb.].
V. K námitkám obviněného
20. Podle obsahu podaného dovolání Nejvyšší soud shledal, že obviněný v přezkoumávané věci sice namítal nesprávné právní posouzení činu pod bodem 3) podle §272 odst. 1 tr. zákoníku, s nímž nesouhlasil a ve zcela obecné poloze poukazoval na to, že jde o úmyslný trestný čin, zmínil objekt tohoto trestného činu, znak obecného ohrožení, avšak těmto obecným pojmům se v rámci svých výhrad vůbec v reakci na posuzovaný čin nevěnoval a veškeré své námitky směřoval proti způsobu hodnocení znaleckých posudků zpracovaných znalci MUDr. Moniky Gärtnerové a MUDr. Ivana Davida. Poukazoval na rozpory v těchto posudcích, potřebu doplnit dokazování a vytýkal, že soudy tyto posudky nehodnotily se zřetelem na všechny rozhodné okolnosti. S ohledem na tyto nedostatky kritizoval, že se soudy nezabývaly subjektivní stránkou jemu za vinu kladeného jednání. Zdůrazňoval, že důkazy nebyly hodnoceny s ohledem na další okolnosti, především z pohledu subjektivní stránky, ani s přihlédnutím k faktickému ohrožení osob.
21. Jestliže obviněný v dovolání zmínil, že nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu kladeného mu za vinu, proto, že soudy řádně neobjasnily rozpory ve dvou podaných znaleckých posudcích, jde z formálního hlediska sice o odkaz na hmotněprávní pojem, jenž však obviněný nepodložil žádnými skutečnostmi z oblasti hmotného práva, jak bylo výše uvedeno, ale poukázal na něj toliko se zřetelem na své vlastní nejasné tvrzení o tom, že údajně trpěl již v mládí jistými zdravotními problémy a že znalecké posudky na jeho duševní stav zpracované, trpí vnitřními rozpory, když jeden z nich dostatečně nezhodnotil všechny podle něj důležité skutečnosti.
22. Z uvedeného obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný nejenže nevytýká primárně vady v právním posouzení skutku, a ani nenamítá rozpor mezi skutkovými závěry (vykonanými soudy po zhodnocení provedených důkazů) a právním posouzením věci. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve skutečnosti spatřuje v porušení procesních zásad vymezených zejména v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Takové námitky pod uvedený (ani jiný) dovolací důvod zásadně podřadit nelze. Protože, jak již bylo výše zmíněno, Nejvyšší soud zasahuje do skutkových zjištění v rámci řízení o dovolání jen zcela výjimečně, s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, jestliže mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy je extrémní nesoulad. Tzv. extrémní nesoulad je dán zejména tehdy, když skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, když skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, nebo když jsou skutková zjištění soudů opakem toho, co je obsahem provedených důkazů. Nejvyšší soud je však v daném ohledu povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy [sp. zn. nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04 (N 172/35 SbNU 315), nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03 (N 91/33 SbNU 377), a další)].
23. Lze zmínit, že skutek v bodě 3) byl popsán tak, že obviněný dne 24. 6. 2016 od 00.01 do 00.05 hodin po požití nezjištěného množství alkoholických nápojů, na náměstí XY. v XY řídil osobní automobil Renault Twingo, RZ: XY, ve kterém jako spolujezdec na předním sedadle jel J. Š., nar. XY, a se kterým se dopustil dopravního přestupku, na základě čehož se ho pokusila zastavit hlídka Městské policie, pomocí technického zařízení na střeše služebního vozu a to světelného majáku s nápisem "STOP" na což nereagoval, jel nebezpečným způsobem v protisměru jednosměrnou ulicí XY, kde se jej pokusilo zastavit služební vozidlo Policie ČR, se zapnutým technickým zařízením na střeše vozu s nápisem "STOP" a s výstražným světelným a zvukovým signálem, které se mu pokusilo zablokovat cestu, ale on je objel a pokračoval v jízdě směrem k ulici XY, pak zahnul vlevo do ulice XY, kde nedbal přenosné dopravní značky "Zákaz vjezdu všem motorovým vozidlům - B01", do této vrazil a pootočil ji a dále pokračoval v bezohledné jízdě tak, že před restaurací XY, u vchodu domu č. p. XY, kde po obou stranách ulice byla skupina celkem sedmi osob, byli před jedoucím vozidlem donuceni nejméně tři chodci uskočit do strany, aby jím nebyli sraženi, dále pokračoval v jízdě ulicí XY, kdy nedbal zvýšeného pohybu chodců v křižovatce s ulicí XY u XY, kde donutil chodce uhnout před jedoucím vozidlem do strany a dále pokračoval v protisměru ulicí XY až ke křižovatce s ulicí XY, bez toho aby dal signál o změně směru jízdy zahnul doprava, v protisměru vlevo pokračoval dále až ke křižovatce s ulicí XY, kterou projel a pokračoval do ulice XY, kdy v křižovatce s ulicí XY zapnul ukazatel změny směru jízdy doleva, ale s vozidlem zahnul doprava, dále pokračoval v jízdě ke křižovatce ulic XY a XY, kde ignoroval dopravní značku "Dej přednost v jízdě"- P04 a aniž by zpomalil, pokračoval rovně ke křižovatce ulic XY a XY, kde opět ignoroval dopravní značku, "Dej přednost v jízdě"- P04 a bez zpomalení pokračoval rovně přes Palackého náměstí až ke křižovatce ulic XY a XY, kterou rovněž projel bez zpomalení, když ignoroval opět dopravní značku "Dej přednost v jízdě"- P04 a pokračoval dále až ke křižovatce ulic XY a XY, kdy po mírném přibrzdění pokračoval po ulici XY, která byla označená dopravní značkou "Slepá ulice" a nedbaje dopravní značky "Zákaz vjezdu všem motorovým vozidlům - B01" pokračoval v jízdě rovně, na konci vozovky přejel přes chodník a zastávku MHD XY do ulice XY a pokračoval vpravo po ulici XY ke křižovatce s ulici XY, kde se služební vozidlo městské policie pokusilo vozidlo Renault Twingo zastavit, což se pro úhybný manévr vozidla Renault Twingo nezdařilo a to pokračovalo v jízdě vlevo z XY ulice do ulice XY a dále až ke křižovatce s ulicí XY, kde se je podařilo zablokovat za pomocí služebního vozidla Policie ČR, do kterého opakovaně najel a poté, co odmítl z vozidla vystoupit, byl z něho vytažen a sveden za pomoci donucovacích prostředků na zem a byla mu přiložena pouta a když byl vyzván policisty k dechové zkoušce na alkohol, toto odmítl a rovněž odmítl lékařské vyšetření spojené a odběrem biologického materiálu, následně se odmítl podrobit k orientačnímu testu na drogy, když dechové zkoušce přístrojem Dräger se dobrovolně podrobil až dne 24. 6. 2016 v 07.58 hodin na Předváděcím a eskortním oddělení Policie ČR, Územního odboru České Budějovice v rámci zadržení osoby podezřelé, kdy bylo v jeho dechu zjištěno ještě 0,45 ‰ alkoholu,
24. Za účelem zjištění uvedených skutkových okolností soudy provedly poměrně rozsáhlé dokazování, přičemž soud prvního stupně shledal, že bylo z výpovědi svědků, strážníků Městské policie České Budějovice M. M., T. D., policistů Oddělení hlídkové služby K. D. a D. B. a policistů L. D. a I. V., a ze záznamu z kamer služebních vozidel městské i státní policie prokázáno, že obviněný pod vlivem alkoholu v nočních hodinách řídil motorové vozidlo, projížděl s ním značnou rychlostí úzké ulice centra města, a zejména v ulici XY, která je velmi úzká, právě tak na jedno motorové vozidlo, svým způsobem jízdy ohrozil nejméně skupinu sedmi osob a posléze již ne tak intenzivně skupinu asi deseti osob. Nalézací soud rovněž zdůraznil hazardérský způsob jízdy obviněného v další obytné čtvrti širšího centra, zejména průjezd ulicí XY, ve které byly po obou stranách zaparkovány řady vozidel, kde jsou i za běžných okolností tam zhoršené výhledové poměry. Ve shodě s obžalobou tak jednání obviněného promítl do skutkové věty výroku o vině, a to na podkladě provedených důkazů, které vyhodnotil a své úvahy dostatečně zřetelně vysvětlil (strany 8 a 9 rozsudku soudu prvního stupně).
25. Odvolací soud považoval uvedené závěry za správné a sám se podrobně zabýval odvolacími námitkami obviněného, zejména věnoval pozornost znaleckým posudkům z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, MUDr. Moniky Gärtnerové a posudku znalce MUDr. Ivana Davida, který obhajoba předložila po vynesení rozsudku soudu prvního stupně. Soud uvedl, že obviněnému je velice dobře znám účinek alkoholu na jeho chování a jednání. Obviněný má prakticky celoživotní zkušenosti s požíváním alkoholu, je mu velice dobře známo, jakým způsobem se pod vlivem alkoholu chová, což odvolací soud pro odvolací soud vyplynul z opisu rejstříku trestů obviněného a z trestních spisů o jeho předchozích odsouzeních, kterými soud doplnil dokazování po předložení nově zpracovaného znaleckého posudku. Z těchto důkazů odvolací soud zjistil, že obviněný byl od svého mladistvého věku již celkem v sedmnácti případech postaven před trestní postih výtržnických jednání, násilné trestné činnosti a pro úmyslnou trestnou činnost odsouzen. Následně soud uvedl, že obviněný byl v minulých trestních věcech podroben znaleckému zkoumání, z čehož popsal, závěry znalců, v nichž se opakuje abusus alkoholu a pod jeho vlivem spáchané trestné činy (detailně viz body 42. až 46. usnesení odvolacího soudu). Na podkladě těchto úvah odvolací soud konstatoval, že se obviněný po požití alkoholu mnohokrát dostal do problému, které vyústily v trestní stíhání, a i v to, že byl nucen vykonat nepodmíněné tresty odnětí svobody, a přestože mu bylo v minulosti uloženo ochranné protialkoholní léčení, tak ani toto nebylo úspěšné. Obviněný si je vědom též organického poškození mozku, neboť o okolnostech svého porodu a následných úrazech hlavy racionálně referuje. Jestliže se obviněný byl své poruchy vědom, že po požití alkoholu ztrácí zábrany a že se dopouští násilné trestné činnosti, samotná organická porucha nesnižovala jeho příčetnost. Odvolací soud tak vysvětlil, že neměl důvod s ohledem na závěry znalce MUDr. Ivana Davida činit jiné právní závěry, než jaké učinil soud prvního stupně (bod 48. usnesení odvolacího soudu).
26. Nejvyšší soud neshledal v postupech soudů obou stupňů žádné vady, které by mohly svědčit o existenci extrémního nesouladu. Způsob, jakým soudy své závěry vysvětlily, v posuzované věci plně koresponduje s pravidly vymezenými v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a §125, resp. §134 tr. ř., učiněné skutkové a z nich pramenící právní závěry jsou logické, ucelené, obsahují racionální zhodnocení a reagují na všechna zjištění, jež se ve věci nabízela, ať již z výpovědi svědků, či vyplynula z dalších provedených, zejména kamerových záznamů a listinných důkazů.
27. Soudy rovněž měly na zřeteli, že hodnocení toho, který ze svědků je věrohodnější, které ze znaleckých vyjádření je přesvědčivější, apod., provádí zásadně obecné soudy, které jsou k tomu díky závaznosti zásad ústnosti a přímosti důkazního řízení nejlépe způsobilé, přičemž právo na spravedlivý proces nezaručuje jednotlivci přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení [srov. přiměřeně např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06 (N 149/50 SbNU 311), nález Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. I. ÚS 2726/14, či usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 8. 2015, sp. zn. II. ÚS 1576/15], což soudy v posuzované věci řádně objasnily, neboť provedly dostatek důkazů za účelem náležitého objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností. Všechny tyto skutečnosti, jež soudy ve svých rozhodnutích dostatečně jasně a srozumitelně ve vzájemných souvislostech posuzovaly, svědčí o správnosti jejich závěrů skutkových i právních, jež v odůvodnění svých rozhodnutí v potřebné míře zjistily i vysvětlily podle pravidel stanovených v §125 a 134 tr. ř.
28. Pokud obviněný poukazoval na nedostatek v tom, že soudy opomněly zpracovat a provést jako důkaz ústavní znalecký posudek z oboru psychiatrie, ani v tomto směru nejde o vadu podřaditelnou pod porušení zásad spravedlivého procesu, protože odvolací soud se s touto námitkou vypořádal, když k oběma ve věci provedeným znaleckým posudkům přihlédl, náležitě je zhodnotil a následně neshledal potřebu opatřit ústavní znalecký posudek, když ani posudek vypracovaný znalcem MUDr. Ivanem Davidem, po podrobném zhodnocení a vysvětlení svých úvah (viz body 28 až 48 usnesení odvolacího soudu), nedospěl k názoru, že je nutné činit jiné závěry, než ke kterým dospěl soud prvního stupně.
29. K uvedenému je třeba navíc upozornit, že námitky obviněného, podle kterých soud prvního stupně ani odvolací soud nevyhověl jeho některým důkazním návrhům, neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a Nejvyšší soud k nim nad rámec tohoto důvodu může jen uvést, že i v trestním řízení závisí pouze na úvaze soudu, který z vyhledaných, předložených nebo navržených důkazů provede. Tento závěr vyplývá z ustanovení čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky, v němž je zakotven princip nezávislosti soudů. Z uvedeného principu je pak zřejmé, že obecné soudy musí v každé fázi trestního řízení zvažovat, zda a v jakém rozsahu je potřebné doplnit dosavadní stav dokazování, přičemž současně posuzují důvodnost návrhů na doplnění dokazování (obdobně viz nález Ústavního soudu ze dne 6. 12. 1995, sp. zn. II. ÚS 101/95). Není tedy povinností obecného soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Jestliže však soud odmítne provést navržený důkaz, musí toto své rozhodnutí přesvědčivě odůvodnit. Jak mimo jiné vyplývá v posuzované věci z odůvodnění soudu odvolacího (viz bod 48. usnesení odvolacího soudu) tento soud dostatečně vyložil, proč nevyhověl návrhu obviněného na zpracování ústavního znaleckého posudku. Nemohlo tedy ani zde dojít k porušení jeho práva na spravedlivý proces či práva na obhajobu, jak obviněný obecně namítl ve svém dovolání.
30. Jen pro úplnost je navíc třeba uvést, že pokud obviněný v dovolání přes výhrady proti způsobu posouzení a hodnocení znaleckých posudků, v nichž spatřoval uvedené procesní vady, poukazoval na nedostatky v závěru o subjektivní stránce, ta nebyla zdravotním stavem obviněného dotčena, protože jak soud prvního stupně na straně 9 svého rozsudku uvedl, obviněný v době činu měl při asociální poruše osobnosti a škodlivého užívání alkoholu rozpoznávací a ovládací schopnosti sníženy lehce až podstatně, avšak požitým alkoholem, nikoliv v důsledku duševní choroby, která v pravém slova smyslu u obviněného nebyla zjištěna. Závěr o zmenšené příčetnosti v důsledku požití alkoholu potvrdil na podkladě provedených znaleckých posudků též odvolací soud (bod 37 a 48 usnesení odvolacího soudu). Pokud jde o jeho vnímání okolností činu, jehož se dopustil jako příčetná osoba, ze všech zjištěných okolností plyne, že svůj záměr zcela jasně realizoval vědom si všech rizik i možných následků. O jeho úmyslném zavinění pochybnosti nevznikají.
VI. Závěr
31. Na podkladě všech výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný T. K. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podal dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů, protože v něm neuplatnil žádnou námitku, která by jim odpovídala. Nejvyšší soud tedy podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo.
32. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. 1. 2019
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu